Vysněná zahrada

Naši kluci mají prostě ze zahradního ovoce nejvíc rádi jahody a borůvky. Ostatní ovoce musím zapracovat do dezertů, muffinů nebo manžel do smoothie a lassí, které často dělá. A tak jsem přemýšlela, kam by ještě tak šlo pár těch kanadských borůvek na zahradě dát...

Borůvky u kluků prostě vedou...

Ne, nemáme nafukovací zahradu. Pořád zahradničím na pozemku, který má 750 m2 a část z něj zabírá dům a stání pro auto, takže pro každou novou věc, kterou do zahrady pořídím, musí uvolnit místo něco jiného. Tentokrát to byl převislý modřínek, který uschnul. Když jsme ho vykopávala, našla jsem zaškrcené obtočené kořeny... takže rozhodně pamatujte na všechny poučky o sázení, které upozorňují na rozmotání a rozvolnění kořenů při sázení. Mně se ale zrovna ztráta modřínku hodila, protože holt uvolnil místo pro něco lepšího a hlavně jedlého. A druhé místo pro borůvky jsem našla na kraji záhonu s jahodami, kde už byly jahůdky větší část dne ve stínu a špatně tam plodily. Kanadské borůvky by polostín či stinnější místo měly využít lépe a nějaké ty plody přinést (minimálně mně jiné keře v polostínu celkem pěkně plodí). Však se uvidí.

Naše nové borůvkoviště se čtyřmi zasazenými kanadskými borůvkami

No a ještě jsem našla třetí místo pro borůvky z východní strany domu, ale pssst, o tom asi manželovi řeknu až někdy jindy. Je to totiž on, kdo mi pomáhá odvážet hlínu, vozí a nabírá piliny a kůru od mého táty a tahá pytle s rašelinou. Vykopat řádnou a správnou jámu pro borůvky totiž není jen tak, je to dřina. O svých plánech a postupech na borůvkové jámy jsem už kdysi psala a v příspěvku použila fotografie od mé kamarádky: Důmyslné jámy pro pěstování kanadských borůvek. Od té doby jsme už kopali borůvkové jámy třikrát a ještě pomáhali s jámou na borůvky u jiné kamarádky, ale nějak se to seběhlo vždycky rychle a já zapomněla fotit. Tak tady po nějakých šesti letech splácím dluh a konečně (Konečně!) jsem celý ten náš vychytaný postup taky pěkně nafotila.

Co potřebujeme na malé borůvkoviště pro 4 menší keříky (cca 170 cm x 120 cm x 55 cm)?

kus/kusy jezírkové folie (my ještě pořád (pořád!) využíváme zbytky, co nám zůstaly ze stavby našeho jezírka, takže hezky zero waste přístup...)
nějaké menší kameny naspod na "drenáž"
větve a jehličí z vánočního stromku
10-12 pytlů rašeliny (ty 80 litrové)
4 pytle pilin (či pilin s drobnými kousky kůry, prostě to, co odpadlo tátovi po řezání dřeva na zimu - díky, tati!)
hodně vody na prolití

Vykopala jsem díru o rozměrech přibližně ... Borůvkové keře se mají dávat 80 cm od sebe, já je dala krapet blíž k sobě s tím, že se natáhnou trochu víc do prostoru kolem sebe. Prostě víc prostoru jsem na tom místě neměla a navíc mám menší odrůdy.

Do díry přišla jezírková folie, kterou jsme měli, a naspod vždycky dáváme malé drobné kameny, kterých máme na zahradě stále požehnaně. Vytváříme tak borůvkám něco jako "spodní vodu", takový malý rezervoár, kde se může držet voda. Takovou drenážní vrstvu.

Na kameny jsme dali vrstvu z větví z vánočních stromků a pořádně ušlapali.

Abychom zabránili situaci, kdy by borůvky stály dlouho ve vodě a uhnívaly, což by jim rozhodně nesvědčilo, v určitých místech proděravíme tu folii. Je to zhruba v místech nad "kamennou drenáží", takže pořád dole zůstává tak 10 cm rezervoár vody, kam se žíznivé kořeny časem mohou natáhnout. skrz ty díry voda prosakuje do okolí, ale dostatečně pomalu, aby ji rašelina měla čas dost nasáknout.

Potom na větve konečně přijde rašelina. Tzv. erinaceus kompost jsem bohužel nesehnala, takže jsme koupili neekologickou "klasiku".

A rašelinu jsme prokládali pilinami s kůrou, která zbyla tátovi z jarního řezání dřeva. Velké kusy kůry jsme nalámali na drobné.

Vše jsme průběžně prolívali spoustou vody a promíchávali a sešlapávali.

Jakmile je celá jáma naplněná rašelinou s pilinami a pořádně prolitá vodou, doporučuji ji nechat alespoň dva týdny sednout a ještě prolévat. Celý materiál kvůli větvím naspod ještě klesne a nejspíš budete potřebovat dosypat pytel nebo dva rašeliny nahoru a teprve potom do jámy sázet borůvky. Okraje folie ořízneme a obvykle přes ně pokládáme časem, až se vše usadí, nějaké "mrtvé dřevo", aby je skrylo a aby borůvkoviště vypadalo přirozeněji. Rašelinu potom po dosypání ještě pokryjeme drobnější kůrou a pilinami, co opět získám od mého táty.

Tak, tohle byl náš postup sázení kanadských borůvek. Třeba to někoho dalšího inspiruje, třeba něco děláme zbytečně složitě. Každopádně úrodu borůvek máme každý rok velmi pěknou, takových borůvkových jam máme už za ty roky několik a krásně nám to funguje.

Teď se musím pustit do kopání díry pro další borůvkoviště, tady, vzadu u živého bukového plotu. Držte mi pěsti, ať to stihnu vykopat ještě letos.

Další jáma na kanadské borůvky bude tam vzadu...

Pinterest je šikovná služba na hledání inspirace. Nebýt brouzdání na vlnách různých zahradních obrázků, nejspíš by mne to vůbec nenapadlo. Manžela možná ano, ale mě prostě ne. Vytáhnout náš projektor na zahradu, natáhnout bílé prostěradlo, a užít si letní kino:

Kdo by si pomyslel, že náš malý prostor u terasy se rázem může stát soukromým letním kinem pro 4-5 osob?

Alespoň se konečně vyplatil náš přístup k pořizování nové televize. Zatímco kamarádi a známí si kupovali stále větší a větší televize a řešili, kam s nimi v obýváku, my všem říkali, že to máme jinak. Už dlouho máme obyčejnou malou televizi, která v obývacím pokoji nezabírá moc místa, neumí moc funkcí, no ale neruší hezký prostor. A na filmy a promítání fotografií pro přátele a rodinu máme už roky projektor a notebook, jednu bílou stěnu a zatmavovací závěsy. S projektorem se dá totiž na zdi vykouzlit opravdu velký obraz a jen v momentě, kdy se diváci chtějí dívat. Popravdě, s malým dítětem se na samotnou televizi stejně díváme jen opravdu svátečně, takže se nám tento přístup hodí, se zahradou ještě víc.

Letní večery na zahradě u hezkého filmu pro mne mají nádhernou atmosféru.

Když manžel loni poprvé po nastěhování sestavoval "aparaturu" pro letní kino, matně jsem vzpomínala, kdy jsem na nějakém byla. Někdy když mi bylo 13 let? Poblíž Plumlovské přehrady? Ani nemám ponětí, o jaký šlo film a vzpomínky mi spíše splývají. Jedno jsem ale věděla jistě - toto si chci ještě někdy zopakovat! Tu nezapomenutelnou atmosféru letního kina, letní večerní vzduch, kdy je příjemná teplota a nejlépe vše bez komářích štípanců.

Kromě projektoru stačí na letní kino málo věcí. Nějaký starý notebook, na kterém jde spustit DVD s filmem a plynule jej zobrazí. Staré obyčejné reproduktory od počítače, které jsme si dali k židlím, abychom slyšeli zvuk tak akorát a přitom nerušili sousedy. Šikovný člověk, který tu techniku umí pospojovat kabely dohromady. Bílý ubrus nebo prostěradlo a nějaké tyčky. Občas jsme vytáhli naše stativy od fotoaparátu a kamery na podepření plátna, ale nakonec manžel svázal tyčky od stromů a konstrukce držela taky. No a ještě se hodí deky, repelent proti komárům a nějaké dobré pití.

Sedět doma v obýváku v letních večerech u filmů by mne netěšilo, ale na čerstvém vzduchu, s přáteli a pod hvězdami, to je jiná. A protože nám nevadí koukat dokola na lehce starší půvabné filmy, než nutně kupovat každou novinku, sestavujeme si takový svůj ideální seznam "letních" filmů. Tj. filmů, které v sobě mají nějakým způsobem kus léta, prázdnin, dovolené, tu příjemnou letní atmosféru. A protože je náš seznam takových filmů zatím docela krátký, ptáme se známých a přátel a rodiny na tipy na ideální filmy pro prázdninové promítání. Samozřejmě, co člověk, to rozdílný filmový vkus a rozdílné vnímání letní a prázdninové atmosféry ve filmech, ale za každou inspiraci jsme rádi... a ptám se tedy i tady: Jaký je Váš ideální letní prázdninový film?

Část našeho seznamu filmů pro letní kino (budu postupně doplňovat): Dobrý ročník (A Good Year, 2006), Mamma Mia (2008), Hříšný tanec (Dirty Dancing, 1987). Chystám se sehnat Prázdniny v Římě, které jsem ještě neviděla.

Články a obrázky k tématu:

https://www.rachaelraymag.com/home-and-entertaining/screen-play-backyard-movie-party

http://www.thegardenglove.com/build-a-backyard-movie-theater/

http://www.momadvice.com/post/diy-outdoor-movie-night

http://modfrugal.com/tag/diy-outdoor-movie-screen/

http://www.hometreeatlas.com/7361/how-to-create-a-magical-evening-outdoor-movie-night-ideas/

http://lifehacker.com/5272943/build-your-own-outdoor-movie-theater

http://wholesomemommy.com/what-you-need-to-host-a-backyard-movie-theater-party/

Přináším pokračování článku o tipech, jak naučit svoji zahradu hospodařit lépe s vodou:

4. Půda plná humusu
Mám velmi ráda ukázku, kolik toho dokáže kvalitní půda plná humusu. Tato ukázka pochází z knihy pana Svobody "Kompletní návod k vytvoření ekozahrady", str. 288:

"... tři litry kvalitní suché zeminy prý vsáknou jeden litr vody, což znamená, že 30 cm vysoká vrstva organicky bohaté půdy rozprostřená po zahradě v sobě například udrží tolik vody, jako má 7,5 cm hluboké jezero stejné rozlohy."

Takže třeba nemusím mít na zahradě 1 500 litrový sud na dešťovou vodu, kterým bych zalévala čistě jen můj desetimetrový bukový živý plot. Stačí, když tam mulčem, kompostem a tlejícím dřevem postupně vytvořím 30cm vysokou vrstvu kvalitní půdy. Voda se potom bude po dešti držet rovnou v půdě. Jak efektivní, jak snadné. A když si to spočítám na další části mé zahrady, je až neuvěřitelné, co dokáže kvalitní půda.

Kompost a kvalitní půda plná humusu, to je pro můj boj se suchem základ úspěchu.

Takže pod stromy, keři a vybranými trvalkami náročnými na závlahu se postupně snažím tvořit opravdu kvalitní půdu. Dodávám každé jaro kompost a mulčuji, aby mi ta vlhkost neunikala. Ponechávám listí pod keři. Tato místa nijak nenarušuji, neokopávám, neryju.

Vždy brzy z jara dodávám rostlinám kompost, aby si později v létě lépe poradily s nedostatkem vody.

5. Moderní využití minerálů a technologií

Pro nadšence moderní vědy, postupů a technologií zde mám ještě několik zajímavých tipů. Existují určité horniny (zeolit, perlit), které umějí zadržovat vláhu. Obvykle se přimíchávají například do vysokých záhonů a jsou celkem dostupné v zahradnictvích a hobby marketech.

Velice dobře, efektivně a na dlouhou dobu by měl v sobě umět zadržovat vodu a uskladnit do zásoby i tzv. biouhel. Opět se přimíchává do půdy, nebo se jím mulčuje. Shání se obtížněji, ale mě jej třeba nakonec do Brna přivezli i do paneláku.

Dalším podpůrným systémem pro zadržování vody v půdě je mykorhiza. Měla by zvyšovat schopnost rostlin přijímat vodu a dá se v docela dobré podobě koupit od firmy Symbiom. Jestli to opravdu funguje, to nevím, několik lidí mi to rozporovalo, nicméně já tomu věřím. Stejná firma nabízí i speciální gel, který by měl po dobu pěti let přijímat množství vody a to potom postupně uvolňovat. Obdobné hydrogely lze koupit i od jiných výrobců, nevýhodou je krátká životnost (například oproti biouhlu).

6. Co nejvíce zeleně a členitosti

V knize paní Vlašínové (Zdravá zahrada, str. 77) se píše o jedné zajímavé a užitečné věci. V prohlubních a co nejvíce členitém terénu se více drží rosa. V období sucha je pro rostliny cenná právě i tato rosa a čím více jí je, tím lépe. Kondenzuje se a vrací k rostlinám. I Bill Mollison ve svém pořadu Globální zahradní (ke konci této části https://www.youtube.com/watch?v=JGFtWRGGnDY) využívá efektu malých prohlubní v půdě přímo k ozelenění pustiny. V tématu tvorby rosy a jejím významu poněkud tápu. Nicméně jsem pochopila, že pro moji zahradu může být co nejvíce vhodně sesázených rostlin a co nejvíce členitosti vlastně výhodou. A jestli ne, tak mne opravte. No, samozřejmě s rozumem a v různých patrech, zasázet si angrešty do džungle jiných rostlin by znamenalo akorát nemoci a problémy. A tak experimentuji a zkouším tvořit různé stromové guildy, sesazovat rostliny a nemít jen rovnou krátce střiženou plochu. Zahušťuji rozumně plochu naší zahrady a dodávám hodně kompostu, aby to rostliny při takové členitosti a nahuštěnosti dobře zvládaly i po stránce živin.

7. Vyšší trávník

V loňských velkých letních vedrech byla mantra všech zahradníků s klasickým trávníkem jen zalévat a zalévat a zalévat. Hodiny a hodiny večer místo milých procházek v příjemnějším počasí. Proto jsem se zařekla, že chci jedlý trávník, který to, při správné výšce, zvládne i bez zalévání. Právě větší výška porostu trávníku či přímo louky umožní udržet vláhu, zastínit půdu a vůbec ochladit celý trávník, aby nedocházelo k velkému odparu. Však jsem si to taky zkusila pokusně před lety a nechala v létě na pozemku vyšší džungli. I v těch nejparnějších dnech jsem tam ráno brouzdala v rose a měla mokré nohy. Samozřejmě vzhled nebyl úplně optimální, ale "trávník/louka" přežil suché období, aniž by byl jakkoliv zaléván. A ke kompostu jsem si jen prosekala cestičku, která byla díky okolnímu zastínění vysokými travinami taky pěkně zelená. A protože u terasy budeme mít nakonec přecejen taky svůj kousek klasického jednodruhového trávníku (o něm někdy příště v samostatném článku), který se velmi líbí manželovi, jedno teď vím jistě. Jakmile budou hlásit sucha a letní horka, nebudeme jej kosit. Jen minimálně cestičku. A uvidíme.

8. Kouzlo tlejících větví

O krásné vlastnosti tlejícího dřeva jsem se dozvěděla z knihy pana Svobody. Tlející dřevo nasákne vodu jako houba a pokud na něj nesvítí slunce, drží ji pěkně dlouho. Ne nadarmo vidíte v lese kmeny a pařezy porostlé mechem. A tak eko a permakulturní zahradníci používají různé větve, klády a velké špalky dřeva a zakopávají jej do země jako takové přírodní zásobárny vláhy. Já například pečlivě dávám do půdy dřeva pro rostliny, které jsou na vláhu náročné. A zpětně doplňuji dřeva a špalky do živého plotu, kde jsem na to v začátcích nemyslela. Časem tato dřeva pokryje listí a mulč a snad budou plnit svou funkci i takto dodatečně dodaná.

Když mám možnost, přidávám dřevo už při sázení rostlin. Tady zbytek vánočního stromku
a trocha palivového dříví od mého táty.

9. Závětří
Vítr v zahradě zadržování vláhy zrovna moc nepomáhá. Vysouší půdu, vysouší rostliny, odnáší listí a mulč. Takže i prosté keře, větrolamy a tvorba závětří významně omezují ztráty vody z rostlin.

Toto všechno používám na udržení vláhy v naší zahradě já. A samozřejmě, v začátcích a zakládání částí zahrady jsme také zalévali vodou z kohoutku a z retenční nádrže, nebudu si tady hrát na hrdinku, že bych vydržela nechat čerstvě založenou zahradu úplně experimentálně bez vody, když už dlouho neprší. Nicméně například v extrémním suchu v létě 2015 jsme jezdili zalévat zahradu jen jednou týdně, zatímco sousedé trávili večery vždy hodinu až hodinu a půl s hadicí v ruce (ani my, ani oni neměli ale zeleninové záhony, které vyžadují náročnější závlahu a péči).

Jak bojujete s případným suchem vy?

Další informace:
Zavlažování v zahradě: http://www.ekozahrady.com/zavlazovani.htm
Svejly a voda: http://rodinnezahrady.cz/pz/svejly/
Prvek, o kterém byste měli vědět: http://www.potravinovezahrady.cz/prvek-o-kterem-byste-meli-vedet/
Kniha Zahrada jako mikrokosmos, Wolf-Dieter Storl, strana 210

"Tady v létě uschne i trávník!", pronesla před lety kamarádka, která ve vesnici, do které se stěhujeme, žije již minimálně 10 let. A posunula mne při vybírání rostlin do zahrady do kategorie těch odolných a velmi dobře snášející sucho. "Když prší, tak jen jednou za čas a pořádně... a pak dlouho nic, ani kapka." Realita naší zahrady bude neúprosná, prý i starousedlíci potvrzují, že v naší nové vesnici prostě moc neprší. A vodaři zase potvrdili, že kopat studnu tady na kopci nemá význam, muselo by se jít tak do 50 metrů v kamenitém až skalnatém podoloží a vody by stejně bylo málo. Retenční nádrž se při silném dešti naplní a hned přetíká, na zalévání ale pak vystačí jen na týden nebo dva a pak třeba dva měsíce prý zeje prázdnotou. Na ty nejchoulostivější rostlinky pak sahají zahradníci k chlorované vodě z kohoutku a účty za vodu jdou do horentních částek. To je realita místa, na kterém si vytvářím malý soukromý ráj na zemi – naši zahradu.

Boj se suchem – to je realita, která moji zahradu čeká (foto z loňského léta).

A tak jsem začala studovat a hledat informace o tom, jak já tu svoji zahradu postupně naučím, aby s vodou uměla dobře hospodařit. A věřte, že to jde a půjde. Může to udělat každý, kdo bojuje se suchem, a že nás v republice je hodně, vizte portál o monirování sucha (http://www.intersucho.cz/cz/). Chce to znát pár zákonitostí o půdě, nasákavosti materiálů, odparu vody z rostlin a pohybu vod v půdě. Já jsem na to naprostý laik, tak odborníci snad odpustí, že zde teď popíšu pár tipů a triků polopatě a zjednodušeně, jak jsem je pochopila já. A samozřejmě mne opravujte v diskuzi, když použiju nepřesné termíny a informace. A pro začátek uvedu, že jedním z nejlepších článků, které jsem na toto téma četla, byl ten jednoduchý, stručný a místy vtipný od pana Svobody: http://www.ekozahrady.com/zavlazovani.htm. A teď již tipy, které v naší zahradě používám:

1. Vhodné terénní úpravy, svejly a umístění prvků

Ještě před založením zahrady jsem se, poučena z knihy pana Svobody, zamyslela nad naším kamenitým svahem. Zamyslela jsem se, kudy nám bude ze zahrady odtékat voda k sousedům, kde je nejnižší bod (vhodný například pro založení jezírka), jak bude voda cestovat a co můžeme udělat s terénem pro to, aby nám na pozemku zůstala. Vybudovali jsme si s manželem několik svejlů, především na hraně pozemku. Svejly udrží chvíli vodu po dešti v půdě na místě, kde si ji načerpají rostliny, u nás například živé ploty na hraně zahrady. Naše malé svejly zafungovaly dokonce tak dobře, že se v jejich prohlubních na našem suchém jižním kamenitém svahu zabydlel pryskyřník, tedy typická mokřadní rostlina.

Stromy je také vhodné sázet do mírných prohlubní, aby k ni stékala voda z okolí, tohle dělal už i můj děda. A u nás ještě vodu tekoucí po zámkové dlažbě směrem k domu krásně zachytí živý plot z buků pod okny. Hrušeň před domem taky plánuji v mírném "ďolíku" i za cenu trochu obtížnějšího kosení.

Krásné nákresy svejlu (swale) a úprav pro lepší zadržování dešťové vody (rain garden). (Zdroj obrázků: http://onecommunityglobal.org/food-forest/ a http://www.harvestingrainwater.com/)

2. Vhodné rostliny na ta správná místa

Stále mám na paměti větu "sázejte na suchá místa suchomilné rostliny a na vlhká vlhkomilné rostliny" z následujícího článku pana Svobody: http://www.ekozahrady.com/zavlazovani.htm. Jenže ze začátku jsem ji pochopila špatně. Myslela jsem, že když mám zahradu na suchém slunném kamenitém svahu, musím se dívat jen po bylinkách a sucho snášejících rostlinách. Jenže na každé zahradě vznikají stinná a vlhčí místa (stíní dům, domeček na nářadí od sousedů, samotné vysazené stromy a keře) a každý zahradník si pro sebe uměle vytváří i zajímavá místa, jako je jezírko, lesní zákoutí či trvalkový záhon a vyvýšená bylinková spirála. Není to o tom, že je na vysychající zahradu zakázáno sázet kapradiny, ale o tom, že musíte (vy nebo váš zahradní architekt) popřemýšlet nad tím, kam co sázíte. Do bylinkové spirály patří suchomilné rostliny, na břehy vybudovaného jezírka ty mokřadní a do stínu na místo se svejlem pak třeba kapradiny a čechravy do půdy plné humusu. Do zastíněné části pod listnatý keř může přijít medvědí česnek a petrklíče. A tak podobně. Rostliny budou hospodařit s vodou ve správných podmínkách nejoptimálněji, jak to přirozeně umí.
Na našem pozemku jsem ale nakonec nenašla prostor pro oblíbenou břízu nebo vrbu. Obojí má žíznivý a rozsáhlý kořenový systém, který bere vodu ostatním rostlinám a v husté výsadbě malé zahrady by bylo nerozumné sázet takové rostliny, když nepřináší nic dalšího užitečného. Problematický je i tzv. anglický jednodruhový trávník pod stromy – monokultura jílku vytrvalého se svou hustou propletenou sítí kořenů těsně pod povrchem snaží spolknout většinu napršené či jinak dodané vody a na stromy toho prý pak moc nezbude.

3. Zastiňte půdu!

Je to jednoduché pravidlo – zastíněná půda je chladnější a odpařuje se z ní tak o polovinu méně vody, než z půdy holé. Takže prosté zastínění půdy umožní udržet na vaší zahradě mnohem větší množství vláhy přímo v půdě. Zastínění půdy je velmi kreativní činnost. Obvykle to znamená, že si máte na zahradu vysadit nějaký ten strom a keře. Do začátku můžete také například na oplocení na jižní straně umístit rašlet (nebo jej nechat popnout půvabnou popínavkou). Cestičky a neosázená místa pod stromy je vhodné zamulčovat, stejně tak holou půdu kolem některé zeleniny (ano, sporný bod kvůli slimákům a prohřívání půdy, nicméně mulčovat se dá i kamínky a třeba carbomulčem). Pokud zeleninu sklidíte, opět holou půdu něčím pokryjte (velkými listy některých trvalek, nebo na podzim listím stromů). Listí na podzim patří pod keře a do trvalkových záhonů a pod stromy. Pokud už třeba chcete skalku, pořádně ji osázejte, ať není vidět holá hlína.
Dokonce to platí i tak, že pokud nechcete neustále doplňovat vodu do malého okrasného jezírka, je prý potřeba hodně zastínit hladinu jezírka například lekníny či jinými krásnými vodními plovoucími rostlinami.

Pokud nechcete neustále doplňovat vodu do malého jezírka, měli byste i jeho plochu zastínit. Třeba lekníny. (Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/)

Pokračování příště...

Další informace:
Zavlažování v zahradě: http://www.ekozahrady.com/zavlazovani.htm
Svejly a voda: http://rodinnezahrady.cz/pz/svejly/
Prvek, o kterém byste měli vědět: http://www.potravinovezahrady.cz/prvek-o-kterem-byste-meli-vedet/
Kniha Zahrada jako mikrokosmos, Wolf-Dieter Storl, strana 210

Obrázky:
* Nákres svejlu: How a Swale works, One Community, via http://onecommunityglobal.org/food-forest/
* Nákres sběru dešťové vody na ulici: Harvesting Rainwater, Brad Lancaster, http://www.harvestingrainwater.com/2009/01/07/street-orchards-for-community-security/
* © Raimond Spekking / , via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Seerosen_rot.jpg

Archiv blogu

O čem píšu

Oblíbené články

Zahradní odkazy

Autorka blogu

SLEDUJTE také INSTAGRAM