Na tuto otázku jsem se ptala především minulý rok. Plody kamčatských zimolezů byly modré už týden, ale trpké, až se mi křivila pusa. Kdy tedy dozrají? Chutné a velmi příjemné začaly být až v době, kdy se mi už červenaly na skalce jahody a v louce kvetly kopretiny. Prvenství, co se týká sklizně ovoce na zahradě, tedy loni nakonec prakticky vůbec nezískaly.

Vrtalo mi to hlavou a tak jsem šla na internet pátrat, jak tedy poznám, že je plod zimolezu zralý. Čekala jsem nějaké složitosti s počítáním dnů, kdy na ně svítí slunce nebo zabarvení do tmava či podle zálivky a tak. Až se stydím napsat, jak jednoduché to je. A nejspíš to už všichni ostatní víte, jen mne to vlastně vůbec nenapadlo. Plod kamčatského zimolezu je zralý v ten moment, kdy sám skoro spadne do ruky. Prostě jako jiné ovoce... kdy jej netrháte z keře násilím, ale téměř při dotyku zůstane hezky v ruce. To je celé. Odteď trhám plody tak, že pod ně nastavuji misku a ty, co jsou krásně zralé, do ní spadnou při lehkém doteku.

Samozřejmě děti na tuto taktiku docela kašlou a trhají zimolezy zralé i nezralé, rovnou do pusy. Nikdo jiný zatím tyhle dobré modré plody nesklízí, až mne to překvapilo, očekávala jsem hlavně nálety ptáků. Místní ptáci si plodů schovaných pod listy zatím prostě nevšimli. Ani jsem tedy ještě nemusela zkoušet, jak se používají sítě.

A jak si zatím chuťově stojí odrůdy, které máme?

Přišla jsem tomuto ovoci hodně na chuť, takže ještě přemýšlím, kam bych zasadila další keřík :-) Zatím jsem se ještě nedostala k tomu, že bychom plody zimolezu mrazili, jak jsem původně zamýšlela... všechno zvládneme sníst jen tak. (A syn v kaši, neboť on mi většinu ovoce ze zahrady "jen tak" nejí, narozdíl od všech jeho kamarádů.)

Zahrada, kde jsem vyrůstala, se v mnohém změnila od dob mého mládí. Jedna věc se ale za těch víc než třicet vůbec nezměnila, a tou je pěstování zeleniny (a drobného ovoce). Poměrně velké pole za domem táta na podzim pooře (mimo kousku, kde jsou jahody), na jaře opět pomocí traktoru připraví půdu (rozbije větší hroudy) a pak už nastupuje mamka a motykou okopává, připravuje záhonky, odpleveluje, uhrabává, seje a sází a každý den nosí desítky těžkých konví s vodou. A pak zase okopává, odpleveluje, ... stále dokola. Je to hrozná dřina. Nicméně výsledky to má velké. Moje malá zahrádky nikdy nevypěstuje tolik zeleniny, jakou získá ze zahrady mamka. Mrkve na celou zimu, cibule, rajčata na zavaření, kedlubny, hrách i saláty na průběžné jídlo. Je to prostě osvědčený postup a dává jim stabilní výsledky, to musím uznat.

Mamčiny maliny a bylinkové záhony, zakryté trochou štěpky... na domácí zahradě do té doby nevídaná kombinace.

Jenže já především vidím tu dřinu. Ten čas, který mamka musí zahradě dát, aby se jí záhonky nezaplevelily, jahody přežily a rajčata plodila. Rozčilování nad hraboši, krtkem, slimáky. Večer co večer po práci rychle běžet do zahrady. Zničená záda, zničené ruce, část dní z roku musí čerpat dovolenou "na zahradu", aby to stíhala. Tak se snažím ukázat jí i jinou cestu pěstování zeleniny, vozím knížky (nadchla ji kniha Ekozahrady od Jaroslava Svobody, líbí se jí i ta nová Zelenina z ekozahrady), mamka čte, studuje si to a líbí se jí to. Ale při aplikaci prvních tipů zatím naráží na zažité postupy a jiný styl zahradničení. Když zamulčovala maliny u plotu a dosadila k nim medvědí česnek, mulč rozhrabovali ptáci, vadil při kosení, medvědí česnek táta zjara pokosil, protože si neuvědomil, že tam je a moje babička, která tam také bydlí, v dobré snaze ještě šla ty maliny okopat. Výsledkem ale bylo, že bylo po malinách i po medvědím česneku. Když by chtěla zkoušet zimní zeleninu či ozimé setí a mít na záhoně stále něco od jara do zimy, tak nemůže - to by tátovi vadilo na to podzimní orání. Zkusit polykulturu s ředkvičkami? Nemožné, protože místo k setí je připraveno až někdy začátkem dubna a to už je na ředkvičky pozdě, šly by do květu a příliš pálily. Místo na posuvné pařeniště? Taky nejde. Se založením bylinkové zahrádky v jiné části zahrady taky neuspěla, prý by se to tátovi špatně sekalo sekačkou okolo.

Ať vypadal tento příběh sebevíc beznadějně, mamka to nevzdala. Získala pro svoje pokusy celý jeden úzký dvoumetrový pás pole, kde jsou na části jahody. Táta slíbil, že tuto část nebude orat, babička slíbila, že tam nebude na volné části hned něco nahodile mamce sázet "jen protože je tam prázdné místo". No a já získala místo, kde chci mamce zkusit postupně krok za krokem pomoct ukázat, že by to zahradničení nemusela být zas taková dřina. První přišly na řadu maliny. Do kompostu sázené, s konstrukcí, štěpkou, kůrou a jehličím mulčované. A k nim bylinková zahradka, abychom nalákaly opylovače a vnesly do zahrady trochu života a mamce bylinky na čaj či pro radost a k tomu pár měsíčních jahod (jehličím mulčovaných), aby mamka měla něco na chuť, kdykoliv do zahrady půjde.

V tomto po ty roky mamka pěstuje zeleninu. Je to hrdinka. Půda bez orání hned tvrdne a na hloubku rýče žádná vláha, žížaly jsou tady ohrožený druh.

S prvními pěstitelskými úspěchy (maliny, měsíční jahody), přišly i první trable. Ale popořádku, vysvětlím. Abyste měli představu, tak oraná půda, ve které mamka pěstuje klasicky zeleninu, je naprosto mrtvá a poměrně suchá. Alespoň na můj vkus. Člověk do ní zaryje rýč a na metru čtverečním potká tak jednu jedinou žížalu. Prach v nose z okopávání jsem smrkala ještě týden. Naprší a za chvíli je zase suchá. Na tohle vůbec nejsem z mé zahrady zvyklá... Mamka je prostě hrdinka - zasloužila by metál za to, jak v takové půdě dokáže udržet ty rostliny vůbec naživu a ještě z nich mít úrodu.
No a teď si představte tu nevídanou věc, kdy jsme na kousek této půdy dodaly kompost, pořádně zavlažily, přidaly bylinky a rostliny a zamulčovaly... dostaly jsme tam půdní život a v tu ránu tam byl krtek (asi?) a mamce půlku měsíčních jahod podryl, takže pár mladých sazenic uhynulo. Nedivím se mu, udělaly jsme pro něj v pustině dokonalý bufet.

Po téhle zkušenosti přišly klasické jahody a mamka zvolila raději roky ověřenou jistotu - nemulčovat, raději okopávat, aby nějaká úroda byla. Až teprve letos se odváží jim na kousku dodat mulč z dřevité vlny (štěpku se mi tam nedaří sehnat, vozím po pár pytlech moji, na jahody by nestačilo) a vyhodnotí si to. Nicméně začala pěstovat topinambury a mulčuje je suchou posečenou trávou ze sadu. A na první jarní jídla jsem jí z mé zahrady dovezla, věřte nebo ne, kopřivy. Na jejich zahradě se totiž díky tátovu častému sečení stal z kopřiv ohrožený druh a mamka si postěžovala, že ani nemá na čaj, natož zkoušet s nimi z jara omeletu nebo polévku. Takže v lehce vyvýšeném záhoně hned vedle topinambur jsou kopřivy, hezky označené cedulkou, aby bylo jasné, že toto se tam vážně pěstuje. Babička nad tím kroutila nevěřícně hlavou, děda bylinkář má naštěstí pro kopřivu kvůli léčivým účinkům pochopení.

Topinambury mulčované suchou trávou a vedle je vidět kousek pěstovaných kopřiv.

Zatím nemáme ani ponětí, jestli mamce všechny ty topinambury nesežerou myši. Ale musí se to holt zkusit. No a postupně pomáhám mamince tvořit hluboce zúrodněné záhony podle pana Svobody (http://ekozahrady.com/zelenina_vnitrek_zahonu.htm). Materiálu na ně máme málo, táta asi nebyl zrovna unešený z toho, že jsem pro základ použila trochu jeho pracně získaného dřeva z lesa, kompost s těmto pokusy taky mizí závratnou rychlostí, až mamka dostala strach, jestli jí vystačí na rajčata. S mulčem musím být opatrná, aby se pod ním neschovávali potom slimáci. Nicméně na jejich zahradě se slimáci vyskytovali po stovkách, i když se vůbec nemulčovalo, tak snad přírodní zahradničení a permakulturní postupy obhájím i v často diskutovaném tématu slimáků. Tento rok zakládáme malou chřestovnu, mamka bude zkoušet zimní zeleninu (růžičkové kapusty, kadeřávek a polníček), postupně dosazujeme keříčky zimolezu kamčatského, abychom alespoň trochu rozbily vítr pro jiné rostlinky a chystáme další hluboce zúrodněné záhony. Nachystáme místo pro přenosné pařeniště. Postupně, krok za krokem to prostě nějak jít musí. Tak, aby mamka měla ze zahradničení zábavu a koníček, namísto dřiny. Tak, jako to zažívám na své zahradě já.

Tento článek jsem chtěla sepsat jako takový přehled toho, že pokud přírodním a permakulturním postupům neholduje celá rodina, nemusí být vůbec snadné něco z toho zavádět. Překážky se vynoří na každém kroku. Spravit narušený ekosystém není žádná legrace a já mamce ani nemůžu zaručit, že se to nějak dobře podaří, když máme jen dlouhý dvoumetrový pruh, kde se permakultura toleruje. Ale tváří tvář té úmorné práci, prachu, suchu a nošení konví si říkám, že bych si vyčítala, kdybychom to nezkusily. Snad za rok nebo dva budu na tento článek navazovat jiným, pozitivnějším. O tom, jak se mamce s permakulturou daří a jak se rozšiřujeme na další dvoumetrový pruh :-). Ale na to si musíme počkat... držte mojí mamce pěsti, ať ji elán pro přírodní zahradničení a permakulturní postupy tváří tvář překážkám nepohasne.

Když jsem psala o knize Anity Blahušové (Zahrada žije – zahradničíme s dětmi), nadchl mne tam nápad s vodní zahrádkou pro děti. A v mém okolí jsem nebyla sama, komu se to zalíbilo. O určité podobě malých vodních zahrádek zauvažovali i v naší lesní školce ve vesnici. Zatímco tam proberou, zda by to vůbec bylo bezpečné, udržitelné a vhodné, já jsem dohledala, jaké vodní rostliny lze vlastně do malých nádob pro děti využít. Třeba se někomu ještě tyto tipy budou hodit.

Jako nejvhodnější umístění nádob se obvykle píše polostín. Především kvůli tomu, abyste je nemuseli každý den tolik dolévat a aby se příliš nepřehřívaly. Samozřemě můžete zkusit vytvořit i jezírko v nádobě na slunce a osadit je rostlinami, které mají rády teplou vodu, a zakoupit nějaký jednoduchý vodotrysk, aby i v té teplé vodě bylo zaručeno nějaké okysličování.
Pokud máte vhodné místo pro jezírko pouze ve stínu, lze najít i vodní rostliny, které v něm budou taky hezky prospívat. A teď už tipy na jednotlivé rostliny:

Marsilka čtyřlistá (Marsilea quadrifolia) – jde vlastně o kapradinu, rostliu tvoří půvabné čtyřlístky. Výhodné je, že zvládá i stín. Je dorbé zasadit oddenek do trochy jílu, více informací k pěstování: https://rybicky.net/atlasrostlin/marsilea_quadrifolia.

Měli byste ji sehnat na akvaristické burze, někdy i nějakých akvaristických potřebách a nebo přes inzeráty pro akvaristy (např. zde: https://www.ifauna.cz/akvaristika/inzerce/akvarijni-rostliny/ případně si můžete zadat poptávku). Takto by měla vyjít celkem levně. Někdy ji mívá i www.puskvorec.cz.

Babelka řezanovitá (Pistia stratitoes) – půvabná plovoucí rostlina, kterou si děti mohou přemístit, vylovit a zase vrátit. V úplném stínu se jí možná líbit nebde. Má ráda hodně živin ve vodě. Zimu u nás ale venku nezvládne. Lze ji sehnat v akvaristických potřebách a přes inzeráty pro akvaristy (např. zde: https://www.ifauna.cz/akvaristika/inzerce/akvarijni-rostliny/)

Šípatka širolistá (Sagittaria latifolia) – rostlina má listy ve tvaru šípů a hezky kvete. Má ráda slunné stanoviště, ale i v nádobě v polostínu by se jí mělo dařit. Do silnějšího stínu ji ale nedávejte. Naleznete ji u prodejců rostlin do jezírek. Dá se sehnat v ceně kolem 30 Kč za rostlinu.

Máta vodní (Mentha aquatica) – hodně silně aromaticky voní a hezky kvete od června do srpna, na květy láká hmyz. Obsahuje hodně mentolu (podle jednoho zdroje, podle jiného ho zase neobsahuje), nenašla jsem, že by se dala používat v čaji, spíše asi raději ne. Ale děti si mohou trhat lístky a vonět k nim, pokud je trápí rýma. Rozdrcené lístky jde na kůži použít na zmírnění svědění, nicméně taky samy o sobě můžou vyvolat alergickou reakci, takže opatrně. Pokud vodní mátu chcete dát do nádoby, vyčleňte jí jednu celou malou nádobu, je totiž hodně rozpínavá. Snese i málo vody, takže i nižší nádobu a měla by bez problémů přezimovat. Je pro ni vhodný polostín. Ve velkém stínu by sice rostla, ale nejspíš nekvetla. Lze ji sehnat u prodejců rostlin do jezírek. Nekupujte ji v hobbymarketech, tam je příliš drahá.

Sítina niťovitá "Spiralis" (Juncus filiformis "Spiralis") – zelená rostlinka se zamotanými spirálovitými listy, je "prostě" hezká. Při pěstování v nádobě potřebuje být jen trochu ponořená. Měla by dobře přezimovat,

Kotvice plovoucí (Trapa natans) – je jednoletá vodní rostlina s jedlými plody, tzv. vodní kaštany (více o nich zde: https://www.vitalia.cz/clanky/zapomenute-potraviny-vodni-orechy-na-vymreni/, nezaměňujte s těmi asijskými vodními kaštany). Dětem lze vysvětlit, jakou roli měly vodní kaštany v naší minulosti, kdy je naši předci jedli a jak. Má raději slunce, do nádoby musíte zkusit, zda zvládne polostín a nebo vyzkoušet, jestli by to s ní nešlo i v nádobě (častěji dolévané vodou) na slunci. Aby vykvetla a plodila, potřebuje teplou vodu minimálně 20 °C. Na podzim je potom potřeba plody ponechat na dně ve vodě, aby příští rok opět vyklíčily. Více informací o přezimování semen nemám.
Sehnat ji můžete někdy u prodejců jezírkových rostlin, ale není tak obvyklá, takže může chvíli trvat, než se k ní dostanete. Lze ji také shánět přes inzeráty.

Nepukalka vzplývající (Salvinia natans) – další z půvabných plovoucích kapradin, tentokrát má ráda hodně světla. Jde o ohrožený druh, takže je vhodné si při koupi schovat paragon pro doložení původu. Více o pěstování zde: https://rybicky.net/atlasrostlin/salvinia_natans. Koupit ji můžete zde: http://www.aqua-daho.cz/cs/akvarijni-rostliny/akvarijni-rostliny/salvinia-natans-box. Nemám jasno v tom, zda jde o jednoletku (množící se výtrusy) a nebo trvalku a jak to tedy funguje s nějakým přezimováním.

Žebratka bahenní (Hotonia palustris) – tato nenápadná rostlinka má ponořené střapaté listy, kterými okysličuje vodu a které slouží jako případná schovka pro vodní živočichy. V květnu začíná hezky kvést bílými kvítky nad vodní hladinu. Uvádí se, že nesnáší přílišné horko, raději nádobu s ní dejte do polostínu. Není jednoduché ji sehnat, měli by ji mít prodejci jezírkových rostlin, ale už pár roků po ní pátrám marně, pořád je vyprodaná.

Shora zleva: Sítina niťovitá Spiralis, kotvice polovoucí, nepukalka vzplývající a květ a ponořené listy žebratky bahenní. Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/.

Kyprej vrbice (Lythrum salicaria) – Půvabně kvetoucí bahenní rostlina kvete v létě a dlouho až do září, její květy lákají hmyz. Pozor, aby ji děti neponořily moc hluboko, vyhovuje jí hloubka maximálně 15 cm. Seženete ji u prodejců jezírkových rostlin poměrně snadno, obvykle kolem 20 Kč za rostlinku. 

Orobinec nejmenší (Typha minima) – tento orobinec by měl jít pěstovat i v nádobě. Jde o klasické "čibuky", které děti v přírodě často přitahují na bažinatá, ne zrovna bezpečná místa. Hnědé čibuky se sametovým povrchem nemusí sloužit jen k dětským hrám, ale lze je poučit, že v historii se používaly místo peří do peřin či k zatápění. Rostlina je plně mrazuvrzdorná a měla by zvládat polostín. Sehnat byste ji měli u prodejců jezírkových rostlin za 25 Kč.

Přeslička japonská (Equisetum japonicum) – je typickou rostlinou pro malé nádoby, měla by být poměrně odolná, doporučuje se do polostínu. Z jednotlivých druhů přesliček bývá už dražší, kolem 40 Kč.

Pomněnka bahenní (Myosotis palustris)– potěší děti přes celé léto drobnými modrými kvítky, polostín by měla zvládat dobře. Měl by ji mít každý prodejce jezírkových rostlin a poměrně za levno, kolem 15 Kč za rostlinku a měla by se postupně hezky rozrůst.

Kosatec různobarevný (Iris versicolor) – působivé květy kosatců by se dětem mohly líbit. Tento má u sebe obvykle uveden, že zvládá i polostín. Je ale dobré raději vědět, že kosatce mají mírně jedovaté oddenky. Měl by být běžně k sehnání a stát kolem 30 Kč.

Napadá vás ještě nějaká hezká rostlinka do polostínu do dětských "jezírek"? Minilekníny či také trpasličí lekníny jsem zavrhla kvůli ceně, jsou drahé. Lakušník je myslím asi jedovatý, žabník je také  jedovatý.

Co se týká péče o nádoby, bude jistě potřeba, aby děti dolévaly vodu (a někdo pak přes léto, když budou přívesnické tábory). Zazimovat by se nádoby měly nejlépe ve sklepě a nebo rostliny vytáhnout a "uskladnit" u někoho v jezírku. Ale o pěstování vodních rostlin v nádobě pro děti ještě napíšu později článek s vlastní zkušeností, co a jak.

Obrázky:
Marsilea quadrifolia - European water clover.jpg. (2014, December 7). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:22, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Marsilea_quadrifolia_-_European_water_clover.jpg&oldid=141752133.
Akasamalari.jpg. (2016, November 17). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:23, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Akasamalari.jpg&oldid=214730017.
Juncus effusus 'Spiralis' - North Carolina Arboretum.JPG. (2015, February 13). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:39, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Juncus_effusus_%27Spiralis%27_-_North_Carolina_Arboretum.JPG&oldid=149945533.
Salvinia natans (habitus) 1.jpg. (2016, September 1). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:39, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Salvinia_natans_(habitus)_1.jpg&oldid=205328219.
Trapa natans Kotewka orzech wodny 2015-05-04 04.jpg. (2017, November 26). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:39, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Trapa_natans_Kotewka_orzech_wodny_2015-05-04_04.jpg&oldid=269399476.
Hottonia palustris saint-michel-en-brenne 36 10052008 2.JPG. (2016, January 22). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:40, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Hottonia_palustris_saint-michel-en-brenne_36_10052008_2.JPG&oldid=185329007.
Typha minima1.jpg. (2016, February 23). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 21:16, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Typha_minima1.jpg&oldid=188306828.
20151006Myosotis scorpioides2.jpg. (2015, October 7). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 21:17, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:20151006Myosotis_scorpioides2.jpg&oldid=174788209.

Na co si dát pozor:

• Jarní mrazíky mohou zničit úrodu. Zeleninu a jahody lze zakrýt netkanou textilií a nejlépe mít na zahradě pestrost, aby i v případě mrazíků přecejen něco na zahradě k jídlu zbylo. (Více o jarních mrazících.)

Po akébii pokukuji už dlouho. Má ji v zahradě kamarádka a často se k ní stočí hovory, protože ji mají popnutou na treláži u terasy. Její půvabné listy poskytují hezké soukromí v létě. No a na jaře, to jsem chodila čichat, jestli opravdu voní po čokoládě, jak se o ní říká. No, po čokoládě fakt ne, ale intezivně voní, o tom žádná. Navíc každý druh voní jinak, kamarádka má dva propletené do sebe, takže se vůně nakombinovala dohromady jako hezký a jedinečný parfém. O tom, že stoprocentně půjde do naší zahrady, ale rozhodlo loňské září. Kamarádka mi totiž donesla toto:

Půvabný, až exoticky vypadající plod akébie. Fialkový... ale druhá akébie jí plodí plody se zeleným obalem. Hledaly jsme si na internetu, co se z toho vlastně jí a jak se to jí. Vykousnout tu vnitřní "želé" část, vychutnat si sladkou exotickou příchuť a vyplivnout semínka. Super. Chutnala mi natolik, že ji chci pěstovat, abych mohla zkoušet, jaké recepty s těmito plody vymyslím. Tak začalo moje pátrání, jak že se ta akébie pěstuje, kde ji sehnat a jakou odrůdu vybrat.

Akébie na treláži u kamarádky koncem dubna. Je to opravdu krásná popínavka.

 V zahradnictvích u nás v republice jste bohužel většinou jen rádi, že vůbec akébii seženete, natož si vybírat odrůdu. Když už, tak prodejci alespoň rozlišují tři druhy, které se u nás pěstují. A někteří k nim uvádí nakonec i odrůdu:

1. Akébie pětičetná (Akebia quinata) – listy tvoří pět pěkně zelených oválků, celá plocha popínavky je poměrně hodně dekorativní. Barva květů a barva plodu se mění v závislosti na jednotlivé odrůdě a odrůd už je na světe docela velké množství, u nás zatím jen pár. Vůně květů se liší taktéž podle odrůdy, nejčastěji se připodobňuje vůně akátům, voní intenzivně navečer. Plody se obvykle jedí, až v momentě, kdy puknou. Nepodařilo se mi najít informaci, jestli se plody chuťově mezi jednotlivými variantami liší.
   • Shirobana, Abiflorus, Leucantha, White Chocolate – bílé květy, světle zelené až bílé oplodí plodů
   • Chocolate Vine – fialové oplodí
   • Purple Bouquet – krásně fialově zbarvené květy, fialové oplodí, uvádí se jako "kompaktněji" rostoucí
   • Rosea, Silver Bells – stále spíše fialové květy, ale vůbec nejsou syté, jen lehounce zabravené, nerozvité jsou bílé, má fialové oplodí plodů, udává se vůně více po vanilce
   • Variegata – jedná se u kultivar s bíle panašovanými listy, světle fialové květy, fialové oplodí plodu, udává se kořeněná vanilková vůně
2. Akébie trojčetná (Akebia trifoliata) – listy tvoří tři takové trojúhelníkovité, lehce zvlněné listy. Květy purpurovo nahnědlé. někde se uvádí, že tyto nevoní, většina zdrojů ale píše o vůni s kořeněným skořicovým podtextem. Co se týká plodu, měla by být chutnější, více dužniny, méně semen, lahodnější než pětičetná. U tohoto druhu se na puknutí nečeká, obvykle nepuká. Plody mají fialové oplodí. Je méně choulostivá na vymrzání. 
3. Akébie pětilistá  (Akebia x pentaphylla) – je křížencem předchozích dvou akebií, měla by mít opět velmi dobré plody, fialové oplodí. 

Samozřejmě budu asi usilovat především o tu trojčetnou, protože by měla být chutnější. S plody to ale vůbec není jednoduché. Nejprve se pár let (tři až pět) čeká, než vůbec rostlina začne kvést. A i když už rostlina kvete, na diskuzích se ve většině případů dočtete, že plody nejsou žádné a nebo lidem opadají. Diskutující se nakonec shodují, že i když je akébie jednodomá a mohla by se opylovat sama, potřebuje k opylení ještě jinou akébii. Stávají se případy, že plodí i jen jedna akébie (a prý v okolí nikde jiná není), ale dvě různé akébie jsou jistější.
Dalším problémem je sehnat opravdu dvě "různé" akébie. Ještě před sedmi lety prý tady koloval nejčastěji po republice jen jeden klon a tedy o dvě různé akébie vůbec nešlo. No a když už máte dvě akébie, měli byste si hýčkat něco, co je bude opylovat. Květy hmyz prý tolik nelákají, mají málo nektaru. Někdo udává, že mu akébie opylují čmeláci. Když dlouho nejsou plody a nic na květy nelítá, můžete zkusit vzít na pomoc štěteček a opylovat ručně. A pak ještě musíte doufat, že květy zvládnou případné jarní mrazíky bez úhony. Takže sečteno podrtženo, snaha o zajištění plodů asi chvíli zabere a má nejistý výsledek.

Detail květu akébie. Bohužel u kamarádky nevím, které odrůdy má, jisté je to, že jde o dvě odlišné odrůdy (jiná barva plodů, jiná vůně květů)

Jestli přemýšlíte, zda za to ty divné plody vlastně stojí, tak mně ano. Jedla jsem jen tu zvláštní slizovitou dužninu. Černá semínka se nejí, ta jsem plivala ven. Příště bych zkusila du dužninu propasírovat a dát do nějakého smoothie či na ochucení zmrzliny nebo krému, tak mám šanci, že by ji ochutnaly i návštěvy. Co se týká chuti, nejvíce se mi líbí připodobnění "chutná jako kombinace banánu, maracuji a kokosové vody" a nebo "chutná jako něco mezi angreštem a mučenkou". Prostě sladká exotika v puse. 

I kdyby vám o plody nešlo, tak akébie je jednou z velmi zajímavých popínavek. Zvládá dobře i polostín, jako většina popínavek potřebuje mít víc vlhko a nemá zrovna v oblibě holomrazy a silný vítr, když je mladá. I když je rostlina mrazuvzodrná do mínus 28, mladé rostliny na zimu raději u kořenů přikryjte chvojím. Co se týká výšky a velikosti, tak akébie není žádný troškař, pokud ji nějak nezastřihujete, vytahuje se do výšky několika metrů, podívejte třeba na tuto: http://botany.cz/cs/akebia-quinata/. Nese to s sebou někdy i nevýhodu lehkého vyholování zespod. Na podzim si prý nijak nezabarvuje, listy se drží, jak nejdéle to umí, a pak prostě spadnou. Na škůdce (až na svilušky) obvykle netrpí a nejsou známy ani žádné typické choroby.

Už když akébie raší, jsou vidět budoucí květy. Na fotografii vpravo je vidět, že šlahouny jsou silně provlečené treláží a je téměř nemožné ji třeba natřít.

Pro mne je ještě důležitá informace, že ji lze prý po pár letech vždy razantněji seříznout a nevadí jí to. Bude se omotávat kolem dřevěného sloupu na dětskou houpačku, takže bychom ocenili, kdyby bylo možné se alespoň jednou za čas ten sloup natřít.

Máte zkušenosti s akébií na zahradě? Jaké máte druhy? Plodí? Zatím jsem nenašla odpověď na to, jestli mohu pořídit jednu akébii trojčetnou a jednu pětičetnou a zda se i takto budou opylovat...

Další zajímavé texty o akébii:
https://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/tajemna-vune-akebii-se-nese-jarnim-vecerem-provoni-i-vasi-zahradu/
http://www.magazinzahrada.cz/rostliny/liana-s-vuni-cokolady-ozdobi-dum-i-pergolu.html
http://www.kiwiforum.cz/forum/viewtopic.php?f=6&t=402&sid=e7383d65fe59a742497cbfb7e3cb1093
http://diskuse.nachvojnici.cz/viewtopic.php?f=37&t=617
http://tropik.forumczech.com/t255-rod-akebia-akebie
recept na vařené výhonky akébie: http://www.paukertova.cz/view.php?cisloclanku=2014020022
http://www.tropik.cz/product.php?id_product=1074
http://databaze.dendrologie.cz/index.php?menu=5&id=76
http://tropik.cz/product.php?id_product=1249
https://www.instagram.com/p/BZML1dIHlrm/

"Víš, že jsi někdy ale fakt hrozně náročná?" To jsem si vyslechla od kamarádky, když jsem vysvětlovala, jak bych chtěla v kuchyni využívat fialky. Přímo se to nabízí, taková luxusní surovina z vlastní zahrady, to by bylo, abych toho nevyužila. Jenže jsem trochu tápala v tom, jak je smysluplně do kuchyně vpravit. Ne, že by receptů na fialkové dobroty bylo málo. Českých je spousta, zahraničních mraky, Pinterest jen přetéká nádhernými obrázky jídel. Jenže ta kamarádka měla pravdu, jsem extrémně náročná a ve všem hledám složitosti.

Toto jsou květy fialky "Královna Šarlot", jsou větší než klasické nešlechtěné fialky a trochu jinak voní. Ale taky pěkně fialkově.

Jak se teď s oblibou píše a říká, jídlo je takovým novým náboženstvím. Ani mne neminuly různé vlny stravování a když nic jiného, alespoň mne o něčem donutily přemýšlet. Paleo, Primal, Whole30, SugarFree, Low-Carb Diet, GAPS... a s plným svědomím, že pro sebe a pro rodinu dělám něco užitečného, omezila jsem u nás dost cukr i "moučné" recepty a sladkosti obecně. Nehledejte ale extrémy, manžel stejně stále ještě občas pije vodu oslazenou domácími sirupy a na snídani míváme někdy i (kaštanové) palačinky, dýňové či tvarohové lívance a kolikrát jako dezert (domácí) banánovou zmrzlinu. Jen vše bez cukru či s minimem cukru. A sladkosti, sušenky, koláče a buchty - to jen občas a s různými ústupky, změnami, slazené ovocem apod. Shodou okolností pár dalších lidí v rodině "skončilo" se sladkým a upečeným koláčem z mouky a cukru je fakt nepotěším...

Tak u nás neděláme fialkový cukr, ale spíš fialkový kokos. Tento skvělý nápad pochází od Kateřiny Vokounové Šváchové (Colors Of Low Carb) https://www.instagram.com/p/BheIkV7BUHT/

No a potom přijde fialková sezona a já tolik chci přinést tu vůni a krásu do kuchyně a něčím dobrým ohromit rodinu i přátele. A teď, "babo raď". Nebo spíš internete, raď. Fialkový cukr, čokoládky a sušenky s kandovanými fialkami, krásné koláče a dorty zdobené cukrovými květy? Většinou hodně sladké, nic pro mne. Nebo si naopak sypat fialky jen tak do zeleninového salátu? Na to mi mužské osazensto neskočí a ženy se mile usmějou a pak všechny fialky ze salátu pečlivě vytahají s nevinným pohledem "ty jsi myslela vážně, že se to dá jíst?". Pojďte se se mnou podívat, co v takové situaci z fialek připravuji a co zrovna v naší rodině nějakým zvláštním způsobem dává smysl. 

Kuličky z kokosového másla s fialkami
Rychlý netypický dezert pro milovníky kokosu. Fialky tady jen a pouze hrají roli zvláštní výzdoby. Kokosové máslo necháte trochu povolit. Buď vytvarujete kuličky a ty ve fialkových lístkách vyválíte, nebo lístky fialek zamícháte přímo do kokosového másla a vytvarujete bochánek, který pak nakrájíte. Tak či tak, dezert musí do lednice, aby ztuhnul. Chuť je kokosová a vůni moc neucítíte, je to především pro efekt (a ty pozitivní látky, co ve fialkových květech jsou).

Roláda s fialkovo-smetanovou náplní

Uděláte svoji oblíbenou kakaovou roládu a do smetanové náplně vmícháte otrhané plátky fialek. To je celé. Horní roláda je loňská, ještě s trochou mouky. Náplň z ušlehané vysokoprocentní smetany. Něco na způsob tohoto receptu, ale bez cukru: http://fresh.iprima.cz/recepty/piskotova-rolada-s-neznymi-kvety
No a letos jsem zkoušela low carb těsto na roládu (žádná klasická mouka, žádný cukr) a k tomu šlehanou fermentovanou smetanu s trochou medu (mezikrok z tohoto receptu: https://zkvaseno.blogspot.cz/2014/01/maslo-i.html). Je z tibetské houby do mléka, tedy vlastně s probiotiky, a k tomu ten fialkový kokos. Akorát se mi to krapet rozjelo, viz spodní fotka, smetana nebyla dostatečně fermentovaná. Nicméně chuťově super, jedl ji i manžel i návštěva. Lístky fialek v náplni chutnají... no... čerstvě. Prostě tak trochu jako maličké kousky jemného salátu. Ta fermentovaná je nejlepší hned na snězení, v ledničce totiž docela vlhne.

Fialkové palačinky

Když Anita Blahušová vydala svoji první knížku Zahrádka v květináči, bylo synkovi sotva půl roku a bydleli jsme v paneláku s malým balkonem. A právě její knížka tenkrát byla prvním impulsem pro to, abych vůbec o tom malém balkonu začala přemýšlet úplně jinak. O našem jedlém balkonu a společných chvílích s malým synkem a jeho dobrodružství s květináči a rostlinami už asi z blogu víte. Zahradničení na balkoně nám tenkrát zpříjemnilo poslední rok bydlení v bytě. Co ale asi nevíte, tak teď mám už pár dní nos doslova zabořený v nové knížce od Anity. Jmenuje se Zahrada žije – Zahradničíme s dětmi a dostala se ke mně v ten pravý čas. V době, kdy už bydlíme v domě, máme zahradu a hlavně máme čtyřletého zvídavého synka.

Pokud máte mezi vším tím sázením, setím, stříháním trvalek a doháněním zahradních plánů po chladném březnu chvilku času... pojďte se se mnou podívat, o čem knížka je. A taky, jaké parádní plány a nápady díky ní už mám na tento rok v hlavě.

Pořád se mluví o tom, jak dnešní děti nejsou dostatečně venku. Na poli probiotik a různých doplňků se začínají objevovat informace o tom, jak dnes lidem chybí půdní bakterie (a mnozí si je za draho kupují). Výzkumy či různé texty sdělují lidem, že hrabání se v hlíně vlastně super a chtělo by to přivést více lidí k zahradničení. Tato knížka je takovým průvodcem pro rodiče, aby dostali děti od tabletů právě do zahrady. Vlastně to není jen knížka pro rodiče, ale i pro samotné děti. Třeba u kapitol s obrázky živočichů, kteří bydlí v zahradách, se těším, až si texty jednou syn sám přečte. 

Ale nejdřív pěkně popořadě. V knize najdete v úvodu dvě kapitoly. První se týká poznávání přírody, kdo v zahradě bydlí, kdo ji navštěvuje v noci i jak si tyto živočichy do zahrady pozvat. Druhá je takovou učebnicí zahradničení, prostě text o tom, jak začít zahradničit, jasné, stručné a hezky popsané základy. Zpracování půdy, střídání rostlin v tratích, o předpěstovávání, smíšené kultury, kompost... až jsem si říkala, jak by bylo fajn číst si právě z takové knížky o všech těchto věcech, když jsem v pětadvaceti se zahradničením začínala. Vzhledem k zaměření na zahradničení s dětmi nechybí ani text o jedovatých rostlinách v zahradách.
U první knížky Anity se mi líbily takové ty doplňkové texty a tipy se zajímavostmi, které se vždycky znenadání objevily na nějaké stránce a zpříjemnily mi čtení. Jsou i tady – upozornění na jednoduchý pokus na zjištění kyselosti půdy nebo tip na nátěr květináčů tabulovou barvou, aby si je mohly děti označit křídami. Taková drobnost mi vážně dělá v knize radost.

Největší část knihy potom zabírají projekty na celý rok. Co můžete s dětmi na zahradě podniknout na jaře, v létě, na podzim i v zimě. Přesně v této chvíli vždycky tajně děkuji člověku, kterého v nakladatelství napadlo dát do knížky hned dvě provázkové záložky. Vlastně klidně bych užila i tři nebo čtyři. Jak jsem psala, právě do této části mám doslova zabořený nos. Zkusíme synkovi už letos založit jeho vlastní zeleninový záhonek? Vždyť na zahradě si zatím plním svoje sny o zahradničení především já a těžko můžu čekat, že jednou syn získá oblibu v hrabání se v hlíně, když bych mu nedala ani kousek vlastního prostoru... a co kdybych ho třeba nechala pěstovat slunečnice v truhlíku? Když zkoumám recept na bezový sirup a čtu si o nápadu s ledovými kostkami, hned s tím mám něco za lubem. A na další stránce je nápad s živým bylinkovým polštářem a hned potom bahenní koupele, výroba vlastního bylinkového mýdla...

Jako první se teď ale chystám na projekt vodní zahrádky v nádobě. Sice o vodní zahrádce psala Anita už v knize Zahrádka v květináči, ale nějak mne nenapadlo, jak a proč bych to mohla použít i u nás na zahradě... asi jsem potřebovala vidět tu ruku s vodní rostlinkou nad kovovým korytem, aby mi to došlo. Syn totiž ze všeho nejvíc miluje vodu v různých podobách, pořád si nabírá vodu do kyblíčků, šťouchá do vodní hladiny klacíky a potápí loďky. Sice máme jezírko, ale přístup k hladině na pořádné hraní tam nemá zrovna ideální. Taková velká nádoba v polostínu u pískoviště, to bude lepší. Díky přítomnosti jezírka na zahradě nebude problém rostliny z nádoby zazimovat.
Když máte nápad, už je to kolikrát jen krůček od realizace. Knížku jsem vzala k mým rodičům a na tátovi vymámila ze staré půdy dávnou zinkovou vaničku, ve které jsem koupávala svého pejska. (Sehnat nějakou na aukru nebo v bazarech je totiž skoro nemožné, a nové se snad už ani nevyrábí.) Manžel už má hned nápad na to, jak pomocí nějakého spreje obnovit nátěr, aby vypadala lépe. A pak jen se synkem jet nakoupit do Komořan vhodné rostliny a nechat ho, ať si je sesadí a rozmístí, jak se mu zlíbí.

Vodní zahrádku určitě zkusíme, už jsme si dovezli starou zinkovou vaničku od rodičů.

Abych nedávala jen příklady mého synka... moji sestru třeba nadchl nápad s jarními cibulovinami v nádobě. Různé vrstvy, různé cibuloviny a krása na celé jaro. No a obrazce z řeřichy na zimní "zahradničení". Nejspíš už bude mít na parapetu taky takové řeřichové srdíčko jako je v knížce.

Nádoba s různými cibulovinami, které postupně rozkvétají, zaujala moji sestru.

Jsem moc ráda, že mám knížku doma. I když v ní je samozřejmě pár nápadů, které už se synkem děláme a pár projektů, které už jsou na naší zahradě vlastně hotové či zahradničíme nějak jinak, převažovalo to nové. Nová pojetí, rady jak dobře zapojit děti, starší děti si mohou knížku číst rovnou. Hlavně krásné fotografie a ilustrace díky kterým jsem se mohla zasnít, jak super to zase na zahradě bude v rozkvetlém jaře a v létě či na podzim. Budu se ke knížce často vracet.