Sledovala jsem teď na jaře druhou řadu pořadu Ferdinandovy zahrady (https://www.ceskatelevize.cz/) a to, jak tam používají zahradní architekti vícekmenné stromy je vážně skvělé. Zaujaly mne už při čtení knihy Žijte ve své zahradě (psala jsem o ní), a líbí se mi čím dál víc. Malým zahradám totiž dávají stín, snižují teplotu v horkém létu, dodávají rozměr a hloubku a atmosféru. No nedivím se, že je pan Leffler do těch malých zahrad používá, udělají hned rychlý efekt moderní zahrady. Jde kolem nich chodit a dobře je podsadit trvalkami, což se na malém prostoru počítá.

Ukázka vícekmenných stromů v zahradách. (Zdroje obrázků:  https://www.gardenista.com/, http://einzigartig-gruen.de/, http://www.verdeepaesaggio.it/ a https://www.flickr.com/)

Navíc vím, jak složitě někteří sousedé mezi sebou řeší otázku stromů a jejich výšky při okrajích pozemku. Vícekmenný vhodně zvolený nižší strom může být kompromisem, na kterém se někdy dá dohodnout a ve výsledku to sázení stromů prospěje vlastně všem.

Doplňuji sem do článku ještě zrovna krásný aktuální příklad, jak může být vícekmen užitečný. Paní Lenka Šulcová (ze Zahradnické pohotovosti) vytvořila vícekmen z keře bezu černého ve veřejném prostoru před bytovkou. Byla to asi jediná možná záchrana pro tento keř. Když tam totiž rostl klasicky, jako husté křoví, chodili tam lidé bohužel čůrat, místo smrdělo a místní obyvatelé apelovali na pokácení keře. Teď, když je ostříhaný a upravený jako hezký vícekmen, je tam vidět, čůrání nehrozí a navíc tam teď mají krásnou moderní výsadbu a paní Lenka tam zachránila strom, který zpříjemňuje klima v horkých dnech, krásně voní a je užitečný i pro ptactvo. Mám z toho radost. O celém příběhu si můžete přečíst ve skupince Zahradní architektura na Facebooku, máte-li na něm účet:
https://www.facebook.com/groups/zakaci/permalink/10156342415046659/

Bez černý může být také krásným vícekmenem. Tohle je právě ten, který zachránila paní Lenka.

Co se týká zahrad, tak na místo, na kterém může bez problémů stát krásný velký ovocný strom, bych nutně vícekmen nedávala. To mi přijde škoda, prostě velký ovocný strom je velký ovocný strom a máte-li na něj místo, směle do sázení nějaké staré odrůdy! Ale já třeba osobně o vícekmenných stromech uvažuji do našeho větrného tunelu (O větrném tunelu). Jde o úzkou část zahrady hned u domu a vítr je tam opravdu silný a nepříjemný jak pro nás, tak pro rostliny. Je částečně zastíněný naším a sousedním domem, na náročnější ovocné stromky to opravdu není, navíc nechceme stínit zahradu a terasu sousedům nějakým velkým stromem. Vícekmenné stromy z šikovně vybraných rostlin by ale mohly být trefou do černého. Potřebujeme od nich, aby kolem nich šlo dobře procházet v úzkém prostoru, ale aby dělaly korunu a zastínily trochu půdu. 

Jedno hezké místo pro takový strom je před oknem do obývacího pokoje. Keř tam dát nemůžeme, přes něj bychom neviděli ven... ale přes tři hezké kmeny se dá koukat pěkně.

Jednou budeme koukat z okna v obývacím pokoji na pěkné tři kmeny dřínu.

Jestli jsem Vás na použití vícekmenného stromu někde v zahradě navnadila, tak to má i jeden oříšek. Není vůbec jednoduché takový strom do zahrady sehnat. V rozumném rozpočtu. A navíc třeba i nějakou šikovnou rostlinu, o trochu víc užitečnou či jedlou, než jsou břízy (jsou krásné, ale moc se z nich nenajíte ani vy, ani třeba ptáci). Zahradní architekti a realizační firmy ví, jak si je opatřit, kde je koupit, ale kdo si zahradu tvoří sám a je závislý na nabídce zahradnictví, s dobrým vícekmenným stromkem se až tak moc nesetká. Takže nezbývá, než se obrnit trpělivostí a zkusit jej prostě postupně vypěstovat. Co by se mohlo zkoušet zapěstovat do vícekmenu? Se čtyřmi rostlinami by mělo jít experimentovat:

Dřín
Hodně sázím na to, že do vícekmenu půjdou hezky zapěstovat dříny. Jak ten klasický obyčejný, tak velkoplodé odrůdy. Měla jsem štěstí a tento rok jsem sázela dříny do živého plotu. Objednala jsem si už metrové z http://www.puvodnikere.cz/ (mám ten projekt ráda, když to jde, nakupuji něco tam) a zrovna několik přišlo krásně rozvětvených. Takže jsem je hned zasadila do toho našeho větrného tunelu a živý plot si doplním někdy jindy.
Dřín je krásný strom, který brzy na jaře kvete a poskytuje první potravu pro včely. A do toho plodí ovoce. Trpké v případě obyčejných dřínů, či dobré sladké v případě těch šlechtěných. Šlechtěné jsem si objednala dva, z jiného obchodu a jsem na ně zvědavá. Přišly mi ve formě takového spíš mini stromku. Ostříhala jsem jim některé větve a zkouším je rozvětvit a uvidím, co z nich nakonec vyroste.

Pár momentek z mých pokusů. Vlevo: Jeden obyčejný dřín měl větve hodně u sebe, zkouším jej trošku dostat do šířky přes smotaný pytel. Vpravo nahoře: S dalším dřínem to budu zkoušet u druhého okna, blízko domu. Vpravo dole: Šlechtěný dřín (to s bílou cedulkou) se holt začne větvit až trochu výš, . kousek od něj mám kanadské borůvky.

Muchovník
Použít do malé zahrady vícekmenný muchovník se přímo nabízí. Jde o krásně kvetoucí strom, který dodá i chutné ovoce (když vám něco ptáci nechají ;-) ) a nevyroste příliš veliký, takže se na něm dá domluvit se sousedy a zasadit jej do malé zahrady. Pořád je ale potřeba mít na paměti, že kdyby si ten muchovník mohl vybrat, tak chce spíš být keřem. Některé odrůdy silně odnožují zespod. Zapěstovat si je do podoby vícekmenu třeba jen o pár silných kmenech nebude úplně jednoduché. Osobně doma zkouším nějak zapěstovávat odrůdu Ballerina, u té mi akorát neustále u kmene raší z podnože jeřáb, který stříhám. Solidní fotku ale zatím nemám.

Střemcha
Střemcha by měla být přirozeně vícekmenná. Je to voňavý kvetoucí keř, plody jsou cenné pro ptáky, květy poskytují potravu včelám.

Bez černý
Upravit do vícekmenu či přímo zapěstovat postupně jako vícekmenný strom by měl jít i černý bez. Jeho hlavní výhodou je, že dokáže dobře růst i ve stínu, pouze tam méně plodí. Odchovávají se na něm také přirození nepřátelé mšic, tedy mít bez černý blízko růží je pro ně obrovská pomoc (vidím to i na naší zahradě, růže blízko našich bezů nepotřebují žádnou záchranu, zatímco s těmi před domem bojuji kvůli mšicím o přežití.


Napadá vás ještě nějaký užitečný menší strom, který by mohl jít zapěstovat do podoby vícekmene?


Další informace:
https://myazahrada.cz/vicekmenne-stromy-nebo-nohate-kere/
pokud hledáte například obrázky s vícekmennými stromy na Pinterestu, zadejte výraz multi-stem tree.

Zdroje obrázků:
1. Kendra Wilson, A Surprise Gold Medal at the Chelsea Flower Show, 2012, https://www.gardenista.com/posts/a-wildflower-meadow-wins-a-gold-medal-at-the-chelsea-flower-show/
2. Heike Martensen Pflanzen-und Gartenberatung, Arbeitsbeispiele, http://einzigartig-gruen.de/arbeitsbeispiele/
3. Karen Roe, Hope on the Horizon, RHS Chelsea Flower Show 2014, https://www.flickr.com/photos/karen_roe/14133477677/
4. Libereso Guglielmi, Amelanchier, Verde e Paesaggio il Verde e l’Architettura in Rete, http://www.verdeepaesaggio.it/2013/04/26/amelanchier/

Tak už máme svoji oblíbenou kompostárnu. Je až k nevíře, že jsme si nějakou nevyhlídli už dříve, s naší velkou spotřebou tohoto živého užitečného materiálů v naší zahradě. Kompost dávám k novým výsadbám rostlin, k malinám, ostružinám a jahodám na podzim. Spousta kompostu padla na zakládání zeleninových záhonů. To množství, které si sama vyrobím, nám zatím absolutně nestačí v době, kdy na zahradě pořád teprve ještě něco sázíme...

Manžel mi dříve kupoval pytlované balíky kompostu, které se prodávají v hobby marketech či zahradnictvích. Vždycky jsem si myslela, že mi budou stačit jen dva tři pytle a nakonec jsme pořád přikupovali a přikupovali a stálo nás to spoustu peněz. Jak jde o kompost do zahrady, jsem poněkud nenasytná.

Takže teď, konečně, už to nebude tak bolet naši peněženku. Cena za volně ložený kompost je krásná. To, jak jej ale odvézt v obyčejném autě, už ale tak snadné nebylo. Koupili jsme si velké stěhovací pytle a vystlali kufr auta i sedadla dekami, abychom to dali. A odvezli jsme si takto 180 kg kompostu za 216 Kč. Lopatu na nabrání nám tam půjčili a manželovi pomohli ty pytle podržet. Víte, my totiž do toho Blanska (od nás 17 km) jezdíme především do jedné restaurace, i s miminkem. Takže do té kompostárny jsem přijela v šatech, s perlovým náhrdelníkem a pěknými botami a manžel v hezké košili... a ještě jsem musela v autě kojit malého, který se zrovna vzbudil. No, muselo to celé vypadat docela vtipně.

Přímo v kompostárně nemají jen kompost, ale připravují taky substrát do truhlíků. Tedy jemně prosátý kompost smíchaný s pískem. I pro to se tam dá zajet, mají ho dostatek:

No a ještě jsem zkusila vyzpovídat pány z kompostárny, jestli neuvažují o tzv. ericaceous compost, tedy kyselém kompostu pro zakládání záhonů pro kanadské borůvky (namísto neekologické rašeliny). Zrovna by se mi taková vychytávka hodila, zakládáme další záhon pro tohle ovoce. A víte, že o něm nejen uvažují, ale už ho právě i pokusně zkouší připravovat? Sice ještě v prodeji není, ale mám už i jen z téhle informace radost.

A co Vy? Máte taky svoji oblíbenou kompostárnu, nebo Vám stačí vyrobený kompost z Vaší zahrady?

Doplnění ohledně mýtů kolem čistoty kompostů
Protože se, nejen tady v diskusi, ale i jinak setkávám s nedůvěrou v kupovaný kompost, oslovila jsem kompostárnu v Blansku, aby se mi k tomu vyjádřili:

"Je bohužel rozšířena řada předsudků vůči kompostu. Chystáme se je postupně vyvracet v našich příspěvcích na našich webových kanálech. Je pravda, že při zpracování čistírenských kalů je určité riziko kontaminace kompostu nežádoucími látkami. Nicméně každý kompost, který je určen k prodeji a obecně uvádění na trh musí být registrován u ÚKZÚZ, který pravidelně kontroluje proces jeho výroby, jeho kvalitu, provádí odběry vzorků a jejich rozbory a při jakémkoliv pochybení registraci odejme. Vzhledem k existujícím pochybnostem ze strany zákazníků jsme se již před několika lety rozhodli na našich kompostárnách zpracovávat pouze rostlinný odpad, abychom měli jistotu kvalitního produktu, takže čistírenské kaly vůbec nezpracováváme. Díky intenzivnímu zpracování materiálu dochází navíc k hygienizaci, proto se v hotovém kompostu nevyskytují klíčivá semínka plevelů a nežádoucí mikroorganismy. Je to zajištěno tím, že v průběhu procesu se teplota kompostování drží několik týdnů v rozmezí 55-70°C, čehož například v domácím kompostišti nelze dosáhnout. Pokud by měl někdo zájem o zaslání našich rozborů, není problém je poskytnout, dlouhodobě nám vychází v naprostém pořádku."

Už je to pár týdnů, co jsem se naposledy rozloučila s mou babičkou. V létě by jí bylo 89 let a já měla tu čest znát tuto neuvěřitelnou ženu více než třicet roků. Bydleli jsme dlouho v jednom domě a do toho domu se pořád jednou za týden vracím za dědečkem. A pořád tak nějak čekám, jestli se v nějakých dveřích neobjeví a neusměje na mne. Dívám se na různá místa v domě, v zahradě a vzpomínám, jaké to bylo a co jsem tam zažívala, když tam ještě babička byla. Moje vzpomínky se točí také kolem malé květinové zahrádky pod okny.

Malou květinovou zahrádku si babička zbudovala na místě původního hnojiště. Můj táta a jeho sestra mají na to místo vtipné i méně vtipné vzpomínky, já už to místo vždycky znala jen jako babiččinu květinovou zahrádku. Nejvíce vzpomínek si vybavuji hlavně z jara. Babička mne učila, jak která květina jmenuje. A že těch jarních tam bylo... krokusy, ladoňky, hyacinty, narcisy, modřence, moře červených a žlutých tulipánů. Jako dítě mne fascinovaly oranžové královské řebčíky, zničehonic byly najednou v záhoně a tyčily se tam jako dominanta. No a potom srdcovky. Kterou malou holku by nefascinovaly malá růžová srdíčka. Chtěla jsem si z nich vždycky navlékat "korále" a nosit je na krku jako princezna.

To jsem já jako malá v babiččině květinové zahrádce. No a fotografie mojí milé babičky.

Květiny v zahrádce se pořád v čase měnily, často podle toho, jak se tam kterému druhu dařilo. Sousedky z vesnice, návštěvy, známí - nosili různé kytičky a babička je prostě vždycky někam do té zahrádky dala. Kvetly jí tam i růžičky, zvonky, taky lilie a pár jiřin. Byla to taková sbírková zahrádka, taková všehochuť a vždycky tam bylo něco na koukání.

I když si matně vzpomínám, že srdcovky později ze zahrádky zmizely, zůstávají mi v paměti právě jako ta obdivuhodná kytička, kterou mám s babičkou spojenou. A ještě tady i ty zvláštní oranžové řebčíky. Asi z určitého smutku či nostalgie, vypravila jsem se do zahradnictví a k těm svým pár srdcovkám ještě další a další přikoupila. Chci se každé jaro koukat z okna kuchyně na moje kytičková zákoutí a díky srdcovkám si vždycky na babičku vzpomenout. 

Bylo na ní úžasné to, že se vždycky o všechny zajímala. Upřímně. Opravdově. Zajímal ji můj blog, moje zahrada, moje práce, moje názory. Pravidelně se mne třeba ptala, co vařím. Měla neuvěřitelnou paměť, z hlavy okamžitě dokázala říct, kdy má narozeniny kdo z vesnice nebo který známý český herec. Ráda pozorovala východ slunce a přesně mi byla schopná říct, ve kterém měsíci nad kterým místem doma to slunce bude vycházet. Jestli se jednou dočkám někdy vnoučat, chci se o jejich život a všední drobnosti zajímat právě tak, jako ona o ten můj život. Upřímně, zvědavě. Je to hrozně moc fajn, když se o vás někdo takto pořád zajímá.

Jednu srdcovku mám i ze severozápadní strany domu, zatím podsazenou jen modřenci, takže v létě po ní zůstává prázdné místo.

No ale zpátky k blogu, zpátky k srdcovkám. Srdcovka nádherná (Dicentra spectabilis) je půvabný tzv. efemér, tedy květina, která po odkvětu (někdy v půlce léta) seschne a zatáhne se celá opět do země. Díky této její vlastnosti s ní ne každý umí pracovat v záhonech, protože v dubnu a květnu zabírá (ta klasická, vyšší) poměrně velké místo a potom v půlce léta koukáte na pár seschlých listů a mezeru. Osobně mi přijde nejrozumnější použít ji tak, jak je to pro ni přirozené. Do polostínu pod vzrostlé stromy do půdy s přidaným kompostem. V zimě ji spadané listí ochrání před mrazem. No a pokud ji zasázíte nahusto mezi další stínomilné podrostové trvalky či nějaké kapradiny a další jemné rostliny, tak se srdcovka stáhne a ostatní nad jejím místem prostě jen víc roztáhnou své listy.
U rodin s dětmi je dobré myslet na to, že je rostlina jedovatá a navíc ty růžové srdíčkové květy mohou připomínat trochu i bonbony. Citlivější osoby mohou mít vyrážku či kožní problém po trhání květů.

Srdcovky mám zasazené na místě, kde časem budou ve stínu vícekmenných dřínů. Pěstuji je spolu s pomněnkovci, pérovníkem pštrosím, čechravami a žluťuchou. Zatím mi přijde, že je tato kombinace dobrá. Minimálně ty pomněnkovce kvetou ve stejnou dobu a modrá a růžová vypadá pospolu fakt pěkně. No a kapradiny i ten pomněnkovec pak roztáhne listy i nad to prázdné místo.
Na jiném místě zahrady jsem k srdcovce dosadila ještě modřence, doba jejich kvetení se trochu stihne překrývat a taky to pospolu vypadá pěkně.

A co vy? Pěstujete v zahradách srdcovky? Pokud ano, s čím je kombinujete?

Na co si dát pozor:

• Jarní mrazíky mohou zničit úrodu. Zeleninu a jahody lze zakrýt netkanou textilií a nejlépe mít na zahradě pestrost, aby i v případě mrazíků přecejen něco na zahradě k jídlu zbylo. (Více o jarních mrazících.)

Každou zimu se ráda dívám na fotky naší zahrady. To, jak se v průběhu roku mění, co kvete, co se barví. Vzpomínám, jak v danou chvíli zahrada voní. Trošku mi v těch fotkách ale chybělo třeba to, jak se rostliny hýbou ve větru a zpěv ptáků či jak je naopak zahrada v zimě úplně klidná a tichá.

Tohle všechno byl takový impuls pro to, abych vybíhala po chvilkách v roce 2018 na zahradu a zkoušela amatérsky zahradu natáčet. Jen tak, bez stativu, obvykle dost narychlo. Video, které z tohoto pokusu nakonec vzniklo, má 11 minut. Je roztřesené, místy rozklepané, lehce rozmazané. V zahradě je vidět různé materiály pro přípravu terasy, lešení, neuklizené věci... až jsem si nejdřív říkala, jestli si jej nemám radši nechat jen pro sebe. 

Nenechávám. Dávám jej na blog mimo jiné i proto, že mi říkáte, že naživo (ano, potkávám vás, čtenáře, někdy právě i naživo a vždycky je to kouzelné setkání) je naše zahrada vlastně docela malinká. Z fotek rozhodně vypadá pro nezasvěceného člověka větší. Tak třeba vám video ukáže naši zahradu zase trochu z jiného úhlu. Nicméně, youtuber se ze mne určitě nestane, nějak na to video nemám moc vlohy :-) 

Fotografie zahrady z různých let, seřazené podle měsíců, jsem taky dala dohromady. Původně jsem si takovou sbírku zkoušela tvořit na Pinterestu. Nicméně tam by ji nemohli vidět ti, kteří nemají účet. A tak putovaly fotky jednoduše o alb do online služby a postupně k nim přidávám popisky. Koukněte, jak dokáže být taková přírodní zahrada po celý rok krásná a zajímavá a pestrá:

Galerii fotografií naší zahrady najdete na adrese: https://www.zonerama.com/Vysnenazahrada/716550

Hudba pro video pochází ze stránky: https://www.bensound.com/royalty-free-music/cinematic, autorem je Benjamin Tissot.

Když jsem poprvé v zahradě viděla mravence, jak lezou v řadě za sebou na ovocné stromy, přišlo mi to vtipné. Byla to taková roztomilá dálnice po kmenu, dělali jsme si z toho legraci. Až nám ale odešla první hrušeň Dicolor (Co se nepovedlo...), tak už nám ti mravenci tolik legrační nepřišli. Zjistili jsme totiž, že jsou to schopní pěstitelé mšic. Pečlivě si je odchovají a pak je jednu po druhé roznášejí na ovocné stromy a keře a přemisťují právě podle toho, kde mají mšice potravu. Dělají to v době, kdy mšice ještě nelétají.
Jakmile se pak někdo k jejich mšicím třeba jen přiblíží (slunéčko sedmitečné například), braní je, jak jen mohou. Pustili se i do mě, když jsem zkusila na jejich mšice třeba jen chytnout. Nenechají žádné přirozené predátory, aby ty populace mšic alespoň trochu zredukovali...  od té doby, co jsme to zjistili, už bereme mravence na stromech vážně a snažíme se jim přístup na strom zamezit.

Co se obvykle radí na internetu na ekologické odehnání mravenců? Následující tipy:

Vše směřuje k tomu, aby mravenci ztratili stopu na stromy a nešli na ně. Třeba u nás jim ale tyhle vůně v podstatě vůbec nevadily. Touha po pěstování mšic a jejich sladké šťávě prostě byla asi silnější. Navíc jsme na zahradě měli dříve spousty a spousty mravenišť, možná o ty stromy bojovali i mezi sebou.

Museli jsme přejít na silnější zbraně, abychom ochránili naše ovocné stromy. Našli jsme si lepové pásy na stromy od Biocontu a koupili je, že s nimi stromy obalíme. Na pár let se z toho stala každoroční, hrozně nepříjemná činnost. Doteď jsem nepochopila, jak si výrobce představoval, že asi lidi ty pásy na stromy dávají... pásy nebylo za co chytnout, ruce jsem měla upatlané lepem, ať jsem se snažila, jak jsem se snažila. Umývala jsem to z nich hodiny. V rukavicích ty pásy na stromy namotat moc nešly, nehledě na to, že se tím rukavice vlastně zničily. Bylo to každoroční peklo ty stromky omotat.
Kamarádka mi poradila, ať si jen koupím lepidlo na mravence v kelímku a nanesu přímo na kůru stromů, je to jednoduché. Jenže dědeček mne od toho odrazoval: "Ne tu kůru prostě žádná chemie přijít nesmí, ten strom to všechno vstřebá a máš to pak v tom ovoci...". Nikdy těmhle chemickým věcem nevěřil a byl dost opatrný. A já raději taky. I když jsem měla kelímek s lepidlem koupený, nějak jsem se nerozhoupala jej nakonec použít a opět pracně omotávala kmeny těmi lepovými pásy, jen aby nešlo to lepidlo přímo na kůru. Až do letošního roku.

Na eshopu Biocontu jsem místo těch obvyklých lepových pásů našla Vermiflix – lepidlo ve spreji. Nic světoborného, prostě lepidlo jako to v kelímku, akorát jsem k němu dostala od kamarádky i dobrý tip. Namotat si na kmen stromu kus pečicího papíru, ovázat v klidu provázky, aby to drželo, a pak nastříkat sprejem to lepidlo. A tak mi skončilo trápení s omotáváním stromů. Teď je to celkem rychlé. Pásy musím dělat trochu větší, protože to lepidlo ve spreji je takové tekutější a stéká dolů. Jistě by to stejně šlo dělat i s tím lepidlem v kelímku, prostě natřít tu vrstvu pečicího papíru tím.

Ochrana stromů proti mravencům.

Ještě raději dodám, že mravenci umí být pro zahradu i užiteční. Jsou takovou úklidovou četou na zahradě, uklízí mrtvé živočichy, semena, spadaná jablka či jiné ovoce, provzdušňují půdu systémem chodeb, žerou škůdce (např. housenky, které požírají zeleninu). Proto jim přístup na stromy omezuji, ale nesnažím se je v zahradě ničit. Zas tak moc jich tam nemáme, že by byla narušená ekologická rovnováha a škodili by plošně našim rostlinám.