O podzimním sázení cibulovin

Přesně teď začíná doba, kdy pokukuji po prodejcích jarních cibulovin a přemýšlím, jaký nákup by náš napjatý rozpočet (akorát jsme se přestěhovali a pořád dokupujeme potřebné věci) mohl třeba dovolit a případně už i něco sázím. Loni touto dobou jsem sázela krokusy a narcisy a jaro bylo díky nim krásnější. Na druhou stranu ale musím přiznat, že jsem taky sázela skalní tulipány, podzimní šafrán setý a lilie a z těchto nevyrostla žádná. A tak nezbývá, než se trochu ponořit do tématu a zjistit, jak se správně vlastně ty cibuloviny sázejí. A podělit se s vám o to, co jsem již stihla udělat při sázení špatně.

Tak takhle vypadaly cibulky šafránu. To jsem ještě nevěděla, že mám raději cibulky vždy sázet v rukavicích.

Vhodná doba

V první řadě byste si měli vybrat vhodnou dobu. Každá z cibulovin má jiné nároky na teplotu půdy a tak. Narcisy a sněženky se vysazují už koncem srpna, hyacinty spíše v říjnu. Což se ale blbě dělá, když tak jako já, chcete vzít všechno v jedné objednávce kvůli poštovnému. Loni jsem přibalila lilie k narcisům a sázela ve stejnou dobu a to byl nejspíš důvod, proč lilie nakonec uhnily.

Objednat různé druhy cibulovin v jedné objednávce? To nemusí být vždy nejlepší nápad.

Doporučuji objednávat cibuloviny v době, kdy už trochu pršelo a trávník, do kterého je chcete sázet, nebude jako beton. Rýt stovku děr do ztuhlé půdy je přesně ten moment, kdy byste už cibuloviny nechtěli příště ani vidět. Věřte mi, prošla jsem si tím. Dva dny jsem nemohla hýbat s rukou a měla mozoly.
Poznat vhodnou dobu na sázení je tak trochu alchymie. Zasazené cibuloviny musí stihnout dobře zakořenit do příchodu mrazů, takže je nemůžete sázet moc pozdě. Na druhou stranu potřebují chladnou půdu, protože v té srpnové, hodně prohřívané, se tzv. "zpotí" a hrozí jim houbové choroby. Spoléhat se na články na internetu je matoucí, jednou napíšou, že se narcisy mají sázet v srpnu, aby dostatečně zakořenily, jindy, že na první polovinu října, kdy už jim nehrozí ty houbové choroby, které by je ničily.
Jestli chcete znát nějakou moji radu, tak já se po pár sázecích zkušenostech snažím čekat, až se v průběhu září ochladí a zaprší a v tu dobu pokud možno co nejdřív cibuloviny sázím.

Kam a jak sázet?

Jak vybrat vhodná místa pro které cibuloviny, to by bylo na několik článků. Dopředu si zjišťujte a zjišťujte. Obvykle je pro krásné kvetení potřeba dostatek slunce, ale ne příliš, aby se v létě cibulky nepřehřívaly. Je potřeba, aby cibuloviny měly dostatek vláhy, ale zároveň nestály ve vodě a nehnily. Výborným místem bývá plocha pod listnatými stromy, kde na jaře svítí dost slunce, ale v létě nedochází k přehřívání. Nevhodné, alespoň na naší zahradě, je suchý slunečný svah. V něm se mi nepodařilo pěstovat šafrán.

Suchý svah asi nebyl pro šafrány zrovna to pravé.

Na samotné sázení si vždycky připravím rukavice, dostatek kompostu a písku a lopatku. Rukavice jsou u mnoha cibulovin potřeba kvůli kožním reakcím, hlavně na hyacinty byste holýma rukama vážně sahat neměli. Lopatkou vyhloubím dostatečně hlubokou díru (dle návodu, každá cibulka i odrůda to potřebuje trochu jinak) a naspod dám vrstvu písku jako drenáž, aby cibulka nezahnívala, když bude hodně pršet. Pak přijde cibulka, nejlépe prý špičkou lehounce zboku, aby do ní nezatékala voda. A zbytek díry zasypat kompostem. V trávníku má nahoru přijít ještě "vyrytý" drn trávy, ale ať jsem se kdykoliv snažila jakkoliv, ta vyrytá tráva se mi nikdy už pořádně neujala. Já díry po cibulovinách v trávníku jednoduše osévám osivem a neřeším to.

Letos nově založený kousek klasického trávníku vypadá po sázení cibulovin dost hrozně. Samé prohluně a dosypaná hlína. Ale na jaře se to srovná, jakmile vyraší nově zasetá tráva. Zatím se mi nijak jinak sázet cibuloviny do trávníku nepovedlo.

Péče o cibuloviny

Loni jsem cibuloviny zasadila a tím to pro mne celé skončilo. Nevěděla jsem, že by po zasazení měla přijít ještě nějaká péče. Dá se samozřejmě říct, že to někdy nemusí vadit. Jestli jste si všimli v některém ze starších příspěvků, na jaře jsem neměla nouzi o krásné krokusy a narcisy. Ale spoustě jiných nakoupených cibulovin se bohužel nedařilo a nepřežily.
Letos jsem tedy poučená a už vím, že v případě suchého podzimu je potřeba tento první podzim cibulky zalévat, aby zvládly dobře zakořenit. A druhá užitečná rada se týká první zimy. Po zasazení byste cibuloviny měli zakrýt mulčem (slámou, chvojím, přirozeně listím pod stromy, štěpkou a pod.), aby je nevytáhl mráz a byly v pořádku připravené na jaro. Je jasné, že krokusy uprostřed pěstěného trávníku asi zakrývat nebudete, jinak by to schytal právě trávník. Ale v záhonu či pod stromy dbejte alespoň na pěknou vrstu podzimního listí. Pokud to ale s mulčem přeženete a na jaře jej nějak neodstraníte (např. chvojí, silná vrstva štěpky), rašící listy se vám mohou vybělit.

Slabším mulčem narcisy prolezou, silný mulč raději na jaře odstraňte.

Vynechala jsem rady týkající se moření a ochranných košíků proti hlodavcům. Přiznávám se, že o domácím moření nevím absolutně nic a riskla jsem sázet cibuloviny bez něj, respektive se spoléhám, že cibulky nějak chrání prodejci. Poraďte mi kdyžtak v diskuzi, pokud je to stěžejní krok, kvůli kterému mne trápí neúspěchy s pěstováním některých cibulek.
Ochranné košíky proti hlodavcům nepoužívám, protože sázím jen takové cibuloviny, které mohou v zemi zůstat napořád. Nechci si zanášet svouji zahradu plasty v půdě, pokud to není nutné. Zároveň s tím se snažím vybírat takové cibuloviny, které podle diskuzí hlodavcům až tak moc nechutnají. Navíc prý plastové kryty a síťky hlodavcům stejně neodolají, jistotou je prý jedině tzv. kraličí pletivo.

Specifika sázení některých cibulovin:

• lilie – hloubka sázení se velmi liší dle odrůdy, nevěřte obecným návodům a raději se shánějte po návodu k druhu, který jste si vybrali. I doba se doporučuje pro různé druhy různá. Stejně tak některé odrůdy vyžadují více kyselou půdu, jiné naopak vápenitou.  Místo vybírejte chráněné před poledním silným sluncem. A nedivte se, že některé druhy stihnou ještě do podzimu vytvořit přízemní růžici listů.
• narcisy – potřebují delší dobu k zakořenění. Na jaře raději odstraňte silný mulč, aby se listy nevybělily.
• tulipány – šlechtěné druhy hodně chutnají hlodavcům a je vhodné je raději zkusit nějak chránit
• řebčíky – je lepší sázet je jako solitéry, mají hodně rozsáhlý kořenový systém
• okrasné česneky – opět se velmi liší doba sázení podle vybrané odrůdy. Některé druhy prá velmi trpí na houbové choroby, je vhodnější je prý sázet později, třeba až v listopadu.
• hyacinty – je potřeba je na podzim zalévat a zasadit je do polostínu, aby se v létě nepřehřívaly, bývá potom i nutné přihnojování.
• modřence – dobře snáší suchá místa. Do zimy jim obvykle stihnou ještě vyrašit listy, ale jsou plně mrazuvzdorné, takže to nevadí.

Tak ať se vám daří mít jaro krásné a nepřicházet zbytečně o drahé zakoupené cibulky, jak se to párkrát stalo mně.

Jak jsme si zakopali trampolínu

Když jsem si před čtyřmi lety psala seznam, co do zahrady chci nebo nechci, trampolína tam byla. Vždycky se mi líbily ty zapuštěné, které v zahradě nepůsobí rušivě, ale naopak přímo lákají si jen tak jít zaskákat. Jenže pak jsem reálně zhodnotila místo na naší maličké zahradě a trampolínu škrtla. Nebyl tam na ni prostor.

Čas plynul, místo dvou hlasů, které rozhodují o naší zahradě, byly najednou hlasy tři a sotva náš malý syn začal chodit, začal všude i skákat. A naprosto si skákání zamiloval. Takže, tušíte správně, jsem prostě na zahradě místo na trampolínu najít musela. 

Vím, že stačilo v únoru, kdy měl syn narozeniny, zajít do velkého supermarketu či sportovní prodejny a přivézt si tu klasickou černou trampolínu s ochranou sítí, která se 80 cm tyčí nad zemí kdejaké zahrady. Jo, dělají to tak všichni. A určitě je to přece bezpečné a nejlepší řešení (jak jsem byla některými členy rodiny ubezpečena). Jenže už mne trochu znáte, nejdu s davem a věci zkoumám a hloubám a přemýšlím o nich. 

Jsme na větrném kopci a měla jsem možnost vidět, jak dopadla právě taková trampolína ze zahrady nedalekého souseda v trochu silnějším větru. Přeletěla sad, plot, louku, silnici a skončila po nějakých 200 metrech na poli. Div, že se nic nerozbilo a nikomu nic nestalo. Nejspíš ji neměl dostatečně ukotvenou. Pak jsem si začala zjišťovat více informací, hlavně třeba o tom, jak u levných trampolín je ochranné krytí jen pasivním dekorativním prvkem a ne nečím, co opravdu dokáže zachytit padající dítě. A posledním argumentem pro mne bylo, že se dle diskuzí prý nejvážnější zranění stanou v momentě, kdy na vyvýšené trampolíně skáče jedno dítě a druhé vleze pod trampolínu. Nějak mi prostě přišlo bezpečnější mít trampolínu v rovině s trávníkem a bez ochranného krytu, který by jen dával falešný pocit bezpečí. Všichni skákající se prostě musí naučit chovat na trampolíně bezpečně. Své rozhodnutí o zabudované trampolíně jsem si stvrdila vyzkoušením jedné malé, zabudované, krapet zvláštní trampolíny na venkovním dětském hřišti v Brně Líšni. A už k nám putovala tahle trampolína o které prodejce tvrdil, že jde zabudovat do země.

Tak tahle konstrukce prý má jít dobře zabudovat do země... No a vedle vidíte tu velkou díru, kam přijde. Kéž by to bylo tak snadné.

Kdo už je znalý světa zabudovaných trampolín, ten si bude asi klepat na čelo. Vždyť existují takové ty trampolíny s krátkými nožičkami či bočním límcem s průduchy! Tam se jen hloubí menší díra a dává kotvení. Snadné jako facka... Věřte mi, v prosinci 2015, kdy jsem trampolínu vybírala, jsem navzdory Googlu a všemožnému vyhledávání na nic takového prostě vůbec nenarazila. Fakt ne. Nevím, jak je to možné, když na trhu měly tyto trampolíny být už tak rok předtím.

A tak nastaly peripetie a starosti s tím, JAK vlastně tu naši zakoupenou trampolínu do té země zabudovat. To už prodejce poněkud zapomněl popsat! Při probíhající stavbě našeho domu nám bagristé vykopali na zahradě 80 cm hlubokou díru a se stavaři a všemi v okolí jsme dumali nad tím, jak udržet tu hlínu na místě, aby se nám neprobořila do prostoru trampolíny. Bez opevnění díry by stačil pořádný liják a okraje by se zhroutily. Vzduchem létala slova jako speciální ohýbaný 8mm plech za 8 tisíc (příliš drahé), nějaké speciální plasty (nekonec nejde), nebo dřevěná kostrukce zpevněná "Lky" (to prý uhnije) a doplněná nopovkou, či beton, cihly nebo ztracené bednění. Nic nebylo dostatečně vhodné. Materiál se nesměl opřít o okraj trampolíny, protože by se do prostoru nepřiváděl dostatek vzduchu na skákání. A nechtěli jsme za něj dát skoro 2x tolik, co za samotnou trampolínu.

A tak mne opět přijel zachraňovat můj táta, jak jinak. Koupil silnější vlnitý plech, ohnul jej, zaklesl do sebe s dostatečnými překryvy, znýtoval a ještě připevnil k nohám trampolíny kovovými tyčkami a tyčemi pro zpevnění (to už vyfocené nemám). Spodní část dosypal štěrkem k okrajům, aby plech ještě alespoň z poloviny držel štěrk. Hlínu to drží na místě, každý rok raději budeme systém a jeho pevnost kontrolovat, no ale může se směle a vesele  a bezpečně skákat dle libosti. Ještě jsem si hlínu hned osela travním osivem a z jedné části zaštěpkovala, protože tam přijdou měsíční jahody na mlsání. A manžel přidal pryžová puzzle na okraj na místo pro pohodlné zouvání botiček.

Syn "kontroluje" průběh opevnění díry. Věřte, takhle samotné to ještě nestačí, tenhle plech samotný hlínu tolik neudrží. Museli jsme ještě přidat zpevnění.

No a proč to sem celé hlavně píšu? No pokud zvažujete mít na zahradě zabudovanou trampolínu, kupte si raději ty dražší trampolíny s malými nožičkami, tzv. "inground" nebo podobné názvy. Nebudete s tím mít tolik nervů a starostí :-) Fakt.

My si tu naši po všech těch peripetiích ale náramně užíváme. Syn ji zbožňuje a vstává kvůli "hopi hopi" už v 6 ráno. A na vyhřáté černé ploše se krásně odpočívá a relaxuje. Když na ní ležím, zahrada mi z ní připadne vážně nádherná. Reakce na trampolínu "bez okrajů a v zemi" se různí. Někteří ji obdivují, některým přijde běžná ("to známe ze zahraničí") a některým zase pro změnu nebezpečná pro děti ("vždyť tam není ta zábrana"). Ať si okolí říká co chce, my ji máme rádi. Zahradě sluší a v otázce bezpečnosti máme taky jasno. Syn už tolik neskáče doma po židlích, sedačkách a postelích, takže namísto rozbité hlavy o ostré konferenční stolky, skleněné hrany a nebezpečné rohy se může maximálně plácnout na čerstvě vysázenou trávu... Skákání zdar!

Z terasy nebude časem trampolína za stěnou z převislých moruší ani vidět...

A ještě něco málo o tom samotném skákání pro další informace: http://www.margit.cz/skakani-prospiva/.

Září – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v září?

• Užívat si babí léto a příjemné večery na zahradě, posezení s přáteli.
• Péct brambory v ohni, ať již svoje domácí nebo kupované. Ideálně je zabalit do alobalu a až budou, tak je podávat se solí a trochou másla.
• Baštit na terase první hruškový koláč a jablečnou žemlovku spolu s horkou čokoládou. A nebo jiné dobroty babího léta a podzimu.
• Dozrávají vlašské ořechy. Zkuste je ještě s měkkou slupkou, která lze snadno loupat. Delikatesa. A ze skořápek můžete udělat lodičky se svíčkami a pouštět na jezírku či v lavoru.
• Také se červenají šípky u růže svraskalé nebo šípkové. Můžete si je nasušit na čaj. Také se z nich či z jeřabin dají vyrábět s dětmi "korále" a "zvířátka". Inspirujte se například v článku Vyrobte si s dětmi fantastické dekorace z darů lesa
• Sklidit poslední už hodně kvetoucí bazalku a vyrobit si báječné pesto. A zahrada je plná semínek letniček, které si můžete uschovat a na jaře opět sázet.
• Můžete si vyrobit draka nebo si nějakého pěkného koupit a jít jej pouštět.
• Vlaštovky se už houfují na odlet do teplých krajin, je hezké je pozorovat.
• Teď je ideální doba na sázení cibulovin, které pak na jaře zahradu prozáří.

• Měli byste ještě jednou přehodit kompost, aby lépe zrál.

---

Možná by vás také zajímalo:

Práce na zahradě.
A nechcete raději zábavu?

Jak jsme natírali mlékovkami

Tak na tohle téma jsem si nechala trochu odstupu, protože mlékovky se staly tak trochu mojí srdcovou záležitostí. Mám je moc ráda a zkouším s nimi, co jde. Nicméně zahrada je pro ně ale už poněkud silné kafe a ne na vše jsou asi vhodné. Ale začnu pěkně popořadě.

Při natírání vypadala barva pěkně tmavě, ale pak hodne zesvětlala. Natírat může i malé dítě.

Jako první jsme se se synkem pustili do natírání vstupní plošiny na skluzavku. Musím potvrdit, že tyto barvy opravdu nesmrdí, ale příjemně tak nějak voní, a může s nimi natírat i malé dítě. Jen mi poněkud nedošlo, jakou bude mít můj malý syn spotřebu barvy. Takže natřel jen část plošiny pro zabavení a pro radost a pak jsem to dotřela vzhledem k ceně barvy raději pečlivě sama. Aby barva něco vydržela, tak jsme ji nechali den zaschnout a pak natřeli venkovním matným lakem. 

První překvapení bylo, že barva je mnohem světlejší, než jak jsme ji na stránkách podle obrázku vybírali. Venkovní lak ji totiž narozdíl od interiérového neztmaví. Ale ta fialová se nám líbí i taková světlejší, než jsme plánovali. Druhá drobná nepříjemnost byla, že se barva pořád trochu stírala a zůstávala na oblečení, když na plošině třeba dítě sedělo. A to jsme natírali hned na jaře, dlouho před stěhováním, aby barva i lak opravdu měly čas vytvrdnout. Tedy nic například na lavičku, jak jsme měla později někdy v plánu. No a teď po nastěhování vidíme, že plošina na skluzavku už je asi moc náročné místo na taková nátěr. Pod nohama dětí dostává zabrat a místy už je barva pryč a na jaře mne nejspíš čeká přemalování nějakou jinou barvou. 

Barva na plošině už je teď místy docela vydřená. 

Jako druhé přišly na řadu desky na moje vysoké záhony. Natírali jsme je u mých rodičů a na etapy, desky se různě přeskládávaly na jiná místa, aby nezavazely. A tam jsme přišli na jednu zajímavou vlastnost venkovního laku. Je tak bezbarvý a vůbec nezmění tón barvy, že pak člověk nemá ani tušení, co už natřel a co ještě ne. Často jsme museli všechny desky pokapat vodou a dívat se, které už ji odpuzují a tím pádem už jsou natřené, jinak bychom to nepoznali.

Náš vysoký záhon teď připomíná džungli, fialové okraje kolikrát ani nejde vidět.

Další hrací prvek, který jsme barvili, byl dřevěný chodníček do proutěného tunelu. Vyrobil mi jej můj bráška a v tunelu je z toho důvodu, že dřevěná štěpka není vhodná pro malé dětské ručky a kolínka. Vybrala jsem jen pár barev, které k sobě ladí. A v tomto případě se nám opravdu hodilo, že paní Klára (z mlekovky.cz) prodává i malá balení. Vyzkoušeli jsme si tak několik různých barev a nemuseli kupovat celá velká drahá balení, která by nám pak zbyla. A protože jsem s mlékovkami naprostý začátečník, dost mě překvapilo, že se se každá barva chovala krapet jinak. Například žlutá (moorish whispers) kryla výborně a vystačila na mnoho destiček. Naopak světle modrá (galway bay) a limetková (lambada lime) téměř vůbec nekryly a nechtěly se rozmíchat. A od odstínu Marrakesh lanterns jsme očekávali odstín do šedo-hnědé, ale nakonec byl vlastně jen světle šedý. Fialová (carribean reef) z námi kupovaných nakonec vypadala nejvíce sytě a nejlépe se natírala.

Barevný dřevěný chodníček ve vrbovém tunelu je taky natíraný mlékovkami.

Aby těch pokusů nebylo málo, dostali jsme darem od mého táty upravené a lehce ohoblované staré trámy ze stodoly, kterou boural. Táta je nařezal a manžel z nich potom připravil kůlový "chodníček" pro synka. Na řezu nebyly nijak hoblované či zahlazené, takže spolkly poměrně dost barvy a pak laku, musela jsem dělat dva nátěry, aby byla barva trochu více vidět. To se ale tak nějak dalo čekat. Boky trámků jsme ale nakonec natírali obyčejnou hnědou ochrannou lazurou, protože dokupovat další mlékovky by už pro nás bylo dost drahé. Barvy nám nestačily tak, jak jsme si to laicky odhadovali, dělali jsme několik objednávek. Každopádně u těchto kůlů je, když jsou suché, nejvíce vidět efekt matné přírodní barvy. Člověk má pocit, jako by tam byly už roky, barva je bledší a je vidět struktura dřeva. Barvy se zvýrazní jen při dešti.

Foceno za deště - to se barvy zvýrazní, jinak jsou velmi světlé. Velké "pařezy" vepředu natřené nejsou, jen trámky vzadu.

No a více toho natřeného mlékovkami nemáme. Jsou poměrně drahou záležitostí a na namáhaná místa už si je asi natírat netroufnu, protože mám obavy, že zátěž asi nezvládnou. Ty hlavní dřevěné hrací prvky pro děti jsem jimi natřela. Ale jsem zvedavá, jak vůbec zvládnou zimu a špatné počasí. Nicméně pracovalo se s nimi velmi dobře a hezky voněly. Byla to zajímavá zkušenost. Na interiérové věci určitě doporučuji, do zahrady spíš jen na nějaké pokusy a opatrně. A na závěr jen ještě fotka, co jsme natřeli zbytkem fialové barvy - dřevěné části venkovního metalofonu pro synka:

Venkovní metalofon a zvonkohra – dřevo má taky nátěr z mlékovek.

---

Možná by vás také zajímalo:

Mlékovky
– barvy pro zahradu

Sázejte (medonosné) květiny!

Tento rok mám ve znamení květin. Od jara sázím, sázím, sázím. Konečně. Kromě toho, že je to jedna z věcí, kterou prostě my ženy děláme (mnohé prostě zbožňujeme květiny, jejich vůni, jejich krásu) a tak nějak se to ode mne dalo čekat... mám ještě jeden vznešenější a vyšší cíl. Chci postupně volná místa, co půjde, na své zahradě osázet a dosázet různými květinami, abych pomohla včelám a čmelákům!

A včely vážně potřebují pomoct. V dnešním světě plném monokultur na polích i v lesích, se stále zákeřnějšími pesticidy, které se dostávají až do pylu a nektaru, a vůbec ve světě, kde buď kvete celé pole či sad a nebo nic, to mají včely opravdu hodně těžké. Mizí. Nevím, jak moc to probíhá u nás, ale například v USA mizí opravdu ve velkém. Paní Marla Spivak má o tom celé velmi působivé video na TEDu (zapněte si v rohu titulky na české, pokud potřebujete, jsou tam):

(Kdyby vám video nefungovalo, najdete jej pod odkazem https://www.ted.com/talks/marla_spivak_why_bees_are_disappearing?language=cs)

Nemám moc ráda nářky nad světovými problémy a konstatování, že je něco špatně a čekání na politiky či vyšší moc a tak. Nerada slýchám nářky nad tím, že bez včel nebude ovoce ani většina zeleniny a nemám ráda depresivní náladu. Každé zjištění o nějakém velkém (světovém) problému a špatné věci mne tak trochu sráží na kolena tou bezmocí, že s tím jako jedinec prostě nic nezmůžu. Mám raději lidi, kteří představí nejen problém, ale i nápad, co každý jedinec může udělat, aby se něco změnilo. A právě paní Marla Spivak mi ten nápad a výzvu ve svém videu dala. Každý může něco udělat, stačí sázet (medonosné) květiny! Na zahradu, na balkon, na veřejná prostranství, darovat a zasadit květiny kamarádům do zahrad, guerilla gardening i oficiální sázecí akce v městech, vesnicích.

Jen toto, říkáte si? Ano, jen toto. V dnešním světě bez květin je každá medonosná květina pro včely prostě podklad. Především v době, kdy jim odkvetlo místní řepkové pole. A vůbec jakékoliv květiny s pylem a nektarem, které kvetou v různou dobu. Ač je naše zahrada malá, s květinami to bude malý, ale příjemný včelí bufet rodinného typu mezi poli a některými sterilními a "pouze" zelenými zahradami.

U své tchýně na zahradě už vidím, jaké skvělé výsledky to má. Má zahradu s květinami – narcisy, macešky, růže, šuškardy, čilimníky, šeříky, vajgélie a především spousty a spousty levandulí a perovskie. Čmeláci jí nocují na stěnách domu, aby měli hned ráno co nejkratší cestu na exkluzivní levandulovou mňamku. Včely si dělají přes její zahradu letecký koridor. A místní i procházející turisté jeden po druhém nakukují do její zahrady ze silnice, protože kvetoucí zahrady, těch už tolik v dnešní době asi není. A lidi prostě mají květiny rádi.

Já už mám přírodní zahradu s většinou jedlých rostlin, stromů a keřů a nějakou tou zeleninou. To je dobré pro mne a pro moji rodinu. Ale když do tohoto místa prostě ještě doplním pár medonosných květin, bude z mé zahrady místo dobré nejen pro moji rodinu, ale pro celou oblast. A jestli se ptáte, co jsem letos sázela, tak z těch medonosných levandule, perovskie, čistec, kyprej, rozrazil klasnatý, hvězdnice, tařičky, mateřídoušky, hlaváč, verbenu, večernice, srdcovku, prvosenku jarní, dračík, krokusy, narcisy, fialky, řebříček, lnici, řetězovku. Rostlinku po rostlině, co finance dovolily, protože to přecejen není úplně levná záležitost. A samozřejmě pomůže jedlý trávník a kousek louky. No a příští rok bych ráda doplnila čechravy, žluťuchu, lilie a medovník meduňkolistý.

Zatím musím říct, že včely milují jahodovou mátu, ani se kolem ní nedá projít (a musím si dávat s malým synkem pozor "na včeličky"). Neustále krouží spolu s motýly i kolem verbeny viržinské a kypreje. Je to paráda.

A co vy, sázíte květiny pro včely?

Další inspirace na medonosné rostliny:

http://matela.wz.cz/index.php?clanek=encykl

http://www.zahradnictvikrulichovi.cz/obchod/Trvalky-pro-vcely--cmelaky--motyly

http://www.florianus.cz/produkty-trvalky-vytrvale-byliny/medonosne-trvalky/

Přestěhováni!

Nevím, od kdy se počítá, že je člověk přestěhovaný. V sobotu jsme v novém domě už spali, ale teprve v úterý nám dodělali kuchyni. A tak za opravdový moment přestěhování nejspíš můžu považovat až chvíli, kdy jsem poprvé zašla na náš vysoký záhon, utrhla si ty (přerostlé) cukety, ze spirály koření a domovem zavoněla cuketová polévka. A v dešti jsme grilovali na terase krkovičku s rozmarýnem.

První úroda z vysokého záhonu.

A žiju si svůj splěný sen. Od hromad krabic a krabic a věcí a spousty práce se zabydlením utíkám do klidné zahrady. Přivoním si ke svraskalým růžím, uzobnu pár měsíčních jahod, moruší, přezrávajících angreštů nebo začínajících ostružin. Kochám se zelení, vůněmi, rosou v trávě a mám tak víc síly dát do kupy ten prostor uvnitř domu. Udělat si zahradu ještě před stavbou domu a při ní bylo náročné, ale fakt to stálo za to.

Srpen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v srpnu?

• Je možné v zahradě na dece pozorovat "padající hvězdy", meteorický roj Perseidy je možné sledovat až do 24. srpna, nejvíce meteorů by mělo být vidět kolem 13. srpna.
• Na zahradní domácí letní kino už nemusíte čekat do 11 hodin, stmívá se dříve. Stačí vám jen projektor, reproduktory, natažené prostěradlo a hezký film.
• Pokud máte ohniště, můžete si opékat špekáčky. Není to sice nejzdravější, ale s kytarou, špekáčkem a čerstvým chlebem u ohně je večer krásně. Nebo na ohni zkuste vařit v kotlíku, například Sklenský kotlíkový guláš od Maryny.
• Už dozrávají ostružiny, skvělé jsou jen tak nebo do jogurtu. (Další letní dobroty ze zahrady.)

• Můžete si plně vychutnávat zeleninu ze zahrádky. A do prázných míst ještě vysázet či vyset polníček, špenát, ředkvičky a kapustu. Případně lze na prázdná místa zeleninové zahrádky set svazenku, kterou zbožňují včely a lze ji použít jako zelené hnojení.
• Lze sklízet ovoce, první letní jablka i hrušky, i některé ranné hrozny, dále švestky, mirabelky. Ze spadaných plodů můžete sušit křížaly nebo vyrábět džemy. Ale plesnivé plody vyhazujte.
• Usušte si bylinky, koření i případné hříbky "ulovené" v lese.
• Nezapomeňte doplňovat ptačí napajedla a koupátka, aby ptáci i hmyz ve vedrech nežíznili a nepouštěli se zbytečně do ovoce,
• Některým jehličnanům nemusí svědčit přílišná horka, proto je párkrát šetrně a ve vhodnou dobu zalejte ke kořenům.

Na co určitě zapomeňte:

• na zalévání studenou neodstátou vodou a navíc přes poledne, rostlinky byste takto spálili (více v článku Pravidla zalévání),
• na časté sečení trávníku, v případě slunného a teplého července by na trávníku zbyla akorát vysušená místa.

---

Možná by vás také zajímalo:

Práce na zahradě.
A nechcete raději zábavu?