Do biobazénu (biobazén typu IV s parametry neznečištěného nížinného toku) se rostliny moc nedávají. Má to svůj důvod, ony tam totiž mají málo živin. Celý biobazén je o tom, aby v něm bylo jen málo fosforu, a tak ho mají samozřejmě málo i rostliny a nemůžete jim ho v žádném případě nějak dodat. U biobazénů se tedy udává, že se tam rostliny dávají jen tak dekoračně a že hrají podřadnou roli ve vázání fosforu. A zvládnou to tam jenom některé druhy. 

Kyprej vrbice a fialový vodní kosatec už rostou... až pokvetou, dám sem lepší fotku.

Sice jsem si říkala, že okrasné jezírko s rostlinami a vodními živočichy už mám prostě dole v rohu zahrady (tohle, co jsme si dělali sami: http://www.vysnenazahrada.cz/2019/10/jezirko-nizky-rozpocet.html) a biobazén bude jen, fakt JEN, na to plavání, ale znáte mě. Jak je možnost někde dát kytku, tak ji tam prostě musím mít...  a tak jsem si stejně nakonec začala zjišťovat, jaké vodní rostliny to zvládnou v biobazénu s nízkým obsahem fosforu.

Prakticky se dobré vybírat z tzv. oligotrofních druhů vodních rostlin, které žijí ve vodách chudých na živiny. Které vodní trvalky jsou oligotrofní (a nebo mezotrofní, tedy, že zvládnou nějaké přechodné stanoviště a nevadí jim i nižší množství živin), to se mi docela špatně hledalo. Našla jsem nějakou tabulku v knize o vodních rostlinách a ve skriptech pro školy a nejvíc mi pak pomohl ChatGPT, kterého jsem se dotazovala na jednotlivé rostlinky.

Vhodné oligotrofní (nebo mezotrofní) vodní trvalky:

Kosatec žlutý (Iris pseudoacorus). Uvidíte ho snad ve většině osázených biobazénů, je velmi populární. Nepotřebuje vodu s živinami a dá se zasadit jako hydrokultura bez substrátu, jen volně. Jeden takový měla moje kamarádka v biobazénu s technologií Hydrobalance. Pamatuji si, že u ní byl maličký (tak kolem 30-40 cm), sotva tam kvetl (jestli si to dobře pamatuji, tak ho nepřihnojovali hnojivem Hydrobalance jaro a Hydrobalance léto s dusíkem a hořčíkem). Když se ho kamarádka zbavovala a přinesla mi jej, dala jsem ho do našeho "okrasného" jezírka s živinami. Do roka z něj byla metr a půl vysoká statná rostlina, která hodně kvetla. V biobazénu tedy počítejte, že bude menší velikosti, než v jezírkách bez filtrace. Hloubka vody: 0-20 cm. Kvete od května do července. Vůbec nemusí být pouze žlutý, můžete ho pořídit v různých barevných kultivarech: Variegata, Berlin tiger, Spartacus, Creme de la creme, Junges White Sellection, White, Alba, Primrose Monarch.

Zleva shora: Iris pseudoacorus Holden Clough, Iris pseudoacorus Spartacus, Iris pseudoacorus Creme de la Creme, Iris pseudoacorus.

Kosatec měňavý (Iris versicolor , kosatec různobarevný). Mám je i v mém okrasném jezírku, krásně na jaře fialově kvetou. Našla jsem k nim informace, že ale potřebují více živin, než obyčejné žluté kosatce a jsou vhodné spíše pro mezotrofní vodní plochy. Asi budu muset vyzkoušet, jestli to v biobazénu dají nebo ne. Hloubka vody: 0-20 cm.  Nemusí být pouze fialové, najdete je i v bílé variantě, jednotlivé kultivary:  Variegata, Kermesina, Stella Main, Versicle.

Fialový klasický kosatec měňavý a bílá varianta Iris versicolor Versicle.

Kyprej obecný ( lythrum salicaria). Krásná vysoká růžově kvetoucí květina. Udává se, že je pro mezotrofní přechodné oblasti, takže nějaké ty živiny ve vodě se jí hodí. Nicméně dokument od ABAJ (zdroj 1) je má v přehledu vhodných rostlin pro biobazény, takže by to tam zvládnout měla. A lze je vidět na realizacích biobazénů od firem Anima Horti a Gabriel s. r. o. Já mám kypreje moc ráda, takže si je v biobazénu zkouším. Hloubka vody: 0-15 cm. Rostlina je obvykle velmi vysoká, zvlášť pokud má hodně slunce a hodně živin. To potom doroste do výšky 1,5 metru. V biobazénu by měla být obecně menší. Pokud potřebujete menší rostliny (jako já), vybírejte z nižších kultivarů (lythum salicaria Robert nebo Pink Blush nebo Little Robert, Rose Queen, Swirl)
Další kultivary: Blush, Robin, Rosy Gem, Zigeunerblut, Dropmore Purple.

U okrasného jezírka s živinami jsou kypreje obří rostliny. U biobazénu by měly být přirozeně nižší (kvůli menšímu množství živin), pro jistotu jsem ale k biobazénu rovnou dala i nižší kultivar.

Máta vodní (Mentha aquatica). Udává se jako vhodná pro mezotrofní (přechodné) oblasti, ale např. Anima Horti ji ve výsadbách biobazénů používá a ve zdroji 1 je taky uvedená jako vhodná. Kdysi jsem ji měla, ale extrémně se rozrůstala a celé místo si uzurpovala jen pro sebe. Jsem s ní tedy více opatrná. Hloubka vody: 0-15 cm.

Preslie parožnatá (Preslia cervina) je nádherně vonící nízká trvalka, taky jsem našla, že je vhodná pro mezotrofní vodní plochy a asi ale má ráda více živin. Jednu nebo dvě pokusně zkusím, mám jich v okrasném jezírku hodně. Kvete pozdě v létě a voní mátově, i když s mátou nemá nic společného. Hloubka vody: 0-5 cm.

Detail květu Preslia cervina Alba, tedy bílé varianty. Obvykle je ale v základní formě tato rostlina fialová.

Sítina rozkladitá (Juncus effucus) -  (ale i jiné druhy) je prostě taková metrová tráva ve vodě. Má i variantu se spirálově stočenými stonky (ta je nižší, kolem 40 cm). Hloubka vody: 0-10 cm.

Šáchor dlouhý (cyperus longus) - šáchor dlouhý - 120 cm vysoká travina. Hloubka vody: 5-20 cm.

Suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium) - suchopýr širolistý - 50 cm vysoká travina s bílými chlupy. Hloubka vody: 0-10 cm.

Ostřice (Carex) - různé druhy ostřic by měly v biobazénu dobře růst. Jde prostě jen o traviny. Hloubka vody: 0-10 cm.

Problematické, ale pokusně by to možná šlo

Marsilka čtyřlistá (Marsilea quadrifolia) - vyhovují jí nejvíce mezotrofní vodní plochy, je možné, že v biobazénu bude trpět nedostatkem živin. Asi bude nutné rozhodně přidávat přípravek Hydrobalance Léto pravidelně, aby z něj měla dusík. Je zajímavou volbou na zkoušku do biobazénu, protože dokáže růst v hloubce až 1 metr, ideální je pro ni ale spíš kolem 30 cm. Je otázkou, zda v biobazénu zvládne skoky a zvlněnou hladinu a nebude jí to třeba trhat stonky. Nejspíš to vyzkouším a dám vědět. Tahle rostlinka je vlastně kapradina a měla by zvládat i stinná jezírka (proto se ji snažím pěstovat i v tom našem okrasném zastíněném).

Vlevo je fotka marsilky, kterou jsem koupila. Kupa černých kořenů a kratičké stonky. Vpravo je marsilka, kterou pěstuji v okrasném jezírku v hloubce 0,5 metru. Na hladině jsou prostě vidět ty roztomilé čtyřlístky.

Žebratka bahenní (Hottonia palustris) - podle Wikipedie je u nás v Evropě jen jednoletá a to by vysvětlovalo, proč mi nikdy nepřežila déle, než jeden rok. Jako stanoviště se udávají mezotrofní vodní tůně a stín a příliš živin jí vadí. Je tedy možným adeptem, který by v biobazénu teoreticky ten jeden rok přežít mohl. Jen se její sazenice velmi špatně shání. No a ještě jí vadí příliš vápníku, což je blbé, protože budeme biobazén napouštět vodou, která obsahuje vápníku zrovna docela dost. Problém je, jak si ji zajistit i na další roky. V ČR prý žebratky tvoří semena jen vzácně a asi se nějak obnovují z nějakých pupenů s názvem turiony. Jen mně se ještě druhým rokem nikdy z ničeho v jezírku neobnovila. Hloubka vody: 30 cm.

Vlevo je fotka koupené žebratky po tom, co jsem jí pečlivě dostala veškerý substrát z kořenů - to je u rostlin vkládaných do biobazénu naprostá nutnost, rostou jen hydroponicky ve vodě a drží je kamínky, respektive u nás ten bezfosfátový dolomitský štěrk, který nám zbyl. Vpravo je v košíčku s marsilkou.

Mechovec (Cotula Coronopifolia) se někdy udává jako rostlina pro mezotrofní vodní plochy a jeden nebo dva bych snad i mohla zkusit. Nejde o trvalku, vysemeňuje se a rozšiřuje tak různě. Což vysvětluje, proč mi nikdy na jednom místě v jezírku nevydržela. Hloubky vody: 0-5 cm.

Tak, to je asi všechno. Z těchto rostlin vybírám a budu zkoušet ty, které v biobazénu nakonec zvládnou růst (a kvést). Po letech dám tady v tom příspěvku aktualizaci, jak se mi to dařilo nebo nedařilo. 

Jakmile sázíte vodní rostliny do biobazénu, je naprosto nezbytné je tam dávat bez substrátu. Jen pečlivě očištěné kořeny, které dáte do toho štěrku či kamínků (aby nevyplavaly). Žádný substrát z koupených rostlin do biobazénu s technologií Hydrobalance nesmí. Třeba kypreje jsem bohužel koupila v nějaké naprosto normální zemině navíc s nějakými kuličkami hnojiv a dalo mi teda hodně práce je pořádně propláchnout a každý kousíček té zeminy a živin z nich dostat ven, než vůbec mohly jít do biobazénu. Na to opravdu pozor, pokud si rostliny do biobazénu osazujete sami, tak jako já.

Nevhodné vodní rostliny

S maminkou jsem jako malá chodila trhat něžné kvítky petrklíčů na čaj. Trápil mě šílený kašel celou zimu skoro kažý rok. No a do té doby, než někomu došlo, že mi vadí peřiny z peří (staré poctivé duchny plné doma draného peří z hus), se mi zkoušelo pomoct bylinkami. Právě petrklíče podle lidového léčitelství ředí hleny a usnadňují odkašlávání. Pamatuju si takové maličké údolí ve světlém lese, hned kousek od cesty, kde vyvěral slabý pramen vody. Po obou březích se daly na jaře najít krásné petrklíče a bylo vidět z autobusu, když jsem jezdila do školy. Petrklíče (správně je to prvosenka jarní, Primula veris) jsem si takto vryla do paměti a není se čemu divit, že to byla jedna z květin, kterou jsou toužila mít ve své zahradě.

Petrklíče v polostínu pod stromy ve výživné půdě. Když jim netrháte květy na čaj a nebo jim cíleně nerozhazujete semínka jinam, budou za chvíli takhle pěkně na husto nasázené.

Trvalo mi pár let, než se na  naší zahradě vytvořily podmínky, které petrklíčům svědčí. Potřebují totiž kvalitní výživnou půdu, místo, kde nestojí voda (aby jim neuhnily kořeny) a lehké zastínění. Stínu bylo spoustu let na naší zahradě docela pomálu a tak se petrklíče z první koupené rostlinky (v roce 2016) rozrostly pořádně až spíš před několika lety. Teď je cíleně přesazuji pod ovocné stromy, na jaře jich mám všude rozkvetlých víc, než pampelišek. Oproti pampeliškám mají výhodu, že vždy rostou na stejném místě (tam, kde chci), kdežto pampelišky se objeví náhodně a v různých počtech podle spadu semínek.

Vypadají krásně v kombinaci s modřenci a kvetou ve stejnou dobu.

Petrklíč je jednou z důležitých rostlin pro opylovače. Hmyz ke svému životu potřebuje a tak se snaží ho dobře přilákat. Tahle rostlinka je plně připravená zůstat na jednom místě dlouhé roky, třeba až 50 let. Patří k tzv. dlouhověkkým trvalkám, stejně jako srdcovky nebo pivoňky. Na zimu se zbaví starých listů a zjara obráží ze svého oddenku.

Petrklíče postupně rozesazuji i do tohoto úzkého průchodu pod oblouk popínavých růží.

Jakmile máte pár první rostlin koupených (je chráněná, nemůžete si ji vzít z přírody, musíte si ji koupit), další pěstování už jde poměrně dobře z vytvořených semen. Samozřejmě je v takovém případě nutné netrhat květy první roky na čaj a nechat jich co nejvíce pro vytvoření semen. Semínka potřebují stratifikaci, tedy projít mrazem, zimou a změnami teplot. Takže je necháte na rostlině a ideálně někdy v únoru či březnu přijdete, odtrhnete celý ten semeník, promnete a odhodíte tam, kde chcete, aby nově petrklíče rostly. Semena vždycky klíčí až na jaře, právě po té stratifikaci a vystavení zimě. Brzy pak uvidíte maličké rostlinky. 

První roky netrhejte květy na čaj, pokud chcete petrklíče rozšířit po zahradě za pomoci semínek.

Petrklíč se celkem dobře přesazuje a hezky se ujímá na novém místě. Často rozesazuji skupiny petrklíčů, nemám na výběr. Když jsem aktivně neřešila semínka, tak si prostě dopadla blízko svých matečných rostlin a vyrostly mi takhle celé obrovské trsy petrklíčů namačkaných na sobě. Když si nedáte pozor, nebude vám pod stromy růst nic jiného než právě petrklíče, tak jako na první fotce.

Skvěle taky vypadají spolu s hyacinty (tady odrůda Miss Saigon).

Tak co, taky pěstujete na zahradě tuhle něžnou rostlinku?

Mám malou zahradu a převažují jedlé rostliny. Což znamená, že pro pěstování nejedlých krásných květin, jakou jsou tulipány, je potřeba špetka nějakého nápadu, aby nezabíraly zbytečně místo něčemu jedlému. Podívejte se na kombinaci rostlin, na kterou jsem vážně celkem hrdá. Převislé moruše podsazené tulipány!

Suché místo pod převislými morušemi je chytré vyplnit tulipány.

Převislé moruše jsme na zahradu sázeli s tím, že velká moruše jako strom se nám tam fakt nevejde. Nakonec se i pro tu klasickou moruši místo našlo, díky tomu, že sousedé pokáceli jejich vrbu na hranici pozemku... nicméně převislé moruše už s námi na zahradě zůstaly. Vytvořili jsme s nimi takovou živou zelenou stěnu jako závětří k trampolíně pro děti. Skvěle plodí maličké černé (hodně barvící) morušky tak akorát na chuť do pusy pro děti.  

Plody převislých moruší jsou menší než ty ze stromu, nicméně stejně dobré a sladké.

Moruše raší poměrně pozdě (viz můj článek Moruše – ospalé krásky s chutnými plody), až v květnu, některé i na konci května či začátkem června. Jakmile jim ale dorostou listy do finální velikosti, utvoří takové "domečky" (jo, děti se pod ně schovávají), kam nesvítí slunce a nejde pořádně vláha. Takže tam přes léto nic neporoste. Zasadila jsem tedy pod tyhle moruše spoustu tulipánů. Je to ideální kombinace. Na jaře moruše nemají listy, takže pod ně prší a tulipány mohou vesele růst. 

Naše morušová živá stěna kolem trampolíny. Na jaře je nádherně podsazená tulipány.

Stihnou krásně kvést zrovna v momentě, kdy se moruše teprve chystá rašit lístky. No a po odkvětu, když jsou tulipány ošklivé a mají seschlé listy, už je překryje právě moruše. Cibulky jsou hezky přes léto zatažené v půdě a zastíněné a celkem v suchu, tak jak to tulipány mají rády.

V létě tvoří převislé moruše úžasnou stěnu zeleně, tak akorát vysokou, a poskytují soukromí na trampolíně (a dobroty do pusy).

Pokud si chcete taky pořídit převislou moruši a využít naplno ten prostor pod ní pro tulipány, chce to zasadit je tam zavčas. Prostě zasadíte moruši a nejlépe ještě ten rok ji podsadíte kupou tulipánů. Věřte mi, že dosazovat tulipány pod několikaleté převislé moruše je náročné. Zbytečně zasahujete do kořenů a nemůžete pokrýt celou plochu. Prostě tahle milá kombinace se musí už spolu plánovat a sadit hned v začátku. 

Získala jsem spoustu místa pro pěstování tulipánů, aniž bych zabrala prostor pro něco jedlého. Takhle je spolu užitečné s krásným dohromady.

Tak snad jsem Vás třeba trošku inspirovala. Kromě tulipánů mám ty moruše podsazené taky krokusy a ladoňkami pro první začátek jara, ale ty se teprve rozrůstají...

Krásné jednoduché tulipány ze země nevyndávám. Prostě tam takhle pěkně kvetou už celé roky.

Růžkatec ponořený (Ceratophyllum submersum) má být kouzelná rostlinka, která plave v jezírku a ubírá živiny, takže se tam tolik nemnoží řasy. Přesně tohle její "kouzlo" mne nalákalo a před několika lety jsem ji koupila do našeho jezírka. Její "zasazení" bylo vážně jednoduché, prostě se rostlinky hodily do vody a bylo to. Jde o ponořené plovoucí rostliny, které nemají kořeny. Na fotkách je obvykle uvidíte krásně světle zelené (takhle se pěstují v domácích akváriích), i mně světle zelené přišly, nicméně v jezírku po pár dnech získaly svoji obvyklou temně zelenou barvu.

Růžkatec ponořený najdete v jezírku většinu roku plavat takhle pod hladinou.

Nejspíš chcete vědět, jestli mi růžkatce nějak zázračně pomohly udržet vodu v našem okrasném jezírku (bez filtrace, bez techniky) hezky čistou bez řas. No, asi ano. Jistá si vlastně vůbec nejsem, protože jsem ve stejnou dobu dělala spoustu dalších věcí (dafnie, zeolit, přistínění jezírka, ...). Zlepšení tedy rozhodně pozoruju, ale čím přesně to bylo, to těžko říct. 

Růžkatec ubírá živiny řasám a má dodávat do vody kyslík. Jeho základní problém je ale ten, abyste ho spolu s čištěním jezírka nevytahovali ven. Je plovoucí, na podzim klesá ke dnu (a mně přijde, že i poněkud zhnědne). Takže když jdu na podzim čistit jezírko, vytahuju kromě listí i spoustu růžkatců. Zavedla jsem si na to takovou rutinu. Vytahuju listí z jezírka takovými těmi hustými jemnými moderními hráběmi na listí (opatrně, abych si nepoškodila folii). Listí dám do jednoho kýble a vyberu kousky růžkatce do druhého kýble s vodou. Po dočištění jezírka tam růžkatce na jedno místo vrátím zpátky. Je to větší piplačka, ale zatím mám za to, že snad ten růžkatec čistotě vody v jezírku pomáhá, takže mi to stojí zato.

Jezírko čistím na jaře hráběmi - vybírám listy a nepořádek. Musím si ale hlídat růžkatce, abych si je vyhodila z jezírka. Dávám je do kýble s vodou a pak vracím do jezírka zpátky.

V létě stejně občas mívám v jezírku řasy a světe div se, vždycky jsou teď namotané právě kolem toho plovoucího růžkatce :-) Občas to tedy všechno vylovím (hráběmi na listí), trochu z růžkatce sundám ty řasy a zase ho vrátím zpátky. To, že se při tom dost stonků poláme (je docela křehký), vůbec ničemu nevadí, zase porostou dál.

V létě má kolem sebe růžkatec často namotanou řasu, které se říká žabí vlas. Sice je to trochu paradox, ale jinak je voda bez řas a průhledná, tak to neřeším a občas z něj tu řasu sundám.

Okysličovat vodu by ještě měla i žebratka bahenní (hottonia palustris), ale tu se mi pěstovat zatím moc nedaří (obvykle nepřežije zimu a asi je na ni v okrasném jezírku moc živin, má raději mezotrofní vody). Růžkatci se v našem jezírku daří, potřebuje tvrdou vodu, což u nás základ vody v jezírku rozhodně tvrdý byl. 

Pokud Vám nevadí, že budete muset aspoň třikrát ročně vytahovat z jezírka nepořádek a řešit, co z toho teda je vlastně ten růžkatec, tak Vám ho plně doporučím. Třeba Vám pomůže udržet vodu v okrasném jezírku hezky čistou (i bez filtrace a techniky, tak jak je to u nás).

Musím se vám přiznat, první roky jsem balení fíkovníků moc neřešila. Zpočátku jsem měla jen dva, neplodily a byly malé, takže mi na jejich zimní ochranu stačila obyčejná deka. Ano, deka. Nejobyčejnější levná deka z Ikey. Sledovala jsem předpovědi počasí a když hlásili větší mrazy, tak jsem prostě na ty fíkovniky hodila deku a když se počasí umoudřilo, hned ji sundávala a pak vyprala. S rostoucím počtem fíkovníků na zahradě a jejich větší velikostí to však chtělo sofistikovanější řešení.

Fíkovníky prostě omotám velkou jutovou látkou a zasypu listím, které celý podzim sbírám od sousedů do pytlů.

Na začátek musím napsat, že mám jednu fakt ohromnou výhodu. Bydlíme totiž na kopci. Sice je to skoro 500 m n. m., ale pořád na jižní Moravě a tak nezažíváme tak hrozné mrazy, jako mají ve vesnicích jen pár kilometrů pod námi v údolí. Jo, v mrazových kotlinách musí lidé fíkovníky chránit před mrazy ještě sofistikovaněji. Když už mrzne až praští, tak to u nás je vždycky lepší než v mrazové kotlině. Tedy nevyčítejte mi, že můj způsob Vám třeba nezafunguje, může se to stát. Jeden základní způsob popisuje prodejce odolných odrůd pro ČR tady: https://www.exotickazahrada.cz/fikovniky/  a dole mám odkazy na diskuze, kde sdílí své tipy na zazimování fíkovníků spousta zkušených pěstitelů.

Moje práce na zazimování fíkovníků začíná už na podzim, když padá listí ze stromů. Schraňuju ho v pytlích a mám schované pod střechou, aby na něj nepršelo a zůstalo suché a dobře se s ním pracovalo. Protože mám přírodní zahradu, s většinou našeho listí počítám do trvalkových záhonů. Prostě spadne pod stromy do trvalek a chrání je na zimu. Takže, popravdě, chodím prostě s prosbou k sousedům s trávníky, kteří listí hrabou a sbírají. Beru si od sousedů každý rok listí do pytlů a schovávám na prosinec - právě kvůli fíkovníkům.

Základem mých balení fíkovníků je listí, které mi darují sousedé.

Na podzim je potom velká část dřevárky zaplněná spíš pytli s listím - to aby na ně nepršelo a dobře se s tím suchým listím pracovalo.

Větve větších fíkovníků stáhnu k sobě, když to jde.

Potom omotám fíkovník jutou. Koupila jsem tkanou jutovou metráž vyšší gramáže. Existuje i netkaná jutová textilie, ale ta snadno plesniví a hůř se s ní pracuje, takže kupuji na tohle vždycky tu tkanou. Shora do toho prostoru sypu listí, juta ho drží u kmene a větví (viz první fotka). Popravdě sypu listí jen tak do výšky metru maximálně. Chci ochránit hlavně ty základní větve, aby se z nich kdyžtak mohl fíkovník obnovit.  Konce větví omrzají někdy kolem -12 °C, kolem -20 °C by omrzl asi celý fíkovník, kdyby nebyl zakrytý. Někdy ty horní konce větví prostě ještě jen omotám jutou. A nebo před hlášenými většími mrazy jdu a hodím na tu svoji konstrukci ještě tu obyčejnou deku, kterou pak vyperu, až největší mrazy přejdou.

Mladé rostlinky jsem v rámci úspory času řešila jednoduše tak, že jsem na ně opatrně "převrátila" půl pytle s tím listím, viz fotka mých malých fíkovníků ve svahu:

Malé rostliny fíkovníků jsem prostě "přikryla" půlkou pytle s listím. Dělala jsem to opatrně, aby si nepolámala ty větvičky.

Fíkovníky takto zakrývám někdy v průběhu prosince. Kryt potom sundávám v březnu, nejpozději v době, kdy začnou kvést krokusy. Už nějakých šest let takhle chráníme fíkovníky a všechny nám přežily. Nicméně u nás je opravdu zásadní výhoda v té dobré poloze na kopci. Když jsou hlášeny velké mrazy, tak rozdíl mezi teplotou u nás na kopci a jen o pár kilometrů níže hned pod kopcem v údolí je třeba až 10 stupňů (my máme "jen" -10 °C, ale v údolí mají -20 °C). 

Listí, které fíkovníky chránilo, si dávám na kompost. Jutové tkaniny usuším nejlépe na slunci nebo nechám proschnout na venkovních šňůrách na prádlo a dobře suché je poskládám a schovám na další rok.

Další články k tématu:
https://www.exotickazahrada.cz/fikovniky/
https://www.zahrada.cz/forum/exoticke-ovoce/zazimovani-fikovniku-177426/?kotva=zazimovani-fikovniku-234048
http://www.kiwiforum.cz/forum/viewtopic.php?f=23&t=285&sid=f431164ffd094ec7ca5db931ef922a3b

Biobazén je prostě bazén s živou voňavou vodou a na jaře, než se rozjede tvorba biofilmu v těch vacích, nemůžete čekat zázraky. Právě kvůli těm různým očekáváním raději píšu tenhle článek. Když totiž za biobazén utratíte to velké množství peněz, jste netrpěliví a nedočkaví a hákliví na každý problém. Zvlášť u nás to bylo složitější, protože náš biobazén se napouštěl až v půlce listopadu a voda měla velmi brzy jen maximálně nějakých 6 °C, žádný proces biologické filtrace se nemohl rozjet a všechno to čekalo až na jaro.

Voda v biobazénu bude krásně průzračná, ale chce to trochu péče a taky znalostí toho, co očekávat...

A na jaře samozřejmě vypadal náš biobazén příšerně. Ještě na ten podzim se stihl zaplnit vláknitými řasami, které pod ledem v zimě zhnědly a zaplnily dno nepořádkem. Do toho jsme v bazénu měli spoustu vyplaveného bílého prachu z to bezfosfátového dolomitského vápence, ve kterém leží ty vaky. Ten bílý prach přes zimu samozřejmě taky zhnědnul. No a celé stěny bazénu se pokryly takovým hnědým špinavým filmem, který vůbec nešel kartáčem dolů (to jsme ještě nevěděli, že na to máme použít houbu a nebo bazénovou stěrku).

Když koncem února roztál silný led, vypadal biobazén nějak takto. Hnědé stěny i dno plné hnědého nepořádku.

Takže jsme vysávali spoustu nepořádku ze dna. Kartáčem jsme si vše shrnuli na hromádky a ty vysáli naším starým vysavačem (na robotický nezbyly peníze....sice jsme si je pak půjčili, ale moc to nedopadlo....o jejich neschopnosti vylézt naše kolmé stěny napíšu někdy jindy). Stěny jsme neúspěšně drhnuli kartáčem (to bylo fakt neúčinné), než jsme koupili nástavec s houbou a tou to šlo krásně dolů. Biobazén byl krásně modrý a půvabný a voda průzračná a krásně šlo vidět na dno.

Voda byla průzračná, naspod vidíte hromádku, kterou jsme si kartáčem shrnuli na jedno místo a to vysáli obyčejným jezírkovým vysavačem. Jen stěny se ještě nedařilo moc dobře vyčistit.

A vydrželo mu to celý březen až do první půlky dubna. To se objevila spousta zelených řas ve vodě a na stěnách. Voda měla v té době už celkem stabilně teplotu 10 °C (i když byly v noci -2°C, voda prostě teplotu drží, biobazén máme celý zateplený). Lovili jsme ty zelené chuchvalce řas, sbírali, opět čistili stěny (ne moc úspěšně):

Když měla voda v biobazénu kolem 10°C, tvořily se prostě řasy a byly hlavně na stěnách, které se nám ze začátku zrovna moc nedařilo něčím vyčistit.

• mikroorganismy probouzejí,
• rozbíhá se metabolismus bakterií, 
• začíná probíhat efektivní rozklad organiky (např. pylu, listí, zbytků opalovacích krémů). 

Při nižších teplotách sice může biofilm na površích přežívat, ale není aktivní – voda se sama prakticky nečistí. Proto: V dubnu a květnu, kdy teplota vody ještě bývá kolem 10–15 °C, je biologická aktivita nízká nebo žádná. Systém Hydrobalance se "rozjede naplno" až s teplým počasím – v květnu/červnu, kdy se voda zahřeje.

Takže už mám jasno, čištění vody za pomoci biofilmu v těch vacích nezačne dřív něž bude mít voda kolem 16 °C. Což se na pár dní podařilo až teď ke konci dubna a ano, najednou začaly mizet řasy a zelený povlak ze stěn. Hurá! No a pak nám do toho déšť smyl všechen pyl, co byl ve vzduchu, voda je pro změnu pořádně nažloutlá z toho pylu, dělá žluté linky na stěnách a není ani vidět na dno. A přijde ochlazení. Takže budeme prostě čekat, až bude teplota dlouhodobě kolem 18 °C a biofilm bude pořádně růst a pořádně čistit vodu. Do té doby holt není náš biobazén tak krásně průzračný. Ale voda je krásně voňavá, hned se v ní zabydlelo pár vodních živočichů (ani nevím, jestli je mám přenášet do spodního přírodního jezírka nebo ne). Když chce člověk přírodní vodu bez chloru na koupání, musí být trpělivý k přírodním procesům. Některé věci prostě trvají. 

Momentka našeho biobazénu ukazuje vodu, která je teď zakalená pylem.

Snad vám tento článek pomůže ukázat, jak může vypadat první jako s novým biobazénem a co lze a nelze očekávat. Samozřejmě trocha pylu nebo pár řas vůbec nebrání tomu, aby si člověk aspoň do té studené vody namočil nohy. A v 18 °C teploty vody biobazénu už jsem si i šla teď v dubnu zaplavat. Jen sousedé občas koukají, že nemáme některé dny až tak průzračnou vodu, jaká je typická pro bazény a musíme vysvětlovat, že biobazén chce svůj čas (a teplotu, hlavně tu teplotu vody).