čtvrtek 26. května 2016

Jak jsme vybírali jahody

Ze všech katalogů a nabídek zahradnictví na mne vždycky doslova vypadne množství a množství různých odrůd jahodníků. Jména pokrývají snad už celou abecedu a vybrat si mezi nimi – to je snad nemožné. Přesně v těchto okamžicích plně chápu marketingově-psychologické přednášky o tom, že z příliš široké volby je zákazník nešťastný. Zatímco z pěti druhů lísek jsem si vybrala téměř okamžitě, výběr té nejlepší sadby jahod odkládám a odkládám roky. 
Doposud jsme výběr pár jahodníků řešili tak nějak "živelně". Základní sadbu mám od mamky, odrůda naprosto neznámá, každý rok chutnají jinak, jednou je zbožňujeme, jindy je chceme vyměnit za jiné. Moc mi neodnožují, takže se s nimi časem budu muset rozloučit.

Naše bezejmené jahody.
Podruhé jsme na to šli jinak, se sousedkou jsme koupily sadbu jahod z naší oblíbené jahodárny, kde nám ty jahody chutnají. Šlo o Honeoye a pěstování nám moc nešlo, jahody nechutnaly tak, jak jsme zvyklí, už je ani nemáme. Až později jsem si na internetu přečetla, že tahle odrůda pro velkopěstitele se pro malé zahradníky (a hlavně pro začátečníky) vlastně vůbec nehodí.
Z nákupu v zahradnictví jsme si jednou náhodně dovezli jahodníky Rujana. Jde o fajn stáleplodící "lesní" minijahůdky (tzv. měsíční jahody), ale o opravdové klasické jahody nešlo. Nějak mne na to neupozornili. Při vyptávání na odrůdy jahod z trhu či prodejců ovoce a zeleniny jsme taky neuspěli a nezjistili, co jsou zač ty chutné jahody, které  kupujeme.
A tak jsem se konečně pustila do pořádné "rešerše" odrůd jahod. A abych se z té obrovské nabídky nezbláznila, začala jsem si sepisovat naše kritéria pro pár odrůd, které hodláme koupit:
  1. Rozhodně nechceme jahodníky u kterých se píše, že jsou vhodné pro velkovýrobny, mají dlouhou dobu uskladnění a hodí se pro komerční pěstování. Takové jahody obvykle požadují perfektně připravenou půdu, počítá se s chemickým ošetřením a navíc – nechceme si pěstovat jahody, které se dají koupit v každém supermarketu. Spíš stojíme o jahůdky tzv. ze záhonu do pusy, které je potřeba rychle spotřebovat a které tím mají určitý nádech exkluzivity a jen tak někde na trhu a v obchodě je člověk nesežene. Takže jsem si škrtla: Honeoye, Darselekt, Elkat, Florence, Induka, Andrea, Polka.
  2. V přírodní zahradě nestojím o odrůdy náročné na pěstování s náchylností k chorobám. Taky si v nadmořské výšce kolem 500 m n. m. nemůžu dovolit pěstovat jahůdky určené do úrodných půd v nížinách. A tak škrtám: Elista, Civmad (Madeleine), Elsanta, Elvíra, Everest, Prima, Tenira, Zefýr, Lesana, Evie 2.
  3. Nehledáme příliš aromatické a výrazné jahody, které chutnají jako lesní. Především kvůli tomu, že pro tu specifickou chuť si rovnou pěstujeme přímo lesní jahody. Naše jahoda má být jemně sladká. Takže jsem škrtla všechny odrůdy, které se právě aromatičností a výraznou chutí pyšnily: Frikonsa, Bounty, Karmen, Senga Sengana, Symphony, Tenira, Pegasus, Mici schindler, Dita. 
  4. Nepotřebujeme stáleplodící jahody. To "stáleplodící" je poněkud zavádějící, prakticky jde jen o dvě úrody, mezi kterými je pár týdnů pauza. Na konci léta budou na zahradě jiné plody, mimo jiné maličké měsíční jahůdky Rujana. Klasickým jahodám ponecháme jejich sezóní červnové období. Takže si škrtám: Everest, Evie 2, Lidka, Mara de bois, Selva, Diamante, Temtation.  
  5. Nehledám příliš pozdní odrůdy, v zahradě budou plodit maliny, angrešty a spousta jiného ovoce, které budu potřebovat zpracovat, navíc v červenci nebo srpnu jezdíme na dovolenou. A tak škrtám: Frikonsa, Symphony, Malwina, Pandora, Salsa, Pandora, Salsa, Red Gaunlet. 
Sazenice, které prodávají ve vaší oblíbené jahodárně, vůbec nemusí být pro malou zahradu a pro začátečníky ty pravé. (Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/)
No, tím už se nabídka docela pěkně zúžila a hned se vybírá lépe. Ještě jsem proškrtala ty, o kterých mám jen málo informací a taky odrůdy Dagmar (hodí se jen pro vlhčí oblasti s vyšší nadmořskou výškou a trpí fytoftorou), Daroyal (příliš náročná na množství vody), Ilona (rozklesává se a keříčky nejsou tolik hezké), Olívie (malá úrodnost), Aromas (hodně negativních reakcí na diskuzích) a Valika (příliš krátká doba sklizně).

Seznamte se s odrůdami, které postoupily do "užšího kola výběrového řízení" pro naše malé zahradní pěstování:

(Zdroj obrázku:
http://www.sempra-turnov.cz/)
Dukát – nejlepší odrůda pro méně příznivé podmínky. Měla by zvládnout jak holomrazy, tak velká vedra v létě a k tomu všemu je prý mimořádně odolná chorobám. Jde o středně ranou odrůdu. Snadno se otlačí, plody jsou měkčí, nejdou dlouho uchovávat, což je pro nás ideální, protože si můžeme být jistí, že takovou jahodu nikdo z velkých jahodáren nejspíš mít nebude. Takže půjde o exkluzivitu. 
Nějaké nevýhody? Za deštivého počasí se může vyskytnout plíseň a třetím rokem plody zdrobňují. Doporučuje se odstraňovat odnože, aby se předcházelo plísni v hustém porostu. (Zdroj: http://www.top.cz/jahody/texty/dukat.htm)

Kama – zaujala nás tím, že je velmi raná a přitom celkem odolná chorobám. Neměli bychom sklizeň v jednu dobu, jahody by byly hodně brzy. Články se nemohou shodnout na tom, jestli je nebo není aromatická, takže těžko říct. 
(Zdroj obrázku:
http://www.sempra-turnov.cz/)

Korona – tuto středně ranou odrůdu si pamatuji z hezkého článku v časopise, líbilo se mi, jak ji popisovali. Mělo by se jednat o jedny z vůbec nejchutnějších jahod, naprostá lahůdka, která ale chutná nejlépe jen do tří hodin po utržení (ideální pro nás). Milé je, že je velmi odolná mrazu, hodí se i do horských podmínek a je odolná kořenovým chorobám.
Nějaké nevýhody? Hodně odnožuje a často trpí skvrnitostí. Ideální je ji po sklizni posekat, takže nebude jahodiště vypadat asi zrovna nejlépe. 

Lambada – sladkost nad sladkost, tím by měla vynikat tahle středně raná odrůda. Pravidelné ozdobné plody se prý často využívají při přípravě dezertů. Hodí se do všech oblastí. Nevýhodou je náchylnost k padlí a plísni.

(Zdroj obrázku:
http://www.sempra-turnov.cz/)
Sonáta – zdravá, středně raná odrůda, která by měla dobře odolávat mrazíkům a celkem se jí daří v chladnějších podmínkách. Zaujala nás krásně cihlově červenou barvou a prý by měla být skvěle šťavatá. Světle zelené listy by měly být pěkné.
Nevýhody? Potřebuje opravdu dostatek vláhy a asi občas trpí na fytoftoru.

Pokud hledáte odrůdy jahod podle zvláštních vlastností, třeba se vám bude hodit následující seznam, který jsem si sestavila, když jsem jahody vybírala:

  • Nejtmavější jahody: Frikonsa, Kama, Karmen, Olívie, Senga Sengana
  • Snadno rozmačkatelné do džemů a dření: Kama, Karmen, Bounty
  • Stáleplodící: Everest, Evie 2, Lidka, Mara de bois, Selva, Diamante, Temtation
  • Do hor: Dagmar, Dita, Dukát, Korona, Lidka, Red Gaunlet
  • Extrémně pozdní: Malwina, Pandora, Salsa
  • Velmi rané: Prima, Korona, Kama
  • Měsíční mini lesní jahůdky: Rujana, Alexandria, Tubby red
  • Exotické jahody: Framberry (chutná po malinách), Marablanca a Snow white (bílé jahody, prý chutají po ananasu)

Při hledání informací o odrůdách jahod mi nejvíce pomohly stránky firmy Sempra Turnov: http://www.sempra-turnov.cz/sazenice-jahodniku/, která se pěstováním jahod u nás hodně zabývá. Další užitečné stránky a články jsou například tyto:
http://janik.jantar.sweb.cz/jahodasadba.html
http://jahody.unas.cz/
http://www.top.cz/jahody/texty/vyberodr.htm
http://mojezahradka.cz/jahody.htm
http://www.sempra-turnov.cz/4-jak-si-vybrat-ten-spravny-jahodnik.html

Nakonec jsme objednali téměř všechny z našeho předvýběru: Dukátu a Sonáty nejvíc, Kamu a Koronu na zkoušku v menším množství.

Obrázky:
Jahodárna: By I.Sáček, senior (Own work) [CC0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Strawberry_fields232.JPG
Jahoda Dukát: Sempra Turnov, s.r.o., Jahody - sazenice - odrůda DUKÁT,  http://www.sempra-turnov.cz/44-jahody-sazenice-odruda-dukat.html
Jahoda Korona: Sempra Turnov, s.r.o., Jahody - sazenice - odrůda KORONA, http://www.sempra-turnov.cz/16-jahody-sazenice-odruda-korona.html

pátek 20. května 2016

Novinky v zahradě po roce

Loni v květnu jsme s mým manželem a mým tátou oplotili osázené části zahrady a začalo se stavět (viz článek Nejdřív zahradu, pak dům!). A v tomto provizoriu a šíleném stavu byla zahrada po celý rok. Hromady uskladněné skrývky ornice a provizorní oplocení začalo mizet až letos koncem května. Ať byla tahle "stavební" zahrada jakkoliv šílená, stále jsme pokračovali v drobných i větších úpravách, kde jsme mohli. A protože se ráda na blogu zpětně dívám na změny, kterými postupně naše zahrada prochází, nemůže ani tento souhrn chybět.

Jezírko dostalo opravdový most
Díky mému tátovi jsme měli první zahradní hrací prvek pro synka. Krásnou silnou fošnu jako lávku přes jezírko. Manžel ji usadil a synek, hned jak se naučil chodit, otestoval (s jištěním). Postupně bude lávka jedinou možnou cestou do rožku zahrady. A zatím z ní ještě nikdo do jezírka nespadl.

Už máme opravdovou pořádnou lávku přes jezírko.

Touha po krásných drobných trvalkách
Vím, že se s trvalkami sázenými pod stromy má chvíli posečkat, až stromy a keře dělají alespoň nějaký pořádnější stín. Ale už jsem se na ně tolik těšila, že jsem začala sázet. Hlavně ty do polostínu, ale i pár na slunce. A vzhledem k tomu, že jich část přes léto uschla, mohu jen konstatovat, že to na naši suchou a slunnou zahradu bylo ještě poněkud předčasné. 
Čechrava i mateřídouška rovnou kvetly a přežily. Ale kapradiny a úrazník loňské sucho nedaly.
Velké kameny v zahradě
Po několika velkých "vyhřívacích" kamenech jsme toužili. Už jsme měli vyhlídnutý i lom v okolí a zvažovali, kolik si jich finančně budeme moci dovolit koupit a kolik vůbec bude stát přeprava. To jsme ale ještě netušili, že se v okolí naší zahrady roztrhl pytel se stavbou domů na okolních pozemcích. Mnohé jsou téměř na skále a potřebovali se velkých kamenů zbavit. Takže stačilo využít všudypřítomných milých bagristů i našeho stavitele a máme levně a jednoduše ty nejkrásnější kameny přímo z nejbližšího okolí. Pěkně ekologicky.

Jeden vyhřívací velký kámen šel ke sluneční plošině, tři nám náš stavitel dostal přímo až na vyvýšený prostor u terasy. A další menší jsou u plánované broskvoně, ve svahu a tak různě. Naše zahrada prostě nezapře místní kamenité podmínky.

Zasadila jsem cibuloviny
I když stavíme a peněz není nazbyt, nezlobil se manžel na to, že chci investovat celé 3 tisíce na to, aby bylo jaro na naší zahradě trochu barevnější. Jarní krokusy a narcisy už krásně vykvetly, lilie, tulipány a podzimní šafrán na svoji příležitost teprve čekají. 

Cibulek jsem loni v srpnu zasadila opravdu hodně. A pak celou zimu trnula, jestli jimi jen nekrmím místní hraboše. Naštěstí na jaře krásně vyrašily.
Záliba v malých suchých zídkách
Po vytvoření bylinkových spirál manžel vymyslel a jen tak zkusil udělat malou suchou kamennou zídku u kompostu. A líbila se mi tak moc, že jsem si vyprosila zvětšení a prodloužení celé této zídky na celou zónu okrasných keřů a rostlin, co tam máme. A s nadšením jsem souhlasila s manželovým plánem na vybudování krásné vyvýšené plochy po hrušní. Opět s kamennou zídkou. Krásně jsme využili všechno to drobné kamení z výkopů naší základové desky. No, trochu jsem se bála, jestli hrušeň "zasypání" přežije, ale vypadá to, že to dala.


Samozřejmě kamenné zídky nejlépe vyniknou už osázené a z přirozeného pohledu zespod ze základního terénu. Ale my je museli fotit z ptačí perspektivy z všudepřítomných hromad hlíny. Prostor pod hrušní už takto čistě a prázdně dávno nevypadá, celý jsme ho osázeli.

Vrbový tunel a štěpka pod hrušní
Už z minulého příspěvku o dřevité štěpce byla vidět další novinka v naší zahradě: suchý průhledný vrbový tunel pro našeho synka. Malý, dítě jej bude prolézat po čtyřech. Celý jej spletl můj manžel, bylo to prý podobné, jako plést pomlázku. Ještě máme docela dost prutů, takže konstrukci trochu víc zpevníme, jak bude chvíle času a něco, v čem pruty namočíme. Celý prostor pod hrušní jsme osázeli rybízy, zimolezy kamčatskými, levandulí, perovskií, lískami, hvězdnicemi. Dokud budou rostliny malé, syn si tam bude hrát. Až bude starší a nebude ho to již tolik bavit, prostor sám přirozeně zhoustne a zaroste.


Mám skvělého manžela, upletl synovi nejen opravdovou vrbovou pomlázku, ale také celý vrbový tunel.

Modřín, borovička a malá plážička
Moc jsem chtěla převislý modřín, ale bylo to spíš takové "až jednou někdy bude příležitost a peníze". Jenže toto jaro jsem jeden nádherný znenadání vezla přímo z Uherského Ostrohu z mého oblíbeného (internetového) zahradnictví. A to jsme jen původně jeli do Strážnice pro židle do jídleny a zahradnictví bylo jen tak po cestě. "Že se jen podíváme". Modřínek jsme nakonec kupovali za pět minut dvanáct před sobotní zavíračkou, byl tak nádherný, že jsem neodolala. 
Zasadili jsme jej k jezírku, kde je ještě jedna plánovaná novinka, kterou nemohu opomenout. Malá písková plážička. Dočasně jsme na jejím místě měli uskladněné kamínky, které nám ale syn systematicky postupně házel do jezírka. Na jaře přišla chvíle, kdy došlo i na plážičku. Sice tam měl původně přijít světlý krásný písek určený pro hřiště na plážový volejbal. Nicméně jsme nepohrdli tím klasickým žlutým, který zbyl ze stavby. Konečně jsem mohla vytáhnout všechny ty okrasné kameny, dekorace, svítící oblázky a mušličky, které jsem si pro tento účel schovávala.

Podle nás patří k jezírku malá pláž. Tahle je opravdu miniaturní, pro synka na hraní.
Aby to bylo fér, tak jako já jsem si přivezla vysněný modřínek, manžel už má u budoucí terasy zasazenou vysněnou okrasnou borovičku. Vybral si krásnou metrovou, je na fotce s kameny výše, a já na ní můžu oči nechat. 


Tolik k hlavním novinkám v zahradě za poslední rok. S momentem, kdy zmizela ze zahrady hlína a provizorní oplocení, se toho ale děje úplně nejvíce. Teréní úpravy okolí domu, budování terasy, jahodové skalky, skluzavky ve svahu, zabudované trampolíny, založení jedlého trávníku a malé louky, trvalkového záhonu, tvorba vysokých záhonů (jj, už máme docela zpoždění) a dalších hracích prvků pro synka, předzahrádka, živé ploty před domem, dosazování... ale o tom až postupně někdy příště.



Možná by vás také zajímalo:
Nejdřív zahradu, pak dům!

pátek 13. května 2016

To nejlepší z Chelsea Flower Show

Od té doby, co jsem objevila Chelsea Flower Show a obrázky krásných kompozic rostlin a zajímavých zahrad, už asi nikdy nebudu na zahrady od zahradních architektů nahlížet jako dříve. Jakmile člověk zjistí, co se dá se zahradou krásného udělat, když si ji vezmou do parády profíci s pořádným velkým rozpočtem, je to báječné. Iluze divoké květeny z hezkých trvalek, koryto říčky osázené jako od přírody, klikaté cestičky, ostrůvky, posezení moderní i jako z pravěku, úžasné barevné kombinace...

Zdroj obrázků: http://www.marksaunders66.com/http://pithandvigor.com/https://www.flickr.com/

Takže teď, když slyším přátele a známé říkat: "my si raději necháme udělat zahradu od zahradního architekta, než to zkoušet složitě sami...", jsem plná očekávání na zajímavé rostliny, kombinace, inspiraci. A pak jsem zklamaná, když zjistím, že vlastně rozpočet měli jen kolem 30 tisíc a tak mají od zahradnické firmy "jen" udělaný trávník a zasazený strom a pár keřů. Nj, já vím, měla bych tady zůstávat nohama na zemi...
Nicméně, pokud nevíte, oč jde, tak Chelsea Flower Show je uznávaná soutěžní výstava zahrad, kterou pořádá Královská zahradnická společnost ve Velké Británii. Na jednom místě jsou návštěvníkům představeny malé zahrady osázené předními zahradními architekty. Tuhle výstavu si obvykle nenechá ujít ani královská rodina či známí herci.
Pokud se na ni, stejně jako já, nejspíš možná nikdy nepodíváte naživo, prohlédněte si alespoň obrázky a momentky toho nejkrásnějšího, co bylo možné na Chelsea Flower Show vidět:
https://cz.pinterest.com/zahrada/chelsea-flower-show-to-nejlepší/

Třeba vás tam něco inspiruje pro vlastní tvorbu zahrady :)

Ráda se dívám na zajímavé kombinace rostlin, které zahradní architekti pro své soutěžní zahrady vybírají. (Zdroj obrázků: http://gardps.blogspot.cz/https://versomo.wordpress.com/ a http://www.theguardian.com/)


Obrázky:
* Mark Saunders, 100 Years of Hidcote', Chelsea Flower Show 2007,  http://www.marksaunders66.com/page24.htm
* Rochelle Greayer, Chelsea Flower Show 2012 – Final Push, http://pithandvigor.com/daily-garden/destination_gardens/exhibitions-conferences/chelsea-flower-show-2012-final-push/
* LovedayLemon, Viking Cruises Nordic Garden, Chelsea Flower Show 2014, via Flickr, https://www.flickr.com/photos/lovedaylemon/14095568039/in/pool-chelseaflowershow/
* Unknown author, Hedges, via http://gardps.blogspot.cz/ 
* SUVI TUOKKO, Chelsea Flower Show 2014, VERSOMO by Green Idea, https://versomo.wordpress.com/2014/06/03/chelsea-flower-show-2014/ 
* Graeme Robertson from Guardian, Chelsea flower show 2012 - in pictures, The Arthritis Research UK garden, http://www.theguardian.com/lifeandstyle/gallery/2012/may/21/chelsea-flower-show-2012-in-pictures#/?picture=390466764&index=9

pondělí 9. května 2016

O shánění dřevité štěpky z listnatých dřevin

Já se často zhlédnu v nějaké ekozahradnické technice a hlavně novém materiálu a pak jsem rozčarovaná, když jej nikde nemůžu sehnat. A to je přesně příběh shánění dřevité štěpky čistě z listnatých dřevin. Bylo poučné a zajímavé poslouchat v pořadu České televize (3. díl vyvýšených záhonů) pana Tomáše Svobodu, jak mluví o využití právě této odleželé štěpky pro mulčování. I pan Jaroslav Svoboda se o ní teď nedávno hezky rozepsal ve svém článku
Dřevita štěpka z listnatých dřevin je po odležení či lehkém předkompostování jeden z výborných materiálů pro mulčování stromků, trvalek, ale právě i zeleniny (s doplněným kompostem kvůli dusíku). Postupně se rozkládá, zadržuje vláhu, proměňuje se v příjemný úrodný humus a pěkně voní. Pracuje se s ní lépe než se slámou a dobře vypadá. No prostě samá plus.

Štěpka z listnatých dřevin je parádní materiál pro přírodní zahradu.
A tak jsem si namyslela, jak s ní krásně zamulčuju cukety a rajčata, jak s ní zamulčuji hrací plochu pod hrušní a vrbový tunel pro synka. Jak ji využiju na mulčování trvalek a přidám do živého plotu, aby lépe držel vláhu. Jak půjde i do sekce jakoby "bosého" chodníčku. Jak s ní zamulčuji cestičky mezi čechravami a kapradinami. No, plány by byly, ale štěpka nebyla. 
Když jsem přijela do zahradnictví a hobby marketů, všichni znali jen mulčovací kůru z jehličnanů. Ta se v pytlích koupit dala. A já se jen divila a divila, kdo to může používat, když kůra z jehličnanů je dobrá jen pro kyselomilné rostliny. To je v repulice opravdu tolik pěstitělů jehličnanů a hortenzií? No asi ano. A pro pěstitele trvalek, ovocných stromků, zeleniny a pěkných keřů tam neměli na mulčování kromě neekologické černé folie vlastně nic.

Na to se musí jinak, řekla jsem si, a začala obvolávat místní pily v okruhu 30 kilometrů od Brna. Někde byli chápaví a milí, jinde si mysleli, že jsem praštěná. Dřevitá štěpka čistě z listnatých dřevin se očividně používá k vytápění pár sídlišť v Brně, ale jedinci do zahrady ji neprodají a nikdo tak bláznivý kromě mne ji asi ani nechce. Jinde mi nabídli, že zrovna kácí listnatý les a můžu si přistavit k jejich štěpkovači náklaďák. Hm, tak ten fakt nemám. V jedné chvilce jsem se i zeptala, zda o štěpkovači neuvažuje i můj táta, který každý rok celkem hodně prořezává celý sad stromů. Ale ne, zatím mu vyhovuje vyvážet tyto větve do vlastního lesa, kde se postupně rozkládají.

Až zhruba před měsícem jsem po mnoha odmítnutých e-mailech, inzerátech a telefonátech do firem v okolí Brna našla tyto stránky: http://www.palivove-drevo-brno.cz/ a pan Šarapatka odpověděl, že dřevitou štěpku z listnatých dřevin mívá. Hurá! Tak jsem si jí nechala dovézt 8 sypaných prostorových metrů a vešla jsem se i s dopravou do nějakých cca 2 000 Kč (teď už má ale ceny vyšší, asi se liší i podle sezony – můj odhad). Chvíli jsem si na objednávku ale musela počkat, než byla ta čistě listnatá zrovna na řadě.

To je naše štěpka, ani jsem nedoufala, že ji vážně seženu.
To úsilí se sháněním za to fakt stálo, se štěpkou se pracuje výborně a zamulčovaná místa krásně vypadají a hezkými pohledy je ocenili i klasičtí zahradníci, kterým se mulčování trávou a slámou moc nezamlouvá. Jen to použití ve vrbovém tunelu pro synka ještě nějak přehodnotím, tunel je určený pro lezení po čtyřech a nechci mu každou chvíli vytahovat třísky z prstů :-)

Konečně přírodní mulč, který se mi i docela líbí...

neděle 1. května 2016

Květen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v květnu?
  • Hned prvního května nezapomeňte políbit svou milou nebo svého milého pod nějakým rozkvetlým stromem.

  • Druhá květnová neděle zase patří maminkám, je Den matek. Natrhejte v zahradě maminkám milou kytičku, ať už to budou konvalinky, sedmikrásky, kosatce, malé macešky, srdcovky nebo třeba velkou kytici šeříků, ta krásně provoní celý byt nebo dům.
  • Užijte si, jak zahrada voní. Ráno je to svěží chladný a úžasně čerstvý vzduch, přes den potom prašná směsice slabých vůní. Pokud v podvečer přijde bouřka, stačí pak vyběhnout ven a nadýchat se vzduchu plného zdravých záporných iontů, které člověka pěkně nabijí energií. A večer se soumrakem se rozvoní kvetoucí keře šeříků.
  • Prší? Jarní deštíky mohou být i příjemné, nebojte se dobře obléct, nasadit gumáky a pláštěnky a užít si je i s dětmi. (Inspirace na zahradní zábavu a hry v dešti pro děti.)
  • S rostoucími teplotami a intenzivnějším slunečním svitem se již dá venku věšet prádlo a vyvětrat peřiny a deky.
  • Naučte se na zahradě žonglovat, návody najdete třeba zde: http://zonglovani.info/micky/.
  • Jakmile jsou odkvetené pampelišky, tak je první moment, kdy už lze směle kosit trávník (viz http://www.rodovystatek.cz/rocni_plan_praci.htm). 
  • Kvete černý bez a z jeho květů lze vyrábět sirupy, limonádu i "šampaňské". Ke konci měsíce už se mohou objevit první plody zimolezu kamčatského. Další zajímavé jarní dobroty ze zahrady najdete v nástěnce na Pinterestu.
  • Jakmile v květnu přejdou poslední mrazíky, tak můžete set a sázet choulostivou zeleninu přímo do zahrady (rajčata, papriky, hrách, fazole, čekanka, cukety, kukuřice...).
  • Po "zmrzlých" už lze vytáhnout choulostivé opečovávané rostliny ze zimních zahrad (pokud je máte, např. citroníky, rozmarýny) pěkně na čerstvý jarní vzduch. Pozor ale na jarní slunce, zvykejte je opatrně.

Možná by vás také zajímalo:
Práce na zahradě.
A nechcete raději zábavu?

neděle 24. dubna 2016

Co má být uvnitř vysokého a vyvýšeného záhonu?

Tak jsem přišla na to, že moje babička ani můj děda nevědí, co to doopravdy vysoké záhony jsou. Vždycky když mi tvrdili, že tuto novinku z Německa kdysi zkusili a pak byli zklamaní vysycháním a tím, že v tom neviděli žádný přínos. A aby ne! Oni jen navršili hlínu do kopce či ohradili hlínu dřevy. Nic víc.
A tak jsem mému devadesátiletému dědečkovi nedávno vysvětlovala, jak se opravdu ty vysoké a vyvýšené záhony dělají a v čem je jejich pointa. Ne ve výšce, ale v množství rozmanitého materiálu a rozmanitých vrstev uvnitř. Děda se nakonec usmál a řekl mi, že teď už konečně chápe, proč pořád takovou blbost řeším. A že takto to už dává smysl a nejspíš to i bude fungovat. 

Vysoké záhony i tzv. německé kopy jsou důmyslné systémy vrstev různých materiálů. (Zdroj obrázků: obrázek z knihy pana Seppa Holzera, převzato z http://waldenlabs.com/; druhý obrázek z http://www.grit.com/)
A já pevně doufám, že mi vysoké záhony fungovat budou. Že stojí za tu dřinu se sháněním rozmanitého materiálu, protože právě nakupit na zahradě pořádnou výplň záhonu je na celém konceptu takřka nejtěžší. Dříve, než se s vámi podělím o to, co sháním do vysokých záhonů já, podívejte se, jak plní vysoké záhony odborníci:

Koukala jsem takové různé články, i na jiné další materiály, a vždy si jen říkala, kde já všechny tyto věci jen na nově založené zahradě seženu! Jako obvykle bych se bez podpory rodiny a sousedů a různého snánění, telefonátů a vyjednávání neobešla. Takže k jednotlivým vrstvám pěkně odspodu:
  1. Úplně vespod takového záhonu by mělo být pletivo proti hlodavcům, tedy pletivo s co nejmenšími oky a dobře uchycené k ohraničení záhonu, aby se do něj nedostali například hraboši, kterým se v takových vyvýšených hřejivých místech s chutnou zeleninou náramně líbí. Já jej koupím klasicky v hobby marketu.
  2. Základ vysokého záhonu tvoří velké kusy dřeva z listnatých stromů. Zajistí vzdušnost záhonu, pohyb hmoty a přívod vzduchu pro tlení. Izolují záhon proti chladu odspod. V době sucha v sobě umí zadržet vláhu a poskytnout ji kořenům rostlin (mnohá zelenina umí kořenit i pěkně hluboko). Pokud máte k dispozici jen třeba smrky, není to ideální, ale nevěšte hlavu, pan Sep Holzer je do svých záhonů také dával a měl úspěchy. Nicméně vyhnout byste se měli dřevu ořešáku, akátu, tújí a jiných jedovatých dřevin. Velká dřeva se pro maličkou zahradu shání špatně. Já například poprosila svého tátu a vzala mu trochu tvrdého palivového dříví. Odváželi jsme si polínka naším malým autem na několikrát a sotva pokryjí dno záhonu.
  3. Na velká dřeva přijdou ta menší, tedy různé větve, větvičky, klacíky. Opět pokud možno z listnatých dřevin a ne ořešák, ani akát, ani jiné nějaké jedovaté. Větvičky opět zajišťují vzdušnost a postupně tlejí. Na nově založené zahradě se větvičky najdou těžko a tak jsem byla opět s prosíkem za tátou a odvezla si alespoň část větví z jarního řezu jeho sadu. Opět nás limitoval malý prostor v kufru našeho auta, ale něco málo máme, větvičky se těžko nahrazují něčím jiným. Přispěli také sousedé a věnovali nám ostříhané stonky trvalek a větvičky okrasných keřů a stromků. Určitě do záhonu nedávejte piliny, ani dřevitou štěpku – svým příliš rychlým rozkladem by odebraly celému záhonu obrovské množství dusíku a zelenina by strádala. Vrstva větviček přijde trochu ušlapat, některé třeba víc nalámat.
  4. Na vzdušný dřevo-větvový základ se nasype nejlépe nějaký dusíkatý a na živiny bohatý materiál (vyrovná se tak poměr obsahu uhlíku a dusíku a podpoří tlení). Obvykle hnůj. S tímto bodem mám zatím největší problém, stáje jsou sice coby kamenem dohodil, ale já prostě nemám tu dostatečnou odvahu jet s kolečkem plným koňského hnoje přes část vesnice, když jsem se tam ještě ani nenastěhovala. Pro zahradu udělám hodně, ale na toto prostě nemám. Prostě se stydím takovou věc udělat :-) Zbývá kupovaný pytlovaný "hnůj v igelitu" (z hobby marketů), ale to asi do auta taky nezvládnu dát. Můj záložní plán je nasypat do záhonů částečně rozložený kompost a kuchyňské zbytky zeleniny, co mám v komposteru, trochu listí, čerstvou trávu ze sekačky od souseda, nasekané kopřivy, koupenou rohovinu a koupený kompost (obojí ze zahradnictví). Ať už větvičky zasypete čímkoliv přírodním dusíkatým, pořádně celou směs prolijte vodou, aby ji dřevo nasáklo.
  5. Teď se ještě podle velikosti záhonu obvykle naskládají travní drny (očekává se, že se vysoký záhon zakládá na místě trávníku) trávou dolů, může se zase přidat nějaké listí, pokud člověk má. Já nebudu mít ani drny, ani listí.
  6. Horní vrstva určená pro sázení zeleniny se obvykle míchá z následujícího "koktejlu" výživných i odlehčujících věcí: původní vykopaná zemina ze základu, vyzrálý kompost, biouhel (tzv. agro-protect soil), perlit, zeolit nebo vermikulit (přírodní horniny pro odlehčení směsi). Kompost už se dá v leckterém zahradnictví koupit v pytli, ale sehnat biouhel (respektive agro-portect-soil a carbo-mulč-soil) nebylo jednoduché. Zkusila jsem kontaktovat paní doporučovanou na webu pana Svobody, stránky mají tady: http://www.lamiaceae.cz/zdrava-krasna-zahrada/, zda by mi biouhlí nějakou vhodnou dopravou nemohli poslat do Brna. A naštěstí mi vyhověli a poslali přes FOFR dopravu, pán byl sice poněkud překvapen, že veze uhlí do paneláku, ale vyklopil mi jej na chodník a bylo to. Musím jen podotknout, že biouhlí mají balené ekologicky v papírových pytlích a snadno se protrhne, musí se s ním obezřetně, na zahradu jsem je převážela s velkou opatrností. No a po perlitu se pojedu poohlédnout do zahradnictví, snad jej tam najdu.
  7. Zasazené sazenice se potom ještě obvykle mulčují. Ať již slámou, nebo v poslední době "moderně" odleželou dřevitou štěpkou z listnatých dřevin. Protože zdroj slámy od dědy už mi došel, začala jsem se poohlížet po té listnaté dřevité štěpce. Jenže sehnat ji, to je běh na dlouhou trať. Mám za sebou objíždění okolních pil, obvolávání inzerátů, několikero e-mailů a nechápajících výrazů lidí, kteří pracují s dřevem. Očividně se sice listnatou dřevitou štěpkou vytápí část Brna, ale do zahrady mi ji nikdo neprodá. Teď mám příslib jednoho milého pána, zadanou obejëdnávku a vyčkávám, až zavolá, jestli tu štěpku má. Ale o tom až v samostatném článku.
Takže kromě hromad hlíny a materiálu ze stavby je naše zahrada aktuálně ještě zaskládaná množstvím různých větví, dřev a pytlů kompostu a biouhlí:


Tak, teoretická příprava by byla, část materiálu na záhony na zahradě už taky. Teď jen, aby mi to vyšlo a v prvních třech vysokých záhonech, které letos zakládáme, materiál nechyběl. Kde bych ho totiž v květnu pak sháněla, opravdu nevím.

Obrázky: 
* HugelKultur, Sepp Holzer, via Waldenlabs, http://waldenlabs.com/maker-monday-rebuilding-rich-soil-with-hugelkulture/
* Hugelkultur from Port Angeles Community Gardens, James White, via Grit, http://www.grit.com/farm-and-garden/do-it-yourself/how-to-make-hugelkultur-raised-beds.aspx




Možná by vás také zajímalo:
Jak na naše vysoké záhony

neděle 17. dubna 2016

V záplavě jarních květin III

Jaro, to je prostě ve znamení nádherných květin. Když jsem si sepisovala, které cibuloviny či hajní rosliny pro mne dělají jaro (záplava jarních květin I a II), nechyběly ani ty, které rozkvetou, až už se vše další zazelená. Podívejte se na další příklady květin ze záplavou květů:


Trávníku nejlépe sluší žluté pampelišky
V poslední době nechtěná a opomíjená květina – smetánka lékařská (Taraxacum officinale) neboli pampeliška. Lidé v mém okolí ji bohužel v trávnících záměrně a ve velkém hubí (ale zase chápu, že krátce střižený anglický trávník a pampelišky se prostě neslučují). Přitom nevím, jak pro vás, ale pro mne znamenají trávníky plné žlutých hlaviček pampelišek právě to krásné svěží zelené jaro. Vážně si bez pampelišek neokážu jaro ani představit, právě proto si je budu v trávníku pěstovat. A že jde jejich pěstování poměrně snadno a lehce, to ani snad nemusím představovat. Pro mne je pampeliška v trávníku hlavní "kobercová" jarní rostlina číslo jedna.

Pampelišky pro mne prostě k jaru patří.
(Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/ a vlastní foto)

Krása původních tulipánů
Velké množství tulipánů na fotografiích z anglických či holandských parků a zahrad dokáže nejednoho člověka okouzlit. Stinná stránka této krásy je ta, že šlechtěné tulipány se samy prý zrovna moc nemnoží a velké plochy je potřeba spíše celé ručně osázet. Navíc každé tři až čtyři roky je potřeba cibulky prý vyjmout, probrat ty nejlepší a někam jinam je přesadit. To asi není moc pro mne. 
A tak se nedivte, že na zahradě spíše experimentuji s tzv. botanickými druhy tulipánů. Jedná se o původní přírodní druhy, které tvoří hodně dceřinných cibulek a jsou nenáročné. Patří mezi ně tulipán nízký (Tulipa dasystemon, někdy nazývaný i Tulipa tarda), Tulipa urumiensis či Tulipa turkestanica. Většinou jsou menší, kvetou později a žlutě nebo žlutobíle. Květy se otevřou jen, když svítí slunce. Našla jsem ale i jeden s fialovo-červenými květy: Tulipa violacea (někdy nazývaný Tulipa humilis).
Některé cibulky se objeví obvykle k zakoupení v době sázení například v obchodě Osiva-semena.cz či ten fialový má například http://www.lukonbulbs.cz/.

Botanické tulipány vypadají krapet jinak, než jsme u tulipánů zvyklí. Ale mají svůj půvab a kouzlo a především se dobře rozrůstají samy. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/https://www.gardenia.net/ a https://www.99roots.com/)
Ještě musím dodat, že tulipány jsou jedovaté (otravy zaznamenány obvykle spíš při záměně za kuchyňskou cibuli při skladování ve sklepě; při trhání tulipánů ale vznikají často dermatidy).


Zapomenuté růžové srdcovky
Úplně jsem na ni zapomněla. Jak na to, že bývala neuvěřitelnou ozdobou babiččiny okrasné zahrádky, tak vůbec na její název – srdcovka (Lamprocapnos spectabilis). Probrala jsem se až při čtení příspěvku blogerky Anity (Jednoduše nádherná srdcovka nádherná) a začala plánovat, kam ji na zahradu dám, byť je lehce jedovatá. Tato téměř metr vysoká rostlina umí na zahradě udělat celkem velkou parádu už jen v pár exemlářích. Kvete po dobu měsíce až dvou a pak koncem června listy zežloutnou a rostlina zaschne a zatáhne se do půdy. Je vhodné ji dát někam, kde její žloutnoucí listy potom schovají jiné rostliny, často se pěstuje v polostínu až stínu spolu s kapradinami.

Srdcovka je jarní květina s netypickým vzhledem. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Co ještě může ve velkém zdobit na jaře zahradu? Některé z nenáročných druhů kosatců, například nízký Iris reticulata (mají jej například v zahradnictví u Krulichů) či okrasné česneky. Postupně budu doplňovat i další pěkné obrázky do mé Pinterestové nástěnky: https://cz.pinterest.com/zahrada/záplava-jarních-květů/

Snad se vám můj malý průvodce vybranými jarními květinami líbil.


Další články:
http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/botanicke-druhy-tulipanu-a-jejich-krizenci/

Obrázky:
Pampelišky: By böhringer friedrich (Own work) [CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:WeilerVlbg8.jpg
Pampelišky: Darkone,Gewöhnlicher Löwenzahn (''Taraxacum officinale agg.''), [CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gew%C3%B6hnlicher_L%C3%B6wenzahn_Taraxacum_officinale_agg._Wiese.jpg
Tulipa tarda: Photo by Maja Dumat - flickr.com [CC BY 2.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sp%C3%A4te_Tulpe_(Tulipa_tarda).jpg
Tulipa turkestanica: Gardenia, Tulipa turkestanica, via https://www.gardenia.net/plant/tulipa-turkestanica-botanical-tulip
Tulipa humilis: 99roots.com, Tulipa humilis Herb 'Persian Pearl', via https://www.99roots.com/en/plants/tulipa-humilis-herb-persian-pearl-p35267
Srdcovka: By Convallaria majalis (Own work) [CC BY-SA 3.0 or GFDL], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lamprocapnos_spectabilis_0254.jpg
Srdcovka: By Хомелка (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lamprocapnos_spectabilis_in_Botanical_garden,_Minsk_01.jpg
Srdcovka: By Chris.urs-o (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Flower.2500.JPG



Možná by vás také zajímalo:
V záplavě jarních
květin I
V záplavě jarních
květin II