Když jsem se jakštakš trochu probrala a vzpamatovala ze své tvůrčí krize, odnesla to naše louka. Jo, bohužel. Naše zahrada se z jedné veliké suché louky po deseti letech nakonec změnila v zahradu bez výrazného lučního porostu.  Máme totiž malou zahradu, celý pozemek i s domem a stáním pro auto a tak, má 750 m2. A moje ambice na jedlou zahradu plnou akčních prvků (jo, trampolína, jezírko, ohniště, domek pro děti... ) neustále ukrajovaly z původní louky, až z ní nakonec skoro nic nezbylo.

Takový byl na jaře pohled ze zadní části zahrady směrem k domu.

Vzhledem k tomu, že si synové nepotřebují na zahradě kopat s fotbalovým míčem, ani se na ní pořádně nedá jezdit na saních apod., tak jim tam ta velká volná plocha nechybí. Navíc místní vesnické hřiště je co by kamenem dohodil. Nic tedy nestálo v cestě tomu, aby se z naší zahrady nakonec stal spíš takový systém cest a cestiček mezi spoustou jedlých a zajímavých prvků.

Vzala jsem různé desky a destičky, které nám přebývaly ze stavby zahradního domku, a sestavila takové okraje nového záhonu. A dovnitř nasypala spoustu kompostu z blízké kompostárny. Vždyť víte, z kompostárny Blansko, kterou jsem si náramně oblíbila a nedám na ni dopustit (viz Výprava do kompostárny Blansko). Jediný rozdíl je ten, že už si tam pro kompost nejezdíme, ale od doby covidu si necháváme rovnou kompost vozit k nám. Nákladním autem, velikou hromadu. Naposledy jsme si ji braly s jednou kamarádkou napůl, protože dělala nový skleník. Pak jsem brala druhou hromadu s druhou kamarádkou, když chystala vyvýšené záhony. 

K dětskému domečku i trampolíně vedou cestičky z dřevěných desek.

Zasadila jsem tam frigo sazenice jahodových odrůd Karmen, Polka, Symphony a Lambada (ta je náchylnější na péči, ale moc dobrá). No a protože po té hromadě kompostu před domem už by bylo až moc troufalé tam zkusit objednat ještě obrovskou hromadu štěpky, zkusila jsem tentokrát štěpkovat doslova tím, "co dům dal". Nebo spíš, co táta dal. Každým rokem na jaře naplníme naše tři dřevníky dřevem, které nám táta vytěžil, nařezal a připravil a dovezl. No a tentokrát jsem pěkně sbírala i piliny a kousky kůry po řezání, sebrala je, odvezla si domů v pytlích a to všechno nadrobila na menší kusy a mulčovala tím jahody. Dalo to práci, ale bylo to zadarmo. Část jahodníků jsme zaštěpkovali i suchou trávou, která tchánovi zbyla po vertikutaci jejich anglického trávníku. A na část jsem naházela dřevitou vlnu z balíků, do kterých mi balí sklenice pickles a kimchi, aby se při přepravě nerozbily.

Mulč ze suché trávy z vertikuace sousedovic trávníku a taky dřevitá vlna z balíků.

Ponechali jsme si širokou cestu na průjezd koleček, abychom mohli pohodlně vozit dřevo ke dřevníku.

Tak a jsme bez louky. Popravdě nám nechybí, protože tady u nás, kde bývá hodně sucho, kvetla jen v červnu a na druhé kvetení se už nezmohla. A celé léto to byla jen vyprahlá suchá pustina, kterou se prodíral pýr. Co se týká živočichů, kteří v ní přirozeně žili, tak ti se rozprchli do květinových záhonů. Měli jsme tam i křižáky pruhované, kteří se živí lučními koníky. No tak ti se pro změnu přesunuli přímo k naší terase a vyvedli tam stovky mladých (ach, o fotku se samozřejmě časem na Instagramu podělím :-) ). A obyčejné hnědé veliké křižáky vídám, jak si dělají pavučiny u růží.  I ty luční koníky pořád na zahradě máme. Vypadá to, že o život, který je pro luční porost typický, jsme nakonec nepřišli. 

Teď jen doufám, že všechna ta práce stála za to a že nás příští rok čekají kila a kila chutných jahod. Snad nebude překážkou, že obě plochy jahodových záhonů jsou částečně přes den v polostínu už vzrostlejších stromů. Uvidíme.

Mám dva krásné keře fíkovníku (Fíkovník smokvoň, Ficus carica), které jsou vysoké už skoro jako já a do letošního roku neplodily. Čtyři roky opečovávání a balení na zimu a nic. Nic! Neviděla jsem z nich ani jeden jediný fík a to už by rostliny měly být šestileté (kupovány už dvouleté sazenice). Loni jsem dokonce nalákala ke koupi fíkovníků i moji kamarádku, která bydlí tady na stejném místě, jen o pár domů dál. A pevně jsem doufala, že z vysněné úrody fíků nebude jen pohádka na dobrou noc.

Přišla půlka května a zrovna jsem nesla kamarádce nějaký balíček a kráčela si to kolem jejích 20 cm maličkých nových fíkovníků a málem mi spadla brada. Už na nich měla pěkně veliké krásné fíky, však se podívejte, vyfotila mi je:

Domů jsem doslova letěla a zkontrolovala všechny větvičky na našich obřích keřích a nic. Nic! Víte, když  kamarádka fíkovníky loni kupovala, taky jsem si dvě sazenice zasadila. Byly úplně stejné, jako ty její. A na nich, bohužel, u nás taky nebyl ani jeden fík. Očividně prostě dělám něco hrozně špatně, protože s kamarádkou bydlíme pár domů od sebe, půda a podmínky vcelku stejné, slunce atd. také. A tak jsem vzala na pomoc internet a začala zkoumat, proč někomu fíkovníky neplodí.

Hlavní důvody, proč fíkovníky nemají plody:

1. Správná odrůda fíkovníku - v České republice je potřeba pěstovat tzv. partenokarpické odrůdy fíkovníků (adriatický typ), které plodí, i když nejsou opylovány. Naštěstí hlavní prodejci v České republice nabízejí právě ty správné odrůdy. Pokud si tedy nevezete nějaký vlastní řízek fíkovníku ze zahraničí, měli byste v dnešní době mít "tu správnou odrůdu".
2. Správný věk keře - fíkovník začne plodit až v určitém věku, kdy je dostatečně vyzrálé dřevo. Některým to bude trvat až šest let. 
3. Dobře nařízkovaná sazenice - pokud koupíte kvalitní sazenici, která je z řízku silnější větve, je větší šance, že bude díky vyzrálejšímu dřevu plodit už druhým rokem. Taková byla ta kamarádčina sazenice, od firmy Exotická zahrada (https://www.exotickazahrada.cz/fikovniky/), odrůda Pálava. Dá se tím asi "obejít" to pravidlo věku. Když už máte řízek z dostatečně tlusté vyzrálé větvičky, tak bude plodit dříve.
4. Příliš mnoho dusíku - pokud jste fíkovníky zasadili do půdy bohaté na dusík a nebo je hnojíte dusíkem, tak jim to neprospívá. Přemíra dusíku způsobí, že rostlina vyžene dlouhé větve, které jsou ale náchylnější na zmrznutí (protože dřevo dostatečně nevyzraje). Tím, že se rostlina soustředí na růst, nesoustředí se na plody. Přemíra dusíku může být jedním z důvodů, proč fíkovníky neplodí.
5. Příliš málo a nebo mnoho vody - tohle je nejnáročnější podmínka. Dobře odhadnout zálivku fíkovníku je totiž umění. Ve své domovině jde o rostlinu vhodnou do suchých oblastí. Pokud ji však u nás zasadíte do suchého jižního svahu a nebo pod přesah střechy a fíkovník má v suchém roce opravdu málo zálivky, nemusí vůbec plodit. Příliš mnoho vody a příliš časté zalévání na místě, kde se navíc drží víc vody (spodní voda, nejnižší místo v zahradě apod.), ale taky může způsobit problémy. Rostlina se potom opět soustředí na růst a kašle na plody. Jednoduchým doporučením v naší zemi je pilně fíkovníky zalévat od půlky března, v dubnu a květnu, kdy u nás v poslední době kvůli klimatické krizi bývá dost sucho. To by mohlo výrazně pomoci, aby fíkovníky začaly zavčas plodit. Taky pozor na sousedství jiných stromů a keřů. Pokud je blízko fíkovníku například žíznivá vrba, ale taky třeba už vzrostlá borovice, dejte si pozor a fíkovníky pečlivě zalévejte, jinak budete opět bez úrody.
6. Nedostatek draslíku - obecně se fíkovníky nehnojí, nebývá to potřeba. Pokud ale stále neplodí, lze podle diskuzí uvažovat o přihnojení keře draslíkem. Ten pomůže dozrávání dřeva a měl by působit dobře i na to, aby strom plodil. Protože se ale dává až v září, tak je to spíš na efekt na další rok. 
7. Zakrácení větviček v červnu - tohle by podle diskuzí mělo vést keř k tomu, aby se nevysílil tolik vyhnáním větví, ale soustředil se tvorbu plodů. No, těžko říct, jestli to může mít nějaký efekt.

Tak, to by bylo. Správnou odrůdu mám, věk keře už celkem taky, i tu nařízkovanou sazenici, jako má kamarádka, mám. Dusík jsem nedoplňovala. Takže to u nás vypadalo na problém s vodou. Jaro bylo hodně suché, fíkovníky mám na suchých místech, v kamenitém svahu, na plném slunci, nad zídkou, mladé nové keře jsou blízko vzrostlejších borovic, které jim vezmou maximum vláhy. A hádejte, co dělala moje kamarádka se svými sazenicemi? Pravidelně je zalévala. Dopřávala jim vodu. A tak jsem začala naše fíkovníky pořádně zalévat taky. Vzhledem k tomu, že jsou fíkovníky u terasy, nosili jsme jim i každou vodu z umývání salátů apod. 

V červenci jsme odjeli na dovolenou a hádejte, co jsme po příjezdu někdy v půlce července na keřích objevili...

V půlce července se na keřích objevily maličké fíky v místě, kde jsou na větvích usazené listy.

Byly tam! Maličké fíky! A nejen na čtyřletých keřích, ty maličké fíky se objevily taky na malých dvouletých sazenicích... Takže u nás vážně stačilo v suchém jaru ty fíkovníky pořádně zalít a nespoléhat se jen na déšť. Tím, že jsme začali až v květnu, objevily se fíky až v půlce července a nejspíš pořádně nedozrají. Takže plán na další rok je jasný. Pořádně fíkovníky zalévat už od března, kdy u nás poslední roky bývá suché jaro. A teď v září je pro jistotu ještě můžu přihnojit draslíkem, aby dřevo lépe vyzrálo a úroda byla příští rok větší.

Takto veliké jsou naše fíky v půlce září. Ještě nejsou zralé... příští rok musíme začít fíkovníky zalévat dříve.

Fíky se objevily i na loňských mladých sazenicích... poté, co jsme je začali pořádně zalévat.

Zajímavé zdroje:

Diskuze na Kiwi Fóru: http://www.kiwiforum.cz/forum/viewtopic.php?p=65479&sid=f672b2266f364f2010730e6af1cdbecb

Přehledný článek o pěstování fíkovníků: http://www.plnazahrada.cz/karta-fikovnik.php

Nepíšu. To jste si samozřejmě všimli. Ale nevysvětlila jsem proč, a tak tu teď sepisují pár řádků, protože, mí čtenáři, si zasloužíte vysvětlení. 

Ne, že bych neměla o čem psát. Rozhodně je toho hodně, o jezírku, o tom, co se děje s jahodami ve svahu a jak už nemám louku... nebo jak jsem hloupě přišla o fíkovníky za dva tisíce. Ne, že bych to bylo tím, že mám dvě děti a při mé práci mi dávají zabrat. Čas bych si našla. Jenže se mi stalo něco jiného. Přišlo to tak nějak zlehka. Po covidových vlnách, kdy jsem byla neustále k dispozici v práci učitelům pro to, aby mohli v distanční výuce fungovat, jsem si dala dovolenou. Dloouhou dovolenou, víc jak měsíc někdy v červenci 2021. Po těch náročných měsících pendlování mezi prací a dětmi a momentech, kdy jsem pořád měla v hlavě, co je ještě potřeba udělat za návody a postupy a jak pomoct učitelům, aby oni mohli dělat svoji práci i v těch limitujících podmínkách, jsem dovolenou už potřebovala jako sůl. 

Nedošlo mi, že tohle bývá taková rozbuška. Organismus se konečně začne regenerovat. Už mne nepoháněl adrenalin. No, nevím, jak se to správně popisuje, ale prostě jsem tak nějak vyhořela. Říká se tomu tak, nebo ne? V té chvíli mi to nedocházelo. Ten pojem jsem tak nějak znala, věděla, že to existuje, ale ani mě nenapadlo, že mne to může taky potkat. Nebyla jsem najednou schopná pořádně kreativně myslet. Psát jakékoliv texty bylo náročné, doslova to bolelo. Z představy, že mám napsat článek na blog, se mi dělaly mžitky před očima a bylo mi špatně. Co dřív byl odpočinek, teď bylo prokletí. Ani texty do každoroční fotoknihy pro děti jsem nesepsala, hodiny jsem jen zírala do počítače a nic. Sepsal to manžel.

Nezvládla jsem sebrat se a jít dofotit fotky zahrady. Natož vložit pár fotek na Instagram. Fotil manžel. Neodplevelila jsem záhony. Neudělala jsem na zahradě vlastně skoro nic. Nevyčistila jsem listy z jezírka, nepokosila louku, nezasela, neostříhala živý plot, ani stromy, keře. Zvládla jsem jen řešit svůj malý úvazek v práci, naštěstí už se učilo po staru v posluchárnách a já zrovinka řešila úkoly, které nevyžadovaly kreativitu a tak. To mě zachránilo. Dělala jsem monotónní práci. Když přišly má vysněná obrovská objednávka cibulovin (ehm, za sedm tisíc... prostě hooodně cibulek), musela jsem sebrat všechnu energii, co jsem měla, abych to šla v průběhu mnoha a mnoha dní zasázet. Poslední cibulky jsem sázela před Silvestrem. Ano, před Silvestrem. Tak špatné to se mnou bylo. Abych sebrala nějaké poslední zbytky energie a fungovala v rodině (ehm, manžel celý podzim a zimu uklízel, vařil, dělal snídaně, svačiny, prostě všechno, absolutně všechno!), tak jsem jedla sladké a čokolády a pečivo proti svým zásadám. Ano, já, zastánkyně low carb, co brojí proti cukru! Ach ano, samozřejmě jsem hrozně moc přibrala. BMI kalkulačky mi hlásily kategorii "střední nadváha". 

Do toho všeho synek začal špatně spát a já celý podzim chodila spát v lepším případě po půlnoci, v horším ve čtyři, dítě se budilo, dospávali jsme to přes den. Ležela jsem bez energie v knihách, když to šlo. Četla jsem nenáročné věci, 250 knih jsem přelouskala. Číst - to šlo, tím jsem "zabíjela" čas, hlavně v noci, když malý nespal.

Zlomilo se to až teď na jaře. Začala jsem lépe jíst, párkrát i vařit, hubnu (sláva synovu XboXu a hře Just Dance s Kinectem... kdo ví, ten ví). Opět fotím. A hlavně, mí milí čtenáři, hlavně jsem zase začala něco kutit na zahradě. Nové jahodové záhony. Rozesazuji fialky, chystám místo pro fíkovníky, odpleveluju, chystám záhony, opět pěstuji zeleninu, čistím jezírko. Konečně se zase probírám z té divné hibernace. Syn už spí líp a já konečně taky spím. Chodím do přírody.

Neslibuji vám, že budu pravidelně psát. Přece jenom je to ještě pořád je náročnější, než dřív. Hlídám si, abych se nepřetěžovala a pořád je najednou obtížné řešit kreativní úkoly. Chci tenhle blog mít jako takový svůj zápisníček a sem tam přihodit nějaké články. Nárazově pár a pak dlouho nic. Když to bude číst i někdo další, než jen já, bude to milé. A když ne, tak ne.

Mějte se hezky a ať nevyhoříte!

Když jsem v roce 2016 botanické tulipány objevila, byla jsem štěstím bez sebe. Tulipány, které se samy rozšiřují a nemusí se přesazovat.... paráda. Prostě tulipány pro líné zahradníky. A tak jsem si hned na podzim stejného roku 18 cibulek botanického tulipánu zasadila. Přímo půvabný tulipán skalní. A na jaře... nic. Jen listy. Žádné květy. Další rok to stejné. A další taky nic. Za celé čtyři roky ani jedna rostlinka nevykvetla, ani se nerozšiřují, prostě jen vykouknou listy a nic, část už se ztratila úplně. Snad chápete, že jsem po této zkušenosti na ty botanické tulipány tak nějak zanevřela. 

Jeden z půvabných botanických tulipánů: Tulipa turkestanica

Jenže letos mne navnadila blogerka Eňa Krátká na svém Instagramu: https://www.instagram.com/zahradnezapisky/ půvabnými fotkami Tulipa turkestanica a říkám si, že bych těm botanickým tulipánům přecejen měla dát další šanci. Možná jsem si jen vybrala špatný kousek pro začátek, nebo špatného prodejce cibulek, ... (jo, podle internetu fakt ten tulipán skalní často ani kvést moc nemusí). Třeba se Vám takový můj malý přehled botanických či dobře zplaňujících tulipánů bude hodit. 

Co je dobré vědět o botanických tulipánech? Tak prvně otevírají své květy, když svítí slunce a často je otevírají hodně dokořán. Prostě tak jako jaterník podléška. V zamračených dnech o nich moc nebudete tolik vědět, kdežto ve slunečných vás pěkně rozveselí, protože se pořádně otevřou dokořán, některé i ohnou lístky směrem dozadu. 

Doba kvetení může být často různá od "klasických" tulipánů. Někdy už v březnu, jindy až koncem dubna. Také místo se často liší, botanické tulipány jsou buď "skalkové", tedy vhodné na suchá místa s propustnou půdou a plné slunce, a nebo takové "lesní", tedy místa pod listnatými stromy.  

Co se týká výsadby, tak obvykle se sází maximáně 6-8 cm hluboko a to nejlepší na nich je to, že se na podzim vůbec nevyjímají z půdy.

Co mne ze všech těch možností níže láká nejvíc? 

• Zkombinovat Tulipa fosteriana "Exotic Emperor" a Tulipa fosteriana "Flaming purrisima" pro svěží jarní lehce pastelový vzhled...
• Dát Tulipa aucheriana do prudšího svahu na slunce, mezi jahody.
• Zkusit zkombinovat Tulipa pulchella "Alba Coerulea Oculata" s ladoňkami a nebo si zkombinovat Tulipa turkestanica s ladoňkami.

Jednotlivé botanické či nenáročné dlouhověké tulipány:

1. Tulipán skalní (Tulipa Saxatilis)

Také se někdy označuje jako tulipán Bakerův (Tulipa bakeri "Lilac Wonder"). Ale vypadá to, že jde o tu jednu a tu samou rostlinu. Prostě krásný růžový tulipánek se zářivým žlutým středem. Pro mne to byla láska na první pohled. Jenže právě tento tulipán podle diskuzí a zkušeností kolikrát špatně nakvétá. No já jsem toho příkladem, prostě ani jeden květ. A navíc je asi sterilní, takže se bude šířit jen cibulkami a nikoliv plody. Mám mít jen 10-15 cm, kvést prý má v dubnu a na jaře ocení trochu zalít, pokud je suché jaro. No, jestli ho chcete zkoušet, tak prosím berte jen pár cibulek na zkoušku, ne víc. Já už určitě budu zkoušet jiné botanické, třeba Tulipa pulchella violacela.

2. Tulipa sylvestris 

Tento tulipán působí v záhoně úplně jinak, než ty klasické. Je takový štíhlý, lehce svěšené zavřené květy působí jemně a romanticky. Kvete obvykle v dubnu, je vysoký tak 25 cm a dobře se rozrůstá. Obvykle po něm sáhnou ti, kteří chtějí jarní žlutou cibulovinu, ale bojí se narcisů, které jsou už hodně jedovaté. Je to i dobrá cibulovina, která zvládne polostín nebo růst pod korunami listnatých stromů (plný stín už myslím ne). Kvete v době modřenců a taky se s nimi často kombinuje.

3. Tulipán nízký Clusiana Chrysantha (Tulipa Clusiana Chrysantha)

Malý veselý botanický tulipán. Má kolem 25 cm a jsou pro něj typické žlutočervené kontrastní květy, které vyniknou, když jsou zavřené. A když se rozsvítí slunce, široce se otevřou a je vidět krásně žlutý vnitřek. Nejčastěji jde koupit ve variantě "Tubergen's Gem".

Tulipa Clusiana Chrysantha "Tubergen's Gem", kvete v době modřenců a jde kombinovat jak s modrými, tak bílými modenřenci.

4. Tulipán nízký (Tulipa pulchella violacea/ Tulipa humilis)

Jde o milý růžovo-fialkový nízký tulipán, který by měl kvést docela brzy, už koncem března. Výška se pohybuje kolem 12-15 cm, je to opravdu takový "skalkový" tulipán.  Můžete najít docela dost různých kultivarů, všechny obvykle prospívají na slunci v propustných půdách. Některé jsou při zavření trochu dvoubarevné. Jeden kultivar je netypický: krásně bílý s modrým středem, možná by se hodil k ladoňkám, ale nevím, jestli kvetou ve stejnou dobu.

• vínově červené či tmavě červené: Odalisque, Liliput, 
• růžovofialové či magenta: Eastern Star, Yellow Heart, Persian Pearl, Samantha, Violacea Black Base, Violacea Yellow Base, Pink Charm,
• bílé: Alba Coerulea Oculata (s modrým středem), Rosea Coerulea Oculata (s modrofialovým středem)

Jeho klasická obyčejná forma jde koupit například tady: https://order.eurobulb.nl/tulipa-species/6017-tulipa-humilis-6017.html

5. Tulipán Aucherův (Tulipa aucheriana)

Jde o půvabné růžovo-žluté nízké tulipány, některé jsou s takovým bronzovým nádechem. Jsou roztomilé a fakt pěkné, ale složitě se shání. Měly by jít koupit přímo z Nizozemí: https://tulipexperienceshop.com/en/product/tulipa-botanical-aucheriana. 

6. Tulipa turkestanica

Přesně tyhle roztomilé hvězdičkové tulipány jsem zvolila jako první hlavní obrázek celé sekce. Tulipa turkestanica je nízký tulipán (kolem 15 cm) slonovinové barvy, který má zářivý žlutý střed a skvěle se rozrůstá. Kvete velmi brzy, už v průběhu března, a kvete dlouho. Měl by kvést ve stejné době jako ladoňky (Scilla) a hezky s nimi i vypadá.

7. Tulipa linifolia Batalinii

Tento botanický tulipán vypadá půvabně, když je zavřený. je totiž v podobě takové hezké kapy. Kvete klasicky v době modřenců a hyacintů. Původní forma je ohnivě červená s ohnutými květními plátky. Vyšlechtěna je ale i řada tulipánů různých barev:

• Červené: Red Hunter, původní forma, Red Gem, 
• Žluté: Yellow Jewell, Apricot Jewel, Brigth Gem, Buquet, Bronze Charm, Honky Tonky,
• Lososový: Salmon Gem.

9. Tulipán vícekvětý (Tulipa praestans)

Nebude to žádné překvapení. Tento tulipán má prostě podle svého názvu více květů. Výrazné jsou i listy, jsou poměrně velké. Dobře se rozrůstá, kvete v době modřenců.

• červené tulipány vícekvěté: Zwanenburg, Fusilier, Unicum (má panašované listy), Van Tubergence Variety
• žluté tulipány vícekvěté: Shogun, Moondance

10. Tulipán Kaufmanův (Tulipa Kaufmanniana)

Tohle už jsou více šlechtěné tulipány, hybridy, které se ale stále nemusí vyndávat z půdy a dobře a dlouho kvetou a rozrůstají se. Často jsou veselé, strakaté, dvoubarevné... Jsou nízké, jen kolem 15 cm a některé kvetou už v době ladoněk. Na této stránce uvidíte galerii něterých druhů těchto tulipánů. Jsou k dispozici ve velkém množství různých kultivarů: http://thetulipgallery.com/product-category/kaufmanniana/

• Červenožluté veselé Kaufmanovy tulipány: Giuseppe Verdi, Cesar Franck, Glück, Golden Earrings, Golden Sun,  Joybells, Little Daimond, Little Suzy, Mendelssohn, Robert Shumman, 
• Červené Kaufmanovy tulipány: Scarlet Baby, Showwinner, Alfred Cortot, Daylight, Fashion, Glück Red, Golden Daylight, Ladykiller, Pink Dwarf, Scarlet Baby, Showwinner, Stresa, Vivaldi, Willem Hopams Memory, 
• Oranžové, meruňkové, oranžovo červené či cihlové Kaufmanovy tulipány: Early Harvest, Alpha, Amadeus, Early Harvest, 
• Bíločerveno žluté, strakaté, veselé a hravé Kaufmanov tulipány: Ancilla, Corona, Danny Blind, Dreamgirl, Elliot, Fair Lady, Frans Lehar, Gaiety, Harlequin, Hearts Delight, Ice Stick, Johhan Sebastian Bach, Johann Strauss, Lords Super, Shakespeare, Tartini, Ticatoo, TinTin, Whisper, Burning Heart
• Žluté sluníčkové Kaufmanovy tulipány: Berliotz, Sweelinck, 
• Bíložluté Kaufmanovy tulipány: Regel, Concerto, Simplycity, 

11. Tulipán Fosterův (Tulipa Fosteriana)

Fosterovy tulipány jsou skvělou volbou, jsou už docela vysoké (20-45 cm), vypadají jako ty "klasické" tulipány, ale přitom se nemusí vyndávat z půdy. Na jednom místě by měly vydržet snad 6-9 let, než budou méně kvést a vyčerpají půdu (asi). Kvetou později, koncem dubna, obvykle asi ale někdy s modřenci. Dobře se rozšiřují a zplaňují. A je jich opravdu spousta spousta různých druhů, měl by si snad vybrat každý, podívejte třeba do této galerie (nejsou tam ale všechny): http://thetulipgallery.com/product-category/fosteriana/

Tulipa fosteriana W. Irving je původní skalkový, velmi nízký tulipán, krémový se žlutým středem, veselý, hodně rozevřený. Šlechtěné varianty tulipánu Fosterova:

• Červené Fosterovy tulipány: Různé červené klasické tulipány, některé s výrazným typickým žlutočerným středem, jiné bez něj. Kultivary: Robassa, Madame Lefeber, Juan, Spring Pearl, Amu Daria, Cantata, Chartres, Coepnhagen, Dekora, Fire of Love, Galata, Grand Coulee, Holland National, Jobs Memory, Lyon, Mark van der poll, Poco Loco, Pinkeen, Purissima King, Red Alert, Red Bird, Red Bowl, Rockery Beauty,  Solva, Silvia von Lennep, Torchlight, Feu Superbe, RigasBarikades (je takový střapatý), 
• Žlutočervené Fosterovy tulipány: žíhané, s okraji nebo s barevným středem, různé kombinace. Kultivary: Zombie, Zizou, Easter Parade, Gold Flash, Golden Eagle, Grand Prix, Hit Parade, Ouverture, Reginald Dixon, Rondo, Souvenir, Zwanendrift, Flaming Radiance, 
• Oranžové a meruňkové Fosterovy tulipány: Orange Emperor, Orange Breeze, Orange Brilliant, Orange Master, Princess Household, Toulon, Charley Kuntz, Apricot Emperor, Finale, 
• Žluté Fosterovy tulipánky: Yellow Purissima, Sweetheart, Candela, Easter Moon, Euromast, Gold Beater, Golden Galata, Lamoral van Egmond, Summit, Yelow Empress, 
• Bílé a krémové romantické a něžné Fosterovy tulipány: White Emperor, Mieke Telkamp, Purissima Design, Scherzo, Purissima, Exotic Emperor, 
• Červenobílé výrazné a veselé  Fosterovy tulipány: Pirand, Border Legend, Humoresque, Mitella, Mondriaan, Salut, Dance, Analita, Catherina Valente, Intermezzo, 
• Růžové, lososové a narůžovělé Fosterovy tulipány: Albert Heijn, Rosy Dream, Flaming Purissima, Albas, 
• Žlutobíle Fosterovy tulipány: Samba, White Sea, 

Zleva shora: nádherná romantická kombinace Flaming Purissima a Exotic Empoeror; Yellow Emperor v kombinaci s řebčíky, hyacinty a dalšími malými tulipánky; růžový Albert Heijn v kombinaci s modřenci; krásně růžový Flaming Emperor.

11. Tulipán dvoukvětý (Tulipa biflora)

Zakrslý botanický tulipán, kdy z jedné rostliny jdou dva květy. Je bílý se žlutým středem, objednat se dá tady: https://order.eurobulb.nl/tulipa-species/6008-tulipa-biflora-6008.html
Je i ve variantě "Maxima", ale nevím, jak se liší od původního.

12. Tulipa clusiana

Jde o tulipán vysoký kolem 25 cm, široce se otevře za slunečných dní. Nejvíce půvabné jsou vlastně ale zavřené, protože jsou velmi úzké a často dvoubarevné a výrazné. 

• Růžovo-bílý Tulipa clusiana: Lady Jane,
• žluto-červený Tulipa clusiana: Taco, Tinka, Tubergens Gem, Cynthia, Sheila,
• červeno-bílý Tulipa clusiana: Annika, 

Zavřený Tulipa clusiana Lady Jane vypadá jako bonbony na špejlích...

13. Tulipán Krétský (Tulipa cretica)

Nízký roztomilý růžový skalkový tulipán. Koupit se obvykle dá spíše v bílé verzi s narůžovělými okraji -  varianta Hilde. Koupit by měl jít tady: https://order.eurobulb.nl/eurobulb/20614-tulipa-cretica-hilde-6059.html

14. Tulipa heweri

Jde o veselý oranžovo-žlutý tulipán, který má jen 15 cm. Má dva až tři květy na rostlinu, hůř se shání, jde to ze zahraničí: https://order.eurobulb.nl/tulipa-species/6016-tulipa-heweri-6016.html 

15. Tulipán Greigův (Tulipa Greigii)

Nízký houževnatý botanický tulipán, vhodný i do nádob. Jeho poznávacím znakem jsou výrazné žíhané či různě "pruhované" listy. Je už vyšlechtěno opravdu hodně variancí, podívejte třeba tady: http://thetulipgallery.com/product-category/greigii/ Obvykle jej uvidíte v červených a žlutých kombinacích.

• Žlutý tulipán Greigův: Golden Tango, Für Elise, Vanilla Cream, Albion Star, Astrakhan, Buttercup, Gele Compostella, Gold West, Imperial Splendour, Lemon Giant, Margarhet Herbst Splendour, Marie Jose, Mermaid, Minnesota, Wiener Waltzer, 
• Světle červeý tulipán Greigův: Mama Mia, Salmon Joy, Swetlady
• Žlutočervený tulipán Greigův: Golden Day, United States, German Flag, Beethovens Memory, Czaar Peter, Winnipeg, Lady Diana, Abanda, Bella Vista, Californian Sun, Calypso, Cape Canaveral, Cape Horn, Carioca, Charmeuse, City Flower, Donald Duck, Dorine, Early Adventure, Early Star, Engadin, First Beauty,  First Impression, First love, Flaming Star, Florian, Frieda van Hasselt, George Eastman, Greigs Master, Greigii Aurea, Heemstede, Imperial Giant, Inflammation, Juri Gagarin, Kiev, Kings Orb, Lovely Suprise, Lucky Lady, Mary Ann, Nagasaki, Noordwijk, Obelisk, Odia, Oriental Slendour, Perfect Dream, Rianne, Ruud Lubbers, Saturnus, Saulriets, Stardom, Sundance, Treasure, Tschaichovsky,
• Oranžový tulipán Greigův: Orange Elite, Adele Duttweider, Antoni van Leeuwenhoek, Atje,   Keulen, El Graciosa, Flowerdale, Giant Orange Sunrise, Glamourland, Melody d Amour, Petronella, 
• Červenobílý tulipán Greigův: Pinocchio, Calypso, Jockey Cap, Plaisir, Quebec, Buddy, Cocarde, Coors, Dreamboat, Flaming Torch, Fresco, Graceful, Greigs Happy, Haute Couture, Holiday on Ice, Little Girl, Majorette, Rocekry Master, Rosanna, Showtime, Teenager,
• Červený tulipán Greigův: Toronto, Annie Salomons, Dubelle Roodkapje, Girlfriend, Portland, Joane Woodward, Princesse Charmante, Bob Verlinden, Ali Baba, American Cocktail, Ardi, Beau Geste, Bento, Blessing, Bokara, Brilliance, Gas Grande, Chanson d Amour, Cherry Ochard, Cherubina, Comedian, Coral Satin, Czasrdas, Diantha, Doctor No, Donau Perle, Early Dream, Flying Carpet, Frans Liszt, Free World, Fruhlingsstimme, Garden Show, General Gausian,Gregs Beauty, Greigs Dream, Ian Fleming, Indian Sweet, Ir Frits Philips, Julius Caesar, Kultosha, Large Copper, Margarete Herbst, Monique, Mother Theresa, New Era, Noble Venture, New Era, Paloma, Pink Sensation, Pinocchio Coral, Portland, Prince de Lignac, Red Dream, Red Reflection, Red Suprise, Red Torch, Rob Verlinden, Robert Schuller, Rotary, Roayal Seat, Safari, Sombrero, Soraya, Sparkling Fire, Tango, Teuwens Memory, Tikibad, Top Hit, Towa, Triangle, Trouvaille, Upward, 
• Veselý červenožlutobílý tulipán Greigův: Authority, China Lady, Corsage, Donna Bella, Echo, Fairytale, Jolie Coeur, Karimata, Libelle, Marina, Perfectionist, Quebec, Quicksilver, Segwan, Tarafa, Theodore Heuss, Trump, Whisky, White Fire, Wrestler

16. Tulipán pozdní (Tulipa Tarda)

Jde o krásný žlutobílý tulipán s široce rozevřenými květy. Má jen 10 cm a měl by kvést pozdě, až začátkem května. Ale na fotkách bývá s modřenci, tak nevím. 

Obrázky:

Tulipa turkestanica (Dvärgtulpan) 02.jpg|thumb|Tulipa turkestanica (Dvärgtulpan) 02 via https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tulipa_turkestanica_(Dvärgtulpan)_02.jpg [[File:Tulipa sylvestris - panoramio (27).jpg|thumb|Tulipa sylvestris - panoramio (27)]], via https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tulipa_sylvestris_-_panoramio_(27).jpg
Tulipa clusiana var chrysantha 'Tubergens Gem', Verberghe Bloembollen, via https://order.wholesalebulbs.nl/en/tulipa-species/6011-tulipa-clusiana-var-chrysantha-tubergens-gem-6011.html
Tulipa clusiana chrysantha 'Tubergens Gem' (Botanical tulip), Gardenia, Creating Gardens, via https://www.gardenia.net/plant/tulipa-clusiana-chrysantha-tubergens-gem-botanical-tulip
JerryFriedman, Tulipa linifolia (syn. T. batalinii) cv. 'Bright Gem' in my garden, Española, New Mexico, in a cloudy moment on a sunny day. Via https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tulipa_batalinii_Bright_Gem_habitus1.jpg
Tulip Batalinii Bright Gem, Easy To Grow Bulbs, https://www.easytogrowbulbs.com/products/tulip-batalinii-bright-gem?variant=42688198220
Tulipa batalinii (Tulipa linifolia) // Leinblättrige Tulpe, GalaSearch Die Pflanzendatenbank der Gartenarchitektur, https://galasearch.de/plants/12484-tulipa-batalinii?
Tulipa Stresa (2).jpg|thumb|Tulipa Stresa (2), via https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tulipa_Stresa_(2).jpg
Tulipa kaufmanniana 'Giuseppe Verdi', via https://en.wikipedia.org/wiki/File:Tulipa_kaufmanniana_%27Giuseppe_Verdi%27_2015_02.jpg
Tulip 'Flaming Emperor' (Tulipa 'Flaming Emperor'), Fosteriana Group of cultivars, By Agnieszka Kwiecień, Nova - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=76113746
Tulipa 'Flaming Purissima' and 'Exotic Emperor', Verberghe Flowerbulbs, via https://order.eurobulb.nl/tulips-fosteriana/20151-tulipa-flaming-purissima-amp-exotic-emperor-9020.html
Tulip Yellow Emperor, Farmer Gracy Ltd, via https://www.farmergracy.co.uk/products/tulip-yellow-emperor-bulbs-uk
Tulipa Emperor 'Albert Heijn', A.D.R. Bulbs, Inc, via https://www.adrbulbs.com/flowerbulbs/Tulipa-fosteriana-Albert-Heijn
Tulipa clusiana Lady Jane.jpg|thumb|Tulipa clusiana Lady Jane, via https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tulipa_clusiana_Lady_Jane.jpg
Tulipa clusiana 'Lady Jane', via Verberghe Flowerbulbs, https://order.eurobulb.nl/tulipa-species/20280-tulipa-clusiana-lady-jane-6047.html
Späte Tulpe (Tulipa tarda) Botanischer Garten TU Dresden, April 2009, Maja Dumat, via https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Tulipa_tarda#/media/File:Späte_Tulpe_(Tulipa_tarda).jpg
Tulipan Tarda, tulipan późny (Tulipa tarda), kwiaty żółto-białe, okazy uprawiane w Ogrodzie Botanicznym Uniwersytetu Wrocławskiego, Wrocław, Polska. via https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tulipa_tarda_Tulipan_Tarda_2017-04-09_01.jpg

Už je to pár roků, co jsem psala o záplavě jarních květů a jak jí dosáhnout. Bylo to poprvé, co jsem zjistila, že existují tzv. botanické narcisy. Tedy prostě původní malokvěté odrůdy, které se dokážou solidně rozšiřovat pacibulkami i semeny. Ideál pro líného zahradníka, který má hluboko do kapsy. Zasadíte pár cibulek a pak jen čekáte, až se rozrostou a nebo rozšíří přes semena. A po čase trsy rozdělíte. Stačí pár let a měla by rozkvést velká plocha. 

Narcis bramboříkový (Narcissus cyclamineus)

Kromě známého Tete a Tete, který je na úvodní fotce se používají různé kultivary, ale i ten obyčejný původní (viz foto vlevo). Hodně mne zaujal kultivar "Cotinga" (vpravo) s lososovou trubkou, vypadá celkem romanticky.

Narcis sukničkový (Narcissus bulbocodium)

Narcis okolíkatý (Narcissus jonquilla)

Vlevo je varianta "Sailboat" v kombinaci s hyacinty a vpravo je varianta "Pipit" v kombinaci s tulipány.

Narcis bílý (Narcissus Poeticus)

No a fialky se takhle rozesazují a množí jedna báseň. Rozšiřují se totiž za pomoci zakořeňujících výběžků. V roce 2016, když mi to teda došlo, jsem koupila 18 sazenic violky vonné "Královna Charlotte" (někde se píše i Královna Šarlot nebo Königen Charlotte, ...) a po dvou je dala na jediná trochu víc stinná až polostinná místa na zahradě. A ještě jsem si dovezla tři trsy obyčejné violky vonné ze zahrady mých rodičů. Teprve tento moment jde počítat jako začátek budování mého malého fialkového impéria na zahradě.

Samozřejmě mi do toho přišly roky s velkým suchem na zahradě. Fialky se nerozšiřovaly tak rychle, jak by mohly. Některé sežrali slimáci, něco uschlo. Přidávala jsem jim kompost, štěpku. Úplně jsem opustila myšlenku, že by mi na zahradě rostly jen tak "v trávníku" či "louce". To ani omylem, na to je na ně u nás prostě sucho. Začala jsem je rozesazovat pod keře, pod stromy, na okraje cestiček. Občas jsem to nedomyslela. To v momentě, kdy jsem je přesadila takhle pěkně z jara k sazenicím chrpy. No a ty chrpy se rozrostly do obřích rozměrů a některé fialky mi utlačily natolik, že to nedaly. Ne ne, chce to opravdu místa pod keři, pod stromy, kde jsou jen "jemné" trvalky, jako čechravy. A nebo na okraje cestiček v polostínu u domu pěkně ve štěpce. A přidat kompost, ať jim drží vláhu. 

Viola vonná (viola odorata) vykvétá ze všech fialek nejdříve. U nás je to vždycky po odkvětu krokusů a právě v době, kdy kvetou botanické narcisy (Tete a Tete).

A tak se píše rok 2021. Rozesazuji opravdu ve velkém. Už mám vytipovaná místa, kde by se fialkám mohlo dařit. Chci je mít pod keři kamčatských zimolezů a taky pod dříny ve východní uličce podél domu, kde je polostín. A mezi dubovými trámy v cestě v předzahrádce. A mezi petrklíči pod keři.  taky mezi jahodami pod angrešty a v podrostu černohlávku v takovém mixovaném trvalkovém "trávníku" bez sekání. Napočítala jsem všeho všudy více jak 150 sazeniček... Zatím jsou často osamocené, budu muset ještě rok dva počkat, než se víc rozrostou. Některé na slunci už v tuto chvíli odkvétají, jiné ve stínu ještě ani nenakvetly a čekám na ně. Takže po pěti letech se dá konečně říct, že už mám fialky, kam se podívám. Když procházím zahradou a je na to povětří a podmínky, tak skoro všude cítím nějaký ten slabý závan té parádní vůně. 

Fialky se hodí na okraj zaštěpkovaných cestiček na východní straně domu, kde mají polostín. Když jdu kolem, hned je poznám podle vůně.

Při takovém množství už mi začali pomáhat nakonec i mravenci a pár kousků mám i ze semen. A proč právě mravenci? Violka vonná (viola odorata) je totiž myrmekochorní rostina. "Spolupracuje" s mravenci. U semene vytváří elaiozóm, což je prostě takový přívěsek plný živin a tak se mu říká "masíčko". Mravenci si semena i s přívěsky odnáší do mraveniště a po snězení semeno zase vynesou ven a roznesou po okolí. A tím se fialky dostanou na různá místa, kde je člověk třeba ani nečeká. U nás jsou mravenci pěkně líní a pohodili je jen kousek od mraveniště ne skalce. Chudák fialka, bez živin a na plném slunci a totální výhni... no přesadila jsem si ji...  Spíš mám ale těchto mravenci zasazených fialek jen pár. No alespoň takhle jsou ti mravenci na naší zahradě taky užiteční.

Tady se před lety mravenci "strefili" dobře. Místo je v polostínu. Objevila se tam najednou jedna fialka pod růžemi. Už se pomalu, ale jistě rozšiřují.

Člověk by řekl, že s fialkou není žádná práce a roste na zahradě jako divá. To ano, v příhodných podmínkách určitě. Vždyť ani není místní, rozšířila se u nás z klášterních zahrad do volné přírody, takže potenciál k šíření rozhodně má. Nicméně u nás bývá hodně sucho a tak se musím starat víc, aby mi fialky vydržely a opravdu měly sílu na rozšiřování.

Musím je občas zalít, jinak mi uschnou. Musím na zahradě bojovat se slimáky, jinak mi je sežerou jdou po nich hned z jara a nemají slitování. No a třeba letos jsem zjistila, že snad každá větší část fialek na zahradě má hálky bejlomorky violkové (Dasineura odorae). Nj, já neměla ani ponětí, že něco takového fialkám hrozí, nezjišťovala jsem si to. Až mne zarazilo při trhání kvítků, že některé listy mají takové srolované naducané okraje. A ejhle, byly tam. Sbírala jsem je ze všech míst asi hodinu a teď musím fialky chodit zalévat, aby jim ty listy tolik nechyběly a rychle si doplnily nové. Při boji s bejlomorkou je důležité včas otrhat a zničit napadené listy, dokud jsou larvy ještě schované uvnitř.

Tohle všechno jsou vysbírané listy s hálkami bejlomorky violkové (Dasineura odorae). Za včerejšek.

A to ještě můžou fialky potrápit i mšice, napadnout padlí a nějaké rzi a plísně. Tak bůhví, co mne ještě potká na cestě za mým snem o fialkách.

Aby hodně kvetly, je užitečné jim doplnit draslík a fosfor. Což se v přírodní zahradě vždycky blbě řeší, protože člověk ne vždy ví, v čem to přírodně je. Obecně přisypávám fialkám na podzim kompost, ale samozřejmě hodně dusíku akorát žene ty listy, ne potom květy. Úspěšnější bych měla být s popelem z kamen, protože ten má být právě bohatý na fosfor a i na draslík.

První "startovací" sazenice mezi dubové trámky v předzahrádce. Ano, i tady chci mít fialky.

No a ještě jedna věc mne při pěstování fialek na zahradě může potkat. Kdyby se mi tam objevil nějaký jiný druh, který nevoní, a zkřížily by se, tak bych sice měla fialky, ale už ne tu vůni. A o tu mi jde především. To má ale asi jednoduché řešení a sledování. Vždycky se říkávalo, že až na jaře zahřmí, tak fialky přestanou vonět. Což bylo jen takové lidové vysvětlení pro to, že violka vonná prostě kvete nejdřív ze všech a až v dubnu odkvete, objeví se teprve květy jiných druhů a "laicky" jsou prostě všude  v přírodě najednou fialky, které nevoní. Takže stačí jen procházet fialky, které mi kvetou hooodně později, a otestovat, jestli voní. Samozřejmě v takových podmínkách a teplotě a tak, kdy to fakt jde poznat. Jsou totiž dny, kdy prostě ani ty vonné fialky nevoní. Protože je třeba moc zima a tak. Tak zase ať se nezbavujete těch voňavých....
Kvetou mi postupně. Na místech, kde jsou na jaře na plném slunci, kvetou jako první. A na místě, kde je hluboký stín, kvetou o hodně později. Úplně ideální to pro ně v hlubokém stínu není, tam je nejvíc ničí slimáci a tam se právě hůř rozrůstají. No ale testuji, co zvládnou a kde se je ještě hodí pěstovat a kde ne.

A co vy, máte na své zahradě taky fialky, kam se podíváte?

Další místo, kam nakonec po různých neúspěšných pokusech přijdou fialky. Západní část u domu na úzké zídce, lehce stíněno keři. Mám tam nově kamčatské zimolezy, fialky jim udělají hezký podrost. A já si na terásce vedoucí z koupelny, budu moct chodit užívat jejich vůni.

Já vím. Tři čtvrtě roku se tady neozvu a ani nevysvětlím, proč nepíšu. A najednou je první příspěvek po takové době zrovna na těžce kontroverzní téma, které má se zahradou spojené jen to, že se to v zahradě koná. V jakékoliv. Už druhým rokem totiž naši kluci nechodí s žádnou pomlázkou, ale hledají vajíčka v naší zahradě. A chtěla jsem se pochlubit, jakou vychytávku mi vymyslela kamarádka a taky trochu popsat, proč opouštíme "tradiční" českou tradici pomlázky a pouštíme se do jiné české tradice s hledáním věcí v zahradě... a kontroverzní to bude, protože si pustím pusu na špacír, více než je obvyklé.

Důvod útěku od tradice pomlázky je prostý a většina holek pocházejících z malých vesnic jej plně chápe a hezky mi přitakává, kdykoliv se na toto téma začneme bavit. Holky, co zažily nefalšovanou pořádnou vesnickou pomlázku se vším všudy někdy před 25-30 lety mají fakt sto chutí tuhle tradici zakopat někam do propadliště dějin. Pocity jsou často podobné... nesnášíme jaro, nesnášíme Velikonoce, nesnášíme ty kluky, co nás chodili domů doslova zmlátit a vysmívat se nám. Pocity ponížení, bezmoci, vystavení hordě kluků jako kus masa. Šrámy na těle se zahojily, šrámy na duši zůstaly. Tak jako některé jiné, brečela jsem tajně večer. Rodiče mne nepodrželi, nepomohli mi. Strpět ponižování jsem musela, aby mohl malý bráška, který za nic nemohl, "taky chodit mrskat". A na můj vzdor mi bylo odpovědí, že "mrskut se prostě na vesnici dělá a jednou to přežiju". Když mne na dvoře ošklivě zmrskal podnapilý soused, ani u toho nebyli, aby mne bránili. Jen jsem měla tu smůlu, že jsem šla pro brambory a vrata k babičce byla otevřená a soused šel pro štamprli. Dodnes při vzpomínce na Velikonoce a začátek jara jen zatínám pěsti a chytá mne vztek za ta příkoří. Být donucena rodiči vystavovat zadek každému, kdo přijde, a ještě se při tom bavit... opravdu jsem se nebavila. Nikdy. Nebyla to legrace, necítila jsem žádnou radost. Malování vajíček mi přišlo zbytečné, neboť se obecně vědělo, že je někteří kluci akorát  vyhazují po příkopech, aby měli dost místa pro sladkosti.

A teď si považte, že je ze mě máma dvou kluků. A jsem postavena před situaci, že se mají slavit svátky jara, začínajícího života. A já ani nedokážu dítěti vysvětlit, proč by vlastně mělo mne, babičky a tety a ještě svoji nejmilejší kamarádku mlátit prutem po zadku, když přece nezlobily. A vysvětlit, že proto, aby maminka neuschla... to si člověk teda pomůže. Malé dítě je pak ustrašené, co je to za hroznou nemoc, že maminka může uschnout. A jestli se to nemůže stát i jindy v průběhu roku. A jak se to léčí. A co když maminka umře. Ne, toto fakt nechcete vysvětlovat hloubavému a citlivému dítěti. Protože to žádné vysvětlení a logiku nemá. A ten pocit, že kluky jednou možná budou nějaká děvčata doslova nenávidět za to, že je přišli mrskat a ony se při tom cítily tak bezmocné... 

Sama jsem se tradici postavit nedokázala. Až před rokem přišla kamarádka a uspořádala pro dcerku hledání vajíček v zahradě. Byl covid, nikdo nic neřešil, a tak jsme to udělali doma taky. Jen tak obyčejně a syn byl u vytržení! Hledání na zahradě ho bavilo, vajíčka dával do obyčejného kyblíčku z pískoviště  a já poprvé zažila o těchto svátcích taky kousek té radosti. Ožila nám zahrada, zapojil se i ten mladší, který se zrovna chvíli před tím naučil chodit. V té naší přírodněji pojaté je tolik zákoutí a schovek! Trávili jsme tam hezký čas, i když loni lehce poprchalo. Kdybych tak mívala takhle hezké Velikonoce i já jako malá...

A letos? Letos jsem objednala proutěné košíčky na to zahradní hledání. Pro kluky, i další navíc - to až k nám budou na hledačku třeba chodit i někteří kamarádi či kamarádky. A další moje kamarádka mi vymyslela parádní systém, jak vyřešit hledání různě starých dětí najednou. Přecejen, ti starší a šikovnější by asi našli všechny skrýše hned a pro malé by to nebylo fér. A tak kluci budou v zahradě hledat tento rok mala barevná vatová vajíčka a barevná kartonová vajíčka. Každý pěkně svoji barvu. Do svého košíčku. A na konci ta vajíčka smění za různé dobroty a odměny.
Na příští rok uvažuji o takových háčkovaných barevných zaječích čepičkách na vajíčka a prostě to ještě dál a víc s kamarádkou vyladíme.

Víte, že se až tak moc neodkláním od českých tradic? V některých oblastech totiž maminky na první postní neděli (z některých pramenů zase na čtvrtou postní neděli) připravily pro své děti právě takovou hledačku na zahradě. Tajně v noci maminky upekly preclíky s mákem a rozvěsily je brzy z rána do zahrady na vrbových proutcích. Dětem ráno řekly, že je tam pro ně nechala liška, ať si je jdou najít. A říkalo se této neděli liščí neděle. I když je provedení jiné, držím se hlavní myšlenky, kdy chce maminka všechny svoje děti potěšit a to nejen kluky, ale třeba i děvčata. A to mi přijde milé. Za tu myšlenku i za to provedení.

Ostatně, tradice pomlázky tak, jak jsem ji zažila já, se už celkem dost odklonila od svého významu. Původně s totiž proutky pro radost a při běhání a dovádění lehce šlehali všichni navzájem, staří, mladí, děvčata a kluci a byla to venkovní všeobecná zábava se sexuálním podtextem, ne něco pro malé děti. Byla to prý především honěná a odměny se za to žádné nedávaly. Dnešní děvčata postavená do kouta do předsíně, která musí stát a nebránit se a ještě za mrskání kluka odměnit - to už má s původní verzí pramálo společného.

Omlouvám se všem, které jsem pohoršila a které jsem zklamala. Článek na blogu a po tak dlouhé době a vůbec není o zahradničení! No jo, ale ono to muselo ven. Taková malá terapie. Věřte, že další články už o zahradě budou. O růžích do polostínu, o množení fialek, o střídání zeleniny na mých záhonech, o proměnách zahrady v čase i o tom, jak jsme sousedům utopili jezírkový vysavač...