Růžkatec ponořený (Ceratophyllum submersum) má být kouzelná rostlinka, která plave v jezírku a ubírá živiny, takže se tam tolik nemnoží řasy. Přesně tohle její "kouzlo" mne nalákalo a před několika lety jsem ji koupila do našeho jezírka. Její "zasazení" bylo vážně jednoduché, prostě se rostlinky hodily do vody a bylo to. Jde o ponořené plovoucí rostliny, které nemají kořeny. Na fotkách je obvykle uvidíte krásně světle zelené (takhle se pěstují v domácích akváriích), i mně světle zelené přišly, nicméně v jezírku po pár dnech získaly svoji obvyklou temně zelenou barvu.

Růžkatec ponořený najdete v jezírku většinu roku plavat takhle pod hladinou.

Nejspíš chcete vědět, jestli mi růžkatce nějak zázračně pomohly udržet vodu v našem okrasném jezírku (bez filtrace, bez techniky) hezky čistou bez řas. No, asi ano. Jistá si vlastně vůbec nejsem, protože jsem ve stejnou dobu dělala spoustu dalších věcí (dafnie, zeolit, přistínění jezírka, ...). Zlepšení tedy rozhodně pozoruju, ale čím přesně to bylo, to těžko říct. 

Růžkatec ubírá živiny řasám a má dodávat do vody kyslík. Jeho základní problém je ale ten, abyste ho spolu s čištěním jezírka nevytahovali ven. Je plovoucí, na podzim klesá ke dnu (a mně přijde, že i poněkud zhnědne). Takže když jdu na podzim čistit jezírko, vytahuju kromě listí i spoustu růžkatců. Zavedla jsem si na to takovou rutinu. Vytahuju listí z jezírka takovými těmi hustými jemnými moderními hráběmi na listí (opatrně, abych si nepoškodila folii). Listí dám do jednoho kýble a vyberu kousky růžkatce do druhého kýble s vodou. Po dočištění jezírka tam růžkatce na jedno místo vrátím zpátky. Je to větší piplačka, ale zatím mám za to, že snad ten růžkatec čistotě vody v jezírku pomáhá, takže mi to stojí zato.

Jezírko čistím na jaře hráběmi - vybírám listy a nepořádek. Musím si ale hlídat růžkatce, abych si je vyhodila z jezírka. Dávám je do kýble s vodou a pak vracím do jezírka zpátky.

V létě stejně občas mívám v jezírku řasy a světe div se, vždycky jsou teď namotané právě kolem toho plovoucího růžkatce :-) Občas to tedy všechno vylovím (hráběmi na listí), trochu z růžkatce sundám ty řasy a zase ho vrátím zpátky. To, že se při tom dost stonků poláme (je docela křehký), vůbec ničemu nevadí, zase porostou dál.

V létě má kolem sebe růžkatec často namotanou řasu, které se říká žabí vlas. Sice je to trochu paradox, ale jinak je voda bez řas a průhledná, tak to neřeším a občas z něj tu řasu sundám.

Okysličovat vodu by ještě měla i žebratka bahenní (hottonia palustris), ale tu se mi pěstovat zatím moc nedaří (obvykle nepřežije zimu a asi je na ni v okrasném jezírku moc živin, má raději mezotrofní vody). Růžkatci se v našem jezírku daří, potřebuje tvrdou vodu, což u nás základ vody v jezírku rozhodně tvrdý byl. 

Pokud Vám nevadí, že budete muset aspoň třikrát ročně vytahovat z jezírka nepořádek a řešit, co z toho teda je vlastně ten růžkatec, tak Vám ho plně doporučím. Třeba Vám pomůže udržet vodu v okrasném jezírku hezky čistou (i bez filtrace a techniky, tak jak je to u nás).

Musím se vám přiznat, první roky jsem balení fíkovníků moc neřešila. Zpočátku jsem měla jen dva, neplodily a byly malé, takže mi na jejich zimní ochranu stačila obyčejná deka. Ano, deka. Nejobyčejnější levná deka z Ikey. Sledovala jsem předpovědi počasí a když hlásili větší mrazy, tak jsem prostě na ty fíkovniky hodila deku a když se počasí umoudřilo, hned ji sundávala a pak vyprala. S rostoucím počtem fíkovníků na zahradě a jejich větší velikostí to však chtělo sofistikovanější řešení.

Fíkovníky prostě omotám velkou jutovou látkou a zasypu listím, které celý podzim sbírám od sousedů do pytlů.

Na začátek musím napsat, že mám jednu fakt ohromnou výhodu. Bydlíme totiž na kopci. Sice je to skoro 500 m n. m., ale pořád na jižní Moravě a tak nezažíváme tak hrozné mrazy, jako mají ve vesnicích jen pár kilometrů pod námi v údolí. Jo, v mrazových kotlinách musí lidé fíkovníky chránit před mrazy ještě sofistikovaněji. Když už mrzne až praští, tak to u nás je vždycky lepší než v mrazové kotlině. Tedy nevyčítejte mi, že můj způsob Vám třeba nezafunguje, může se to stát. Jeden základní způsob popisuje prodejce odolných odrůd pro ČR tady: https://www.exotickazahrada.cz/fikovniky/  a dole mám odkazy na diskuze, kde sdílí své tipy na zazimování fíkovníků spousta zkušených pěstitelů.

Moje práce na zazimování fíkovníků začíná už na podzim, když padá listí ze stromů. Schraňuju ho v pytlích a mám schované pod střechou, aby na něj nepršelo a zůstalo suché a dobře se s ním pracovalo. Protože mám přírodní zahradu, s většinou našeho listí počítám do trvalkových záhonů. Prostě spadne pod stromy do trvalek a chrání je na zimu. Takže, popravdě, chodím prostě s prosbou k sousedům s trávníky, kteří listí hrabou a sbírají. Beru si od sousedů každý rok listí do pytlů a schovávám na prosinec - právě kvůli fíkovníkům.

Základem mých balení fíkovníků je listí, které mi darují sousedé.

Na podzim je potom velká část dřevárky zaplněná spíš pytli s listím - to aby na ně nepršelo a dobře se s tím suchým listím pracovalo.

Větve větších fíkovníků stáhnu k sobě, když to jde.

Potom omotám fíkovník jutou. Koupila jsem tkanou jutovou metráž vyšší gramáže. Existuje i netkaná jutová textilie, ale ta snadno plesniví a hůř se s ní pracuje, takže kupuji na tohle vždycky tu tkanou. Shora do toho prostoru sypu listí, juta ho drží u kmene a větví (viz první fotka). Popravdě sypu listí jen tak do výšky metru maximálně. Chci ochránit hlavně ty základní větve, aby se z nich kdyžtak mohl fíkovník obnovit.  Konce větví omrzají někdy kolem -12 °C, kolem -20 °C by omrzl asi celý fíkovník, kdyby nebyl zakrytý. Někdy ty horní konce větví prostě ještě jen omotám jutou. A nebo před hlášenými většími mrazy jdu a hodím na tu svoji konstrukci ještě tu obyčejnou deku, kterou pak vyperu, až největší mrazy přejdou.

Mladé rostlinky jsem v rámci úspory času řešila jednoduše tak, že jsem na ně opatrně "převrátila" půl pytle s tím listím, viz fotka mých malých fíkovníků ve svahu:

Malé rostliny fíkovníků jsem prostě "přikryla" půlkou pytle s listím. Dělala jsem to opatrně, aby si nepolámala ty větvičky.

Fíkovníky takto zakrývám někdy v průběhu prosince. Kryt potom sundávám v březnu, nejpozději v době, kdy začnou kvést krokusy. Už nějakých šest let takhle chráníme fíkovníky a všechny nám přežily. Nicméně u nás je opravdu zásadní výhoda v té dobré poloze na kopci. Když jsou hlášeny velké mrazy, tak rozdíl mezi teplotou u nás na kopci a jen o pár kilometrů níže hned pod kopcem v údolí je třeba až 10 stupňů (my máme "jen" -10 °C, ale v údolí mají -20 °C). 

Listí, které fíkovníky chránilo, si dávám na kompost. Jutové tkaniny usuším nejlépe na slunci nebo nechám proschnout na venkovních šňůrách na prádlo a dobře suché je poskládám a schovám na další rok.

Další články k tématu:
https://www.exotickazahrada.cz/fikovniky/
https://www.zahrada.cz/forum/exoticke-ovoce/zazimovani-fikovniku-177426/?kotva=zazimovani-fikovniku-234048
http://www.kiwiforum.cz/forum/viewtopic.php?f=23&t=285&sid=f431164ffd094ec7ca5db931ef922a3b

Biobazén je prostě bazén s živou voňavou vodou a na jaře, než se rozjede tvorba biofilmu v těch vacích, nemůžete čekat zázraky. Právě kvůli těm různým očekáváním raději píšu tenhle článek. Když totiž za biobazén utratíte to velké množství peněz, jste netrpěliví a nedočkaví a hákliví na každý problém. Zvlášť u nás to bylo složitější, protože náš biobazén se napouštěl až v půlce listopadu a voda měla velmi brzy jen maximálně nějakých 6 °C, žádný proces biologické filtrace se nemohl rozjet a všechno to čekalo až na jaro.

Voda v biobazénu bude krásně průzračná, ale chce to trochu péče a taky znalostí toho, co očekávat...

A na jaře samozřejmě vypadal náš biobazén příšerně. Ještě na ten podzim se stihl zaplnit vláknitými řasami, které pod ledem v zimě zhnědly a zaplnily dno nepořádkem. Do toho jsme v bazénu měli spoustu vyplaveného bílého prachu z to bezfosfátového dolomitského vápence, ve kterém leží ty vaky. Ten bílý prach přes zimu samozřejmě taky zhnědnul. No a celé stěny bazénu se pokryly takovým hnědým špinavým filmem, který vůbec nešel kartáčem dolů (to jsme ještě nevěděli, že na to máme použít houbu a nebo bazénovou stěrku).

Když koncem února roztál silný led, vypadal biobazén nějak takto. Hnědé stěny i dno plné hnědého nepořádku.

Takže jsme vysávali spoustu nepořádku ze dna. Kartáčem jsme si vše shrnuli na hromádky a ty vysáli naším starým vysavačem (na robotický nezbyly peníze....sice jsme si je pak půjčili, ale moc to nedopadlo....o jejich neschopnosti vylézt naše kolmé stěny napíšu někdy jindy). Stěny jsme neúspěšně drhnuli kartáčem (to bylo fakt neúčinné), než jsme koupili nástavec s houbou a tou to šlo krásně dolů. Biobazén byl krásně modrý a půvabný a voda průzračná a krásně šlo vidět na dno.

Voda byla průzračná, naspod vidíte hromádku, kterou jsme si kartáčem shrnuli na jedno místo a to vysáli obyčejným jezírkovým vysavačem. Jen stěny se ještě nedařilo moc dobře vyčistit.

A vydrželo mu to celý březen až do první půlky dubna. To se objevila spousta zelených řas ve vodě a na stěnách. Voda měla v té době už celkem stabilně teplotu 10 °C (i když byly v noci -2°C, voda prostě teplotu drží, biobazén máme celý zateplený). Lovili jsme ty zelené chuchvalce řas, sbírali, opět čistili stěny (ne moc úspěšně):

Když měla voda v biobazénu kolem 10°C, tvořily se prostě řasy a byly hlavně na stěnách, které se nám ze začátku zrovna moc nedařilo něčím vyčistit.

• mikroorganismy probouzejí,
• rozbíhá se metabolismus bakterií, 
• začíná probíhat efektivní rozklad organiky (např. pylu, listí, zbytků opalovacích krémů). 

Při nižších teplotách sice může biofilm na površích přežívat, ale není aktivní – voda se sama prakticky nečistí. Proto: V dubnu a květnu, kdy teplota vody ještě bývá kolem 10–15 °C, je biologická aktivita nízká nebo žádná. Systém Hydrobalance se "rozjede naplno" až s teplým počasím – v květnu/červnu, kdy se voda zahřeje.

Takže už mám jasno, čištění vody za pomoci biofilmu v těch vacích nezačne dřív něž bude mít voda kolem 16 °C. Což se na pár dní podařilo až teď ke konci dubna a ano, najednou začaly mizet řasy a zelený povlak ze stěn. Hurá! No a pak nám do toho déšť smyl všechen pyl, co byl ve vzduchu, voda je pro změnu pořádně nažloutlá z toho pylu, dělá žluté linky na stěnách a není ani vidět na dno. A přijde ochlazení. Takže budeme prostě čekat, až bude teplota dlouhodobě kolem 18 °C a biofilm bude pořádně růst a pořádně čistit vodu. Do té doby holt není náš biobazén tak krásně průzračný. Ale voda je krásně voňavá, hned se v ní zabydlelo pár vodních živočichů (ani nevím, jestli je mám přenášet do spodního přírodního jezírka nebo ne). Když chce člověk přírodní vodu bez chloru na koupání, musí být trpělivý k přírodním procesům. Některé věci prostě trvají. 

Momentka našeho biobazénu ukazuje vodu, která je teď zakalená pylem.

Snad vám tento článek pomůže ukázat, jak může vypadat první jako s novým biobazénem a co lze a nelze očekávat. Samozřejmě trocha pylu nebo pár řas vůbec nebrání tomu, aby si člověk aspoň do té studené vody namočil nohy. A v 18 °C teploty vody biobazénu už jsem si i šla teď v dubnu zaplavat. Jen sousedé občas koukají, že nemáme některé dny až tak průzračnou vodu, jaká je typická pro bazény a musíme vysvětlovat, že biobazén chce svůj čas (a teplotu, hlavně tu teplotu vody). 

Je to jednoduché. Stojí zhruba tolik, co elektroauto. Minimálně my vyměnili našetřené peníze na elektroauto za biobazén. Jo, ale když neřeknu jaké (nové, ojeté, typ apod.), tak vám to stejně moc neřekne. Dovolila jsem si tedy (opatrně) sepsat na blog tento článek.

Dostat se k nějakým odhadům ceny za biobazén byl předloni docela oříšek. Na internetu toho bylo málo řečeno, firmy si samozřejmě velmi hlídají, jestli někde uvedou cenu a neznalý člověk se nemá čeho chytnout. A my nutně s manželem potřebovali vědět, jestli ten biobazén není nad naše finanční možnosti, kolik si případně musíme na něj dopůjčit a jestli nám to někdo půjčí a jestli má fakt smysl dát TOLIK peněz za koupání. Když jsem několik firem realizující biobazény oslovila, odpovědi byly značně vyhýbavé. Ani ze základních parametrů mi nedokázali moc dobře odpovědět a já je chápu. Zákazníci berou částku jako bernou minci a blbě se s nimi potom jedná, když to stojí víc. Uvádět nezávazné orientační ceny je pro firmy na nic.

Já ale žádná firma nejsem, jsem jen obyčejná blogerka a zkusím vám dát nějaká vodítka, jak se takové ceny za biobazén dopátrat pro svůj vysněný biobazén. Loni jsem objevila na internetu dokonce dva články (zdroj 1 a 2), kde se i nějaká prvotní orientační odrazová cena objevila a dává jasně najevo, že připravit si musíte minimálně 500, spíš 600 tisíc korun.

Pojďte si to ale pěkně spočítat sami podle jednotlivých položek:

1. filtrační technologie Hydrobalance. Základní sada pro biobazény do 50 m2 plochy (ano, fakt plochy, ne objemu!! počítají to na plochu bazénu, překvapilo nás to) stojí teď 200 tisíc korun. Tohle je základ. Pokud si chcete alespoň trochu zaplavat na pár temp, tak prostě potřebujete tuhle základní sadu. Dřív se prodávaly i poloviční sady (90 tisíc za tu poloviční sadu před sedmi lety) pro biobazény nebo jezírka, která se vešla do 25 m2 plochy, ale teď se od toho upouští, je to fakt na hraně (na plavání, na všechno) a udržet čistou vodu v biobazénu, který je navržený na hraniční hodnotu, nemusí být jednoduché a každá chyba může být vidět. My máme plochu 33 m2 (plavací část plus plocha pro vaky s mikroorganismy), takže potřebujeme plnou sadu a bude hezky naddimenzovaná.
2. folie do biobazénu. Na tohle si musíte zkusit orientačně spočítat plochu všech míst, kde se folie bude dávat. Šachta pro vaky s mikrorganismy je stavebně oddělená a tím přibudou další plochy. Na lepení budou potřeba překryvy apod.  Odhadem jsme došli k tomu, že u nás bude potřeba pokrýt folií plochu 110 m2. Nejlevnější zelenou od Fatra Aquaplast v tloušťce 2mm najdete za cenu kolem 250-300 Kč/m2. To by bylo u nás jen kolem 30 tisíc korun.  Jenže my jezírkovou folii nechceme, kamarádi ji mají, UV ochrana nezafungovala a folie byla pár let pěkná a pak šla na nezastíněných místech do zelena (více jsem se rozepisovala v článku o foliích). Chceme středně šedou, kterou nedělají. Podívali jsme se po krásných bazénových fóliích, ale ty jsou extrémně drahé! Musí vydržet všechny bazénové chemikálie, mají různe bakteriocidní povrchy a tak stojí klidně 1600 Kč/m2. To by bylo 176 tisíc Kč jen za tu folii a to jsme za folii dát nehodlali. Nakonec jsme našli Alkorplan Natural Pool Dark Gray folii pro biobazény, která stojí 600 Kč/m2. Pro náš biobazén to tedy bylo 66 tisíc Kč.  
3. položení a svařování folie, dovoz folie, lišty na přichycení folie. Záleží na složitosti (tvar, schody apod.), u nás je bazén se schody a různými plochami, což navyšuje cenu. Kdo má jednoduchý obdélník, do kterého pak jen dá schůdky, ten zaplatí méně, než ten se složitějšími tvary. Orientačně počítejte s částkou 60 tisíc Kč.
4. promytý bezfosfátový štěrk na bázi dolomitského vápence frakce 8/16 a doprava k vám. Speciálním dolomitským vápencem z několika málo úložišť (není jen v Itálii, těží se i u nás, překvapilo mne to) se prosypávají ty Hydrobalance vaky. Musí být bez fosforu a stabilizuje pH, takže prostě jde o specifický kámen, který mají firmy osvědčený a vědí, kde ho vzít. Jo, je to "vápenec", vápence do jezírek s biofilmem kvůli forforu obecně nesmí, ale tenhle konkrétní tma může, protože je bezfosfátový. Stojí tak okolo 2000 Kč za tunu a je ho na jednu sadu potřeba kolem 10 tun. Takže to je 20 tisíc za štěrk. No a záleží, jak jste daleko od nejbližšího lomu (řekli nám, že to objednávají v lomu v Hranicích na Moravě, nějakých 130 Km daleko), podle toho stojí doprava těch deseti tun. U nás doprava stála 16 tisíc korun. Takže 36 tisíc Kč.
5. čerpadlo. Nám dala firma konkrétně čerpadlo Oase AquaMax Eco Premium 12000 12V, to stojí kolem 24 tisíc korun.
6. prostupy, tvarovky, skimerová klapka, trafo... tohle všechno se nasčítá na nějakých 50 tisíc korun přibližně dle složitosti a tvaru biobazénu.
7. Invertorové tepelné čerpadlo a čerpadlo ohřevu - pokud si chcete vodu v biobazénu i ohřívat,  vyjde vás to na dalších přibližně 70 tisíc Kč.
8. montáž technologie. To je kolem 60 tisíc Kč (někdo ten štěrk musí navozit kolečkama na místo, vložit tam ty vaky, pospojovat a zapojit všechny trubky atd., dovézt to na místo, radit vám už při přípravě...). Pokud k vám firma jede z daleka, tak je potřeba připočítat i ubytování, dražší dopravu apod.

1) Tady se někdo odvážil uvést orientační cenu biobazénu, začíná na 600 tisících Kč: https://www.jezirkasg.cz

2) Placený článek na téma ceny koupacích jezírek a přírodních bazénů (pardon, ale nečetla jsem, platím si jiné noviny, hlavní sdělení je ale poměrně jasné a uvádí minimálně 500 tisíc): https://www.idnes.cz/hobby/zahrada/koupaci-jezirko-biobazen-bazen.A240522_162041_hobby-zahrada_mce

Kryt pružin obvykle prostě s trampolínou koupíte. Je to taková ta plastová věc, která chrání pružiny a díky které dětem nepropadnou nožičky mezi pružiny. Před osmi lety jsme jeden takový s naší "zakopanou" trampolínou pořídili (Jak jsme si zakopali trampolínu (2016)). Děti po něm běhaly dokolečka a nesundávali jsme ho ani v zimě (jen z něj a z trampolíny shrnovali sníh). Vydržel nám dobrých šest let, než se po krajích začal trhat. Ach, kdybych věděla, jak tristní jsou náhradní kryty pružin, možná bych ho tehdy ještě sešila, aby další dva roky vydržel....

Někdo o volných večerech háčkuje a plete svetry a čepice, já vyplétala kryt z pružin z juty...

Koupili jsme si náhradní kryt pružin za nějakých 1200 Kč a nevím proč jsme očekávali, že opět vydrží nějakých šest let... no to ani omylem. Úplně se vydrolil už za rok a půl. Rozpadal se na malé plastové kousky, brrrr, fakt nesnáším plast v zahradě a tak ta příšernost musela hned do popelnice... sbírala jsem každý ten kousek jen, aby nezůstal v zahradě. A naše trampolína zůstala holá (a nebezpečná, dětem tam mohly zapadnout nožky).

Takhle vypadá "nahá" trampolína bez krytu pružin. Děti samozřejmě naházely pod trampolínu balonky a hračky a blbě se nám všechno vytahovalo.

Chvíli mi trvalo, než jsem začala přemýšlet o náhradním řešení. Abyste věděli, nehodlám už utrácet další tisícovku za nějaký pochybný kryt pružin, který vydrží sotva rok. Tohle prostě dál nejde. Musí existovat řešení z přírodních materiálů.... a tak jsem si pořídila prostě obyčejné jutové pásky a zkusila to z nich. Koupila jsem je tady: https://juta-eshop.cz/jutove-pasky-prirodni-15-x-2500-cm/, mají 15 cm šířku a jedna role je dlouhá 25 metrů. 

Zkouším to s jutovými pásy...

Provlékla jsem je cik cak pružinami a zavázala kolem kraje. Po částech, dvojitě pro větší pevnost. Dalo to celkem dost práce, někde mi vznikly mezery, které jsem prostě "nějak" poprovlékala a zavázala, aby bylo každé místo pokryté. Vystačily mi na to dvě role těch jutových pásů a trošičku ze třetího, tedy 50-55 m toho 15 cm širokého pásu. Jedna role stojí kolem 210 Kč, takže na tenhle můj přírodní jutový kryt pružin padlo nějakých 450 Kč. 

Základní omotání juty kolem pružin, tu "díru" vpravo jsem pak ještě dořešila a domotala.

Nedělám si iluze o dlouhé životnosti té juty, v zimě dostane zabrat a v dešti taky. Ale pokud vydrží aspoň rok, tak je to pořád levnější než nový plastový kryt pružin, který nic nevydrží. Budu přinejhorším dávat ročně jen 450 Kč namísto 1200 Kč a holt jedno odpoledne trávit opravami a motáním juty kolem pružin. Sama jsem zvědavá, jak to bude nebo nebude fungovat. Jedno je ale jisté - z mého nového systému nepadají do zahrady žádné kousíčky plastu a bordela.

No a děti samozřejmě chtěly i nějakou "barvu", tak jsem nakonec ještě objednala i dva barevné užší dobarvované jutové pásky, které byly ve slevě. No je jasné, že tohle každý rok dělat nebudu a je jasné, že po dvou deštích ta barva bude zpátky "jutová", ale nakonec jsem udělala klukům radost.

Kluci chtěli i "barvu", tak jsem dokoupila tenké barevné jutové pásky na "ozdobu", byly ve slevě. Tohle ale při domotávkách už dělat nebudu.

Výsledek i s těmi barevnými páskami vidíte na té první fotce nahoře. Můj DIY jutový kryt pružin trampolíny. No jsem fakt zvědavá na tu výdrž.

Celý náš odpočinkový koutek ze z"zakopanou" trampolínou, v závětří převislých moruší a stříhaného bukového živého plotu.

Naše "zakopaná" trampolína je na zahradě po těch 8 let nejvíc využívaným herním prvkem pro děti. Synové mají 10 a 5 let a stále u nich trampolína "vede". I jejich kamarádi s nimi tráví skákáním nejvíc času. V létě na ní pozorujeme večer hvězdy nebo prostě jen tak odpočíváme, kluci si na ni křídami kreslí silnice a obrázky (Hrátky s trampolínou). Na podzim je to krásně vyhřáté místo v závětří, na kterém je za slunných dní fakt dobře. Jsem ráda, že ji na zahradě máme a takto "zakopanou". 

Psal se rok 2014, když jsem objevila koncept trávníků bez sekání. No-mow lawn. Kobercové rostliny. Bezúdržbové trávníky. No, říká se tomu všelijak a já byla tehdy naprosto nadšená. Už jste si určitě všimli, že sekání a opečovávání a zalívání trávníku považuji za činnost naprosto strašnou a zbytečnou a neefektivní a raději budu roky zapěstovávat něco jiného, než bych se vůbec sklonila k tomu do domu třeba jen pořídit sekačku na trávu. Jo, až tak ty klasické sekací anglické trávníky nemusím. Fakt je nemusím.

Postupně se zarůstající trávník z římského heřmánku Treneague.

Trvalo mi dlouho, než jsme pokusy a omyly zjistila, jak si takový krásný "bezúdržbový" trávník bez sekání do zahrady pořídit. První pokusy s úrazníky dopadly katastrofálně (viz Úrazníku, vzdávám to!), takže v roce 2017 padlo rozhodnutí, že musím vyzkoušet římský heřmánek (Chamaemelum nobile), který z mé rešerše vhodných "no-mow lawn" rostlin vypadal pro naši zahradu nejschopněji. 

Další dva roky pokusů trvalo, než mi došlo, že ten bezúdržbový rozkošný "mechový" trávník z římského heřmánku neudělám z toho obyčejného kvetoucího ze semínek pěstovaného druhu. Fakt ne. A tak jsem si konečně přesně a pečlivě dohledala, co to Ti zahradní architekti v Anglii konkrétně používají a našla jsem speciálně vyšlechtěnou odrůdu Chamaemelum nobile Treneague. Jo, to slovíčko  Treneague je klíčem k zapěstování nízkého bezúdržbového "mechového" voňavého trávníku z římského heřmánku. Je to speciální odrůda římského heřmánku, která nekvete a množí se dělením trsů. Je přirozeně nízká a snese sešlap a dobře se rozšiřuje do stran. Tuhle si ze semínek nevypěstujete, tuhle si musíte koupit, nechat rozrůst a zase rozdělit trsy a opět nechat rozrůst.

Tenhle heřmánek nekvete a rozmnožujete ho dělením trsů. Takhle jsem si ho v průběhu let zapěstovala na hlavní cestičky v zahradě.

Přesně to jsem začala dělat v roce 2019. V sázení mi překáželo těhotenské břicho, ale zasadila jsem 10 prvních sazeniček římského heřmánku Treneague (tady Trávník z římského heřmánku – do třetice všeho dobrého). A hned druhým rokem jsem si tenhle "trávníček" naprosto zamilovala. Je úžasně jemný a hebký a příjemný na bosé chození! Při sešlapu se rozvoní. Ne, že byste to cítili při chození (kromě těch s extra citlivými nosy), ale když si na takovou plochu z římského heřmánku lehnete, tak už tu vůni cítíte. Snad každou návštěvu, co nám na zahradu zavítá, nechám přejet rukou po trávníku z římského heřmánku a přivonět si. Je to skvělé. Vůně je taková "medicínská", zvláštní, rozhodně se nepodobá vůni heřmánku, která znáte z čajů a z jiné bylinky. Nene, tohle voní jinak. Zatím si nikdo nestěžoval a všem návštěvám se vůně líbila, ale rozhodně doporučuji si rostlinku očichat, než z ní vytvoříte velké plochy a budete s ní mít spoustu práce. Každopádně sezení či ležení na římském heřmánku považuji za mnohem příjemnější, než sezení na anglickém trávníku.

Zasadila jsem římský heřmánek Treneague klukům vedle kamínkoviště u doskoku skluzavky. Příjemně se na něm totiž sedí a hraje.

Začala jsem ho sázet především na místa, která by bylo obtížné nebo skoro nemožné nějak sekat. Udělali jsme si terasu v organickém tvaru, předělenou, takže jsem ho dala do těch mezer. Rozrostl se tam, vyplnil prostor a kromě jarního lehkého odplevelení (kytek, co mi do něj nalétají, obvykle jitrocele a taky třapatky) a letního zalití (jednou týdně ve vedrech) se o něj fakt nemusím starat. Takže vám musí být jasné, že jsem začala přemýšlet, kam všude ho ještě dám na "zelené cesty" do zahrady a do míst, která by se složitě udržovala a přitom musí být pochůzí. Zrušila jsem poslední kusy našeho jedlého trávníku a postupně je nahradila tím římský heřmánkem. Vážně mi to usnadnilo život. U nás se jedlému trávníku moc nedařilo, prakticky ho tvořil jen pýr a plazivý jetel a vypadal docela otřesně. Ani pampelišky tam nechtěly růst, a to jsem tam rok co rok nosila semínka a "sela" je. A v létě byl naprosto vysušený dva měsíce v kuse, takže žádná sláva. Nemohla jsem ho zalévat, protože mi kvůli suchu nestačila voda. Děti stoupaly na včely, nechtěly po zahradě chodit bosé. V tomto ohledu bylo u nás na malé zahradě praktičtější dostat včelky na trvalkového záhony s květinami a dětem nechat na pobíhání a povalování se "mechové" nekvetoucí cestičky z římského heřmánku.

Postupně se zarůstající plochy římského heřmánku na podzim... listí z nich shrabuji do trvalkových záhonů.

U tohoto tématu ještě chvíli zůstanu. Ano, pochopili jste správně, že jsem vyměnila koncept jedlého trávníku za něco, co nekvete a je to jednodruhové. Je to podobné, jako s trávníkem, prostě snížíte život a pestrost té plochy. Nebudu se tady tvářit, že je trávník z římského heřmánku nějaká ekologicky suprová věc, když nekvete a v létě taky občas potřebuje zalít. Když máte jedlý trávník (takový, o jakém ve své knize o ekozahradách básní pan Jaroslav Svoboda), tak je to paráda, podporujete živočichy na zahradě a pestrost. Když máte louku, tak je to pro krajinu ještě lepší. Ale to se bavíme o zahradách, které se počítají na akry. Jestli čtete tento článek a nadchl vás římský heřmánek stejně jako mne, tak s ním ale počítejte na malé plochy. Na cestičku, pobytový kousek plochy u jezírka, malý plácek, předzahrádka apod. Není to věc, kterou byste chtěli zapěstovávat na stovky metrů čtverečních a ani by to nedávalo smysl. Pokud nutně potřebujete zaplnit stovky metrů čtverečních "něčím" jako trávník, tak doporučuji tam dát louku a dvakrát ročně posekat a vést si tou plochou jednu vysekanou cestičku. 

Protože trávník z římského heřmánku Treneague nijak nekvete, kompenzuji to na jaře krokusy, které do něj na různá míst sázím.

Trávník z římského heřmánku (Treneague) nejlíp užijete na malé zahradě. Náš pozemek má 750 m2, z toho kolem 110 m2 je dům a pak je tam terasa a okrasné jezírko a záhony a ještě k tomu nově bude i biobazén... a ke všem těmto místům je potřeba nějak chodit. Místo kamenných cestiček či mlatových cest (které by pro nás byly drahé, neumíme si je udělat sami) jsme se rozhodli pro zelené plochy právě z toho římského heřmánku. Pokud to máte podobně a máte prostě malou zahradu plnou různých cest a malých prostorů, tak se vám bude hodit. Pro velké zahrady to obecně moc není, respektive to tam nedává smysl.

Trávník z římského heřmánku Treneague používám na cestičky mezi záhony.

Jakou potřebuje trávník z římského heřmánku Treneague vlastně péči? Co je jinak oproti anglickým trávníkům? No v první řadě se složitěji zapěstovává. Koupíte si takové maličké bochánky (kupuji je nejčastěji z Polska z tohoto e-shopu, který je spolehlivý a ověřený a poštovné (i cena) je rozumné, když vezmete víc kusů: https://www.rosliny-magda.pl/product-pol-3016-Rumian-szlachetny-Treneague-Chamaemelum-nobile-9.html) Vždycky mi rostliny přišly v pořádku a celkem rychle. Jen někdy v nich bylo trochu trávy, kterou jsem si musela odplevelit už v těch květináčcích, ale to nevadilo. U nás v republice je má eshop Živé bylinky (https://www.zivebylinky.cz/anglicky-vytrvaly-hermanek-chamaemelum-nobile-treneague/), ale tam to obvykle vypadalo tak, že jsem objednala a pak měsíce čekala, pak urgovala a nakonec zjistili, že na mě zapomněli. Třeba vám to s nimi vyjde, ale já na to nemám nervy a radši beru to Polsko.

Římský heřmánek Treneague potřebuje jako podklad kompost promíchaný s hlínou -  v letních vedrech mu pomůže zadržet vláhu v půdě.

Tak, rostliny máte, teď ještě to místo na zapěstování "nesekacího trávníku". To je složitější. Římský heřmánek Treneague podle mé zkušenosti potřebuje tak alespoň 10 cm vrstvu kompostu a zapracovat do zkypřené hlíny, co na tom místě máte. Teprve do takto připraveného místa s tím kompostem můžete sazenice zasadit. Daleko od sebe. Nebojte, rozrostou se. Jen musíte počkat. Ten kompost je tam ale fakt základ, má rád půdy bohaté na humus a taky mu to v letních vedrech pomůže zadržet vláhu v půdě. Objednávala jsem rovnou celou hromadu z kompostárny před dům a rozhrnula na připravené místo a všechno zapravila a promíchala. Je dřina to místo připravit (ale to musíte i pro trávník, dělá se to jen jednou, no). Abyste nebyli celý rok, než se to trochu zaroste, na blátě a bahně, tak si můžete v mezerách vysypat nějakou cestičku ze štěpky, aby šlo procházet. Tu potom další shrnete pryč, další rok už se dá obvykle "skákat" mezi těmi kulatými rozrostlými polštáři římského heřmánku a teprve další rok je z toho hezká zarostlá zelená plocha.

Rok po zasazení se bochánky římského heřmánku postupně rozrostou a další rok už je plocha hezky zapojená.

Další část péče o římský heřmánek je jarní odplevelování. Když se teprve rozrůstá, tak musíte odplevelovat, bez toho to nejde. Možná pokud máte zahrady okolo a všechno bez jediného plevele, tak s tím problém mít nebudete, ale u nás tady jsou snad všelijaké druhy plevelů a zaplňují plochu mezi heřmánky a je potřeba je vyrýt, aby heřmánku nekonkurovaly. Používám na ně odplevelovač DeWit, který mi doporučila Petra z blogu Petra zahradničí (https://petrazahradnici.cz/muj-tip-na-zahradni-naradi/) a je fakt super. I když už je plocha krásně zarostlá a zelená, tak je na jaře potřeba vytáhnout těch pár rostlin, co se tam nějak dostane, pokud chcete zachovat plochu jednolitou. Obvykle je to fakt na jedno odpoledne v zahradě na jaře... pořád o dost méně, než by člověk strávil sekáním a řešením trávy a vertikutováním a hnojením a já nevímco všechno ještě lidi s klasickými trávníky dělají...

Další ukázka postupně se rozrůstajících bochánků římského heřmánku Treneague.

Další péče nastává potom až v létě - zalévání. Římský heřmánek Treneague je trochu náročnější na vodu. To znamená, že ve velkých letních vedrech ho jednou týdně zaliju. Na našem pozemku není studna (jsme na okraji krasu, tady prostě všechna voda zmizí někde dole v propustném podloží a studny tady nemá význam kopat... a prší tady u nás na slunném kopci málo, takže voda z retenčky brzo dojde a musím s ní šetřit. Mně zalití jednou za týden (když neprší a jsou vedra) teda přijde jako docela dost. Ale vím, že lidi s anglickými trávníky prolijou z vodovodu do svých trávníků denně spousty litrů vody a přijde jim to normální. Tak jen pro jistotu píšu, že mně osobně to přijde jako rostlina náročná na vodu a tak k ní přistupuju. Ale je pořád lepší svěží zelený krásný voňavý římský heřmánek než vyschlý žlutý trávník, který tady obvykle v létě bez zalívání býval. I louky tady lidé na zahradách jednou týdně zalévali, aby jim kvetly a nebyla to suché pýrovité cosi... Jestli počítáte každou kapku vody, tak pro vás na pochůzí plochy bude asi lepší zapěstovat mateřídoušku...

Na podzim je trávník z římského heřmánku Treneague pořád krásně zelený a svěží a voňavý.

No a na podzim z trávníku z římského heřmánku shrábnu listí do okolních trvalkových záhonů. Nevím, jestli by mu vadilo, vlastně jsem to nikdy netestovala, protože v naší zahradě se každý lístek počítá a chráním jimi fíkovníky a trvalky. No a to je celá péče. Nic se neseče, doma ani sekačku nemáme, kosu už jsem prodala. Prostě jen při založení dáte dost kompostu, na jaře odplevelíte a v létě ve vedrech ho radši zalejete. Náramně mi takový "trávník" vyhovuje. Zatímco všichni tři naši okolní sousedé tráví hodiny a hodiny se svými sekačkami, my můžeme trávit čas v zahradě jinak.

V zimě a na jaře vypadá trávník z římského heřmánku prostě nějak takto:

Římský heřmánek je vpravo, v něm jsou na jaře krokusy. Vypadá z jara prostě hnědožlutě a postupně se zelená.

Takhle vypadá trávník z římského heřmánku treneague na jaře, když kvetou krokusy.

Vsadila jsem si do něj zavčas jarní cibuloviny a líbí se mi to. Je potřeba vybírat jen z těch brzkých (krokusy, ladoňky), které se stihnou pak přes květen zatáhnout a jen shrábnete pak ty suché stvoly a zase máte hezkou zelenou plochu. Třeba hyacinty jsem do trávníku z římského heřmánku zkusila dát taky, ale jejich stvoly tam jsou ještě někdy v červnu a zasychají a není to hezké. Pozdější cibuloviny tedy raději dejte do trvalkových záhonů, kde se jejich hnědnoucí listy pak skryjí.

Cibuloviny vpravo v trávníku z římského heřmánku postupně hnědnou. Nejvíc se mi osvědčily krokusy, které se celkem rychle zatáhnou a jen sesbírám ty hnědé stvoly a brzy je zase trávník z římského heřmánku Treneague pěkný. Hyacinty jsem raději pak přesadila do trvalkových záhonů.

Na římského heřmánku je krásné to, že koupíte základní sadu sazenic na jedno místo a když na další plochy tolik nespěcháte a třeba je jen zaštěpkujete, tak si ho z té první plochy třeba po dvou letech rozesadíte a rozšíříte sami a zadarmo (no za spoustu práce, ale když nemáte peníze, tak se vyplatí vědět, že to DIY rozšiřování takhle udělat jde). Já jsem rozesadila kousky vyrytých "drnů" římského heřmánku kamarádce a sama si ho v průběhu let zapěstovávám na nová a nová místa a vytlačila jsem tam zbytky trávníku, co tam ještě byly. A teď mne to čeká znovu, protože při stavbě biobazénu na zahradě mám spoustu ploch naprosto poničených a z těch zdravých, co zůstaly uchráněné, budu ten římský heřmánek na podzim jeden po druhém prostě rozesazovat a rozesazovat a znovu zapěstovávávat. A na původních místech mi zůstanou po okrajích "díry", které budou nějakou dobu zarůstat. Ale je to plán, jak to finančně zvládnou po tom, co nás stavba biobazénu prostě stojí spoustu peněz a na nákup sazenic to už pak moc není...

Takhle vypadá postupně se rozrůstající trávník z římského heřmánku Treneague v létě.

Tak co, podařilo se mi dobře shrnout vše, co potřebujete vědět o pěstování trávníku z římského heřmánku Treneague? Snad se někomu moje pětileté zkušenosti (a předchozí pokusy a omyly) budou hodit. 

Trávník z římského heřmánku Treneague používáme na zelené cestičky mezi trvalkovými záhony.

Vpravo je nově dopěstovaná část trávníku z římského heřmánku Treneague a je vidět, že v začátcích rozhodně potřebuje na jaře odplevelit.

Na to si musíme rok počkat. Budování biobazénu teprve začalo. Chtěla jsem tady ale sepsat, co jsem si našla k tématu bazénu bez zakrytí. 

Zatím teprve v procesu stavby. Ale kryt tam nebude, tady vysvětluju proč a jak jinak řeším bezpečnost.

Všimla jsem si diskuze pod příspěvkem Atelieru Flera, kde pan Ferdinand Leffler (jsem jeho velkým fanouškem!) na toto téma hovoří z pohledu architektury a zážitků v zahradě, tady: https://www.instagram.com/p/C9R4sSwsB58/ Prostě pohled na vodní plochu je po celý rok skvělým zážitkem. Vím to u našich přátel, kteří mají koupací jezírko (s technologií Hydrobalance) a je to nádherný prvek zahrady. Odráží se v něm nebe, pijí z něj vlaštovky za letu, v zimě se na něm dá bruslit. Vypadá to diametrálně odlišně od všech těch divných krytých bazénů, které se tady v nové zástavbě na vesnici ve velkém rozrostly. Ty zakryté kolosy v zahradách (jo, koukám na ně skrz ploty a tak) fakt vypadají pěkně blbě. A popravdě ani nevidím, že by se v nich někdo koupal. Fakt ne. Zatímco naši kamarádi jsou v tom jejich koupacím jezírku bez zakrytí od května do října prakticky denně. A tak se dalo čekat, že si pořizujeme drahý biobazén na plavání (jo, cenu vám tady taky někdy sepíšu) a fakt tam vůbec nemáme kryt a ani ho tam mít nikdy nebudeme (není na to nachystaný tvar, příprava, nic... nebude tam a basta).

Co nejčastěji zmiňují zastánci krytí bazénů:

1) zkrátí se sezona jen na dva měsíce. Hm, tímto asi chtějí říct, že klasický bazén je u nás extra studený, pokud nemá kryt. To nemám ponětí. Ale když ještě kamarádi měli své koupací jezírko celý den osluněné, tak mělo běžně v sezoně ráno kolem 23 °C a večer 28 °C. A ano, v červnu a v září mělo kolem 20-22 °C, co si pamatuji. Teď, když mají jezírko celý den ve stínu vysokých (tří až čtyřmetrových) keřů směrem z jižní a západní strany, tak si po většinu sezony stabilně udržuje teplotu kolem 21-22 °C po celý den po většinu léta (kamarádům to ale přesně takto vyhovuje pro ochlazení).

No my samozřejmě chceme teplou vodu a prodloužení sezony na minimálně čtyři měsíce. Když už do toho člověk investuje ty peníze, že... Ale plánujeme si to zařídit nákupem bazénového tepelného čerpadla, které bude napájené z přebytků naší fotovoltaické elektrárny, co máme na střeše (...). Je to tak složité téma, že si zaslouží samostatný článek. Někomu ten ohřev "nefunguje", někomu zas funguje skvěle, asi to bude alchymie. No a samozřejmě bude náš biobazén celodenně co nejvíc osluněný a ještě k tomu je zateplený zespod a z boku (jo, já vím, že největší odpar a odchod tepla je z hladiny, ale toto se prostě taky doporučovalo v mnohých materiálech, tak jsme to raději udělali. Zateplení už znovu člověk prostě nedodělá. Hm, jak to bude nebo nebude fungovat, tady určitě za rok sepíšu i s informacemi o teplotách v našem biobazénu :-) Sama jsem nesmírně zvědavá.

2) bezpečnost dětí. Kdekoliv někdo někde zmíní, že bude bazén bez krytu, tak se na něj sesypou jak supi všichni ti lidi, co ani bazén nemají a bojují za bezpečnost dětí všech a všude a bez toho, aniž by si vyslechli, jak to daný člověk řeší a jak to má. No jasně že je důležitá bezpečnost! Jak by ne. Ale popravdě nějak nechápu, jak má bezpečnost asi tak má proboha zajistit nějaký pochybný kryt? Jakože je na zámek a kód a majitel se v tom bazénu koupe jen, když tam žádné děti nikde kolem nejsou? Tak to možná bude fungovat... A pak bude věčně trnout, jestli ho nezapomněl náhodou odkrytý a bude to stejně desetkrát kontrolovat. A bude se stresovat, jestli si to dítě náhodou neumí ten kryt nějak oddělat, nebo mu nepomůže kamarád apod. Ale pro mne je to jasné - jezírko v zahradě (klidně malé), už i obyčejný sud (!!!), ale taky prostě biobazén, i špatně chráněná retenčka i takový ten malý nadzemní bazén se schůdkami... prostě tohle všechno JE RIZIKOVÉ a může se v tom dítě utopit (no nekoukejte na mě, já se jako malá často nakláněla nehlídaná do sudu na sběr vody, vždycky jsem si našla cestu, jak vyšplhat k okraji, když o tom nikdo nevěděl, je štěstí, že tady jsem... na sudy pod okapem ze stříšek se obvykle zapomíná). Jakákoliv taková plocha znamená, že NEMŮŽETE DÍTĚ NECHAT V ZAHRADĚ NIKDY SAMOTNÉ. Vždyť batole se utopí i v minijezírku, když tam zapadne hlavou a stačí jen chvilka. My je v zahradě samotné nenecháváme, protože minijezírko (2x1m) tam bylo už rok před narozením prvního syna. Vždycky v naší zahradě to riziko utopení dítěte bylo a tak jsme k tomu přistupovali. Když jsme si udělali větší okrasné jezírko, taky to znamenalo neustále hlídat děti na zahradě. Každou návštěvu varuji a s každým dítětem, které někdy hlídám spolu s našimi, na tu zahradu prostě jdu. A ano, člověk si ani nemůže odběhnout na záchod (nebo na to prostě musí nahnat děti domů), ale to je realita. Není to tak pohodlné jako na zahradách bez vodních a jiných nebezpečných prvků. Naše děti nemají svobodu být na zahradě samy. Nejsou samy ani na zahradě u tchýně, kde je malý nadzemní bazén. A přijde mi, že doufat, že kryt bazénu tohle riziko sníží a člověk může být "v pohodě" je bláhové. Jednou ta voda k utopení na zahradě je a nemyslím, že kryt je záchranou. Nemáme ho a nebudeme ho mít. Naše zahradě je prostě vždycky pro děti nebezpečná (už jen tím okrasným jezírkem a sudy na vodu) a přesně takhle k ní přistupujeme a nenecháváme tam děti hrát bez dozoru dospělých. Takhle jsme si to vybrali.

3) náročná údržba. Lidi si kryty bazénů pořizují, aby do nich nepadal prach, pyl a listí a lépe je udrželi čisté. Protože udržet bazén čistý je asi dost obtížné. Tchýně má jen ten nadzemní s kyslíkovými tabletami a někdy ho musí znovu vypustit a napustit i třikrát za sezónu. Právě proto si pořizujeme biobazén s technologií Hydrobalance, aby nám tu údržbu řešil ten filtr založený na biofilmu. Jo, má to hodně pravidel (nesmí tam fosfor z některých materiálů a nebo třeba na bosé noze zachycená kulička hnojiva trávníku a nedejbože tam nesmíte vylít coca colu ;-) ), ale funguje to velmi dobře. Samozřejmě se nečistoty vysávají jezírkovým vysavačem (nejlíp pak robotickým, což bude trvat, než na něj našetříme), to se ale řeší i u bazénů.

4) utopená zvířata. Lidi, kteří nechali otevřený kryt bazénu nějakou dobu, popisují, že lovili z vody mrtvá zvířata. Mrtvé psy, kočky, lasičky, králíky ... To je smutné. Naproti tomu v diskuzích jiní lidé píšou, že mají nekryté bazény už desítky let a mrtvé zvíře žádné. Jejich psi a kočky žijí a ti majitelé nechápou, jak se tam někomu zvířata mohou topit. Ono je to asi o něčem jiném. Záleží na pozici bazénu, na tvaru, na tom, jestli mají zvířata kde jinde na zahradě pít. Jestli vedou do bazénu nějaké schody či je tam mělčí zóna (dělá se u biobazénů a koupacích jezírek). U nás je to jednoduché, děláme biobazén vyvýšený (jsme ve svahu a jinak to ani nešlo a líbí se nám to víc), takže se do něj zvíře může dostat jedině z malého místa z terasy. A tam budou pozvolné schody a malá mělčina, kde se zvířata mohou napít a mohou vylézt. I když ale očekávám, že budou pít z našeho spodního okrasného jezírka s rostlinami, kde obvykle všechny cizí kočky z okolí a ježci a bůhvi kdo všechno další pije...  prostě máme jiné místo, kde se zvířata mohou napít a netopí se tam. Psa ani vlastní kočku nemáme a neplánujeme. Přátelé mají koupací jezírko na zahradě už sedm let a ani psi, které hlídali, ani jejich kočka ani jiná zvířata se jim tam neutopila. Ale právě u bazénu, který má kryt a tudíž jasně daný ohraničený kraj jen třeba se schůdky (aby tam ten kryt šel dát), bych to riziko právě čekala velké. Biobazény, které krytí nemají a mívají mělčiny s  rostlinami a různé schůdky a organické tvary apod., budou pro zvířata bezpečnější.

Tak, snad jsem vám tady sepsala moje úvahy o krytech na (bio)bazény a vysvětlila proč zrovna my ho nemáme a nebudeme mít. A jak přistupujeme k bezpečnosti dětí na zahradě s nebezpečnými vodními plochami. Takže až někdo bude mít na sociálních sítích spasitelský komplex a bude mi tvrdit, jak je pitomé nemít nad bazénem kryt, nechť si nejdřív přečte tohle moje povídání a pak teprve něco vypustí z pusy.