Musím se přiznat. Trpaslíky sice v zahradě nemám, ale krapet kýče u nás přecejen najdete. Každý samozřejmě za kýč považuje něco trošku jiného, obecně je to ale věc, která je hezká třeba v Anglii, Německu, Japonsku, v Africe či Austrálii v zahradách, nicméně na české vesnici nebo v českém "satelitu" působí krapet nepatřičně. Japonsky laděná předzahrádka s kameny, javory a lucerničkami u typické české chaloupky... antické sochy a řecké vázy hned vedle českého trakaře a plaňkového plotu. No, myslím, že máte nejspíš svoji představu, co je v zahradách kýčovité.

Já vám teď nejspíš krapet rozšířím obzory. Mám totiž jednu malou vášeň a tou je vozit si přírodní drobnosti z dovolených a vystavovat. Ne někde na poličce doma, ale pěkně v přirozeném prostředí, tedy v naší zahradě. Některé předměty a drobnosti jsou jen malé a nevšimnete si jich. Třpytivý kámen z jezírka u vrcholu Möltallu mám schovaný na gabionech za malinami. Piniová šiška z Caorle byla schovaná v živém plotě a sloužila jako malá skrýš pro brouky, než se postupně rozpadla. Modrý broušený kámen zakoupený v Parco delle Cascata u Moliny je pro změnu v pítku pro hmyz. Tyhle do zahrady celkem zapadly a věděla jsem o nich jen já. Občas jsem si je našla a připomněla, jak krásná byla ta místa, kde jsem tyhle "zahradní ozdoby" získala. 

Jiné předměty z dovolených na naší zahradě jsou už krapet nápadnější. Třeba taková písková cestička z boku domu s pár velkými koupenými mušlemi ze svatojakubek a spoustou malých mušliček. Právě ty malé jsme teď se synkem poctivě na dovolené v Itálii sbírali, abychom si je dali do zahrady. A k tomu i trochu italského písku, ten je v cestičce přimíchaný samozřejmě taky. Vždycky když tam chodím bosá, připomenu si naši dovolenou u moře a je mi fajn. A že je to v české zahradě krapet nepatřičné? Ano, vlastně ano. Jak říkám, taky mám ten svůj kousek zahradního kýče, a tak trochu doufám, že mi třeba zde do diskuze někdo napíše, že nejsem jediná :-)

Kousek Itálie u nás na zahradě.

Pinterest je šikovná služba na hledání inspirace. Nebýt brouzdání na vlnách různých zahradních obrázků, nejspíš by mne to vůbec nenapadlo. Manžela možná ano, ale mě prostě ne. Vytáhnout náš projektor na zahradu, natáhnout bílé prostěradlo, a užít si letní kino:

Alespoň se konečně vyplatil náš přístup k pořizování nové televize. Zatímco kamarádi a známí si kupovali stále větší a větší televize a řešili, kam s nimi v obýváku, my všem říkali, že to máme jinak. Už dlouho máme obyčejnou malou televizi, která v obývacím pokoji nezabírá moc místa, neumí moc funkcí, no ale neruší hezký prostor. A na filmy a promítání fotografií pro přátele a rodinu máme už roky projektor a notebook, jednu bílou stěnu a zatmavovací závěsy. S projektorem se dá totiž na zdi vykouzlit opravdu velký obraz a jen v momentě, kdy se diváci chtějí dívat. Popravdě, s malým dítětem se na samotnou televizi stejně díváme jen opravdu svátečně, takže se nám tento přístup hodí, se zahradou ještě víc.

Když manžel loni poprvé po nastěhování sestavoval "aparaturu" pro letní kino, matně jsem vzpomínala, kdy jsem na nějakém byla. Někdy když mi bylo 13 let? Poblíž Plumlovské přehrady? Ani nemám ponětí, o jaký šlo film a vzpomínky mi spíše splývají. Jedno jsem ale věděla jistě - toto si chci ještě někdy zopakovat! Tu nezapomenutelnou atmosféru letního kina, letní večerní vzduch, kdy je příjemná teplota a nejlépe vše bez komářích štípanců.

Kromě projektoru stačí na letní kino málo věcí. Nějaký starý notebook, na kterém jde spustit DVD s filmem a plynule jej zobrazí. Staré obyčejné reproduktory od počítače, které jsme si dali k židlím, abychom slyšeli zvuk tak akorát a přitom nerušili sousedy. Šikovný člověk, který tu techniku umí pospojovat kabely dohromady. Bílý ubrus nebo prostěradlo a nějaké tyčky. Občas jsme vytáhli naše stativy od fotoaparátu a kamery na podepření plátna, ale nakonec manžel svázal tyčky od stromů a konstrukce držela taky. No a ještě se hodí deky, repelent proti komárům a nějaké dobré pití.

Sedět doma v obýváku v letních večerech u filmů by mne netěšilo, ale na čerstvém vzduchu, s přáteli a pod hvězdami, to je jiná. A protože nám nevadí koukat dokola na lehce starší půvabné filmy, než nutně kupovat každou novinku, sestavujeme si takový svůj ideální seznam "letních" filmů. Tj. filmů, které v sobě mají nějakým způsobem kus léta, prázdnin, dovolené, tu příjemnou letní atmosféru. A protože je náš seznam takových filmů zatím docela krátký, ptáme se známých a přátel a rodiny na tipy na ideální filmy pro prázdninové promítání. Samozřejmě, co člověk, to rozdílný filmový vkus a rozdílné vnímání letní a prázdninové atmosféry ve filmech, ale za každou inspiraci jsme rádi... a ptám se tedy i tady: Jaký je Váš ideální letní prázdninový film?

Část našeho seznamu filmů pro letní kino (budu postupně doplňovat): Dobrý ročník (A Good Year, 2006), Mamma Mia (2008), Hříšný tanec (Dirty Dancing, 1987).  Chystám se sehnat Prázdniny v Římě, které jsem ještě neviděla.

Články a obrázky k tématu:

https://www.rachaelraymag.com/home-and-entertaining/screen-play-backyard-movie-party

http://www.thegardenglove.com/build-a-backyard-movie-theater/

http://www.momadvice.com/post/diy-outdoor-movie-night

http://modfrugal.com/tag/diy-outdoor-movie-screen/

http://www.hometreeatlas.com/7361/how-to-create-a-magical-evening-outdoor-movie-night-ideas/

http://lifehacker.com/5272943/build-your-own-outdoor-movie-theater

http://wholesomemommy.com/what-you-need-to-host-a-backyard-movie-theater-party/

Na co určitě zapomeňte:

O některých hezkých věcech člověk sice ví, ale musí se k nim dopracovat a dát jim trochu času. Já například potřebovala právě čtyři roky, abych si uvědomila, že potřebuji kus jedlého, respektive pestrého živého plotu. Koncept znám už dlouho - místo neužitečných rostlin jednoho druhu k sobě obvykle sázíte spoustu různých kvetoucích a plodících rostlin a dáte jim poněkud více místa do šířky a čas, než povyrostou. 

Chytré, milé, ale v malé zahradě to poněkud rozbíjí design. Alespoň tak jsem na situaci před čtyřmi roky nahlížela. "Ne, nemůžu tam dát mišmaš keřů, potřebuji nějakou klidnou, jednolitou plochu v rohu zahrady, navíc nejlépe stálezelenou a sestříhávanou, okrasnou, nejedovatou..." Tak jsme s manželem nakonec pečlivě zasadili dřišťál juliin a čtyři roky jej udržovali naživu a pečovali o něj. Postupně mne opustily všechny představy, které jsem o tomhle živém plotě měla. "Stálezelenost i v zimě" - vážně je mi nakonec v zimě jedno, kdo mi kouká na zahradu, jsme tam chvíli a nepotřebujeme odstínit pohledy sousedů. "Barevné zabarvení na podzim" - pár barevných lístečků na tomto stálezeném keři neudělá to stejné jako aronie či muchovník. "Nevadí mi ta pichlavost" - ale kdepak, nakonec mi zrovna tady hrozně vadí. Celý živý plot se nedá odplevelovat, každý list je pichlavý, nehledě na ostříhané větvičky. Nic pro malou zahradu. "Nejedovatost" - nakonec nevím, jak to s tou jedovatostí tohoto dřišťálu je nebo není. Myslela jsem, že plody poslouží třeba ptákům a rychle zmizí, nicméně ptáci o tenhle šlechtěný dřišťál ani nezavadili. A k tomu roste dost pomalu, často nám vymrzá (sice obroste, ale do června je někdy ošklivý), občas listy zničí i jarní mrazíky. 

Takže jsem toto jaro postupně trávila čas stříháním a ničením zakořeněných rostlin dřišťálu, abych si založila pestrý a snad i jedlý vyšší živý plot. Těch nadávek a rozčilování, rozpíchané a unavené ruce, odplevelování... mám jen malou část a pevně doufám, že za to ten můj nový pestrý živý plot fakt bude stát. Sem si značím, které rostliny do živého plotu zvažuji a proč. Celkově se budu snažit zapěstovat živý plot, který může ve většině míst jít až do šířky dvou metrů a do proměnlivé výšky podle toho, aby nestínil jednomu sousedovi. Naopak druhého souseda máme z jižní strany, tam stínit nebudeme a spíš potřebujeme vyšší živý plot kvůli soukromí.

Slunná část většího pestrého živého plotu

Na malý nízký plot je ještě hodí: zimolezy, keřové angrešty, rybíz, josta.

Stinná část pestrého živého plotu

Moc ráda bych Vám zde dala nějaké obrázky, jak potom celkově vlastně nějaký ten pestrý živý plot vlastně prakticky vypadá. Jak spolu vypadají pospolu různé zelené keře s různými listy a plody. Jenže se mi nedaří moc takových fotografií a obrázků na Internetu vlastně najít. Tak snad jednou přidám moje fotky.

Vy už třeba takový pestrý plot na zahradě máte? Napíšete mi do diskuze Vaše zkušenosti a na co si mám dát pozor? Předem velmi děkuji.

Další informace: 

http://snezles.blogspot.cz/2013/06/novoty-pro-ploty.html

https://urobsisam.zoznam.sk/zahrada/okrasna-zahrada/ako-si-vysadit-jedly-a-okrasny-zivy-plot

Taky jste si to hezky plánovali? Budu si pěstovat vlastní cukety, abych mohla sklízet jenom ty maličké, které jsou ještě křupavé. To bylo moje motto. Velké jsou přece na nic, vždyť si s jejich vařením lámala hlavu i moje babička i maminka, když jsme obří kilové kusy dostávaly od naší milé tety z vesnice. Babička například pracně cukety krájela na kolečka, prokládala šunkou (byly tlusté akorát jako plátek kulaté kuřecí šunky) a obalovala v trojobale, abychom je my, mlsná vnoučata, jedli. A když pěstovat vlastní cukety, tak jedna rostlina na celou zahradu stačila. Jen, aby se stihla uhlídat a cukety nepřerostly.

Fotka cuket ještě v době, kdy jsem stíhala sklízet ty relativně malé...

Roky plynuly a já se dostala do stavu, kdy jsem se slávou zasadila svoje cukety. Rovnou sedm sazenic, protože cukety máme opravdu rádi a navíc po přestěhování nebylo peněz zrovna nazbyt, zařizování domácnosti něco stojí a vlastní jídlo ze zahrady přišlo vhod. Samozřejmě pak stačil jeden výlet a jeden deštivý den na zahradě a s rukavicemi (proti nehojícím se škrábancům a podrážděninám od cuketových chloupků) jsem se prodírala mojí cuketovou džunglí a lovila právě tak obrovské kusy, jaké nám kdysi nosila teta. "Přece to nevyhodím, když to stálo tolik práce!" Myslela jsem tou prací především tvrobu vysokých záhonů a zalévání, jinak u nás rostou cukety v kompostu samy jako divé. Navíc velké kusy musíte oddělávat vždycky hned, jak je najdete, jinak cukety nenasazují nové květy a soustředí se jen na ty velké dozrávající.

Základem jakékoliv úpravy přerostlé cukety je podélné rozřezání a vydlabání houbovité části s velkými semeny. Já tuto část dávám ekologicky na kompost, ale pak mi v nově zakládaných záhonech klíčí samé divné cukety, takže vás na to raději upozorňuji. Vydlabáním vznikne kus cukety připravený ke zpracování. Některé odrůdy mohou mít v přerostlém stavu ještě i hodně tuhou slupku. Pokud máte zrovna takové, můžete ji raději oloupat. A tady následuje malá inspirace, co z těch přerostlých kusů vaříme.

Cuketová polévka s parmazánem

Většina přerostlých cuket u nás končí v chutné polévce. Recept je dost rychlý, není problém polévku vařit i v horkých letních dnech, dobře zasytí a dobře chutná. Cesta k tomuto receptu ale byla dlouhá, lemovaná několika nevydařenými pokusy. Kdysi jsem výbornou cuketovou polévku jedla v jedné restauraci v Brně. Tak mne dostala, že jsem - tenkrát absolutně polévky nevařící studentka - ji nakonec sama zkoušela uvařit. Větší cukety i s vnitřkem, voda, sůl a trochu nějaké bujonové kostky... asi tušíte, že tato várka skončila v koši. Od té doby už najisto vím, že základem dobré cuketové polévky je především poctivý vývar, cibulka v základu a česnek pro chuť, cukety s vydlabanými středy a dobré koření (oregano).


Cuketu si podélně rozkrojte a lžící vydlabejte houbovitý střed se semínky, ten do polévky nepatří. Na polévku budete potřebovat cca 400 g cukety nakrájené na kostičky. Dále si oškrabte a nakrájejte dvě nové brambory (cca 150g) na kostičky. Brambory přidají polévce trochu zemitou chuť, která jí svědčí, lze ale polévku uvařit i pouze ze samotné cukety. Jednu šalotku nakrájejte najemno a opražte na troše olivového oleje v hrnci dozlatova. Přidejte nakrájené cukety a brambory a chvíli opékejte, lze přidat ještě trochu olivového oleje, pokud je potřeba. Přidejte jeden stroužek česneku, propasírovaný, minutku ho také pražte ve směsi na oleji. Poté přilijte půl litru dobrého vývaru a polévku okořeňte solí, pepřem a oreganem (lze použít i čerstvé ze zahrady). Polévku přiveďte k varu a vařte chvíli, než jsou brambory měkké (dle velikosti kostiček, u mne je to kolem 5 minut). Poté odstavte a dobře rozmixujte najemno. My si polévku vychutnáváme posypanou najemno nastrouhaným parmezánem nebo pecorinem.

Křupavé cuketové placičky z trouby

Úžasný recept, vynikající chuť, spokojenost všech... jen kdyby to nestálo tolik práce. Pro mne jeden z nejpracnějších receptů, a to jsem si část postupu usnadnila pečením v troubě. Ale ve chvílích, kdy není peněz nazbyt, šetříme na dovolenou a cukety na zahradě plodí jako o život, se prostě do placiček pouštím, pracnost nepracnost. Navíc je to jedna z mála příležitostí, jak do mého malého synka dostat zeleninu.

Nahoře klasická varianta se strouhankou, dole zajímavější a snad i zdravější verze s mandlovou moukou a tapiokovým škrobem.

Pro ty, co omezují lepek a obiloviny obecně, řeší paleo dietu či lowcarb stravu, zde píšu i vynikající variantu s mandlovou moukou. Za tip na ni děkuji blogerce Michaele z českého blogu Yummy Mummy Foodie (http://www.yummymummyfoodie.cz/). A teď už k receptu.

Varianta se strouhankou a bramborami
Potřebujete přerostlé cukety a nejlépe také trochu nových brambor. Právě kombinace s menším množstvím brambor obvykle vylepší chuť a strukturu, nicméně cukety by měly převažovat. Množství zkuste odhadnout podle množství strávníků. Já ať dělám, co dělám, vždycky jich je méně, než potřebuji. Cukety rozkrojte, zbavte semínek a houbovitého středu, a nastrouhejte najemno. Brambory oloupejte a také nastouhejte najemno. Kdo má schopného kuchyňského robota, výrazně si ušetří práci.
Jedna z nejpracnějších částí je ale vymačkání vody z nastrouhaných cuket a brambor. Pečlivě je po troškách v ruce vyždímejte a vodu vylejte. Je to důležitý krok, bez vyždímání přebytečné vody byste si o křupavosti mohli zdát. Věřte mi, už mám za sebou mnoho nepovedených placiček. Vymačkanou směs cuket a brambor dobře promíchejte a přidejte dvě vejce (či klidně i více podle množství cuket) a propasírovaný česnek. Pečlivě jej rozmíchejte. Tajemstvím opravdu dobré chuti je jedna lžička až lžíce jemné kari Korma pasty. Poté do směsi vmíchejte tolik strouhanky, aby směs držela pohromadě a šly tvarovat placičky.  Nahřejte si troubu na 200 °C. Plech vyložte pečicím papírem a pokládejte na něj placičky. Pacičky jsou lepší tenčí, aby se dobře propekly. Na každou dejte malou lžičku přepuštěného másla. Pečte podle velikosti, 15-20 minut na jedné straně a potom 15-20 minut na druhé. Placičky by měly zezlátnout a po rozkrojení by nemělo být uvnitř syrové těsto. Pokud se vám něco nezdá, raději je v troubě nechte déle.

Varianta paleo a lowcarb
Brambory můžete nahradit najemno nastrouhanou mrkví. Opět by cukety ale měly převažovat a hodně se snažte vymačkat z nich vodu. Česnek a Korma pasta jsou pro chuť důležité. Místo strouhanky potom do směsi na placičky vmíchejte mandlovou mouku a přidejte tapiokový škrob, než dostanete hustší směs. Mandlová mouka by měla hodně převažovat nad škrobem pro lepší křupavost. Pokud to přeženete s tapiokovým škrobem, budou placičky hrozně moučné a ztratí se šťavnatost. Opět pečte placičky v troubě, pokapané přepuštěným máslem. Zkoušela jsem je dělat ve tvaru takových spíš "pusinek", ale potom se příliš pálily na povrchu a uvnitř ještě nebyly. Doporučuji spíš tvar placiček. Já ty moje pusinky zachránila rozplácnutím přes vidličku.

Rychlé cuketové špagety s rajčatovou omáčkou

Na všechny ty tipy s náhradou špaget za cuketové těstoviny (zoodles) jsem se dívala skepticky. Přece mi tohle milovníci těstovin a italské kuchyně nebudou jíst... poznají, že jde o "jiné" těstoviny. No jasně, že poznají. Vůbec mne ale nenapadlo, že jim to vlastně nebude vadit.

Cuketové těstoviny s mozarellou a klasickou rajčatovou omáčkou.

Nepotřebuji na výrobu těchto těstovin drahý spiralizer. Moje sestra mi radila, že jí to se spiralizerem stejně nešlo a zachránila ji spíše škrabka na špagety ze zeleniny. Dělá takové hranaté tenké pásky a měla by jít snad dobře koupit. Já ji sehnala přes internet tady: http://alternativashop.cz/, ale sestra má obyčejnou klasickou škrabku na julienne proužky z Tescomy. Přerostlé cukety si nejdříve zbavím houbovitých středů, jako obvykle, a potom tyto části škrábu škrabkou na tenké proužky. Část z těch cuket mi vždy zbyde, protože už naškrábat nejde, není za co držet. Tyhle zbytky lze nakrájet natenko a usušit na "mouku" (viz níže).
Tenké cuketové použky ze škrabky potom vařím v osolené vodě 3-4 minuty, sliju vodu a cuketové špagety smíchám s omáčkou (domácí nebo kupovanou). Při kousání poznáte, že jde o něco jiného, než klasické špagety, v chuti ale vůbec nevadí, že jde o cuketu. Náš syn akorát chvíli protestovat proti zelené barvě, ale jinak mu chutnaly.

Opečené cukety a brambory jako příloha
Cuketám kombinace s bramborami prostě sedí. V této opékané příloze opravdu nevadí, že jde o přerostlou cuketu, jen je jako obvykle potřeba vydlabat houbovitý střed se semínky. Trocha vývaru a dijonská hořčice udělají s chutí divy.

Opečené cukety a brambory jako příloha k pečeným kuřecím paličkám.

Na přílohu je dobré mít více cuket než brambor. Například 500g připravených cuket nakrájených na plátky a 350g nových oloupaných brambor nakrájených na plátky. Ve velké pánvi rozehřejeme jednu až dvě lžíce přepuštěného másla a vhodíme plátky brambor, okořeníme kmínem, tymiánem a trochou pepře. Mícháme jen opatrně a po chvílích, hodně se plátky lepí na pánev a rozbíjí. Po pěti minutách opékání brambor přidáme plátky cuket. Chvíli opékáme a opatrně promícháváme. Přidáme jednu až dvě lžičky dijonské hořčice a trochu vývaru (ideálně trochu demi glace, které směs i osolí, případně přidat trochu klasického vývaru, ale pokud nemáte zrovna po ruce, tak jen osolte). Promíchejte, pokladtě pár plátky másla a dejte na pánev pokličku, aby brambory i cukety dobře změkly. Jakmile budou hotové, podávejte např. k pečenému kuřeti.

Sušená cuketová mouka na zahušťování polévek

Tip na tenhle domácí polotovar mi řekla kamarádka. Obě jsme totiž řešily, jak zahustit některé polévky pro děti, ale bez lepku, nejlépe vůbec bez obilovin. Namísto obligátních brambor, vloček a nebo netypických kešu ořechů či neznámé tapioky atd. Třeba taková mangoldová polévka či jiná "listová" u mne bez zahuštění končily jako zelená voda. Nejdříve mne napadlo, že si cukety nakrájené na kostičky prostě zamrazím, ale chyba lávky. Cukety sice mrazit jde, ale pokud vím, tak jen nakrájené v blanšírované podobě (postup: http://www.wikihow.cz/Jak-zmrazit-cukety). Metoda "vezmu a dám do mražáku" prý nefunguje a cuketa změkne a ztratí úplně strukturu. Takže u nás ještě přichází na řadu pokusné sušení.
Ne, že by se ale cukety sušily nějak snadno, obsahují totiž hodně vody. Jejich sušení se podobá sušení hub. Pokud je chcete mixovat na mouku, musí se při ohnutí zlomit a ne působit jako guma. Do takového stavu je nejspíš dostane jen sušička ovoce a nebo různé kombinace sušení s vyhřátou troubou. Nic, co by se dalo dělat ve velkém letním vedru, kdy zrovna cukety plodí opravdu hodně. Já zatím dělám jen malé pokusy, cukety už při sušení hodně zmenšily svůj objem, ale stále jsou gumové. Nejspíš si zkusím od sousedů půjčit sušičku... pokud už cuketovou mouku vyrábíte, budu ráda za Vaše postřehy a nápady na následné použití.

Už se sušením takto zmenšily, ale stále jsou gumové.

Další inspirace na recepty:

• Nebojím se dávat přerostlé cukety ani do tohoto receptu na ratatouille: http://www.apetitonline.cz/recepty/165-ratatouille.html
• Chystám se na tyto cuketové tortilly s rýžovou moukou: https://www.hodnedomaci.cz/recepty/cuketove-tortilly
• Sladké buchty a koláče u nás téměr neděláme, ale vím, že někteří nedají dopustit na cuketové perníky, buchty, brownies a bábovky, kde má nastrouhaná cuketa dodat na šťavnatosti.

A jak zpracováváte přerostlé cukety Vy?

Obvykle s manželem články na blog nekonzultuji, ale o tomto příspěvku jsme se spolu bavili. "Opravdu chceš o tomto psát?", zeptal se mne upřímně a mile. "Máš ten blog pozitivně laděný, lidi tam nechodí číst depresivní články, ale spíš ty veselé." Jenže já bych před vámi cítila, že nejsem upřímná. Jak můžu teď psát o skvělých věcech v zahradě, když na ni sice se synkem a s manželem chodíme, ale já ve všech rostlinách a ve všech zvířatech jen cítím a vidím smutek a nic mne na ní netěší...

Nepotkávám se totiž už každý den se sousedem, přítelem a členem rodiny. Nezaléváme spolu, nedělíme se o ačokču, nevtipkujeme. A to bolí. Je tu a zároveň není. Koukám se přes plot do vedlejší zahrady a je až mrazivě prázdná. A člověk se ptá, jestli se nám ještě vrátí a nedostává jasnou odpověď.

Tak mi dejte čas. Mám připravené nějaké články... jsou pozitivní, jsou veselé, ale teď to se mnou nějak nesouzní. Já sem brzy zase něco dám, jen teď hned ne. Kdyžtak koukněte na Instagram, tam asi pořád nějaké fotky dávat budu.

Myslela jsem si, že když pořídíme synkovi trampolínu, tak prostě bude... no... skákat. To je celé. Teď, poučena, sem dávám souhrn našich nejčastějších trampolínových aktivit a her pro ostatní, kteří si stále ještě také myslí, že na trampolíně děti jen a pouze skáčou... 

Velká černá kreslící plocha

Už delší dobu pokukuji po velké venkovní tabuli na kreslení a zatím se mi žádná nezdála dost dobrá a hlavně dost velká, synovi totiž na kreslení papíry velikostně nestačí, kolikrát ani stůl. Jenže ono stačilo pouze pořídit křídy, černou třímetrovou "tabulovou" plochu jsme na zahradě už dávno měli, jen já to jako dospělák absolutně neviděla. Teď se chodí ve velkém kreslit na trampolínu. Kvůli špatné reakci synka na prach z klasických chodníkových kříd už jsme pořídili ty bezprašné. Obrázky postupně z trampolíny děti pak "vyskákají" nebo otřou do oblečení, případně je smyje déšť.

Hra na závoru

Nechápu, co na tom všechny děti baví už téměř rok... ale pořád hrajeme "na závoru". Jedná se o typickou léčivou hru "na zákazy"   (koho neděsí ten pojem "léčivá hra" :-) a zajímá ho víc, tak dávám odkaz na seminář kamarádky: http://www.beremehranivazne.cz/lecivehrani). Začali jsme ji hrát, aby se syn lépe vyrovnal se stěhováním, ale hrajeme ji doteď, a přidávají se všechny děti, které žádné stěhování neřeší. Hraje se tak, že dospělá osoba klečí uprostřed trampolíny a jednou rukou dělá závoru. Děti obíhají po trampolíně dokola a probíhají závorou. Ze začátku se závora otevírá a zavírá a děti poslušně čekají. Pak ale nějaké z nich proběhne okolo zavřené závory  a poruší pravidlo a od té doby obvykle všechny jen probíhají a děsně se baví tím, jak jim jakoby "hrozím", že za proběhnutí zavřenou závorou dostanou lechtací nebo pusinkovou pokutu. Vydrží to hrát opravdu hodně dlouho a mne obvykle dost bolí ruka. Hra na porušování zákazů u malých dětí prostě vede.

Pozorování hvězd

V létě chodíme na trampolínu s dekou a pozorujeme hvězdy. Trampolína je hezky vyhřátá a dobře se na ní leží.

Minitělocvična

Měkký dopad na trampolínu navádí ke zkoušení spousty věcí, které by si děti troufly jen na žíněnce. U nás válí sudy a dělají kotouly, jinde prý skákají přes švihadlo. Taky stojíme ve dvojicích a jeden druhého zkoušíme schválně shodit. A nevěřili byste, jak dlouho se dokáže malé dítě chtít na trampolíně honit dokolečka...

Tančírna

Když k trampolíně přivedete hudbu, tak je to zajímavá plocha pro kreativní tančení. A tedy my tančíme i bez hudby. A hlavně se smetákem, který je určený na smetání kamínků a větviček, které na trampolínu děti občas nanosí.

Děti si u nás taky často chtějí na trampolínu brát hračky, což jim není dovoleno kvůli bezpečnosti. Polevili jsme akorát u balonu, se kterým si na trampolíně kutálely a u nafouknutých balónků, se kterými si na trampolíně pinkaly.

Jestli máte trampolínu... co hrajete vy a vaše děti?

Další odkazy:

http://www.elefantino.sk/hry-na-trampoline/

http://baby-cafe.cz/forum/diskuse/46/49740