neděle 28. srpna 2016

Jak jsme natírali mlékovkami

Tak na tohle téma jsem si nechala trochu odstupu, protože mlékovky se staly tak trochu mojí srdcovou záležitostí. Mám je moc ráda a zkouším s nimi, co jde. Nicméně zahrada je pro ně ale už poněkud silné kafe a ne na vše jsou asi vhodné. Ale začnu pěkně popořadě.

Při natírání vypadala barva pěkně tmavě, ale pak hodne zesvětlala. Natírat může i malé dítě.
Jako první jsme se se synkem pustili do natírání vstupní plošiny na skluzavku. Musím potvrdit, že tyto barvy opravdu nesmrdí, ale příjemně tak nějak voní, a může s nimi natírat i malé dítě. Jen mi poněkud nedošlo, jakou bude mít můj malý syn spotřebu barvy. Takže natřel jen část plošiny pro zabavení a pro radost a pak jsem to dotřela vzhledem k ceně barvy raději pečlivě sama. Aby barva něco vydržela, tak jsme ji nechali den zaschnout a pak natřeli venkovním matným lakem. 

První překvapení bylo, že barva je mnohem světlejší, než jak jsme ji na stránkách podle obrázku vybírali. Venkovní lak ji totiž narozdíl od interiérového neztmaví. Ale ta fialová se nám líbí i taková světlejší, než jsme plánovali. Druhá drobná nepříjemnost byla, že se barva pořád trochu stírala a zůstávala na oblečení, když na plošině třeba dítě sedělo. A to jsme natírali hned na jaře, dlouho před stěhováním, aby barva i lak opravdu měly čas vytvrdnout. Tedy nic například na lavičku, jak jsme měla později někdy v plánu. No a teď po nastěhování vidíme, že plošina na skluzavku už je asi moc náročné místo na taková nátěr. Pod nohama dětí dostává zabrat a místy už je barva pryč a na jaře mne nejspíš čeká přemalování nějakou jinou barvou. 

Barva na plošině už je teď místy docela vydřená. 
Jako druhé přišly na řadu desky na moje vysoké záhony. Natírali jsme je u mých rodičů a na etapy, desky se různě přeskládávaly na jiná místa, aby nezavazely. A tam jsme přišli na jednu zajímavou vlastnost venkovního laku. Je tak bezbarvý a vůbec nezmění tón barvy, že pak člověk nemá ani tušení, co už natřel a co ještě ne. Často jsme museli všechny desky pokapat vodou a dívat se, které už ji odpuzují a tím pádem už jsou natřené, jinak bychom to nepoznali.

Náš vysoký záhon teď připomíná džungli, fialové okraje kolikrát ani nejde vidět.
Další hrací prvek, který jsme barvili, byl dřevěný chodníček do proutěného tunelu. Vyrobil mi jej můj bráška a v tunelu je z toho důvodu, že dřevěná štěpka není vhodná pro malé dětské ručky a kolínka. Vybrala jsem jen pár barev, které k sobě ladí. A v tomto případě se nám opravdu hodilo, že paní Klára (z mlekovky.cz) prodává i malá balení. Vyzkoušeli jsme si tak několik různých barev a nemuseli kupovat celá velká drahá balení, která by nám pak zbyla. A protože jsem s mlékovkami naprostý začátečník, dost mě překvapilo, že se se každá barva chovala krapet jinak. Například žlutá (moorish whispers) kryla výborně a vystačila na mnoho destiček. Naopak světle modrá (galway bay) a limetková (lambada lime) téměř vůbec nekryly a nechtěly se rozmíchat. A od odstínu Marrakesh lanterns jsme očekávali odstín do šedo-hnědé, ale nakonec byl vlastně jen světle šedý. Fialová (carribean reef) z námi kupovaných nakonec vypadala nejvíce sytě a nejlépe se natírala.

Barevný dřevěný chodníček ve vrbovém tunelu je taky natíraný mlékovkami.
Aby těch pokusů nebylo málo, dostali jsme darem od mého táty upravené a lehce ohoblované staré trámy ze stodoly, kterou boural. Táta je nařezal a manžel z nich potom připravil kůlový "chodníček" pro synka. Na řezu nebyly nijak hoblované či zahlazené, takže spolkly poměrně dost barvy a pak laku, musela jsem dělat dva nátěry, aby byla barva trochu více vidět. To se ale tak nějak dalo čekat. Boky trámků jsme ale nakonec natírali obyčejnou hnědou ochrannou lazurou, protože dokupovat další mlékovky by už pro nás bylo dost drahé. Barvy nám nestačily tak, jak jsme si to laicky odhadovali, dělali jsme několik objednávek. Každopádně u těchto kůlů je, když jsou suché, nejvíce vidět efekt matné přírodní barvy. Člověk má pocit, jako by tam byly už roky, barva je bledší a je vidět struktura dřeva. Barvy se zvýrazní jen při dešti.

Foceno za deště - to se barvy zvýrazní, jinak jsou velmi světlé. Velké "pařezy" vepředu natřené nejsou, jen trámky vzadu.
No a více toho natřeného mlékovkami nemáme. Jsou poměrně drahou záležitostí a na namáhaná místa už si je asi natírat netroufnu, protože mám obavy, že zátěž asi nezvládnou. Ty hlavní dřevěné hrací prvky pro děti jsem jimi natřela. Ale jsem zvedavá, jak vůbec zvládnou zimu a špatné počasí. Nicméně pracovalo se s nimi velmi dobře a hezky voněly. Byla to zajímavá zkušenost. Na interiérové věci určitě doporučuji, do zahrady spíš jen na nějaké pokusy a opatrně. A na závěr jen ještě fotka, co jsme natřeli zbytkem fialové barvy - dřevěné části venkovního metalofonu pro synka:

Venkovní metalofon a zvonkohra – dřevo má taky nátěr z mlékovek.

Možná by vás také zajímalo:
Mlékovky
– barvy pro zahradu

úterý 16. srpna 2016

Sázejte (medonosné) květiny!

Tento rok mám ve znamení květin. Od jara sázím, sázím, sázím. Konečně. Kromě toho, že je to jedna z věcí, kterou prostě my ženy děláme (mnohé prostě zbožňujeme květiny, jejich vůni, jejich krásu) a tak nějak se to ode mne dalo čekat... mám ještě jeden vznešenější a vyšší cíl. Chci postupně volná místa, co půjde, na své zahradě osázet a dosázet různými květinami, abych pomohla včelám a čmelákům!



A včely vážně potřebují pomoct. V dnešním světě plném monokultur na polích i v lesích, se stále zákeřnějšími pesticidy, které se dostávají až do pylu a nektaru, a vůbec ve světě, kde buď kvete celé pole či sad a nebo nic, to mají včely opravdu hodně těžké. Mizí. Nevím, jak moc to probíhá u nás, ale například v USA mizí opravdu ve velkém. Paní Marla Spivak má o tom celé velmi působivé video na TEDu (zapněte si v rohu titulky na české, pokud potřebujete, jsou tam):



(Kdyby vám video nefungovalo, najdete jej pod odkazem https://www.ted.com/talks/marla_spivak_why_bees_are_disappearing?language=cs)

Nemám moc ráda nářky nad světovými problémy a konstatování, že je něco špatně a čekání na politiky či vyšší moc a tak. Nerada slýchám nářky nad tím, že bez včel nebude ovoce ani většina zeleniny a nemám ráda depresivní náladu. Každé zjištění o nějakém velkém (světovém) problému a špatné věci mne tak trochu sráží na kolena tou bezmocí, že s tím jako jedinec prostě nic nezmůžu. Mám raději lidi, kteří představí nejen problém, ale i nápad, co každý jedinec může udělat, aby se něco změnilo. A právě paní Marla Spivak mi ten nápad a výzvu ve svém videu dala. Každý může něco udělat, stačí sázet (medonosné) květiny! Na zahradu, na balkon, na veřejná prostranství, darovat a zasadit květiny kamarádům do zahrad, guerilla gardening i oficiální sázecí akce v městech, vesnicích.


Jen toto, říkáte si? Ano, jen toto. V dnešním světě bez květin je každá medonosná květina pro včely prostě podklad. Především v době, kdy jim odkvetlo místní řepkové pole. A vůbec jakékoliv květiny s pylem a nektarem, které kvetou v různou dobu. Ač je naše zahrada malá, s květinami to bude malý, ale příjemný včelí bufet rodinného typu mezi poli a některými sterilními a "pouze" zelenými zahradami.

U své tchýně na zahradě už vidím, jaké skvělé výsledky to má. Má zahradu s květinami – narcisy, macešky, růže, šuškardy, čilimníky, šeříky, vajgélie a především spousty a spousty levandulí a perovskie. Čmeláci jí nocují na stěnách domu, aby měli hned ráno co nejkratší cestu na exkluzivní levandulovou mňamku. Včely si dělají přes její zahradu letecký koridor. A místní i procházející turisté jeden po druhém nakukují do její zahrady ze silnice, protože kvetoucí zahrady, těch už tolik v dnešní době asi není. A lidi prostě mají květiny rádi.


Já už mám přírodní zahradu s většinou jedlých rostlin, stromů a keřů a nějakou tou zeleninou. To je dobré pro mne a pro moji rodinu. Ale když do tohoto místa prostě ještě doplním pár medonosných květin, bude z mé zahrady místo dobré nejen pro moji rodinu, ale pro celou oblast. A jestli se ptáte, co jsem letos sázela, tak z těch medonosných levandule, perovskie, čistec, kyprej, rozrazil klasnatý, hvězdnice, tařičky, mateřídoušky, hlaváč, verbenu, večernice, srdcovku, prvosenku jarní, dračík, krokusy, narcisy, fialky, řebříček, lnici, řetězovku. Rostlinku po rostlině, co finance dovolily, protože to přecejen není úplně levná záležitost. A samozřejmě pomůže jedlý trávník a kousek louky. No a příští rok bych ráda doplnila čechravy, žluťuchu, lilie a medovník meduňkolistý.

Zatím musím říct, že včely milují jahodovou mátu, ani se kolem ní nedá projít (a musím si dávat s malým synkem pozor "na včeličky"). Neustále krouží spolu s motýly i kolem verbeny viržinské a kypreje. Je to paráda.

A co vy, sázíte květiny pro včely?


Další inspirace na medonosné rostliny:

čtvrtek 11. srpna 2016

Přestěhováni!

Nevím, od kdy se počítá, že je člověk přestěhovaný. V sobotu jsme v novém domě už spali, ale teprve v úterý nám dodělali kuchyni. A tak za opravdový moment přestěhování nejspíš můžu považovat až chvíli, kdy jsem poprvé zašla na náš vysoký záhon, utrhla si ty (přerostlé) cukety, ze spirály koření a domovem zavoněla cuketová polévka. A v dešti jsme grilovali na terase krkovičku s rozmarýnem.

První úroda z vysokého záhonu.

A žiju si svůj splěný sen. Od hromad krabic a krabic a věcí a spousty práce se zabydlením utíkám do klidné zahrady. Přivoním si ke svraskalým růžím, uzobnu pár měsíčních jahod, moruší, přezrávajících angreštů nebo začínajících ostružin. Kochám se zelení, vůněmi, rosou v trávě a mám tak víc síly dát do kupy ten prostor uvnitř domu. Udělat si zahradu ještě před stavbou domu a při ní bylo náročné, ale fakt to stálo za to.

úterý 2. srpna 2016

Srpen – co dělat na zahradě

Co můžete dělat na zahradě v srpnu?
  • Je možné v zahradě na dece pozorovat "padající hvězdy", meteorický roj Perseidy je možné sledovat až do 24. srpna, nejvíce meteorů by mělo být vidět kolem 13. srpna.
  • Na zahradní domácí letní kino už nemusíte čekat do 11 hodin, stmívá se dříve. Stačí vám jen projektor, reproduktory, natažené prostěradlo a hezký film.
  • Pokud máte ohniště, můžete si opékat špekáčky. Není to sice nejzdravější, ale s kytarou, špekáčkem a čerstvým chlebem u ohně je večer krásně. Nebo na ohni zkuste vařit v kotlíku, například Sklenský kotlíkový guláš od Maryny.
  • Už dozrávají ostružiny, skvělé jsou jen tak nebo do jogurtu. (Další letní dobroty ze zahrady.)

  • Můžete si plně vychutnávat zeleninu ze zahrádky. A do prázných míst ještě vysázet či vyset polníček, špenát, ředkvičky a kapustu. Případně lze na prázdná místa zeleninové zahrádky set svazenku, kterou zbožňují včely a lze ji použít jako zelené hnojení.
  • Lze sklízet ovoce, první letní jablka i hrušky, i některé ranné hrozny, dále švestky, mirabelky. Ze spadaných plodů můžete sušit křížaly nebo vyrábět džemy. Ale plesnivé plody vyhazujte.
  • Usušte si bylinky, koření i případné hříbky "ulovené" v lese.
  • Nezapomeňte doplňovat ptačí napajedla a koupátka, aby ptáci i hmyz ve vedrech nežíznili a nepouštěli se zbytečně do ovoce,
  • Některým jehličnanům nemusí svědčit přílišná horka, proto je párkrát šetrně a ve vhodnou dobu zalejte ke kořenům.

Na co určitě zapomeňte:
  • na zalévání studenou neodstátou vodou a navíc přes poledne, rostlinky byste takto spálili (více v článku Pravidla zalévání),
  • na časté sečení trávníku, v případě slunného a teplého července by na trávníku zbyla akorát vysušená místa.

Možná by vás také zajímalo:
Práce na zahradě.
A nechcete raději zábavu?

čtvrtek 28. července 2016

Tvorba našeho vyvýšeného záhonu

Asi jsem snad jediný blázen, který řešil vysoké záhony až v půlce července. I s rostlinami! To, proč se tvorba záhonu nakonec musela kvůli terénním úpravám okolí domu odkládat týden po týdnu a na balkoně mi živořily cukety, papriky, rajčata, pórky, celery i ačokča v minikvětináčcích, to by bylo na dlouhý příběh. Spíš se podívejte, čím jsme vlastně ten záhon nakonec naplnili a z čeho je udělaný.

Já vím, netradiční velikost, tvar, barva a do toho skomírající rostliny. Ale ani nevíte, jakou mám z toho mého záhonu radost! Je skvělé, že je hotový.
Na zeleninové záhony mám určený jen malý prostor u domu. Tvar do "Lka" a je nutné celým tím místem vést hlavní cestičku kolem domu. Tak jsem si sedla a na papír nakreslila roztodivné tvary záhonů se zkosenými hranami. Různé výšky, různé plochy. No a jediný, kdo mi zvládl takové divné záhony udělat z tátových desek, byl můj mladší bráška. Naměřil, nařezal a dopředu připravil desky a sloupky a já s manželem jsme je celé natřeli fialovou barvou mlékovek a exteriérovým nátěrem, aby to trošku vydrželo. Bráška i můj táta ale tvrdí, že minimálně sloupky, které jsou v zemi, stejně víc než dva roky nevydrží, nátěr nenátěr. A zbytek prý taky moc nevydrží. Tak uvidíme.

Záhon se snažím napasovat do malého místa ohraničeného aroniovým keříkem a koncem vedení vinné révy.
Záhon jsme tvořili na navezené, spíše jílovité půdě. Nehloubili jsme jej, jak je zvykem. Ani přirozeně nemáme žádné původní drny, které zůstanou při hloubení záhonu do trávníku. Sloupky, které drží dřevěné desky, šly 30 cm do země a přidali jsme k nim naspod štěrk, aby nestály příliš ve vodě a vlhku. Celá spodní strana záhonu je pokrytá pletivem kvůli hlodavcům (toto je důležité). Vyčetla jsem, že by mělo mít oka maximálně 1cm x 1cm. Takové ale v hobymarketu neměli a tak mne (jak jinak) zachraňoval můj táta. Vytáhl z půdy robustní krásné pevné pletivo, které bylo tak akorát. Na stěny záhonu jsme jej přibíjeli skoro celý den malými zahnutými "skobami" a pláty pletiva k sobě zapletli drátem.

Detaily našeho dřevěného netypického vysokého záhonu.
Abychom prodloužili životnost dřevěného hrazení záhonu, přišla dovnitř nopová folie. Těmi "body" směrem ke dřevu, aby mohlo lépe schnout po dešti. Vzali jsme ji (se svolením) stavařům ze stavby našeho domu, takže ani nevím, kolik vlastně stála a v jak velkých rolích se prodává.

Velké kusy dřeva naspod záhonu budou zadržovat vláhu a postupně se rozkládat.
Jako první potom přišlo do záhonu veškeré dřevo a klády, které jsme od jara nashromáždili. Především šlo o čerstvé palivové dříví od mého táty (z listnatých stromů), ale přidali jsme i kmen vánočního stromku, byť to možná lehce okyselí. Už v této chvíli mi začalo být jasné, jak je záhon nesmírně obrovský a jak máme toho všeho materiálu málo. Různé hromádky dřeva zabíraly různé kouty zahrady, ale najednou v záhoně vypadaly jakoby nic. Množství určené pro více záhonů sotva nějak zaplnilo ten jeden.

Už s záhon trochu plní, říkala jsem si. Pak jsem ale větvičky pošlapala, aby si sedly, a opět všeho bylo málo.
Na jaře jsme mému tátovi brali opravdu vše, a tak jsme měli poměrně slušnou zásobu ostříhaných větví a větviček z ovocného sadu. To vše taky přišlo do záhonu a podupat a pošlapat, aby si dřevo více sedlo. A na dřevěný základ měl přijít hnůj. Jenže ten jsme neměli, tak jsme rovnou začali vršit náš vlastní kompost z kompostéru. Do záhonu jej přišly troje plná kolečka a sotva to nějak pokrylo vrstvu větví. Spíše kompost propadával dolů. Tak jsme museli přidat i šest balíků toho kupovaného. A podle všech dobrých rad jsem ještě přidala pytel carbomulče a pytel biouhlí. Rozdíl mezi těmi dvěma je ten, že carbomulč má větší kousky a lépe se s ním pracuje. Na našem větrném pozemku jemná směs biuhlu lítala a uhelný prach je nevhodné dýchat, museli jsme jej navhlčit, aby se s ním dalo pracovat. Dál jsme do směsi přimíchali trochu drcené rohoviny (pro dusík) a několik sáčků perlitu (pro odlehčení substrátu). Výživná směs, radost to pohledět. A samozřejmě poměrně drahá záležitost.

Směs kompostu, carbomulče a biuhlu (to černé), perlitu (to bílé), trochy drcené rohoviny a pár substrátů, co mi zbyly z balkonového pěstování.
Celý záhon jsme prolili vodou, aby si trochu "sedl" a pak sázeli rostliny a přisypávali kompost, kde bylo ještě potřeba. Rostliny jsem si předpěstovala od semínka a od května už doslova živořily na balkoně v malých květináčcích, takže nevypadají až tak pěkně. Ale věřím, že se ještě stihnou rozrůst a některé i zaplodit. Rostliny jsem zamulčovala dřevitou štěpkou z listnatých dřevin, které mám ještě dost. Jen nevím, jak se mi do té štěpky příští rok budou set semínka a jak se s ní bude pracovat. No uvidím, jestli tento mulč na zeleninové záhony ještě nepřehodnotím.

Záhon osázený rostlinami, už chybí jen mulč.
Pokud si říkáte, proč mám uprostřed záhonu tu desku a kus folie, tak vězte, že u tak obrovského záhonu bych těžko dosáhla až na okraj. Hodlám chodit po těchto deskách (záhon je vysoký půl metru), prostoru na zahradě nemám nazbyt, takže jsem si vymyslela tuhle komplikaci pro rohový záhon. Ty ostatní už budou normálně dostupné.

Tak a teď jsem zvědavá, jak se zelenině v takovém záhonu bude nebo nebude dařit. Záhony se mi ale v takové podobě rozhodně líbí, jsou krásné.


Možná by vás také zajímalo:
Jak na naše vysoké záhony Co má být uvnitř
vysokého a vyvýšeného záhonu?

čtvrtek 21. července 2016

Muchovník. Jasně, ale který?

Obvykle, když za dědou přijdu s nějakou ekozahradní novinkou, zjistím, že už ji dávno zná a má v zahradě. Tak jako muchovník. Vůbec jsem nevěděla, co to je za keř u výběhu slepic, byl sázený v době, když už jsem na zahradu dědy už moc nechodila a bydlela ve městě. Navíc děda je přesvědčen, že je to nějaká "borůvka" a o slově "muchovník" neslyšel. Ale má ho tam. Plody jsou vynikající a keř je na podzim krásně zbarvený. Není tedy divu, že jej chci i do naší zahrady.

Chutné plody dědova muchovníku.
Když jsem se ale začala ptát po odrůdě toho chutného dědova muchovníku, bylo to marné. To děda vůbec nevěděl, v době, kdy rostlinu kupoval, se zahradníci asi moc neobtěžovali s označením druhu, spíš mu tvrdili, že kupuje borůvku. A tak jsem začala pátrat po tom, jaké druhy vlastně jsou, nač se hodí a jak jejich plody chutnají.
Musím říct, že jsem o muchovníku uvažovala v mnoha podobách. Klasicky je to vzdušný pěkný vysoký keř, ale je celkem odolný a tak jej lze různě tvarovat a nestandardně využívat. Lze prý zapěstovat jako vysokokmen, stříhat do jedlého stříhaného živého plotu nebo pěstovat na terase v nádobě (vydrží i silné mrazy, je odolný do - 30 °C).

Muchovníky lze zapěstovat do volných i stříhaných živých plotů (obrázek vlevo nahoře), nejčastěji je však lidé mají jako solitérní velké keře (vpravo nahoře dědův muchovníkový keř). Pokud se bavíme o muchovníku jako stromě, nejčastěji jej uvidíte jako mnohokmenný strom (obrázek dole). Zdroj obrázků: http://www.thetreefarm.comhttps://www.ebben.nl/ a vlastní)
Co se chuti týká, tak to je samozřejmě čistě individuální. Nicméně jsou lidé, kterým muchovníky absolutně nechutnají, kolikrát právě ty nejvyhlášenější odrůdy. A stejná odrůda u souseda jim chutná. Problém je prý v tom, že u nás už někdy v roce 2008 byly prý hojně prodávány semenáče, ale pod názvem původní odrůdy. Jenže u semenáčů hrozí, že nepřevezmou vlastnosti mateřské odrůdy a lidi tak pěstují hořké nebo moučnaté muchovníky a myslí si, že mají to, co mají mít. U šlechtěných odrůd tedy opravdu pozor, abyste sehnali především kvalitní rostliny.

Jaké muchovníky si tedy můžete do zahrady pořídit?

1) Muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia) – tento druh je nejčastěji šlechtěn právě pro chutné plody, z těchto tedy vybírejte, jestli chcete mít z čeho dělat marmelády a co s chutí jíst. Odrůdy jsou šlechtěny na to, aby na stromě dozrávaly zhruba ve stejný čas, některé i přímo na to, aby v trsech dozrávaly najednou. Nejlépe snáší i sušší místa a je nejotužilejší. Obvykle roste přirozeně jako velký bujný keř.
  • Martin (Amelanchier alnifolia Martin) – keř bujného růstu, až do pěti metrů, ale prý jde držet řezem kolem 2,5 metru. Prý více odnožuje zespod, nelze moc dobře zapěstovat stromeček. Zraje velmi brzy, už začátkem června a má prý vyvážený poměr sladké a kyselé složky, takže je dobře osvěžující a prý vůbec nejlepší pro jezení přímo ze stromu. Navíc plody v trsech zrají všechny najednou. Velmi dobře snáší řez, takže s ním lze experimentovat do živého plotu. Daří se jej pěstovat (stříhaný) i na terase, viz http://teddyzhk.webnode.cz/.
  • Thiessen (Amelanchier alnifolia Thiessen) – hodně rozložitý keř, opět k pěti metrům, ale lze jej stříhat na menší. Moc prý neodnožuje. Osvěžující chuť, vyvážená sladkost a kyselost, jen trsy zrají nejednotně, proto se místo něj častě volí odrůda Martin, která je podobná.
  • Smoky (Amelanchier alnifolia Smoky) – keř, který jde od začátku rychle do výšky, ale postupně vytváří odkopky a rozšiřuje se jimi. Je označován za nejsladší odrůdu muchovníku. Zraje od poloviny června a zraje nejednotně, plodí však bohatě. V plodech je hodně velkých semen, což může někomu vadit a někteří jej považují za více aromatický a trochu už moučný, má mít výraznou "muchovníkovou" chuť. Je vhodný pro živé ploty.
  • Northline (Amelanchier alnifolia Northline) – mělo by jít o trochu menší keř, který ale hodně vytváří odkopky. Odrůda se vyznačuje jednotným zráním, nepraská v deštivém počasí a je hodně výnosná. Vhodná pro živé ploty. 
  • Honeywood (Amelanchier alnifolia Honeywood) – odrůda speciálně vyšlechtěná pro větší odolnost proti jarním mrazíkům. Obecně muchovníky zvládnou v květu i -5 °C, tato navíc kvete později, takže by mrazům měla více uniknout. Vhodná prý do problematických mrazových kotlin a oblastí, kde mrazy vezmou všechny ovocné stromy. Keř má bujný růst a plodí až nejdřív v půlce července, plody dozrávají v různou dobu.
  • Obelisk (Amelanchier alnifolia Obelisk) – tato odrůda je častěji prodávána jako okrasná, keř si drží vzpřímený tvar takového vysokého obesliku (3 metry výška, 1 metr šířka), je vhodný do úzkých prostor, případně i do nádob na terasy. O chuti plodů jsem toho ale moc nezjistila.
  • Krasnojarskaja, JB30, Succes – další odrůdy, o kterých toho ale moc nevím.

Některé muchovníky lze zkoušet pěstovat v nádobách na terase, jsou velmi mrazuvzdorné. Pokud máte na zahradě jen úzké místo, zkuste odrůdu "Obelisk". (Zdroj obrázků: https://cz.pinterest.com/ a http://www.rezeau.org/)
2) Muchovník kusického (Amelanchier Cusickii) – tento druh muchovníku u nás není tak často pěstovaný. Obvykle jsou pěstitelé z jeho chuti zklamaní, na někoho je moc výrazný "muchovníkový", na někoho příliš moučný a nebo naopak nevýrazný. Spíše se nedoporučuje jej pěstovat kvůli plodům.

3) Muchovník lamarckův (Amelanchier lamarckii) – někdy taky označován jako muchovník velkokvětý (Amelanchier grandiflora). Tvrdí se, že tento druh má nejkrásnější vzhled, na podzim se mu výrazněji barví listy než jiným odrůdám. Plody dozrávají postupně, nejde sklidit celý keř najednou. Používá se především na solitérní keře až stromy, je hezky vzdušný.
  • Ballerina (Amelanchier lamarckii Ballerina) – velmi pěkný keř či spíše vícekmenný strom, vzdušný. Na diskuzích si pěstitelé jeho chuť velmi chválí. Sklizeň je postupná. Keř dorůstá až 6 metrů do výšky a skoro 5 metrů do šířky. 
  • Vicky (Amelanchier lamarckii Vicky) – moc o něm nevím, plody by měly být dobré, sladké. Rozhodně se ale prý nehodí na balkony a terasy, jak tvrdí prodejci, je totiž moc bujný v vzrůstný, více v příspěvku: http://teddyzhk.webnode.cz/
  • Princess Diana (Amelanchier lamarckii Princess Diana) – je to malý, hezky rozložitý strom (respektive jde dobře do tohoto tvaru zapěstovat). O chuti jsem nic nezjistila.
4) Muchovník kanadský (Amelanchier canadensis) –  tento druh může být v původní formě až 8 metrů vysoký a roste více vzpřímeně. Nicméně nejčastějš odrůda Prince William je spíše malý keř.
  • Prince William (Amelanchier canadensis Prince William) – u nás bývá často ale řazen pod "grandiflora", byť by prý měl správně patřit pod ten kanadský. Keř silně odnožuje a má hodně aromatické plody, které ne každému sednou. Někdo uvádí, že jsou hodně moučnaté. Jiní, že jsou krásně sladké a výborné. Roste poměrně pomalu, jde spíš o třímetrový keř. 
5) Muchovník vejčitý (Amelanchier ovalis) – někdy se také uvádí pod názvem Amelanchier rotundifolia. Jde o malé a pomalu rostoucí keře, častěji se uvádějí jako vhodné rostliny do nádob na terasy. Prý by měly lépe snášet i polostín a hlavně dobře snášet suchá stanoviště. V původní formě plody nejsou chutné, vyšlechtěné druhy už prý ale dobré celkem jsou.
  • Helvetia (Amelanchier ovalis Helvetia) – zakrslý muchovník, který roste jen do výšky 1–2 metrů. Je vhodný pro pěstování na terasách v nádobách.
  • Edelweiss (Amelanchier ovalis Edelweiss) – měl by mít trochu lepší chuť než Helvetia, jde ale o trochu větší keř kolem 3 metrů.
  • Jenybelle (Amelanchier ovalis Jenybelle) – keř by měl mít plody sladké i před plným dozrání, neodnožuje tolik.
Muchovníky Ballerina a Princess Daina by měly jít zapěstovat do klasického stromku (Zdroj obrázků: http://gbsgardencentre.com/ a http://www.connonnurseries.com/)
6) Muchovník hladký (Amelanchier laevis) – až pětimetrový vzdušný strom, který se pěstuje především jako okrasný. Původní forma prý nemá moc dobrou chuť.

Obvykle se doporučuje do přirozeného živého plotu odrůda Martin a Smoky, jako úzký stromek Obelisk, jako solitérní strom Ballerina a na terasy pokusně Helvetia. Budu zkoušet několik těchto odrůd, takže potom dám vědět, jak se chuť plodů a rostliny liší.

Co byste ještě o muchovníku měli vědět? Jedná se o samosprašnou odrůdu, stačí i jen jedna rostlina. Nicméně více rostlin úrodu zlepší (ale zase mají plody prý více semínek). Velmi dobře snáší občasné sucho a chce nejlépe plné slunce. Tyto rostliny jsou hodně medonosné a zjara velmi pomohou včelám. Dobře snášejí jarní mrazíky (až do -5 °C). 
Při postupné sklizni pozor, nejezte nezralé muchovníky. Obsahují totiž v listech, pupenech, ale především i v nezralých plodech kyanogenní glykosid prunasin (prý to co je v hořkých mandlích a peckách meruněk). Je i ve zralých plodech, ale jen malé množství, které by uškodilo až v případě, že byste muchovník jedli na kila.

Další články a texty, kde jsem čerpala informace:
http://www.ekozahrady.com/muchovnik.htm
http://abecedazahrady.dama.cz/clanek/vypestujte-si-chutne-a-zdrave-plody-muchovniku
http://www.ireceptar.cz/zahrada/uzitkova-zahrada/zazrak-jmenem-muchovnik-pestovani-recept-na-liker-a-vino/
http://www.plnazahrada.cz/karta-muchovnik.php
http://diskuse.nachvojnici.cz/viewtopic.php?f=37&t=113
http://www.kiwiforum.cz/forum/viewtopic.php?f=35&t=67
http://dendroz.dendrologie.cz/html_stranky/muchovniky.htm
http://www.magazinzahrada.cz/rostliny/vypestujte-si-na-zahrade-muchovnik.html
http://www.zahradaapriroda.cz/muchovnik-indianska-boruvka/

Obrázky:
* Shadblow Serviceberry, Amelanchier canadensis, The Tree Farm, Arbortanics, Inc., http://www.thetreefarm.com/serviceberry-shadblow
* TreeEbb, Amelanchier lamarckii, Juneberry, Snowy mespilus, https://www.ebben.nl/en/treeebb/amlamarc-amelanchier-lamarckii/
* Brighton Up Your Garden, Amelanchier - Potted up on the deck, via Pinterest, https://cz.pinterest.com/pin/467881848768038903/
* Joseph & Jacqueline Rézeau, Amelanchier alnfolia "Obelisk" - Juneberry, via Papi Joe's Garden http://www.rezeau.org/wp-garden/en/amelanchier-alnifolia-obelisk-2/
GB's Garden Centre, Amelanchier lamarckii ‘Ballerina’, http://gbsgardencentre.com/shop/amelanchier-lamarckii-ballerina-2/
Neil Vanderkruk Holdings Inc. , Princess Diana Serviceberry, http://www.connonnurseries.com/plant/Amelanchier-x-grandiflora-Princess-Diana

pátek 15. července 2016

Trable s pěstováním brokolice

Zrovna u brokolice jsem několikrát zvažovala, proč vlastně na sáčky se semeny zeleniny taky nepíšou pro koho je a není vhodná. Třeba u takové brokolice bych si představovala varování typu: 
"Nevhodná pro lidi, kteří rádi lyžují, kteří jsou zapomnětliví, v létě jezdí často na dovolené a vůbec bydlí v teplejších a sušších oblastech. Nutno pořídit netkanou textilii, dodatečná hnojiva a přípravky proti škůdcům a případně nějaký zavlažovací systém."

S brokolicí to není tak jednoduché, jak se obvykle píše.
I když se články na internetu kolikrát předhánějí v tom, jak je brokolice snazší než květák a "pěstování je jednoduché", není tomu tak. Svědčí o tom spousty diskuzí a dotazy lidí, proč že jim jejich brokolice vůbec nevytvořila růžice a podobně. Já se například zhlédla v pěstování tzv. výhonkové brokolice, u které se má nejprve sklidit růžice menšího vzrůstu a potom ještě rostlina obrazí dalšími maličkými hlavičkami i s křehkými stonky. Lákala mne představa, jak si vždy jdu do zahrady jen nařezat pár malých kousků brokolice do polévky a nemusím hned vymýšlet, co s celou velkou růžicí. A taky jsem se nadchla pro možnost pěstování fialové brokolice.

První trable ale nastoupily vůbec se zjišťováním termínu výsadby. Každý článek a každý sáček tvrdil něco jiného, obvykle podle zakoupené odrůdy. Přečetla jsem si loni, že se brokolice seje v květnu a přímo do půdy, protože nesnáší přesazování. Tak jsem to tak jednou udělala, ale květnové brokolici nesvědčila letní horka a nic z ní nebylo, vůbec nevykvetla. Při troše hledání jsem zjistila, že obvyklejší postup je předpěstovat sazenice brzy na jaře, pak vysadit na záhon a pečlivě zalévat a udržovat půdu vlhkou, až než vykvete. Když jsem v březnu začala hledat, co to znamená to "brzy na jaře", zjistila jsem, že je prý nejvhodnější leden. No na to už bylo pozdě. Nezbývalo, než se spolehnout na podzimní chladnější termíny a vyset ji v půlce července, v srpnu zasadit a sklízet až v pozdním podzimu. Tuto variantu však obvykle velmi ničí škůdci a bez postřiků a zásahů se to prý téměř nevyplatí řešit. Mně ji brzy napadly mšice a dřepčíci a ani nevykvetla.

Letos jsem brokolici předpěstovala zavčas, dala dostatek kompostu, rohoviny a vaječných skořápek do půdy, a vykvetla krásně. Ale kvůli vedrům bylo kvetení tak bleskové, že než jsem ji šla sklidit, byla tam už místo pěkné jedlé růžice napůl vykvetená květina. Do polévky jsem musela brokolici koupit a tu svoji na balkoně jsem nechala alespoň dokvést, abych věděla, jak vlastně kvetoucí brokolice vypadá... věděli jste, že je žlutá jako například řepka?

Když nic  jiného, alespoň jsem poprvé v životě viděla, jak vlastně kvete brokolice.
Jaké jsou tedy moje rady pro pěstování brokolice?
  1. Reálně zhodnotťe svoje podmínky na zahradě. Brokolice má ráda chladno a vlhko, nadšená bude u lidí v podhůří a v oblastech, kde často prší. Tito si mohou snáz vybírat termíny pěstování a další body skoro ani nemusí už číst, brokolice jim nejspíš poroste. Pokud u vás ale zažíváte přes léto velká horka, musíte spíše volit brzké jarní nebo podzimní pěstování a nebo to možná rovnou vzdát.
  2. Na jarní výsadbu se dle diskuzí osvědčuje vyset semena už v lednu nebo únoru a do půdy sázet rostlinku, jakmile má pět listů a pevný stonek. Klidně stonek zasadit hlouběji, když je moc vytáhlá. Někdy se stává, že předpěstované sazenice uhynou, protože brokolice prý přesazování špatně snáší. Tak na ni opatrně a pečlivě po přesazení zalévat. Pro podzimní výsadbu se osvědčuje předpěstovat až v půlce července a potom po vysazení na záhon hned zakrýt netkanou textilií, aby na ni nemohli škůdci
  3. Při předpěstovávání, ale taky následně po vysazení sazenic musíte udržovat půdu vlhkou. Vhodný je také chladnější a vlhčí vzduch. Tedy nic pro lidi, kteří jezdí v únoru na zimní dovolené a v červenci pro změnu k moři, rostlinky by jim to doma nepřežily.
  4. Brokolice je náročnější na živiny, potřebuje kompost, přidat vápník do půdy (vaječné skořápky do půdy nebo později zalévat výluhem ze skořápek). Lze přidat třeba i drcenou rohovinu, ale opatrně obecně na dusík, brokolice kumuluje dusičnany, nepatří do I. trati. Pokud je v půdě nedostatek molbydenu a bóru, tak nevykvete. A zalévejte ji nejlépe jen dešťovkou, nesnáší chlor.
  5. Proti běláskům prý pomáhá pěstování pod netkanou textilií. A proti mšicím a dalším škůdcům asi taky.
  6. Pokud brokolice v podzimní výsadbě nevykvete, nechte ji přes zimu na záhonu, možná vykvete pěkně v březnu, jako panu Cuketkovi zde: http://www.cuketka.cz/2248/

Pár zajímavých odrůd brokolice:
  • Stonková brokolice Calabrese – nejprve vytvoří malou růžici a po jejím odřezání začne tvořit další maličké růžice k postupné sklizni. Tyto menší růžice se používají i s částí stonku, který je dužnatý a jemný.
  • "Trvalková" brokolice Nine star – zajímavá trvalka, která vydrží na stanovišti plodit zhruba pět let. Musí být v kvalitní a výživné půdě s dostatkem živin a pak by to mělo fungovat, že jednou zasadíte a už jen pět let sklízíte. Růžice jsou překvapivě bílé a ne zelené. Je nutné pravidelné sklízení, aby rostlina dlouho a hodně kvetla. Zatím je u nás v republice velice obtížné sehnat semínka, takže není moc lidí se zkušeností s tímto druhem. 
  • Fialové brokolice (odrůdy Rudolph nebo Miranda) – brokolice s krásně fialovými růžicemi jsou pěknou ozdobou zeleninového záhonu a navíc jsou určitou exkluzivitou, protože na fialové brokolice v supermarketu ani na trhu obvykle nenarazíte. Chuťově by na tom prý měla být stejně jako ty zelené.
  • Brokolice Romanesco – velmi dekorativní světle zelená brokolice je prý chuťově odlišná a často se podává jen v rychlých úpravách a podušení jako chřest. Měla by mít specifické aroma. Matematiky možná potěší, že si mohou zkusit vypěstovat něco, co má krásně logaritmickou spirálu. Také se jí říká "fraktálová" zelenina.
Nahoře brokolice Calabrese, dole fialová Rudolph a Romanesco. (Zdroj obrázků: http://suburbantomato.com/http://veggies-only.blogspot.cz/ a https://commons.wikimedia.org/)

A pokud máte štěstí na dobré podmínky a brokolice vám krásně roste, přikládám inspiraci pana Cuketky, jak ji zužitkovat téměř celou: http://www.cuketka.cz/?p=11553.


Další informace o pěstování brokolice:
http://www.zahrada.cz/forum/kostalova-zelenina/pestovani-brokolice-2219/
http://abecedazahrady.dama.cz/clanek/kvetaku-se-nedari-pestujte-brokolici
http://www.zahrada.cz/forum/kostalova-zelenina/pestovani-brokolice-2219/
http://www.zahradkar.org/archiv.php?kat=2011/06/s20

Obrázky:
Liz, Saturday Spotlight – Green Sprouting Broccoli – Calabrese , Suburban Tomato, http://suburbantomato.com/2013/03/calabrese/
Matron, Gourmet Treats, Down on the Allotment, http://veggies-only.blogspot.cz/2014/02/gourmet-treats.html
By Roger prat (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Chou_Romanesco-entier.jpg