O některých hezkých věcech člověk sice ví, ale musí se k nim dopracovat a dát jim trochu času. Já například potřebovala právě čtyři roky, abych si uvědomila, že potřebuji kus jedlého, respektive pestrého živého plotu. Koncept znám už dlouho - místo neužitečných rostlin jednoho druhu k sobě obvykle sázíte spoustu různých kvetoucích a plodících rostlin a dáte jim poněkud více místa do šířky a čas, než povyrostou. 

Chytré, milé, ale v malé zahradě to poněkud rozbíjí design. Alespoň tak jsem na situaci před čtyřmi roky nahlížela. "Ne, nemůžu tam dát mišmaš keřů, potřebuji nějakou klidnou, jednolitou plochu v rohu zahrady, navíc nejlépe stálezelenou a sestříhávanou, okrasnou, nejedovatou..." Tak jsme s manželem nakonec pečlivě zasadili dřišťál juliin a čtyři roky jej udržovali naživu a pečovali o něj. Postupně mne opustily všechny představy, které jsem o tomhle živém plotě měla. "Stálezelenost i v zimě" - vážně je mi nakonec v zimě jedno, kdo mi kouká na zahradu, jsme tam chvíli a nepotřebujeme odstínit pohledy sousedů. "Barevné zabarvení na podzim" - pár barevných lístečků na tomto stálezeném keři neudělá to stejné jako aronie či muchovník. "Nevadí mi ta pichlavost" - ale kdepak, nakonec mi zrovna tady hrozně vadí. Celý živý plot se nedá odplevelovat, každý list je pichlavý, nehledě na ostříhané větvičky. Nic pro malou zahradu. "Nejedovatost" - nakonec nevím, jak to s tou jedovatostí tohoto dřišťálu je nebo není. Myslela jsem, že plody poslouží třeba ptákům a rychle zmizí, nicméně ptáci o tenhle šlechtěný dřišťál ani nezavadili. A k tomu roste dost pomalu, často nám vymrzá (sice obroste, ale do června je někdy ošklivý), občas listy zničí i jarní mrazíky. 

Takže jsem toto jaro postupně trávila čas stříháním a ničením zakořeněných rostlin dřišťálu, abych si založila pestrý a snad i jedlý vyšší živý plot. Těch nadávek a rozčilování, rozpíchané a unavené ruce, odplevelování... mám jen malou část a pevně doufám, že za to ten můj nový pestrý živý plot fakt bude stát. Sem si značím, které rostliny do živého plotu zvažuji a proč. Celkově se budu snažit zapěstovat živý plot, který může ve většině míst jít až do šířky dvou metrů a do proměnlivé výšky podle toho, aby nestínil jednomu sousedovi. Naopak druhého souseda máme z jižní strany, tam stínit nebudeme a spíš potřebujeme vyšší živý plot kvůli soukromí.

Slunná část většího pestrého živého plotu

Na malý nízký plot je ještě hodí: zimolezy, keřové angrešty, rybíz, josta.

Stinná část pestrého živého plotu

Moc ráda bych Vám zde dala nějaké obrázky, jak potom celkově vlastně nějaký ten pestrý živý plot vlastně prakticky vypadá. Jak spolu vypadají pospolu různé zelené keře s různými listy a plody. Jenže se mi nedaří moc takových fotografií a obrázků na Internetu vlastně najít. Tak snad jednou přidám moje fotky.

Vy už třeba takový pestrý plot na zahradě máte? Napíšete mi do diskuze Vaše zkušenosti a na co si mám dát pozor? Předem velmi děkuji.

Další informace: 

http://snezles.blogspot.cz/2013/06/novoty-pro-ploty.html

https://urobsisam.zoznam.sk/zahrada/okrasna-zahrada/ako-si-vysadit-jedly-a-okrasny-zivy-plot

Taky jste si to hezky plánovali? Budu si pěstovat vlastní cukety, abych mohla sklízet jenom ty maličké, které jsou ještě křupavé. To bylo moje motto. Velké jsou přece na nic, vždyť si s jejich vařením lámala hlavu i moje babička i maminka, když jsme obří kilové kusy dostávaly od naší milé tety z vesnice. Babička například pracně cukety krájela na kolečka, prokládala šunkou (byly tlusté akorát jako plátek kulaté kuřecí šunky) a obalovala v trojobale, abychom je my, mlsná vnoučata, jedli. A když pěstovat vlastní cukety, tak jedna rostlina na celou zahradu stačila. Jen, aby se stihla uhlídat a cukety nepřerostly.

Fotka cuket ještě v době, kdy jsem stíhala sklízet ty relativně malé...

Roky plynuly a já se dostala do stavu, kdy jsem se slávou zasadila svoje cukety. Rovnou sedm sazenic, protože cukety máme opravdu rádi a navíc po přestěhování nebylo peněz zrovna nazbyt, zařizování domácnosti něco stojí a vlastní jídlo ze zahrady přišlo vhod. Samozřejmě pak stačil jeden výlet a jeden deštivý den na zahradě a s rukavicemi (proti nehojícím se škrábancům a podrážděninám od cuketových chloupků) jsem se prodírala mojí cuketovou džunglí a lovila právě tak obrovské kusy, jaké nám kdysi nosila teta. "Přece to nevyhodím, když to stálo tolik práce!" Myslela jsem tou prací především tvrobu vysokých záhonů a zalévání, jinak u nás rostou cukety v kompostu samy jako divé. Navíc velké kusy musíte oddělávat vždycky hned, jak je najdete, jinak cukety nenasazují nové květy a soustředí se jen na ty velké dozrávající.

Základem jakékoliv úpravy přerostlé cukety je podélné rozřezání a vydlabání houbovité části s velkými semeny. Já tuto část dávám ekologicky na kompost, ale pak mi v nově zakládaných záhonech klíčí samé divné cukety, takže vás na to raději upozorňuji. Vydlabáním vznikne kus cukety připravený ke zpracování. Některé odrůdy mohou mít v přerostlém stavu ještě i hodně tuhou slupku. Pokud máte zrovna takové, můžete ji raději oloupat. A tady následuje malá inspirace, co z těch přerostlých kusů vaříme.

Cuketová polévka s parmazánem

Většina přerostlých cuket u nás končí v chutné polévce. Recept je dost rychlý, není problém polévku vařit i v horkých letních dnech, dobře zasytí a dobře chutná. Cesta k tomuto receptu ale byla dlouhá, lemovaná několika nevydařenými pokusy. Kdysi jsem výbornou cuketovou polévku jedla v jedné restauraci v Brně. Tak mne dostala, že jsem - tenkrát absolutně polévky nevařící studentka - ji nakonec sama zkoušela uvařit. Větší cukety i s vnitřkem, voda, sůl a trochu nějaké bujonové kostky... asi tušíte, že tato várka skončila v koši. Od té doby už najisto vím, že základem dobré cuketové polévky je především poctivý vývar, cibulka v základu a česnek pro chuť, cukety s vydlabanými středy a dobré koření (oregano).


Cuketu si podélně rozkrojte a lžící vydlabejte houbovitý střed se semínky, ten do polévky nepatří. Na polévku budete potřebovat cca 400 g cukety nakrájené na kostičky. Dále si oškrabte a nakrájejte dvě nové brambory (cca 150g) na kostičky. Brambory přidají polévce trochu zemitou chuť, která jí svědčí, lze ale polévku uvařit i pouze ze samotné cukety. Jednu šalotku nakrájejte najemno a opražte na troše olivového oleje v hrnci dozlatova. Přidejte nakrájené cukety a brambory a chvíli opékejte, lze přidat ještě trochu olivového oleje, pokud je potřeba. Přidejte jeden stroužek česneku, propasírovaný, minutku ho také pražte ve směsi na oleji. Poté přilijte půl litru dobrého vývaru a polévku okořeňte solí, pepřem a oreganem (lze použít i čerstvé ze zahrady). Polévku přiveďte k varu a vařte chvíli, než jsou brambory měkké (dle velikosti kostiček, u mne je to kolem 5 minut). Poté odstavte a dobře rozmixujte najemno. My si polévku vychutnáváme posypanou najemno nastrouhaným parmezánem nebo pecorinem.

Křupavé cuketové placičky z trouby

Úžasný recept, vynikající chuť, spokojenost všech... jen kdyby to nestálo tolik práce. Pro mne jeden z nejpracnějších receptů, a to jsem si část postupu usnadnila pečením v troubě. Ale ve chvílích, kdy není peněz nazbyt, šetříme na dovolenou a cukety na zahradě plodí jako o život, se prostě do placiček pouštím, pracnost nepracnost. Navíc je to jedna z mála příležitostí, jak do mého malého synka dostat zeleninu.

Nahoře klasická varianta se strouhankou, dole zajímavější a snad i zdravější verze s mandlovou moukou a tapiokovým škrobem.

Pro ty, co omezují lepek a obiloviny obecně, řeší paleo dietu či lowcarb stravu, zde píšu i vynikající variantu s mandlovou moukou. Za tip na ni děkuji blogerce Michaele z českého blogu Yummy Mummy Foodie (http://www.yummymummyfoodie.cz/). A teď už k receptu.

Varianta se strouhankou a bramborami
Potřebujete přerostlé cukety a nejlépe také trochu nových brambor. Právě kombinace s menším množstvím brambor obvykle vylepší chuť a strukturu, nicméně cukety by měly převažovat. Množství zkuste odhadnout podle množství strávníků. Já ať dělám, co dělám, vždycky jich je méně, než potřebuji. Cukety rozkrojte, zbavte semínek a houbovitého středu, a nastrouhejte najemno. Brambory oloupejte a také nastouhejte najemno. Kdo má schopného kuchyňského robota, výrazně si ušetří práci.
Jedna z nejpracnějších částí je ale vymačkání vody z nastrouhaných cuket a brambor. Pečlivě je po troškách v ruce vyždímejte a vodu vylejte. Je to důležitý krok, bez vyždímání přebytečné vody byste si o křupavosti mohli zdát. Věřte mi, už mám za sebou mnoho nepovedených placiček. Vymačkanou směs cuket a brambor dobře promíchejte a přidejte dvě vejce (či klidně i více podle množství cuket) a propasírovaný česnek. Pečlivě jej rozmíchejte. Tajemstvím opravdu dobré chuti je jedna lžička až lžíce jemné kari Korma pasty. Poté do směsi vmíchejte tolik strouhanky, aby směs držela pohromadě a šly tvarovat placičky.  Nahřejte si troubu na 200 °C. Plech vyložte pečicím papírem a pokládejte na něj placičky. Pacičky jsou lepší tenčí, aby se dobře propekly. Na každou dejte malou lžičku přepuštěného másla. Pečte podle velikosti, 15-20 minut na jedné straně a potom 15-20 minut na druhé. Placičky by měly zezlátnout a po rozkrojení by nemělo být uvnitř syrové těsto. Pokud se vám něco nezdá, raději je v troubě nechte déle.

Varianta paleo a lowcarb
Brambory můžete nahradit najemno nastrouhanou mrkví. Opět by cukety ale měly převažovat a hodně se snažte vymačkat z nich vodu. Česnek a Korma pasta jsou pro chuť důležité. Místo strouhanky potom do směsi na placičky vmíchejte mandlovou mouku a přidejte tapiokový škrob, než dostanete hustší směs. Mandlová mouka by měla hodně převažovat nad škrobem pro lepší křupavost. Pokud to přeženete s tapiokovým škrobem, budou placičky hrozně moučné a ztratí se šťavnatost. Opět pečte placičky v troubě, pokapané přepuštěným máslem. Zkoušela jsem je dělat ve tvaru takových spíš "pusinek", ale potom se příliš pálily na povrchu a uvnitř ještě nebyly. Doporučuji spíš tvar placiček. Já ty moje pusinky zachránila rozplácnutím přes vidličku.

Rychlé cuketové špagety s rajčatovou omáčkou

Na všechny ty tipy s náhradou špaget za cuketové těstoviny (zoodles) jsem se dívala skepticky. Přece mi tohle milovníci těstovin a italské kuchyně nebudou jíst... poznají, že jde o "jiné" těstoviny. No jasně, že poznají. Vůbec mne ale nenapadlo, že jim to vlastně nebude vadit.

Cuketové těstoviny s mozarellou a klasickou rajčatovou omáčkou.

Nepotřebuji na výrobu těchto těstovin drahý spiralizer. Moje sestra mi radila, že jí to se spiralizerem stejně nešlo a zachránila ji spíše škrabka na špagety ze zeleniny. Dělá takové hranaté tenké pásky a měla by jít snad dobře koupit. Já ji sehnala přes internet tady: http://alternativashop.cz/, ale sestra má obyčejnou klasickou škrabku na julienne proužky z Tescomy. Přerostlé cukety si nejdříve zbavím houbovitých středů, jako obvykle, a potom tyto části škrábu škrabkou na tenké proužky. Část z těch cuket mi vždy zbyde, protože už naškrábat nejde, není za co držet. Tyhle zbytky lze nakrájet natenko a usušit na "mouku" (viz níže).
Tenké cuketové použky ze škrabky potom vařím v osolené vodě 3-4 minuty, sliju vodu a cuketové špagety smíchám s omáčkou (domácí nebo kupovanou). Při kousání poznáte, že jde o něco jiného, než klasické špagety, v chuti ale vůbec nevadí, že jde o cuketu. Náš syn akorát chvíli protestovat proti zelené barvě, ale jinak mu chutnaly.

Opečené cukety a brambory jako příloha
Cuketám kombinace s bramborami prostě sedí. V této opékané příloze opravdu nevadí, že jde o přerostlou cuketu, jen je jako obvykle potřeba vydlabat houbovitý střed se semínky. Trocha vývaru a dijonská hořčice udělají s chutí divy.

Opečené cukety a brambory jako příloha k pečeným kuřecím paličkám.

Na přílohu je dobré mít více cuket než brambor. Například 500g připravených cuket nakrájených na plátky a 350g nových oloupaných brambor nakrájených na plátky. Ve velké pánvi rozehřejeme jednu až dvě lžíce přepuštěného másla a vhodíme plátky brambor, okořeníme kmínem, tymiánem a trochou pepře. Mícháme jen opatrně a po chvílích, hodně se plátky lepí na pánev a rozbíjí. Po pěti minutách opékání brambor přidáme plátky cuket. Chvíli opékáme a opatrně promícháváme. Přidáme jednu až dvě lžičky dijonské hořčice a trochu vývaru (ideálně trochu demi glace, které směs i osolí, případně přidat trochu klasického vývaru, ale pokud nemáte zrovna po ruce, tak jen osolte). Promíchejte, pokladtě pár plátky másla a dejte na pánev pokličku, aby brambory i cukety dobře změkly. Jakmile budou hotové, podávejte např. k pečenému kuřeti.

Sušená cuketová mouka na zahušťování polévek

Tip na tenhle domácí polotovar mi řekla kamarádka. Obě jsme totiž řešily, jak zahustit některé polévky pro děti, ale bez lepku, nejlépe vůbec bez obilovin. Namísto obligátních brambor, vloček a nebo netypických kešu ořechů či neznámé tapioky atd. Třeba taková mangoldová polévka či jiná "listová" u mne bez zahuštění končily jako zelená voda. Nejdříve mne napadlo, že si cukety nakrájené na kostičky prostě zamrazím, ale chyba lávky. Cukety sice mrazit jde, ale pokud vím, tak jen nakrájené v blanšírované podobě (postup: http://www.wikihow.cz/Jak-zmrazit-cukety). Metoda "vezmu a dám do mražáku" prý nefunguje a cuketa změkne a ztratí úplně strukturu. Takže u nás ještě přichází na řadu pokusné sušení.
Ne, že by se ale cukety sušily nějak snadno, obsahují totiž hodně vody. Jejich sušení se podobá sušení hub. Pokud je chcete mixovat na mouku, musí se při ohnutí zlomit a ne působit jako guma. Do takového stavu je nejspíš dostane jen sušička ovoce a nebo různé kombinace sušení s vyhřátou troubou. Nic, co by se dalo dělat ve velkém letním vedru, kdy zrovna cukety plodí opravdu hodně. Já zatím dělám jen malé pokusy, cukety už při sušení hodně zmenšily svůj objem, ale stále jsou gumové. Nejspíš si zkusím od sousedů půjčit sušičku... pokud už cuketovou mouku vyrábíte, budu ráda za Vaše postřehy a nápady na následné použití.

Už se sušením takto zmenšily, ale stále jsou gumové.

Další inspirace na recepty:

• Nebojím se dávat přerostlé cukety ani do tohoto receptu na ratatouille: http://www.apetitonline.cz/recepty/165-ratatouille.html
• Chystám se na tyto cuketové tortilly s rýžovou moukou: https://www.hodnedomaci.cz/recepty/cuketove-tortilly
• Sladké buchty a koláče u nás téměr neděláme, ale vím, že někteří nedají dopustit na cuketové perníky, buchty, brownies a bábovky, kde má nastrouhaná cuketa dodat na šťavnatosti.

A jak zpracováváte přerostlé cukety Vy?

Obvykle s manželem články na blog nekonzultuji, ale o tomto příspěvku jsme se spolu bavili. "Opravdu chceš o tomto psát?", zeptal se mne upřímně a mile. "Máš ten blog pozitivně laděný, lidi tam nechodí číst depresivní články, ale spíš ty veselé." Jenže já bych před vámi cítila, že nejsem upřímná. Jak můžu teď psát o skvělých věcech v zahradě, když na ni sice se synkem a s manželem chodíme, ale já ve všech rostlinách a ve všech zvířatech jen cítím a vidím smutek a nic mne na ní netěší...

Nepotkávám se totiž už každý den se sousedem, přítelem a členem rodiny. Nezaléváme spolu, nedělíme se o ačokču, nevtipkujeme. A to bolí. Je tu a zároveň není. Koukám se přes plot do vedlejší zahrady a je až mrazivě prázdná. A člověk se ptá, jestli se nám ještě vrátí a nedostává jasnou odpověď.

Tak mi dejte čas. Mám připravené nějaké články... jsou pozitivní, jsou veselé, ale teď to se mnou nějak nesouzní. Já sem brzy zase něco dám, jen teď hned ne. Kdyžtak koukněte na Instagram, tam asi pořád nějaké fotky dávat budu.

Myslela jsem si, že když pořídíme synkovi trampolínu, tak prostě bude... no... skákat. To je celé. Teď, poučena, sem dávám souhrn našich nejčastějších trampolínových aktivit a her pro ostatní, kteří si stále ještě také myslí, že na trampolíně děti jen a pouze skáčou... 

Velká černá kreslící plocha

Už delší dobu pokukuji po velké venkovní tabuli na kreslení a zatím se mi žádná nezdála dost dobrá a hlavně dost velká, synovi totiž na kreslení papíry velikostně nestačí, kolikrát ani stůl. Jenže ono stačilo pouze pořídit křídy, černou třímetrovou "tabulovou" plochu jsme na zahradě už dávno měli, jen já to jako dospělák absolutně neviděla. Teď se chodí ve velkém kreslit na trampolínu. Kvůli špatné reakci synka na prach z klasických chodníkových kříd už jsme pořídili ty bezprašné. Obrázky postupně z trampolíny děti pak "vyskákají" nebo otřou do oblečení, případně je smyje déšť.

Hra na závoru

Nechápu, co na tom všechny děti baví už téměř rok... ale pořád hrajeme "na závoru". Jedná se o typickou léčivou hru "na zákazy"   (koho neděsí ten pojem "léčivá hra" :-) a zajímá ho víc, tak dávám odkaz na seminář kamarádky: http://www.beremehranivazne.cz/lecivehrani). Začali jsme ji hrát, aby se syn lépe vyrovnal se stěhováním, ale hrajeme ji doteď, a přidávají se všechny děti, které žádné stěhování neřeší. Hraje se tak, že dospělá osoba klečí uprostřed trampolíny a jednou rukou dělá závoru. Děti obíhají po trampolíně dokola a probíhají závorou. Ze začátku se závora otevírá a zavírá a děti poslušně čekají. Pak ale nějaké z nich proběhne okolo zavřené závory  a poruší pravidlo a od té doby obvykle všechny jen probíhají a děsně se baví tím, jak jim jakoby "hrozím", že za proběhnutí zavřenou závorou dostanou lechtací nebo pusinkovou pokutu. Vydrží to hrát opravdu hodně dlouho a mne obvykle dost bolí ruka. Hra na porušování zákazů u malých dětí prostě vede.

Pozorování hvězd

V létě chodíme na trampolínu s dekou a pozorujeme hvězdy. Trampolína je hezky vyhřátá a dobře se na ní leží.

Minitělocvična

Měkký dopad na trampolínu navádí ke zkoušení spousty věcí, které by si děti troufly jen na žíněnce. U nás válí sudy a dělají kotouly, jinde prý skákají přes švihadlo. Taky stojíme ve dvojicích a jeden druhého zkoušíme schválně shodit. A nevěřili byste, jak dlouho se dokáže malé dítě chtít na trampolíně honit dokolečka...

Tančírna

Když k trampolíně přivedete hudbu, tak je to zajímavá plocha pro kreativní tančení. A tedy my tančíme i bez hudby. A hlavně se smetákem, který je určený na smetání kamínků a větviček, které na trampolínu děti občas nanosí.

Děti si u nás taky často chtějí na trampolínu brát hračky, což jim není dovoleno kvůli bezpečnosti. Polevili jsme akorát u balonu, se kterým si na trampolíně kutálely a u nafouknutých balónků, se kterými si na trampolíně pinkaly.

Jestli máte trampolínu... co hrajete vy a vaše děti?

Další odkazy:

http://www.elefantino.sk/hry-na-trampoline/

http://baby-cafe.cz/forum/diskuse/46/49740

Koupila jsem si je naprostým omylem v obyčejném hobbymarketu. Nezkušený prodejce se tvářil, že jde o velké jahody na balkon. Což o to, pro pěstování na balkoně se hodily výborně, ale velké nebyly ani omylem. Jak začaly plodit, hledala jsem si, co že to vlastně pěstuji a mezitím si tyhle drobné stáleplodící jahody doslova zamilovala.

Měsíční jahody, stáleplodící malé jahody, Fragaria vesca var. semperflorens, Fragaria vesca "Rujana", alpinské jahody, vždykvetoucí, alpské jahody, ... tolik názvů pro jednu prověřenou odrůdu jahod, která je tady už někdy od roku 1954. Nejkrásnější na nich je to, že neúnavně kvetou a potom plodí od konce května až někdy do listopadu. Žádné "remontování" dvakrát za sezonu, prostě plodí bez přestávky pořád. Právě díky nim je celé léto a část podzimu na zahradě co uzobávat a čím zdobit zmrzlinu a dezerty. Každé dítě, které se na naší zahradě objevilo, z nich bylo nadšené. A jejich úroda je prostě každý rok jistá, nezávisle na mrazech, kroupách a dalších neovlivnitelných rozmarech počasí, vždycky se vzpamatují a zase plodí.

Co se týká velikosti jahůdek, jsou maličké, protáhlé, uvnitř bílé. Tak akorát pár do pusy na chuť. Někdo je přirovnává k lesním jahodám, ale pokud máte v červnu k dispozici ty lesní pro srovnání, hned poznáte, která je která. Lesní jsou mnohem výraznější, mnohem voňavější a aromatičtější v chuti. A také menší a kulatější. Myslím, že každá má něco do sebe a vyplatí se mít na zahradě oboje. Lesní jahody však plodí jen v červnu a málo a na příhodném místě se rozšřují odnožemi bujně do stran. Jahody Rujana namísto toho rostou poslušně na místě bez odnožování.

Zleva: lesní jahody, měsíční jahody Rujana, klasická jahoda (odrůda Kama)

Právě kvůli tomu, že absolutně neodnožují (pokud nejde o nějakou mutaci) a jsou takové "poslušné" a snadné na pěstování, se používají například na obruby zeleninových záhonů, lemy teras a chodníků. Nebo jako hezká zelená podsadba keřů a stromků z jihu, případně do mírných svahů nebo skalek (ale je nutné je pak více zalévat, jinak uschnou). Či do truhlíků a různých nádob na terasy a balkony.

U nás v zahradě jsem je vysadila jako obrubu opalovací plošiny. Ležíte na sluníčku a pojídáte jahody, to je pohodička. A ty okraje plošiny by se stejně musely dosekávat ručně, tak takto obsekávám jahodový pás. V řádcích je máme v malém svahu u zapuštěné trampolíny, děti si hrají a když odpočívají na vyhřáté černé ploše, chodí si po cestičkách pro jahůdky. V předzahrádce u nohou lavičky taky poskytnou k posezení něco dobrého k snědku. Navíc jimi lemuji osluněné okraje lesního zátiší u cestičky a podsadila jsem jimi angrešty (to se obecně nedoporučuje kvůli kořenové konkurenci... ale holt přidávám kompost a časteji zalévám a rostou dobře oboje).

Měsíční jahody Rujana máme u hlavních odpočívacích míst na zahradě.

Tolik chvály na takovou malou rostlinku... a teď, kde je nějaký ten háček? Nic není jen skvělé a perfektní a taky jahody Rujana přece musí mít nějakou obtíž v pěstování... Mají. Plodí ideálně po tři roky, pak plodnost slábne a po pěti až šesti letech se doporučuje buď rozdělit trsy nebo si vypěstovat či koupit nové. A hlavně je zasadit na jiné místo kvůli vyčerpání živin a riziku přenosu chorob.
Takže ty moje skvělé nápady s umístěním měsíčních jahod kolem odpočívacích prvků budou skvělé jen šest let a pak se tam nějakou dobu jahody vrátit nesmí. Jak dlouho? To se mi nedaří najít, co článek, to jiný názor. Obvykle se mluví o dlouhé době pěti až šesti let, ale pro klasické velkoplodé jahody. Jenže jahody Rujana jsou řazené pod Fragaria vesca, tak by to mohly mít krapet mírnější... nevím. Zatím mám v plánu jahody pravidelně na podzim přihnojovat kompostem a trochou rohoviny a dodávat nějak hořčík, fosfor a draslík, aby mi vydržely plodit co nejdéle. Potom půjdou pryč a na jejich místo po dva roky vyseju směs pro zelené hnojení a ozdravu půdy (hořčice, měsíček lékařský, afrikány). A pak je tam opět zkusím zasadit, takový je můj plán.

Tak co, taky se pustíte do jejich pěstování? Měsíční jahody lze pořídit i s minimálními náklady. Stačí si u někoho, kdo je pěstuje, v červnu vyprosit pár dobře zralých plodů. Usušit a odrolit semínka. Ta potom vysadit do truhlíku v polostínu a zalévat a na podzim by měla být k dispozici pěkná sadba měsíčních jahod. Když se pěstuje ze semínka, nepřenáší se žádné choroby a problémy. Semínka lze samozřejmě i poměrně dobře koupit a pěstovat doma klasicky od března (klíčí při 18 °C až 20 °C). Ze semen se oproti lesním pěstují poměrně dobře. Tyto jahody potom už někdy od července plodí. A když jste líní, jako já, tak si sazenice můžete koupit. Já jich nakoupila od místního zahradníka z vesnice už desítky a desítky, má je za dobrou cenu. Ale byly doby, kdy jsem je do truhlíku na balkoně kupovala za 20 Kč za sazenici. To je fakt hodně.

Měsíční jahody jsem pěstovala už na balkoně, byl to nejkrásnější truhlík.

V truhlíku na balkoně je doporučuji k vyzkoušení všem, kdo mají trochu místa na slunci a nezapomenou jej zalévat. Rostou výborně, do truhlíku je vhodné přidat kompost a trochu rohoviny a povrch je ideální zamulčovat kamínky nebo jehličím z vánočního stromku. Truhlík obalený bublinkovou folií a jutou, izolovaný i zespod polystyrenem, by měl bez problémů přežít na balkoně zimu, pokud jej nezapomenete občas zalít. Další roky se doporučuje přidat kompost a živiny, aby pořád dobře plodily.

Co se týká zahrady, tak tam jsem ze začátku mulčovala kamínky, ale to už bych vám tolik nedoporučila. Co se týká plevele, tak ten lehce prorostl, ale to by až tak nevadilo, šel dobře vytáhnout. Zhorší se tím ale jakákoliv manipulace po letech, protože kamínky zapadnou do hlíny a už se těžko dolují zpět. Nedá se přisypávat kompost na podzim. Takže jsem přešla na mulčování dřevitou štěpkou a nebo ještě lépe mulčování jehličím, to je nejlepší. Jen se mi jehličí tolik nedostává, takže ho mám jen na pár místech. S takovým mulčem už se záhon lépe udržuje a jde doplňovat kompost. Někdo nedá dopustit na mulčování posečenou trávou. No a co se týká slimáků, tak ti lezou jako do nezamulčovaného, tak do zamulčovaného porostu, takže je to celkem jedno. Já je sbírám a kdyby jich bylo moc, asi oplotím měsíční jahody měděnými plůtky a uvidím, jestli to pomůže.

Co se týká škůdců a nemocí, tak listy měsíčních jahod jsou náchylnější na skvrnitost (takové malé tečky). Obvykle stačí tyto poškozené listy otrhat a zničit (např. dobře zakopat), na rostlinách by měly vyrašit nové. Někdy porosty měsíčních jahod mohou decimovat mravenci, pokud je zasadíte například na kraj suché zídky. Tam pomáhá silné prolití vodou, to se mravencům nelíbí. No a když v záhonech měsíčních jahod ryje krtek či hraboši, tak jako mojí mamce, zkuste jim do děr a do hlíny nacpat a zakopat listy černého bezu. Mělo by to pomoci (aby se přestěhovali jinam).

Malé jahůdky jsou výborné v koktejlech a nápojích či jako ozdoba letních dezertů.

No a co s měsíčními jahodami děláme? Ty, které neskončí rovnou "z ruky do pusy", přidáváme do nápojů, dochucují koktejly, smoothie, zdobíme jimi dezerty a zmrzliny. Máme kolem 130 sazenic, takže jahůdek máme dostatek. Z listů potom vaříme bylinkový protizánětlivý čaj. Listy by měly mít stejné vlastnosti jako léčivé listy lesních jahod. Jen "jahodovou" příchuť v čaji rozhodně nečekejte. Ta by prý měla vzniknout až fermentací jahodníkových listů, ale vyzkoušené to nemám.

http://www.zahradamebavi.cz/2015/06/letosni-truhlik-roku-v-moji-soukrome.html
http://www.naseinfo.cz/dum-byt-zahrada/jak-pestovat-mesicni-jahody
http://www.ovoce-licka.cz/pestovani-jahodniku-bio/

Na televizi téměř nekoukám, takže docela trvalo, než se ke mně po vlnách internetu dostala informace o novém českém pořadu o zahradách. Jmenuje se Ferdinandovy zahrady a jestli jste jeho díly v televizi propásli, snadno si ho pustíte přes internet (http://www.ceskatelevize.cz/porady/11632379400-ferdinandovy-zahrady/dily/).

A teď by samozřejmě měla následovat informace, jestli ten čas na koukání opravdu stojí za to. Jenže já jsem trochu v rozpacích. Mám opravdu ráda názory a postoje k zahradám, které pan Ferdinand Leffler říká ve všech rozhovorech a které si čtu v článcích jeho atelieru. Louky, souznění s krajinou, české stromy a keře a koupací jezera namísto modrých bazénů. Je radost to poslouchat. Vlastně jsem se na pořad dívala především kvůli jeho průvodci... ale to jsem já. Málokdo z mého okolí sdílel toto mé nadšení. Pořad není zaměřen tolik prakticky, takže si nejsem jistá, co byste si z něj vlastně mohli odnést třeba vy do vlastní zahrady.

V osmidílné sérii jsou totiž představeny různé typy zahrad, každou navrhuje jiný český zahradní architekt. Průvodce pořadem je pan Leffler a kromě právě řešené zahrady vždy ukazuje již nějakou hotovou, tematicky podobnou. Jednotlivé díly jsou o navrhování, hlavních myšlenkách a tipech, na co je dobré myslet při plánování. Sem tam dostanou diváci i radu, jak něco zasadit, a nechybí poměrně výrazná "promotion" reklamní část o výrobcích hlavního sponzora.

Právě tak, jak je pořad koncipován, je docela obtížné si z něj něco vzít pro navrhování vlastní zahrady. Alespoň pro zahradní nadšence, různé kutily a lidi, kteří zakládají zahrady u nových rodinných domků a nezbylo jim moc peněz. Právě to, že jsou představované zahrady poměrně drahé, je u pořadu obecně kritizováno, neboť člověk, který má dostatek financí na pořízení kvalitního návrhu a realizace zahrady, nejspíš rovnou osloví zahradního architekta a nebude koukat na pořad v televizi. I když, těžko říct.

Já se ale na pořad dívala. Moc ráda. Především kvůli tomu, že jsem neměla v úmyslu přebírat nějaké tipy a prakticky podle něj zahradu měnit. Vůbec ne. Já jsem totiž hrozně zvědavá a moc mne bavilo nahlížet lidem do zahrad a koukat se, jak si je vyřešili. Viděla jsem, jak zahradě sluší nenatřené dubové trámy, dlouhé osázené kamenné zídky, pořádné keřové patro a vícekmenné stromy. Zjistila jsem, že při navrhování velké zahrady je důležité prolnutí s okolní krajinou a velké prvky. Jsem ráda, že zakládání lučních porostů v zahradách nedělají jen nadšenci z přírodních zahrad, ale plánují je klientům i zahradní architekti. Taky štěpkují trvalky štěpkou přivezenou malým nákladním autem, jako já. A třeba díl s názvem "Terasa" jsem posílala pro inspiraci mojí sestře.

Za sebe mohu říct, že se na pořad někdy podívám znovu a že budu ráda za nějaké další pokračování. Klidně by se mi líbil i jen takovým průvodcovský pořad po různých českých hotových zahradách. Zvlášť, když by je skvělí kameramani pořadu zabírali stejně krásně a poutavě jako Ferdinandovy zahrady. Nejlépe i v různých ročních obdobích.

Pokud jste tedy naladěni stejně jako já a rádi nakouknete do dražších, promyšlených zahrad, vřele vám pořad doporučuji.