Může být vlastně taková zelená střecha někde ve stínu či polostínu? No ta maličká pro zahradní domeček pro našeho syna určitě ano. Můj táta nám poskytnul pevné desky, trámy, materiál a manžel domeček namyslel a vytvořil. A právě díky tomu jsem se mohla lehce zasnít a zkusit si říct o zelenou střechu. Díky pořádnému dřevu to nosnost na nějaký 8 až 10 cm vysoký substrát rozhodně má.

Domeček a tedy i celá střecha je vlastně pod višní. Začala jsem tedy hledat informace o tom, jestli se vůbec zelené střechy můžou do polostínu a stínu dávat a čím je tedy osázet. Podařilo se mi najít parádní a velmi užitečný materiál – diplomovou práci Kristýny Jílkové na téma "Rostliny pro střešní zahrady". Najdete ji zveřejněnou přes systém Theses.cz: https://theses.cz/id/elh1dk/zaverecna_prace.pdf

Těch rostlin, co jde použít! Sivutka, menší okrasné česneky, pažitka, kociánek, pupava, stříbřenka, černohlávek, rozchodníky, netřesky, silenka, divizna brunátná... a třeba taky zběhovec, zvěšinec, krokusy a drobné jarní cibuloviny...

Na tu plochu přišla jezírková folie, která nám přebývala z jiných prací a měli jsme ji celou dobu na půdě. Do spodní části jen manžel dal další desku, která drží drenážní část z různých zbytků okrasných kamenů a kamínků, které jsme si schovávali a nebylo je kam dát. Pod drenážní částí je umístěný malý okap, který vede do malého sudu. V něm potom bude mít syn vodu na hraní:

Na takto připravenou střechu přišel substrát. Nechtěli jsme kupovat nějaké hotové směsi, ale snažili jsme se využít, co bylo po ruce a k dispozici. U nás tvoří základ směs písku, štěrku a různé suti, která zbývala různě po stavbě. Do tohoto základu jsme míchali kompost z kompostárny. Celou směs jsme vylehčovali zakoupeným keramzitem (ale jde využít například i perlit):

Prolila jsem jej vodou a čekala, jestli mi na té střeše vůbec něco zůstane. A zůstalo. Pak už jen zbývalo zasadit tam vybrané rostliny a ze začátku je zalévat, než se chytí a postupně rozrostou. O volbě rostlin ještě nejspíš napíšu samostatný článek, až podle toho, jak se kterým bude dařit a jak se které uchytí. Nicméně zkouším to s těmito: hodně černohlávku jako základ (některé jsem přesazovala z naší louky), rozchodníky a mateřídoušky na horní část více vystavenou slunci, hvozdíky, mechovec, kociánek, hlaváč na zkoušku  cibulky krokusů a také kosatečku síťkovaného. 

Tak jsem zvědavá, jak ta naše zelená střecha poroste a jak se jí bude dařit. Počítám s tím, že ji stejně budu muset občas v létě zalít a také nejspíš i možná trochu vyplet v začátku, než se rostliny zapojí (od bodláků a možná i pýru...).
Ještě nás bude příští rok čekat druhá zelená střecha - maličká stříška nad druhým dřevníkem. Tentokrát úplně ve stínu. Jsem zvědavá, jaké si pro ni nakonec vyberu rostlinky a jak se jim bude dařit.

Na blogu si hlídám, jestli hodlám o něčem nebo někom napsat negativní recenzi a jak to pojmu. Objednávám rostliny z mnoha různých e-shopů i naživo už 7 let, objednávám často i z Německa či Rakouska a setkala jsem se s lecsčím. Záměny, poškozené rostliny, spletené balíky, plesnivé rostliny, uřezaný kmínek, olámané větvičky, nemocné květiny, přemokřené rostliny, protržený balík, chybějící položky. Zmatků jsme taky zažili hodně, kolikrát v pátek cesty na depo dopravců, když došlo k záměně a čekala jsem na balík doma zbytečně apod.

Vždycky se snažím v první řadě s prodejcem komunikovat, korektně vše nafotit, udat i váhu balíku, když něco chybí. A jsem shovívavá, leccos se stane, jsme prostě lidi a vše se dá nějak řešit a když jde o maličkosti, tak to ani nenahlašuji a kolikrát vůbec neřeším.


Jenže přístup majitele Lukon Glads (http://www.lukon-glads.cz/) mne po nějaké době teda hezky zvedl ze židle. Nakupovala jsem u něj poprvé a popravdě, po řadě a řadě solidních a fajnových prodejců s korektním přístupem mne ani nenapadlo, že se ještě někdo může chovat k zákazníkovi takto škaredě. Tak poslechněte, co se mi stalo. A nechte se odradit od nákupu u nich, opravdu jsou tady kvalitnější prodejci s korektním přístupem k zákazníkovi. Tenhle to ale není.

Po cibulovinách od Lukon Glads jsem pokukovala už dříve, mají širokou nabídku, hezké věci. K nákupu jsem se odhodlala letos kvůli tulipánům pro sebe i pro tchýni. A ještě se k nám přidala kamarádka, která od nich brala kupu trvalek. Ano, trvalky a cibuloviny šly objednat v jedné objednávce, to mi už trochu bylo podezřelé. Jenže ze zkušenosti ze zahraničí vím, že se to dělá a prodejci to umí poslat oboje, aniž by v jednom balíku ta vlhkost z rostlin (zalitých kvůli přepravě) negativně ovlivnila ty přepravované cibuloviny (a ty by začaly plesnivět). Jenže v Lukon Glads bohužel asi nepatří k žádným zkušeným prodejcům. Jak myslíte, že nám ty trvalky a cibuloviny přišly?

Další a další balíčky s plísní.

Samozřejmě naházené v jednom balíky, cibuloviny v papírových sáčcích na rostlinách... Ach jo. Byla jsem doma, na balík jsem čekala a vybalila vše hned dopoledne, co nám jej balíková služba doručila. Prostě v balíku cibuloviny strávily nejkratší možný čas. A stejně jsem hned vytahovala balíček, kdy už zvenku prosvítala zelená plíseň a prožrala trochu toho papírového sáčku, ve kterém byly cibuloviny zcvaknuté. Další a další cibuloviny byly plesnivé, bohužel právě i ty, které si objednala tchýně a kamarádka. Hned jsme vše rozbalovaly, fotily, vždycky pěkně i s cedulkou, aby bylo vidět, která ta odrůda to schytala. No a zachraňovaly jsme, co ještě plíseň nemělo. Cibulky, které byly v pořádku, jsme ihned sázely do půdy a snad to dají. No byl to neveselý a náročný den.

Ještě nerozbalené, jen vytažené z balíku... a už bylo jasné, že tady je něco špatně.

V jedenáct večer ten den jsem posílala fotografie, přesný výpis balíčků, které byly plesnivé a slušný dotaz, jak obvykle prodejce takovou reklamaci řeší. No a čtrnáct dní se nic nedělo, žádná odpověď. Tak jsem se osmělila po čtrnácti dnech napsat připomínací e-mail, jak lze moji reklamaci řešit a že jsem nedostala odpověď. Pan Jaroslav Koníček mi odepsal, cituji:
"Prosím o vrácení zboží , jelikž se mi nechce věřit, že Vám byly zaslány plesnivé cibuloviny. Ve skladu nic plesnivého nemáme." 

To mám jít jako lovit po té době ty plesnivé cibulky z kompostu? Po tolika dnech? Copak neviděl fotografie? Takhle opravdu jednají se zákazníkem? To si jako myslí, že přesně v den převzetí zásilky jsem si někde stihla kultivovat plíseň a nějak ji na ty cibulky napatlat?
Opravdu mne ten přístup rozčílil. Já mu věřím, že na skladě jsou cibulky v pořádku, ale copak ho ani na chvilku nenapadlo, že asi něco zblbnul při tom balení zásilky? To je ale pořád na jejich zodpovědnost...
Ještě jednou jsem mu napsala, že já jsem postupovala korektně a jestli on korektně postupovat nebude, musí očekávat následky. Například to, že svoji velmi negativní zkušenost budu prostě dál sdílet na internetu. A od té doby už mi pan Koníček nenapsal nic.

Rozhodně Vám doporučuji nic od Lukon Glads nekupovat. Nestojí to za to. Nerozumí svému řemeslu a neumí ani jednat se zákazníky. Vždyť je spousta jiných (online) prodejců cibulovin, kteří jednají se zákazníky korektně a rozumí svému řemeslu a posílání zboží. Já už jsem poučená. A kdyby vám nestačila nabídka českých prodejců cibulovin, zde je například diskuze, kde objednávají cibulky lidé ze skupinky Zahradní architektura, třeba i ze zahraničí:
https://www.facebook.com/groups/zakaci/permalink/10156526461591659/

Doplnění příběhu: Nakonec mi po dalších třech týdnech domů najednou zničeho nic přišly reklamované cibulky. V první chvíli jsem se zaradovala, ale pak následovalo zklamání. Velkým červeným písmem tam znovu přímo v tom balíku bylo, že pan Koníček trvá na zaslání těch plesnivých cibulovin. Znovu jsem mu rozhořčeně napsala, že jak to asi mám udělat.... konečně začal i komunikovat prostřednictvím e-mailu (nehledě na to, že telefon na mne měl taky). Nakonec mi napsal, že tedy ty plesnivé cibulky vracet nemusím. Jenže můj kamarád právník mi říkal, že tak, jak to celé bylo provedené, vlastně nevím, jestli ta moje reklamace tedy byla uznána a nebo nebyla, když si pořád trval na té podmínce (a nestačila fotodokumentace). Že by po mně opět po nějaké době mohl chtít cibulky tedy vrátit. Na to už nemám nervy, nehodlám je sázet a pak znovu vytahovat a vracet z půdy, jen protože jsem si neschovala a měsíc neuchovávala a nekultivovala tu plíseň na těch plesnivých. Víte, za ty peníze mi to vlastně nestojí. Už s tou firmou nechci mít nic společného ani omylem. Raději jsem ty cibulky poslala na vlastní náklady zpátky, už těch ztracených peněz v tom bylo dost... raději podpořím jiné prodejce cibulovin, které se umějí k zákazníkům chovat normálně.

To, že hraboši a myši jsou přemnožení, zaznívá teď snad z každého média. I já se rozčiluji v diskuzích nad tím, jak žalostný stav zemědělství u nás máme. Odborníci na zemědělských konferencích a v zemědělských časopisech riziko bezorebných postupů rozhodně zmiňovali. Už v květnu (viz článek) se vědělo, že to bude průšvih a zaznělo doporučení hlubokého zpracování půdy, aby se narušily nory a zlikvidovali dospělci touto cestou. Bohužel místo toho se zemědělci spoléhali na to, že když bude opravdu velká kalamita, všichni kývnou na plošné rozhození jedu. A jsou poněkud překvapeni, že se to veřejnosti nelíbí. Kdyby reagovali zavčas, možná by ještě nějakou úrodu měli...

Tak jako já. Kdybych v květnu zavčas zareagovala na první myšku, která mi cestovala zahradou, možná bych ještě měla nějakou zeleninu na záhonech. Kéž by mi bývalo aspoň trochu došlo, co může přijít, když je pole od našeho domu co by kamenem dohodil a hned vedle nás neudržovaný (a před nějakou dobou silně Roundupovaný) pozemek, kde poštolka nemá šanci a kočky se stěží proderou hustými bodláky a superplevelem (ostatně, co jiného by to roundupování a nekosení mohlo přežít...).

Koncem května jsem byla nemocná, doma malé miminko, k tomu návrat do práce a sotva jsem stíhala zalévat zeleninu, natož sledovat, že se mi do zahrady stahují hlodavci. No a pak to šlo ráz na ráz, během čtyř dnů bylo prostě po zelenině. Listy kedluben, kadeřávek, růžičková kapusta, saláty, červená řepa, mangold, černý kořen, ředkve... všechno padlo. Zaváhala jsem s obranou a bylo to.
Věděla jsem, že když jednou přijde na věc a objeví se hlodavci, tak prostě máme do záhonů dát pastičky jako první obranné řešení. To jsme taky v první chvíli spořádaně udělali. Znamenalo to zakázat kompletně přístup dětem na zahradu a neslo to s sebou zásadní problémy. Ti hlodavci se chytali prostě jen tak za nohy, ocásky a docházelo by k porušování zákona č. 246/1992 Sb., to se prostě nesmí. A ke všemu se chytla i ještěrka, to jsem fakt obrečela. Takže pastičky jsme okamžitě ze zahrady stáhli (k radosti dítěte a jeho kamarádů) a začali si zjišťovat informace o živolovných pastech a pravidlech, která se k nim váží. Ostatně na zahradě s malými dětmi opravdu nic jiného, než živolovné pasti, na takový kalamitní stav ani aplikovat nejde.
Výběr i objednání pořádné živolovné pasti, ve které dobře poznám, jestli se chytila myš a nebo třeba ještěrka, chvíli zabral. Věděli jste, kolik je toho druhů? Do té doby fungovala jedna neplánovaná živolovná past, a to kýbl, do kterého mi sousedka přes plot házela zeleninové slupky pro náš kompost. Přes rašletový úplet se tam myš dostala a ven už to nešlo. No alespoň mne to hned donutilo zjistit si, kam a jak daleko ji máme odvézt, aby se nevrátila a aby pokud možno byla sežrána nějakým přirozeným predátorem.
Tak pokud jste ještě pravidla pro živolovné pasti na myši nikde nestudovali, shrnuji to podstatné tady:

• Živolovnou past musíte na zahradu umístit jen v době, kdy jste doma a můžete zajistit častou kontrolu pasti. Nesmí docházet k týrání a tedy porušování zákona č. 246/1992 Sb. Hlodavec v pasti nesmí trpět dehydrataci, být vystaven příliš vysokým teplotám (čehož dosáhnete v nerezové pasti snadno) či nepříznivým klimatickým podmínkám. Takže dát past ráno na sluníčko a až večer ji zkontrolovat není zrovna dobrý nápad.
• Odchyceného hlodavce musíte buď vhodně usmrtit (nesmí dojít k týrání) a nebo odvézt. Zrovna to správné provedení usmrcení opravdu neumíme, takže u nás byla jediná možná volba hlodavce odvážet. Nezbytné je odvézt je minimálně 3 km daleko, jinak se vrátí. U nás je nejvhodnější volbou les, kde by měly posloužit jako potrava pro přirozené predátory.

Co se týká pasti, která má hlodavce usmrtit, a zároveň neničit například populaci ještěrek, dostala jsem druhý výborný tip:
"Nejlepší jsou opravdu klasické dřevěné kapací pasti, které vesměs usmrtí myš ihned. Je vhodné je líčit do asi půlmetru dlouhých plastových trubek (dostanou se v instalatérských potřebách), většinou se používají ke splachovadlu, jejich vnitřní průměr musí být větší než jsou pastičky. Pastičku nalíčíme a opatrně nasuneme asi 2O cm do trubky. Je třeba vyzkoušet, že klapačka má uvnitř trubky dost prostoru, aby mohla sklapnout. Trubku i s pastí umístíme vodorovně na zahradu. Myš se chytí, ještěrky tyto trubky ignorují."

Nakonec to ale zkusíme jen tou cestou živolovných pastí, právě kvůli tomu, že se na zahradě často teď o prázdninách pohybují malé děti.

Kdyby vás použití živolovných pastí a odvážení myší inspirovalo, tak chci podotknout ještě jednu věc. Nevozte je prosím na pole, ale opravdu spíš někam do lesa. Na polích nejsou bidýlka pro dravce pro odpočinek, nejsou tam remízky, kde by se schovaly lišky a neoře se, takže tam mají hlodavci vážně velkou šanci na přežití a rozmnožení. V lese by měli mít větší šanci, že budou jejich počty zredukovány přirozenou cestou, což je to, co teď potřebujeme.

No a vzhledem k tomu, že se každý naváží do zemědělců, že neaplikovali pořádná preventivní opatření, zkusím něco napsat k našim preventivním opatřením na maličké zahradě:

• Jako jednu z prvních věcí na zahradě jsme budovali a následně doplňovali a udržovali hadník. Je to super věc, doporučuji, ale na malých zahradách opravdu nečekejte žádné zázraky. Když jsou v okolí okrasné zahrady s pěstěnými trávníky a tújemi, tak se tady fakt užovka neuživí. Za šest let existence našeho hadníku se nenastěhoval ani jeden jediný had, ani slepýš.
• Když byly stromky na zahradě malé, instalovali jsme bidýlko pro poštolku, aby u si u nás mohla odpočinout a lovit. Nápad to byl dobrý, ale na malé zahradě to poštolky moc jednoduché nemají. Zažila jsem před pár lety situaci, kdy poštolka zkusila na naší zahradě ulovit zatoulanou myš a "nedobrzdila" to a skončila v našem živém plotě. Přihlíželi jsme tomu se synkem z trampolíny, stalo se to pár metrů od nás. Na malé zahradě prostě nemá ten správný manévrovací prostor.
• Věčně se nám přes zahradu producírují kočky sousedů z vesnice. Bohužel spíš loví ještěrky a malé ptáčky pro zábavu, než že by ve velkém lovily myši. Ale někomu kočky zásadně pomáhají. Lepší úspěchy prý mají, hlavně na hraboše, fretky. Pokud už něco chovat, tak prý spíš tohoto živočicha :-)
• Striktně za celé ty roky dbáme na to, aby na kompost nepřišly zbytky jídel nebo suché luštěniny a semínka a zrna. To, aby tam nic hlodavce nelákalo a neposkytovalo jim hlavně v zimě potravu.
• Pokud jsme dříve někdy objevili myší nory, rozrušili jsme je.
• Vysoké záhony máme podbité hustým pletivem. Do jednoho se stejně hlodavci dostali jedinou mezerou mezi překryvem pletiva (to musíme opravit), do druhého se dostali "vrchem".

Letos je to s úrodou na zahradě těžké. Ještě jsem ani nesebrala sílu na to napsat o fiasku s letošní zeleninou... máme na zahradě myši a hraboše a co se mi pracně při miminku podařilo uchránit před slimáky či dřepčíky, to prostě dorazil nějaký ten hlodavec. Sklidili jsme hrášek a pak přežily jen cukety a rajčata, ostatní záhony jsou prázdné, ani jsem nic nedosazovala, nemá to letos význam. No a co se týká ovoce, tak po sedmi letech relativního klidu je najednou docela těžké ubránit alespoň nějakou úrodu před ptactvem. Předchozí roky nechávali maliny, moruše, sladkovišně, malé jahůdky bez povšimnutí. Letos jdou bohužel snad po všem, co nám plodí.

Něco bych ptákům nechala, o to nejde. Ale berou útokem celé keře. No, vzhledem k tomu, že okolní zahrady vesměs jen okrasné, se jim nedivím. Něco jíst musí. Ale my a naše děti taky...

To je důvod, proč jsem si pořídila sítě proti ptákům a hlavně organzové pytlíčky. Je jasné, že naše zahrada v tuto dobu prostě není moc fotogenická a tak krásná, jako jiné, ale zase z ní máme nějakou úrodu. Velké pytlíky navlékám na hrozny v době, kdy jsou ještě zelené, malé barevné pytlíčky na aronii, ještě než začne černat, stejně tak zkusím příští rok ochránit i muchovník. Chráním si i část bezinek. Velikosti jsem zatím zkusila následující:

Sítěmi chráním převislé moruše. Respektive na fotce vidíte jen tu jednu, které ještě zbývají plody k ochraně. Nějakou dobu nám trvalo, než jsem si všimli, že plody mizí do ptačích žaludků. Mysleli jsme si, že morušky pořád ne a ne dozrát. No a přitom si na nich pochutnával kos a drozd, vždy pečlivě schovaní v blízkém živém plotě. Ještě loni nechali moruše na pokoji, i maliny a ostružiny, ale letos jdou po všem. Sítě museli kupovat i známí, kteří taky pěstují něco málo ovoce pro děti.

Keře kanadských borůvek musíme mít chráněné od chvíle, kdy první začne modrat, jinak bychom taky neměli ani jednu. Na dva malé keříky borůvek nám nestačila síť a z nich jsme neměli ani kuličku. Jakmile začala lehce modrat, okamžitě byla ta kulička pryč.

A tak teď chodím pytlíčkovou zahradou. Vypadá to krapet vtipně, rozhodně nemám fotky zahrady jako z Pinterestu a zahradních časopisů. Ale máme aspoň borůvky, bude jedna sklenička aroniové marmelády, hrozny a moruše do jogurtu. Možná se po letech dostanu i k tomu, abych něco vyrobila i z bezinek.

Na co určitě zapomeňte: