Růžkatec ponořený (Ceratophyllum submersum) má být kouzelná rostlinka, která plave v jezírku a ubírá živiny, takže se tam tolik nemnoží řasy. Přesně tohle její "kouzlo" mne nalákalo a před několika lety jsem ji koupila do našeho jezírka. Její "zasazení" bylo vážně jednoduché, prostě se rostlinky hodily do vody a bylo to. Jde o ponořené plovoucí rostliny, které nemají kořeny. Na fotkách je obvykle uvidíte krásně světle zelené (takhle se pěstují v domácích akváriích), i mně světle zelené přišly, nicméně v jezírku po pár dnech získaly svoji obvyklou temně zelenou barvu.

Růžkatec ponořený najdete v jezírku většinu roku plavat takhle pod hladinou.

Nejspíš chcete vědět, jestli mi růžkatce nějak zázračně pomohly udržet vodu v našem okrasném jezírku (bez filtrace, bez techniky) hezky čistou bez řas. No, asi ano. Jistá si vlastně vůbec nejsem, protože jsem ve stejnou dobu dělala spoustu dalších věcí (dafnie, zeolit, přistínění jezírka, ...). Zlepšení tedy rozhodně pozoruju, ale čím přesně to bylo, to těžko říct. 

Růžkatec ubírá živiny řasám a má dodávat do vody kyslík. Jeho základní problém je ale ten, abyste ho spolu s čištěním jezírka nevytahovali ven. Je plovoucí, na podzim klesá ke dnu (a mně přijde, že i poněkud zhnědne). Takže když jdu na podzim čistit jezírko, vytahuju kromě listí i spoustu růžkatců. Zavedla jsem si na to takovou rutinu. Vytahuju listí z jezírka takovými těmi hustými jemnými moderními hráběmi na listí (opatrně, abych si nepoškodila folii). Listí dám do jednoho kýble a vyberu kousky růžkatce do druhého kýble s vodou. Po dočištění jezírka tam růžkatce na jedno místo vrátím zpátky. Je to větší piplačka, ale zatím mám za to, že snad ten růžkatec čistotě vody v jezírku pomáhá, takže mi to stojí zato.

Jezírko čistím na jaře hráběmi - vybírám listy a nepořádek. Musím si ale hlídat růžkatce, abych si je vyhodila z jezírka. Dávám je do kýble s vodou a pak vracím do jezírka zpátky.

V létě stejně občas mívám v jezírku řasy a světe div se, vždycky jsou teď namotané právě kolem toho plovoucího růžkatce :-) Občas to tedy všechno vylovím (hráběmi na listí), trochu z růžkatce sundám ty řasy a zase ho vrátím zpátky. To, že se při tom dost stonků poláme (je docela křehký), vůbec ničemu nevadí, zase porostou dál.

V létě má kolem sebe růžkatec často namotanou řasu, které se říká žabí vlas. Sice je to trochu paradox, ale jinak je voda bez řas a průhledná, tak to neřeším a občas z něj tu řasu sundám.

Okysličovat vodu by ještě měla i žebratka bahenní (hottonia palustris), ale tu se mi pěstovat zatím moc nedaří (obvykle nepřežije zimu a asi je na ni v okrasném jezírku moc živin, má raději mezotrofní vody). Růžkatci se v našem jezírku daří, potřebuje tvrdou vodu, což u nás základ vody v jezírku rozhodně tvrdý byl. 

Pokud Vám nevadí, že budete muset aspoň třikrát ročně vytahovat z jezírka nepořádek a řešit, co z toho teda je vlastně ten růžkatec, tak Vám ho plně doporučím. Třeba Vám pomůže udržet vodu v okrasném jezírku hezky čistou (i bez filtrace a techniky, tak jak je to u nás).

Musím se vám přiznat, první roky jsem balení fíkovníků moc neřešila. Zpočátku jsem měla jen dva, neplodily a byly malé, takže mi na jejich zimní ochranu stačila obyčejná deka. Ano, deka. Nejobyčejnější levná deka z Ikey. Sledovala jsem předpovědi počasí a když hlásili větší mrazy, tak jsem prostě na ty fíkovniky hodila deku a když se počasí umoudřilo, hned ji sundávala a pak vyprala. S rostoucím počtem fíkovníků na zahradě a jejich větší velikostí to však chtělo sofistikovanější řešení.

Fíkovníky prostě omotám velkou jutovou látkou a zasypu listím, které celý podzim sbírám od sousedů do pytlů.

Na začátek musím napsat, že mám jednu fakt ohromnou výhodu. Bydlíme totiž na kopci. Sice je to skoro 500 m n. m., ale pořád na jižní Moravě a tak nezažíváme tak hrozné mrazy, jako mají ve vesnicích jen pár kilometrů pod námi v údolí. Jo, v mrazových kotlinách musí lidé fíkovníky chránit před mrazy ještě sofistikovaněji. Když už mrzne až praští, tak to u nás je vždycky lepší než v mrazové kotlině. Tedy nevyčítejte mi, že můj způsob Vám třeba nezafunguje, může se to stát. Jeden základní způsob popisuje prodejce odolných odrůd pro ČR tady: https://www.exotickazahrada.cz/fikovniky/  a dole mám odkazy na diskuze, kde sdílí své tipy na zazimování fíkovníků spousta zkušených pěstitelů.

Moje práce na zazimování fíkovníků začíná už na podzim, když padá listí ze stromů. Schraňuju ho v pytlích a mám schované pod střechou, aby na něj nepršelo a zůstalo suché a dobře se s ním pracovalo. Protože mám přírodní zahradu, s většinou našeho listí počítám do trvalkových záhonů. Prostě spadne pod stromy do trvalek a chrání je na zimu. Takže, popravdě, chodím prostě s prosbou k sousedům s trávníky, kteří listí hrabou a sbírají. Beru si od sousedů každý rok listí do pytlů a schovávám na prosinec - právě kvůli fíkovníkům.

Základem mých balení fíkovníků je listí, které mi darují sousedé.

Na podzim je potom velká část dřevárky zaplněná spíš pytli s listím - to aby na ně nepršelo a dobře se s tím suchým listím pracovalo.

Větve větších fíkovníků stáhnu k sobě, když to jde.

Potom omotám fíkovník jutou. Koupila jsem tkanou jutovou metráž vyšší gramáže. Existuje i netkaná jutová textilie, ale ta snadno plesniví a hůř se s ní pracuje, takže kupuji na tohle vždycky tu tkanou. Shora do toho prostoru sypu listí, juta ho drží u kmene a větví (viz první fotka). Popravdě sypu listí jen tak do výšky metru maximálně. Chci ochránit hlavně ty základní větve, aby se z nich kdyžtak mohl fíkovník obnovit.  Konce větví omrzají někdy kolem -12 °C, kolem -20 °C by omrzl asi celý fíkovník, kdyby nebyl zakrytý. Někdy ty horní konce větví prostě ještě jen omotám jutou. A nebo před hlášenými většími mrazy jdu a hodím na tu svoji konstrukci ještě tu obyčejnou deku, kterou pak vyperu, až největší mrazy přejdou.

Mladé rostlinky jsem v rámci úspory času řešila jednoduše tak, že jsem na ně opatrně "převrátila" půl pytle s tím listím, viz fotka mých malých fíkovníků ve svahu:

Malé rostliny fíkovníků jsem prostě "přikryla" půlkou pytle s listím. Dělala jsem to opatrně, aby si nepolámala ty větvičky.

Fíkovníky takto zakrývám někdy v průběhu prosince. Kryt potom sundávám v březnu, nejpozději v době, kdy začnou kvést krokusy. Už nějakých šest let takhle chráníme fíkovníky a všechny nám přežily. Nicméně u nás je opravdu zásadní výhoda v té dobré poloze na kopci. Když jsou hlášeny velké mrazy, tak rozdíl mezi teplotou u nás na kopci a jen o pár kilometrů níže hned pod kopcem v údolí je třeba až 10 stupňů (my máme "jen" -10 °C, ale v údolí mají -20 °C). 

Listí, které fíkovníky chránilo, si dávám na kompost. Jutové tkaniny usuším nejlépe na slunci nebo nechám proschnout na venkovních šňůrách na prádlo a dobře suché je poskládám a schovám na další rok.

Další články k tématu:
https://www.exotickazahrada.cz/fikovniky/
https://www.zahrada.cz/forum/exoticke-ovoce/zazimovani-fikovniku-177426/?kotva=zazimovani-fikovniku-234048
http://www.kiwiforum.cz/forum/viewtopic.php?f=23&t=285&sid=f431164ffd094ec7ca5db931ef922a3b

Biobazén je prostě bazén s živou voňavou vodou a na jaře, než se rozjede tvorba biofilmu v těch vacích, nemůžete čekat zázraky. Právě kvůli těm různým očekáváním raději píšu tenhle článek. Když totiž za biobazén utratíte to velké množství peněz, jste netrpěliví a nedočkaví a hákliví na každý problém. Zvlášť u nás to bylo složitější, protože náš biobazén se napouštěl až v půlce listopadu a voda měla velmi brzy jen maximálně nějakých 6 °C, žádný proces biologické filtrace se nemohl rozjet a všechno to čekalo až na jaro.

Voda v biobazénu bude krásně průzračná, ale chce to trochu péče a taky znalostí toho, co očekávat...

A na jaře samozřejmě vypadal náš biobazén příšerně. Ještě na ten podzim se stihl zaplnit vláknitými řasami, které pod ledem v zimě zhnědly a zaplnily dno nepořádkem. Do toho jsme v bazénu měli spoustu vyplaveného bílého prachu z to bezfosfátového dolomitského vápence, ve kterém leží ty vaky. Ten bílý prach přes zimu samozřejmě taky zhnědnul. No a celé stěny bazénu se pokryly takovým hnědým špinavým filmem, který vůbec nešel kartáčem dolů (to jsme ještě nevěděli, že na to máme použít houbu a nebo bazénovou stěrku).

Když koncem února roztál silný led, vypadal biobazén nějak takto. Hnědé stěny i dno plné hnědého nepořádku.

Takže jsme vysávali spoustu nepořádku ze dna. Kartáčem jsme si vše shrnuli na hromádky a ty vysáli naším starým vysavačem (na robotický nezbyly peníze....sice jsme si je pak půjčili, ale moc to nedopadlo....o jejich neschopnosti vylézt naše kolmé stěny napíšu někdy jindy). Stěny jsme neúspěšně drhnuli kartáčem (to bylo fakt neúčinné), než jsme koupili nástavec s houbou a tou to šlo krásně dolů. Biobazén byl krásně modrý a půvabný a voda průzračná a krásně šlo vidět na dno.

Voda byla průzračná, naspod vidíte hromádku, kterou jsme si kartáčem shrnuli na jedno místo a to vysáli obyčejným jezírkovým vysavačem. Jen stěny se ještě nedařilo moc dobře vyčistit.

A vydrželo mu to celý březen až do první půlky dubna. To se objevila spousta zelených řas ve vodě a na stěnách. Voda měla v té době už celkem stabilně teplotu 10 °C (i když byly v noci -2°C, voda prostě teplotu drží, biobazén máme celý zateplený). Lovili jsme ty zelené chuchvalce řas, sbírali, opět čistili stěny (ne moc úspěšně):

Když měla voda v biobazénu kolem 10°C, tvořily se prostě řasy a byly hlavně na stěnách, které se nám ze začátku zrovna moc nedařilo něčím vyčistit.

• mikroorganismy probouzejí,
• rozbíhá se metabolismus bakterií, 
• začíná probíhat efektivní rozklad organiky (např. pylu, listí, zbytků opalovacích krémů). 

Při nižších teplotách sice může biofilm na površích přežívat, ale není aktivní – voda se sama prakticky nečistí. Proto: V dubnu a květnu, kdy teplota vody ještě bývá kolem 10–15 °C, je biologická aktivita nízká nebo žádná. Systém Hydrobalance se "rozjede naplno" až s teplým počasím – v květnu/červnu, kdy se voda zahřeje.

Takže už mám jasno, čištění vody za pomoci biofilmu v těch vacích nezačne dřív něž bude mít voda kolem 16 °C. Což se na pár dní podařilo až teď ke konci dubna a ano, najednou začaly mizet řasy a zelený povlak ze stěn. Hurá! No a pak nám do toho déšť smyl všechen pyl, co byl ve vzduchu, voda je pro změnu pořádně nažloutlá z toho pylu, dělá žluté linky na stěnách a není ani vidět na dno. A přijde ochlazení. Takže budeme prostě čekat, až bude teplota dlouhodobě kolem 18 °C a biofilm bude pořádně růst a pořádně čistit vodu. Do té doby holt není náš biobazén tak krásně průzračný. Ale voda je krásně voňavá, hned se v ní zabydlelo pár vodních živočichů (ani nevím, jestli je mám přenášet do spodního přírodního jezírka nebo ne). Když chce člověk přírodní vodu bez chloru na koupání, musí být trpělivý k přírodním procesům. Některé věci prostě trvají. 

Momentka našeho biobazénu ukazuje vodu, která je teď zakalená pylem.

Snad vám tento článek pomůže ukázat, jak může vypadat první jako s novým biobazénem a co lze a nelze očekávat. Samozřejmě trocha pylu nebo pár řas vůbec nebrání tomu, aby si člověk aspoň do té studené vody namočil nohy. A v 18 °C teploty vody biobazénu už jsem si i šla teď v dubnu zaplavat. Jen sousedé občas koukají, že nemáme některé dny až tak průzračnou vodu, jaká je typická pro bazény a musíme vysvětlovat, že biobazén chce svůj čas (a teplotu, hlavně tu teplotu vody).