Když jsem psala o knize Anity Blahušové (Zahrada žije – zahradničíme s dětmi), nadchl mne tam nápad s vodní zahrádkou pro děti. A v mém okolí jsem nebyla sama, komu se to zalíbilo. O určité podobě malých vodních zahrádek zauvažovali i v naší lesní školce ve vesnici. Zatímco tam proberou, zda by to vůbec bylo bezpečné, udržitelné a vhodné, já jsem dohledala, jaké vodní rostliny lze vlastně do malých nádob pro děti využít. Třeba se někomu ještě tyto tipy budou hodit.

Jako nejvhodnější umístění nádob se obvykle píše polostín. Především kvůli tomu, abyste je nemuseli každý den tolik dolévat a aby se příliš nepřehřívaly. Samozřemě můžete zkusit vytvořit i jezírko v nádobě na slunce a osadit je rostlinami, které mají rády teplou vodu, a zakoupit nějaký jednoduchý vodotrysk, aby i v té teplé vodě bylo zaručeno nějaké okysličování.
Pokud máte vhodné místo pro jezírko pouze ve stínu, lze najít i vodní rostliny, které v něm budou taky hezky prospívat. A teď už tipy na jednotlivé rostliny:

Marsilka čtyřlistá (Marsilea quadrifolia) – jde vlastně o kapradinu, rostliu tvoří půvabné čtyřlístky. Výhodné je, že zvládá i stín. Je dorbé zasadit oddenek do trochy jílu, více informací k pěstování: https://rybicky.net/atlasrostlin/marsilea_quadrifolia.

Měli byste ji sehnat na akvaristické burze, někdy i nějakých akvaristických potřebách a nebo přes inzeráty pro akvaristy (např. zde: https://www.ifauna.cz/akvaristika/inzerce/akvarijni-rostliny/ případně si můžete zadat poptávku). Takto by měla vyjít celkem levně. Někdy ji mívá i www.puskvorec.cz.

Babelka řezanovitá (Pistia stratitoes) – půvabná plovoucí rostlina, kterou si děti mohou přemístit, vylovit a zase vrátit. V úplném stínu se jí možná líbit nebde. Má ráda hodně živin ve vodě. Zimu u nás ale venku nezvládne. Lze ji sehnat v akvaristických potřebách a přes inzeráty pro akvaristy (např. zde: https://www.ifauna.cz/akvaristika/inzerce/akvarijni-rostliny/)

Šípatka širolistá (Sagittaria latifolia) – rostlina má listy ve tvaru šípů a hezky kvete. Má ráda slunné stanoviště, ale i v nádobě v polostínu by se jí mělo dařit. Do silnějšího stínu ji ale nedávejte. Naleznete ji u prodejců rostlin do jezírek. Dá se sehnat v ceně kolem 30 Kč za rostlinu.

Máta vodní (Mentha aquatica) – hodně silně aromaticky voní a hezky kvete od června do srpna, na květy láká hmyz. Obsahuje hodně mentolu (podle jednoho zdroje, podle jiného ho zase neobsahuje), nenašla jsem, že by se dala používat v čaji, spíše asi raději ne. Ale děti si mohou trhat lístky a vonět k nim, pokud je trápí rýma. Rozdrcené lístky jde na kůži použít na zmírnění svědění, nicméně taky samy o sobě můžou vyvolat alergickou reakci, takže opatrně. Pokud vodní mátu chcete dát do nádoby, vyčleňte jí jednu celou malou nádobu, je totiž hodně rozpínavá. Snese i málo vody, takže i nižší nádobu a měla by bez problémů přezimovat. Je pro ni vhodný polostín. Ve velkém stínu by sice rostla, ale nejspíš nekvetla. Lze ji sehnat u prodejců rostlin do jezírek. Nekupujte ji v hobbymarketech, tam je příliš drahá.

Sítina niťovitá "Spiralis" (Juncus filiformis "Spiralis") – zelená rostlinka se zamotanými spirálovitými listy, je "prostě" hezká. Při pěstování v nádobě potřebuje být jen trochu ponořená. Měla by dobře přezimovat,

Kotvice plovoucí (Trapa natans) – je jednoletá vodní rostlina s jedlými plody, tzv. vodní kaštany (více o nich zde: https://www.vitalia.cz/clanky/zapomenute-potraviny-vodni-orechy-na-vymreni/, nezaměňujte s těmi asijskými vodními kaštany). Dětem lze vysvětlit, jakou roli měly vodní kaštany v naší minulosti, kdy je naši předci jedli a jak. Má raději slunce, do nádoby musíte zkusit, zda zvládne polostín a nebo vyzkoušet, jestli by to s ní nešlo i v nádobě (častěji dolévané vodou) na slunci. Aby vykvetla a plodila, potřebuje teplou vodu minimálně 20 °C. Na podzim je potom potřeba plody ponechat na dně ve vodě, aby příští rok opět vyklíčily. Více informací o přezimování semen nemám.
Sehnat ji můžete někdy u prodejců jezírkových rostlin, ale není tak obvyklá, takže může chvíli trvat, než se k ní dostanete. Lze ji také shánět přes inzeráty.

Nepukalka vzplývající (Salvinia natans) – další z půvabných plovoucích kapradin, tentokrát má ráda hodně světla. Jde o ohrožený druh, takže je vhodné si při koupi schovat paragon pro doložení původu. Více o pěstování zde: https://rybicky.net/atlasrostlin/salvinia_natans. Koupit ji můžete zde: http://www.aqua-daho.cz/cs/akvarijni-rostliny/akvarijni-rostliny/salvinia-natans-box. Nemám jasno v tom, zda jde o jednoletku (množící se výtrusy) a nebo trvalku a jak to tedy funguje s nějakým přezimováním.

Žebratka bahenní (Hotonia palustris) – tato nenápadná rostlinka má ponořené střapaté listy, kterými okysličuje vodu a které slouží jako případná schovka pro vodní živočichy. V květnu začíná hezky kvést bílými kvítky nad vodní hladinu. Uvádí se, že nesnáší přílišné horko, raději nádobu s ní dejte do polostínu. Není jednoduché ji sehnat, měli by ji mít prodejci jezírkových rostlin, ale už pár roků po ní pátrám marně, pořád je vyprodaná.

Shora zleva: Sítina niťovitá Spiralis, kotvice polovoucí, nepukalka vzplývající a květ a ponořené listy žebratky bahenní. Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/.

Kyprej vrbice (Lythrum salicaria) – Půvabně kvetoucí bahenní rostlina kvete v létě a dlouho až do září, její květy lákají hmyz. Pozor, aby ji děti neponořily moc hluboko, vyhovuje jí hloubka maximálně 15 cm. Seženete ji u prodejců jezírkových rostlin poměrně snadno, obvykle kolem 20 Kč za rostlinku. 

Orobinec nejmenší (Typha minima) – tento orobinec by měl jít pěstovat i v nádobě. Jde o klasické "čibuky", které děti v přírodě často přitahují na bažinatá, ne zrovna bezpečná místa. Hnědé čibuky se sametovým povrchem nemusí sloužit jen k dětským hrám, ale lze je poučit, že v historii se používaly místo peří do peřin či k zatápění. Rostlina je plně mrazuvrzdorná a měla by zvládat polostín. Sehnat byste ji měli u prodejců jezírkových rostlin za 25 Kč.

Přeslička japonská (Equisetum japonicum) – je typickou rostlinou pro malé nádoby, měla by být poměrně odolná, doporučuje se do polostínu. Z jednotlivých druhů přesliček bývá už dražší, kolem 40 Kč.

Pomněnka bahenní (Myosotis palustris)– potěší děti přes celé léto drobnými modrými kvítky, polostín by měla zvládat dobře. Měl by ji mít každý prodejce jezírkových rostlin a poměrně za levno, kolem 15 Kč za rostlinku a měla by se postupně hezky rozrůst.

Kosatec různobarevný (Iris versicolor) – působivé květy kosatců by se dětem mohly líbit. Tento má u sebe obvykle uveden, že zvládá i polostín. Je ale dobré raději vědět, že kosatce mají mírně jedovaté oddenky. Měl by být běžně k sehnání a stát kolem 30 Kč.

Napadá vás ještě nějaká hezká rostlinka do polostínu do dětských "jezírek"? Minilekníny či také trpasličí lekníny jsem zavrhla kvůli ceně, jsou drahé. Lakušník je myslím asi jedovatý, žabník je také  jedovatý.

Co se týká péče o nádoby, bude jistě potřeba, aby děti dolévaly vodu (a někdo pak přes léto, když budou přívesnické tábory). Zazimovat by se nádoby měly nejlépe ve sklepě a nebo rostliny vytáhnout a "uskladnit" u někoho v jezírku. Ale o pěstování vodních rostlin v nádobě pro děti ještě napíšu později článek s vlastní zkušeností, co a jak.

Obrázky:
Marsilea quadrifolia - European water clover.jpg. (2014, December 7). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:22, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Marsilea_quadrifolia_-_European_water_clover.jpg&oldid=141752133.
Akasamalari.jpg. (2016, November 17). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:23, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Akasamalari.jpg&oldid=214730017.
Juncus effusus 'Spiralis' - North Carolina Arboretum.JPG. (2015, February 13). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:39, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Juncus_effusus_%27Spiralis%27_-_North_Carolina_Arboretum.JPG&oldid=149945533.
Salvinia natans (habitus) 1.jpg. (2016, September 1). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:39, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Salvinia_natans_(habitus)_1.jpg&oldid=205328219.
Trapa natans Kotewka orzech wodny 2015-05-04 04.jpg. (2017, November 26). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:39, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Trapa_natans_Kotewka_orzech_wodny_2015-05-04_04.jpg&oldid=269399476.
Hottonia palustris saint-michel-en-brenne 36 10052008 2.JPG. (2016, January 22). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:40, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Hottonia_palustris_saint-michel-en-brenne_36_10052008_2.JPG&oldid=185329007.
Typha minima1.jpg. (2016, February 23). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 21:16, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Typha_minima1.jpg&oldid=188306828.
20151006Myosotis scorpioides2.jpg. (2015, October 7). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 21:17, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:20151006Myosotis_scorpioides2.jpg&oldid=174788209.

Když Anita Blahušová vydala svoji první knížku Zahrádka v květináči, bylo synkovi sotva půl roku a bydleli jsme v paneláku s malým balkonem. A právě její knížka tenkrát byla prvním impulsem pro to, abych vůbec o tom malém balkonu začala přemýšlet úplně jinak. O našem jedlém balkonu a společných chvílích s malým synkem a jeho dobrodružství s květináči a rostlinami už asi z blogu víte. Zahradničení na balkoně nám tenkrát zpříjemnilo poslední rok bydlení v bytě. Co ale asi nevíte, tak teď mám už pár dní nos doslova zabořený v nové knížce od Anity. Jmenuje se Zahrada žije – Zahradničíme s dětmi a dostala se ke mně v ten pravý čas. V době, kdy už bydlíme v domě, máme zahradu a hlavně máme čtyřletého zvídavého synka.

Pokud máte mezi vším tím sázením, setím, stříháním trvalek a doháněním zahradních plánů po chladném březnu chvilku času... pojďte se se mnou podívat, o čem knížka je. A taky, jaké parádní plány a nápady díky ní už mám na tento rok v hlavě.

Pořád se mluví o tom, jak dnešní děti nejsou dostatečně venku. Na poli probiotik a různých doplňků se začínají objevovat informace o tom, jak dnes lidem chybí půdní bakterie (a mnozí si je za draho kupují). Výzkumy či různé texty sdělují lidem, že hrabání se v hlíně vlastně super a chtělo by to přivést více lidí k zahradničení. Tato knížka je takovým průvodcem pro rodiče, aby dostali děti od tabletů právě do zahrady. Vlastně to není jen knížka pro rodiče, ale i pro samotné děti. Třeba u kapitol s obrázky živočichů, kteří bydlí v zahradách, se těším, až si texty jednou syn sám přečte. 

Ale nejdřív pěkně popořadě. V knize najdete v úvodu dvě kapitoly. První se týká poznávání přírody, kdo v zahradě bydlí, kdo ji navštěvuje v noci i jak si tyto živočichy do zahrady pozvat. Druhá je takovou učebnicí zahradničení, prostě text o tom, jak začít zahradničit, jasné, stručné a hezky popsané základy. Zpracování půdy, střídání rostlin v tratích, o předpěstovávání, smíšené kultury, kompost... až jsem si říkala, jak by bylo fajn číst si právě z takové knížky o všech těchto věcech, když jsem v pětadvaceti se zahradničením začínala. Vzhledem k zaměření na zahradničení s dětmi nechybí ani text o jedovatých rostlinách v zahradách.
U první knížky Anity se mi líbily takové ty doplňkové texty a tipy se zajímavostmi, které se vždycky znenadání objevily na nějaké stránce a zpříjemnily mi čtení. Jsou i tady – upozornění na jednoduchý pokus na zjištění kyselosti půdy nebo tip na nátěr květináčů tabulovou barvou, aby si je mohly děti označit křídami. Taková drobnost mi vážně dělá v knize radost.

Největší část knihy potom zabírají projekty na celý rok. Co můžete s dětmi na zahradě podniknout na jaře, v létě, na podzim i v zimě. Přesně v této chvíli vždycky tajně děkuji člověku, kterého v nakladatelství napadlo dát do knížky hned dvě provázkové záložky. Vlastně klidně bych užila i tři nebo čtyři. Jak jsem psala, právě do této části mám doslova zabořený nos. Zkusíme synkovi už letos založit jeho vlastní zeleninový záhonek? Vždyť na zahradě si zatím plním svoje sny o zahradničení především já a těžko můžu čekat, že jednou syn získá oblibu v hrabání se v hlíně, když bych mu nedala ani kousek vlastního prostoru... a co kdybych ho třeba nechala pěstovat slunečnice v truhlíku? Když zkoumám recept na bezový sirup a čtu si o nápadu s ledovými kostkami, hned s tím mám něco za lubem. A na další stránce je nápad s živým bylinkovým polštářem a hned potom bahenní koupele, výroba vlastního bylinkového mýdla...

Jako první se teď ale chystám na projekt vodní zahrádky v nádobě. Sice o vodní zahrádce psala Anita už v knize Zahrádka v květináči, ale nějak mne nenapadlo, jak a proč bych to mohla použít i u nás na zahradě... asi jsem potřebovala vidět tu ruku s vodní rostlinkou nad kovovým korytem, aby mi to došlo. Syn totiž ze všeho nejvíc miluje vodu v různých podobách, pořád si nabírá vodu do kyblíčků, šťouchá do vodní hladiny klacíky a potápí loďky. Sice máme jezírko, ale přístup k hladině na pořádné hraní tam nemá zrovna ideální. Taková velká nádoba v polostínu u pískoviště, to bude lepší. Díky přítomnosti jezírka na zahradě nebude problém rostliny z nádoby zazimovat.
Když máte nápad, už je to kolikrát jen krůček od realizace. Knížku jsem vzala k mým rodičům a na tátovi vymámila ze staré půdy dávnou zinkovou vaničku, ve které jsem koupávala svého pejska. (Sehnat nějakou na aukru nebo v bazarech je totiž skoro nemožné, a nové se snad už ani nevyrábí.) Manžel už má hned nápad na to, jak pomocí nějakého spreje obnovit nátěr, aby vypadala lépe. A pak jen se synkem jet nakoupit do Komořan vhodné rostliny a nechat ho, ať si je sesadí a rozmístí, jak se mu zlíbí.

Vodní zahrádku určitě zkusíme, už jsme si dovezli starou zinkovou vaničku od rodičů.

Abych nedávala jen příklady mého synka... moji sestru třeba nadchl nápad s jarními cibulovinami v nádobě. Různé vrstvy, různé cibuloviny a krása na celé jaro. No a obrazce z řeřichy na zimní "zahradničení". Nejspíš už bude mít na parapetu taky takové řeřichové srdíčko jako je v knížce.

Nádoba s různými cibulovinami, které postupně rozkvétají, zaujala moji sestru.

Jsem moc ráda, že mám knížku doma. I když v ní je samozřejmě pár nápadů, které už se synkem děláme a pár projektů, které už jsou na naší zahradě vlastně hotové či zahradničíme nějak jinak, převažovalo to nové. Nová pojetí, rady jak dobře zapojit děti, starší děti si mohou knížku číst rovnou. Hlavně krásné fotografie a ilustrace díky kterým jsem se mohla zasnít, jak super to zase na zahradě bude v rozkvetlém jaře a v létě či na podzim. Budu se ke knížce často vracet.

Myslela jsem si, že když pořídíme synkovi trampolínu, tak prostě bude... no... skákat. To je celé. Teď, poučena, sem dávám souhrn našich nejčastějších trampolínových aktivit a her pro ostatní, kteří si stále ještě také myslí, že na trampolíně děti jen a pouze skáčou... 

Velká černá kreslící plocha

Už delší dobu pokukuji po velké venkovní tabuli na kreslení a zatím se mi žádná nezdála dost dobrá a hlavně dost velká, synovi totiž na kreslení papíry velikostně nestačí, kolikrát ani stůl. Jenže ono stačilo pouze pořídit křídy, černou třímetrovou "tabulovou" plochu jsme na zahradě už dávno měli, jen já to jako dospělák absolutně neviděla. Teď se chodí ve velkém kreslit na trampolínu. Kvůli špatné reakci synka na prach z klasických chodníkových kříd už jsme pořídili ty bezprašné. Obrázky postupně z trampolíny děti pak "vyskákají" nebo otřou do oblečení, případně je smyje déšť.

Hra na závoru

Nechápu, co na tom všechny děti baví už téměř rok... ale pořád hrajeme "na závoru". Jedná se o typickou léčivou hru "na zákazy"   (koho neděsí ten pojem "léčivá hra" :-) a zajímá ho víc, tak dávám odkaz na seminář kamarádky: http://www.beremehranivazne.cz/lecivehrani). Začali jsme ji hrát, aby se syn lépe vyrovnal se stěhováním, ale hrajeme ji doteď, a přidávají se všechny děti, které žádné stěhování neřeší. Hraje se tak, že dospělá osoba klečí uprostřed trampolíny a jednou rukou dělá závoru. Děti obíhají po trampolíně dokola a probíhají závorou. Ze začátku se závora otevírá a zavírá a děti poslušně čekají. Pak ale nějaké z nich proběhne okolo zavřené závory  a poruší pravidlo a od té doby obvykle všechny jen probíhají a děsně se baví tím, jak jim jakoby "hrozím", že za proběhnutí zavřenou závorou dostanou lechtací nebo pusinkovou pokutu. Vydrží to hrát opravdu hodně dlouho a mne obvykle dost bolí ruka. Hra na porušování zákazů u malých dětí prostě vede.

Pozorování hvězd

V létě chodíme na trampolínu s dekou a pozorujeme hvězdy. Trampolína je hezky vyhřátá a dobře se na ní leží.

Minitělocvična

Měkký dopad na trampolínu navádí ke zkoušení spousty věcí, které by si děti troufly jen na žíněnce. U nás válí sudy a dělají kotouly, jinde prý skákají přes švihadlo. Taky stojíme ve dvojicích a jeden druhého zkoušíme schválně shodit. A nevěřili byste, jak dlouho se dokáže malé dítě chtít na trampolíně honit dokolečka...

Tančírna

Když k trampolíně přivedete hudbu, tak je to zajímavá plocha pro kreativní tančení. A tedy my tančíme i bez hudby. A hlavně se smetákem, který je určený na smetání kamínků a větviček, které na trampolínu děti občas nanosí.

Děti si u nás taky často chtějí na trampolínu brát hračky, což jim není dovoleno kvůli bezpečnosti. Polevili jsme akorát u balonu, se kterým si na trampolíně kutálely a u nafouknutých balónků, se kterými si na trampolíně pinkaly.

Jestli máte trampolínu... co hrajete vy a vaše děti?

Další odkazy:

http://www.elefantino.sk/hry-na-trampoline/

http://baby-cafe.cz/forum/diskuse/46/49740

Skluzavka je přesně ta věc, kterou si člověk obvykle neplánuje do zahrady dříve, než má dítě. Než se nám narodil synek, o skluzavce jsme vůbec nepřemýšleli. Ta pravá chvíle, kdy se nám myšlenka skluzavky vloudila do hlavy, přišla u nás až teprve se stavbou domu.

Když jsme se procházeli po pozemku a vytyčovali si půdorys domu, přišel nám náš svah opravdu jen maličko mírný. Vlastně takové nic. Ale když nám tam vyrostla základová deska našeho bungalovu, už bylo vidět, jak je to naše "maličké převýšení" vlastně obrovské. A místo nízkého pozvolného svahu bylo jasné, že si musíme poradit s téměř dvoumetrovým převýšení na malém prostoru. S manželem nejsme zrovna příznivci klasických okrasných skalek, a tak začaly padat nápady od jahodové skalky, přes okrasné vodopády a potůčky, až právě i po skluzavku pro synka. Dokonce se nám kamarádka nabídla, že nám svoji 150 cm vysokou, plastovou po svých dcerách přenechá. A tím to bylo zpečetěno. Bude skluzavka.

Na jaře nastoupily UNC stroje a začaly vršit hlínu a kameny a modelovat podobu naší vyvýšené terasy a toho svahu. Je neskutečné, jak se představy člověka liší. Dokud tam nenavršili naši stavaři hlínu, stále jsem si v hlavě představovala ten svah takový malý a mírný. Ale najednou přede mnou vyrostlo něco, nad čím mi spadla brada a zespod nebylo téměř vidět nahoru. Jak budeme chodit dolů? To vážně potřebujeme skluzavku, už jenom kvůli tomu, abychom se dostali bezpečně do zahrady! A navíc začala být jasná další věc – 150 cm vysoká nabídnutá skluzavka nebude stačit... svah narostl na nějakých 185 cm výšky. Jenže ta myšlenka skluzavky ve svahu už nás tak dostala, že jsme ji chtěli za každou cenu. Prohledali internet, obešli městská dětská hřiště a nakonec k nám nějakou přepravní společností putovala obrovská laminátová 179 cm vysoká skluzavka od zlínské firmy L.A.S.T. Zmiňuji jejich název, protože tam byla opravdu moc milá paní a celkově jsme spokojení.

Akorát, jakmile výška skluzavky překročí metr a půl, už nejde najít levné plastové a musí se jít do těch laminátových. U nás to taky znamenalo, že jsme z napjatého rozpočtu dali asi tak 3–4 více peněz, než bychom dali za tu obyčejnou nižší. Oddálily se tím investice do rostlin a stromků, ale nelitujeme, syn a jeho kamarádi skluzavku zbožňují a i dospělé návštěvy se leckdy ptají, jestli jim nosnost skluzavky dovolí vrátit se na chvíli do dětských let a pořádně se sklouznout.

Okrasná lana a přirozená zábrana ze zakrslých borovic - takhle se nám vstup na skluzavku líbí nejvíc.

Nástupní plošinu na skluzavku nám vyrobil můj táta, stejně jako sloupky na ozdobný provaz. A koupili jsme borovičky (černá borovice, pomalu rostoucí Helga), aby měly děti takovou přirozenou zábranu a nepodlézaly pod zábradlím a nespadly nám dolů.
Co se týká dojezdu, vymysleli jsme si ohraničenou plochu plnou maličkých kamínků. Jednak na ně byl syn z městského dětského hřiště zvyklý a mně chyběla plocha, kde bych si mohla procvičovat své nohy a posilovat v létě bosky nožní klenbu. Navíc je to ideální hrací plocha, synek si hned přemístil auta a lopatičky z písku sem. Jen bude trochu oříšek udržet ty kamínky v kamínkovišti a ne všude kolem. Okraje manžel vytvořil z pryžových obrubníků, protože jsme měli strach, že by si o betonové či dřevěné mohly děti rozbít hlavu, když by ze skluzavky vyletěly.

Kromě pískoviště máme teď vlastně i "kamínkoviště".

Kamarádi si z nás dělají legraci, že si z naší zahrady vlastně děláme takové druhé vesnické dětské hřiště. Trampolína, skluzavka, pískoviště, venkovní metalofon, tunely, cestičky, sloupkový chodníček... no vlastně mají pravdu. A nám to vůbec nevadí, spíše jsme na to hrdí. Ten náš svah by totiž bez skluzavky byl vlastně hrozně moc smutný :-)

Když jsem si před čtyřmi lety psala seznam, co do zahrady chci nebo nechci, trampolína tam byla. Vždycky se mi líbily ty zapuštěné, které v zahradě nepůsobí rušivě, ale naopak přímo lákají si jen tak jít zaskákat. Jenže pak jsem reálně zhodnotila místo na naší maličké zahradě a trampolínu škrtla. Nebyl tam na ni prostor.

Čas plynul, místo dvou hlasů, které rozhodují o naší zahradě, byly najednou hlasy tři a sotva náš malý syn začal chodit, začal všude i skákat. A naprosto si skákání zamiloval. Takže, tušíte správně, jsem prostě na zahradě místo na trampolínu najít musela. 

Vím, že stačilo v únoru, kdy měl syn narozeniny, zajít do velkého supermarketu či sportovní prodejny a přivézt si tu klasickou černou trampolínu s ochranou sítí, která se 80 cm tyčí nad zemí kdejaké zahrady. Jo, dělají to tak všichni. A určitě je to přece bezpečné a nejlepší řešení (jak jsem byla některými členy rodiny ubezpečena). Jenže už mne trochu znáte, nejdu s davem a věci zkoumám a hloubám a přemýšlím o nich. 

Jsme na větrném kopci a měla jsem možnost vidět, jak dopadla právě taková trampolína ze zahrady nedalekého souseda v trochu silnějším větru. Přeletěla sad, plot, louku, silnici a skončila po nějakých 200 metrech na poli. Div, že se nic nerozbilo a nikomu nic nestalo. Nejspíš ji neměl dostatečně ukotvenou. Pak jsem si začala zjišťovat více informací, hlavně třeba o tom, jak u levných trampolín je ochranné krytí jen pasivním dekorativním prvkem a ne nečím, co opravdu dokáže zachytit padající dítě. A posledním argumentem pro mne bylo, že se dle diskuzí prý nejvážnější zranění stanou v momentě, kdy na vyvýšené trampolíně skáče jedno dítě a druhé vleze pod trampolínu. Nějak mi prostě přišlo bezpečnější mít trampolínu v rovině s trávníkem a bez ochranného krytu, který by jen dával falešný pocit bezpečí. Všichni skákající se prostě musí naučit chovat na trampolíně bezpečně. Své rozhodnutí o zabudované trampolíně jsem si stvrdila vyzkoušením jedné malé, zabudované, krapet zvláštní trampolíny na venkovním dětském hřišti v Brně Líšni. A už k nám putovala tahle trampolína o které prodejce tvrdil, že jde zabudovat do země.

Kdo už je znalý světa zabudovaných trampolín, ten si bude asi klepat na čelo. Vždyť existují takové ty trampolíny s krátkými nožičkami či bočním límcem s průduchy! Tam se jen hloubí menší díra a dává kotvení. Snadné jako facka... Věřte mi, v prosinci 2015, kdy jsem trampolínu vybírala, jsem navzdory Googlu a všemožnému vyhledávání na nic takového prostě vůbec nenarazila. Fakt ne. Nevím, jak je to možné, když na trhu měly tyto trampolíny být už tak rok předtím.

A tak nastaly peripetie a starosti s tím, JAK vlastně tu naši zakoupenou trampolínu do té země zabudovat. To už prodejce poněkud zapomněl popsat! Při probíhající stavbě našeho domu nám bagristé vykopali na zahradě 80 cm hlubokou díru a se stavaři a všemi v okolí jsme dumali nad tím, jak udržet tu hlínu na místě, aby se nám neprobořila do prostoru trampolíny. Bez opevnění díry by stačil pořádný liják a okraje by se zhroutily. Vzduchem létala slova jako speciální ohýbaný 8mm plech za 8 tisíc (příliš drahé), nějaké speciální plasty (nekonec nejde), nebo dřevěná kostrukce zpevněná "Lky" (to prý uhnije) a doplněná nopovkou, či beton, cihly nebo ztracené bednění. Nic nebylo dostatečně vhodné. Materiál se nesměl opřít o okraj trampolíny, protože by se do prostoru nepřiváděl dostatek vzduchu na skákání. A nechtěli jsme za něj dát skoro 2x tolik, co za samotnou trampolínu.

A tak mne opět přijel zachraňovat můj táta, jak jinak. Koupil silnější vlnitý plech, ohnul jej, zaklesl do sebe s dostatečnými překryvy, znýtoval a ještě připevnil k nohám trampolíny kovovými tyčkami a tyčemi pro zpevnění (to už vyfocené nemám). Spodní část dosypal štěrkem k okrajům, aby plech ještě alespoň z poloviny držel štěrk. Hlínu to drží na místě, každý rok raději budeme systém a jeho pevnost kontrolovat, no ale může se směle a vesele  a bezpečně skákat dle libosti. Ještě jsem si hlínu hned osela travním osivem a z jedné části zaštěpkovala, protože tam přijdou měsíční jahody na mlsání. A manžel přidal pryžová puzzle na okraj na místo pro pohodlné zouvání botiček.

Syn "kontroluje" průběh opevnění díry. Věřte, takhle samotné to ještě nestačí, tenhle plech samotný hlínu tolik neudrží. Museli jsme ještě přidat zpevnění.

No a proč to sem celé hlavně píšu? No pokud zvažujete mít na zahradě zabudovanou trampolínu, kupte si raději ty dražší trampolíny s malými nožičkami, tzv. "inground" nebo podobné názvy. Nebudete s tím mít tolik nervů a starostí :-) Fakt.

My si tu naši po všech těch peripetiích ale náramně užíváme. Syn ji zbožňuje a vstává kvůli "hopi hopi" už v 6 ráno. A na vyhřáté černé ploše se krásně odpočívá a relaxuje. Když na ní ležím, zahrada mi z ní připadne vážně nádherná. Reakce na trampolínu "bez okrajů a v zemi" se různí. Někteří ji obdivují, některým přijde běžná ("to známe ze zahraničí") a některým zase pro změnu nebezpečná pro děti ("vždyť tam není ta zábrana"). Ať si okolí říká co chce, my ji máme rádi. Zahradě sluší a v otázce bezpečnosti máme taky jasno. Syn už tolik neskáče doma po židlích, sedačkách a postelích, takže namísto rozbité hlavy o ostré konferenční stolky, skleněné hrany a nebezpečné rohy se může maximálně plácnout na čerstvě vysázenou trávu... Skákání zdar!

Z terasy nebude časem trampolína za stěnou z převislých moruší ani vidět...

A ještě něco málo o tom samotném skákání pro další informace: http://www.margit.cz/skakani-prospiva/.

• Mezi zeleninovými vyvýšenými záhony bude vrstva drobných kamínků, jako bývají na dětských hřištích. Skvěle masírují nohy, prý má chůze po takovém povrchu kladný vliv na klenbu nohy. Jen to nohy dost vysušuje (už abych se naučila, jak dělat tu měsíčkovou mast) a nevýhodou bude, že se v těch místech nebude dát projet kolečkem, zabořovalo by se.
• Cestičku mezi rybízovými keři vysypu drcenou kůrou a šiškami.
• U jezírka plánujeme menší pískovou plážičku s mušlemi.
• Za jezírkem se mi snad někdy (na 5. nebo 6. pokus) podaří vysázet úrazníkový koutek, jeho polštářky budou balzám pro nohy.
• Úzká ulička mezi domy by měla být z části osázená mateřídouškou, při chůzi se rozvoní. Jen bude důležité nestoupnout na včely.
• Do koutku s přístupovou cestičkou k ostružinám se nejspíš bude hodit povrch z jehličí, které ostružinám bude svědčit.
• Někam ještě určitě umístím dřevěnou kládu či větve na balanční chůzi.
• Líbí se mi nápad na ohrádku s velkými oblázky určenou k venkovnímu sprchování nohou. Možná vyzkouším i to.

Líbí se mi ohrádka s kameny na sprchování nohou i kamínkové chodníčky mezi vyvýšenými záhony. (Zdroj obrázků: http://marthamoments.blogspot.cz/ a http://acultivatednest.com/)

Nebudu mít hmatový chodník, ale prostě jen zahradu, kde se bude skvěle chodit bosky!


Články o hmatových stezkách:
http://www.stezka-grun.cz/osme_zast.html
http://www.msmasarykova.cz/hmatova_stezka_2012/index.html
http://breclavsky.denik.cz/zpravy_region/lide-kraceli-bosky-s-berti-barfussem-20130519.html
http://www.rezekvitek.cz/?idm=126
http://salakoska.blogspot.cz/2014/06/bosky.html (vynikající nápady na hry s hmatovým chodníčkem)
https://is.muni.cz/th/385598/pedf_m/Priloha_C.pdf
http://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/1524/vyuziti-hmatove-stezky-ve-vychovne-vzdelavaci-praci.html/
http://www.mb-eko.cz/hlavni/podstranka-rozcestniku/smyslova-stezka
http://www.prachatice.eu/hmatovy-chodnicek-ve-stepancine-parku-je-urcen-pro-vedomou-chuzi-i-terapii-je-krasny-je-nas
http://www.barfusspark.info/loesungsk/fuehl_ausfuehr/fuehl_ausfuehr_en.htm