Vysněná zahrada

Blog o plánování a realizování vysněné zahrady.

  • Blog
  • E-BOOKY
    • Příběh jedlého balkonu
    • Zeleninové polévky
  • Pinterest
  • Instagram
  • Kontakt
Je léto a já tu pro vás mám už tři týdny rozepsaný článek o růžovém rybízu. Malé miminko, návrat do práce a tolik změn na zahradě je znát. Ani nevím, jestli můj plán napsat každý týden jeden článek, bude vůbec ještě někdy reálný. No ale zpátky k tomu rybízu. Povím vám příběh, jak se mi vlastně dostal na zahradu.
To není nedozrálý červený rybíz, nýbrž finální stadium a barva toho růžového rybízu Rose de Champagne.

Už je to asi tři nebo čtyři roky zpátky, co si někdo dal práci s tím, aby se do časopisů a na internet dostala zpráva o tom nejsladším rybízu. Rádoby reklamní text popisoval odrůdu Rose de Champagne jako ten nejsladší rybíz, který je chutný i jen na konzumaci rovnou z keříku. A pak skvělý na šťávy, vína, dezerty. Nezapomněli dodat, že jde o méně známou francouzskou odrůdu. Pro francouzské věci mám slabost, to hned v článcích zbystřím pozornost. Nadchla jsem se a hned si plánovala, kam ten rybíz zasadím a že ho opravdu nutně musí zkusit. Bílé ani červené rybízy za syrova totiž jíst moc nezvládám, jsou na mne až moc kyselé. 
Pak ale nastal ten zlom. Sice si někdo dal práci s dobrým marketingem, ale už si nedal práci s tím, aby ta odrůda u nás vůbec byla někde k sehnání. Procházela jsem diskusní fóra, zahradnictví, do pár z mého okolí jsem i napsala a zavolala. Neměli ani ponětí, co že to chci, a nebyli to schopni u svých dodavatelů sehnat. A na diskusích jsem našla, že nejsem sama, kdo se po tom rybízu marně shání.


Jediný, kdo se se mnou vůbec bavil, byl pan Pešek z Bojkovic (http://www.stareodrudy.org/). Napsal mi, že získal matečný keř a budou se snažit nové keře namnožit a že se mám za rok připomenout. Jenže za rok mi napsal, že se to s těmi růžovými rybízy moc nedaří a bude to běh na dlouhou trať. Pořád to byl ale jediný člověk, co vůbec věděl, oč jde, a snažil se mi pomoct tuto odrůdu sehnat. Vyčkávala jsem.
No a pak se mi minulý rok ozvala jedna milá paní s dotazem na tuto odrůdu. Po pár e-mailech slovo dalo slovo a rozhodly jsme se objednat sazenice z Německa (ze zahradnictví Gartenrot). A sehnaly jsme celkem čtyři zájemce, takže se drahé poštovné rozdělilo na docela solidní částku. (V záloze jsem měla ještě i zahradnictví Deaflora.) Čekalo mne sice pár peripetií s dohledáváním informace o platbě přes IBAN a vůbec poplatkách bank za platbu do zahraničí (a že někde stoupají do závratných částek...), ale i to jsem vyřešila (jestli tam ale budete chtít zkusit obejdnávat, fakt si dopředu zjistěte, kolik Vás ta platba reálně bude na poplatcích stát). Jestli je na tom objednávání z Deaflora lépe, to netuším.

A tak se mi na zahradě ocitnul jeden keříček tohoto půvabného rybízu. I když už sazenice měly pár kuliček, ten minulý rok jsem o ně nešetrnou manipulací při sázení přišla. Takže mne čekal rok, než jsem jej poprvé mohla ochutnat... a to čekání stálo za to. Jak jiné syrové rybízy nezvládám jíst, tak na tomto jsem si pochutnávala. Vážně je sladší, chutnější. Pořád je to samozřejmě rybíz a nelze čekat, že to bude chutnat jak borůvky či jahody, ale pro mne to bylo chuťové překvapení. Krásně vypadá. Keř je vitální a poměrně velký, zatím je větší, než třeba keřík našeho černého rybízu. Nevím, jestli je to jen tím, že jej pěstuji na východní straně na chráněném místě u domu. Čímž se dostávám k další výhodě tohoto ovoce – rybíz totiž zvládne růst a plodit i v polostínu (to je u nás) a prý i ve stínu (to vyzkoušené nemám).

Jak jsem jej ochutnala, dala ochutnat manželovi a synkovi, tak jsem si zbytek těch krásně vybarvených kuliček nechávala pak dozrát na slavností rybízovou snídani (jako náplň na palačinky). No ale když jsem se nadšeně vydala s mističkou na otrhání, byl pryč. Podcenila jsem, že se o něm nepíše jen v českých líbivých časopisech, ale že ho má zmapované i místní ptactvo. Přesně věděli, kdy bude mít ideální sladkost a kdy jej sklidit. Jiné rybízy na zahradě roky nechávají netknuté, ale tenhle mi prostě snědli do poslední kuličky. A tak budu na pořádnou ochutnávku muset počkat opět celý rok a zavčas si keř zabezpečit sítěmi, tak jako borůvky a jiné jedlé plody na zahradě... opravdu by mne nenapadlo, že si budu muset chránit i úrodu rybízu :-) Ale s tím růžovým je to prostě nutné.
Po akébii pokukuji už dlouho. Má ji v zahradě kamarádka a často se k ní stočí hovory, protože ji mají popnutou na treláži u terasy. Její půvabné listy poskytují hezké soukromí v létě. No a na jaře, to jsem chodila čichat, jestli opravdu voní po čokoládě, jak se o ní říká. No, po čokoládě fakt ne, ale intezivně voní, o tom žádná. Navíc každý druh voní jinak, kamarádka má dva propletené do sebe, takže se vůně nakombinovala dohromady jako hezký a jedinečný parfém. O tom, že stoprocentně půjde do naší zahrady, ale rozhodlo loňské září. Kamarádka mi totiž donesla toto:
Exoticky vypadající ovoce může klidně růst i v zahradě kolem 500 m n. m.
Půvabný, až exoticky vypadající plod akébie. Fialkový... ale druhá akébie jí plodí plody se zeleným obalem. Hledaly jsme si na internetu, co se z toho vlastně jí a jak se to jí. Vykousnout tu vnitřní "želé" část, vychutnat si sladkou exotickou příchuť a vyplivnout semínka. Super. Chutnala mi natolik, že ji chci pěstovat, abych mohla zkoušet, jaké recepty s těmito plody vymyslím. Tak začalo moje pátrání, jak že se ta akébie pěstuje, kde ji sehnat a jakou odrůdu vybrat.
Akébie na treláži u kamarádky koncem dubna. Je to opravdu krásná popínavka.
 V zahradnictvích u nás v republice jste bohužel většinou jen rádi, že vůbec akébii seženete, natož si vybírat odrůdu. Když už, tak prodejci alespoň rozlišují tři druhy, které se u nás pěstují. A někteří k nim uvádí nakonec i odrůdu:
  1. Akébie pětičetná (Akebia quinata) – listy tvoří pět pěkně zelených oválků, celá plocha popínavky je poměrně hodně dekorativní. Barva květů a barva plodu se mění v závislosti na jednotlivé odrůdě a odrůd už je na světe docela velké množství, u nás zatím jen pár. Vůně květů se liší taktéž podle odrůdy, nejčastěji se připodobňuje vůně akátům, voní intenzivně navečer. Plody se obvykle jedí, až v momentě, kdy puknou. Nepodařilo se mi najít informaci, jestli se plody chuťově mezi jednotlivými variantami liší.
    • Shirobana, Abiflorus, Leucantha, White Chocolate – bílé květy, světle zelené až bílé oplodí plodů
    • Chocolate Vine – fialové oplodí
    • Purple Bouquet – krásně fialově zbarvené květy, fialové oplodí, uvádí se jako "kompaktněji" rostoucí
    • Rosea, Silver Bells – stále spíše fialové květy, ale vůbec nejsou syté, jen lehounce zabravené, nerozvité jsou bílé, má fialové oplodí plodů, udává se vůně více po vanilce
    • Variegata – jedná se u kultivar s bíle panašovanými listy, světle fialové květy, fialové oplodí plodu, udává se kořeněná vanilková vůně
  2. Akébie trojčetná (Akebia trifoliata) – listy tvoří tři takové trojúhelníkovité, lehce zvlněné listy. Květy purpurovo nahnědlé. někde se uvádí, že tyto nevoní, většina zdrojů ale píše o vůni s kořeněným skořicovým podtextem. Co se týká plodu, měla by být chutnější, více dužniny, méně semen, lahodnější než pětičetná. U tohoto druhu se na puknutí nečeká, obvykle nepuká. Plody mají fialové oplodí. Je méně choulostivá na vymrzání. 
  3. Akébie pětilistá  (Akebia x pentaphylla) – je křížencem předchozích dvou akebií, měla by mít opět velmi dobré plody, fialové oplodí. 
Samozřejmě budu asi usilovat především o tu trojčetnou, protože by měla být chutnější. S plody to ale vůbec není jednoduché. Nejprve se pár let (tři až pět) čeká, než vůbec rostlina začne kvést. A i když už rostlina kvete, na diskuzích se ve většině případů dočtete, že plody nejsou žádné a nebo lidem opadají. Diskutující se nakonec shodují, že i když je akébie jednodomá a mohla by se opylovat sama, potřebuje k opylení ještě jinou akébii. Stávají se případy, že plodí i jen jedna akébie (a prý v okolí nikde jiná není), ale dvě různé akébie jsou jistější.
Dalším problémem je sehnat opravdu dvě "různé" akébie. Ještě před sedmi lety prý tady koloval nejčastěji po republice jen jeden klon a tedy o dvě různé akébie vůbec nešlo. No a když už máte dvě akébie, měli byste si hýčkat něco, co je bude opylovat. Květy hmyz prý tolik nelákají, mají málo nektaru. Někdo udává, že mu akébie opylují čmeláci. Když dlouho nejsou plody a nic na květy nelítá, můžete zkusit vzít na pomoc štěteček a opylovat ručně. A pak ještě musíte doufat, že květy zvládnou případné jarní mrazíky bez úhony. Takže sečteno podrtženo, snaha o zajištění plodů asi chvíli zabere a má nejistý výsledek.
Detail květu akébie. Bohužel u kamarádky nevím, které odrůdy má, jisté je to, že jde o dvě odlišné odrůdy (jiná barva plodů, jiná vůně květů)
Jestli přemýšlíte, zda za to ty divné plody vlastně stojí, tak mně ano. Jedla jsem jen tu zvláštní slizovitou dužninu. Černá semínka se nejí, ta jsem plivala ven. Příště bych zkusila du dužninu propasírovat a dát do nějakého smoothie či na ochucení zmrzliny nebo krému, tak mám šanci, že by ji ochutnaly i návštěvy. Co se týká chuti, nejvíce se mi líbí připodobnění "chutná jako kombinace banánu, maracuji a kokosové vody" a nebo "chutná jako něco mezi angreštem a mučenkou". Prostě sladká exotika v puse. 

I kdyby vám o plody nešlo, tak akébie je jednou z velmi zajímavých popínavek. Zvládá dobře i polostín, jako většina popínavek potřebuje mít víc vlhko a nemá zrovna v oblibě holomrazy a silný vítr, když je mladá. I když je rostlina mrazuvzodrná do mínus 28, mladé rostliny na zimu raději u kořenů přikryjte chvojím. Co se týká výšky a velikosti, tak akébie není žádný troškař, pokud ji nějak nezastřihujete, vytahuje se do výšky několika metrů, podívejte třeba na tuto: http://botany.cz/cs/akebia-quinata/. Nese to s sebou někdy i nevýhodu lehkého vyholování zespod. Na podzim si prý nijak nezabarvuje, listy se drží, jak nejdéle to umí, a pak prostě spadnou. Na škůdce (až na svilušky) obvykle netrpí a nejsou známy ani žádné typické choroby.
Už když akébie raší, jsou vidět budoucí květy. Na fotografii vpravo je vidět, že šlahouny jsou silně provlečené treláží a je téměř nemožné ji třeba natřít.
Pro mne je ještě důležitá informace, že ji lze prý po pár letech vždy razantněji seříznout a nevadí jí to. Bude se omotávat kolem dřevěného sloupu na dětskou houpačku, takže bychom ocenili, kdyby bylo možné se alespoň jednou za čas ten sloup natřít.

Máte zkušenosti s akébií na zahradě? Jaké máte druhy? Plodí? Zatím jsem nenašla odpověď na to, jestli mohu pořídit jednu akébii trojčetnou a jednu pětičetnou a zda se i takto budou opylovat...


Další zajímavé texty o akébii:
https://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/tajemna-vune-akebii-se-nese-jarnim-vecerem-provoni-i-vasi-zahradu/
http://www.magazinzahrada.cz/rostliny/liana-s-vuni-cokolady-ozdobi-dum-i-pergolu.html
http://www.kiwiforum.cz/forum/viewtopic.php?f=6&t=402&sid=e7383d65fe59a742497cbfb7e3cb1093
http://diskuse.nachvojnici.cz/viewtopic.php?f=37&t=617
http://tropik.forumczech.com/t255-rod-akebia-akebie
recept na vařené výhonky akébie: http://www.paukertova.cz/view.php?cisloclanku=2014020022
http://www.tropik.cz/product.php?id_product=1074
http://databaze.dendrologie.cz/index.php?menu=5&id=76
http://tropik.cz/product.php?id_product=1249
https://www.instagram.com/p/BZML1dIHlrm/
Kdo se k nám v létě nachomýtl na prohlídku zahrady, ten hned dostal nějaké ovoce na ochutnání a větvičku jahodové máty na přivonění. Návštěvy jsem zvala, ať jdou ochutnat ostružiny, maliny, angrešty, černý angrešt něguš i měsíční jahody nebo maličké morušky... přesně takhle si provádění návštěv po naší zahradě představuji – vždy s ochutnávkou něčeho dobrého rovnou na zahradě. A nejlépe, aby bylo co ochutnávat prakticky celičkou sezónu. To je můj cíl na naší maličké zahradě, ke kterému postupně malými krůčky směřuji.


Pojďte se se mnou podívat, z jakých rostlin a jakých odrůd se dá vybírat, abyste si taky sestavili zahradu plnou dobrot po celou sezonu. A vybírám především takové dobroty, které můžou hosté sníst hned. Případně po umytí, rozlousknutí a tak. Tedy ne plodiny, které potřebují nějakou kuchyňskou úpravu, aby byly dobré, nebo ovoce, u kterého je nutné odležení ve sklepě. Ne se vším mám ale zkušenost, ne vše znám, tak kdyžtak doplňte v diskuzi, co jde ještě jíst rovnou ze stromu či keře či jen umyté ze záhonu.



Květen
Sezona ochutnávek u nás začíná měsícem květnem, kdy k jeho konci začne dozrávat zimolez kamčatský. Pokud se nechají dobře dozrát a ochrání se případně před ptactvem, jsou výborné. Konec května je také dobou dozrávání prvních třešní, tzv. májovek. Patří mezi ně odrůdy Rivan, Richlice, Burlat, Kaštánka, Van (tu zkoušíme my), Karešova, Májová raná. A ze zeleniny se dají hned (po umytí) jíst ze záhonu krásné ředkvičky. Zvláštní a speciální dobrotou ze zahrady je nektar vysátý z prvních květů hluchavek, které v této době začínají vykvétat.



Červen
Měsíc červen patří jahodám, dozrávají ty první rané (u nás např. odrůda Kama), dozrávají i ty lesní a také měsíční jahody. Pokračují třešně, červené i ty žluté, srdcovky i chrupky a ke konci měsíce u nás začínají dozrávat i první malé morušky z převislých moruší (ty jediné se nám na zahradu ještě vejdou). Ze záhonu mohou nedočkavé děti vytrhávat první rané mrkvičky, například Rondo či Mini, a hned (po umytí) jíst. Stejně tak teď dozrávají ranné odrůdy vodnice, které ještě dobře chutnají i syrové. Červen je také dobou, kdy na záhonech dozrává hrášek, ať klasický, nebo cukrový. U cukrového se dají jíst rovnou skoro celé šťavnaté lusky.



Červenec
V červenci je zahrada opravdu k nakousnutí, dozrávají totiž ve velkém obvyklé známé bobule a plody. Celý měsíc patří malinám různých odrůd, klasickým i žlutým. V této době můžete také sklízet první krapet speciální ostružinu (Black Jewel). Je ale hodně aromatická, nám třeba nesedla. Stále si můžete užívat šťavnaté velké jahody, protože odrůda Florence a Pandora jsou opravdu hodně pozdní a zrají až v červenci. Pořádně se také rozjedou měsíční jahody a krásně pořád plodí. Dozrávají sladkovišně, višně, pozdní třešně, rané meruňky, velké stromy moruší i malé morušky na těch převislých. Postupně dozrávají i plody muchovníků. Na své už si přijdou i milovníci kanadských borůvek, zrají ranné a středně ranné odrůdy. U nás se v druhé půlce měsíce těší velké oblibě keříky angreštů – červený i bílý. Návštěvy oslňujeme i tím černým (odrůda Něguš), který je maličký jako rybíz, ale dobrý a aromatický. V této době by měla dozrávat i josta. Dozrávají také rybízy, ale přiznávám se, že znám jen jednoho člověka, kdo je jí syrové, a to moje maminka, která má ráda bílé i červené odrůdy. Já čekám, až mi pan Pešek namnoží nejsladší růžový rybíz Rose de Champagne a ten snad bude oblíbený i na jezení zasyrova z keře i u nás...



Srpen
Pro nás je celý srpen hlavně spojený s úrodou ostružin, máme několik odrůd, aby pokryly celý měsíc. Až v srpnu teprve začnou dozrávat malinoostružiny a už nejsou tak kyselé. Stále plodí i měsíční jahody, když je člověk v suchu občas zalije, a ještě se obvykle poštěstí sklidit pár posledních plodů z převislých moruší a nejspíš ještě i z těch velkých moruší. V této době začíná sezona "špendlíků" a mirabelek, chutných drobných slivoní, které se ale většinou vejdou až do velkých zahrad.  Ochutnávat přímo z keře můžete taky pozdní odrůdy kanadských borůvek a kdo sázel jahody odrůd Lidka, Delikates, Diamante, Selva a Temtation, ten by se měl dočkat druhé úrody. Na stromech dozrávají ještě pozdní meruňky a o slovo už se hlásí letní hrušně (Červencová, Clappova, Williamsova) a letní kyselkavá jablka (např. Průsvitné letní) – právě tyto odrůdy se obvykle dají jíst rovnou ze stromu. Ze zeleninového záhonu lze (po umytí) hned jíst různé odrůdy minipaprik, které plodí průběžně, a rajčata klasická, cherry i divoká. Jen pozor, především na čerstvě utržená rajčata může mít mnoho lidí alergickou reakci či kopřivku, tak opatrně hlavně u dětí.



Září
V září vždycky chodíme kolem zahrady kamarádky a těšíme se, jestli náhodou nedostaneme šťavnaté a krásně sladké broskve z jejího obsypaného stromu. No a pevně doufáme, že přesně takový budeme taky mít na zahradě. Dozrávají lahodné švestky, ryngle, blumy a slívy. V teplých oblastech si navíc na zahradě můžete pochutnat na sibiřských minikiwi a nashi hruškách. U nás na zahradě chodíme mlsat dvakrát plodící maliny (např. odrůda Polka) a druhý dech nabírají i měsíční jahody a plodí ostošest. Těším se, až nám v této době budou dozrávat drobné kuličky naší vinné révy, máme samé moštové odrůdy, které ale jíme rádi jen tak pro jejich výraznou chuť a sladkost. Luxusní lahůdkou jsou mladé vlašské ořechy, ze kterých jde ještě sloupat slupka a jíst jen sladký bílý vnitřek, obdobně zajímavé a zvláštní jsou trochu i čerstvé mladé lískové ořechy. 
Na zeleninovém záhonu zazáří v této době obvykle ačokča, než ji zničí první mrazíky. Její plody lze jíst syrové tak do 4 cm, větší už nejsou na jezení za syrova dobré. V teplejších oblastech si lze na zeleninových záhonech pochutnat ještě na jedlé mochyni peruánské (physalis) a na kiwanu (vykousává se vnitřek, slupka se nejí). Jedlé by měly být plody některých šlechtěnýc cornus cousa, tj. dřínu japonského, ale otázkou je, jestli se dají jíst zasyrova a jestli vůbec stojí za to je jíst, to zatím nevím.


Říjen
V říjnu sice dozrávají krásná jablka a hrušky, ale obvykle již potřebují pro plnou chuť nějakou dobu odležet ve sklepě. Za ovoce vhodné k přímé konzumaci by se v této době daly spíš považovat tomely (kaki, poroste spíše jen v teplejších oblastech). U nás na zahradě v říjnu nejvíc chodíme mlsat dvakrát plodící maliny (např. Polka) a také měsíční jahody, které dozrávají, pokud ještě trochu svítí slunce.




Listopad
V listopadu už na naší zahradě syn jen smutně chodí a nemá, co by ochutnával. Ale kdo pěstuje mišpule, měl by mít po mrazících na zahradě prý zajímavé ovoce na mlsání (vyjídá se dužnina). Po přemrznutí se prý dá z klasických šípků dobře vymáčknout kyselkavá dužnina. A k jídlu by p přemrznutí měly být i plody klikvy a brusinky, ale jestli to bude něco fakt dobrého, to nemám ponětí. Po přemrznutí se taky dají prý už jíst plody klasické trnky, ale zkušenost nemám.


Aby bylo na zahradě pořád v sezoně co jíst, nemusí být veliká. Může stačit i malá slunná předzahráda. V ní dva keříky zimolezu, dvě převislé moruše, keřík angreštu a na plotě či u zdi maliny Polka a nějaká ostružina a místo trávníku cestičky mezi spoustou měsíčních jahod. I takhle málo bude stačit, aby bylo co mlsat po většinu roku.


Chcete větší inspiraci? Doporučuji sérii článků pana Svobody:
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_1.htm
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_2.htm
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_3.htm
http://ekozahrady.com/ovoce_v_roce_4.htm

nebo diskuzní fórum: http://www.zahrada.cz/forum/drobne-ovoce/chci-se-napast-na-zahrade-152887/?stranka=2

Při prohledávání archivu Národní knihovny jsem v systému Kramerius našla starou knihu Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni.  Sepsala ho paní Hanna Dumková už v roce 1883 a mě opravdu velmi zajímalo, jestli se v knížce najde alespoň pár receptů, které by stály za vyzkoušení i v dnešní době, kdy má každý doma mrazničku na uchování ovoce a supermarkety překypují jahodami i v zimních měsících skoro jako bychom byli v pohádce O dvanácti měsíčkách.

(Zdroj obrázku: freeimages.com)
V době paní Dumkové se pro konzervaci a uchovávání plodů používal především cukr a tak ho v knize najdete snad v každém receptu a ve velkém množství, tedy nic dobrého pro zdraví a štíhlou linii. Navíc recepty jsou opravdu velmi stručné, autorka hodně spoléhala na to, že dámy její doby jsou zkušené kuchařky, které vědí, co a jak. Mnohdy jsem opravdu jen odhadovala, co se vlastně v tom receptu děje. A samozřejmě v knize není ani jeden obrázek.

Přesto jsem tam našla několik zajímavých receptů, které by někdy stály za nějaké to experimentování v kuchyni, když budete náhodou mít přebytky úrody ze zahrady. Sepsala jsem je níže, název jsem někdy volila po svém moderněji a výstižněji a proto jsem vždy připojila i číslo receptu v knize a odkaz na zobrazovací rozhraní systému Kramerius (musíte si nainstalovt plugin, abyste stránku knihy viděli).

Kniha mne překvapila i šíří záběru ovoce. Jsou tam recepty z dřínek, bezinek, šípků, kdoulí, jeřabin, jalovce, ale také spousta receptů na úpravu citronů (dnes jsou v obchodech, dříve asi byly jen sezonně), pomerančů, kapar i jedlých kaštanů. Kromě ovoce tam má i kapitolu na zavařování okurek. Občas jsou mezi recepty i typy, jak uchovat ovoce déle čerstvé (např. "větvička se švestkami zadělá se pod krov do studně" a jiné) a na konci je ke zpracování ovoce obecně ještě sepsaná celá kapitolka.

Tak, vizte inspiraci na recepty, až budu mít jednou pořádnou úrodu. A třeba něco zaujme i vás. Vyzkoušený zatím nemám vůbec žádný z nich.

(Zdroj obrázku: freeimages.com)
Džemy, marmelády, povidla, zavařeniny
Angreštová "marmeláda" s hřebíčkem a skořicí (2), Dřínková "marmeláda" (152), Zajímavě zpracovaná hroznová marmeláda (202), Hrušková povidla, která vydrží několik let (240), Zavařené namrzlé jeřabiny (458), Višňová povidla (976), Nakládaná dýně v koření s octem (153), Zajímavý způsob nakládání borůvek a brusinek ve vodě s jablky (41).

Sladkosti
Angreštové pusinky (21), Velmi sladké Angreštové sucháry (v podstatě sušená cukrová angreštová dřeň) (20), Kdoulové oplatky (v podstatě cukrová sušená dřeň) (177), Zajímavě sušené hrušky (238), Sušená slazená hrušková dřeň (272), Kandovaná jeřabinová dřeň (460), Šípkovo-jablečné placky (854),


(Zdroj obrázku: freeimages.com)
Krémy, polévky, zmrzliny, omáčky
Angreštová omáčka k rybám (13), Sladká polévka z bezinek (34), Studená kdoulová dřeň se skořicí (186), Jahodová šlehačka (430), Jahodový žloutkový krém (431), Jahodová žloutková zmrzlina (437), Smetanová zmrzlina z vlašských ořechů (737), Šípková polévka (850), Šípková zmrzlina (864),

Sirupy a šťávy, nápoje
Borůvkový sirup (66), Jablečný čaj (389), Kvašená jahodová šťáva (441), Kvašená malinová šťáva (539), Morušová šťáva (644), Mléko z lískových ořechů (728), Kvašená ostružinová šťáva (749), Višňová limonáda (1001),


(Zdroj obrázku: freeimages.com)
Koláče, nákypy, pudinky, palačinky a jiné pečené ovocné dezerty
Rýžový nákyp s broskví (79), Borůvkový ježek (61), Borůvkový (brusinkový) svítek, aneb taková sladká tlustá ovocná palačinka (60), Opravdu vydatný angreštový nákyp ze 12 žloutků (18), Sladké smažené dýňové kostičky (158), Sladká dýňovo-jablečná kaše ke škubánkům (165), Sladký dýňový nákyp (169), Kdoulový nákyp (179), Kdoulový sníh (182), Hroznové želé (232), kde snad vyzovina znamená želatina, Hruškové škubánky (254), Jablečný trhanec (334), Opečené meruňky (599), Dušené mišpule (632),

Milovníky alkoholových nápojů (k nimž bohužel či bohudík, záleží, jak to kdo bere, nepatřím) určitě potěší spousta receptů na vína (srstková, broskvová, hrozinkovo-bezová, hrušková, morušová, jahodová, švestková), likéry (brusinkový, jalovcový, šípkový), či například broskvový a jahodový punč, jahodový vinný nápoj či višňovka.
S prvními listopadovými či prosincovými mrazíky překvapivě přichází i doba sklizně několika málo plodů. Jsou totiž takové plody, které se dají zpracovávat či vůbec jíst až právě přejdou mrazem. Vždycky jsem si říkala, jak to naši předci měli těžké, jak museli složitě řešit, aby jim ovoce vydrželo ve sklepech a podobných úschovách. A ani mne nenapadlo, že některé plody sklízeli klidně ze stromů právě až za mrazů.


Mišpule německá – plodem stromu mišpule jsou taková malá jablíčka a jíst opravdu dají až jedině, když přejdou mrazem. Zhniličkovatí totiž a dužnina potom dle pana Svobody "chutná jako pikantní marmeláda". Nejčastěji se jí "jen tak" a nebo se z nich dělají marmelády, protože mají hodně pektinu. Pár zajímavých receptů naleznete v diskusi Mišpule – recepty (mišpulová omáčka či marmeláda) nebo ve článku Jak se starat o mišpuli a co s jejími plody? (mišpulová zmrzlina, pohárky).

Klikva či některé velkoplodé brusinky – podle některých článků teprve po přejití mrazem získají plody velkoplodých pěstovaných brusinek a klikev krásně sladkou chuť. Zachází se s nimi potom obdobně jako s klasickými brusinkami, nejčastěji se z nich dělají různé sirupy a šťávy, které ocení především lidé s častými záněty moč. měchýře. Ostatních receptů je ale spíše jako šafránu. Nevýhodou je, že tyto drobné keříky potřebují kyselou půdu, pěstovat se dají například v zajímavém minirašeliništi.

Zleva: mišpule, klikva, jeřabiny. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, http://en.wikipedia.org/, https://commons.wikimedia.org/)
Jeřabiny – plody jeřábů se dříve u lidí také těšily oblibě jako pochutina především, když přešly prvními mrazy. Přímo v knize Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni od paní Dumkové z roku 1883 se na straně 114 a 115 píše o mrazem přešlých jeřabinách. Často se z plodů potom vaří kompoty na základ zvěřinových receptů, nebo likéry a marmelády, pěkný recept najdete U Věrušky v kuchyni, stejně jako milý článek Jeřabiny.

Dřín – plody dřínů jsou sice jedlé už od září, ale jsou tvrdé a trpké. Sladkost získají teprve, až přejdou mrazem, jen musíte mít štěstí na to, aby mrazy přišly dříve, než dřínky opadají. Recept na dřínkový mošt naleznete v článku Dřín je keř krásný i užitečný. 

Šípky – přemrzlé jsou prý opět na zpracování ty nejlepší, neboť krásně změknou a získají na sladkosti, někdy prý ani jeden mrazík nestačí a je lepší počkat na vícero mrazů. Kvůli báječné šípkové marmeládě mnozí tráví hodně času na její složité přípravě, pěkný recept má například blogerka Věruška, vždy je důležité se zbavit protivných chloupků. Zajímavou taktiku zvolila paní Petra v článku Šípková marmeláda za studena. Nutno ovšem dodat, že přemrzlé šípky už mají mnohem méně vitamínu C, na šípkový čaj se tedy hodí spíše ty tvrdé. Mrazy však podle některých článků zvýší účinnost jiných látek v šípkách, tak těžko říct, co je lepší.

Zdroj obrázku: zajímavý článek manželů Patakyových o šípkách http://www.patakyovi.cz/clanky.php?idc=7
Trnka – přemrzlé plody teprve ztratí něco ze své trpkosti a svíravosti a jsou poživatelné. Ale právě v této době jsou poživatelné i pro ptáky, takže se na ně určitě sesypou. Z receptů se mi podařilo najít jen některé na trnkové víno a trnková povidla, další zpracování trnek asi není časté.

Aronie – plody tzv. černého jeřábu  by teprve po přemrznutí měly chutnat mnohem lépe, k tomu se ale obvykle nedostanete, protože je do té doby sežerou ptáci.

Přemrzlá je prý lepší černá ředkev, protože ztratí něco ze své štiplavé chuti a zjemní se. Kadeřavá kapusta již po přemrznutí není tak tuhá a stačí ji zpracovávat kratší dobu. Využít by po přemrznutí měly jít i plody kdoulovce japonského (viz pěkný článek Bobule I – přehled) a plody rakytníku se prý po přemrznutí mnohem lépe z keře sbírají. Vinaři také znají pojem "ledové víno", ceněné drahé víno vyráběné právě ze zmrzlých hroznů. A v minulosti prý podle nějakých dobových záznamů lidé jedli plody planých lesních jablůněk také právě až po přejití prvními mrazíky.


Další články o plodech:
http://www.ekozahrady.com/mispule.htm
http://zkvaseno.blogspot.cz/2013/11/bobule-i-prehled.html
http://pavelchlouba.blogspot.cz/2012/10/brusinka-nebo-klikva.html
http://www.ireceptar.cz/vareni-a-recepty/zavarovani/jerabiny-jsou-nejlepsi-kdyz-prejdou-mrazem/
http://blog.veruska.cz/?p=3369
http://zeny.e15.cz/clanek/pro-zdravi/znate-drin-drinkovice-most-i-vitaminova-bomba
http://www.ireceptar.cz/zahrada/uzitkova-zahrada/nenarocna-trnka-ker-ktery-potesi/
http://www.ekozahrady.com/aronie.htm

Obrázek jeřabin: By Randi Hausken from Bærum, Norway (Colours in a white world) [CC BY-SA 2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], via Wikimedia Commons
Obrázek klikvy: Keith Weller
Obrázek mišpule:  Igor Chyra, Zajezova, Slovakio.
Obrázek šípků: Manželé Patakyovi, 
http://www.patakyovi.cz/clanky.php?idc=7
Rozhodujeme se, které jedlé rostlinky, keře či stromy chceme mít v zahradě. Zahrada není nafukovací, a tak je nekompromisním kritériem, co se vyplatí a co nevyplatí pěstovat. Nevyplatí se nám pěstovat především plodiny, které snadno po většinu roku seženeme (v biokvalitě) v bedýnkách nebo na trzích a které se velmi snadno uchovávají a je jich všude hodně. Neplánujem totiž žádný sklep ani kůlnu na uskladnění ovoce a zeleniny. Vyplatí se nám pěstovat ovoce a zeleninu, kterou máme velmi rádi, ale která je drahá, špatně se shání, dlouho nevydrží a nejlepší je především čestvě utržená.

Sepsala jsem (velmi subjektivní) seznam, ale třeba se bude hodit ještě někomu dalšímu.

(Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a vlastní)
 Vyplatí se (nám) pěstovat:
  • Maliny, protože je zbožňujeme a jsou prý nenáročné na pěstování. Maliny míváme jen občas z trhu a když je nesníme hned, tak do večera už je polovina malin v krabičce špatná. Navíc jsou velmi velmi drahé. Těším se, až si je budeme trhat přímo ze stonku do pusy.
  • Moruše, protože se těžko převáží, skladují a vůbec shání. Letos jsem je měla poprvé v puse a celkem mi chutnají, byť čerstvé jsou oproti sušeným dost nevýrazné. Akorát zkusíme pěstovat zakrslý "Pendula" druh, protože na takový velký strom v zahradě už místo nemáme.
  • Ostružiny, ze stejného důvodu jako maliny.
  • Pár jahod na chuť, protože čerstvě utržená jahoda je lahůdka. Ale pro jahody do buchet a na marmeládu si raději zajedeme do jahodárny, kde jsou za rozumnou cenu, byť ne bio.
  • Angrešt, protože jej máme hodně rádi a už tři roky jej nemůžeme pořádně sehnat ani na trhu. A když jsme na něj náhodou narazili v obchodech (2x), tak nebyl pořádně zralý.
  • Višně, opět jsou k nesehnání. Koupili jsme si mražené, ale ty byly děsně kyselé (a drahé). Višně používáme do koláčů, na koktejly a chci z nich zkusit zmrzlinu.
  • Sladkovišně, protože opět nejsou k sehnání (vůbec).
  • Kamčatská borůvka, protože je nenáročná na pěstování, celkem dost zdravá a nikde jsem ji ještě neviděla ke koupi.
  • Bez černý, protože zbožňuji bezový sirup a nemám kde si jej (bezpečně a blízko) natrhat v přírodě.
  • Hrášek, protože nejlepší jsou malé, ještě nedozrálé, sladké hrášky. Krásně se pne, takže v zahradě nezabere tolik místa a je jednoduché jej pěstovat.
  • Bazalka, tymián, libeček, máta, meduňka, pažitka – bylinky, které je nejlepší používat čerstvé. V obchodech jsou celkem drahé a na okně v kuchyni se jim nedaří tak pěkně jako venku.
  • Rybíz, protože je dobrý v dezertech, v táči i jen tak na chuť. Špatně se ale shání, především ten bílý a černý.
  • Levandule, kterou chci zkusit dát do bábovky a na dezerty. Čerstvá i sušená levandule určená k jídlu se velmi špatně shání.
  • Červená cibule, protože ji máme rádi a nedaří se nám ji sehnat.
  • Lesní jahody, mám je velmi ráda, ale bojím se je jíst u lesních cest, kde jezdí traktory a lesnická auta, která mají mnohdy horší škodliviny z výfuků než 10 aut ve městě. Na trhu jsou k nesehnání.
  • Hrušky, za předpokladu, že máte oblíbenou zrovna odrůdu letních hrušek, které se nedají moc dobře sehnat.
  • Plody arónie, neboť nejsou k sehnání. Ale hůř se pěstují, protože jich hodně sezobou ptáci.
  • Heřmánek a kopřiva na bylinkový čaj, protože čaj z čerstvých rostlin je úplně jiný než ten sušený. A ze zahrady budu mít jistotu, že jsou rostlinky nezávadné.
  • Zelené fazolky, které dávám do polévky a nebo používám jako přílohy a ne vždy se mi je daří sehnat v obchodech. Navíc se snadno pěstují a nezaberou místo, protože se pnou.
  • Cukety, protože jedině pěstováním na vlastní zahrádce se vám podaří dostat se k těm malým, křupavým, ze kterých se dělají saláty. A navíc můžete vyzkoušet i cuketové květy.
  • Cherry rajčata, protože se u nás ještě stále nedá moc dobře dostat k rajčatům, která dozrála opravdu na stonku na slunci a mají pořádnou chuť. Potřebují ale více péče a je s nimi víc starostí.
  • Klasický salát, protože se nedá moc dobře skladovat a je nejlepší rovnou utržený ze záhonu, navíc se dobře pěstuje.
  • Rukola a polníček, protože mi vždycky stačí jen pár lístků do bagety nebo do salátu. A kvůli tomu se nevyplatí kupovat celý balík rukoly, když stejně moc dlouho v ledničce nevydrží.
  • Kopr, protože nám vždycky stačí jen trocha a je nám líto vyhazovat celý zakoupený svazek, když nevydrží dlouho v ledničce. Ideální bude vždycky jít a zahradu a utrhnout si, kolik bude potřeba.
  • Celer naťový, protože je výborný do vývarů a nejde jej jednoduše sehnat.
  • Karotka a nebo barevné druhy mrkve – je úžasné jít si vytáhnout ze záhonku takovou tu malou, ale úžasně sladkou mrkvičku. Tu v obchodech neseženete. Stejně jako žlutou nebo fialovou odrůdu mrkve.
  • Rebarbora – chci ji zkusit jen kvůli tomu, že v obchodech bývá úplně zelená, a v receptech, na kterou ji chci použít, je vždy na obrázcích krásně červená. Třeba se mi zadaří si ji alespoň vypěstovat.

Co se ještě vyplatí, pokud je máte rádi: oskeruše, jeřabiny, plody muchovníku, mirabelky.
U čeho nevím, protože ještě nemám žádnou zkušenost s pěstováním: brokolice, kapusta, květák, pórek, papriky, dýně, patizon, křen, lilek, fenykl, chilli papričky, artyčok, čekanka.

Nevyplatí se (nám) pěstovat:

(Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)
  •  Brambory ve velkém. Nemáme na ně místo a jsou s nimi starosti, navíc jsou rostlinky jedovaté. A lze je téměř celý rok sehnat v biokvalitě za dobrou cenu v bedýnkách. Máme rádi akorát takové ty malé "nové" čerstvé vykopané brambory, což lze řešit tzv. "pěstováním v pytli" (o tom někdy příště).
  • Bílá cibule a česnek, protože se snadno skladují a jsou k sehnání v bedýnkách celý rok.
  • Třešně, protože jsou v sezóně celkem dobře k sehnání. Člověk se jich přejí, pak je nechce ani vidět. Navíc v polovině z nich bývají červíci a nelze je tak dobře zpracovat jako višně (nemají tak výraznou chuť). 
  • Broskve a meruňky, protože vůbec není jednoduché je pěstovat v trochu vyšší nadmořské výšce, často stejně pomrznou a navíc jsou celkem k sehnání v obchodech.
  • Vlašské ořechy, to kvůli alopatii ořešáku (vlastnost stromu taková, že pod ním nic nechce růst).
  • Chřest, protože je celkem náročný na pěstování, plodí až po třech letech a v době své sezóny je snadno k sehnání (byť pěkně drahý).
  • Slunečnice, protože je to celkem obrovská, byť pěkná rostlinka a slunečnicová semínka lze snadno koupit.
  • Mák ve velkém, protože je opět snadno k sehnání.
  • Červená řepa, ředkvičky, bílá ředkev či tuřín, protože jsou dlouho k sehnání v bedýnkách v biokvalitě a nestojí moc.
  • Zelí, které je opět snadno k sehnání. A nesnadno se pěstuje (mají na něj chuť často slimáci, bělásci apod.).
  • Lískové ořechy, neboť jsou snadno k sehnání a pro dobrou úrodu je potřeba mít více lísek. Ale stejně je budeme pěstovat, protože jde o pěkný keř.
  • Borůvky, neboť potřebují kyselou půdu a spoustu péče. A pak stejně člověk zjistí, že nechutnají tak dobře, jako ty natrhané v lese. Borůvky se nám zatím celkem daří v sezóně shánět, byť nejsou zrovna levné.
  • Jablka, protože námi oblíbené odrůdy jsou velmi snadno k sehnání v bedýnce, v obchodě, na trhu a dlouho vydrží. 
  • Švestky a blumy, protože si opět vystačíme s odrůdami, co jsou v obchodech.
  • Hrozny, protože není jednoduché je pěstovat a v obchodech se dají snadno sehnat pěkné, velké chutné (byť ne bio). Stejně to ale s nějakými zkusíme, alespoň nejprve jako s okrasnou rostlinkou.
  • Kukuřice, protože se celkem dají sehnat klasy na grilování v obchodech.
  • Okurky, protože snadno hořknou, mají nepříjemné chloupky, po kterých se kolikrát osypou ruce a jsou celkem dobře k sehnání a vydrží v ledničce.
  • Ledový salát, špenát, mangold, protože je dobře k sehnání v bedýnkách a dlouho vydrží v ledničce.
  • Mrkev, petržel, celer, pastiňák, protože jsou velmi často v bedýnkách a dlouho vydrží.
  • Kedlubny, protože jsou snadno k sehnání a dlouho vydrží.
  • Oregano, majoránka, kmín a další druhy koření, které je lepší používat sušené pro jejich intenzivnější vůni.
  • Sója, protože by se vůbec nefermentovaná neměla jíst a je vlastně hloupost ji pěstovat.

Obrázky:
Obrázek moruše: By The original uploader was Ranko at Serbian Wikipedia (Transferred from sr.wikipedia to Commons.) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Crni_dud_plod.jpg
Obrázek barevné mrkve: By Esali Alimentación (Own work) [CC BY-SA 4.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cuevas_Bajas_Purple_Carrot.jpg
Obrázek brambor: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Aardappelknollen_Fresco_(Solanum_tuberosum_%27Fresco%27).jpg
Obrázek cibule: By L.Miguel Bugallo Sánchez [GFDL or CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cebolas.Galicia.jpg
Obrázek jablka: By Glysiak (Own work) [GFDL or CC BY-SA 4.0-3.0-2.5-2.0-1.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lobo_cultivar.jpg
Obrázek ořechu: By Böhringer Friedrich (Own work) [CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Juglans_regia_Echte_Walnussfrucht_3.jpg

Starší příspěvky Domovská stránka

Archiv blogu

  • ▼  2026 (4)
    • července (1)
    • června (1)
    • května (2)
  • ►  2025 (8)
    • června (1)
    • května (3)
    • dubna (3)
    • března (1)
  • ►  2024 (9)
    • září (1)
    • srpna (2)
    • července (4)
    • května (1)
    • dubna (1)
  • ►  2023 (9)
    • listopadu (2)
    • října (3)
    • září (2)
    • srpna (2)
  • ►  2022 (4)
    • října (1)
    • září (2)
    • května (1)
  • ►  2021 (4)
    • května (1)
    • dubna (3)
  • ►  2020 (4)
    • června (1)
    • května (2)
    • března (1)
  • ►  2019 (32)
    • prosince (2)
    • listopadu (3)
    • října (6)
    • září (3)
    • srpna (3)
    • července (2)
    • června (3)
    • května (3)
    • dubna (4)
    • března (3)
  • ►  2018 (24)
    • listopadu (1)
    • srpna (1)
    • července (3)
    • června (2)
    • května (4)
    • dubna (4)
    • března (3)
    • února (2)
    • ledna (4)
  • ►  2017 (48)
    • prosince (4)
    • listopadu (3)
    • října (4)
    • září (4)
    • srpna (4)
    • července (2)
    • června (5)
    • května (5)
    • dubna (5)
    • března (4)
    • února (4)
    • ledna (4)
  • ►  2016 (56)
    • prosince (5)
    • listopadu (5)
    • října (5)
    • září (3)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (5)
    • května (5)
    • dubna (5)
    • března (5)
    • února (5)
    • ledna (4)
  • ►  2015 (56)
    • prosince (4)
    • listopadu (5)
    • října (5)
    • září (5)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (5)
    • května (4)
    • dubna (5)
    • března (5)
    • února (4)
    • ledna (5)
  • ►  2014 (52)
    • prosince (5)
    • listopadu (4)
    • října (4)
    • září (5)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (4)
    • května (5)
    • dubna (4)
    • března (4)
    • února (3)
    • ledna (5)
  • ►  2013 (75)
    • prosince (6)
    • listopadu (4)
    • října (4)
    • září (6)
    • srpna (6)
    • července (6)
    • června (6)
    • května (8)
    • dubna (9)
    • března (6)
    • února (7)
    • ledna (7)
  • ►  2012 (84)
    • prosince (4)
    • listopadu (7)
    • října (8)
    • září (7)
    • srpna (6)
    • července (11)
    • června (7)
    • května (8)
    • dubna (10)
    • března (16)

O čem píšu

Alys Fowler akébie aronie barvy batáty biologická ochrana blogy borůvky bosky v zahradě brokolice brusinky buky bylinková spirála bylinky cibuloviny cukety dobroty domečky pro hmyz dárky dřevník ekozahrada fialky hadník heřmánek hnojení houpací síť hraboš hrušeň hry hvězdnice jahody jaro jaterník jedlá zahrada jedlý balkon jedlý trávník jedovaté rostliny jezírko keře klíšťata knihy kompost kopřiva kosení květiny lesní zákoutí letní kino levandule lichořeřišnice listí louka maliny mišpule moruše motýli mrtvé dřevo mráz muchovník mulč mučenka pletní mykorhiza myš měsíček návrh ochrana úrody ostružiny ovoce pampelišky pavouci plevel plot podzim polníček popínavky počasí ptáci péče předzahrádka přírodní hnojiva přírodní lékárna rajčata realizace zahrady recepty rybíz růže slepice soběstačnost srdcovka stromy stín střih stromů sucho sušení prádla světélka sázení terasa trampolína trávník táta a zahrada uchování úrody umění velikonoce vinná réva voda vysoké záhony vánoce vícekmeny vítr výlety výsev výzdoba včely vůně zahrada pro děti zahradní příprava jídla zamyšlení zelenina zeleninové polykultury zelená střecha zimní květy zimní zelenina zimolez zábava úrazník úroda čechravy černý bez černý kořen ředkvičky šalvěj šeříky škůdci živočichové živý plot

Oblíbené články

  • Muchovník. Jasně, ale který?
  • Jak na naše vysoké záhony
  • Trable s pěstováním brokolice
  • Tvorba našeho vyvýšeného záhonu
  • Kdopak to chodí po zahradě? Aneb stopy ve sněhu.

Zahradní odkazy

  • zahradamebavi.cz
  • ekozahrady.com
  • priroda-zahrada.cz
  • můj zahradní pinterest
  • rozličné zahradní odkazy

Autorka blogu

SLEDUJTE také INSTAGRAM

Copyright © 2016 Vysněná zahrada. Created by OddThemes