Podzimní dobroty ze zahrady

U nás bylo podzimní období především obdobím jablek. Sklízela se ze stromů, skládala do bedniček a děda velmi dbal na to, abychom si nebrali hned ta krásná na jídlo a nechali je řádně uležet, což nás jako děti pěkně štvalo. A taky jsme se sestrou nesnášely sbírání nahnilých jablek do kýblů. I když jsme měli doma jabloní a jablek opravdu hodně, nikdy jsme nedělali mošt. Ten nám občas donesla na ochutnání teta, častěji než mošt však burčák, který jsme nepili. A tak jsem opravdový skvělý mošt ochutnala až loni na návštěvě u své kolegyně z práce. Zrovna plnila lahve moštu na zavaření, takže jsem jej měla čerstvý a skvělý.
Jablka, která by skladování nepřežila (trochu potlučená, ošklivější), děda sušil na "křížaly" a za dlouhých zimních večerů vždycky jeden papírový sáček křížal (jablečných i hruškových) rozbalil, nabídl nám a vyprávěl u toho příběhy z jeho mládí. My tak měli dost času poradit si s poněkud gumovými kousky křížal, které nešly ukousnout, nebo hrudkovitými křížalami z hrušek s kameničností. Ale stejně to mělo své kouzlo.
Jednou chci zkusit servírovat horký jablečný mošt přímo v jablečných pohárcích (zdroj obrázku a receptu: http://www.gimmesomeoven.com) a upéct si jablko plněné tvarohem podle Lucie (zdroj obrázku a receptu: http://delicious-blog-lucie.blogspot.cz/). Dědovy hruškové křížaly rozhodně nevypadaly tak nádherně jako na obrázku dole vlevo (zdroj obrázku: http://www.pinterest.com/). Hruškám to ještě sluší v receptu z Apetitu: Zapečené hrušky a ostružiny ve smetanovém krému (zdroj obrázku a receptu: http://www.apetitonline.cz/)
Kapitolou samou o sobě byly dýně. Na podzim ležely obří oranžové plody rozvalené na poli a pokud děda jen náznakem zavětřil špatné deštivé počasí, hned dostaly polystyrenové polštáře, aby neležely na zemi, a igelitové stříšky, aby na ně nepršelo. Bylo to docela komické. Večery po sklizni dýní potom patřily rodinnému krájení dýně na kostky. Taťka jako jediný člen rodiny schopný obrovským nožem tu dýni rozpůlit, vždycky začal, a my ostatní jen krájeli a krájeli a krájeli. A pak se zavařovalo, zavařovalo a zavařovalo. Já jsem pak zavařenou dýni vůbec nejedla, takže tahle bohulibá činnost nepatřila zrovna k mým oblíbeným. Naštěstí, babička myslela i na mne, a část dýní jsem pak vždycky tajně objevila schované v kůlně. Byly kandované – v bílé krabičce vyložené ubrousky a byly sypané jemným cukrem. Lepší lahůdku snad neznám. Až teprve nedávno jsem našla návod na jejich výboru – pěkně pracný a složitý – a musím tady ještě jednou říct "Díky babi!" a složit mé babičce poklonu.
Z dýně se zužitkovala i semena, děda je sušil a my děti pak chroupaly jen tak.

Dýni jsem se naučila pořádně jíst až díky receptu na dýňové lívanečky podle Maryny (zdroj obrázku i receptu: http://www.laskominyodmaryny.cz/) a na dýňovou polévku podle Lucie (zdroj obrázku i receptu: http://delicious-blog-lucie.blogspot.cz/). Do té doby jsem jedla jen a pouze kandovanou dýni, recept na její přípravu se mi podařilo najít na blogu Kláry z kopce (zdroj obrázku i receptu:http://conovehonakopci.cz/?p=66)
Na vlašské ořešáky jsem vzpomínala loni, kdy ještě ten náš šedesátiletý ořešák stál. Ale už je bohužel pokácený, táta jej sundal a zbořil přitom část střechy kurníku. Každopádně bílé vnitřky ořechů patřily k dalším podzimním lahůdkám. Také se mi jako dítěti poštěstilo jíst i brambory pečené v ohni a krátit si chvíle na poli při vybírání brambor tím, že jsem hledala lískové oříšky na okolních keřích lísek. Čerstvě vyloupané chutnaly nejlépe.

O bílých skvělých vnitřcích vlašských ořechů bez slupky psal pan Cuketka (zdroj obrázku i článek: http://www.cuketka.cz/?p=10696). Vpravo je vidět zářivý vnitřek brambory pečené v ohni (zdroj obrázku: http://tracnik.blogspot.cz/). No a samostatnou kapitolou jsou skvělé lískové ořechy a z nich dělaný domácí čokoládový krém i křupavý posyp horké čokolády (zdroj obrázků: http://www.emikodavies.com/ a http://thehealthyfoodie.com/chocolate-hazelnut-smoothie/)
Teď se chystám na spoustu dýňových receptů (pyré, pečená dýně jako příloha, varianty polévek, koláče), doma mám dnes 2 kila čerstvě nasbíraných lískových ořechů z bedýnky (museli jsme je dosušovat, byly hodně mokré, jak pršelo) a stůl plný papírů s recepty na domácí lískovo-čokoládovou pomazánku, dort z lískových ořechů či müsli tyčinky. A k tomu pár tipů na recepty z červené dýně a obrovský stoh receptů na koláče a dobroty z hrušek. Celkem jsem se s těmi podzimními plody rozjela. Jen zatím nejsou z mé zahrady, ale to chce čas a pečlivou přípravu na dobu, až budu sklízet dýně pěstované na kompostu, oříšky z obyčejných lísek i z té turecké a červenou řepu z vyvýšeného záhonu.
Zajímavé tipy na podzimní dobroty ze zahrady si jako obvykle vedu v nástěnce na Pinterestu: http://www.pinterest.com/zahrada/dobroty-ze-zahrady-podzim/

A bez jakých dobrot ze zahrady si podzim neumíte představit vy?

Sdílení:

6 komentářů

  1. To je dobrot .... u mě by vyhrály vlašáky:-)

    OdpovědětVymazat
  2. ..já vás tak ráda čtu, je to takový nadějný pro mě, že jednou taky budu tohle všechno:) moje vysněná je zatím ve stavu hledání..jak vy jste objevila tu vaší? hledám už dva roky a brzdí mě to, že jsme zjistila, že nedokážu žít na vesnici...n aokraji města ano, ale tam zas není moc příroda a dostupné pozemky..jsem od narození v Praze a ted na zkoušku jsme si pronajali dům na Praze výhod a právě tady zjištuju, že to není pro mě ta samota vesnice, to minimum lidí, to že za celé dny nikoho nepotkáme...takže moje vysněné na samotě u lesa padlo a ted hledám kudy dál:) ale že to bude je jasné...buud si pak u vás číst jak postupovat a taky kupuju některé knihy, které zminujete...díky moc:) Káťa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, mně nevadí žít na vesnici, do města (Brna) to máme 20-30 minut do práce autem, takže ideální. A pozemek jsem našla díky kolegyni z práce, jeli jsme se tam podívat za naprosté mlhy v listopadu a rovnou druhý den ho šli kupovat. Bylo to kouzlo okamžiku. A navíc díky kolegyni jsme tam poznali spoustu lidí a to tam ještě ani nebydlíme.

      Každopádně, pokud chcete bydlet ve městě a mít zahradu, tak je ideální si koupit jen zahradu/pronajmout zahradu. Hezky o takové zkušenosti píše jedna blogerka tady: http://zivazahrada.blogspot.cz/ A k tomu mít byt s terasou, kde na terase můžete pěstovat saláty, kytky, trochu zeleniny a drobnosti. A na zahradě mít stromy, klid a jezdit tam jednou týdně na relax a dovézt si domů košík dobrot.

      Co se týká té samoty vesnice, ideální je jít bydlet tam, kde bydlí Vaši přátelé. Pak vás samota trápit nebude. Každá vesnice je jiná, například tam, kde máme zahradu a budeme jednou bydlet, neustále potkávám maminky s kočárky a sousedy se psy na procházce. Není to tolik lidí, co na sídlišti v Brně, ale s těmi lidmi na vesnici si povídám. Sídliště je pro mne hodně anonymní.

      Vymazat
  3. mě zaujaly -mimo jiné -hruškové lupínky, vypadají jak skleněné :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jj, taky si říkám, jak to udělali. Podle tohoto odkazu to "jen" vypadá, že přidali cukr. http://www.donnahay.com.au/recipes/entertaining/cheese-course/pear-wafers

      Vymazat
  4. To je bezvadný článek! Úplně mi připomenul dětství. U mě vyhrávají hrušková povidla, která vařila jednou do roka moje teta. Pak se udělaly vdolky, přidala se smetana/šlehačka a byla to paráda. To dýně se na zahradě u rodičů objevily až někdy koncem 90. let, do té doby byli všichni skeptičtí, jestli se to vůbec dá jíst...:-)
    Zasmála jsem se hlavně u postřehu, co jsme jako malí nesnášeli - taky sbírání jablek, taky jsme nejedli některé kompoty a ohrnovali nos nad babiččinými výrobky, jako byl třeba pampeliškový med. A dneska na to horko těžko dávám dohromady recepty z googlu...

    OdpovědětVymazat