Vysněná zahrada

Blog o plánování a realizování vysněné zahrady.

  • Blog
  • E-BOOKY
    • Příběh jedlého balkonu
    • Zeleninové polévky
  • Pinterest
  • Instagram
  • Kontakt

Mám malou zahradu a převažují jedlé rostliny. Což znamená, že pro pěstování nejedlých krásných květin, jakou jsou tulipány, je potřeba špetka nějakého nápadu, aby nezabíraly zbytečně místo něčemu jedlému. Podívejte se na kombinaci rostlin, na kterou jsem vážně celkem hrdá. Převislé moruše podsazené tulipány!

Suché místo pod převislými morušemi je chytré vyplnit tulipány.

Převislé moruše jsme na zahradu sázeli s tím, že velká moruše jako strom se nám tam fakt nevejde. Nakonec se i pro tu klasickou moruši místo našlo, díky tomu, že sousedé pokáceli jejich vrbu na hranici pozemku... nicméně převislé moruše už s námi na zahradě zůstaly. Vytvořili jsme s nimi takovou živou zelenou stěnu jako závětří k trampolíně pro děti. Skvěle plodí maličké černé (hodně barvící) morušky tak akorát na chuť do pusy pro děti.  

Plody převislých moruší jsou menší než ty ze stromu, nicméně stejně dobré a sladké.

Moruše raší poměrně pozdě (viz můj článek Moruše – ospalé krásky s chutnými plody), až v květnu, některé i na konci května či začátkem června. Jakmile jim ale dorostou listy do finální velikosti, utvoří takové "domečky" (jo, děti se pod ně schovávají), kam nesvítí slunce a nejde pořádně vláha. Takže tam přes léto nic neporoste. Zasadila jsem tedy pod tyhle moruše spoustu tulipánů. Je to ideální kombinace. Na jaře moruše nemají listy, takže pod ně prší a tulipány mohou vesele růst. 

Naše morušová živá stěna kolem trampolíny. Na jaře je nádherně podsazená tulipány.

Stihnou krásně kvést zrovna v momentě, kdy se moruše teprve chystá rašit lístky. No a po odkvětu, když jsou tulipány ošklivé a mají seschlé listy, už je překryje právě moruše. Cibulky jsou hezky přes léto zatažené v půdě a zastíněné a celkem v suchu, tak jak to tulipány mají rády.

V létě tvoří převislé moruše úžasnou stěnu zeleně, tak akorát vysokou, a poskytují soukromí na trampolíně (a dobroty do pusy).

Pokud si chcete taky pořídit převislou moruši a využít naplno ten prostor pod ní pro tulipány, chce to zasadit je tam zavčas. Prostě zasadíte moruši a nejlépe ještě ten rok ji podsadíte kupou tulipánů. Věřte mi, že dosazovat tulipány pod několikaleté převislé moruše je náročné. Zbytečně zasahujete do kořenů a nemůžete pokrýt celou plochu. Prostě tahle milá kombinace se musí už spolu plánovat a sadit hned v začátku. 

Získala jsem spoustu místa pro pěstování tulipánů, aniž bych zabrala prostor pro něco jedlého. Takhle je spolu užitečné s krásným dohromady.

Tak snad jsem Vás třeba trošku inspirovala. Kromě tulipánů mám ty moruše podsazené taky krokusy a ladoňkami pro první začátek jara, ale ty se teprve rozrůstají...

Krásné jednoduché tulipány ze země nevyndávám. Prostě tam takhle pěkně kvetou už celé roky.



Už jste někdy slyšeli o heterofylii? Česky je to různolistost, tedy schopnost rostliny vytvářet na jednom exempláři odlišné tvary a velikosti listů. Já už jsem rozhodně poučená a už to vím. Ale až poté, co jsem pěknou chvíli panikařila, že jsme si pořídili úplně špatnou odrůdu Morušovníku bílého...

Takhle rozdílně mohou vypadat listy stromu moruše bílá (Morus alba), klidně i na jednom stromě.

Celé to začalo, když si naši sousedé (manželova maminka) koupili před deseti lety malý roztomilý keřík, který měl mít jedlé plody. Teda, v nedalekém zahradnictví je ubezpečili, že jde o malý keřík. Tak ho dali k plotu u naší terasy a několik let se nic nedělo, jen keř pomalu rostl. A pak se objevily první plody – krásné bílé moruše. A mně došlo, že si sousedé ze zahradnictví odnesli ne keř, ale strom, který v dospělosti dosahuje až 15 metrů!

Náramně nám tyhle velké bílé moruše (s černými okraji, když dozrávají) zachutnaly. Na zahradě máme malé převislé morušušovníky černé, ale tohle je jiná liga. Bílý morušovník má velké šťavnaté plody, které se snadno sbírají, nerozmáčknou se hned v ruce a hlavně nebarví. To je příjemné, protože nemusím prát pořád tolik zabarveného dětského oblečení a nemám úplně černé ruce, když je ze stromu uzobávám. Velké bílé plody morušovníku bílého tedy nad těmi černými z převislých stromků vyhrávají na plné čáře. Za těch pár let, jsme si je naprosto oblíbili. Sousedé nám vždycky dovolí si půlku stromu, která se klene nad plotem u naší terasy, otrhávat. Vozíme je i přátelům, i do práce a vždycky sklidí úspěch. Začínají zrát někdy už v červnu, jindy v průběhu července.

Tohle jsou bílé plody Morušovníku bílého. Ano, já vím, mají černý okraj. Ale nebarví. Fakt jsou to plody bílé moruše a jsou lepší než plody morušovníku černého.

Takže když začala sousedka poprvé hovořit o tom, že tenhle úžasný strom pokácí, skoro nám vyrazila dech. Už jsme si na tu lahodnou úrodu fakt zvykli a pohled do zeleně z naší terasy nám taky náramně vyhovuje. Ale pro sousedku je náročné udržovat tak velký strom, sklízet z něj listí a raději by tam měla něco menšího (tak jako to bylo původně v plánu). Od té chvíle jsme hledali místo, kam bychom mohli zasadit morušovník bílý do naší zahrady... ano, já vím, já vím. Naše zahrada není nafukovací a na tak obrovský strom tam není místo. Slyšela jsem to od manžela i od přátel několikrát.

Situaci ale vyřešila opět sousedka. Nepokáceli se tchánem zatím morušovník, ten ještě ne, vidí, jak ho zbožňujeme... ale pokáceli obrovskou kroucenou vrbu, která byla před jejich domem u naší předzahrádky (příliš je trápila svým zdlouhavým shazováním listí přes celou zimu a taky svěšením větví pod mrazy...). Takže před domem nám vzniklo volné místo :-) A hádejte, co jsme tam hned z naší strany zasadili...

Už je tam. Malá sazenice Morušovníku bílého. Třešeň, co je v pozadí, bude muset pryč (je příliš blízkou sousedů, na zídce, naklání se nad dům a straší sousedy, že by mohla spadnout na ten jejich a navíc jim padá listí na zámkovou dlažbu... Morušovník jsme zasadili dál od plotu s ohledem na to, jak obrovský strom z něj vyroste.

Když jsem roztomilou sazenici Morušovníku bílého sázela, zaujaly mne jeho listy. Byly výrazně jiné, než na jaké jsme u sousedovic morušovníku zvyklí. Takže jsem začala panikařit, že nám v zahradnictví popletli odrůdy a poslali něco jiného. A já chtěla tu stejnou bílou moruši, jakou jsme si oblíbili. Jakmile jsem začala hledat více a více informací o moruších a jak poznat jednotlivé druhy, našla jsem i informaci o heterofilii. Na jednom stromu dokonce mohou být jak srdčité, tak laločnaté listy a je v pořádku, když má naše nová sazenice jiné listy než ta, kterou známe. Teď jsem jen docela zvědavá, jestli si je nový stromek časem změní a bude je mít stejné jako ten, co tady roste už deset let.

Úplně nejvíc mám ale radost z toho, že budu mít před domem další ze stromů, který mám spojený s vyprávěním mého dědečka. Když to nevyšlo s hrušní přededvéřkou, tak to snad teď vyjde s morušovníkem. Vždycky si vzpomenu na květnatá vyprávění dědečka. Vzpomínal na dobu, kdy jako malý bydlel u svého dospelého bratra a jeho ženy, který ho jedno období vychovával namísto rodičů. Byly tam velké sady morušovníků, dědeček s kamarády po nich v jednom kuse lezli a v létě se přejídali sladkými moruškami. A bratr ho nechával krmit těmi listy ty bource morušové pro výrobu hedvábí (tehdy se u nás vyrábělo především na padáky). Jo, hedvábí vyrábět nebudu, ale chutné morušové plody si budu užívat tak, jako můj dědeček.

A jistě jste si všimli, že jsme strom zasadili nad naši kamennou dlažbu před domem. Navzdory všem radám, které výrazně varují před sázením morušovníků nad chodníky kvůli znečištění spadenými plody. Jo, s tím počítáme. Ty bílé naštěstí nebarví. A spadené plody rychle sesychají. Navíc po nich jdou taky ptáci. A na zemi mravenci. Myslím, že s bílým morušovníkem to nebude takový problém. Uvidíme za pár let...

O moruších už jsem se kdysi rozepisovala tady: http://www.vysnenazahrada.cz/2013/05/moruse-ospale-krasky-s-chutnymi-plody.html

Hezky sepsané informace o moruších:

Morušová zahrada. Druhy moruší a jak je poznáme? Odkaz: https://www.morusovazahrada.cz/2016/06/druhy-morusi-jak-je-poznat.html


To jsem jednou začala vyprávět dědovi, jak si do zahrady vysadím moderní strom, novinku jménem moruše. Čekala jsem, že se děda bude zajímat, co že je to za exotický strom, a on místo toho začal vyprávět, jak je jako malý chodil trhávat k sousedům a který druh měl nejraději. To trochu spadla brada mně, netušila jsem, že dříve byly moruše častým ovocným stromem a už vůbec jsem nevěděla, že se u nás pěstovaly kvůli výrobě hedvábí. Děda u svého bratra listí trhával a přímo jimi bource morušové krmil.
Trochu jsem se pustila do hledání knih a podařilo se mi najít učebnici Pěstování stromů morušových a bourcových, kterou napsal pan Jan Pátek už v roce 1869. Její digitalizovaná podoba je na http://kramerius.nkp.cz/ (nutnost instalace pluginu pro zobrazení, případně generování PDF). Takže moruše jsou snad více českým ovocem než meruňky a broskve.


Do zahrady chci moruši (správně morušovník, Morus) spíše kvůli jejím plodům než výrobě hedvábí. Koupila jsem si je nejdřív sušené od nějakého českého výrobce a jsou skvěle sladké, výborné jen tak do jogurtu. Koncem léta se mi poštěstilo ochutnat i čerstvé černé moruše, ovšem oproti sušeným to byly takové jakoby jemné nevýrazné silně barvící ostružiny. Nejdříve mi přišly poněkud "o ničem", ale pak jsem jim stejně přišla na chuť a snědla na posezení celou misku a už se těším opět na jejich sezonu. Je milé, že jsou i docela dost zdravé kvůli obsahu železa, vitamínu C a antioxidantů.


Morušové plody jsou zajímavé čerstvé a skvělé jako sušené. Dozrávají na stromku postupně. (Zdroj obrázků: http://moruse.webnode.cz, http://www.bipo.sk/, http://www.prodejstromku.cz/)

Moruše jsou docela velké a vysoké stromy, ale díky jejich velmi dobré regeneraci se s nimi dají dělat různé divy a můžete si koupit moruše převislé, moruše typu globulosa, ale také si můžete z malých sazenic zapěstovat živý plot, dříve se z nich (asi střihem) nějak zapěstovávaly keře a zákrsky. Pan Pátek již v roce 1869 ve své knížce zevrubně popisuje (strana 13), jak se z moruší má dělat přímo zaplétaný živý plot, který se potom stříhá a listy (jak jinak) krmí malí hmyzí výrobci hedvábí. Jen nevím, jak moc keře po výrazném střihu vlastně plodí. V Itálii asi mají několik morušových stromů, které řežou jako hlavaté vrby.

Mořuše se dají koupit i v převislém tvaru (Pendula) nebo zakrslém kulatém tvaru (Globulosa). Zdroj obrázků: http://www.prodejstromku.cz/ a http://www.prodejstromku.cz/.

A proč píšu, že je  moruše ospalá? Protože se na jaře zazelená jako jedna z posledních někdy v květnu, ty ospalejší dokonce až v červnu, kdy už si spousta majitelů bude myslet, že strom uschl nebo zmrzl. Jednoduše si dávají na čas, takže živý plot z moruší na jaře zahradu tolik neschová. Jinak jsou moruše na pěstování tak středně náročné, potřebují slunce pro vyzrání plodů a nějakou ochranu před severním větrem. S půdou to mají zajímavé, v příliš dobré půdě hrozí, že porostou moc rychle, dřevo správně nevyzraje a při silnější zimě vymrznou. V okrajových oblastech by tedy měla být trochu horší půda spíše výhodou. Prý jim ale vadí jílovitá a příliš kamenitá půda. Měly by být samosprašné, takže by do zahrady měl stačit jeden stromek, na některých diskusích se však o samosprašnosti polemizuje a je několik lidí, kterým moruše ne a ne plodit.

U moruší se obvykle uvádí, že není vhodné je vysazovat blízko cest a posezení, protože zralé plody padají na zem, rozprsknou se o dlažbu a obarví všechno kolem. A barví opravdu pěkně. Také prý nemají moruše rády cizí kořeny ve své kořenové soustavě, takže by se neměly vysazovat moc blízko jiným stromům. Já tu naši mám dost blízko lísek, uvidím, jestli jejich přítomnost snese nebo ne.

Přirozeně roste morušovník jako velký krásný strom.
(Zdroj obrázku: http://www.sxc.hu/)


Další informace o moruších:
http://www.ekozahrady.com/moruse.htm
http://zelovoc.alteon.sk/cz/ovoce/moruse/89/
http://www.mlsnijazykove.cz/2012/07/moruse-ja.html 
http://www.darius.cz/archeus/B_moruse.html
http://kramerius.nkp.cz/ (nutnost instalovat plugin pro prohlížení knihy)
Starší příspěvky Domovská stránka

Archiv blogu

  • ▼  2026 (4)
    • července (1)
    • června (1)
    • května (2)
  • ►  2025 (8)
    • června (1)
    • května (3)
    • dubna (3)
    • března (1)
  • ►  2024 (9)
    • září (1)
    • srpna (2)
    • července (4)
    • května (1)
    • dubna (1)
  • ►  2023 (9)
    • listopadu (2)
    • října (3)
    • září (2)
    • srpna (2)
  • ►  2022 (4)
    • října (1)
    • září (2)
    • května (1)
  • ►  2021 (4)
    • května (1)
    • dubna (3)
  • ►  2020 (4)
    • června (1)
    • května (2)
    • března (1)
  • ►  2019 (32)
    • prosince (2)
    • listopadu (3)
    • října (6)
    • září (3)
    • srpna (3)
    • července (2)
    • června (3)
    • května (3)
    • dubna (4)
    • března (3)
  • ►  2018 (24)
    • listopadu (1)
    • srpna (1)
    • července (3)
    • června (2)
    • května (4)
    • dubna (4)
    • března (3)
    • února (2)
    • ledna (4)
  • ►  2017 (48)
    • prosince (4)
    • listopadu (3)
    • října (4)
    • září (4)
    • srpna (4)
    • července (2)
    • června (5)
    • května (5)
    • dubna (5)
    • března (4)
    • února (4)
    • ledna (4)
  • ►  2016 (56)
    • prosince (5)
    • listopadu (5)
    • října (5)
    • září (3)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (5)
    • května (5)
    • dubna (5)
    • března (5)
    • února (5)
    • ledna (4)
  • ►  2015 (56)
    • prosince (4)
    • listopadu (5)
    • října (5)
    • září (5)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (5)
    • května (4)
    • dubna (5)
    • března (5)
    • února (4)
    • ledna (5)
  • ►  2014 (52)
    • prosince (5)
    • listopadu (4)
    • října (4)
    • září (5)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (4)
    • května (5)
    • dubna (4)
    • března (4)
    • února (3)
    • ledna (5)
  • ►  2013 (75)
    • prosince (6)
    • listopadu (4)
    • října (4)
    • září (6)
    • srpna (6)
    • července (6)
    • června (6)
    • května (8)
    • dubna (9)
    • března (6)
    • února (7)
    • ledna (7)
  • ►  2012 (84)
    • prosince (4)
    • listopadu (7)
    • října (8)
    • září (7)
    • srpna (6)
    • července (11)
    • června (7)
    • května (8)
    • dubna (10)
    • března (16)

O čem píšu

Alys Fowler akébie aronie barvy batáty biologická ochrana blogy borůvky bosky v zahradě brokolice brusinky buky bylinková spirála bylinky cibuloviny cukety dobroty domečky pro hmyz dárky dřevník ekozahrada fialky hadník heřmánek hnojení houpací síť hraboš hrušeň hry hvězdnice jahody jaro jaterník jedlá zahrada jedlý balkon jedlý trávník jedovaté rostliny jezírko keře klíšťata knihy kompost kopřiva kosení květiny lesní zákoutí letní kino levandule lichořeřišnice listí louka maliny mišpule moruše motýli mrtvé dřevo mráz muchovník mulč mučenka pletní mykorhiza myš měsíček návrh ochrana úrody ostružiny ovoce pampelišky pavouci plevel plot podzim polníček popínavky počasí ptáci péče předzahrádka přírodní hnojiva přírodní lékárna rajčata realizace zahrady recepty rybíz růže slepice soběstačnost srdcovka stromy stín střih stromů sucho sušení prádla světélka sázení terasa trampolína trávník táta a zahrada uchování úrody umění velikonoce vinná réva voda vysoké záhony vánoce vícekmeny vítr výlety výsev výzdoba včely vůně zahrada pro děti zahradní příprava jídla zamyšlení zelenina zeleninové polykultury zelená střecha zimní květy zimní zelenina zimolez zábava úrazník úroda čechravy černý bez černý kořen ředkvičky šalvěj šeříky škůdci živočichové živý plot

Oblíbené články

  • Muchovník. Jasně, ale který?
  • Jak na naše vysoké záhony
  • Trable s pěstováním brokolice
  • Tvorba našeho vyvýšeného záhonu
  • Kdopak to chodí po zahradě? Aneb stopy ve sněhu.

Zahradní odkazy

  • zahradamebavi.cz
  • ekozahrady.com
  • priroda-zahrada.cz
  • můj zahradní pinterest
  • rozličné zahradní odkazy

Autorka blogu

SLEDUJTE také INSTAGRAM

Copyright © 2016 Vysněná zahrada. Created by OddThemes