Tvorba našeho vyvýšeného záhonu

Asi jsem snad jediný blázen, který řešil vysoké záhony až v půlce července. I s rostlinami! To, proč se tvorba záhonu nakonec musela kvůli terénním úpravám okolí domu odkládat týden po týdnu a na balkoně mi živořily cukety, papriky, rajčata, pórky, celery i ačokča v minikvětináčcích, to by bylo na dlouhý příběh. Spíš se podívejte, čím jsme vlastně ten záhon nakonec naplnili a z čeho je udělaný.

Já vím, netradiční velikost, tvar, barva a do toho skomírající rostliny. Ale ani nevíte, jakou mám z toho mého záhonu radost! Je skvělé, že je hotový.
Na zeleninové záhony mám určený jen malý prostor u domu. Tvar do "Lka" a je nutné celým tím místem vést hlavní cestičku kolem domu. Tak jsem si sedla a na papír nakreslila roztodivné tvary záhonů se zkosenými hranami. Různé výšky, různé plochy. No a jediný, kdo mi zvládl takové divné záhony udělat z tátových desek, byl můj mladší bráška. Naměřil, nařezal a dopředu připravil desky a sloupky a já s manželem jsme je celé natřeli fialovou barvou mlékovek a exteriérovým nátěrem, aby to trošku vydrželo. Bráška i můj táta ale tvrdí, že minimálně sloupky, které jsou v zemi, stejně víc než dva roky nevydrží, nátěr nenátěr. A zbytek prý taky moc nevydrží. Tak uvidíme.

Záhon se snažím napasovat do malého místa ohraničeného aroniovým keříkem a koncem vedení vinné révy.
Záhon jsme tvořili na navezené, spíše jílovité půdě. Nehloubili jsme jej, jak je zvykem. Ani přirozeně nemáme žádné původní drny, které zůstanou při hloubení záhonu do trávníku. Sloupky, které drží dřevěné desky, šly 30 cm do země a přidali jsme k nim naspod štěrk, aby nestály příliš ve vodě a vlhku. Celá spodní strana záhonu je pokrytá pletivem kvůli hlodavcům (toto je důležité). Vyčetla jsem, že by mělo mít oka maximálně 1cm x 1cm. Takové ale v hobymarketu neměli a tak mne (jak jinak) zachraňoval můj táta. Vytáhl z půdy robustní krásné pevné pletivo, které bylo tak akorát. Na stěny záhonu jsme jej přibíjeli skoro celý den malými zahnutými "skobami" a pláty pletiva k sobě zapletli drátem.

Detaily našeho dřevěného netypického vysokého záhonu.
Abychom prodloužili životnost dřevěného hrazení záhonu, přišla dovnitř nopová folie. Těmi "body" směrem ke dřevu, aby mohlo lépe schnout po dešti. Vzali jsme ji (se svolením) stavařům ze stavby našeho domu, takže ani nevím, kolik vlastně stála a v jak velkých rolích se prodává.

Velké kusy dřeva naspod záhonu budou zadržovat vláhu a postupně se rozkládat.
Jako první potom přišlo do záhonu veškeré dřevo a klády, které jsme od jara nashromáždili. Především šlo o čerstvé palivové dříví od mého táty (z listnatých stromů), ale přidali jsme i kmen vánočního stromku, byť to možná lehce okyselí. Už v této chvíli mi začalo být jasné, jak je záhon nesmírně obrovský a jak máme toho všeho materiálu málo. Různé hromádky dřeva zabíraly různé kouty zahrady, ale najednou v záhoně vypadaly jakoby nic. Množství určené pro více záhonů sotva nějak zaplnilo ten jeden.

Už s záhon trochu plní, říkala jsem si. Pak jsem ale větvičky pošlapala, aby si sedly, a opět všeho bylo málo.
Na jaře jsme mému tátovi brali opravdu vše, a tak jsme měli poměrně slušnou zásobu ostříhaných větví a větviček z ovocného sadu. To vše taky přišlo do záhonu a podupat a pošlapat, aby si dřevo více sedlo. A na dřevěný základ měl přijít hnůj. Jenže ten jsme neměli, tak jsme rovnou začali vršit náš vlastní kompost z kompostéru. Do záhonu jej přišly troje plná kolečka a sotva to nějak pokrylo vrstvu větví. Spíše kompost propadával dolů. Tak jsme museli přidat i šest balíků toho kupovaného. A podle všech dobrých rad jsem ještě přidala pytel carbomulče a pytel biouhlí. Rozdíl mezi těmi dvěma je ten, že carbomulč má větší kousky a lépe se s ním pracuje. Na našem větrném pozemku jemná směs biuhlu lítala a uhelný prach je nevhodné dýchat, museli jsme jej navhlčit, aby se s ním dalo pracovat. Dál jsme do směsi přimíchali trochu drcené rohoviny (pro dusík) a několik sáčků perlitu (pro odlehčení substrátu). Výživná směs, radost to pohledět. A samozřejmě poměrně drahá záležitost.

Směs kompostu, carbomulče a biuhlu (to černé), perlitu (to bílé), trochy drcené rohoviny a pár substrátů, co mi zbyly z balkonového pěstování.
Celý záhon jsme prolili vodou, aby si trochu "sedl" a pak sázeli rostliny a přisypávali kompost, kde bylo ještě potřeba. Rostliny jsem si předpěstovala od semínka a od května už doslova živořily na balkoně v malých květináčcích, takže nevypadají až tak pěkně. Ale věřím, že se ještě stihnou rozrůst a některé i zaplodit. Rostliny jsem zamulčovala dřevitou štěpkou z listnatých dřevin, které mám ještě dost. Jen nevím, jak se mi do té štěpky příští rok budou set semínka a jak se s ní bude pracovat. No uvidím, jestli tento mulč na zeleninové záhony ještě nepřehodnotím.

Záhon osázený rostlinami, už chybí jen mulč.
Pokud si říkáte, proč mám uprostřed záhonu tu desku a kus folie, tak vězte, že u tak obrovského záhonu bych těžko dosáhla až na okraj. Hodlám chodit po těchto deskách (záhon je vysoký půl metru), prostoru na zahradě nemám nazbyt, takže jsem si vymyslela tuhle komplikaci pro rohový záhon. Ty ostatní už budou normálně dostupné.

Tak a teď jsem zvědavá, jak se zelenině v takovém záhonu bude nebo nebude dařit. Záhony se mi ale v takové podobě rozhodně líbí, jsou krásné.

Sdílení:

6 komentářů

  1. Ahoj Jitko, tak na tyto fotky jsem se opravdu těšila. Jasně, že čerstvě po osázení to není na „miss vyvýšený záhon“, ale my s fantazií tam vidíme ty krásné bujně rostoucí rostliny, které pěkně kontrastují s pastelovými barvami záhonů – pro mne trochu překvapivé, ale bude to dobré barevné zpestření zahrady. Myslím, že co se týče termínu stavby, to asi nikdo neřeší, prostě to tak přišlo. Stejně mi přijde, že při stavbě domu a malém dítěti jde vaše zahrada kupředu svižným tempem, jste šikulové. Ohledně dřevěných sloupků v zemi – mám je jako vzpěry u delších záhonů (profil 4x6 cm), v jamkách v jílu zpevněné kameny – takže věčně v mokru. Došlo mi, že i přes nátěr asi budou hnít rychleji než to dřevo na dně záhonu, takže u dalších záhonů je nahradím kovem. Nebude to tak hezké, ale bude to účelné. V tvém případě myslím, že když uhnijí sloupky, tak záhon bude držet pohromadě dál, případně se zpevní ještě kovovými spojkami i zvenčí.
    Tento týden jsem tam sela červenou řepu a bílou ředkev, mulč ze slámy jsem prostě na tom kousku shrábla a hodila na kompost, myslím, že i štěpka se odhrábne snadno, a ta trocha co tam zůstane, nevadí. Ale těším se na tvé zkušenosti, o štěpce do budoucna také uvažuji. Trochu závidím to pletivo – já jsem se na něj vykašlala, máme tu víc koček než hlodavců, tak uvidím. Ale další záhony budu tvořit tento podzim, tak nevím, nevím, zatím nepěstuji kořenovou zeleninu, tak se myši neukazují. Jen pár plzáků trochu ochutnalo salát a srna, která si ze zadní části naší zahrady udělala porodnici a školku, chodila na kapustu, špenát, hrášek a měsíček. Ale to není otázka záhonů, ale sousedčina plotu… ale že ji šmakovalo :-) .
    Ta práce s pečlivou výrobou záhonu se ti určitě vyplatí, ještě se sousedi budou rádi inspirovat. Užívejte léta, těším se na další článek
    Ola

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je výborný nápad, když sloupky ze dřeva nevydrží, taky je nahradíme kovem... a sama jsem zvědavá, jestli hlodavce to pletivo zadrží a nebo jestli si tam stejně nenalezou shora. A zrovna dnes se jedni sousedé byli na záhon podívat, tak z toho mám radost.

      Smazat
  2. Budu zvědavá na zkušenosti s tímhle tvarem záhonu. Naši novou zahradu jsme zakoupili se čtvercovým záhonem, nikoli vyvýšeným, ale i tak rychle řeším nějaké dlaždice, z kterých udělám bytelnou cestičku doprostřed. Dala jsem tam provizorně ploché kameny, aby bylo na co šlápnout, ale je to neobyčejně otravné.
    Vyvýšený táhon jsme postavili na bývalé zahradě s tím všude doporučovaným pletivem a musím říct, že bylo úplně k ničemu. Jednou jsem sledovcala, jak celer mizí v zemi, zůstala jen nať. Do druhého dne zmizely další dva a zbytek jsem radši sklidila hned. Záhon byl celý hustě podnorovaný, pletivo - nepletivo. Hádám, že se tam dostaly vrchem. Myš podle mých zkušeností vyleze úplně všude. Pamatuji, když jsem jako dítě bydlela na hájovně, že vylezly po trámech až pod střechu a z výšky se spustily do zavěšené plachty, kde babička sušila sklizený kmín. A pak zas někudy utekly. Hanča

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Na ty hlodavce jsem zvědavá, četla jsem, že se do záhonu mohou dostat i vrchem, ale prý by je mělo odradit, když tam člověk často chodí a oni nemají tu únikovou cestu spodem, tak že tam pak moc nejsou. Uvidím, jestli u nás to pletivo opravdu k něčemu bude...

      Smazat
  3. Dobrý den Jitko, ten je pěkný a krásná barva. To je ta mlékovka? Musíte pak napsat, jestli se neoprší.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Na mlékovky chystám celý článek, práce s nimi byla taková specifická. Každopádně se ta barva shora otírá, jak jsme přes ty okraje přesouvali pytle s kompostem a tak, nevydrží to hrubší zacházení. A nedávala bych ji na lavičku, trochu z toho pořád jde "fialový prach" a bála bych se že bude barvit.

      Smazat