Letošní zahradní bilancování

Od loňského jara se toho vlastně nejvíce událo na podzim. To jsme založili jezírko, vytvořili hadník a navíc znovu zasadili hrušeň Dicolor (po pěstebním neúspěchu), dvě maliny, co se neujaly, a medvědí česnek. Na jaře jsme měli poněkud jiné starosti, takže zahrada šla stranou. A právě v té době jsem naplno ocenila, že jsme se rozhodli pro koncept "přírodní" nebo "eko" zahrady.

Jezdili jsme na zahradu jen jednou za pár týdnů a většinou jsme se na ni stihli akorát tak podívat a sem tak něco sklidit (například ten medvědí česnek). Na střih stromků nebyl čas a ani jsem neměla v plánu nic moc stříhat, jen jeden konkurenční výhon u višně. Živý plot z buků a plot z dřišťálu jsem nestříhala vůbec. K mému údivu se nakonec objevilo i několik fialek, takže to sázení semínek přece jen nebylo marné, jen jsem musela nějaký ten čas počkat.

Zahrada hodně ožila. Kromě pestré sestavy všech různých pavouků už v ní bydlí i ještěrky (kvůli nim přidáváme kamenné zídky), na jaře jsme tam slyšeli kuňkat žábu, přilétají vážky z okolí a po zeleném jezírku se prohánějí takové ty vodoměrky.  Máme tam ale i několik nových mravenišť a bohužel se opět pustili do naší sladké hrušně a nasadili si tam svoje mšice. Neměla jsem moc čas s nimi nějak bojovat, ale hrušeň se zatím drží a žije. V "mrtvém dřevě" v živém plotu už bydlí i nějací brouci tesaříci, vyfotit se mi je ale nepodařilo.

Také už mám konečně základ pro můj "koberec" z lesních jahod pod malinami a ostružinami. Chci, aby tam jahodníky zastínily půdu a tvořili pěkný podrost na okraji. Tak jako to ostatně dělají i v přírodě. Snažila jsem se vypěstovat si lesní jahody ze semen, šlo to celkem dobře, ale po vysazení na zahradu neměli šanci, když jsem je nemohla třeba dva až tři týdny zalít. Letos se mi poštěstilo koupit sazenice lesních jahod přímo v zahradnictví. Vzala jsem jen tři, byl to rychlý a malý nákup. Počítám s tím, že se mi postupně rozrostou, a další rok opět o kus dál založím další malinkou oblast jahod.

Nečekala jsem, že budeme tak brzy po zahradě požadovat, aby to zvládla sama téměř bez našich zásahů. Ale rostliny to zvládly, klobouk dolů, většina jich stále žije. A dokonce jsme sklízeli úrodu. Nakonec ten "přírodní" styl zahradničení předčil všechna moje očekávání. Jen samozřejmě zahrada vypadá pro sousedy a kolemjdoucí poněkud zanedbaně, ale to se změní až časem, až tam postavíme dům a budeme bydlet.