Jak nám táta vyrobil plošinu pro sluneční lázně

Už několik let jezdíme do balneoparku v Jeseníkách a jejich terasy a lavice pro tzv. "sluneční lázně" si každoročně nemůžu nechat ujít. Nahřáté dřevěné desky jsou příjemné, kolem dokola voní mateřídouška, no prostě dovolená. A tenhle báječný pocit si chci alespoň trochu připomenout v naší zahradě.

Modřínové desky časem zešednou jako v Jeseníku, jsou silné a pevné a krásně voní.
Tři roky byla tahle "opalovací" plošina jen na papíře v plánku zahrady. Až letos mi můj táta na rodinné dovolené povídá, že mi takovou hravě vyrobí, modřínové dřevo sežene, vyřeší ukotvení a bude to. Zazářily mi oči a hned jsme s manželem naměřili tu správnou velikost, výšku, zakulacení v místě, kde časem poroste vinná réva, a zakreslili vše do plánku. Do týdne byla plošina hotová a ještě nám ji táta přivezl a pomohl usadit až na místo určení.

Jak nejlépe zjistit, jaká velikost plošiny je optimální? Pomocí piknikové deky. Natáhli jsme se na ni a hned to bylo jasné.
Tak trochu na mne lidé v okolí koukali jako na blázna, že nechci dřevo ničím natírat a že se mi dokonce ten šedý odstín, který nakonec časem získá, vlastně líbí. Není to asi v zahradách standardní. Jenže přesně takhle to mají v Jeseníku a dřevo pak krásně voní.

A tak se plošina pro sluneční lázně vlastně stala prvním "zahradním nábytkem", který máme. Už teď na ní vysedáváme a odpočíváme a pojídáme ostružiny. Malý synek měl velkou radost a lezl po ní, ještě jsem ani nestihla zahladit hrany od třísek. Až bude starší a bude umět mluvit, věřím, že bude kamarádům pyšně prohlašovat: "toto mi tady postavil můj děda!". A to je na takových ručně vyráběných věcech to nejlepší, pojí vás s nimi ta hrdost, že je někdo blízký vyrobil. Víte, že vám věnoval svůj čas, zručnost. Dodnes nezapomenu, jakou houpačku mně a sourozencům vyrobil můj táta, jaké dřevěné meče jsem měla od mého dědy či jaké svetry mi pletla babička, a tak bych mohla pokračovat.

Až odděláme provizorní oplocení a vzroste vinná réva, to bude teprve paráda.
A co budeme s tou plošinou dělat? Vyhřívat se na jarním sluníčku, snídat na ní v létě kaši s čerstvě utrženými malinami, které budou na dosah ruky. Otrhávat lesní jahůdky, které porostou na jejím okraji či trhat hrozny z révy, která nám na plošině bude ze severu poskytovat soukromí. Hrát jednou se synem deskové hry, kreslit, číst si... už abychom tam bydleli. A na ty sluneční lázně a priessnitzovy procedury určitě taky dojde.

Sdílení:

8 komentářů

  1. Tak to je naprosto geniální nápad. Už jsem se taky přesvědčila, že ty nejjednodušší věci bývají ty nejúčinnější - letos v Rakousku mě třeba překvapilo, jak dokážou pracovat s minerální vodou. V městečku Bad Ausee ji nechávají jen tak stékat po pyramidě pokryté chvojím z místních jehličnanů, jak voda teče dolů, uvolňují se silice z jehličí a dohromady to vytváří perfektní mikroklima. Levné a přitom stoprocentně účinné...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To s to pyramidou s chvojím je parádní nápad!

      Vymazat
  2. Tak tento článek mi mluví z duše. Udělali jsme terasu z modřínových nenatřených prken a naše okolí má stejné reakce jako vaše. Ale modřín je od dětství má srdeční záležitost, nejraděj bych z něho měla i všechen nábytek. :-) Obdivuji, že na rozdíl od dřeva jiných stromů si umí udělat tu šedou vrstvu, která ho chrání lépe než nátěr, který se navíc musí obnovovat.
    Je fajn, že máš šikovného tátu, já takového také měla, amatérsky truhlařil a já v tom trošku pokračuji. Uvidíš, že svého vnoučka mnohému naučí, děti už ve 3-4 letech dělají rády řemeslné práce. Dodnes mám schovaný notýsek s „objednávkami“ firmy DĚDA A SPOL., kterou můj syn s dědou založil, když mu bylo 6 let.
    Ola

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za milý příspěvek. Už se těším, co všechno syn s dědou vyrobí. Teď mu třeba chystám domeček z vrbového proutí, aby zatím dočasně nějaký měl, a počítám s tím, že za čtyři až pět let si s dědou spolu vyrobí dřevěný přesně podle toho, jak si to syn navrhne a nakreslí...

      Vymazat
  3. Jsme naladění podobně, máš o zahradě nádherný blog, rád sem chodím.
    Pavel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se Vám můj blog líbí.

      Vymazat
  4. Nádherná plošina. Necháme se inspirovat a také si ji vyrobíme :) Modřínovou pergolu máme, teď ještě lehátko ;) Můžu se zeptat, jaké tloušťky jsou prkna? Děkuji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, omlouvám se, že píšu takto pozdě, Váš komentář jsem objevila až dnes. Prkna jsou různých šířek (10-15cm) a tloušťku mají všechna 3,5 cm, aby vydržely, že po nich budou chodit dospělí.

      Vymazat