Jak naučit zahradu zadržet vláhu a vodu II

Přináším pokračování článku o tipech, jak naučit svoji zahradu hospodařit lépe s vodou:

4. Půda plná humusu
Mám velmi ráda ukázku, kolik toho dokáže kvalitní půda plná humusu. Tato ukázka pochází z knihy pana Svobody "Kompletní návod k vytvoření ekozahrady", str. 288:


"... tři litry kvalitní suché zeminy prý vsáknou jeden litr vody, což znamená, že 30 cm vysoká vrstva organicky bohaté půdy rozprostřená po zahradě v sobě například udrží tolik vody, jako má 7,5 cm hluboké jezero stejné rozlohy."

Takže třeba nemusím mít na zahradě 1 500 litrový sud na dešťovou vodu, kterým bych zalévala čistě jen můj desetimetrový bukový živý plot. Stačí, když tam mulčem, kompostem a tlejícím dřevem postupně vytvořím 30cm vysokou vrstvu kvalitní půdy. Voda se potom bude po dešti držet rovnou v půdě. Jak efektivní, jak snadné. A když si to spočítám na další části mé zahrady, je až neuvěřitelné, co dokáže kvalitní půda.

Kompost a kvalitní půda plná humusu, to je pro můj boj se suchem základ úspěchu.
Takže pod stromy, keři a vybranými trvalkami náročnými na závlahu se postupně snažím tvořit opravdu kvalitní půdu. Dodávám každé jaro kompost a mulčuji, aby mi ta vlhkost neunikala. Ponechávám listí pod keři. Tato místa nijak nenarušuji, neokopávám, neryju.

Vždy brzy z jara dodávám rostlinám kompost, aby si později v létě lépe poradily s nedostatkem vody.

5. Moderní využití minerálů a technologií
Pro nadšence moderní vědy, postupů a technologií zde mám ještě několik zajímavých tipů. Existují určité horniny (zeolit, perlit), které umějí zadržovat vláhu. Obvykle se přimíchávají například do vysokých záhonů a jsou celkem dostupné v zahradnictvích a hobby marketech.
Velice dobře, efektivně a na dlouhou dobu by měl v sobě umět zadržovat vodu a uskladnit do zásoby i tzv. biouhel. Opět se přimíchává do půdy, nebo se jím mulčuje. Shání se obtížněji, ale mě jej třeba nakonec do Brna přivezli i do paneláku.
Dalším podpůrným systémem pro zadržování vody v půdě je mykorhiza. Měla by zvyšovat schopnost rostlin přijímat vodu a dá se v docela dobré podobě koupit od firmy Symbiom. Jestli to opravdu funguje, to nevím, několik lidí mi to rozporovalo, nicméně já tomu věřím. Stejná firma nabízí i speciální gel, který by měl po dobu pěti let přijímat množství vody a to potom postupně uvolňovat. Obdobné hydrogely lze koupit i od jiných výrobců, nevýhodou je krátká životnost (například oproti biouhlu).


6. Co nejvíce zeleně a členitosti
V knize paní Vlašínové (Zdravá zahrada, str. 77) se píše o jedné zajímavé a užitečné věci. V prohlubních a co nejvíce členitém terénu se více drží rosa. V období sucha je pro rostliny cenná právě i tato rosa a čím více jí je, tím lépe. Kondenzuje se a vrací k rostlinám. I Bill Mollison ve svém pořadu Globální zahradní (ke konci této části  https://www.youtube.com/watch?v=JGFtWRGGnDY) využívá efektu malých prohlubní v půdě přímo k ozelenění pustiny. V tématu tvorby rosy a jejím významu poněkud tápu. Nicméně jsem pochopila, že pro moji zahradu může být co nejvíce vhodně sesázených rostlin a co nejvíce členitosti vlastně výhodou. A jestli ne, tak mne opravte. No, samozřejmě s rozumem a v různých patrech, zasázet si angrešty do džungle jiných rostlin by znamenalo akorát nemoci a problémy. A tak experimentuji a zkouším tvořit různé stromové guildy, sesazovat rostliny a nemít jen rovnou krátce střiženou plochu. Zahušťuji rozumně plochu naší zahrady a dodávám hodně kompostu, aby to rostliny při takové členitosti a nahuštěnosti dobře zvládaly i po stránce živin.


7. Vyšší trávník
V loňských velkých letních vedrech byla mantra všech zahradníků s klasickým trávníkem jen zalévat a zalévat a zalévat. Hodiny a hodiny večer místo milých procházek v příjemnějším počasí. Proto jsem se zařekla, že chci jedlý trávník, který to, při správné výšce, zvládne i bez zalévání. Právě větší výška porostu trávníku či přímo louky umožní udržet vláhu, zastínit půdu a vůbec ochladit celý trávník, aby nedocházelo k velkému odparu. Však jsem si to taky zkusila pokusně před lety a nechala v létě na pozemku vyšší džungli. I v těch nejparnějších dnech jsem tam ráno brouzdala v rose a měla mokré nohy. Samozřejmě vzhled nebyl úplně optimální, ale "trávník/louka" přežil suché období, aniž by byl jakkoliv zaléván. A ke kompostu jsem si jen prosekala cestičku, která byla díky okolnímu zastínění vysokými travinami taky pěkně zelená. A protože u terasy budeme mít nakonec přecejen taky svůj kousek klasického jednodruhového trávníku (o něm někdy příště v samostatném článku), který se velmi líbí manželovi, jedno teď vím jistě. Jakmile budou hlásit sucha a letní horka, nebudeme jej kosit. Jen minimálně cestičku. A uvidíme. 


8. Kouzlo tlejících větví
O krásné vlastnosti tlejícího dřeva jsem se dozvěděla z knihy pana Svobody. Tlející dřevo nasákne vodu jako houba a pokud na něj nesvítí slunce, drží ji pěkně dlouho. Ne nadarmo vidíte v lese kmeny a pařezy porostlé mechem. A tak eko a permakulturní zahradníci používají různé větve, klády a velké špalky dřeva a zakopávají jej do země jako takové přírodní zásobárny vláhy. Já například pečlivě dávám do půdy dřeva pro rostliny, které jsou na vláhu náročné. A zpětně doplňuji dřeva a špalky do živého plotu, kde jsem na to v začátcích nemyslela. Časem tato dřeva pokryje listí a mulč a snad budou plnit svou funkci i takto dodatečně dodaná.

Když mám možnost, přidávám dřevo už při sázení rostlin. Tady zbytek vánočního stromku
a trocha palivového dříví od mého táty.

9. Závětří
Vítr v zahradě zadržování vláhy zrovna moc nepomáhá. Vysouší půdu, vysouší rostliny, odnáší listí a mulč. Takže i prosté keře, větrolamy a tvorba závětří významně omezují ztráty vody z rostlin.


Toto všechno používám na udržení vláhy v naší zahradě já. A samozřejmě, v začátcích a zakládání částí zahrady jsme také zalévali vodou z kohoutku a z retenční nádrže, nebudu si tady hrát na hrdinku, že bych vydržela nechat čerstvě založenou zahradu úplně experimentálně bez vody, když už dlouho neprší. Nicméně například v extrémním suchu v létě 2015 jsme jezdili zalévat zahradu jen jednou týdně, zatímco sousedé trávili večery vždy hodinu až hodinu a půl s hadicí v ruce (ani my, ani oni neměli ale zeleninové záhony, které vyžadují náročnější závlahu a péči).

Jak bojujete s případným suchem vy?

Další informace:
Zavlažování v zahradě: http://www.ekozahrady.com/zavlazovani.htm
Svejly a voda: http://rodinnezahrady.cz/pz/svejly/
Prvek, o kterém byste měli vědět: http://www.potravinovezahrady.cz/prvek-o-kterem-byste-meli-vedet/
Kniha Zahrada jako mikrokosmos, Wolf-Dieter Storl, strana 210

Štítky:

Sdílení:

9 komentářů

  1. Dobrý den, nezpůsobí to tlející dřevo kyselou půdu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud je z jehličnanů, tak asi ano, hlavně když ho bude hodně. Lepší je z listnáčů (já třeba měla od táty buková polena). Ale například pan Holzer ve své knize psal i o kmenech smrků pro zeleninu, tak možná to nebude mít tak velký vliv, jako jehličí nebo štěpka či piliny z jehličnanů.

      Vymazat
  2. Ahoj, díky za pěkně zpracovanou dvojici článků. Po přečtení závěrečné otázky mám nutkání na ni odpovědět. :-)
    U chalupy máme ovocný sad - tedy hlavně jabloně. Napříč celým sadem mí předkové (v době, kdy jsem tu ještě nebyla) udělali větší příkop, který pak naplnili většími a na to menšími kameny a zasypali. Začátek toho příkopu je u přepadu nádrží na dešťovou vodu. Věděla jsem kudy vede z vyprávění, ale nepřipadalo mi to důležité, zalévání jsme měli z potoka, takže suchá léta byla vyřešena. Tuto závlahu ale už řadu let nemáme a v posledních suchých letech jsem si všimla, jak stromy v blízkosti tohoto příkopu jsou na tom lépe než ty vzdálenější. Myslela jsem, že prostůrky mezi kameny jsou už dávno zanešené a nefunkční, ale asi to ještě pořád trochu funguje. Nahoře je povrch rovný (dříve možná nebýval).
    U svého nového domu nejsem se zahradou moc daleko, ale v posledních dnech mi dýně na vyvýšených záhonech zcela jasně hlásí, že mají vody dostatek - už dosáhly kořeny do prohlubně v jílovité půdě pod záhony, odkud se voda hned tak nedostane. Takže vyvýšené záhony jsou pracné, ale fungují a vybudujeme další.
    Pán, který mi zapojoval do jímky čerpadlo (na zalévání a splachování) mne přemlouval k položení systému hadiček na kapénkové zalévání po celé zahradě. Byla jsem zásadně proti - přece si nebudu tahat hadičky pod mojí přírodní zahradou. Ale vzhledem k tomu, že ještě nemáme na zahradě povrchovou vrstvu zeminy, odpadlo by veškeré kopání. Vysvětloval mi, že by byl okruh na stromy, okruh na jedny keře, na druhé keře, na loučku, na záhony, na...,na... a že se to dá různě zapínat po částech...a že by to vyšlo na těch 800m2 cca do 3 000 Kč. Je to systém, kde je voda pod tlakem, ne samospád, jaký budu mít u zeleninových záhonů. No a co teď já s tím? Mám ještě dost času na rozmyšlenou a tak červíček hlodá.

    Ještě poznámku k vašemu trávníku u terasy - doporučuji jílek vytrvalý, který nevyroste vysoký a tak se nemusí sekat moc často, aby splňoval požadavky zeleného koberce. Použila jsem ho v metr širokém pásu vedle sousedovic plotu, protože už byly připomínky, že máme sekat, a spokojenost. Já jsem tedy přidala trošku jetele, ale kvůli bosým nožičkám bych k terase jetel nemíchala, včelky budou mít u vás určitě pastvu i jinde.
    Ola

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, děkuji za krásný komentář! Tahle technika s příkopem je hodně zajímavá, je vidět, že naši předkové toho prostě o vodě věděli hodně.

      Co se týká kapkové závlahy, tam záleží, jak často byste tu zahradu jinak zalévali. Pokud byste 3x týdně stejně museli celé léto stát hodinu s hadicí a zalévat, tak by bylo příjemné "jen" 3x týdně spustit kapkovou závlahu, nechat samu nějakou dobu zalévat, a namísto toho odpočívat nebo dělat něco milého na zahradě. Ale zase já se na občasné (ne pravidelné, jen fakt když je potřeba) zalévání zahrady v létě docela těším, jak si se synkem zablbneme s vodou :-)

      Vymazat
  3. Ahoj Jitko, dík za články o zadržování vláhy. Info určitě využijeme. My máme zahradu celodenně osluněnou a navíc na větrné hůrce, takže si dokážete představit, jak to u nás vypadá, když jsou ty pařáky (ale i mimo ně). Máme zatím málo zkušeností se zahradničením (dostavěno před 2 roky), ale co se nám opravdu osvědčilo je mulč ze štěpky. Většinou jsem to kolem těch pár keřů co máme mulčem jen tak "postrašila", ale u borůvek máme min cca 10 cm a je to obrovský rozdíl. Takže toto můžu doporučit z vlastních zkušeností, že na mulči nešetřit. A co se týká mykorhizy, tak jsme ji dávali k ovocným stromům, pravidelně nezaléváme a rostou vcelku slušně. Víc vody by jim asi prospělo, ale nevypadají, že by trpěly. Jestli je to tou houbou nevím, ale věřím jí, takže za mě 1. Melanie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Velmi děkuji za vaše zkušenosti, co pozoruji svoji zahradu, tak mám také pocit, že mykorhiza a štěpka jí velmi svědčí.

      Vymazat
  4. Zdravím všechny milovníky přírody. Vše popsané již používám, kromě dodávání kupovananého komerčního zboží. Ať žije reklama! "Každému, co jemu třeba jest". ;o). Drtím ořezané větve a opět používím na zahradě pod keře, ke stromům a do kompostu. Mám ekologicko-ekonomickou domáctnost, což není dnes právě standard, tak se snad nikdo neurazí.
    Inspiruje mne moudrost předků, např. ve starém lese jsou hluboké strouhy na zadržení přívalů dešťové vody, naši předkové měli malá políčka obklopená remízky, využívali zcela zahrady např. řady rybízů (měli ovoce i stín) a nepěstovali krátce střižené trávníky, ale trávu pro králíky. Vybavuje se mi zahrada mé moravské babičky. Listí z ořešáku nahrabala na hromadu s dalším zahradním odpadem, naházela tam shnilá jablka a rozhodně nic nepálila a nesmradila celému okolí ... tím se řídím celá desetiletí a zatím jsem na své zahradě škody neshledala :oD
    (Ořechové listí nyní používám i na pěstování brambor - více info na netu.)
    Přečetla jsem i článek o nádržích na vodu a vážně jsem se pobavila. Nechávám se inspirovat internetem, vyslechnu si ráda i cizí názor, ale hlavní je pro mne vlastní rozum. Když si někdo nahrne zem na plastovou nádrž, zem ještě nasákne dešťovou vodou, tak se není co divit, že mu praskne. Tam, kde je hodně spodní vody jsou plastové nádrže zcela nevhodné (voda to zvedne). Také jsem řešila, jak na dešťovku a zvolila jsem pro sebe nejpřijatelnější řešení. Nejlepší a nejdražší by byla betonová nádrž (např. na žumpu), ale také nejméně přijatelná pro stávající zahradu (ten bagr). Zalévám jen dešťovkou ze sudů. Sudy mám pod dešťosvody na třech místech zahrady. Všechny sudy jsou vzájemně propojitelné a stačí nepatrné převýšení (u nás půl metru) a samospádem voda stéká do níže položených sudů - samožřejmě stačí i na rovině doplnění prázdných sudů dle zákona o spojených nádobách. Za kůlnou mám vanu, u ní přepad napojený na hadici a voda, která by bez užitku přetekla, teče pod vláhově náročnější rostliny (kanadské borůvky). Na celkové vypuštění vany používám trkač. Pro živočichy mám jezírko s 270l vody.
    Všechny nádrže na dešťovou vodu jsou vzájemně propojitelné. Chtělo se to jen trochu zamyslet a funguje to i bez čerpadla ... a ještě realizátora - manžel technicky řeší moje výmysli. Celkem využívám nádoby na zhruba 2,5 kubíků, v době sucha je jí víc než ve studni. Na správně založené a udržované zahradě - mulčování, vysoké záhony, vyšší trávník i s bílým jetelem, stromy, keře, členitá zahrada - to na pokrytí nejsušších období roku stačí. Pokud se však budou prodlužovat období sucha, možná i u nás dojde na bagřik.
    Na podzim sudy s kovovými pákovými ventily na "naražení" hadice vypouštím (voda by ve ventilech zamrzla a roztrhala je) a jen je postavím prázdné na závětrné místo (silný vítr je dokáže odnést) a do jara se o ně nestarám. Plastové sudy mají potravinový atest. Mám velkou střechu i zahradu, pokud má někdo zahradu 400 m², bude si cenné místo na zahradě šetřit a hledat jiné řešení.
    Ještě mne napadlo: Pokud znáte termín tera pretta, tak se stačí zamyslet, zda před dvěma tisíci lety znali indiáni pyrolýzu či přetlakové komory na výrobu černého zlata - dělám si černé zlato (zuhelnetělé zbytky) na ohništi i bez přetlaku a věřte, že to funguje.
    Všem přeji krásné časy na krásných zahradách. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za příspěvek. O vlastní výrobě biouhlu jsem toho moc nevěděla, spíš mne všichni odrazovali, že s uhlím opatrně, protože kvůli jedovatým látkách na zahradu nepatří... ale to, že mysleli klasické uhlí a ne uhel doma v ohništi z bezpečného dřeva vyrobený, mi došlo až později. Alespoň je vidět, jak je v dnešní době těžké pro lidi z města začít nějak zahradničit. První, s čím se setkají, jsou různé reklamy a až postupem času přijde na staré dobré tradiční postupy :-) A nádrž na vodu u sousedů... tam jim tu zeminu nad plastovou nádrž nahrnula drahá a "prověřená" firma. Právě, protože tomu tolik nerozuměli, platili odborníkům. Jenže najít v dnešní době kvalitního odborníka, taky není jen tak. Ani reklamaci se jim moc nepodařilo s firmou pořádně řešit...
      Je báječné, jak máte na zahradě vyřešené to vzájemné propojení sudů, to zní jako parádní řešení!

      Vymazat
    2. Ahoj Jitko, lidé z města začínají zahradničit ... moje babička se narodila r. 1905, moje maminka koncem 30. let a já koncem 60. let. Všichni moji předci byli rolníci, rodiče nás "odtáhli" do Prahy, na Moravě jsme byly potomci kulaků a rodiče pro nás chtěli lepší budouctnost. Dokud jsem nepotřebovala pro sebe konkrétní informace, tak jsem se neptala. Teď, když je potřebuji, nemám se koho zeptat a pátrám po internetu a kupuji knížky, ale vždycky musí zvítězit zdravý rozum. Na netu jsou taky pěkný blbosti ;o).
      Když jsem dělala poprvé tvaroh dle návodu na netu, tak jsem si uvědomila, že jsem babičku kdysi viděla, jak mačká to plátýnko ... je to smutné, což. V pořadu Skrytí zabijáci viktoriánské éry (na Viasatu to občas opakují) ukázali začátky průmyslové výroby potravin - po tehdejším chlebu se i umíralo - a my stále dlabeme, co nám předhodí, byť by byly špatné jen obaly plné vtalátů o ečkách ani nemluvím.
      Byli civilizace, kdy si vážili moudrých starců, ale fungovalo to jen proto, že dokázali rozeznat (mírně řečeno) ty ostatní. Stačí se podívat po naší české kotlině a máte jasno, ani nemusím ukazovat za velkou louži na zemi mírotvorců a podívat se kolik válek vedli za posledních 200 let. O válce na blízkém východě, kdo a proč ji začal, na koho kdo a co sype z bezpilotních letadel ... to už sem nepatří.
      Prostě jako lidstvo jsme degenerovaní pitomci, kteří od puberty nevěří vlastním rodičům, ale kdekomu ano, mne nevyjímaje ;o)
      Musíme být rádi, že máme internet a kde informace sosat.
      Ještě jsem si vzpomněla, můj otec zaléval zeleninu zředěnou čerstvou močí, což mi přišlo strašně ekl. Dnes už o tom uvažuji také. Moč je sterilní a musí být od člověka, který nebere léky. Taky ji určitě nepoužiji v době půstu a čištění těla, kdy ze mne odejde asi kdeco (o tom jsem nic nevyčetla, ale jsem opatrná). Moč se má ředit 1:8 (nebo i víc) a nesmí se s ní zalévat thuje a jehličnany.
      Viděla jsem i vybírání suchého záchodu a hnojiště. Všechno to šlo na zahradu. Pan Svoboda má k tomuto tématu na svých stránkách vyvěšený přeložený dokument s informací, že se mají exkrementy dávat do kompostu, aby prošly teplotou vyšší než 55°C. Na vesnici to zaořou na pole - nebo zaryjí na zahradu - a nechají projít mrazem. Tam jsem ještě nedošla :o)))
      Můj otec říkal, že správný sedlák pozře za život kýbl hlíny a kýbl hnoje - samožřejmě ne přímo, ale když jí třeba chleba špinavýma rukama. To však určitě nebyl jeho případ. Nejsem si jistá, co si potom počali s vlastními parazity, ale to už je zase jiná kapitola ;o)
      Zdravím Vás Eva

      Vymazat