O knize Zelenina z ekozahrady

Už jsem si toto jaro chystala článek o tom, jak mi to s těmi polykulturami od pana Svobody vlastně vůbec nejde. Nepoznám plevel od vysetých semínek, nepoznám jednotlivé odrůdy, nemám stabilnější úrodu a prostě se mi nějak nedaří. Zeleninu zkouším usměrňovat do řádků a různě střídat, dumám nad použitím mulče a věčně nevím, jak tedy tu zeleninu nějak dobře prostřídat, aby na záhoně pořád něco rostlo a nekoukala jsem na prázdná místa, zvlášť když na malé zahradě nemám místa nazbyt... no a do toho mi v květnu přišla objednaná kniha Zelenina z ekozahrady.
Kniha je veliká a hezky těžká, prostě pořádné čtení plné spousty informací.
Myslím, že každého, kdo zahradničí přírodně, doslova pohltí. Tolik tipů, rad, konceptů, nápadů... nevím, jestli bylo rozumné vydat ji v květnu, když se člověk v zeleninové zahradě skoro nezastaví. Já spíš seděla u čtení a leccos mi bylo sežráno, leccos jsem zasadila a zasela pozdě či zapomněla dopěstovat. Víc jsem četla, než se vrtala v záhoně. No, letošní úroda kvůli tomu až tak moc zářná nebude, ale utěšuji se, že ta příští bude stát za to. Když už vím, jak si spoustu zeleniny ve svých záhonovištích pěstuje pan Svoboda a jeho žena Lada.

V knize je kompletně vysvětlené, jak takové záhonoviště správně založit (aby ta úroda opravdu stála za to). Jak na bezorebné a bezrycí pěstování a taky teorie ohledně posloupnosti plodin během roku. To bylo zrovna moje oblíbené, konečně budu trochu vědět, jak zaplňovat ty mezery po sklizené zelenině. Některé oblíbené kombinace jsou popsané přímo v knize: třeba ředkvičky a hrášek nebo salt mrkev a hrášek. Hlavně díky za to, že je v knize tolik a tolik fotografií, lépe se to všechno dá představit.
Postup tvorby záhonoviště je hezky názorný a dobře vysvětlený.
Novinkou tam pro mne bylo několik představených strategií k odplevelení záhonů. Hezky popsáno, kdy má smysl něco obmulčovávat a kdy se spíš vyplatí vysklízet, co jde a natvrdo zamulčovat vše a zasadit zeleninu do hnízd. A nebo jak na odkopřivování záhonu pomocí dýní. Z textu je vidět, že si to všechno autoři dobře vyzkoušeli a vycházejí z vlastní praxe a z toho, co je při tvorbě záhonů potkalo a potkává. Je krásné, že toto všechno sdílí s ostatními za pomoci knížky.
Strategie na odplevelení záhonů pro mne byly zajímavou novinkou.
Dost se mi líbila jejich strategie na slimáky - vyrábí si měděné límečky. Po tom, co jsem to chtěla s tou mědí vzdát (měla jsem koupený takový ten malý plůtek z měděných drátků... jenže nepočítal s nerovnými záhony a slimáci jej podlézali) se objevilo mnohem lepší a neprůstřelnější řešení odzkoušené právě panem Svobodou. Až si konečně ve stavebninách vyzvednu měděný okap a řádně za pomoci mého tatínka rozřežu na dostatečné kousky, tak dám určitě na blogu vědět, jestli to na ty slimáky zabralo. Každopádně mne knížka opět posunula zase dále směrem k záchraně mé úrody před slimáky.
Už se nemůžu dočkat, až měděné ruličky proti slimákům taky vyrobíme a vyzkoušíme.
Velká část knihy se potom věnuje pestrému množství různé zeleniny a skvělým tipům na její konkrétní pěstování.  Věděli jste, že fialovou mrkev "Purple Haze" se nevyplatí vysévat dříve než v červnu? A já si říkala, proč mi letos, kdy ji mám poprvé,  ne a ne klíčit. A nebo že vodnice snese i teploty až - 7° C? Vždycky si už říkám, že mám o zelenině načteno hodně, ale v této knize mne toho ještě poměrně dost překvapilo.
Spousta zelenin tam má celé stránky plné zajímavostí k pěstování.
Další velká část knihy je potom věnována úpravě zeleniny v kuchyni. Právě zde poznáte, že kniha má tentokrát dva autory... a já jsem za to nesmírně ráda. Paní Lada je labužnice, jídlo jí dělá radost a ráda jej připravuje, vymýšlí nové recepty a kombinace, experimentuje. Od takových lidí se tipy k úpravě zeleniny čtou nejlépe, prostě už z textu jde vidět láska a péče, kterou věnuje tomu, co si spolu vypěstovali. Vím, že někteří čekáte, jak se k veganské stravě vyjádřím a co mi kniha z tohoto pohledu dává, když se ve výživě poměrně hodně (ale stále laicky) orientuji a na téma správné výživy a různých směrů bych mohla zapáleně diskutovat hodiny a hodiny a zvlášť k veganské stravě (pokud je nesprávně prováděná) mám poměrně dost výhrad, když přijde na řadu diskuze zdravotních přínosů...
Jsem nadšená, že kniha má dva autory... části psané paní Ladou dodaly knize další zajímavý rozměr a budu se k nim moc ráda vracet.
Z různých textů pana Jaroslava Svobody totiž vnímám, a to velmi silně, takové určité ukřivdění. Boj, militantnost, cílené používání argumentů o zdraví bez kritického dohledání, jak to reálně je, a bez individuálního přístupu ke každému člověku jako jedinci (aneb člověk s nevhodně nastaveným střevním mikrobiomem s přemnoženými kvasinkami trpící kvůli tomu na ekzémy a potravinové alergie fakt musí vyřadit mléko a také cukr, lepek a kolikrát i půlku ovoce, aby se uzdravil... ale to přece neznamená, že je to vhodné a prospěšné pro všechny). V jeho světě za zdravotní problémy lidí může mléko. V mém světě za zdravotní problémy může spíše nepátrání po primární příčině problému a spokojení se s nalezením jedné potraviny "jako viníka". A poté frustrace, že "mléko už přece nepiju a furt nic". Ach jo. No nic, při čtení prosím mějte na paměti, že kritika kravského mléka tam stojí na dost chatrných základech, nic není tak krásně černobílé, jak je prezentováno, a metabolismus vápníku v těle je velmi komplexní a závisí na velkém množství faktorů, o kterých toho bohužel pan Svoboda zas tak moc neví.
Zelenina je nádherná a rozmanitá, jsem moc ráda, že autoři věnovali spoustu místa krásným fotografiím, knihou je radost listovat.
Avšak zpátky ke knize. Jako naprosté pohlazení pro duši potom bylo číst část knihy, kterou napsala paní Lada Svobodová. Z jejích textů o vaření a o jídle jsem měla radost. Nepotřebuje obviňovat mléko, obviňovat maso, obviňovat nepřímo lidi, kteří tyto věci jedí. Předkládá krásnými slovy svoji vizi, svůj přístup a nechá člověka, aby ji následoval, jestli chce. Ona prostě ví, co dělá, a proč to dělá, a nepotřebuje na řádcích knihy s nikým bojovat a nikoho obviňovat, prostě jen nechá nahlédnout pod pokličku jejího světa. A já nahlédla moc ráda. Jak lze čerstvě se rozvíjející kvítky brokolice použít do salátů. Jak napařuje patizony. Jak vypráví o sušených pastinákových plátcích jako přísadě do polévky. Jak zahušťuje pečenou zeleninu ovesnými vločkami. Či jak využívá lahůdkové droždí, cibulovou nať a sezam na chutný základ na posypku. Nádherná inspirace a vyprávění o zelenině v hlavní roli podle mne chytne za srdce každého, ať už vyznává jakýkoliv výživový směr.
Když jsem četla její vyprávění o tom, jak nějaké období nemohla jíst cibuli, bylo milé vidět, jak prostě pozoruje a sleduje své tělo a přistupuje k takové věci individuálně. Jak si prostě našla cestu k pórku (stejně jako já, když mne po porodu trápil s cibulí naprosto stejný problém) a bylo to milé.  Mít tak tento text v době, kdy jsem hledala řešení, co s tou cibulí a jak mám vařit... trvalo mi, než jsem pórek objevila. Není tam žádné zobecňování, že lidi nemají jíst cibuli či nucení, jak je to super a lepší a zdravější než jiná zelenina. Prostě jen milé doporučení, aby používání cibule v kuchyni odráželo stav a oblibu těchto skvělých rostlin u všech strávníků. K tipům, jak na zeleninu, od paní Lady se prostě v knize budu ráda pokaždé vracet.

Poslední velká část knihy je úchvatná. Měsíc po měsíci v roce ukazuje, jak záhonoviště vypadá v průběhu roku a co je dobré v té době dělat a řešit. Fotky ukazují to krásné množství zeleniny a tolik hojnosti, radost koukat.
Vidět záhonoviště v průběhu času, to je paráda.
Jedno je teď jasné, stejně jako se ráda vracím k první knize pana Svobody, moc ráda se budu vracet i k této. A pevně doufám, že teď s její pomocí už to s tou zeleninou přírodně opravdu dobře půjde. Všem zapáleným pěstitelům a milovníkům zeleniny, kteří chtějí zkoušet pěstování přírodně a prostě jinak, ji rozhodně doporučuji.

Více informací:

Sdílení:

7 komentářů

  1. Vaše recenze knihy mne zaujala natolik, že si ji určitě koupím a moc se na ni těším. K Vašim úvahám o veganství doporučuji mimo jiné knihu Jak nezemřít od Michaela Gregera. Není nad to, neřídit se jen vlastními zažitými představami. Ona i výživa jako cesta ke zdraví vyžaduje dobré znalosti. A třeba trochu změníte svůj názor. Zuzka

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za recenzi :) Knížku už mám rozečtenou a z prvních kapitol mám podobný dojem. Ale celkově jsem za ni moc ráda. Hodně se mi líbí "fotoseriály", všechno je hned konkrétnější.

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj, knihu jsem si také předobjednala a moc se mi líbí. Některé věci se opravdu musí brát trochu s odstupem, ale velká většina je super. Kniha je dobře rozvržená a zpracovaná, čtu a prohlížím ji po kouskách, jak vyjde čas a nálada.
    Tu fialovou mrkev letos už pomalu sklízím, ale na uskladnění je opravdu třeba zasít později. Je dobré, že je obojí možné u jedné odrůdy.

    Ola

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji, knihu mám moc ráda a naprosto s vámi souhlasím!

    OdpovědětVymazat
  5. Krásná kniha a velmi dobrá. Konečně jsou mi některé věci jasnější a začínám rozumět tomu, proč se mi mnohé nedaří. Zároveň je uklidňující vědět, že se dřív ne úplně dařilo Svobodovým. Kdysi jsem byla u něj na kurzu a jednou i na zahradě. Můj muž ho tehdy označil jako teoretika a snílka (tehdy ještě žil u rodičů a s polnostmi teprve začínal). Podle knihy je teď už zřejmě všechno jinak a nezbývá než obdivovat.
    Ještě bych se ho ráda zastala kvůli mléku, ono nestačí vysadit jen mléko samotné, ale všechno z mléka. Kvůli synově nesnášenlivosti mléko doma řešíme dost a člověk by nevěřil, kde všude se nachází. V podstatě nemůžeme ani koupit běžný chleba v obchodě. Spolu se synem se v tom rázem vezeme všichni a překvapivě s mužem zjišťujeme, které neduhy držící se nás od dětství vymizely. Všimneme si jich vlastně až poté, co se nám něco vrátí po hrnku kapučína nebo zmrzlině.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, kdo má problémy buď s intolerancí laktózy či ABKM (kvůli problémům ve střevním mikrobiomu... příčiny lze často hledat už v době, kdy to většinu lidí ani nenapadne, hezká je tato závěrečná práce k tématu vývoje střevní mikroflory už u miminek: https://is.muni.cz/th/o7e9p/Bakalarska_prace_A._Novotny.pdf), tak musí detektivně pátrat po mléku všude. Popravdě, obdobně to v dnešní době mají i lidé s alergií či intolerancí na sóju, sója je taky v mnoha věcech, kde ji člověk nečeká, hlavně ve "zdravějším" pečivu ve zdravých výživách, obchodech Sklizeno apod.
      K tomu dodám ještě věc, kterou ne vždy lidé u dětí, které mají ABKM či intoleranci laktozy, vědí. Je potřeba poměrně uvážlivě volit i probiotika. Často mají tyto děti problémy například i s probiotiky s kmeny bakterií produkujicí D-lactate (druh mléčné kyseliny) či s jinými určitými kmeny. Obvykle musí volit i tady jinak a informovaně a hledat probiotika za hranicemi českých lékáren a spíše ze zahraničí či z internetu (nebo si dělat doma pickles a kysané zelí). Jakmile je problém se střevy, střevním mikrobiomem, má člověk spoustu věcí složitějších. Právě tím, jak je celá problematika složitá, tak to často není "jen" o vyloučení mléka, ale je potřeba se obecně více starat o střevní mikrobiom a zjišťovat, s čím vším to ještě souvisí.

      Vymazat