Při experimentování s polykulturou autoři blogů sklízeli obvykle velké množství ředkviček. (Zdroj obrázků: zeleninová polykultura pana Romana Šabíka z webu http://romansabik.blogspot.cz/ a článek První zkušenosti s polykulturou paní Christine Žirafové-Tasselhofové)

Myslím, že nakonec do těch zeleninových polykultur půjdu, ta pozitiva mne lákají. A když nic jiného, alespoň o tom napíšu pro ostatní. Nejdřív mne ale čeká spousta samostudia, naplánuji si polykultury se vším všudy. Žádná divočina podle pana Svobody. Spíš to budou velmi poslušné smíšené zeleninové kultury, do kterých se budu snažit vnést všechny ty šikovné permakulturní a ekologické a přírodní principy. Tak mi držte pěsti, ať se mi to podaří. Plány sem dám určitě brzy, realitu si ale vyzkouším nejdříve za dva roky, až postavíme dům.

Poprvé jsme se o něm dozvěděli loni z článku v časopise Zahrada v obrazech a byla to láska na první pohled. Museli jsme si však počkat téměř celý rok, než jsme si ho v teď v zimě mohli celí nedočkaví objednat a vyzvednout v Brně v Biocontu. Ano, šlo by ho nechat poslat poštou, ale osobní vyzvednutí byla taková větší jistota. 

Řeknu vám, je to zvířátko k pohledání. Maličké, skromné, nenáročné. Do víkendu jsme jej měli na balkoně, ani nepípl a nechal se i fotit. Pardon, nechala se fotit, ony jsou v těch plstěných páscích totiž vlastně samice. No a po slavnostním umístění na naši zahradu nám náš nový ochočený domácí (či spíš zahradní) miláček Typhlodromus pyri bude s chutí hodovat na sviluškách, hálčivcích a především na vlnovnících (to jsou ti, co mi zničili první hrušeň). A jak si ho jednou člověk pořídí, tak už u něj zůstane napořád. No, není to milé?

Už jsme si ubytovali milého malého T. pyri na zahradě.

Jestli T. pyri neznáte, tak se seznamte. Je to 0,6 mm velký dravý roztoč, který byl dříve v přírodě a sadech a zahradách naprosto běžný, jenže používáním chemických postřiků se jej podařilo skoro vyhubit. U nás na zahradě nejspíš přirozeně nebude, když je to nově založená zahrada "na zelené louce" a sady a zahrady okolo jsou daleko předaleko. A právě proto jsme si ho koupili. Sada 25 plstěných pásků, ve kterých je T. pyri zalezlý, nám na zahradu bohatě stačí a ještě podarujeme sousedy, neboť mají jabloně. My s ním chceme chránit především naše hrušně a vinnou révu. Nejvíce se nám ale líbilo, že jej do zahrady dáte jednou, a už více nemusíte. Je to jednorázová investice. T. pyri tam přezimuje a přežívá, i když zrovna nemá potravu. Buď jí pyl a nebo hladoví. 

Do zahrad se dodává jen v zimě, kdy přespává v připravených plstěných páscích. Když nejedete na zahradu hned, přežije v chladu na balkoně pár dní, nebo v případě teplé zimy v ledničce. Pásky si potom sešívačkou přicvaknete na větvičky či kmínky a ponecháte do jara. Jakmile se oteplí, T. pyri z nich vyleze a vy je můžete ze stromů odstranit.

Na naše malé stromky podle mne stačí jen dva pásky.

Na které stromy má smysl T. pyri věšet? Prý nejvíce na jabloně a vinnou révu. Ale uplatní se na každém ovocném stromě (hrušně, broskvoně, meruňky, třešně, višně, a dále na ořešáku a rybízu či angreštu). 2-3 pásky přijdou na jeden strom (dávají se všechny tři těsně vedle sebe), u révy na každý 3. keř jeden pásek. Do tří sezón by se měl roztoč dostatečně rozmnožit a držet prý škůdce na uzdě (podle diskuze na Zahrada.cz to ale ne vždy platí). Tedy za předpokladu, že nepoužíváte některý z insekticidů a fungicidů, které by ho mohly zahubit. Dostali jsme s návodem celý seznam těch, co mu mohou ublížit. Pro klasické zahradníky tedy tenhle drobek bude zbytečnou investicí. Ten se hodí opravdu spíše pro bio/eko/přírodní pěstitele.