Pampeliška – zlatý dukátek v zahradě
Jak vidím trávníky poseté zlatými dukátky – zářivými hlavičkami pampelišek, vždycky si vzpomenu na příběh z knížky, kterou jsem četla jako malá. Jmenovala se Další příběhy pro potěchu duše, napsal ji pan Bruno Ferrero. Ne všechny příběhy se mi líbily, ale ten o pampelišce jsem měla ráda:
Co odvál vítr
Na trávníku v městském parku se pod hřejivým jarním sluncem objevily zubaté a silné listy pampelišky. Jedna z nich vystavila na odiv nádherný žlutý květ, nevinný, zlatý a zářivý jako květnový západ slunce. Po nějaké době se květ změnil v lehoučkou kouli, ozdobenou chundelatým pápeřím, které na tenkých nožkách vyrůstalo ze semínek tísnících se v kulatém středu.
![]() |
(zdroj obrázku: http://www.sxc.hu) |
„Kde budeme klíčit?“
„Kdoví?“
„To ví jen vítr.“
Jednou ráno se neviditelné a silné prsty větru zmocnily lehoučké koule. Semínka se s ním rozlétla na svých padáčcích. „Sbohem... sbohem,“ loučila se semínka. Většina z nich dopadla na dobrou půdu záhonků a luk, ale jedno, to nejmenší, jen kousek popolétlo a svůj krátký let skončilo v prasklině betonového chodníku. Vítr a déšť tam nanesl trochu prachu, tak ubohého ve srovnání s dobrou, hutnou zemí trávníku. „Ale všechno to tu patří jenom mně!“ řeklo si semínko. Dvakrát se nerozmýšlelo, pořádně se zavrtalo a hned se dalo do zapouštění kořínků.
Před prasklinou v betonu stála kulhavá a počmáraná lavička. Právě na ni si často sedal jeden mladík. Vypadal utrápeně a neklidně těkal pohledem sem tam. Srdce mu zastíraly černé mraky a ruce měl pořád zaťaté v pěsti. Když zpozoroval, jak si dva zubaté jasně zelené lístečky razí cestu betonem, hořce se usmál: „Nedokážeš to! Jsi jako já!“ A zašlápl je zpátky.
Ale druhý den uviděl, že se lístky znovu zvedly a místo dvou byly čtyři. Od toho okamžiku už od tvrdohlavé a odvážné rostlinky nedokázal odtrhnout oči. Za několik dní vyrazil květ. Byl jasně žlutý jako výkřik štěstí. Poprvé po tak dlouhé době sklíčený mladík ucítil, že se nevole a hořkost, která ho uvnitř tížila, začíná rozplývat. Zase zvedl hlavu a zhluboka se nadechl. Rukou sevřenou v pěst pořádně bouchl do opěradla lavičky a vykřikl: „Ale jistě! My to dokážeme!“ Chtělo se mu plakat i smát. Prsty pohladil žlutou hlavičku květu.
Rostliny vnímají lásku a dobrotu lidských bytostí. Pro malou a odvážnou pampelišku bylo mladíkovo pohlazení tou nejkrásnější věcí na světě.
Ferrero, B., & Hlaváčová, I. (2008). Další příběhy pro potěchu duše (Vyd. 3.). Praha: Portál.
Pampeliška (Smetánka lékařská, Taraxacum officinale) je tak krásná květina, že je skoro neuvěření, že ji lidé odstraňují z trávníků jako plevel. Já naopak za chvíli budu shánět každou bílou hlavičku se semínky, abych si mohla pampelišky vyset na pozemek. Nebo si objednám semínka od Planta naturalis.
![]() |
Pampelišky jsou ozdobou každého trávníku (zdroj obázku:http://www.sxc.hu). |
![]() |
(zdroj obrázku: |
http://recepty.vareni.cz/) |
Přidávám recepty:
http://www.ireceptar.cz/
http://www.nasebylinky.estranky.cz/
http://www.mimibazar.cz/
http://zena-in.cz/
http://recepty.vareni.cz/
Dále se z pampelišek dá vařit i víno, ale s tím zkušenosti nemám. Klasicky si z nich můžete uvařit čaj.
No a nesmím zapomenout na pletení věnečků a náramků z pampelišek, se sestrou jsme trhaly pampelišky po celém dvoře a pletly si krásné ozdoby. Krásně vypadá i samotná pampeliška zapletená v copu. Musím ale podotknout, že kromě zářivě žlutých ozdob z květů pampelišek jsme měly ruce pěkně "kolečkované". Šťáva ze stvolů pampelišek totiž zanechává tmavé skvrny na pokožce. A na papíře také, stonky lze využít jako malá kulatá razítka pro děti na hraní.
![]() |
Pampelišky ve vlasech i jako darovaná kytička potěší (zdroj obrázků: https://cz.pinterest.com/, http://www.freeimages.com http://realfoodrn.com/ a http://www.freeimages.com/) . |
http://www.mimibazar.cz/
http://rucnihobby.mypage.cz/
http://loveyalyn.blogspot.com/
Štítky:
pampelišky
0 komentářů