Vysněná zahrada

Blog o plánování a realizování vysněné zahrady.

  • Blog
  • E-BOOKY
    • Příběh jedlého balkonu
    • Zeleninové polévky
  • Pinterest
  • Instagram
  • Kontakt
Je to už dvanáct let, co jsme si na zahradě vysadili tureckou lísku (viz Historka o naší turecké lísce). Tahle kráska, pro kterou je domovina někde v jihovýchodní Evropě, je totiž nenáročným stromem, který by měl lépe zvládat zhoršující se klimatické podmínky. Aneb prostě roste v písku i jílu a snese velmi dobře i déletrvající sucho. To je vlastně zásadní rozdíl oproti naší klasické keřové lísce, která si libuje v místech s dostatkem vláhy a na krajích potoků a klidně i v zaplavovaných místech (bravurní článek o lískách od pana Kvapila je tady: https://www.potravinovezahrady.cz/liska-jeji-pestovani-a-funkce-v-permakulturnim-designu/). Jo a taky lépe snáší zimní studené větry než naše lísky. 
Ořechy z turecké lísky jsou menší a užší a s tvrdší skořápkou, louskají se mnohem složitěji než lískové oříšky z keřových lísek.

Pár let jí trvalo, než vůbec začala plodit, a tento rok jsme se konečně nad dvěma mísami plnými oříšků z turecké lísky dostali k jednomu zásadnímu problému, který nás doposud nenapadl. Jak máme, panečku, to množství vylouskat a čím? Ne, nesmějte se, on to vážně je zásadní problém. Jasně že jsme popadli klasický louskáček na lískové ořechy a louskali a louskali a louskali. Jenže slupka je tvrdá, opravdu mnohem tvrdší než u klasických lískových ořechů a oříšky jsou menší (jo... výtěžnost je menší... prostě se víc nadřete a oříšků máte méně, než kdybyste pěstovali naši keřovou lísku), takže ty potvůrky vystřelují bůhví kam a akorát si člověk skřípne kůži na prstech. A skořápky byly po celé kuchyni. S klasickým louskáčkem to prostě člověka celkem rychle přestane bavit.
Koupili jsme si drahý speciální uzavřený louskáček, ale ani ten není spásný.

Takže jsme zainvestovali do takového toho uzavřeného speciálního drahého louskáčku na ořechy, který nás přišel na celou tisícovku. Musím uznat, že je to šikovná věcička. Třeba ty klasické lískové ořechy z keřových lísek s ním jdou louskat jedna báseň a člověk si neskřípne ruce a skořápky nelítají po celé kuchyni. Jenže s oříšky z turecké lísky byl zase jiný problém. Tady tyto sofistikované louskáčky totiž neberou oříšky pod myslím 10-14 mm průměru. Prakticky to znamená, že to nevezme tak polovinu oříšků z té naší mísy, prostě ty oříšky jsou zúžené a někdy zploštělé, jak rostou v těch chlupatých složitých "hnízdech".
Takže holt náš postup zpracování úrody je následující. Co jde, to nacpeme do toho drahého louskáčku na ořechy a zkusíme vylouskat. Oříšky, které jsou moc úzké a nevezme je to, si dáváme bokem a louskáme je klasicky takovým tím úplně obyčejným louskáčkem. Jen je potřeba je do něj pečlivě umístit "naštorc". Prostě jak vidíte na fotce. Teprve tehdy se ty malé úzké dobře rozlousknou (s trochou opatrnosti, abyste si neskřípli kůži).
Když dáte oříšek mezi klasický louskáček správným způsobem, tak nakonec jde rozlousknout.

Na zahradě máme jak stromy tureckých lísek, tak i ty naše keřové šlechtěné lísky. Ono je roztomilé nazývat ty "keřové" keřovými, neboť aktuálně už jsou skoro stejně vysoké jako ta turecká líska a velmi rychle jsou z nich krásné vícekmenné stromy do zahrad. Jen je ale jasně vidět, že opravdu nutně k úrodě potřebují tu vodu. Jak je nějaký rok přes léto hodně sucho a nemám vody nazbyt, abychom lísky často prolévali vodou, tak je úroda v podstatě minimální. Zato turecká líska zatím plodí vždycky, i v suchu. A víte, jak to je: malé oříšky, které se pracně louskají, jsou pořád lepší než žádné oříšky.

Pokud jste si taky zasadili do zahrady tureckou lísku, snad se Vám tip na louskání jejích oříšků bude hodit.




Na zahradu jsme si zasadili zimní hrušeň. Respektive z několika jiných hrušní právě zrovna Dicolorka přežila a tak ji máme. Její výběr byl tenkrát poměrně prozaický, jeden podzim jsme v bedýnce dostali parádní malé hruštičky a manželovi tak zachutnaly, že jsem si dala práci a zkusila přes paní bedýnkářku vystopovat, co je to za odrůdu. Prý Dicolor. Tak jsme ji sehnali a zkusili zasadit, bez rozmyslu a domýšlení důsledků. A ona nám přežila a i když jí nepřežily "kamarádky", opylily ji jiné hrušně z okolí a pěkně plodila. Plodnost jsem si raději pojistila zasazením staré odrůdy Muškatelka letní ještě do předzahrádky, ale prostě Dicolorku na zahradě už máme a nejspíš snad dlouho budeme mít.
Pár hrušek testujeme ponechat venku na dřevě podle rad mého táty a bratra.
A kde je tedy ten problém? V čem jsme to nedomysleli? No především v tom, že si na zahradu sázíme vysokokmen zimní hrušně a v našem moderním bungalovu nemáme sklep, ani garáž ani dílnu, ani chladný špajz ani chladnou chodbu. Nic takového. Víte, já si dříve myslela, že označení letní, podzimní a zimní hrušeň se jen vztahuje k době sklizně. Přesně k tomu momentu, kdy se mám natáhnout pro hrušku, utrhnout si ji a hned sníst. Což byla podle mne dost naivní a zjednodušená představa. Až dodatečně jsem se začala rozpomínat na to, jak děda rozlišoval, které hrušky se už "pod kůlnou", tj. v místě, kde je u nás skladoval, mohou brát a které ne. Měl v tom perfektní systém a jasně věděl, které hrušky už dobře měknou, které je potřeba dát do tepla, které už zpracovat a které vydrží ještě třeba měsíc. Dobře věděl, že jablka a hrušky se musí skladovat odděleně od zeleniny, aby nenačichly (na hrušky a jablka kůlna, na zeleninu sklepy).
No a právě hrušky zimních hrušní se nedají hned jíst ze stromu do pusy. Fakt ne. Zkoušeli jsme to a jsou hrozně moc tvrdé a není rozvinutá ta správná chuť (která je tedy dle diskuzí stejně asi z kategorie hrušek typu "ujde", viz https://www.zahrada.cz/forum/hrusne/dicolor-324252/). U té naší dicolorky se uvádí, že konzumně dozraje koncem listopadu či v prosinci... takže základní otázkou je, kde ty hrušky celou tu dobu mít?
Měly to být maličké hrušky, ale většina květů zmrzla. Strom dal všechnu energii do těch pár plodů, které (na dicolorku) poměrně přerostly.
Já vím, je to naprostá klasika. Nerozmyšlené brzké zasázení stromku, o kterém jsem toho moc nevěděla a teď, když už hrušeň přežila a začala víc plodit, teprve zjišťuji, že to nebyl dobrý výběr pro moderní malý dům bez chladných prostor. Jenže co s tím, ten hezký stromek už jen tak nepokácíme, když už toho tolik přežil, tak to s ním potáhneme určitě dál...

Nechci toho moc, stačí jen, aby hrušky někde vydržely do doby, než dozrají a budou dobré.  Pak už si je klidně nárazově spotřebujeme, sníme, připravíme či nasušíme. Nepotřebuji je skladovat do února, dle diskuzí se to stejně reálně u dicolorky nedaří, stačí jen do konce listopadu až začátku prosince maximálně. Koukala jsem se, co mám podle internetu za možnosti, když nemáme sklep:
  1. Co se vejde do ledničky, mohu zkusit mít v lednici. Zvlášť uskladněné od zeleniny a dalších potravin, aby hrušky nepřevzaly vůně a nepřišly o tu svoji specifickou. Tím vyřeším ale jen pár plodů.
  2. Někdo je s úspěchem skladuje v bedýnkách nad sebou u severní zdi domu, tak, aby na ně nepršelo. Ve dny, kdy má mrznout, jen celý štos zakryje dekou, zeď domu by měla trochu udržet teplo. Jinak je potřeba je mít odkryté, aby kolem nich mohl proudit vzduch a mohla k nim vzdušná vlhkost.
  3. Lidé v bytech skladují hrušky na svých balkonech. Bedýnky si od stěn a podlahy izolují polystyrenem a hrušky ještě balí každou zvlášť do květinářského papíru. Nebo je pokládají na vlnitý papír nebo hobliny, aby tolik hrušky nevysychaly. Ke skladování totiž potřebují vysokou vzdušnou vlhkost, která ovšem na balkonech ve městech nebývá. V případě mrazů ještě lidé hrušky přikrývali dekou.
  4. Kdybychom měli studnu, dal by se použít starý trik našich předků. Koše s hruškami se totiž spouštěly do jedné třetiny hloubky studny, kde je pro ně ideální prostředí, co se týká teploty a vlhkosti.
  5. Mělo by jít snad využít i nevytápěné půdní prostory a podkroví. Dříve se prý hrušky dávaly na sýpku či do sena. Možná kdybych si vždycky nechávala trochu sena na zahradě v přístěšku na dřevo, mohla bych do něj hrušky uskladnit.
  6. Dříve se také prý uchovávaly hrušky zahrabané v bednách s rašelinou přímo venku. Díky rašelině totiž mohly být venku i při mrazech, aniž by je poškodil.
Uskladnění přímo někde na zahradě mi poradil i můj táta a bratr. "Pamatuješ si, jak měl děda jablka i hrušky ve štosech přímo na zahradě pod stromy. I se stříškami. Aby k nim mohla raní rosa, ale nepršelo na ně a přitom to větralo... byly tam minimálně měsíc, než šly do kůlny." Na tohle jsem si nepamatovala, ale jak o tom začali mluvit, rozpomínala jsem se. Stříšky ze starých kuchyňských ubrusů, něco mi to říkalo, něco se mi vybavilo. Jablka a hrušky pečlivě vyskádané. Prý takhle zvládly i menší listopadový a prosincový mrazík a nic se nestalo.

Tak jsem zatím pár hrušek pokusně dala do otevřené dřevárky a uvidím, musím to prostě zkusit. Každým rokem něco zkusím a budu zas o něco chytřejší.

Třeba se to někomu bude hodit, ale ještě jsem našla pár tipů ke sklizni a uskladnění hrušek:
  • Hrušky se pokládaly a obalovaly listy kapradí jako prevence hniloby.
  • Pokud se uskladnily do sklepa se zeleninou, mohly i zhořknout.
  • Pro dlouhé uchování prý není vhodné skladovat ranné hrušky v jedné místnosti spolu s podzimními.
  • Jak poznáte, že se má zimní hruška trhat? Podle chuti nemáte šanci to poznat, nejsou ještě vlastně "dozrálé". Musíte jednu vzít do ruky a zkusit pootočit. Pokud se uvolní a zůstane vám v ruce, je ten správný čas. 
  • Natrhané hrušky se nesmí umývat, ani leštit, to by ztratily svoji přirozenou ochranu.

A co Vy, moji čtenáři, byli jste s výběrem hrušně do zahrady úspěšnější a volili jste s větší rozvahou?

Další informace:
https://www.zahrada.cz/forum/skladovani/skladovani-hrusek-0222/
Možná vám přijdou běžné, ale pro mne byly krokusy, které vykvétají na podzim, naprostým překvapením. Takovou specialitkou. Nadchlo mne, že moji květinovou sezonu na zahradě může uzavřít stejná rostlinka, která ji vlastně otevírá – malý něžný krokus. A nejvíce jsem zazářila nad tím, že když bych zvládla pěstovat přímo šafrán setý, můžu si na podzim vesele sklízet toto moje oblíbené (a taky hodně drahé) koření. A tak jsem to začala v malém zkoušet.

Jaro? Ale kdepak, listí napoví, že je to podzimní fotka.
Všechny návody psaly o naprosto jedoduchém sázení, v podstatě žádné péči. Tak jsem před rokem zasadila rovnou pár šafránů setých a pár růžových podzimních krokusů a čekala. Čekala a čekala, ale nic se nedělo a podzim byl bez květů. Třeba se proberou za rok, řekla jsem si. No a pro jistotu si to letos pojistila dalšími třemi druhy podzimních krokusů vysetých jinde. A pečlivě zalévaných a se všemi náležitostmi pěstovaných. A koncem října jsem se dočkala, jeden (ano, ze všech těch druhů zasetých cibulek) jediný, s názvem Crocus speciosus Conqueror, to opravdu zvládl a na podzim mi vykvetl.
Ptáte se na moje první dojmy? Byly smíšené. Jsem prostě zvyklá vídat krokusy v trávníku jen na jaře a trochu se to ve mně bilo, že na téhle podzimní zahradní scenérii prostě něco nesedí. Navíc právě Crocus speciousus Conqueror má velmi vysoké stonky a stačilo, aby tudy párkrát proběhla potulná kočka a půlka květů byla polámaná.

Zkusila jsem jen pár květů v trávníku a pár květů ještě tolik parády nenadělá. Lépe by podzimní krokusy vypadaly někde ve skupince.
Ale nakonec jsem si tyto milé kvítky zamilovala. To, když zasvítilo slunce a trochu se oteplilo a my se synkem jsme pozorovali včelky, které z nich pečlivě sbíraly pyl. Ano, teď začátkem listopadu. Měla jsem radost, že tady mají ještě něco k snědku.

Teď už mi zbývá jen přijít na to, proč se většině mých zasazených krokusů nedaří a vůbec nevykvetly, a jednou ze mne možná bude úspěšná pěstitelka podzimních krokusů. Zatím dávám ostatním cibulkám v půdě ještě rok, zda se neproberou, než to s nimi zkusím někde jinde v zahradě a znovu. Chtěli byste si podzimní krokusy na zahradě taky pěstovat? Sepsala jsem pro vás (i pro sebe) pár rad z internetu obecně o podzimních krokusech:
  • Podzimní krokusy se mají stihnout zasadit koncem srpna až počátkem září, aby stihly ještě kvést. Důležité je zalívat cibulky v případě suchého konce léta. Ale ne zas, aby stály ve vodě.
  • Nemusíte se bát listopadových mrazíků, podzimní krokusy zvládnou až mínus šest stupňů.
  • Na jaře se nelekejte, když krokusům ještě vyraší listy. Potřebují je, aby vytvořily nové cibulky, které pak na podzim pokvetou.
  • Podzimní krokusy kvetou v době, kdy už slunce slábne, takže bezpodmínečně musí být na místě, kde ještě na podzim slunce svítí. Pokud je budete sázet pod stromy, tak jedině pod ty, které stihnou shodit všechno listí už do půlky října.

Jak na krokusy už nesvítí slunce, brzy se zavírají.
A buďte opatrní s výběrem cibulek. Mnozí prodejce mají jako "podzimní" krokusy označené ty, které se sází na podzim, ale kvetou až na jaře. Už jsem takto taky jeden krokus sázela jako podzimní, ale pak jsem si dohledala, že je to ten jarní. Hledejte tedy nějaký z těchto druhů, které se u nás dají koupit:
  • Crocus sativus – nejznámější podzimní krokus je nejspíš krokus setý. I když se u nás prodává, málokomu se jej ale povede pěstovat. Alespoň dle diskuzí. Někteří tvrdí, že je na něj u nás již zima. Často se stává, že listy vykouknou, ale šafrán kvést nechce (a o jeho blizny vlastně všem jde). Já to beru jako výzvu a budu to s ním dál ještě postupně zkoušet, ale nejspíš to bude běh na dlouhou trať a s pochybnými výsledky.
  • Crocus speciosus – tak tento krokus by to u nás měl dávat ze všeho nejlépe. Často zvládne vykvést, pokud na něj na podzim alespoň trochu svítí slunce. Odpovídají tomu i pokusy na mé zahradě, kdy právě Crocus speciosus "Conqueror" opravdu vykvetl. Prodává se i v původní formě, kdy je krásně fialový. A nebo v bílé formě "Albus".
  • Crocus cancellatus – nižší modrofialový krokus. Zda u nás opravdu kvete, to nevím.
  • Crocus kotschyanus (zonatus) – podle některých fotografií jemně lila zabarvený, velmi světlý krokus, podle jiných zase sytě růžový. Prodává se ještě i ve variantě "Alba", tedy čistě bílý. Zda u nás pokvete, nevím, u nás na zahradě se mu zatím nedaří.
  • Crocus pulchellus – jmenuje se šafrán okázalý a je lehce bledě modrý. Zda pokvete, nevím.

Následující by měly být také podzimní, ale u nás jsem je nikde ke koupi neviděla: Crocus byzantinus, Crocus laevigatus, Crocus longiflorus, Crocus medius, Crocus nudiflorus, Crocus ochroleucus.

Pokud nějaké podzimní krokusy pěstujete, dejte mi doporučení, které. Za sebe mohu na první pokusy doporučit jen a pouze Crocus speciosus Conqueror.
Podzimní výzdoba vstupu do domu či zahrady se obvykle rovná situaci "no tak někam umístím ozdobnou dýni" a nebo u nás na vesnicích a v okolí nebývá vidět žádná. Ještě před pár lety jsem se na zdobení českých zahrad dýněmi dívala poněkud skrz prsty, přišlo mi to jako zbytečné přejímání amerických zvyků, které k nám nepatří. Krásně ale změnil můj pohled na dýně a světélka tento pěkný článek: 31. října ... noc předělu mezi živými a mrtvými...
A od té doby se na dlabání dýní (či řep po keltsku) nedívám tak přikře, naopak si chystám celou nástěnku, jak třeba budu zdobit v říjnu naši zahradu jednou já. A to nejen dýněmi.

Maličké dýně, i ty větší, se hodí na lemování cestiček a chodníků. A z okrasných tykví jsou půvabné vázy, určité kouzlo nezapře ani "obyčená" dýně jako květináč. (Zdroj obrázků: http://www.bhg.com/, http://inthesunnyspot1.blogspot.nl, http://circadee.com/ a http://allureeventconsulting.blogspot.cz/)
Krásné barvy a tvary zahradě dodají například i javorové listy. Já sice javory nepěstuji, ale mají jej sousedé a rostou v blízkém lese.

Krásně zářivé javorové listy se mohou lehce pohupovat ve většu nebo zdobit vstup do domu. Větší trvanlivost by asi měly získat po krátké lázni ve včelím vosku, to ale zatím nemám vyzkoušeno. (Zdroj obrázků: http://www.goodhousekeeping.com/ a http://blogg.skonahem.com/)
Další parádu udělají věnečky z plodů ze zahrady či lesa, kaštanové dekorace, šišky, mech, šípky a vřes.

Věnečky z plodů ze zahrady jsou působivé a nasbírané kaštany se hodí ke květináčům na terasu. (Zdroj obrázků: http://minttree.tumblr.com/ a http://tradgardsflow.blogspot.cz/)

Na podzim se začíná už brzo stímat a pro ty, co dorazí z práce až někdy se setměním a z podzimní výzdoby zahrady by nic neměli, jsou jako stvořené všechny ty dýňové lucerničky a vyřezávané domečky, svítilny, ježci:

Dýně jako svítilny mají své kouzlo. A do ježečků využijete vánoční osvětlení, které je jinak až do prosince schované v krabicích. (Zdrooj obrázků: http://www.marthastewart.com/ a http://www.marthastewart.com/)

Postupně si schovávám různé nápady a inspiraci do pinterestové nástěnky: https://www.pinterest.com/zahrada/podzimní-výzdoba-zahrady

Další krásná inspirace:
Nádherný věneček paní Lucie: http://salakoska.blogspot.cz/2015/09/venecek.html
Vydlabané dýně paní Moniky: http://unasnakopecku.blogspot.cz/2013/10/dyne-dyne-dyne.html
Půvabné domečky pro myšáky od paní Moniky: http://unasnakopecku.blogspot.cz/2014/10/mysaci-jsou-doma.html
Vyprávím ji každému, komu naši vzrostlou tureckou lísku v zahradě ukazuji. Vás na blogu nemůžu vynechat. V roce 2012 se mi nesháněla turecká líska snadno, často byla vyprodaná, nebo ji zahradnictví ani neměly v nabídce. Obeslala jsem jich hodně s přímým dotazem, jestli mi ji zvládnou sehnat a to ve formě vysokokmenu... a nebo jestli mi alespoň poradí, jak vysokokmen z 40 cm sazeničky, která byla v nabídce, vypěstovat.

Ta vpravo je naše turecká líska, vzadu za ní buk. Často přímo za její korunou vídáme duhu a ve větru jí krásně šustí listy.
Před třemi lety koncem října se mi jedna paní z malého zahradnictví na okraji Brna ozvala (Doplněno po letech: šlo o Zahradnictví Urban v Želešicích, https://zahradnictvi-urban.brnensko.com/14126/vzrostle-stromy/). Jako jediní z okolí měli turecké lísky v zahradě a doposud žádnou neprodávali. Dokonce se mne zeptala, jestli jí poradím, za kolik se takové lísky prodávají, tak jsem jí nakopírovala ceny vyprodané půlmetrové a metrové sazenice z internetu. Ještě před upřesněním termínu mi nakonec do telefonu říkala něco o tisícovce za sazenici, to mne trochu zarazilo, ale lísku jsem vážně chtěla, takže jsme jeli. Podíváme se na ni do jejich zahrady a přinejhorším ji prostě nevezmeme, říkali jsme si.
Když jsme přijížděli ke staré budově s velkým průjezdem do zahradnictví, byl tam ledabyle opřený tak 3,5 metrový strom. Již se zabaleným kořenovým balem, přes který bylo vidět, jak silné kořeny stromu přeřezali. Už jsem si začala pomalu dávat dvě a dvě dohromady, prošli jsme kolem stromu dovnitř do zahradnictví, abychom se hned s paní prodávající k němu vraceli. Byla to ta naše líska! Vyměnila jsem si s tou paní několik e-mailů a několik telefonátů a ji ani jedinkrát nenapadlo mi říct nebo napsat, že mi prodávají 3,5 metrový vzrostlý pětiletý strom namísto malé sazeničky, kterou jsem očekávala. 
S manželem jsme si ten obrovský strom velmi rychle zamilovali. Už jen ta představa, že na našem holém pozemku bude z ničeho nic pořádný strom! Navíc jsme jim tam nemohli už připravený vyrytý strom nechat, takže nastala ta "zábavná" fáze, kdy jsme se pokoušeli dostat velkou lísku do našeho malého auta. Do zahradnictví přijížděly samé dodávky, jejichž majitelé do nich nakládali malé sazeničky a nad naším počínáním jen kroutili nevěřícně hlavou. Ve třech lidech se nakonec podařilo strom dostat do kufru auta:

Tak takhle jsme lísku nakonec dostali do auta. (Pro znalé, v tomto zahradnictví, na jehož parkovišti stojíme, jsme lísku nekupovali... tady jsme ji jen rovnali v autě, aby tolik "nezametala" silnici, a dokumentovali)
Celou cestu jsem se bála, zda to větve zvládnou, neboť jsme několik kilometrů doslova "zametali" korunou lísky silnice. Ale všechno ustála, statečně čelila silnému větru na našem pozemku, zakořenila a už téměř tři roky nám dělá radost na naší zahradě.

Vlevo je líska první rok po zasazení, vpravo třetím rokem po zasazení. To už začala vypadat k světu.
Tohle první sázení vzrostlého pětiletého stromu pro mne bylo tenkrát hodně překvapivé. Pan zahradník z prodejny nám radil po zasázení lísce otrhat všechny listy (byl už konec října). Tuhle zvláštní radu jsme poslechli, tu druhou o sestřihnutí větví na polovinu už ne (viz můj článek o střihu stromků). Možná to byl důvod mého dalšího překvapivého zjištění. Nečekala jsem, že zasazený vzrostlý strom se několik let vlastně nerozrůstá, ale "jen" zahušťuje. Tento rok už strom dával alespoň nějaký stín, po prvním roce se o nějakém stínu nedalo ani hovořit. Prvním rokem jsme na zimu nezkontrolovali úvazy a bohužel má trochu odřenou část kůry, snad to i s toutou drobnou ránou zvládne. Při sázení líska dostala akorát mykorhizní přípravek a toto suché léto jsme ji zalévali – to byla veškerá péče o tento krásný strom.

A proč jsem si vlastně vybrala tureckou lísku do zahrady? V zadní části zahrady jsem chtěla mít takový "kousíček lesa", tedy dva velké vzrostlé stromy, které budou pěkně stínit a připomínat mi les. Stromy, pod kterými se bude dát chodit a umístit houpací síť. No a zároveň jsem chtěla, aby v zahradě převažovaly jedlé stromy. Turecká líska mi poskytuje obojí, plodit oříšky by měla v deseti letech. Dokonce jsem nějaké turecké lísky objevila na sídlišti blízko našeho bytu, a tak jsem mohla manželovi ukázat, jak bude naše líska vypadat za 10 až 15 let, a věřte mi, bude krásná.
Chodila jsem kolem nich celé léto, ale nevšimla jsem si jich. Až na podzim se vždy rozzářily a spravily náladu i v pochmurném dni. Takové fialově rozkvetlé nízké "polštářky" v jedné předzahrádce domku v Brně, květy jako kopretiny. Vypadaly přesně takto:


Teprve tak třetím rokem mi došlo, že to jsou trvalky a tedy ideální květina pro rozzáření podzimních dní i do naší budoucí předzahrádky. A navíc ve fialové barvě, kterou mám ráda. Nevím proč jsem vždy měla představu, že podzimní květiny jsou jen složitě pěstované jednoletky nebo takové ty choulostivé druhy, co musí na zimu do chladné místnosti v domě. Začalo tedy hledání, co že je to za pěknou květinu. Někdo mi radil název "listopadka", mamka prohlásila, že to jsou přece astry, jak to, že je neznám, když je pěstovala i moje babička. Jiný mluvil o podzimních kopretinách a někdo tipoval chryzantémy. Kdo máte zahrádky, už vám podle obrázku musí být jasné, že to jsou "astry" a pěstuje je kde kdo. Jenže když se budete po astrách pídit v zahradnictvích, tak získáte úplně jinou rostlinku – takovou jednoletou celkem náročnou "bambulku" s latinským názvem Calistephus chinensis. Konečně jsem pochopila, jak to s těmi astrami je, až s loňským podzimním číslem časopisu Venkov s styl, kde byl milý článek věnovaný hvězdnicím. Hvězdnice jsou totiž pěkné trvalky v mnoha různých odrůdách a mají latinské jméno Aster. A z toho vychází ty zmatky s astrami, "vytrvalými astrami", "drobnokvětými astrami" a podobnými názvy. To je ta půvabná květina, kterou jsem hledala. Navíc hezký český název "hvězdnice" se mi osobně zamlouvá mnohem více, než astry.

Některé odrůdy hvězdnice křovité (Aster dumosus) jsou pěkně nízké, některé trošku vyšší. (Zdroje obrázků: album uživatele czechgangsta  na http://czechgangsta.rajce.idnes.cz/, vlastní fotografie, https://shop.afterbuy.de/ a http://plantsgallery.blogspot.cz/)
Stačilo pak jen vyloučit všechny odrůdy, které jsou vysoké (mohou být až dvoumetrové) a které jsou jarní nebo letní. Nakonec mi zbyla ve výběru už jen nízká hustá hvězdnice křovitá (Aster dumosus) a různé její varianty v odstínech fialové, růžové i bílé:
  • Fialové: vyšší kopretinový Blauer Zwerg s výrazně žlutým středem; hustý nízký Mittelmeer s dlouhými okvětními lístky;  a pěkně hustá a výrazná Blaue Lagune. Dále se ještě dají sehnat Prof. A. Kippenberg, Lady in Blue a Woods Light Blue. 
  • Růžové: skoro kopretina s velkým středem Newstars Final Touch, světlá staro-růžová Anneke, na každé fotce jinak růžová Herbstgruss vom Bresserhof, velmi sytě růžovo-červená Jenny, kompaktní sytě růžový polštářek Rosenwichtel,  hustá a sytě růžová Starligh  či starorůžová, jemná a spíše nevýrazná Wood´s Pink. Dále se ještě dají sehnat Peter Harrison,  Kassel, Alice Haslam, Dietgard Rosa a Tina. 
  • Bílé: nenápadné jemné bílé "kopretinky" Schneekissen, husté s velkými květy Niobe a jemné tenké Kristina.
Hvězdnice jsou mrazuvzdorné trvalky, některé více choulostivé, některé trochu méně. Obecně všechny trápí padlí (moučnaté bílé povlaky), všechny hodně chutnají slimákům a některé je lepší na zimu chránit před holomrazy chvojím. Rostou a dobře kvetou jen na slunci a nesmí jim koncem léta chybět vláha (rozhodně se doporučuje je mulčovat), daří se jim lépe v půdě s příměsí vápna. Takže to není úplně rostlinka typu "zasadím a nechám žít". Sama jsem jich pár zkoušela jen tak zasadit a nestarat se o ně, ale udusil je plevel či uschly.
Ještě jsem se při hledání odrůd pídila po těch nejmenších a nejnižších druzích, které udělají opravdu pěkné nízké husté polštářky. A zjistila jsem, že výška v centimetrech uváděná u popisu rostliny se prodejce od prodejce diametrálně liší. Nakonec jsem na nějakém diskusním fóru objevila tu hlavní podstatu, majitelky tam ty keříčky po odkvětu stříhají stejně jako levandule a udržují tak ten polštářkový tvar. A čas od času rozdělí trsy, aby nekvetly jen po okrajích. Předpokládám, že stříhat květy budu tak nějak přirozeně. Sice z nich neudělám klasické kytice do vázy, protože na to nemají dostatečně dlouhé stonky, ale parády se s nimi dá doma udělat opravdu hodně, inspirujte se obrázky na následujících lincích:
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=352447
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=443279
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=373444
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=292612
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=187062
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=373334


Ještě jsem si všimla, že fialové hvězdnice lidé velmi často sázejí k zářivě oranžovým hlohyním. Vypadají spolu opravdu pěkně. Už se na naše hvězdnice těším, budou dělat radost nejen mně, ale taky včelám, jsou totiž jednou z důležitých včelařských rostlin pro pozdní pastvu včel (samozřejmě ty neplnokvěté odrůdy). A motýlům, ti je na podzim také prý zbožňují.

Další články o hvězdnicích:
Hvězdnice (Aster) - krásné podzimní ''kopretiny''
Aster – drobnokvěté
Astry - podzimní krásky v zahradě
Když jsem plánovala zahradu, nechtěla jsem podzim podcenit. Přece chci krásnou zahradu nejenom na jaře, ale také v říjnu a listopadu právě na spravení nálady z pochmurného a chladného počasí. Hledala každý možný článek zaměřený na podzimní zahradu a doslova hltala každičké slovo. Byly tam doporučovány javory, okrasné trávy, okrasné jabloně a třešně, vilíny, ambroně, pěnišníky, přísavník, brslen či jedovatá škumpa. Sepisovala jsem si do seznamů a pak je postupně vyškrtávala, protože kromě své krásy na podzim mi nepřinášely nic jiného ve zbytku roku.
Tak nějak jsem se smířila s tím, že si podzim prozářím akorát hvězdnicemi. A pak přišel náš první podzim na zahradě a spadla mi brada úžasem. Aronie zářila takovou cihlově oranžovou barvou už z dálky, meruňka "Citronka" se vybravila do zářivě žluto-oranžové. Zezlátly listy moruše i svraskalé růže, zčervenaly listy muchovníku. Byla to parádní podívaná, škoda, že jsem neměla foťák s sebou.
Vzpomněla jsem si, jak vlastně hezky vypadaly v zahradě listy hrušní a třešní, když jsem byla malá. A tak jsem prohledala obrázky na internetu, abyste se mohli podívat, jak krásný podzim na zahradě vykouzlíte i jen s "obyčejnými" užitečnými stromky a keři:

Nahoře je vidět krásně zlatavá moruše (zdroj obrázku: http://www.pinterest.com/), vedle ní typicky zářivá třešeň u silnice (fotografie pochází z alba Podzim uživatele heleju na rajce.idnes.cz), dole vlevo září duhová hrušeň (fotografie pochází ze soutěže Barevný podzim ze stránky http://www.moje-rodina.cz/, autorem je Wykky, rok 2006 ) a vedle ní zlatavý myrobalán (fotografie pochází z článku pana Svobody http://rodovystatek.cz/ z jeho rodového statku).
Samozřejmě, tyhle užitečné stromy se nejlépe zabarví, právě když k tomu mají optimální podmínky. Tedy, když nastanou krásné slunečné suché a teplé dny, není větrno a zároveň jsou chladné suché noci. Naše (evropské) vlhké podzimní počasí tomu ne vždycky nahrává, a tak je jasné, že vysazení ozdobného javoru je na podzim sázkou na jistotu, on totiž nějaké ty pěkné barvy vždycky předvede. Já si ale dokážu počkat a radovat se z pěkných listů, i když to není pokaždé krása na dva měsíce. Když nic jiného, tak si alespoň pochutnám na dobrých plodech.

Nahoře je vidět duhové minikiwi, které mají v přírodní zahradě Hnutí Duha Střední Čechy, vpravo krásně zlatý kaštanovník setý, který prý u nás taky jde pěstovat (zdroj obrázku: http://pinguicula.typepad.com/). Dole vlevo krásně září červené listy muchovníku (zdroj obrázku: http://www.verdeepaesaggio.it/) a vedle něj se lehce začíná zabarvovat meruňka (fotografie pana Karla M. z roku 2006 ze stránky http://priroda.sdas.cz/).
A které stromy, keře a jiné jedlé a užitečné rostliny vám při troše štěstí a dobrém počasí prozáří podzim barvami?
  • Třešně, které obvykle září v alejích kolem cest jako červené drahokamy.
  • Moruše, které svou krásně zlatou barvou inspirovaly i Vincenta van Gogha k namalování obrazu (The Mulberry Tree, 1889).
  • Hrušně, které hrají červenozelenými tóny a pomalu každá větev trochu jinak.
  • Nashi hrušně, které se barví do pěkné žluté.
  • Aktinidie (minikiwi), které někdy zezlátnou celé v jeden okamžik, jindy se barví do červené i žluté postupně, záleží hodně na odrůdě.
  • Ostružiny, kde hraje prim zelená s červenou, obvykle se barví jen některé listy a třeba jen lemováním.
  • Meruňky, podle odrůdy jdou do lehce zelenooranžové, nebo zářivé oranžové.
  • Muchovníky, krásně červené stromy, jejichž ovoce se dá jíst.
  • Kanadské borůvky, které prozáří kdejaký kout tmavě červenými barvami.
  • Myrobalány, z jejichž plodů je výborný džem, září krásně žlutě.
  • Lesní jahody, kterým se občas zabarví nějaký ten list do červena a některé dostanou červené lemování.
  • Vinná réva, která se dle odrůdy zabarvuje žluté, přes červenou, až po rezavou.
  • Aronie, která je půvabně sytě červená.
  • Kdouloň, která krásně zezlátne a z jejíž plodů je výborné želé i marmeláda.
  • Broskvoň, jejíž listy jsou ve vrcholcích žluté a u stonků ještě zelené.
  • Kaštanovník setý, který by měl jít pěstovat i u nás a který září pěkně žlutě.
Nahoře vlevo je krásně zabarvená vinná réva (fotografie pochází ze stránky http://thefieldofgold.blogspot.cz/), vedle je červenající se aronie (zdroj obrázku: http://plants.bachmanslandscaping.com/), dole ukázka dočervena zabarvených maliníků  z naší zahrady.
Založila jsem si na pinterestu nástěnku, která vzdává hold stromům, které kromě užitečných a jedlých plodů přinášejí na podzim i potěšení z krásných barev: I užitečné rostliny umí být na podzim krásné.

Články na podobné téma:
Barvy podzimu Ovocný jedlý les a okolí (Jaroslav Svoboda)
Barvy podzimu Tvrdý sad a okolí (Jaroslav Svoboda)
Barvy podzimu na užitkové zahradě (Pavel Chlouba)

U nás bylo podzimní období především obdobím jablek. Sklízela se ze stromů, skládala do bedniček a děda velmi dbal na to, abychom si nebrali hned ta krásná na jídlo a nechali je řádně uležet, což nás jako děti pěkně štvalo. A taky jsme se sestrou nesnášely sbírání nahnilých jablek do kýblů. I když jsme měli doma jabloní a jablek opravdu hodně, nikdy jsme nedělali mošt. Ten nám občas donesla na ochutnání teta, častěji než mošt však burčák, který jsme nepili. A tak jsem opravdový skvělý mošt ochutnala až loni na návštěvě u své kolegyně z práce. Zrovna plnila lahve moštu na zavaření, takže jsem jej měla čerstvý a skvělý.
Jablka, která by skladování nepřežila (trochu potlučená, ošklivější), děda sušil na "křížaly" a za dlouhých zimních večerů vždycky jeden papírový sáček křížal (jablečných i hruškových) rozbalil, nabídl nám a vyprávěl u toho příběhy z jeho mládí. My tak měli dost času poradit si s poněkud gumovými kousky křížal, které nešly ukousnout, nebo hrudkovitými křížalami z hrušek s kameničností. Ale stejně to mělo své kouzlo.
Jednou chci zkusit servírovat horký jablečný mošt přímo v jablečných pohárcích (zdroj obrázku a receptu: http://www.gimmesomeoven.com) a upéct si jablko plněné tvarohem podle Lucie (zdroj obrázku a receptu: http://delicious-blog-lucie.blogspot.cz/). Dědovy hruškové křížaly rozhodně nevypadaly tak nádherně jako na obrázku dole vlevo (zdroj obrázku: http://www.pinterest.com/). Hruškám to ještě sluší v receptu z Apetitu: Zapečené hrušky a ostružiny ve smetanovém krému (zdroj obrázku a receptu: http://www.apetitonline.cz/)
Kapitolou samou o sobě byly dýně. Na podzim ležely obří oranžové plody rozvalené na poli a pokud děda jen náznakem zavětřil špatné deštivé počasí, hned dostaly polystyrenové polštáře, aby neležely na zemi, a igelitové stříšky, aby na ně nepršelo. Bylo to docela komické. Večery po sklizni dýní potom patřily rodinnému krájení dýně na kostky. Taťka jako jediný člen rodiny schopný obrovským nožem tu dýni rozpůlit, vždycky začal, a my ostatní jen krájeli a krájeli a krájeli. A pak se zavařovalo, zavařovalo a zavařovalo. Já jsem pak zavařenou dýni vůbec nejedla, takže tahle bohulibá činnost nepatřila zrovna k mým oblíbeným. Naštěstí, babička myslela i na mne, a část dýní jsem pak vždycky tajně objevila schované v kůlně. Byly kandované – v bílé krabičce vyložené ubrousky a byly sypané jemným cukrem. Lepší lahůdku snad neznám. Až teprve nedávno jsem našla návod na jejich výboru – pěkně pracný a složitý – a musím tady ještě jednou říct "Díky babi!" a složit mé babičce poklonu.
Z dýně se zužitkovala i semena, děda je sušil a my děti pak chroupaly jen tak.

Dýni jsem se naučila pořádně jíst až díky receptu na dýňové lívanečky podle Maryny (zdroj obrázku i receptu: http://www.laskominyodmaryny.cz/) a na dýňovou polévku podle Lucie (zdroj obrázku i receptu: http://delicious-blog-lucie.blogspot.cz/). Do té doby jsem jedla jen a pouze kandovanou dýni, recept na její přípravu se mi podařilo najít na blogu Kláry z kopce (zdroj obrázku i receptu:http://conovehonakopci.cz/?p=66)
Na vlašské ořešáky jsem vzpomínala loni, kdy ještě ten náš šedesátiletý ořešák stál. Ale už je bohužel pokácený, táta jej sundal a zbořil přitom část střechy kurníku. Každopádně bílé vnitřky ořechů patřily k dalším podzimním lahůdkám. Také se mi jako dítěti poštěstilo jíst i brambory pečené v ohni a krátit si chvíle na poli při vybírání brambor tím, že jsem hledala lískové oříšky na okolních keřích lísek. Čerstvě vyloupané chutnaly nejlépe.

O bílých skvělých vnitřcích vlašských ořechů bez slupky psal pan Cuketka (zdroj obrázku i článek: http://www.cuketka.cz/?p=10696). Vpravo je vidět zářivý vnitřek brambory pečené v ohni (zdroj obrázku: http://tracnik.blogspot.cz/). No a samostatnou kapitolou jsou skvělé lískové ořechy a z nich dělaný domácí čokoládový krém i křupavý posyp horké čokolády (zdroj obrázků: http://www.emikodavies.com/ a http://thehealthyfoodie.com/chocolate-hazelnut-smoothie/)
Teď se chystám na spoustu dýňových receptů (pyré, pečená dýně jako příloha, varianty polévek, koláče), doma mám dnes 2 kila čerstvě nasbíraných lískových ořechů z bedýnky (museli jsme je dosušovat, byly hodně mokré, jak pršelo) a stůl plný papírů s recepty na domácí lískovo-čokoládovou pomazánku, dort z lískových ořechů či müsli tyčinky. A k tomu pár tipů na recepty z červené dýně a obrovský stoh receptů na koláče a dobroty z hrušek. Celkem jsem se s těmi podzimními plody rozjela. Jen zatím nejsou z mé zahrady, ale to chce čas a pečlivou přípravu na dobu, až budu sklízet dýně pěstované na kompostu, oříšky z obyčejných lísek i z té turecké a červenou řepu z vyvýšeného záhonu.
Zajímavé tipy na podzimní dobroty ze zahrady si jako obvykle vedu v nástěnce na Pinterestu: http://www.pinterest.com/zahrada/dobroty-ze-zahrady-podzim/

A bez jakých dobrot ze zahrady si podzim neumíte představit vy?
Do zahrady chci rozhodně jednu hrušeň. Hruštičky mám ráda jen tak, i v koláčích či hruškový mošt a navíc hrušně jsou stromy velmi půvabné. Na jaře krásně bíle kvetou, v létě se pod zelenými lístky schovávají malé zelené plody a na podzim se krásně červenají listy.


Pěstování hrušně
Hrušeň je vznešeným, dlouhověkým stromem, který koření do hloubky. V dospělosti může dosáhnout až šířky koruny kolem 10 metrů. Ideálně chce suchý vzduch, nepodmáčené půdy – takže se jí bude líbit na osluněných svazích. Prý ale hrušně nemají rády moc větrno, tak nevím, jak si poradí na našem pozemku. Snad mi to nějak vyjde.
Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)
Celkem známé upozornění se týká pěstování jalovců na zahradě poblíž hrušní. Nedělá to dobrotu, jalovce jsou hostitelem pro rez, která hrušně ničí. Takže když se sousedům znelíbí moje hrušeň u plotu, mají to jednoduché, zasadí tam jalovec a s hrušní bude konec. Snad si vyberu nějakou s tak dobrými plody, že budou chutnat i sousedům.

Opravdu se nebojím, že se z mé hrušně
časem stane takový velký majestátní
strom. Zdroj obrázku: www.e-zahrady.cz/.
Hrušně nejsou samotářky, mají rády společnost jiných hrušní. Právě kvůli tomu, že jsou cizosprašné. Pokud s nimi ve stejnou dobu nebude vykvétat jiná hrušeň v okolí, tak se s velkou úrodou můžete rozloučit.

Osobně chci vysokmen (navzdory radám všech příbuzných). Vysokokmen je předpěstovaný strom, který má korunu vysoko, takže se pod ním dá chodit, mít houpačku, stanovat, umístit pískoviště, stolek, houpačku, ... cokoliv. To je právě ta výhoda, kvůli které jej chci, nemám tak velkou zahradu, abych si mohla dovolit tam mít čtvrtkmeny, které jdou do šířky a zaberou velký prostor, že kolem nich ani člověk neprojde. Ale právě kvůli velikosti se vysokokmeny do malých zahrad nedoporučují, protože vrhají stín (ano, to chci), jsou moc vidět (ano, to chci), jsou velké (nevadí, nepřeháním to s nimi) a špatně se sklízí. No myslím, že vzít jednou za rok žebřík a otrhat hrušky nebude tak hrozné. Když bude nejhůř, tak koupím plachtu a budu je třeba střepávat do plachty. Naopak mi vyhovuje, že budu mít velkou úrodu na jednom stromě na malém prostoru – je to efektivní.



Různé odrůdy, různé chutě
Za svůj život jsem měla několik příležitostí ochutnat rozličné hrušky a dokonce při tom vědět, jak se dané odrůdy jmenují (díky, dědo!). Ale stejně jsem měla jen zlomek z toho, kolik hrušek existuje. Přesto jsem si mohla udělat pěkný obrázek o tom, co rozhodně nechci.
Nechci, aby v hrušce byly kamínky a tvrdé části (říká se tomu kamenčitost nebo kamenčivost hrušek), některé odrůdy jsou k tomu náchylnější. No ale nejvíce to prý záleží na tom, jestli je v půdě dost stopového prvku – boru. Dále nemám ráda tvrdou, hnědou slupku zimních hrušek a nemám ráda hniličky, tedy příliš změklé hrušky, které už odprostřed hnědnou.

Ve většině obchodů/zahradnictví/na stránkách se hrušně rozlišují na letní, podzimní a zimní. Mně vyhovují nejvíce ty letní, jde o hrušně, které plodí již v srpnu a hrušky jsou nejlepší právě na snězení a nebo do koláčů. Jsou to právě ty, které se začnou v srpnu objevovat v bedýnkách a na farmářských trzích. U podzimních a zimních se hrušky sklidí ze stromu do bedýnek a uskladní (v kůlně, sklepě, ani pořádně nevím), k jídlu jsou vhodné až po nějaké době a vydrží až do února. Děda mi vždycky říkával: "Nemůžeš jíst ty zelené tvrdé hrušky hned, musíš počkat, až změknou a uzrají!" a já měla stejně nejraději ty tvrdé. Navíc nemám kde hrušky skladovat, takže jsou pro mne zimní a podzimní odrůdy pasé. Na ty si počkám, až budou v bedýnkách a na trzích.

Různé vybrané zajímavé odrůdy hrušní, na které jsem narazila: 
  • Hnilička – prý je to ideál pro sušení, ale vypadá hrozně.
  • Krvavka – uvnitř červená, malinké hruštičky, které jsou velmi sladké, i proto se s oblibou používají i pro pálenky. Je odolná mrazu, dlouhověká.
  • Muškatelka letní – malé, pěkné hruštičky prý voní a chutnají po muškátu, má i "šedou" odrůdu, která ale nemá tak pěknou slupku.
  • Solanka – česká odrůda velmi odolná proti mrazům, tvoří velké stromy.
  • Madlenka – hrušky jsou velmi vhodné pro výrobu povidel.
  • Koporečka – zvládá to velmi dobře u silnic a ve znečištěném ovzduší.
  • Oharkula – pruhované hrušky, vzhledově zajímavé, chuťově už méně, chutnají prý průměrně.
  • Červencová – už podle názvu zraje jako první koncem července a hodí se nejlépe rovnou ze stromu do pusy.
  • Nitra – je velmi odolná, vhodná do vyšších oblastí jako náhrada za oblíbenou Williamsovu hrušku.
  • asijské hrušně Nashi – u nás lze pěstovat i mnoho odrůd asijských hrušek, které se v obchodech a supermarketech označují jako Nashi hrušky.
  • Amalinská máslovka – velmi hezké hrušky, mají být chutí podobné fíkům, hodí se ale spíše pro nižší a střední polohy.

Levý sloupec jsou shora následující odrůdy: Muškatelka letní, Oharkula, Solanka. Obrázky pocházejí ze stránky http://www.stareodrudy.org/.
V prvém sloupci jsou shora následující odrůdy: Krvavka, Madlenka. Obrázky pocházejí ze stránky: http://www.prodejstromku.cz/.

U mě to zatím vypadá na rozhodování mezi Krvavkou, Williamsovou hrušní nebo Muškatelkou letní. Ráda bych možná i Nitru, ale zatím jsem ji v obchodech neviděla.


Další informace:
  • http://www.ireceptar.cz/zahrada/uzitkova-zahrada/slava-a-upadek-ceskych-hrusek/
  • http://www.ireceptar.cz/zahrada/uzitkova-zahrada/nebojte-se-pestovat-vysokokmeny-a-stare-odrudy-ovocnych-stromu/
  • http://www.ovocnedreviny.cz/index.php?s=hrusne
  • Pozor na odrůdu Dione, o které pan Svoboda ve své knize "Kompletní návod k vytvoření
    EKOZAHRADY a rodového statku" píše, že je ozařována radioaktivními látkami, aby tato mutace vznikla.
Obrázky:
Obrázek květu hrušně: Radomil, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Grusza_wierzbolistna_Pyrus_salicifolia_var_Pendula_RB2.JPG
Obrázek hrušek: By Keith Weller (USDA, Image Number K5299-1.) [Public domain], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pears.jpg
Obrázek podzimních listů: By Sten (Own work) [CC BY-SA 3.0 or GFDL], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pyrus-communis-harvest-colouring.JPG
Starší příspěvky Domovská stránka

Archiv blogu

  • ▼  2026 (3)
    • června (1)
    • května (2)
  • ►  2025 (8)
    • června (1)
    • května (3)
    • dubna (3)
    • března (1)
  • ►  2024 (9)
    • září (1)
    • srpna (2)
    • července (4)
    • května (1)
    • dubna (1)
  • ►  2023 (9)
    • listopadu (2)
    • října (3)
    • září (2)
    • srpna (2)
  • ►  2022 (4)
    • října (1)
    • září (2)
    • května (1)
  • ►  2021 (4)
    • května (1)
    • dubna (3)
  • ►  2020 (4)
    • června (1)
    • května (2)
    • března (1)
  • ►  2019 (32)
    • prosince (2)
    • listopadu (3)
    • října (6)
    • září (3)
    • srpna (3)
    • července (2)
    • června (3)
    • května (3)
    • dubna (4)
    • března (3)
  • ►  2018 (24)
    • listopadu (1)
    • srpna (1)
    • července (3)
    • června (2)
    • května (4)
    • dubna (4)
    • března (3)
    • února (2)
    • ledna (4)
  • ►  2017 (48)
    • prosince (4)
    • listopadu (3)
    • října (4)
    • září (4)
    • srpna (4)
    • července (2)
    • června (5)
    • května (5)
    • dubna (5)
    • března (4)
    • února (4)
    • ledna (4)
  • ►  2016 (56)
    • prosince (5)
    • listopadu (5)
    • října (5)
    • září (3)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (5)
    • května (5)
    • dubna (5)
    • března (5)
    • února (5)
    • ledna (4)
  • ►  2015 (56)
    • prosince (4)
    • listopadu (5)
    • října (5)
    • září (5)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (5)
    • května (4)
    • dubna (5)
    • března (5)
    • února (4)
    • ledna (5)
  • ►  2014 (52)
    • prosince (5)
    • listopadu (4)
    • října (4)
    • září (5)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (4)
    • května (5)
    • dubna (4)
    • března (4)
    • února (3)
    • ledna (5)
  • ►  2013 (75)
    • prosince (6)
    • listopadu (4)
    • října (4)
    • září (6)
    • srpna (6)
    • července (6)
    • června (6)
    • května (8)
    • dubna (9)
    • března (6)
    • února (7)
    • ledna (7)
  • ►  2012 (84)
    • prosince (4)
    • listopadu (7)
    • října (8)
    • září (7)
    • srpna (6)
    • července (11)
    • června (7)
    • května (8)
    • dubna (10)
    • března (16)

O čem píšu

Alys Fowler akébie aronie barvy batáty biologická ochrana blogy borůvky bosky v zahradě brokolice brusinky buky bylinková spirála bylinky cibuloviny cukety dobroty domečky pro hmyz dárky dřevník ekozahrada fialky hadník heřmánek hnojení houpací síť hraboš hrušeň hry hvězdnice jahody jaro jaterník jedlá zahrada jedlý balkon jedlý trávník jedovaté rostliny jezírko keře klíšťata knihy kompost kopřiva kosení květiny lesní zákoutí letní kino levandule lichořeřišnice listí louka maliny mišpule moruše motýli mrtvé dřevo mráz muchovník mulč mučenka pletní mykorhiza myš měsíček návrh ochrana úrody ostružiny ovoce pampelišky pavouci plevel plot podzim polníček popínavky počasí ptáci péče předzahrádka přírodní hnojiva přírodní lékárna rajčata realizace zahrady recepty rybíz růže slepice soběstačnost srdcovka stromy stín střih stromů sucho sušení prádla světélka sázení terasa trampolína trávník táta a zahrada uchování úrody umění velikonoce vinná réva voda vysoké záhony vánoce vícekmeny vítr výlety výsev výzdoba včely vůně zahrada pro děti zahradní příprava jídla zamyšlení zelenina zeleninové polykultury zelená střecha zimní květy zimní zelenina zimolez zábava úrazník úroda čechravy černý bez černý kořen ředkvičky šalvěj šeříky škůdci živočichové živý plot

Oblíbené články

  • Muchovník. Jasně, ale který?
  • Jak na naše vysoké záhony
  • Trable s pěstováním brokolice
  • Tvorba našeho vyvýšeného záhonu
  • Kdopak to chodí po zahradě? Aneb stopy ve sněhu.

Zahradní odkazy

  • zahradamebavi.cz
  • ekozahrady.com
  • priroda-zahrada.cz
  • můj zahradní pinterest
  • rozličné zahradní odkazy

Autorka blogu

SLEDUJTE také INSTAGRAM

Copyright © 2016 Vysněná zahrada. Created by OddThemes