Dědo, vyprávěj o stromu před domem...

"Dědo, vyprávěj mi o stromu před naším domem, " řekla jsem a podala starou černobílou fotografii lehce rozmazaného domu se dvěma košatými stromy přímo před okny. Byla pořízena někdy v padesátých letech, po tom, co děda vlastníma rukama dal (po válce) zničený dům opět dohromady. 

Můj rodný dům, já už jsem stromy před okny nezažila.
Pro mne to byl hodně divný pohled na rodný domek, neboť jsem už dům zažila jen s ohraničeným zeleným trávníkem (na dnešní poměry s docela vysokou trávou). Našemu dětskému pokoji (vpravo dole) nic nestínilo a nebránilo ve výhledu, co si pamatuji.
"Jedno byla dobrá zimní hruška a to druhé nejspíš jabloň... ale zimní jabka, ne ta letní, jak měl soused vedle... ." Musím říct, že mne v dnešní době vlastně překvapuje, že užitečný ovocný strom měl před domem ve vesnici snad skoro každý. Není se čemu divit, dříve se především dbalo na užitek a plocha před domem přímo vybízela k tomu, aby "neležela jen tak ladem" a zasadil se na ni alespoň nějaký ten ovocný strom. "Oni ho zasadili ještě před válkou," řekl děda a myslel tím svého otce (dříve se ještě "onikalo"). "Hrušku i jabloň."

Můj rodný dům před válkou. Na fotografii ještě není vysazený ten mladší strom. Stromy před domy sázeli i sousedé.
Tak to mi skoro vyrazilo dech. Znala jsem dědova vyprávění o návratu do vesnice po nuceném vystěhování, o tom, jak pracně v podstatě znovu postavil dům, jak složitě na něj sháněl cihly, co všechno bylo po válce poničené. Ale nikdy se vlastně nezmínil o tom, že cihlu po cihle lepil maltou ve stínu těchto dvou stromů. A vážně, další stará černobílá fotka s lešením zaklíněným hned vedle statných stromů to dosvědčuje.

Stromy se nekácely ani kvůli opravě domu.
To už dnes taky není obvyklé. Domy a budovy se spravují často v první řadě tak, že se vykácí přítomná zeleň, aby nezavazela velkým strojům a technice. Je obdivuhodné, že si lidé dříve vážili stromů natolik, že dbali na to, aby strom nepřišel k újmě, i když se kolem stavělo a každý kvůli jeho větvím musel vynaložit kroky a práci navíc při obcházení.
Oba stromy se dožily celkem vysokého věku a děda je pokácel prý až v momentě, kdy prostě byly staré a nenesly již ovoce. Nové se však nevysazovaly, to už tak nějak nebylo v té době v kurzu. Ono ne pro každý dům je vhodným řešením vysázet před okna džungli stromů. Mám kamaráda, který vyrůstal ve velmi tmavém, stinném a smutném pokoji, do kterého mu přes smrky, břízy a jiné jehličnany proniklo jen pár slunečních paprsků. A jak se říká, kam nechodí slunce, tam chodí lékař, ale to už by bylo na úplně jiný příběh. 

Tolik o dvou stromech z jedné staré černobílé fotky z dědova šuplíku. A proč to sem na blog vůbec dávám? Především proto, abych sama i po letech věděla, kde jsem vlastně přišla k tomu poněkud netradičnímu nápadu vysadit před náš plánovaný dům jednu pěknou zimní hrušeň...

Sdílení:

2 komentářů

  1. U nás je na před zahrádce bříza - chtěli jsme dominantní strom - ale jinak tam máme spoustu rostlin k užitku - bylinky, jahody, rakytník....zdraví od lesů. Pavel

    OdpovědětSmazat