Cestičky pro bosé nožičky

Stal se z toho v posledních letech hit. Z čeho? Přece z chůze bosou nohou po rozličných materiálech. O speciálních chodníčcích pro bosé (nejen) dětské nožky píšou blogeři, ve školách a školkách, parcích i ve městech rostou hmatové stezky a chodníky jako houby po dešti. Ideální atrakce za pár korun, chodníček se teď stavěl i v lesní školce v naší vesnici a tak jsem si tohle téma nemohla nechat ujít.

Takový krásný hmatový chodníček tvoří místní maminky a tatínci pro děti do lesní mateřské školky ve vesnici. Foceno zatím v rozpracovaném stavu.
Je to totiž moje srdcová záležitost. Myslím, že lidé, kteří nikdy nezkoušeli chodit po různých materiálech bosky, jsou o něco ochuzeni. Vnímat svět pod svýma nohama "tak trochu jinak" je příjemné. Doteď si dokážu vybavit, jaké to je zabořit nohy do horkého písku na pláži, přebíhat po drobných kamínkách u horského jezera, nechat pod nohama křupat ostré mušličky, jaké to je jít bosou nohou po jehličí v lese a po mechu, jaký pocit je zabořit bosé nohy do čerstvě pooraného pole do hlíny, stát bosky zjara na vyhřáté dřevěné lavici na lesních vyhlídkách či brodit se potokem. A co teprve trávník s měkkými jetelovými lístky či raní rosa v trávě... nejlépe to člověk docení až v momentě, kdy se mu zhroutí svět a v 25 letech skoro nemůže chodit a vyhlídky na chůzi jsou od výtahu k autu a jen pár kroků v domě. Ale to by bylo na jiný příběh, chodím (díky speciálním botám) a v zahradě si chci pár chvil bosé chůze naplno užít a připravit příjemné zážitky pro bosé nohy i pro synka.

Pamatuji si každou cestu, kterou jsem šla kdy bosky. (Zdroj tematických obrázků: http://eelifedesign.tumblr.com/,https://www.pinterest.com/ a http://www.barfusspark.info/)
Klasickou cestou je vytvořit si speciální chodníčky. Z prken, kůlů či jiného materiálu se vytvoří čtvercová ohraničení na zemi. Vyloží se kartony, koberci, foliemi apod. proti (základnímu) prorůstání plevelů a doplní pěkným provazovým zábradlím (to když chtějí děti chodníčkem chodit se zavázanýma očima). Pak je to už na fantazii v tom, co do ohrádek dát za materiály: kameny a oblázky různých velikostí, mech, šišky, hlínu, písek, jehličí, kůru stromů, listí, špalky z kulatiny, žaludy, bukvice, piliny, slámu, kaštany, vodu, bahno, větvičky, mušle, směs voňavých bylin, fazole, chvojí, cihly, propletené vrbové proutí... Pěkný postup tvorby je na odkazu školy Domamil. Není to ale jednorázová záležitost, chodník je potřeba zčásti minimálně každé jaro znovu doplnit, uklidit, porovnat, odplevelit. Nesmějí k němu psi (a slepice).

Horní ukázka je půvabný hmatový chodník, který má slovenská Materská škola - Zelená záhrada v Partizánske (zdroj obrázku: http://www.ms-zelenazahrada.sk/). Spodní ukázky pocházejí ze zahraničí (zdroj obrázku: https://www.pinterest.com/ a http://www.knaufcom.de/)
Mně se samozřejmě myšlenka celého hmatového chodníku líbí, ale na zahradě už pro takovou velkou věc nemám prakticky místo. A ani by mi tam hmatová stezka nezapadala. Půjdu na to jinak! Různé zajímavé povrchy hodlám zapracovat přímo na různá místa zahrady:

  • Mezi zeleninovými vyvýšenými záhony bude vrstva drobných kamínků, jako bývají na dětských hřištích. Skvěle masírují nohy, prý má chůze po takovém povrchu kladný vliv na klenbu nohy. Jen to nohy dost vysušuje (už abych se naučila, jak dělat tu měsíčkovou mast) a nevýhodou bude, že se v těch místech nebude dát projet kolečkem, zabořovalo by se.
  • Cestičku mezi rybízovými keři vysypu drcenou kůrou a šiškami.
  • U jezírka plánujeme menší pískovou plážičku s mušlemi.
  • Za jezírkem se mi snad někdy (na 5. nebo 6. pokus) podaří vysázet úrazníkový koutek, jeho polštářky budou balzám pro nohy.
  • Úzká ulička mezi domy by měla být z části osázená mateřídouškou, při chůzi se rozvoní. Jen bude důležité nestoupnout na včely.
  • Do koutku s přístupovou cestičkou k ostružinám se nejspíš bude hodit povrch z jehličí, které ostružinám bude svědčit.
  • Někam ještě určitě umístím dřevěnou kládu či větve na balanční chůzi.
  • Líbí se mi nápad na ohrádku s velkými oblázky určenou k venkovnímu sprchování nohou. Možná vyzkouším i to.
Líbí se mi ohrádka s kameny na sprchování nohou i kamínkové chodníčky mezi vyvýšenými záhony. (Zdroj obrázků: http://marthamoments.blogspot.cz/ a http://acultivatednest.com/)

Nebudu mít hmatový chodník, ale prostě jen zahradu, kde se bude skvěle chodit bosky!

A jen tak na okraj ke zdravotní stránce bosé chůze... chodit bosky je extrémně zdravé, ALE pouze po nepravidelných a různých přírodních površích (kameny, větvičky, mech, listí, kůra stromů, písek, kamenná řečiště potoků). Tvrdé rovné povrchy naopak bosky chodící nohu ničí (beton, dlažba, parkety, utužený písek na okraji moře na pláži, udusaná hlína), vím to z vlastní zkušenosti i od doktorů, co mi nohy zachraňovali. Byla jsem dítě, co rádo chodilo bosky, ale bohužel především po betonu a tvrdých podlahách doma, papuče jsem nenosila a k tomu genetická zátěž... takže teď chodím povinně na dětské hřiště cvičit bosé nohy na kamínky a už se těším na bosou chůzi mojí zahradou.

Zatím mám v zahradě akorát pár kamínků u jezírka a dřevěnou kládu přes jezírko.


Články o hmatových stezkách:
http://www.stezka-grun.cz/osme_zast.html
http://www.msmasarykova.cz/hmatova_stezka_2012/index.html
http://breclavsky.denik.cz/zpravy_region/lide-kraceli-bosky-s-berti-barfussem-20130519.html
http://www.rezekvitek.cz/?idm=126
http://salakoska.blogspot.cz/2014/06/bosky.html (vynikající nápady na hry s hmatovým chodníčkem)
https://is.muni.cz/th/385598/pedf_m/Priloha_C.pdf
http://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/1524/vyuziti-hmatove-stezky-ve-vychovne-vzdelavaci-praci.html/
http://www.mb-eko.cz/hlavni/podstranka-rozcestniku/smyslova-stezka
http://www.prachatice.eu/hmatovy-chodnicek-ve-stepancine-parku-je-urcen-pro-vedomou-chuzi-i-terapii-je-krasny-je-nas
http://www.barfusspark.info/loesungsk/fuehl_ausfuehr/fuehl_ausfuehr_en.htm

Sdílení:

6 komentářů

  1. Moc pěkné téma a hezky zpracované, díky za něj. Hned se mi v hlavě honí myšlenky, kam by se mi hodily tlustší a tenčí kláda ( je to dobré i na břišní vnitřní svalstvo). Při čtení jsem v duchu cítila pod chodidly jednotlivé materiály a bylo mi fajn - jasně že top jsou úrazníkové polštářky :-) . Umím sice chodit i ve strništi, ale ty šišky, to nevím, jestli bych se na ně pustila...

    Oblázků u záhonů bych se nebála, když bude jednou za čas potřeba kolečko, mohou se tam hodit prkna. Já chci dát mezi záhony trochu udusaný štěrk, který se částečně zaboří do jílu a tím se zpevní a navrch občas přihodit slámu - uvidím, co to udělá. Oblázky budou někde také, jsou také ideální na procvičování klenby sbíráním nohama do misky (stejně jako klasické kuličky) - na to se dají nalákat děti s podobným genetickým zatížením.
    Přeji nohám, nožkám i nožičkám na vaší zahradě pěkné zážitky

    Ola

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, ty šišky jsou drsné :-) Nicméně přítomné děti na ně vyrazily nakonec i v botičkách a hrály si s nimi, své využití určitě najdou.

      S těmi oblázky je to fakt, stačí mít připravená prkna a projedu i kolečkem.

      Vymazat
  2. Krásný příspěvek - nedávno v televizi mluvili o dětských nožičkách , že jsou dlouho ve vývinu - a zamyšlení nad tímto mám chuť nějaké překážkové překvapení na zahradě vymyslet !!! děkuji za inspiraci ♥Iva

    OdpovědětVymazat
  3. Jitko, dnes jsem si koupila únorovou Meduňku a tam 15 zajímavých stránek o nohách a chodidlech. Hned jsem si na tebe vzpomněla, že by sis to také ráda přečetla, tak posílám info

    Ola

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, moc děkuji za tip, zítra si ten časopis hned zkusím tady u nás sehnat!

      Vymazat