Jak jsme natírali mlékovkami

Tak na tohle téma jsem si nechala trochu odstupu, protože mlékovky se staly tak trochu mojí srdcovou záležitostí. Mám je moc ráda a zkouším s nimi, co jde. Nicméně zahrada je pro ně ale už poněkud silné kafe a ne na vše jsou asi vhodné. Ale začnu pěkně popořadě.

Při natírání vypadala barva pěkně tmavě, ale pak hodne zesvětlala. Natírat může i malé dítě.
Jako první jsme se se synkem pustili do natírání vstupní plošiny na skluzavku. Musím potvrdit, že tyto barvy opravdu nesmrdí, ale příjemně tak nějak voní, a může s nimi natírat i malé dítě. Jen mi poněkud nedošlo, jakou bude mít můj malý syn spotřebu barvy. Takže natřel jen část plošiny pro zabavení a pro radost a pak jsem to dotřela vzhledem k ceně barvy raději pečlivě sama. Aby barva něco vydržela, tak jsme ji nechali den zaschnout a pak natřeli venkovním matným lakem. 

První překvapení bylo, že barva je mnohem světlejší, než jak jsme ji na stránkách podle obrázku vybírali. Venkovní lak ji totiž narozdíl od interiérového neztmaví. Ale ta fialová se nám líbí i taková světlejší, než jsme plánovali. Druhá drobná nepříjemnost byla, že se barva pořád trochu stírala a zůstávala na oblečení, když na plošině třeba dítě sedělo. A to jsme natírali hned na jaře, dlouho před stěhováním, aby barva i lak opravdu měly čas vytvrdnout. Tedy nic například na lavičku, jak jsme měla později někdy v plánu. No a teď po nastěhování vidíme, že plošina na skluzavku už je asi moc náročné místo na taková nátěr. Pod nohama dětí dostává zabrat a místy už je barva pryč a na jaře mne nejspíš čeká přemalování nějakou jinou barvou. 

Barva na plošině už je teď místy docela vydřená. 
Jako druhé přišly na řadu desky na moje vysoké záhony. Natírali jsme je u mých rodičů a na etapy, desky se různě přeskládávaly na jiná místa, aby nezavazely. A tam jsme přišli na jednu zajímavou vlastnost venkovního laku. Je tak bezbarvý a vůbec nezmění tón barvy, že pak člověk nemá ani tušení, co už natřel a co ještě ne. Často jsme museli všechny desky pokapat vodou a dívat se, které už ji odpuzují a tím pádem už jsou natřené, jinak bychom to nepoznali.

Náš vysoký záhon teď připomíná džungli, fialové okraje kolikrát ani nejde vidět.
Další hrací prvek, který jsme barvili, byl dřevěný chodníček do proutěného tunelu. Vyrobil mi jej můj bráška a v tunelu je z toho důvodu, že dřevěná štěpka není vhodná pro malé dětské ručky a kolínka. Vybrala jsem jen pár barev, které k sobě ladí. A v tomto případě se nám opravdu hodilo, že paní Klára (z mlekovky.cz) prodává i malá balení. Vyzkoušeli jsme si tak několik různých barev a nemuseli kupovat celá velká drahá balení, která by nám pak zbyla. A protože jsem s mlékovkami naprostý začátečník, dost mě překvapilo, že se se každá barva chovala krapet jinak. Například žlutá (moorish whispers) kryla výborně a vystačila na mnoho destiček. Naopak světle modrá (galway bay) a limetková (lambada lime) téměř vůbec nekryly a nechtěly se rozmíchat. A od odstínu Marrakesh lanterns jsme očekávali odstín do šedo-hnědé, ale nakonec byl vlastně jen světle šedý. Fialová (carribean reef) z námi kupovaných nakonec vypadala nejvíce sytě a nejlépe se natírala.

Barevný dřevěný chodníček ve vrbovém tunelu je taky natíraný mlékovkami.
Aby těch pokusů nebylo málo, dostali jsme darem od mého táty upravené a lehce ohoblované staré trámy ze stodoly, kterou boural. Táta je nařezal a manžel z nich potom připravil kůlový "chodníček" pro synka. Na řezu nebyly nijak hoblované či zahlazené, takže spolkly poměrně dost barvy a pak laku, musela jsem dělat dva nátěry, aby byla barva trochu více vidět. To se ale tak nějak dalo čekat. Boky trámků jsme ale nakonec natírali obyčejnou hnědou ochrannou lazurou, protože dokupovat další mlékovky by už pro nás bylo dost drahé. Barvy nám nestačily tak, jak jsme si to laicky odhadovali, dělali jsme několik objednávek. Každopádně u těchto kůlů je, když jsou suché, nejvíce vidět efekt matné přírodní barvy. Člověk má pocit, jako by tam byly už roky, barva je bledší a je vidět struktura dřeva. Barvy se zvýrazní jen při dešti.

Foceno za deště - to se barvy zvýrazní, jinak jsou velmi světlé. Velké "pařezy" vepředu natřené nejsou, jen trámky vzadu.
No a více toho natřeného mlékovkami nemáme. Jsou poměrně drahou záležitostí a na namáhaná místa už si je asi natírat netroufnu, protože mám obavy, že zátěž asi nezvládnou. Ty hlavní dřevěné hrací prvky pro děti jsem jimi natřela. Ale jsem zvedavá, jak vůbec zvládnou zimu a špatné počasí. Nicméně pracovalo se s nimi velmi dobře a hezky voněly. Byla to zajímavá zkušenost. Na interiérové věci určitě doporučuji, do zahrady spíš jen na nějaké pokusy a opatrně. A na závěr jen ještě fotka, co jsme natřeli zbytkem fialové barvy - dřevěné části venkovního metalofonu pro synka:

Venkovní metalofon a zvonkohra – dřevo má taky nátěr z mlékovek.

Sdílení:

1 komentářů

  1. Vysoký záhon v té pastelové fialkové je pěkný, zdá se mi, že se to do zahrady hodí víc než nějaká sytá výrazná barva, tu by měli přinášet rostliny. Moc se mi líbí ta světle modrá v tunelu. Jsem zvědavá na fotky po zimě. Ale podle toho, co píšete, je to možná jen na ty záhony, po kterých se nechodí a nesedí se na nich.

    OdpovědětSmazat