S maminkou jsem jako malá chodila trhat něžné kvítky petrklíčů na čaj. Trápil mě šílený kašel celou zimu skoro kažý rok. No a do té doby, než někomu došlo, že mi vadí peřiny z peří (staré poctivé duchny plné doma draného peří z hus), se mi zkoušelo pomoct bylinkami. Právě petrklíče podle lidového léčitelství ředí hleny a usnadňují odkašlávání. Pamatuju si takové maličké údolí ve světlém lese, hned kousek od cesty, kde vyvěral slabý pramen vody. Po obou březích se daly na jaře najít krásné petrklíče a bylo vidět z autobusu, když jsem jezdila do školy. Petrklíče (správně je to prvosenka jarní, Primula veris) jsem si takto vryla do paměti a není se čemu divit, že to byla jedna z květin, kterou jsou toužila mít ve své zahradě.

Petrklíče v polostínu pod stromy ve výživné půdě. Když jim netrháte květy na čaj a nebo jim cíleně nerozhazujete semínka jinam, budou za chvíli takhle pěkně na husto nasázené.

Trvalo mi pár let, než se na  naší zahradě vytvořily podmínky, které petrklíčům svědčí. Potřebují totiž kvalitní výživnou půdu, místo, kde nestojí voda (aby jim neuhnily kořeny) a lehké zastínění. Stínu bylo spoustu let na naší zahradě docela pomálu a tak se petrklíče z první koupené rostlinky (v roce 2016) rozrostly pořádně až spíš před několika lety. Teď je cíleně přesazuji pod ovocné stromy, na jaře jich mám všude rozkvetlých víc, než pampelišek. Oproti pampeliškám mají výhodu, že vždy rostou na stejném místě (tam, kde chci), kdežto pampelišky se objeví náhodně a v různých počtech podle spadu semínek.

Vypadají krásně v kombinaci s modřenci a kvetou ve stejnou dobu.

Petrklíč je jednou z důležitých rostlin pro opylovače. Hmyz ke svému životu potřebuje a tak se snaží ho dobře přilákat. Tahle rostlinka je plně připravená zůstat na jednom místě dlouhé roky, třeba až 50 let. Patří k tzv. dlouhověkkým trvalkám, stejně jako srdcovky nebo pivoňky. Na zimu se zbaví starých listů a zjara obráží ze svého oddenku.

Petrklíče postupně rozesazuji i do tohoto úzkého průchodu pod oblouk popínavých růží.

Jakmile máte pár první rostlin koupených (je chráněná, nemůžete si ji vzít z přírody, musíte si ji koupit), další pěstování už jde poměrně dobře z vytvořených semen. Samozřejmě je v takovém případě nutné netrhat květy první roky na čaj a nechat jich co nejvíce pro vytvoření semen. Semínka potřebují stratifikaci, tedy projít mrazem, zimou a změnami teplot. Takže je necháte na rostlině a ideálně někdy v únoru či březnu přijdete, odtrhnete celý ten semeník, promnete a odhodíte tam, kde chcete, aby nově petrklíče rostly. Semena vždycky klíčí až na jaře, právě po té stratifikaci a vystavení zimě. Brzy pak uvidíte maličké rostlinky. 

První roky netrhejte květy na čaj, pokud chcete petrklíče rozšířit po zahradě za pomoci semínek.

Petrklíč se celkem dobře přesazuje a hezky se ujímá na novém místě. Často rozesazuji skupiny petrklíčů, nemám na výběr. Když jsem aktivně neřešila semínka, tak si prostě dopadla blízko svých matečných rostlin a vyrostly mi takhle celé obrovské trsy petrklíčů namačkaných na sobě. Když si nedáte pozor, nebude vám pod stromy růst nic jiného než právě petrklíče, tak jako na první fotce.

Skvěle taky vypadají spolu s hyacinty (tady odrůda Miss Saigon).

Tak co, taky pěstujete na zahradě tuhle něžnou rostlinku?

Mám malou zahradu a převažují jedlé rostliny. Což znamená, že pro pěstování nejedlých krásných květin, jakou jsou tulipány, je potřeba špetka nějakého nápadu, aby nezabíraly zbytečně místo něčemu jedlému. Podívejte se na kombinaci rostlin, na kterou jsem vážně celkem hrdá. Převislé moruše podsazené tulipány!

Suché místo pod převislými morušemi je chytré vyplnit tulipány.

Převislé moruše jsme na zahradu sázeli s tím, že velká moruše jako strom se nám tam fakt nevejde. Nakonec se i pro tu klasickou moruši místo našlo, díky tomu, že sousedé pokáceli jejich vrbu na hranici pozemku... nicméně převislé moruše už s námi na zahradě zůstaly. Vytvořili jsme s nimi takovou živou zelenou stěnu jako závětří k trampolíně pro děti. Skvěle plodí maličké černé (hodně barvící) morušky tak akorát na chuť do pusy pro děti.  

Plody převislých moruší jsou menší než ty ze stromu, nicméně stejně dobré a sladké.

Moruše raší poměrně pozdě (viz můj článek Moruše – ospalé krásky s chutnými plody), až v květnu, některé i na konci května či začátkem června. Jakmile jim ale dorostou listy do finální velikosti, utvoří takové "domečky" (jo, děti se pod ně schovávají), kam nesvítí slunce a nejde pořádně vláha. Takže tam přes léto nic neporoste. Zasadila jsem tedy pod tyhle moruše spoustu tulipánů. Je to ideální kombinace. Na jaře moruše nemají listy, takže pod ně prší a tulipány mohou vesele růst. 

Naše morušová živá stěna kolem trampolíny. Na jaře je nádherně podsazená tulipány.

Stihnou krásně kvést zrovna v momentě, kdy se moruše teprve chystá rašit lístky. No a po odkvětu, když jsou tulipány ošklivé a mají seschlé listy, už je překryje právě moruše. Cibulky jsou hezky přes léto zatažené v půdě a zastíněné a celkem v suchu, tak jak to tulipány mají rády.

V létě tvoří převislé moruše úžasnou stěnu zeleně, tak akorát vysokou, a poskytují soukromí na trampolíně (a dobroty do pusy).

Pokud si chcete taky pořídit převislou moruši a využít naplno ten prostor pod ní pro tulipány, chce to zasadit je tam zavčas. Prostě zasadíte moruši a nejlépe ještě ten rok ji podsadíte kupou tulipánů. Věřte mi, že dosazovat tulipány pod několikaleté převislé moruše je náročné. Zbytečně zasahujete do kořenů a nemůžete pokrýt celou plochu. Prostě tahle milá kombinace se musí už spolu plánovat a sadit hned v začátku. 

Získala jsem spoustu místa pro pěstování tulipánů, aniž bych zabrala prostor pro něco jedlého. Takhle je spolu užitečné s krásným dohromady.

Tak snad jsem Vás třeba trošku inspirovala. Kromě tulipánů mám ty moruše podsazené taky krokusy a ladoňkami pro první začátek jara, ale ty se teprve rozrůstají...

Krásné jednoduché tulipány ze země nevyndávám. Prostě tam takhle pěkně kvetou už celé roky.