Vysněná zahrada

To, že budeme pěstovat spousty malin bylo rozhodnuto prakticky hned s koupí pozemku. S manželem totiž maliny zbožňujeme a snědli bychom jich kila a kila. Takže v roce 2012 jsem se začala koukat po tom, jakže se vlastně takové maliny pěstují (článek Maliny a ostružiny v plné kráse) a popravdě jsem z toho byla paf. Jednoleté výhony, dvouleté výhony, remontantní odrůdy, kdy se co stříhá a jak - no prostě šla mi z toho hlava kolem. Nakonec jsem nějaké maliníky zasadila a sklízeli jsme i bez pořádného nastudování. Vždycky za čas jsem vystříhala pruty, které už byly suché a holé, a udělali jsme maliníkům gabiony z kamenů, aby měly závětří a akumulovalo se jim teplo. To, že maliníky nemají rády silný vítr, byla jedna z věcí, která mi hodně utkvěla v paměti.

Maliny považuji za jednu z nejluxusnějších věcí, kterou si člověk na zahradě může vypěstovat.

Deset let se takto dalo s malinami žít, úrodu jsme vždycky nějakou měli. Ale, popravdě, mohlo by těch malin být víc. Některé mi uschly, někdy jsme měli maliny jen maličké. Když jsme zasadili maliníky na místo, kde je sucho, okamžitě je zdecimovali mravenci se svými chovnými mšicemi. A tak jsem se konečně po těch letech ponořila do studia toho, jak se mají ty maliny správně pěstovat. A rovnou vám budu popisovat pěstování dvakrát plodicích (remontantních, stáleplodicích) maliníků. Proč zrovna tyhle? S manželem a dětmi obvykle začátkem července vyrážíme na dvoutýdenní dovolenou a bohužel zrovna v době, kdy dozrává spousta krásných malin. Zajistí nám to sice spoustu velmi ochotných sousedů, kteří milerádi přijdou zahradu zalévat a při tom si dají maliny na chuť, ale my propásneme nejlepší sezonu nejlepšího ovoce na zahradě. Takže jsme zjistili, že je pro nás nutností pěstovat maliny, které budou plodit ještě i v jinou dobu v roce.

Rádi si dopřáváme maliny i na podzim.

Všechny články a texty o pěstování malin se shodnou na jednom - tyhle rostliny prostě potřebují humózní vlhkou půdu bohatou na živiny, ve které ale nestojí voda. Když jsem maliny kdysi sázela, tohle jsem hodně podcenila. Prostě jsem je nasadila do naší půdy plné kamenů, i na místa, kde byla jílovitá zhutněná půda, a pak jsem se divila, že se maliníky musely fakt hodně snažit, aby tam přežily. I naše snaha vyrobit maliníkům závětří za pomoci gabionů sice ze začátku plnila svůj účel, ale teď je na zahradě závětří až až, takže gabiony jen zabíraly půdu, kam by jinak maliníky mohly kořenit. Takže letos jsem vzala prostor pro maliníky a z gruntu ho předělala. Čekala mě spousta práce - pořádné zrytí do hloubky, odvoz jílovité půdy a kamenů, zrušení gabionů proti větru - to všechno dalo dost zabrat. Přivezla jsem spoustu kompostu a namíchala pečlivě původní půdu napůl s kompostem. Teprve do takto připravené půdy budu sázet maliníky a ještě jim při zasazení přidám mykorhizní prostředek, aby lépe rostly a čerpaly živiny i vláhu (Symbivit).

Kdo má jílovitou zamokřenou půdu, ve které by maliníky akorát uhnívaly a chytaly houbové choroby, ten jim obvykle musí postavit vyvýšené nebo vysoké záhony, ve kterých už potom dobře rostou.

V roce 2012 jsme malinám složitě dělali závětří z gabionů, ale bohužel jsme jim nepřipravili správně a pořádně půdu...

Druhá podmínka úspěšného pěstování malin je dostatek vody, hlavně v době květu a tvorby plodů (což je dvakrátplodících odrůd tak nějak po celou sezonu). Takže maliny by měly být na místě, kam dosáhne hadice a které můžete pohodlně v sezoně prostě zalévat. Maliníky koření mělce a v půdě, která snadno vyschne, prostě potřebují vodu častěji. A aby se ta voda hned neodpařila a maliny z ní mohly čerpat, doporučuju plochu kolem maliníků zamulčovat. Já k nim dávám jehličí z vánočních stromků a kůru (na malé kousky) a piliny po řezání dřeva, která zbyde tátovi. Nicméně maliník prý nemá moc rád kyselejší prostředí, takže lepší by byla tráva a nebo štěpka z listnatých dřevin. Mezi maliníky obvykle ještě sázím pár fialek vonných, které pak taky hezky zastíní půdu a přidávám na jaro pár krokusů a ladoňek.

Maliny je potřeba přes léto pravidelně zalévat.

Třetí důležitá podmínka úspěšného pěstování malin je místo na slunci, ale v závětří. To naštěstí většinově máme, maliníky pro nás byly tak důležité, že jsme jim připravili takový "mlsací koutek" v zahradě na místě, které není zastíněné a užívají si většinu dne slunce až do pozdního podzimu. Vítr už se u nás na zahradě taky utišil s tím, jak vzrostly stromy, takže závětří mají taky. S malinami se dá experimentovat i v polostínu, ale musíte počítat s tím, že čím méně mají slunce, tím jsou kyselejší. Ve stínu mají taky menší plody. Obvykle se udává, že musíte najít místo, kde slunce svítí aspoň šest hodin denně.

Velká akce roku 2023 - konečně dopřáváme malinám pořádně prokypřenou a vyhnojenou půdu bez kamenů...

Jak malinám dopřávat živiny v dalších letech?

Snad všude se doporučuje použít slepičince pro hnojení v dalších letech. Přiznám se, že nejsem takový odvážlivec, abych zkoušela posbírat slepičince od slepic od táty a nějak je převážet naším krásným autem... a tak oceňuji, že někdo vymyslel granulované fermentované slepičince balené v plastu, které se dají koupit v hobbymarketech a bezpečně převézt na zahradu, aniž by z nich smrdělo celé auto nebo přišlo k újmě vnitřní vybavení auta. Tyhle slepičince se k malinám dávají na jaře a dodají jim dusík a fosfor. Dusík je důležitý, když maliníky mulčujete trávou (při rozkladu toho mulče se dusík spotřebovává). Dusík se často maliníkům dodává také za pomoci drcené rohoviny (uvolňuje se postupně). A nic samozřejmě nezkazíte, pokud budete maliníkům přisypávat i uleželý kompost.

Výhodné je na jaře dodat i trochu tzv. hořké soli (síran hořečnatý, epsomská sůl). Dodá rostlině hořčík a je prevencí žloutnutí listů (a rostliny, které mají dostatek hořčíku, pak mají v plodech prý i více vitaminu C).

V době kvetení je pro maliníky důležitý draslík, aby nasadily hodně květů. Kdo topí doma v krbu či kamnech dřevem, měl by mít zdroj draslíku snadno k dispozici – dřevěný popel. Pokud draslík kupujete v umělé podobě, tak opravdu veliký pozor na sloučeniny s chlórem, maliníky chlór nesnáší.

Žádné lepší tipy pro hnojení přírodní (permakulturní a bio) cestou jsem neobjevila. Klidně mi dejte vědět, pokud řešíte hnojení ještě nějak jinak.

DOPLNĚNO PO LETECH: Objevila jsem super obchod s prostředky pro ekologické zemědělství a mají tam šetrné postřiky, např. od Biocontu a taky bezpečná bio hnojiva: https://eshop.ekoclovek.cz. Na maliny zatím zkouším Rokohumín hnojivo pro drobné ovoce, draslík na květ a Algavit na růst nových výhonů. A PREV-GARD od Biocontu na mšice.

Jak stříhat dvakrát plodicí (stáleplodicí, remontantní) maliníky?

Jo, tak o střihu malin se kolikrát vedou až vědecké debaty. Jako laikovi mi to všechno přišlo vždycky hrozně moc složité. Někdo stáleplodící maliny seřezává najednou a pořádně, aby mu víc plodily, někdo postupně, aby si víc prodloužil sezonu. Já vám prostě jen napíšu, co s nimi dělám já. V červenci se obvykle dočkám na starších výhonech (takové hodně hnědé a dřevnaté, rozvětvují se) dobré úrody. Jakmile z nich otrháme my (nebo sousedé v době naší dovolené) poslední maliny a už nekvetou, tak jdu a v létě právě tyhle suché dřevnaté výhony prostě vystříhám a dám do hnědé popelnice na bioodpad, protože už z nich nic nebude. Dělám to opatrně, abych nepoškodila nové, hezky zelené, svěží nerozvetvěné výhony. Na těch se totiž už brzy objeví květy a konce srpna právě i další chutné maliny. Ty obvykle kvetou a plodí až někdy do listopadu. Tyhle výhony pěkně na záhoně nechávám. Obvykle by jich mělo být na jednu rostlinu 6-8. Pokud by někde bylo výhonů hrozně moc, je potřeba je ostříhat a nechat z té rostliny trčet prostě jen tak těch 6 nejlepších výhonů. Tyto výhony přežijí zimu a ty vršky, na kterých byly na podzim maliny, možná trochu seschnout a zčernají. To je v pohodě, někdy ty seschlejší vršky prostě třeba 10-20 cm zastřihnu, ale není to ani potřeba. Právě tyhle výhony se na jaře pěkně zazelenají, rozvětví, pokvetou a v červenci na nich opět sbíráme maliny. A takhle pěkně dokolečka. Tenhle postup mi funguje velmi pěkně a úrodu mám pěkně rozvrstvenou přes sezonu.

Pozor, jakmile se vám hlavní maliník začne moc rozšiřovat do boku, tak ztrácí na kvalitě. Tyhle boční "rozšiřující" výhony mají obvykle velké množství tenkých výhonů a úrodu mizernou. Já je odstraňuji a hlídám si ty moje "hlavní" původní rostliny.

Dvakrát plodící (remontantní) maliníky se s plozením zastaví v podstatě až v momentě, jakmile napadne sníh...

Odrůdy stáleplodících (remontantních) malin

Červené:

Heritage – velmi úrodná odrůda, má silné vzpřímené výhony, ale trnité. Odrůda je hodně odolná proti bejlomorce maliníkové a proti houbovým chorobám.
Polka – velmi oblíbená odrůda, nejčastěji kupovaná. Má vysokou plodnost, velké plody, hodí se do všech oblastí pěstování, a má být super i po rozmražení, plody mají maličké pecičky. Je téměř bez trnů, proto je velmi oblíbená. Odolná proti plísním.
Enrosadira – velmi sladké a poměrně veliké maliny, které se dají dobře skladovat a vydrží až 10 dní. Odrůda je poměrně odolná a má velmi dlouhé obloukovité výhony.
Delniwa – veliké plody, větší než má odrůda Polka. Měly by dobře vydržet přepravu, být hodně trvanlivé a měly by chutnat velmi dobře i na podzim, když je méně slunce a chladno. Má být velmi odolná plísni.
Autumn Bliss – první odrůda je už od konce června, druhá začíná v srpnu. Plody mají být hezky sladké, ale prý rychle přezrávají a plesniví. Výhony je potřeba vyvazovat, jsou delší. Hodně se rozrůstá do prostoru.
Himbo Top – velmi velké plody, chuťově lahodné, odrůda je taky poměrně oblíbená, mají se prý nejvíce podobat chutí lesním malinám. Potřebuje prý silnou oporu a dobře vyvazovat.
Polana – velké a hodně chutné plody a měla by být celkem schopně odolná mrazu, hodí se do mrazových kotlin a na okrajová místa, kde jsou jiné maliníky náchylné na vymrzání.
Laszka – plody chutnají velmi dobře a jsou fakt obrovské, až 5 cm. Odrůda dobře plodí, první odrůda zraje už v červnu a tenhle maliník je navíc dobře mrazuvzdorný.
Sugana – velké voňavé plody, které mají připomínat chutí lesní maliny, mají mít dlouhou výdrž a dobrou skladovatelnost. Odrůda má mít nižší vzrůst a hezky vzpřímené výhony.
Zewa III – voňavé plody s výrazným malinovým aroma, odrůda je kvůli té chuti oblíbená a často doporučovaná (spíš Zewa II), měla by být celkem pěkně odolná suchu a nevymrzat.
Sweet Sunshine – velmi sladké maliny, nízký vzrůst (jen 60 cm), vhodná do nádob na balkony.
Two Timer Sugana – nižší, vhodný do nádob. Plody jsou hodně světlé. Téměř neodnožuje.
Poemat, Clarita, Ada – mám o nich málo informací, jsou trnité.
Solu Rot – téměř beztrnná odrůda, maliník je vhodný do nádob na terasy. Akorát plody mají být celkem dost nakyslé.
Katewonder - maličká do nádob, má být beztrnná, ale má spíš nevýraznou chuť. Na diskuzích od ní odrazují, horší maliny prý někteří diskutující nejedli.
Polesie – nižší odrůda, skoro neodnožuje, velmi odolná na houbové choroby kořenů, ale bohužel často plody postihuje hniloba nebo odumírání.
Medea – nevyžaduje oporu, je odolná chorobám, ale celkem silně odnožuje.

Žluté:

Valentina – velmi odolná žlutá odrůda maliníku. Maliny jsou menší, krásně zlaté, měly by být opravdu hodně sladké, někomu ale brzy plesniví. Odrůda má vzpřímené až dvoumetrové výhony, roste opravdu hodně bujně.
Malling Happy – beztrnná, velmi aromatická (což nevím, co znamená). Odolná škůdcům a chorobám.
Sugana Gelb – sytě žluté plody, ale celkem aromatické plody, jsou pevnější, víc se musí kousat. Má být celkem odolná suchu. Roste hezky vzpřímeně, ale je poměrně agresivní a dost rozpínavá. Je velmi ranná, první úroda už začátkem června, druhá úroda už někdy v půlce července.
Golden Everest – pozdní dozrávání první úrody, až prý v srpnu. Plody jsou velké a aromatické, odrůda roste dost bujně.
Golden Bliss – netradiční sladká žlutá malina, slabší vzrůst, vhodná pro menší zahrady. Bohužel je náchylnější na houbové choroby.
Fallgold – žlutá odrůda maliníku, která by měla patřit k těm nejsladším. Má mít méně trnů a je odolná vůči kořenovým chorobám.

Černé:

Black Jewel (Bristol) – výrazně černá, netradiční malina, která je odolná chorobám a taky odolná suchu. Nám bohužel nechutná, je příliš zvláštně aromatická a nakyslá. Vyhání velmi dlouhé výhony, někomu až 4 metry dlouhé a jsou docela dost trnité. Někdy má problém zvládat mráz.
Heban (Black Polka) – krásně tmavě fialová malina, píše se obvykle o netradiční chuti, což ne každému sedne (má být asi lehce nakyslá). Výhony mohou být až dvoumetrové. První sklizeň je už koncem června.
Glen Coe – opravdu hladká, krásně beztrnná odrůda s opravdu bujným růstem (velice dlouhé výhony, nutné vyvazování). První odrůda dozrává už koncem června. tak jako ostatní černé odrůdy, i tato má mít zvláštní aromatickou chuť, prostě chutná jinak, než ty červené. Barva je unikátní, nádherně červenofialová kresba, koukněte někde na fotky. Má být plně mrazuvzdorná, odolná chorobám.
Malling Passion – tmavě fialové maliny s nějakou "kořeněnou" chutí, tedy nezvyklé. Někdo chuť přirovnává k tropickému ovoci. Těžko říct, jak bude veliká, někde píšou, že je odrůda malého vzrůstu, vhodná do nádob, a jinde, že mají výhony dva metry a roste bujně.
Autumn Passion – červenofialové tmavé plody, aromatické, prý jde o kouřovo pryskyřitou chuť, tak nevím. Odrůda by měla by být beztrnná.

Pokud máte nějaké svoje dobré tipy k pěstování dvakrát plodících malin, budu ráda, když mi napíšete do komentáře. Hlavně o tom, čím maliníky přihnojujete.

Remontantní, tedy stáleplodící nebo dvakrátplodící odrůdy dělají z malin spíše typické podzimní ovoce a je to jedna z dobrot, která na zahradě dozrává i v říjnu.

Mám dva krásné keře fíkovníku (Fíkovník smokvoň, Ficus carica), které jsou vysoké už skoro jako já a do letošního roku neplodily. Čtyři roky opečovávání a balení na zimu a nic. Nic! Neviděla jsem z nich ani jeden jediný fík a to už by rostliny měly být šestileté (kupovány už dvouleté sazenice). Loni jsem dokonce nalákala ke koupi fíkovníků i moji kamarádku, která bydlí tady na stejném místě, jen o pár domů dál. A pevně jsem doufala, že z vysněné úrody fíků nebude jen pohádka na dobrou noc.

Přišla půlka května a zrovna jsem nesla kamarádce nějaký balíček a kráčela si to kolem jejích 20 cm maličkých nových fíkovníků a málem mi spadla brada. Už na nich měla pěkně veliké krásné fíky, však se podívejte, vyfotila mi je:

Domů jsem doslova letěla a zkontrolovala všechny větvičky na našich obřích keřích a nic. Nic! Víte, když kamarádka fíkovníky loni kupovala, taky jsem si dvě sazenice zasadila. Byly úplně stejné, jako ty její. A na nich, bohužel, u nás taky nebyl ani jeden fík. Očividně prostě dělám něco hrozně špatně, protože s kamarádkou bydlíme pár domů od sebe, půda a podmínky vcelku stejné, slunce atd. také. A tak jsem vzala na pomoc internet a začala zkoumat, proč někomu fíkovníky neplodí.

Hlavní důvody, proč fíkovníky nemají plody:

Správná odrůda fíkovníku - v České republice je potřeba pěstovat tzv. partenokarpické odrůdy fíkovníků (adriatický typ), které plodí, i když nejsou opylovány. Naštěstí hlavní prodejci v České republice nabízejí právě ty správné odrůdy. Pokud si tedy nevezete nějaký vlastní řízek fíkovníku ze zahraničí, měli byste v dnešní době mít "tu správnou odrůdu".
Správný věk keře - fíkovník začne plodit až v určitém věku, kdy je dostatečně vyzrálé dřevo. Některým to bude trvat až šest let.
Dobře nařízkovaná sazenice - pokud koupíte kvalitní sazenici, která je z řízku silnější větve, je větší šance, že bude díky vyzrálejšímu dřevu plodit už druhým rokem. Taková byla ta kamarádčina sazenice, od firmy Exotická zahrada (https://www.exotickazahrada.cz/fikovniky/), odrůda Pálava. Dá se tím asi "obejít" to pravidlo věku. Když už máte řízek z dostatečně tlusté vyzrálé větvičky, tak bude plodit dříve.
Příliš mnoho dusíku - pokud jste fíkovníky zasadili do půdy bohaté na dusík a nebo je hnojíte dusíkem, tak jim to neprospívá. Přemíra dusíku způsobí, že rostlina vyžene dlouhé větve, které jsou ale náchylnější na zmrznutí (protože dřevo dostatečně nevyzraje). Tím, že se rostlina soustředí na růst, nesoustředí se na plody. Přemíra dusíku může být jedním z důvodů, proč fíkovníky neplodí.
Příliš málo a nebo mnoho vody - tohle je nejnáročnější podmínka. Dobře odhadnout zálivku fíkovníku je totiž umění. Ve své domovině jde o rostlinu vhodnou do suchých oblastí. Pokud ji však u nás zasadíte do suchého jižního svahu a nebo pod přesah střechy a fíkovník má v suchém roce opravdu málo zálivky, nemusí vůbec plodit. Příliš mnoho vody a příliš časté zalévání na místě, kde se navíc drží víc vody (spodní voda, nejnižší místo v zahradě apod.), ale taky může způsobit problémy. Rostlina se potom opět soustředí na růst a kašle na plody. Jednoduchým doporučením v naší zemi je pilně fíkovníky zalévat od půlky března, v dubnu a květnu, kdy u nás v poslední době kvůli klimatické krizi bývá dost sucho. To by mohlo výrazně pomoci, aby fíkovníky začaly zavčas plodit. Taky pozor na sousedství jiných stromů a keřů. Pokud je blízko fíkovníku například žíznivá vrba, ale taky třeba už vzrostlá borovice, dejte si pozor a fíkovníky pečlivě zalévejte, jinak budete opět bez úrody.
Nedostatek draslíku - obecně se fíkovníky nehnojí, nebývá to potřeba. Pokud ale stále neplodí, lze podle diskuzí uvažovat o přihnojení keře draslíkem. Ten pomůže dozrávání dřeva a měl by působit dobře i na to, aby strom plodil. Protože se ale dává až v září, tak je to spíš na efekt na další rok.
Zakrácení větviček v červnu - tohle by podle diskuzí mělo vést keř k tomu, aby se nevysílil tolik vyhnáním větví, ale soustředil se tvorbu plodů. No, těžko říct, jestli to může mít nějaký efekt.

Tak, to by bylo. Správnou odrůdu mám, věk keře už celkem taky, i tu nařízkovanou sazenici, jako má kamarádka, mám. Dusík jsem nedoplňovala. Takže to u nás vypadalo na problém s vodou. Jaro bylo hodně suché, fíkovníky mám na suchých místech, v kamenitém svahu, na plném slunci, nad zídkou, mladé nové keře jsou blízko vzrostlejších borovic, které jim vezmou maximum vláhy. A hádejte, co dělala moje kamarádka se svými sazenicemi? Pravidelně je zalévala. Dopřávala jim vodu. A tak jsem začala naše fíkovníky pořádně zalévat taky. Vzhledem k tomu, že jsou fíkovníky u terasy, nosili jsme jim i každou vodu z umývání salátů apod.

V červenci jsme odjeli na dovolenou a hádejte, co jsme po příjezdu někdy v půlce července na keřích objevili...

V půlce července se na keřích objevily maličké fíky v místě, kde jsou na větvích usazené listy.

Byly tam! Maličké fíky! A nejen na čtyřletých keřích, ty maličké fíky se objevily taky na malých dvouletých sazenicích... Takže u nás vážně stačilo v suchém jaru ty fíkovníky pořádně zalít a nespoléhat se jen na déšť. Tím, že jsme začali až v květnu, objevily se fíky až v půlce července a nejspíš pořádně nedozrají. Takže plán na další rok je jasný. Pořádně fíkovníky zalévat už od března, kdy u nás poslední roky bývá suché jaro. A teď v září je pro jistotu ještě můžu přihnojit draslíkem, aby dřevo lépe vyzrálo a úroda byla příští rok větší.

Takto veliké jsou naše fíky v půlce září. Ještě nejsou zralé... příští rok musíme začít fíkovníky zalévat dříve.

Fíky se objevily i na loňských mladých sazenicích... poté, co jsme je začali pořádně zalévat.

Zajímavé zdroje:

Diskuze na Kiwi Fóru: http://www.kiwiforum.cz/forum/viewtopic.php?p=65479&sid=f672b2266f364f2010730e6af1cdbecb

Přehledný článek o pěstování fíkovníků: http://www.plnazahrada.cz/karta-fikovnik.php

Rozchodníků je spousta druhů, já si pod jejich názvem představím vždycky akorát ty nízké plazivé v kamenné zídce. Až teprve nedávno jsem objevila, že jde o nenáročnou a výbornou podzimní květinu. Doporučila mi je moje sestra, které krásně rostou na rozpálené jižní terase. Jediné, co potřebujete udělat, je najít ty druhy, které opravdu kvetou na podzim.

Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dżu_Dżu_Garden_-_Flickr_-_Łukasz_Rawa_(9).jpg

Jednotlivé druhy se liší především barvou květů a pak zvlášť barvou listů. Někdy je docela obtížné odhadnout, jak vlastně budou ty barvičky kdy vypadat, protože květy se mění. Jinak vypadají nakvetené, jinak odkvetlé. A listy se také kolikrát v průběhu podzimu jinak vybarvují. Buďte tedy shovívaví k různým fotografiím z internetu, prostě jen mohou tu květinu ukazovat o dva týdny dříve či později.

Nejdříve jsem měla o barvě jasno. Přece chci něco normálního (růžový květ, zelené listy), na tmavolisté kultivary zas tak moc nejsem. Pak jsem ale našla následující fotografii tmavého rozchodníku v kombinaci s bílou plesnivkou (Anaphalis triplinervis, mají ji Krulichovi) a trochu mne to zviklalo:

Zdroj obrázku: https://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?view=seedheads-of-anaphalis-triplinervis-sommerschnee-and-sedum-with-carex-testacea--trentham-gardens-staffordshire-october-&imageno=208739

Hezké, že? Je to zajímavá kombinace. Podzimní rozchodníky se často ještě kombinují s hvězdnicemi a nebo třapatkami (tam mám podezření, že je potřeba je nějak stříhat, aby kvetly až do podzimu... mám takový pocit, že se moc nepotkají):

Další kombinace rozchodníků. Zdroj obrázků: http://www.karensgardentips.com/, https://www.flickr.com/ a https://www.instagram.com/p/BoCGXKAlsgX/.

Za krásnou kombinaci ale považuji pěstování rozchodníků a zářivě žluté podzimní hvězdnice zlatohlávek (Aster linosyris), navíc jim dobře sedí suché propustné místo a budou se dobře spolu pěstovat:

Kombinace rozchodníku a hvězdnice zlatohlávek. Zdroj obrázků: https://www.gapphotos.com/ https://commons.wikimedia.org/

Abych se v těch rozchodnících trochu vyznala a mohla si dobře vybrat, zkusila jsem je rozdělit podle přibližné barvy květů a listů a dodala i výšku rostliny:

Sytě růžové se zelenými listy:

Sedum spectabile "Birthday party" (30 cm), Sedum spectabile "Brillant" (40 cm), Sedum telephium "Hot Stuff" (30 cm), Sedum telephium "Meteor" (50 cm), Sedum telephium "Little red" (30 cm), Sedum hylotelephium "Class act" (30 cm), Sedum hylotelephium "Mr. Goodbud" (30 cm)

Světle růžové se zelenými listy:

Sedum spectabile "Carl" (40 cm), Sedum telephium "Herbstfreude" (60 cm), Sedum telephium 'Vera Jameson' (30 cm), Sedum spectabile "Carmen" (50 cm)

Lehce nažloutlé s purpurovými listy:

Sedum spectabile "Eline" (40 cm)

Růžové s tmavými listy:

Sedum spectabile "Dark magic" (40 cm), Sedum hybridum "Sunsparkler Firecracker" (20 cm), Sedum hybridum "Sunsparkler Plum Dazzled" (20 cm), Sedum hybridum "SunSparkler Blue Elf" (10 cm), Sedum hybridum "SunSparkler Lime Zinger" (20 cm). Sedum hybridum "SunSparkler Dazzleberry" (20 cm),

Světle růžové s tmavými listy:

Sedum telephium "Matrona" (50 cm), Sedum telephium "Xenox" (30 cm)

Tmavě červený s tmavými listy:

Sedum telephium "Munstead Dark Red" (40 cm), Sedum telephium "Purple Emperor" (40 cm), Sedum telephium "Chocolate Cherry" (30 cm),

Tmavě červený se zelenými listy:

Sedum telephium "Surrender" (30 cm), Sedum telephium "Red Cauli" (30 cm)

Bílý se zelenými lisy:

Sedum spectabile "Iceberg" (40 cm)

Zvláštní druhy:

Sedum hybridum SunSparkler® 'Lime Zinger' - zelené listy s růžovým krajem, světle růžové květy, 20 cm
Sedum telephium 'Xenox Rainbow' - "černé" tmavé listy, některé květy červené a jiné zelenobílé, 40 cm
Sedum cauticola 'Lidakense' - velmi nízký druh, který má jen 10-20 cm, kvete dříve, jen asi do září. Má šedozelené listy a růžovofialové květy.

Rozchodníky jsou ideální květinou do suchých míst, na vyvýšená místa. Nepotřebují moc vody, jsou nenáročné. Stříhají se zásadně až na jaře pominou mrazy, protože mají duté stonky. Dejte si pozor, abyste je nevylomili a nepoškodili mladé puky.

Zdroje obrázků:

Łukasz Rawa from Warsaw [CC0], via Wikimedia Commons", https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dżu_Dżu_Garden_-_Flickr_-_Łukasz_Rawa_(9).jpg
Aster linosyris - Goldilocks aster - growing with Sedum telephium 'Purple Emperor', GAP Photos/Howard Rice, https://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?view=aster-linosyris--goldilocks-aster--growing-with-sedum-telephium-purple-emperor-&imageno=492049
Sedum telephium 'Herbstfreude' with Aster linosyris, GAP Photos/Martin Staffler, https://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?view=sedum-telephium-herbstfreude-with-aster-linosyris-&imageno=440700
Seedheads of Anaphalis triplinervis 'Sommerschnee' and Sedum with Carex testacea - Trentham Gardens, Staffordshire, October, GAP Photos/Jo Whitworth, https://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?view=seedheads-of-anaphalis-triplinervis-sommerschnee-and-sedum-with-carex-testacea--trentham-gardens-staffordshire-october-&imageno=208739
Clive Nichols, via Flickr, https://www.flickr.com/photos/clivenichols/3989258361/in/photostream/
Plant Combination: Aster ‘Purple Dome’ and Sedum ‘Autumn Joy’, Karen, http://www.karensgardentips.com/top-plant-picks-for-the-garden/plant-combinations-top-plant-picks-for-the-garden/plant-combination-aster-purple-dome-and-sedum-autumn-joy/
vervegardendesign, via Instagram, https://www.instagram.com/p/BoCGXKAlsgX/
Stefan.lefnaer, https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ce/Galatella_linosyris_sl16.jpg

Po akébii pokukuji už dlouho. Má ji v zahradě kamarádka a často se k ní stočí hovory, protože ji mají popnutou na treláži u terasy. Její půvabné listy poskytují hezké soukromí v létě. No a na jaře, to jsem chodila čichat, jestli opravdu voní po čokoládě, jak se o ní říká. No, po čokoládě fakt ne, ale intezivně voní, o tom žádná. Navíc každý druh voní jinak, kamarádka má dva propletené do sebe, takže se vůně nakombinovala dohromady jako hezký a jedinečný parfém. O tom, že stoprocentně půjde do naší zahrady, ale rozhodlo loňské září. Kamarádka mi totiž donesla toto:

Exoticky vypadající ovoce může klidně růst i v zahradě kolem 500 m n. m.

Půvabný, až exoticky vypadající plod akébie. Fialkový... ale druhá akébie jí plodí plody se zeleným obalem. Hledaly jsme si na internetu, co se z toho vlastně jí a jak se to jí. Vykousnout tu vnitřní "želé" část, vychutnat si sladkou exotickou příchuť a vyplivnout semínka. Super. Chutnala mi natolik, že ji chci pěstovat, abych mohla zkoušet, jaké recepty s těmito plody vymyslím. Tak začalo moje pátrání, jak že se ta akébie pěstuje, kde ji sehnat a jakou odrůdu vybrat.

Akébie na treláži u kamarádky koncem dubna. Je to opravdu krásná popínavka.

V zahradnictvích u nás v republice jste bohužel většinou jen rádi, že vůbec akébii seženete, natož si vybírat odrůdu. Když už, tak prodejci alespoň rozlišují tři druhy, které se u nás pěstují. A někteří k nim uvádí nakonec i odrůdu:

Akébie pětičetná (Akebia quinata) – listy tvoří pět pěkně zelených oválků, celá plocha popínavky je poměrně hodně dekorativní. Barva květů a barva plodu se mění v závislosti na jednotlivé odrůdě a odrůd už je na světe docela velké množství, u nás zatím jen pár. Vůně květů se liší taktéž podle odrůdy, nejčastěji se připodobňuje vůně akátům, voní intenzivně navečer. Plody se obvykle jedí, až v momentě, kdy puknou. Nepodařilo se mi najít informaci, jestli se plody chuťově mezi jednotlivými variantami liší.
- Shirobana, Abiflorus, Leucantha, White Chocolate – bílé květy, světle zelené až bílé oplodí plodů
- Chocolate Vine – fialové oplodí
- Purple Bouquet – krásně fialově zbarvené květy, fialové oplodí, uvádí se jako "kompaktněji" rostoucí
- Rosea, Silver Bells – stále spíše fialové květy, ale vůbec nejsou syté, jen lehounce zabravené, nerozvité jsou bílé, má fialové oplodí plodů, udává se vůně více po vanilce
- Variegata – jedná se u kultivar s bíle panašovanými listy, světle fialové květy, fialové oplodí plodu, udává se kořeněná vanilková vůně
Akébie trojčetná (Akebia trifoliata) – listy tvoří tři takové trojúhelníkovité, lehce zvlněné listy. Květy purpurovo nahnědlé. někde se uvádí, že tyto nevoní, většina zdrojů ale píše o vůni s kořeněným skořicovým podtextem. Co se týká plodu, měla by být chutnější, více dužniny, méně semen, lahodnější než pětičetná. U tohoto druhu se na puknutí nečeká, obvykle nepuká. Plody mají fialové oplodí. Je méně choulostivá na vymrzání.
Akébie pětilistá (Akebia x pentaphylla) – je křížencem předchozích dvou akebií, měla by mít opět velmi dobré plody, fialové oplodí.

Samozřejmě budu asi usilovat především o tu trojčetnou, protože by měla být chutnější. S plody to ale vůbec není jednoduché. Nejprve se pár let (tři až pět) čeká, než vůbec rostlina začne kvést. A i když už rostlina kvete, na diskuzích se ve většině případů dočtete, že plody nejsou žádné a nebo lidem opadají. Diskutující se nakonec shodují, že i když je akébie jednodomá a mohla by se opylovat sama, potřebuje k opylení ještě jinou akébii. Stávají se případy, že plodí i jen jedna akébie (a prý v okolí nikde jiná není), ale dvě různé akébie jsou jistější.
Dalším problémem je sehnat opravdu dvě "různé" akébie. Ještě před sedmi lety prý tady koloval nejčastěji po republice jen jeden klon a tedy o dvě různé akébie vůbec nešlo. No a když už máte dvě akébie, měli byste si hýčkat něco, co je bude opylovat. Květy hmyz prý tolik nelákají, mají málo nektaru. Někdo udává, že mu akébie opylují čmeláci. Když dlouho nejsou plody a nic na květy nelítá, můžete zkusit vzít na pomoc štěteček a opylovat ručně. A pak ještě musíte doufat, že květy zvládnou případné jarní mrazíky bez úhony. Takže sečteno podrtženo, snaha o zajištění plodů asi chvíli zabere a má nejistý výsledek.

Detail květu akébie. Bohužel u kamarádky nevím, které odrůdy má, jisté je to, že jde o dvě odlišné odrůdy (jiná barva plodů, jiná vůně květů)

Jestli přemýšlíte, zda za to ty divné plody vlastně stojí, tak mně ano. Jedla jsem jen tu zvláštní slizovitou dužninu. Černá semínka se nejí, ta jsem plivala ven. Příště bych zkusila du dužninu propasírovat a dát do nějakého smoothie či na ochucení zmrzliny nebo krému, tak mám šanci, že by ji ochutnaly i návštěvy. Co se týká chuti, nejvíce se mi líbí připodobnění "chutná jako kombinace banánu, maracuji a kokosové vody" a nebo "chutná jako něco mezi angreštem a mučenkou". Prostě sladká exotika v puse.

I kdyby vám o plody nešlo, tak akébie je jednou z velmi zajímavých popínavek. Zvládá dobře i polostín, jako většina popínavek potřebuje mít víc vlhko a nemá zrovna v oblibě holomrazy a silný vítr, když je mladá. I když je rostlina mrazuvzodrná do mínus 28, mladé rostliny na zimu raději u kořenů přikryjte chvojím. Co se týká výšky a velikosti, tak akébie není žádný troškař, pokud ji nějak nezastřihujete, vytahuje se do výšky několika metrů, podívejte třeba na tuto: http://botany.cz/cs/akebia-quinata/. Nese to s sebou někdy i nevýhodu lehkého vyholování zespod. Na podzim si prý nijak nezabarvuje, listy se drží, jak nejdéle to umí, a pak prostě spadnou. Na škůdce (až na svilušky) obvykle netrpí a nejsou známy ani žádné typické choroby.

Už když akébie raší, jsou vidět budoucí květy. Na fotografii vpravo je vidět, že šlahouny jsou silně provlečené treláží a je téměř nemožné ji třeba natřít.

Pro mne je ještě důležitá informace, že ji lze prý po pár letech vždy razantněji seříznout a nevadí jí to. Bude se omotávat kolem dřevěného sloupu na dětskou houpačku, takže bychom ocenili, kdyby bylo možné se alespoň jednou za čas ten sloup natřít.

Máte zkušenosti s akébií na zahradě? Jaké máte druhy? Plodí? Zatím jsem nenašla odpověď na to, jestli mohu pořídit jednu akébii trojčetnou a jednu pětičetnou a zda se i takto budou opylovat...

Další zajímavé texty o akébii:
https://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/tajemna-vune-akebii-se-nese-jarnim-vecerem-provoni-i-vasi-zahradu/
http://www.magazinzahrada.cz/rostliny/liana-s-vuni-cokolady-ozdobi-dum-i-pergolu.html
http://www.kiwiforum.cz/forum/viewtopic.php?f=6&t=402&sid=e7383d65fe59a742497cbfb7e3cb1093
http://diskuse.nachvojnici.cz/viewtopic.php?f=37&t=617
http://tropik.forumczech.com/t255-rod-akebia-akebie
recept na vařené výhonky akébie: http://www.paukertova.cz/view.php?cisloclanku=2014020022
http://www.tropik.cz/product.php?id_product=1074
http://databaze.dendrologie.cz/index.php?menu=5&id=76
http://tropik.cz/product.php?id_product=1249
https://www.instagram.com/p/BZML1dIHlrm/

Konečně jsem se zvládla poprat s pěstováním vinné révy a začala mi plodit. Rýsovaly se mi krásné hrozny, kuličky tmavly a krásně se nalévaly. Jasně, že jsme se chodila budoucí úrodou kochat a představovala, jak si z nich uděláme mošt (jsou to moštové odrůdy), nebo použijeme při vaření, či sníme jen tak (ta obrovská zrníčka v moštovkách nám tolik nevadí). A těšila jsem se, až se na instagramu budu chlubit krásnou fotkou celé řady vinné révy s okouzlujícími modrými střapci, kterou znám z knih či pinterestu. A kdo někdy pěstoval vinnou révu, už nejspíš tuší, jak se to celé trochu zvrtlo.

Těšila jsem se na krásné fotky hroznů přímo na keři, ale od chvíle, kdy začaly modrat, vypadala naše vinná réva nějak takhle.

Věděla jsem, že úrodu bobulovitého ovoce, a tedy i hroznů, na zahradě ohrožují ptáci. Jenže jsem to nebrala tak vážně. "Tady mi to přece tolik nehrozí, pěstuji pro ptáky i různé trvalky na semínka a bobule černého bezu apod., když si sem tam zobnou kuličku, přece se nic nestane... navíc jsme okrajová oblast pro pěstování hroznů,..." Jenže domlouvejte se s těmi ptáky na tom, aby si zobly jen čtyři kuličky z každého hroznu. Nějaká dohoda, smluvní podmínky, komunikace... no to je v mém případě samozřejmě utopie. Tímto samozřejmě nechci shazovat alternativní směry a nějaké možnosti a snahy o mimoslovní komunikaci se živočichy a i věřím, že to prostě někomu nějak funguje, ale to není nic pro mne. Já ani nevím, co bych těm ptákům "říkala", je mi celkem jasná jejich situace a jejich "argumenty". V místě, kde bydlíme, je tak sedm okrasných zahrad na jednu jedlou a plnou plodů. To je jako bufet s chladivými nápoji někde na poušti. Bije to do očí. Je jasné, že si chtějí taky zobnout úrody a tu naši mají na očích, protože jinde jsou často převážně jehličnany či okrasné keře, jejichž plody ptákům nechutnají.

Jenže naše zahrada je maličká a já nehodlám napravovat ekologické problémy krajiny, biodiverzitu v okolí, absenci remízků a všechny další problémy místního ptactva. Já chci svoji úrodu pro své dítě. Takže bylo jasné, že zkusíme hrozny nějak chránit. Minimálně ty, co nám po náletu ptactva zbyly.

Hrozny, které byly nejvíce na slunci, brzy dozrávaly a vypadaly nejvíc lákavě, zmizely jako první.

Vzala jsem, co bylo po ruce – zbytky netkané textilie – a začala obvazovat hrozny, které nám ještě zbyly. Jenže se objevil další škůdce, který si svoji svačinu začal vehementně bránit – vosy. Nabodávají plody a po jejich "akci" zůstavají na slunci akorát seschlé hrozinky a ve stínu začínají nabodané bobule v deštivějším počasí hnít. Vosy byly zalezlé uvnitř hroznů a dalo mi práci je vyklepat a dostat ven spolu s desítkami škvorů. Odstranila jsem napadené kuličky a hrozny obalila netkanou textilií a zavázala a myslela jsem si, jak pěkně jsem situaci vyřešila. Už jsem si začala v hlavě rýsovat plán, jak s pomocí mé kamarádky vymyslíme a ušijeme z netkané textilie nějaké stahovací pytlíky na hrozny...

Hrozny ovázané kusy netkané textilie. Proti ptákům dostatečné, proti vosám ani omylem.

Jenže chyba lávky, netkaná textilie byla proti vosám slabý kalibr. Mé nadšení z omotávky hroznů trvalo přesně týden, než jsem v jednom takovém obalu našla vykousanou díru. A vosy nalezlé uvnitř, kde jim bylo fajn a teplo a vesele hodovaly. Přičítala jsem to charakteru netkané textilie, prostě se snadno trhá. Doma byl jeden rozbalený balík záclon z Ikea, těch nejlevnějších za stovku, průsvitné, vzdušné, ale celkem hustá síťovina, takže vosy neměly kudy prolézt. Vzhledem k ceně jsem je nastříhala a opět hrozny ovázala a doufala v to, že 100% polyester prostě neprokoušou. A počty vos jsem ještě zkusila trochu zredukovat koupeným lapačem vos. Jsme s manželem v podstatě abstinenti, ale pro tento účel jsme se zásobili pivem. Jako naprostí neznalci jsme se rozhodli, že si vosy na našem pozemku naposledy před smrtí nejspíš rády dají Svijany a to také dostaly. Doma probíhaly i rozhovory typu: "A dáme těm vosám zbytek piva do lednice, nebo raději zkvasit na slunci? Co myslíš, že jim víc bude chutnat?".

Jestli čekáte vítězný a veselý konec, nestalo se tak. Pivo vosami vypito, část jejich popupace utopena a zbytek těch, které holt mají raději víno než chmelový mok, se prostě opět do pár dnů bez problémů záclonami prokousalo:

Vosy si pochutnávaly nejen na mých hroznech, ale nepohrdly ani nejlevnější záclonou z Ikea.

Tak nezbylo než ostříhat zbylé hrozny, vyklepat všechny vosy a na posezení naši úrodu sníst. S pusou plnou hroznů jsem potom povolala na pomoc internet. Přece toto někdo už musel řešit! Jdu na to hrozně moc amatérsky, musí přece existovat nějaké pytle na hrozny, které vosám odolají. A taky, že asi existují, podle této diskuze: https://www.zahrada.cz/forum/reva-vinna/jak-uchovat-hrozny-vinne-revy-357551/ Prodává je pan Ivo Kotrle za báječnou cenu 2 Kč za kus na svých webových stránkách: http://wine.webgarden.cz/rubriky/pytliky-na-hrozny a já jen doufám, že je opět bude mít. Zatím mi jen psal, že neví, jestli se vůbec další dodávka uskuteční. (Pan Kotrle už mi neodpovídá a pytle na hrozny nemá. Nicméně nově je jde koupit tady: https://sacek-organza.cz/content/35-ochrana-hroznu. Objednávám a uvidím jak to zvládnou. Dám vědět.)

Doufám, že ještě budou, chci si tento "zázrak z Ukrajiny" taky vyzkoušet. Nicméně, jak bylo zmíněno v diskuzi a jak radí přímo pan Kotrle i další pan z diskuze, hlavní trik je především v načasování. Je potřeba dát ochranu proti vosám na hrozny dříve, než začnou zrát. Jakmile už vosy cestu k chutným hroznům znají či je třeba lákají prasklé hrozny, prokoušou se záclonami. Snad ukrajinské pytlíky neprokoušou, pevně doufám. Tyhle naše krásné hrozny totiž za to shánění ochrany a trable, co s nimi řeším, prostě stojí:

Příští rok si úrodu snad už lépe pohlídám.

Révu mám vysazenou už tři roky jen tak bez zásahů, neboť s těhotenstvím a malým synkem nějak nebyl čas ji "řešit" a navíc téměř nerostla. Při čtení knih i článků mi z toho všeho šla hlava kolem a pořád jsem nechápala způsob zapěstování, ani jednotlivá vedení, nic. Ale tenhle rok se konečně začínám révě na zahradě trochu věnovat.

Sepsala jsem si pár zásadních poznatků, které by laik měl vědět, než se pustí do vybírání, hledání, složitých návodů a z pojmů "očka", "osečkovat" či "kordón" mu vše přijde jako ze španělské vesnice. Pokud v odborných textech tápete a vlastně vám jde jen "o pár sazenic na chuť", zkuste si nejdřív přečíst něco od amatéra, který se v tom snaží vyznat. A kdo se vyzná, ten mne kdyžtak v diskuzi opraví, pokud něco píšu špatně.

Moje pokusné révové vedení.

Obecně o pěstování révy
Vinná réva je popínavka. V přírodě by se přirozeně pnula po jiných stromech dál a dál a plodila na nových výhonech vyrůstajících z loňského dřeva. Jenže tento přirozený způsob se moc nehodil lidem, kteří její chutné plody chtěli ve velkém pěstovat na výrobu vína. A tak vznikaly různé způsoby a vychytávky, jak docílit co nejlepší úrody v daných klimatických podmínkách. Už z tohoto vyplývá, že pěstovat révu líným způsobem "zasadit a nechat žít" nebude dlouhodobě vést k výsledkům. Minimálně ne v našich končinách. Spíše je lepší sklonit se před roky prověřenými způsoby našich předků a nastudovat si nějaký ten speciální fígl na pěstování.

Správné místo
Původní místa vinné révy hledejte rozhodně na jihu. I u nás přirozeně roste především v lužních lesích. Proto jí svědčí slunné místo s teplou půdou, chráněné před severními větry, ale s občasným mírným průvanem, aby osychaly listy a netrpěly chorobami. Problémy mívá v mrazových kotlinách. Sedí jí chráněné jižné svahy, chráněné místo u jižní zdi domu, pergola směřovaná na jih. Když takové fajn místo najdete, nemusí vás pak až tak moc trápit nadmořská výška. Stačí si pak sehnat sazenice od někoho, kdo pěstuje vinnou révu ve vyšší nadmořské výšce, u nás se na to specializuje například pan Jedlička (http://www.revajedlicka.cz/). Ideální je podívat se po okolí a po sousedních zahradách. Já šla do pěstování révy v cca 490 m n. m. právě po tom, co jsem uviděla krásné hrozny v jedné zahradě při procházce naší vesnicí. A pokud chcete o pěstování révy v nevinařských oblastech vědět více, doporučuji PDF přímo od pana Jedličky:
http://www.revajedlicka.cz/resources/publikace_a_vystavy/publikace/knihovnicka/reva-knihovnicka.pdf

Výběr správné odrůdy
Jedním z hlavních kritérií, které by vás jako laika mělo zajímat, je, zda je réva roubovaná. Roubování na odolné podnože je nutné od té doby, co tady řádil révokaz (mšička révokaz – škůdce vinné révy). Pravokořenné sazenice (tj. ty, které si můžete o nějakého známého nařízkovat a připravit podle návodů sami) si mohou dovolit pěstovat jen zahradníci v opravdu vysoce okrajových chladných nevinařských oblastech naší republiky, tam je totiž prý mšičce révokazu zima. A nebo ti, kteří chtějí experimentovat a zkoušet. Například v propustných písčitých půdách révokaz neřádil a občas se něko zamýšlí nad tím, jak by s ním šlo bojovat jinak (např. text zde).
Další kritérium obvykle je, zda moštovou odrůdu, nebo tu stolní. U moštové šlechtitelé sledovali především obsah cukru a aromatických látek. Bobule jsou maličké, se spoustou pecek, hodně silně aromatické, ideální na výrobu vína a moštů. A nebo pro opravdové labužníky, kterým přijdou hrozny z obchodů všechny mdlé.
Naopak stolní odrůdy jsou šlechtěné kvůli přímé konzumaci, takže jsou hrozny velké, sladké a s pevnou dužninou. Obvykle se z nich ale nedělá víno a ani ten mošt. Mnohdy bývají méně odolné a méně mrazuvzdorné. Je potřeba volit takové révové vedení, aby mělo co nejvíce starého dřeva.
Lidé z nevinařských oblastí ještě musí více sledovat, zda se odrůda pyšní slovy "mrazuodolná" a "odolnější" a spíš vybírají z těch, které dozrávají dříve. Já si v naší nadmořské výšce 490 m n. m. jednoduše nechala poradit od prodejce sazenic (u mne to byl právě pan Jedlička).
Co se týká počtu sazenic, můžete si koupit třeba i jen jednu, réva je totiž samosprašná. Pokud jich na zahradu plánujete víc, je dobré si rozmyslet, jaké vedení révy - tj. samotný způsob efektivního pěstování révy - vlastně chcete zkoušet. Podle toho se odvíjí totiž vzdálenost sazenic od sebe.

Dobře ji zasadit

Bez pořádné přípravy půdy nám
moc nerostla.

Tak přesně v tomto bodě jsem udělala zásadní chybu. Prostě jsem jen révu dala do země a to je vše. Žádná příprava, nic. A pak jsem se divila, že mi po tři roky nevyrosla výš, než na 40 cm a snaha o zapěstování jakéhokoliv vedení révy byla vlastně nemožná. Je dobré si tedy na začátku uvědomit, že réva se sází na dlouhé roky a péče věnovaná sázení se mnohonásobně vrátí později.
Na každou maličkou sazenici se v první řadě kope obrovská díra, minimálně metrová. A zpět do díry má jít dobrá půda obohacená o dobře vyzrálý kompost. Pokud se podíváte na jakýkoliv návod na sázení révy, vždy zjistíte, že se sazenice nejdřív musí alespoň na 24 hodin do vody a potom je potřeba zkrátit kořeny na cca 10 cm. To totiž výborně podpoří tvorbu nových kořínků a správné zakořenění, proto se to dělá.
Všimli jste si, kde je na sazenici místo tzv. roubu? Takové tlustější místo, kde je srostlé napojení podnože a vybrané révy. Tak toto místo má být 5 cm nad povrchem, když révu sázíte. Mnoho prodejců vám to usnadní a celých těchto cca 5 cm zavoskují, aby místo nevysychalo. Tento vosk nestrhávejte, sazenici zasaďte tak, aby voskovaná část vyčnívala z půdy. A zasazenou révu pořádně zalijte.
Četli jste si různé návody na sázení a zarazilo vás tam zkracování vršku sazenice na 2 očka? Mne jako laika to tenkrát zarazilo, zvlášť když jsem koukala na zavoskovanou sazenici a vůbec nevěděla, co s tím :-). Vězte, že ty zavoskované jsou už připravené. Mně docela mi trvalo, než jsem zjistila, že "očka" jsou vlastně ty viditelné pupeny, ze kterých na jaře mají vyrašit nové výhony. Celkem hezky a názorně je to sázení vidět na této prezentaci a stejně tak i to zkrácení nevoskované sazenice: http://www.slideshare.net/vinnareva/vsadba-vinn-rvy

Nakonec ještě tu vyčnívající část révy zasypejte opatrně hlínou a vytvořte takový kopeček, tzv. hrůbek. Toto je opatření především proti mrazům a jarním mrazíkům, u nás v České republice je dělat musíme. U nevoskovaných sazenic chrání hrůbek vinnou révu navíc před vysycháním, voskované sazenice nevyschnou právě díky vosku.

Takhle jsme zasázeli révu my, pod hrůbkem z hlíny je zahrabaná, aby nezmrzla. Kameny jí potom mají akumulovat teplo.

V druhé části článku se pustím do výběru vedení révy, odstraňování tzv. rosných kořínků, zapěstování vedení a vůbec celou tu péči od té chvíle, co vám začnou z půdy koukat první zelené révové výhony.

Přesně teď začíná doba, kdy pokukuji po prodejcích jarních cibulovin a přemýšlím, jaký nákup by náš napjatý rozpočet (akorát jsme se přestěhovali a pořád dokupujeme potřebné věci) mohl třeba dovolit a případně už i něco sázím. Loni touto dobou jsem sázela krokusy a narcisy a jaro bylo díky nim krásnější. Na druhou stranu ale musím přiznat, že jsem taky sázela skalní tulipány, podzimní šafrán setý a lilie a z těchto nevyrostla žádná. A tak nezbývá, než se trochu ponořit do tématu a zjistit, jak se správně vlastně ty cibuloviny sázejí. A podělit se s vám o to, co jsem již stihla udělat při sázení špatně.

Tak takhle vypadaly cibulky šafránu. To jsem ještě nevěděla, že mám raději cibulky vždy sázet v rukavicích.

Vhodná doba

V první řadě byste si měli vybrat vhodnou dobu. Každá z cibulovin má jiné nároky na teplotu půdy a tak. Narcisy a sněženky se vysazují už koncem srpna, hyacinty spíše v říjnu. Což se ale blbě dělá, když tak jako já, chcete vzít všechno v jedné objednávce kvůli poštovnému. Loni jsem přibalila lilie k narcisům a sázela ve stejnou dobu a to byl nejspíš důvod, proč lilie nakonec uhnily.

Objednat různé druhy cibulovin v jedné objednávce? To nemusí být vždy nejlepší nápad.

Doporučuji objednávat cibuloviny v době, kdy už trochu pršelo a trávník, do kterého je chcete sázet, nebude jako beton. Rýt stovku děr do ztuhlé půdy je přesně ten moment, kdy byste už cibuloviny nechtěli příště ani vidět. Věřte mi, prošla jsem si tím. Dva dny jsem nemohla hýbat s rukou a měla mozoly.
Poznat vhodnou dobu na sázení je tak trochu alchymie. Zasazené cibuloviny musí stihnout dobře zakořenit do příchodu mrazů, takže je nemůžete sázet moc pozdě. Na druhou stranu potřebují chladnou půdu, protože v té srpnové, hodně prohřívané, se tzv. "zpotí" a hrozí jim houbové choroby. Spoléhat se na články na internetu je matoucí, jednou napíšou, že se narcisy mají sázet v srpnu, aby dostatečně zakořenily, jindy, že na první polovinu října, kdy už jim nehrozí ty houbové choroby, které by je ničily.
Jestli chcete znát nějakou moji radu, tak já se po pár sázecích zkušenostech snažím čekat, až se v průběhu září ochladí a zaprší a v tu dobu pokud možno co nejdřív cibuloviny sázím.

Kam a jak sázet?

Jak vybrat vhodná místa pro které cibuloviny, to by bylo na několik článků. Dopředu si zjišťujte a zjišťujte. Obvykle je pro krásné kvetení potřeba dostatek slunce, ale ne příliš, aby se v létě cibulky nepřehřívaly. Je potřeba, aby cibuloviny měly dostatek vláhy, ale zároveň nestály ve vodě a nehnily. Výborným místem bývá plocha pod listnatými stromy, kde na jaře svítí dost slunce, ale v létě nedochází k přehřívání. Nevhodné, alespoň na naší zahradě, je suchý slunečný svah. V něm se mi nepodařilo pěstovat šafrán.

Suchý svah asi nebyl pro šafrány zrovna to pravé.

Na samotné sázení si vždycky připravím rukavice, dostatek kompostu a písku a lopatku. Rukavice jsou u mnoha cibulovin potřeba kvůli kožním reakcím, hlavně na hyacinty byste holýma rukama vážně sahat neměli. Lopatkou vyhloubím dostatečně hlubokou díru (dle návodu, každá cibulka i odrůda to potřebuje trochu jinak) a naspod dám vrstvu písku jako drenáž, aby cibulka nezahnívala, když bude hodně pršet. Pak přijde cibulka, nejlépe prý špičkou lehounce zboku, aby do ní nezatékala voda. A zbytek díry zasypat kompostem. V trávníku má nahoru přijít ještě "vyrytý" drn trávy, ale ať jsem se kdykoliv snažila jakkoliv, ta vyrytá tráva se mi nikdy už pořádně neujala. Já díry po cibulovinách v trávníku jednoduše osévám osivem a neřeším to.

Letos nově založený kousek klasického trávníku vypadá po sázení cibulovin dost hrozně. Samé prohluně a dosypaná hlína. Ale na jaře se to srovná, jakmile vyraší nově zasetá tráva. Zatím se mi nijak jinak sázet cibuloviny do trávníku nepovedlo.

Péče o cibuloviny

Loni jsem cibuloviny zasadila a tím to pro mne celé skončilo. Nevěděla jsem, že by po zasazení měla přijít ještě nějaká péče. Dá se samozřejmě říct, že to někdy nemusí vadit. Jestli jste si všimli v některém ze starších příspěvků, na jaře jsem neměla nouzi o krásné krokusy a narcisy. Ale spoustě jiných nakoupených cibulovin se bohužel nedařilo a nepřežily.
Letos jsem tedy poučená a už vím, že v případě suchého podzimu je potřeba tento první podzim cibulky zalévat, aby zvládly dobře zakořenit. A druhá užitečná rada se týká první zimy. Po zasazení byste cibuloviny měli zakrýt mulčem (slámou, chvojím, přirozeně listím pod stromy, štěpkou a pod.), aby je nevytáhl mráz a byly v pořádku připravené na jaro. Je jasné, že krokusy uprostřed pěstěného trávníku asi zakrývat nebudete, jinak by to schytal právě trávník. Ale v záhonu či pod stromy dbejte alespoň na pěknou vrstu podzimního listí. Pokud to ale s mulčem přeženete a na jaře jej nějak neodstraníte (např. chvojí, silná vrstva štěpky), rašící listy se vám mohou vybělit.

Slabším mulčem narcisy prolezou, silný mulč raději na jaře odstraňte.

Vynechala jsem rady týkající se moření a ochranných košíků proti hlodavcům. Přiznávám se, že o domácím moření nevím absolutně nic a riskla jsem sázet cibuloviny bez něj, respektive se spoléhám, že cibulky nějak chrání prodejci. Poraďte mi kdyžtak v diskuzi, pokud je to stěžejní krok, kvůli kterému mne trápí neúspěchy s pěstováním některých cibulek.
Ochranné košíky proti hlodavcům nepoužívám, protože sázím jen takové cibuloviny, které mohou v zemi zůstat napořád. Nechci si zanášet svouji zahradu plasty v půdě, pokud to není nutné. Zároveň s tím se snažím vybírat takové cibuloviny, které podle diskuzí hlodavcům až tak moc nechutnají. Navíc prý plastové kryty a síťky hlodavcům stejně neodolají, jistotou je prý jedině tzv. kraličí pletivo.

Specifika sázení některých cibulovin:

lilie – hloubka sázení se velmi liší dle odrůdy, nevěřte obecným návodům a raději se shánějte po návodu k druhu, který jste si vybrali. I doba se doporučuje pro různé druhy různá. Stejně tak některé odrůdy vyžadují více kyselou půdu, jiné naopak vápenitou. Místo vybírejte chráněné před poledním silným sluncem. A nedivte se, že některé druhy stihnou ještě do podzimu vytvořit přízemní růžici listů.
narcisy – potřebují delší dobu k zakořenění. Na jaře raději odstraňte silný mulč, aby se listy nevybělily.
tulipány – šlechtěné druhy hodně chutnají hlodavcům a je vhodné je raději zkusit nějak chránit
řebčíky – je lepší sázet je jako solitéry, mají hodně rozsáhlý kořenový systém
okrasné česneky – opět se velmi liší doba sázení podle vybrané odrůdy. Některé druhy prá velmi trpí na houbové choroby, je vhodnější je prý sázet později, třeba až v listopadu.
hyacinty – je potřeba je na podzim zalévat a zasadit je do polostínu, aby se v létě nepřehřívaly, bývá potom i nutné přihnojování.
modřence – dobře snáší suchá místa. Do zimy jim obvykle stihnou ještě vyrašit listy, ale jsou plně mrazuvzdorné, takže to nevadí.

Tak ať se vám daří mít jaro krásné a nepřicházet zbytečně o drahé zakoupené cibulky, jak se to párkrát stalo mně.

Tento rok mám ve znamení květin. Od jara sázím, sázím, sázím. Konečně. Kromě toho, že je to jedna z věcí, kterou prostě my ženy děláme (mnohé prostě zbožňujeme květiny, jejich vůni, jejich krásu) a tak nějak se to ode mne dalo čekat... mám ještě jeden vznešenější a vyšší cíl. Chci postupně volná místa, co půjde, na své zahradě osázet a dosázet různými květinami, abych pomohla včelám a čmelákům!

A včely vážně potřebují pomoct. V dnešním světě plném monokultur na polích i v lesích, se stále zákeřnějšími pesticidy, které se dostávají až do pylu a nektaru, a vůbec ve světě, kde buď kvete celé pole či sad a nebo nic, to mají včely opravdu hodně těžké. Mizí. Nevím, jak moc to probíhá u nás, ale například v USA mizí opravdu ve velkém. Paní Marla Spivak má o tom celé velmi působivé video na TEDu (zapněte si v rohu titulky na české, pokud potřebujete, jsou tam):

(Kdyby vám video nefungovalo, najdete jej pod odkazem https://www.ted.com/talks/marla_spivak_why_bees_are_disappearing?language=cs)

Nemám moc ráda nářky nad světovými problémy a konstatování, že je něco špatně a čekání na politiky či vyšší moc a tak. Nerada slýchám nářky nad tím, že bez včel nebude ovoce ani většina zeleniny a nemám ráda depresivní náladu. Každé zjištění o nějakém velkém (světovém) problému a špatné věci mne tak trochu sráží na kolena tou bezmocí, že s tím jako jedinec prostě nic nezmůžu. Mám raději lidi, kteří představí nejen problém, ale i nápad, co každý jedinec může udělat, aby se něco změnilo. A právě paní Marla Spivak mi ten nápad a výzvu ve svém videu dala. Každý může něco udělat, stačí sázet (medonosné) květiny! Na zahradu, na balkon, na veřejná prostranství, darovat a zasadit květiny kamarádům do zahrad, guerilla gardening i oficiální sázecí akce v městech, vesnicích.

Jen toto, říkáte si? Ano, jen toto. V dnešním světě bez květin je každá medonosná květina pro včely prostě podklad. Především v době, kdy jim odkvetlo místní řepkové pole. A vůbec jakékoliv květiny s pylem a nektarem, které kvetou v různou dobu. Ač je naše zahrada malá, s květinami to bude malý, ale příjemný včelí bufet rodinného typu mezi poli a některými sterilními a "pouze" zelenými zahradami.

U své tchýně na zahradě už vidím, jaké skvělé výsledky to má. Má zahradu s květinami – narcisy, macešky, růže, šuškardy, čilimníky, šeříky, vajgélie a především spousty a spousty levandulí a perovskie. Čmeláci jí nocují na stěnách domu, aby měli hned ráno co nejkratší cestu na exkluzivní levandulovou mňamku. Včely si dělají přes její zahradu letecký koridor. A místní i procházející turisté jeden po druhém nakukují do její zahrady ze silnice, protože kvetoucí zahrady, těch už tolik v dnešní době asi není. A lidi prostě mají květiny rádi.

(Doplněno po letech: tak tato idylka a podpora hmyzu je už jen vzpomínkou. Tchýně, která bydlí vedle nás, se zhlédla v zahradě plné jehličnanů a většinu kvetoucích květin vykopala a dala pryč. Pryč jsou ti čmeláci i včelky a motýli. O to víc musím sázet květiny já... )

Já už mám přírodní zahradu s většinou jedlých rostlin, stromů a keřů a nějakou tou zeleninou. To je dobré pro mne a pro moji rodinu. Ale když do tohoto místa prostě ještě doplním pár medonosných květin, bude z mé zahrady místo dobré nejen pro moji rodinu, ale pro celou oblast. A jestli se ptáte, co jsem letos sázela, tak z těch medonosných levandule, perovskie (Doplnění: prý není pro včely vhodná, pro jejich larvy je pyl nestravitelný), čistec, kyprej, rozrazil klasnatý, hvězdnice, tařičky, mateřídoušky, hlaváč, verbenu, večernice, srdcovku, prvosenku jarní, dračík, krokusy, narcisy, fialky, řebříček, lnici, řetězovku. Rostlinku po rostlině, co finance dovolily, protože to přecejen není úplně levná záležitost. A samozřejmě pomůže jedlý trávník a kousek louky. No a příští rok bych ráda doplnila čechravy, žluťuchu, lilie a medovník meduňkolistý.

Zatím musím říct, že včely milují jahodovou mátu, ani se kolem ní nedá projít (a musím si dávat s malým synkem pozor "na včeličky"). Neustále krouží spolu s motýly i kolem verbeny viržinské a kypreje. Je to paráda.

A co vy, sázíte květiny pro včely?

Další inspirace na medonosné rostliny:

http://matela.wz.cz/index.php?clanek=encykl

http://www.zahradnictvikrulichovi.cz/obchod/Trvalky-pro-vcely--cmelaky--motyly

http://www.florianus.cz/produkty-trvalky-vytrvale-byliny/medonosne-trvalky/

Konečně jsem naši aronii (temnoplodec, Aronia melanocarpa) tento rok ochutnala. Několikrát. A nechtějte vědět, jak se mi zkřivila pusa, tohle ovoce opravdu není na konzumaci za syrova. Trpkost se zráním nevytrácela, nýbrž to bylo ještě horší. Nakonec jsem celou aronii prohlásila v září za zralou, otrhala do poslední kuličky (ptáci letos přijdou o pochoutku) a donesla do své kuchyně a vymýšlela, co s ní.

Proč ji vlastně pěstuji? Plody mají pomáhat na vysoký krevní tlak a především obsahují i rutin, který potřebuji pro zdravé cévy (ano, je i v pohance, ale tu až tak moc ráda nemám). A keř se na podzim nádherně barví. Když nic jiného, říkala jsem si, že jeho plody potěší minimálně okolní ptactvo.

Na úvod bych měla podotknout, že nejsem fanoušek pěstování ovoce či zeleniny, která není chuťově nic moc. A už vůbec ne toho, abych takové plody propašovávala do jídla svému muži či synovi jen ve jménu zdraví. Když už něco pěstuji a chci jíst, musím to umět upravit tak, aby jídlo dobře chutnalo a ta plodina, v dnešním případě aronie, hrála v jídlu hlavní roli a ještě všem chutnala. A to byl u aronie oříšek.

Už na diskuzních fórech bylo jasné, že aronie lidi většinou zklamala. Někteří přemíru plodů (i malý keříček plodí opravdu obrovské množství bobulí) řešili zkvašením a výrobou vína, které nakonec příliš neoslnilo a ani jeho výroba nebyla jednoduchá. V buchtách to taky nebylo žádné terno a likér taky nebyl nějak oslavován. Marmeláda byla příliš tekutá, kompot prý nic moc. Příprava kandovaných plodů byla extrémně pracná a z pohledu zdraví žádná výhra kvůli velkému obsahu cukru.

Malá miska (tak půl kila) aronie, k tomu pár šípků, co s nimi?

Pro začátek jsem tedy zkusila výrobu sirupu podle tohoto článku: http://www.prostezdravi.cz/recept-na-sirup-aronie-aneb-cerny-jerab-akci/. Pořádný normálně vařený sirup. Jak píše autorka v článku, existuje i sirup za studena, ale moc dlouho nevydrží, je náročný na hygienu při přípravě a riskujete plísně. A já raději přijdu o vitamín C a pár antioxidantů, které si do těla dostanu jinak, než bych riskovala plísně. Musím přiznat, že mi sirup při vaření nevoněl. Kuchyní se linul takový zvláštní odér a myslela jsem si, že tohle určitě jíst nebudu. Po schlazení ale odér pominul. Vařením bobulky pukly a vylouhovalo se z nich dobře barvivo (jak se to louhuje zastudena nevím). Na zvláštní výraznou chuť jsem si musela zvykat, nabídnout někomu limonádu z aroniového sirupu je možná na první ochutnání moc silné sousto, nicméně v jogurtu, zmrzlině a krupičné i ovesné kaši byl sirup vynikající – dodal jídlům jemnou, ale netypickou chuť a krásnou barvu. Něco, co chcete zopakovat a má to své sezóní kouzlo. Tyhle dobroty chutnaly synkovi i manželovi a myslím, že podávat návštěvám "smetanovou zmrzlinu s aroniovým sirupem" či baštit na večeři "šafránovou krupičnou kaši přelitou aroniovým sirupem" zní luxusně a noblesně.

Na sirup ještě nemáme koupené hezké zavírací lahve, na příští rok musím koupit. Chutnal nám ve zmrzlině i v jogurtu.

Protože ale sirupy v naší rodině téměř nepoužíváme, lahvička z půl kila aronie nám vystačí tak do vánoc. Na další rok se tedy chystám vyzkoušet i další tipy na aroniová jídla, nápoje, dobroty:

Aroniový čaj – ten jsem si zkusila nasušit z pár plodů už letos, pila jsem ho neslazený a chutnal dobře a tak nějak exoticky, necítila jsem žádnou svíravou chuť. Musela jsem jej ale nechat dlouho louhovat. Ve směsi s šípky bude pro milovníky ovocných a bylinných čajů výborný.
Čerstvá aroniová šťáva s jablečným moštem – kombinace jablek a aronie, obojí sklízených v září, se přímo nabízí. Na diskuzích byli lidé celkem nadšeni z kombinace aroniové šťávy a čerstvého jablečného moštu. Aronii připravovali tentokrát za syrova, rukou rozmačkané plody prosypali trochou cukru a na druhý den přes plátýnko vymačkali šťávu (Je podstatné nepoužívat odštavnovač, protože prý naruší ochrannou vrstvu semínek a do moštu se uvolní třísloviny a hořčiny a zkazí chuť.) Jablečný mošt musí převažovat. Nápoj je určený k velmi rychlé spotřebě, až se příště nachomítnu k jablečnému moštu, kombinaci vyzkouším.
Horké jablko s aronií – ohřátý jablečný mošt se nechá chvíli vařit se sušenými aroniemi, skořicí, hřebíčkem a kardamomem. Nápoj se nechá chvíli odstát, aby se aronie vylouhovala, odstraní se aronie i koření a pije teplé. Taky vyzkouším časem.
Aroniové sušenky, müsli tyčinky, granoly a kuličky – na internetu koluje několik anglických receptů na ovesno-aroniové sušenky či müsli tyčinky a granoly do jogurtu právě s příměsí sušených plodů aronie. Obvykle se sušené aronie rozmixují a přimíchají do těsta na sušenky, tyčinky, muffiny, ovocné chlebíčky a podobně. Tohle mne zaujalo, příští rok aronii suším a zkouším. Trochu mi v těch sušených plodech vadí ta zrníčka, tak jsem zvědavá, zda se to v tom těstě ztratí.
Domácí ovocné želé pásky – jablečným sušeným želé páskům by měla dodat chuť a barvu, viděla jsem obrázek, ale recept zatím nemám.
Domácí želatinové bonbony – aronie by jim měla dodat zajímavou příchuť i barvu.

Šípkovo-aroniový čaj chutnal tak nějak exoticky.

A jeden zvláštní tip nakonec: Pár bobulí schovaných v mražáku by na jaře o velikonocích prý mělo zajistit pěknou barvu vajíčkám. Co se týká dalších obvyklých receptů, marmeládu zkoušet nehodlám, odradily mne špatné zkušenosti diskutujících s přípravou a popravdě, nejspíš dám vždycky přednost marmeládě jahodové, až tak moc doma marmelády nepoužíváme. Kandovaná aronie je příliš pracná. Alkohol nepijeme, takže víno a likér pro nás určitě nebude. Aronie není šťavnatým ovocem, semínka uvnitř mi při jídle celkem vadí, takže o kompotu ani neuvažuji.

A co děláte s aronií vy?

Několik odkazů k tématu:

Recept na sirup
Recept na sirup a tipy na využití
Müsli tyčinky s aroniovou marmeládou (anglicky)
Několik aroniových receptů (anglicky)
Článek o aronii
Jablečný rosol z aronie