Jarní květiny a rozkvetlé louky:

Informace o motýlech jsem čerpala z pěkných stránek: http://www.lepidoptera.cz/motyli/.

Další zajímavé články:
http://www.zahradnickykalendar.cz/cs/fauna-na-zahrade/726-zalozte-si-motyli-skolku

Jaké nové blogy o zahradě se mi podařilo za rok objevit?


Především jsem našla velmi pěkný blog pana Pavla Chlouby. Sledovala jsem jej už dříve, ale na dané adrese jej pan Chlouba přestal aktualizovat a já si říkala, jaká je to škoda. A teď jsem jej našla na adrese http://pavelchlouba.blogspot.cz/. Jsou v něm milé články o zajímavých květinách, o pěstování borůvek i nápadech pro zahradu. Vše doplněné velmi pěknými fotografiemi.

Pan Chlouba si vede ještě jeden blog – právě ten původní "Zahradník na cestách", jen je na nové adrese http://www.zahradniknacestach.blogspot.cz/. Zajímavé články o evropských zahradách, městských parcích, Chelsea Flower Show, ale taky třeba květinové výzdobě měst v zahraničí. Tyto příspěvky si nechávám vždy jako takové hezké čtení na víkend.

Autorka blogu "Zahrady mojí duše" spustila další zajímavý blog, tentokrát zaměřený na přípravu chutných dobrot. Hezky a výstižně se jmenuje "Ze zahrady na stůl" a najdete jej na adrese http://zezahradynastul.blogspot.cz/. Těším se, až někdy vyzkouším její fialkový džem (zatím mi na zahradě pořád ještě neroste základní ingredience pro recept – fialky) a salát s jahodami. A taky doufám, že se blog ještě rozjede, poslední příspěvek je z června minulého roku.

O snovém trávníku podle mých představ jsem psala už před více než rokem a půl. Ten náš zatím až tak moc skvěle nevypadá, ještě v něm místo jedlých měkoučkých rostlin převládá hodně plevelů s dřevnatými stonky. A taky hodně pýru.

Především v loňském velmi suchém a vyprahlém létě jsme nechali jetele a plevele vyrůst dost vysoko, skoro až do pasu. Musím uznat, že takový porost opravdu velmi dobře držel vláhu, rozkvetlé jetele byly naprosto obsypané včelami (schytala jsem dvě žihadla), které měly evidentně radost. Menší radost už ale měli z takového šíleného porostu naši sousedé. Vysekali jsme jim cestičku k našemu kompostu (pomáhají nám jej vytvářet, přidávají slupky z jejich kuchyně a další věci) a ta byla samozřejmě krásně zelená, plná trojlístků jetele. Říkali, že kdybychom sekali takto celou zahradu, už bychom ji měli takto krásně zelenou. Já naopak věděla, že ta krásná cestička vznikla jenom díky tomu, že byla obklopená půlmetrovými travinami, které ji krásně stínily a držely vláhu. Kousek trávníku u plotu sousedů jsme totiž měli kosený častěji a tam porost v parném létě hodně seschl a objevila se místy i holá hlína. Na svěží a hezky zelený a měkký trávník si budeme muset spíše počkat, až se na zahradě trochu rozrostou stromy a budou stínit.

Ale abych si jen nestěžovala, musím uznat, že například na jaře jsme si užili krásných pampelišek, v červnu svěží zeleně a na podzim jsme jen vysekali cestičky a ponechali ještě kvést nějaké pěkné luční bílé květy, které lákaly včely a motýly. Naboso jsem si ale ještě do našeho trávníku netroufla, na to je ještě moc brzy. A dál sním o tom, jak asi bude náš trávník časem vypadat – založila jsem si k tomu na Pinterestu hezkou nástěnku půvabných obrázků:

http://www.pinterest.com/zahrada/snov%C3%BD-tr%C3%A1vn%C3%ADk/

Při čtení knihy pana Plobergera mne zaujal jeden tip – nemáme prý vyhazovat rybí kosti. Jsou skvělým zdrojem fosforu a dusíku, takže patří do půdy k podpoře růstu a kvetení rostlin. Jenže v knize už k tomuto zajímavému tématu nebylo nic více, než jen usměvavý autor knihy s ukázkovou rybí kostí v ruce.

Mně ale vrtalo hlavou, jak to vlastně prakticky udělat? Vhodit zbytky vánoční ryby na kompost? To bych se bála, že se o to poperou toulavé kočky, nebo se na zahradu nastěhují potkani a myši. A navíc by se pak s kompostem mohlo špatně manipulovat kvůli bodavým kostičkám. Skladovat kosti doma? To mi taky nepřipadalo moc schůdné, vždyť koš s rybími zbytky je cítit téměř okamžitě. Naši předci znali řešení alespoň pro rybí kosti ze štědrovečerní večeře. Na vesnicích se stalo tradičním zvykem zakopat na Štědrý večer tento fosforem oplývající "odpad" ke kořenům ovocných stromů, aby stromy následující rok dobře plodily. Někdy si říkám, jak na takové tipy naši předkové mohli přijít.  

A tak jsem napsala dotaz do poradny Ekologického institutu Veronica. Hned mi odepsala paní doktorka Helena Vlašínová, autorka knihy "Zdravá zahrada", která se v ekozahradách a přírodním zahradničení vyzná. A nabídla spoustu zajímavých tipů na domácí zpracování rybích kostí pro zahradu, však se do odpovědi podívejte. 

Kde nejlépe na zahradě rybí kosti užijete? Kromě ovocných stromů, ke kterým je zahrabávali už naši předci, potřebují hodně fosforu především rajčata, papriky, kopr, mrkev, hrách, fazole a také jahody. A líbit se samozřejmě fosfor bude i všem květinám, od kterých očekáváme bohaté kvetení. Protože rajčata spíše pěstuji v nádobě na balkoně, přemýšlím, že zkusím rybí kosti místo skladování zapravit přímo do hlíny, která k rajčatům potom půjde, tam by snad taky nemusely smrdět nebo dělat jiné potíže. No, uvidím. Samozřejmě obchody jsou plné hnojiv s fosforem, a to i těch přírodních nebo trochu přírodnějších. Dá se sehnat guano (což je trus nějakých netopýrů), kostní moučka i granulované zkvašené slepičince (ty používaly už "naše babičky", aby jim krásně kvetly letničky v truhlíkách na oknech). A já nevylučuji, že si je stejně nakonec pro jednoduchost nekoupím. Ale myslím si, že je šikovné minimálně trik s rybími kostmi vyzkoušet a nebo o něm alespoň vědět, to až člověk nebude mít třeba peněz nazbyt a přitom bude chtít vypěstovat náročnou zeleninu, jakou jsou rajčata.

Vím, že jednou se z našeho hezkého jezírka stane taková stinná tajemná kaluž. To, až se rozroste buk, který jsme zasadili poblíž a živý plot. A tak mne napadlo se podívat, jak moc se jezírko změní a jaké rostliny vlastně snáší stín s nohama ve vodě. Viděla jsem totiž různé obrázky, že i stinná osázená jezírka existují.

Krásné jezírko schované v zeleni ve stínu, obrázek pochází z blogu paní Jennifer s názvem Three Dogs in a Garden (zdroj obrázku: http://threedogsinagarden.blogspot.cz/)

Samozřejmě prodejci jezírek a jezerních rostlin od umístění jezírek do stínu odrazují, přece jen většina krásných kvetoucích vodních rostlin vyžaduje plné slunce. U ostatních rostlin se uvádí maximálně polostín. Pár, u kterých byla v nějakých článcích a diskusích uvedená i možnost umístění ve stínu, popisuji níže.

Hlubší voda (10–40 cm vody):

K následujícímu článku mne inspirovaly příspěvky a diskuse o potravinové soběstačnosti na malých pozemcích (Potravinová soběstačnost na 465 m2 a Ještě k potravinové soběstačnosti a biointenzivnímu pěstování). Obvykle se pod takovými články objeví zajímavé diskuse o tom, jestli je Soběstačnost možná nebo není, kolik prostoru potřebuje, kolik času, kde co vychází a nevychází i názory, že je to celé hloupost a podobně. Pokud člověk trochu hledá informace o přírodních zahradách a permakultuře, nemůže jej téma Soběstačnosti obvykle minout.

Mně se nejvíce líbil článek pana Milana Bruchtera Soběstačnost, jak na ní. Nebere Soběstačnost jako koncept "postavím se proti celému světu a budu naprosto nezávisle žít na nějakém svém pozemku". Spíše jako hezkou cestu k tomu, jak se stát jen o trochu méně závislým (na 24 hodinové otevírací době obchodů, na elektřině, omezené nabídce supermarketů, jistotě tekoucí vody z kohoutku apod.). A to je podle mne zajímavý nápad.

Zahradu můžete celou využít třeba jen na pěstování jídla (ilustrační obrázek části zahraniční zahrady Happy Earth ze stránky http://milkwood.net/)

I taková malá zahrada vám najednou může otevřít svět zajímavých možností. Stačí když máte trochu času a chuť něco změnit. Můžete si vypěstovat oblíbené ovoce, které je jen těžko k dostání. Sehnat například v celém Brně alespoň misku zralého angreštu (podotýkám že v sezoně), to pro mne bylo některé roky uměním. Stejně tak pracné bylo sehnat ve městě nevyloupané vlašské ořechy kvůli vánočnímu "pouštění lodiček". Nebo vám i malá zahrádka umožní ušetřit nějakou tu korunu v domácím rozpočtu. Stačí, pokud si v sezoně vypěstujete vlastní čerstvé saláty (klasické hlávkové či ledové, ale klidně i rukolu, mizuno, polníček a další), které jsou v obchodech docela drahé a v ledničce dlouho v kondici nevydrží. Nebo třeba maliny, na trhu se jejich cena šplhá do závratných výšin a od zakoupení do večera už jich často polovina začíná plesnivět či se kazit. 

Tak se nechte inspirovat, v čem můžete být na zahradě a díky zahradě o trochu více soběstační.

Vybudování retenční nádrže (moderní řešení) nebo obyčejný sběr vody z okapu do sudu, který znaly už naše babičky, dokážou především v létě uspořit nemalé náklady na vodu na zalévání zahrady. Je až s podivem, kolik moderních zahrad na vesnicích nic takového nemá a k rostlinám putuje drahá pitná voda z kohoutku. Přitom já si pamatuji, že na jaře a v létě jsem kolikrát šla doma na vesnici s konvičkou nabrat vodu ze sudu i pro domácí pokojové květiny, měkká dešťová voda jim vážně svědčila.

Trávník byl a je v dnešní době takovou známkou luxusu či postavení. Čím větší plochu u domu si může majitel pokrýt šlechtěným anglickým trávníkem se zavlažování a čím větší prostory má na uskladnění všech nástrojů potřebných k jeho perfektní údržbě, tím více má finančních prostředků k dipozici. Pěstovat trávníky peníze z peněženek vytahuje, oproti tomu pěstovat na stejné ploše jídlo finance ušetří (a mnohdy se stejnou námahou, jakou by stálo udržovat trávník). Pokud o trávník stojíte, je příjemné se zamyslet, jestli přecejen nechcete být více nezávislí na benzínu do sekačky, elektřině, samotných drahých přístrojích, jejich seřizování a údržbě (vertikutátory, sekačky, křovinořezy na dosekávání) a na hnojivech. K větší nezávislosti totiž stačí pěstovat spíše jedlý trávník, smířit se s tím, že nebude mít jen 3 cm, ale více a nekosit jej tedy moc často. Ušetřený čas a nějakou tu energii můžete investovat do koupě kosy (jen naučit se s ní pracovat není ze začátku úplně jednoduché) a kosení.

Tak toto bývalo nejtypičtější využití zahrady k vlastní soběstačnosti. Často je však v paměti našich babiček i maminek spojené s dřinou a bohužel v dnešní době se až tak moc necení chlubit se "vlastní mrkví ze zahrádky". Já si myslím, že cestou k větší soběstačnosti v jídle je jít na to chytře. Třeba s těmi saláty, vždycky si vzpomenu na pořad Alys Fowler a její díl o salátech (zkuste YouTube a hesla "The Edible Garden" a "Salads") ve chvíli, kdy si v obchodě beru takový ten celkem drahý sáček s natrhanými omytými salátovými lístky. 

Někdy je větší soběstačnost třeba i v tom, že díky pěstování různorodé zeleniny, ovoce i čerstvých bylinek do kuchyně nemusíte tak často jezdit na nákupy a ušetříte čas i benzín do auta. Větší odvážlivci si potom dokonce mohou pořídit vlastní sklepy na uskladnění větší úrody, nebo se naučí správně sušit ovoce v létě i bez použití sušiček a trouby, jen na suchém letním vzduchu. Já si třeba kladu za cíl pěstovat spoustu bazalky a vyrábět si potom domácí pesto a pěstovat višně, které si pak zamrazím na koláče na zimu. Na zahradě lze také celkem úspěšně pěstovat některé houby, jako je hlíva ústřičná. Jiní si vypěstují a usuší vlastní koření, jako je majoránka, kmín, dobromysl, fenyklová semínka. Nebo si vypěstují vlastní zásobu máku. Není potřeba se snažit na malé zahradě složitě pěstovat co nejvíce kalorických plodin, abyste uživili celý rok celou rodinu, to ani nejde. Lepším cílem k větší soběstačnosti je pěstovat alespoň pár plodin, které uleví rodinnému rozpočtu, i když to třeba aktuálně nepotřebujete. Jednou, pokud se dostanete na pár měsíců do situace, kdy bude rodinný rozpočet napjatý, se vám umění pěstování vlastního jídla může hodit.

Mám docela velkou spotřebu bylinkových čajů – šípkové, na nachlazení, kontryhelové i heřmánkové, mateřídouškové i pohankové, raději nepočítám, kolik mne všechny ty krabičky z lékárny za rok vlastně stojí. Těším se, jak mi zahrada pomůže a jak si vypěstuji a nasuším právě vlastní bylinky na čaj. Šikovné taky bude naučit se vyrábět měsíčkovou mast, tinkturu z echidnacey, nebo pěstovat netřesky na první pomoc na popáleniny.

Také jste už na poslední chvíli hledali květinářství o víkendu před dnem matek nebo abyste koupili babičce pěknou kytici k narozeninám? S vlastní zahradou můžete být od dubna do listopadu v klidu, dokáže totiž poskytnout krásné květiny do vázy pro každou příležitost, případně i slamněnky na suché ozdobné vazby do domu. Ještě si pamatuji, jak mi v červnu jako dítěti chystala babička kytičku pro paní učitelku právě z vlastní květnové zahrádky. A voňavé květy strčí do kapsy všechny drahé umělé vůně do bytu, na víkend pak bude stačit kytice květů na stole a dům bude krásně vonět. Z levandulí si zase můžete vyrábět domácí levandulové pytlíčky na provonění skříní.

Péče o zahradu bez hobbymarketu?

Vlastní zahrada umožní člověku mít i například takovou užitečnou věc, jakou je vlastní kompost. Díky němu už potom nebudete muset kupovat namíchané substráty pro pěstování rostlin. Nebo se můžete naučit vyrábět si listovku. A z případné návštěvy krtka na vaší zahradě získáte z krtinců ten nejlepší kyprý zpracovaný substrát pro pokojové rostliny či do květináčů na terasu. Také mnohá hnojiva pro zahradní rostliny jste schopni vyrobit i sami a navíc z domácích "zbytků", jako je použitá kávová sedlina (skvělý zdroj dusíku), drcené vaječné skořápky (pro lilky, rajčata, papriky), rybí kosti (zdroj fosforu), sušené slupky od banánů (zdroj draslíku) či pepř, česnek a přírodní mýdlo na výrobu ochranných sprejů na rostliny. Skvělá je i kopřivová jícha, dodá rostlinám živiny, ale nevýhodou je, že děsně smrdí. Místo kupování mulčovací kůry v pytlech můžete použít obyčejnou posekanou trávu, nebo listí ze stromů.  A pokud si předpěstováváte rostliny ze semínek sami, místo kupovaných rašelinových kalíšků si s úspěchem vyrobte svoje kalíšky z ruliček od toaletního papíru.

A co ještě umí zahrada svému majiteli nabídnout, aby byl o trochu více soběstačný? Třeba prostor

a část potravy potřebné pro chov pár vlastních slepic na domácí vajíčka. A nebo pro chov křepelek pro luxusní křepelčí vajíčka (obojí je spíše pro větší odvážlivce, chov užitečných ptáků není úplně jednoduchý), či prostor pro domácí králíkárnu, nebo vlastní včelí úl. Místo na zahradní pec, ve které lze upéct vlastní pizzu nebo domácí chléb, ohniště, kde si můžete opéct ryby či obyčejné špekáčky. Můžete si také pořídit lis na ovoce a z vlastních jablek lisovat jablečný mošt. V létě můžete sušit prádlo na sušáku na zahradě místo používání sušičky a dokonce se můžete naučit bělit prádlo jen za použití slunečního svitu a vody. A výše zmíněný kompost vám umožní proměnit část odpadu v užitečnou věc a nebudete muset tak často nechávat vyvážet svoji popelnici u domu.

Osobně si myslím, že tyto malé zajímavé tipy na o trochu větší soběstačnost jsou pro mnohé lidi užitečnější než sysifovská snaha o naprostou (potravinovou) soběstačnost, při které potom člověk únavou a zklamáním akorát padne na zadek a stejně plně soběstačný nebude.