O knize Darujme si zdraví z vlastní zahrady

Ráda čtu knihy o ekologickém zahradničení, ráda jimi listuji, ráda o nich potom píšu. Ale jestli vám můj pohled na tyto knihy může něco dát? Těžko říct. Mám toho načteno už tolik, že se nedokážu tak plně nadchnout pro myšlenky ekologického a přírodního zahradničení, jako se mi to stalo u první knížky. Nedokážu ocenit, jestli je kniha plná nových a zajímavých tipů, protože většinu znám. Prostě mne raději s knížkami berte s rezervou. O této ale napsat musím.

O knize Darujme si zdraví z vlastní zahrady psala na svém blogu Aubrieta. Krásně a mile a mně pak stačilo elektronické prolistování a už byla v elektronickém nákupním košíku. Tuhle knížku jsem prostě musela mít doma. Pokud mám něco raději než teorii o přírodním zahradničením, jsou to určitě příběhy přírodního zahradničení. Ráda nakouknu do zahrady někoho jiného, chci vědět, co tam má za rostliny, jak zvládá slimáky a co vaří z bylinek, které mu tam rostou. Chci vidět fotografie z reálné zahrady namísto těch z fotobanky. Tato knížka mi právě jeden reálný příběh poskytla.

Paní Hanka Sekulová ve své knize nechává čtenáře nahlédnout do své, tipuji, destileté zahrady na jihu Slovenska. Popisuje, jak zakládali bylinkovou spirálu, jezírko, záhony, jak kompostují, co dělají s listím a kdo všechno jim na zahradě bydlí. Prostě konkrétní příběh jedné konkrétní zahrady. Díky fotografiím a příběhům ze zahrady jsem prostě měla pocit, jako bych s paní Sekulovou její zahradou procházela a vyslechla si všechny ty zajímavé tipy. Pokud je nějaké hlavní zacílení, či řekněme myšlenka zahrady, tak u paní Sekulové je to zaměření na zdraví a léčivé rostliny. Vlastní zelenina a ovoce bez chemie, domácí echinaceové kapky, měsíčková mast či kopřivová polévka a spousta bylinek na sušení i do čaje.

Fotografie zahrady mne dostaly. Na první pohled jsem si myslela, že jde o opravdu velikou zahradu. Vzrosté stromy, pohled do zeleně, hloubka. Jenže když jsem se podívala na fotografie a v časovém rozestupu a na konci knihy spočítala metry čtvereční, zjistila jsem, že jde o zahradu velkou jako je ta naše. Respektive o pár metrů čtverečních menší, pozemek 20x30 metrů. Přitom vypadá tak veliká a vešlo se do ní tolik rostlin! Navíc paní Sekulová začínala zahradničit úplně klasicky – anglický trávník, okrasné stromy, okrasné rostliny... až postupem času zjistila více informací o přírodním zahradničení a našla si svůj styl a směřování zahrady. Její zahrada je pěknou ukázkou toho, jak snadno se i z "klasické" zahrady může stát ta přírodní.

Fotografie zahrady v průběhu času ukazují, že i ta klasická trávníková obyčejná zahrada se může proměnit v tu přírodní.

Když už jsem se rozepsala, co všechno knížka obsahuje, je dobré taky napsat, co neobsahuje. Určitě v ní nenajdete tisíce různých postupů na jednu věc, nenajdete v ní přehledy. Prostě třeba v případě slimáků se paní Sekulové nejvíce osvědčil chov kachen indických běžců, takže jiné tipy, jak jinak na slimáky, vlastně tolik nerozebírá. A spoustu škůdců v zahradě jí vyzobou její slepice. Je to prostě příběh jedné zahrady a nelze čekat něco jiného.
Když se vrátím k mému úvodnímu proslovu, musím říct, že většinu tipů v knize jsem už vlastně někde slyšela nebo o nich nějakým způsobem vím. Ale mnoho z nich jsem z nějakého důvodu pořád neřešila, odkládala, nezkoušela. Nejspíš jsem potřebovala právě tuhle knížku na to, abych si třeba už konečně pod broskvoň zasadila ten křen na ochranu proti kadeřavosti.

Kniha je plná hezkých fotografi, zde například ukázka tzv. guildu, tedy společenství rostlin pod stromem.

Dále mne hodně zaujalo, jak si autorka založila vřesoviště pro borůvky, brusinky a klikvy bez použití rašeliny. Vytvořili si vlastní směs různých materiálů a krásně jim už borůvky plodí. Každý rok ještě dosypávají jehličí a štěpku:

Vřesoviště bez rašeliny? I to se dá dobře přírodně udělat.

Hezky tam autorka píše i o svých oblíbených rostlinách. Proč je má v zahradě a co jí přináší...

Pokud bych to měla shrnout, tak jestli rádi posloucháte příběhy něčích zahrad, bude tato knížka pěkným doplněním vaší sbírky. Já jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla, ráda se k ní budu vracet.