Vysněná zahrada

Blog o plánování a realizování vysněné zahrady.

  • Blog
  • E-BOOKY
    • Příběh jedlého balkonu
    • Zeleninové polévky
  • Pinterest
  • Instagram
  • Kontakt
...bylo rychlé a veselé. Potřebovala jsem pokosit cestičku ke kompostu, aby nám tam sousedé mohli nosit slupky ze zeleniny. A prostor, který je osetý luční směsí. Kosu již mám sestavenou, sice jsem její sestavení chtěla pečlivě zdokumentovat pro blog, ale tchán mi ji nadšeně sestavil ještě dříve, než jsem fotoaparát stihla vůbec přinést. Fotodokumentace tedy bude až jindy, až ji znovu rozeberu. Od prodejce (http://www.kosimesnadno.cz/) jsem měla kosu výborně naklepanou a naostřenou.

První kosení na zahradě by prý mělo přijít v době, kdy odkvétají pampelišky.
Samozřejmě nezačala jsem kosit bez pořádné teoretické přípravy. Někdo říká, že nejlepší je najít ve vesnici nebo v rodině nějakou babičku či dědečka, který vás s kosou naučí dobře zacházet a správně kosit. Právě můj děda by mne určitě naučil kosit nejlépe, jak by uměl. Ale nebyl čas ani příležitost zajet do rodné vesnice, a navíc se některé věci ráda učím sama z knih a videí a potom metodou pokus-omyl a kosení byl přesně tento případ. Zvažovala jsem i účast na kurzu kosení, ale kurz je až v červnu a já potřebovala kosit dříve.

Líbí se mi popis z následujícího článku: http://www.kosimesnadno.cz/, především ten obrázek záběru kosení. Je téměř neuvěřitelné, kolik se toho dá na jeden "švih" pokosit. Jen na naší členité zahradě spíše využiju menší záběr kosení. Výborné je potom sledovat následující video: I'm a L A Z Y Mower. Na něm je dobře vidět i obsekávání stromů a zasázených rostlin. Ale slabší povahy pozor, na videu kolem sekáče skotačí i malé dítě a já pořád při sledování trnula, jestli se mu něco nestane... nebojte, nestane se mu nic.

Toulec s brouskem držel dobře i za obyčejnou mikinou
ovázanou kolem pasu.
Zpět ale k mému kosení. Za okraj mikiny jsem dala toulec s brouskem a vodou, asi minutu jsem přemýšlela, jak se vůbec ta kosa má držet, a když se mi to povedlo, tak šlo kosení jako po másle, až jsem vyjekla radostí. Vážně ta stébla trávy, pampelišek i plevelů šla okamžitě k zemi a kosilo se mi příjemně. Myslela jsem na to, že se hlavně nemám moc předklánět. Správný postoj mi šel tak nějak sám od sebe, ale to bude tím, že jsem rok cvičila tai-či, a styl kosení, který jsem na internetu studovala, je podobný základnímu postoji a některým cvikům právě z tai-či.

Po přibližně pěti minutách kosení jsem vždy ostří kosy přejížděla brouskem, teorii objíždění kosy brouskem jsem nastudovala zde: http://www.kosimesnadno.cz/, ale myslím, že mi to moc nešlo. Při kosení se má při tahu zpátky zvedat jen pata kosy, což se mi taky až tak moc nedařilo, ale to se naučím. Dokonce jsem při kosení dvakrát nabodla špičku kosy do hlíny, naštěstí tam nebyly zrovna kamínky.

Jsem z toho kosení ale pořád hodně nadšená. V rodné vesnici jsem jako puberťačka sekala trávník sekačkou, dokonce jsem jednou vzala do ruky i křovinořez a ani jedno mne na kosení trávníku moc nenadchlo. Naopak kosení kosou je výborné.  To, že je to vlastně sport, mi vůbec nevadí. Nic mne z kosení nebolelo, naopak jsem měla pocit, že moje záda ztuhlá z celodenního sezení u počítače přesně takový pohyb potřebují. A navíc to potěšení z toho, že se učím "něco", co již umí jen málo z obyvatel naší republiky – ten pocit exkluzivity stál za to. Výsledný pokosený kus trávníku sice už tak exkluzivně nevypadal, někde jsem kosila na vyšší výšku, někde na nižší, ale měla jsem z něj stejně radost. Na začátečníka ten výsledek nakonec nebyl špatný. Pokosenou trávu jsem shrabala a dala ji ke stromům jako mulč (jak jsem si to přečetla v dokumentu Kraj ovoce).

Kosa byla po kosení už mírně zvlněná, myslím, že příště se budu muset pustit i do naklepávání. To mne možná to moje nadšení přejde, pokud kosu nenaklepu dobře, tak už nebude tak výborně kosit. Držte mi palce, ať se mi to podaří. Jinak po kosení jsem kosu utřela suchým hadrem, nasadila krytku a zase ji uschovala. Je perfektní, že zavěšená na trámu zabírá v dřevěné budce u sousedů jen minimum místa.
Podle mne se pěstování chřestu – první zeleniny na zahradě – spíše nevyplatí, v sezoně je celkem dobře dostupný v systému bedýnek se zeleninou. A ve stejném období se s chřestovými menu předhánějí i kdekteré restaurace. Přesto tady nad chřestovou polévkou a chřestovou omeletkou přemýšlím, že by nebylo špatné si zkusit jednu až dvě rostlinky vypěstovat jen jako takový experiment. A zjistit tak, jestli je pěstování  zeleného chřestu opravdu velmi náročné, jak uvádí články, nebo na zahradě poroste i sám.



Chřest (Asparagus officinalis) je jako stvořený do zahrad, kde převažuje písčitohlinutá půda a kde není lehké kvůli propustnosti půdy pěstovat komfortně jiné druhy zeleniny. Libuje si ve vápenitých půdách na velmi osluněných místech chráněných před studeným větrem a také před silným větrem, který by křehké stonky polámal. Ale ten zelený (tedy nebělený) by se měl dobře pěstovat i v těžších půdách, případně je vhodné hlínu trochu promísit s několika kýbly písku. Určitě se ale nehodí na pozemky, kde stojí voda a jsou vlhké či stinné, tam by uhnil. A prý mu vyhovují chladné zimy, ve kterých má dostatek klidu.
Většina lidí zná jen krátké špičky. Z chřestu ale může vyrůst půvabný metr a půl vysoký křehký živý plot. Hlavně fotografie v jinovatce je nádherná (Zdroj obrázků: http://www.debraprinzing.com/ a http://www.chanticleergarden.org/)


Fascinuje mne na něm to, že je to trvalka. Tedy jednou jej zasadíte a až 20 let potom jen hnojíte a sklízíte. Která pěstovaná zelenina to tak má? No asi to zase tak úplně jednoduché nebude, ale stejně to zní jako pěkná pohádka. Navíc podívejte se sem, jak krásně může vypadat živý plot z chřestu: http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=117486

Kromě běleného a klasického zeleného chřestu ještě existuje i failová odrůda chřestu. Nikde jsem ale nenašla obrázek dospělého fialového chřestu, takže je otázkou, jestli nakonec stejně nezezelená. Semena failového chřestu u nás ještě zatím nejsou k dostání. (zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/)
Podle staré knihy pana Gottwalda chřest koření jen mělce, takže nemá význam půdu nějak kypřit do hloubky a do hloubky přidávat hnůj či kompost. Naopak podle zkušeností pěstitelů sepsaných v bakalářské práci paní Chytkové (http://is.muni.cz/th/350764/ff_b/) chřest koření velmi hluboko. Tak těžko říct, jak to s těmi kořeny tedy má.

Podle této staré knihy je jeden ze způsobů pěstování chřestu následující:
1. Semena se na podzim zasadí po 2-3 kusech centimetr hluboko do nakypřené, pohnojené půdy.
2. V listopadu se půda ještě pohnojí a pokryje pěknou vrstvou kompostu.
3. Na jaře se ponechá z rostlin, které z těch 2-3 vyrostly, jen jedna nejsilnější.
4. Pak se asi opakuje cyklus hnojení a ponechávání jen jedné silné rostliny do pátého roku rostliny, od kterého by měla dávat stabilní výtěžek. Prý.

Druhý zajímavý způsob ze staré knihy je zasazení do krtčích hromádek na louce. Prý je půda od krtka natolik zkypřená, že bude chutný chřest téměř bez práce. A třetí způsob je klasický, často používaný způsob, kdy se rostlinky předpěstují a přesazují. To už mi přijde moc pracné, na druhou stranu jste při tom schopni vytřídit samčí rostliny, které dávají větší výnosy.

A pokud vám to s chřestem nevyjde a nebude chutný, ani moc výnosný, stále jej můžete pěstovat alespoň jako okrasnou rostlinu (s jedovatými plody) do  pozadí květinových záhonů či jemnou zástěnu do závětrných míst. A z jeho větviček můžete ke konci léta tvořit milé věnce. (zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/ a http://daisymaebelle.com/)

Péče o chřest by se pak měla točit především kolem kvalitního hnojení, aby měl dost živin. V ekozahradě můžete zkusit použít hnůj a na zalévání kopřivovou jíchu a v tomto článku: http://ekozahrada.blog.cz/ autorka doporučuje i mulčování. A seřezání před zimou, aby na jaře znovu obrostl. Škůdce má dva hlavní: chřestovou mušku a mandelinku chřestovou a nemoci potom: plíseň šedou a rez chřestovou. Proti muškám prý platí sítě, proti mandelince vysbírávání jedinců a proti nemocem zvolit vhodné stanoviště nebo radši jinak nepěstovat.
Pozor, plody chřestu jsou jedovaté.

Další informace o chřestu:
  • http://cs.wikipedia.org/wiki/Chřest_lékařský 
  • http://ekozahrada.blog.cz/1008/zapomenuty-chrest 
  • kniha  Chřestovna a její výnosnost, čili, Návod k pěstování, uchování a zužitkování chřestu (šparglu), Václav Gottwald, 1886, digitalizováno na http://kramerius.nkp.cz/
  • semínka lze sehnat tady: http://osiva-semena.cz/ nebo třeba tady: http://www.zesemen.cz/
Napište mi do diskuse, pokud s pěstováním chřestu máte zkušenosti, moc informací o takovém tom "malém domácím pěstování" jsem na internetu nenašla.

Obrázek chřestového plotu: Debra Prinzing,  Delightful memories of an incomparable garden, http://www.debraprinzing.com/2007/10/13/delightful-memories-of-an-incomparable-garden/
Obrázek chřestu v jinovatce: Lisa Roper, http://www.chanticleergarden.org/7_12.html
Obrázek druhů chřestu: By Aceera BV (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons
Obrázek chřestu s plody: By Anghy (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Rotebeerenasparagus.jpg
Obrázek (snad) chřestového věnce: Melissa, Fern Wreath with Chevron Burlap Bow, http://daisymaebelle.com/fern-wreath-with-chevron-burlap-bow/
Tak to mne opět něco velmi zvedlo ze židle a rozčílilo. V úplné tichosti Evropská komise pracuje na návrhu zákona, který ve svém důsledku mohl velmi poničit rozmanitost rostlin v českých zahradách. No, posuďte sami podle tohoto článku: http://www.bio-info.cz/zpravy/konec-zahradkaru-v-cechach.

(zdroj obrázku: www.sxc.hu/)
Pevně doufám, že nic takového neprojde. Ale pro jistotu jsem se pod tu petici také podepsala. Fandím organizacím, jako je náš Gengel či rakouské Arche Noah a časem si chci od nich objednat nějakou pěknou starou odrůdu zeleniny a pěstovat ji. Tak abych ještě vůbec měla od koho  potom objednávat.

V odkazovaném článku dole je odkaz na petici, případně lze petici "podepsat" i na stránkách http://www.seedforall.org/
Návrh květinových hodin.
(Zdroj obrázku: http://www.mein-schoener-garten.de/
Chtěla bych vám představit opravdové květinové hodiny. Ne jen osázený ciferník, který mají v Poděbradech a jinde na světě. Ty pravé květinové hodiny (horologium florae) totiž vymyslel známý botanik pan Carl von Linné. A protože to byl systematik, tak je prý jen nakreslil, navrhl, ale prakticky žádné nevysázel, to vyzkoušeli až jiní.
Pravé květinové hodiny totiž nejsou na pohled tak krásné jako vysázené číslice z voskovek a netřesků. Nenajdete na nich žádný ciferník, pouze dvanáct oddílů, ve kterých jsou vysázené různé květiny. Právě podle jejich zavírání a otvírání lze poznat, kolik je právě hodin. Jen je samozřejmě funkčnost omezená na léto, slunný den a to ani nevím, jestli to pan Linné navrhl tak dobře, že všechny oblasti pokud možno kvetou v podobnou dobu. A každý deštík může omezit funkčnost hodin, protože mnohé květiny se kvůli dešti zavírají.

Na naší zahradě květinové hodiny mít nebudu, protože na ně jednoduše nemám místo. Ale rozhodně mne chronobiologie jako malou hodně zajímala a vždycky jsem si chtěla sepsat seznam, ve kterou dobu které květiny nejvíce voní nebo se otvírají jejich květy. Mnohé květiny ze seznamu níže budu na zahradě mít, takže si možná jednou pořídím kovové číslice a dám je k nim pro sledování, zda měl pan Linné pravdu. Možná z toho budou takové "rozptýlené" květinové hodiny.

Květinové hodiny nejsou zrovna krasavice, zajímavá je na nich spíše ta podstata fungování. (Zdroj obrázků: http://www.bild.de/ a http://www.landes-zeitung.de/)

Otevírání a zavírání květin mám sepsané z mnoha různých zdrojů, nejen ty původní od pana Liného. Pozor, např. pan Linné tam měl i některé květinky označované za výrazné plevely. Některé zdroje mají otevírání posunuto do jiné hodiny, někde tedy bude nutné "regionální seřízení hodin":


5 hodin: otevírají se květy tykve (Cucurbita), máky (Papaver), čekanka obecná (Cichorium intybus), opletníky (Calystegia), svlačec tříbarevný (Convolvulus tricolor), šípková růže (Rosa canina),  poblekla modrá (Catananche caerulea)
6 hodin : otevírají se pampelišky (Taraxacum officinale), šanta kočičí (Nepeta cataria)
7 hodin: otevírají se jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), jestřábník zední (Hieracium murorum), mléč rolní (Sonchus arvensis), aksamitníky (Tagetes), bílý leknín (Nymphaea Alba), podběl lékařský (Tussilago farfara), kontryhel (Alchemilla)
8 hodin:  otevírají se drchnička rolní (Anagallis arvensis), blatouch bahenní (Caltha palustris), Osteospermum, hvozdíky (Dianthus), pampeliška podzimní (Leontodon autumnalis)
9 hodin: otevírají se hořce (Gentiana), kopretiny (Leucanthemum), měsíček rolní (Calendula arvensis), měsíček lékařský (Calendula officinalis), Jestřábník myší ouško (Hieracium auricula), Hvozdíček lomikamenovitý (Tunica prolifera),
10 hodin: otevírají se šťavel (Oxalis), slaměnky (Helichrysum), denivka žlutá (Hemerocallis flava)
11 hodin: otevírají se mléč zelinný (Sonchus oleraceus), snědek (Ornithogalum), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), tygřice paví (Tigridia pavonia)
12 hodin: otevírá se květ mučenky (Passiflora),
13 hodin: zavírá se Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis)
14 hodin: zavírá se čekanka obecná (Cichorium intybus), drchnička rolní (Anagallis arvensis)
15 hodin: zavírá se květ tykve (Cucurbita), měsíčku lékařského (Calendula officinalis)
16 hodin: otevírá se květ nocenky jalapenské (Mirabilis jalapa), zavírá se podběl lékařský (Tussilago farfara), šťavel (Oxalis), drchnička rolní (Anagallis arvensis)
V zahraničí si lze rovnou koupit balíček
semen na květinové hodiny.
(Zdroj obrázku: http://joshuafoer.com/)
17 hodin:  zavírá se květ bílého leknínu (Nymphaea Alba)

18 hodin: otevírá se květ pupalky dvouleté (Oenothera biennis), zavírají se máky (Papaver)
20 hodin: zavírají se denivky (Hemerocallis), pampelišky (Taraxacum officinale)
21 hodin: zavírá se blatouch bahenní (Caltha palustris)


Zdroje informací o květinových hodinách:
kniha Zahrada jako mikrokosmos, Wolf-Dieter Storl, strana 180
http://en.wikipedia.org/wiki/Linnaeus'_flower_clock
http://www.h2g2.com/approved_entry/A5170024
http://blogs.scientificamerican.com/a-blog-around-the-clock/2012/02/24/carolus-linnaeus-floral-clocks/
http://www.mein-schoener-garten.de/de/service/die-blumenuhr-jede-bluete-zu-ihrer-zeit-12219
Na vedlejší zahradě se před několika dny objevila invaze brouků s komickým názvem lalokonosci. Samotní brouci už bohužel tak komičtí nejsou, patří totiž mezi obávané škůdce. Ale to vím jen díky sousedce, která je podle fotek duchaplně rozpoznala na internetu a zjistila mi o nich více. Přiznávám, že já bych je ignorovala, "brouček jako brouček", a možná by se mi to potom vymstilo.

Jeden exemplář lalokonosce, jak nám jej vyfotili sousedé.
Tento centimetr veliký, nosatý brouk totiž v noci ožírá vybrané rostlinky. Pokud do půdy nasadí vajíčka, vylíhnou se z nich larvy, které ožírají kořínky rostlin. Na vedlejší zahradě se ale brouci neostýchají a vylézají i ve dne, sousedka jich denně zašlape tak 40–100. V jiných koutech republiky spíše lidé ani nepoznají, že tam brouky mají, příznakem jsou totiž vadnoucí rostliny, lehce ožrané jahodníky a rezavý trávník. A to spousta lidí přičítá jiným škůdcům či problémům.

A co lalokonoscům prý vlastně chutná? Z užitkových rostlin jsou to jahodníky, vinná réva, chmel, libeček, konopí, papriky, josty, jabloně, muchovníky. Z okrasných rostlin jsou to rozchodníky, dlužichy, primule a petrklíče, rododendrony, ibišky, bramboříky, kamélie, begónie, fuchsie, pěnišníky, břečťany, růže, brsleny, hortenzie, bobkovišeň, wistárie, tisy, ptačí zob, muškáty.
U nás na zahradě zatím okusují šeříky, jetel a specilizují se na některé typy plevelů.

Listy jsou od lalokonosců ožrané často od kraje a do nepravidelných laloků (viz obrázek nahoře z diskuse http://www.zahrada.cz/). Někteří lidé mají prý díry i uprostřed listů. Nespleťte si je s vykousanými půlkruhy od včely čalounice, ta pečlivě odebere kus listu a sešije z něj obal pro každou svoji larvu (viz obrázek z diskuse http://www.zahrada.cz/). Včelky čalounice jsou narozdíl od lalokonosců téměř neškodné a rostliny jejich "šití" přežijí.

Obrana proti lalokonoscům

Pokud máte na zahradě a v jejím okolí alespoň něco, co budete chtít někdy jíst, tak na chemii proti lalokonoscům určitě zapomeňte, chemická obrana se nasává do rostlin či odpařuje do okolí (granule) a akorát byste především otrávili sebe. Navíc zabírá spíše na dospělce a to jen v případě, že se rostliny opravdu nažerou (mohou naklást vajíčka před jídlem a larvy mohou rostlinu jíst, až v době, kdy chemie už může vyprchávat). A navíc, když by chemie nezabrala, tak už byste si zavřeli vrátka k biologickému způsobu ochrany. Právě zkušenosti lidí z diskusí jednoznačně spějí k obraně přes parazitické hlístice rodu Heterorhabditis a ruční vysbírávání a zabíjení dospělých brouků.

Pokud vím, tak hlístice zatím u nás vyrábí asi jen brněnský Biocont a jejich nákup není zrovna levnou záležitostí, protože balení na 100m2 přijde na cca 700Kč. Aplikují se přímo do hlíny k napadeným rostlinám (takže je předtím potřeba odhrnout veškeré mulče, případné folie a podobné věci, které půdu chrání). Nejlépe na vlhkou půdu a za zamračeného dne. Teplota při aplikaci by měla být vyšší než 14 °C (půda více než 10 °C), obvykle se aplikace provádí v době výskytu larev, tedy buď na jaře od konce dubna do začátku června nebo na podzim v závislosti na teplotě. A celý týden musíte půdu kropit a udržovat vlhkou, aby hlístice v půdě suchem nepošly (nebo aplikovat v době častých dešťů). V případě velké invaze je dobré hlístice do hlíny dodat ještě i na podzim/dalším jaře. Hlavně si dejte pozor, abyste si koupili ty správné hlístice na lalokonosce. Jiné hlístice se používají například na slimáky a jiné na smutnice.

Velmi ekologickým tipem ze starých dob je prý poslat k rostlinám na podzim hejno slepic, měly by spoustu larev z půdy vyhrabat a sníst. Jestli zvládnout sníst i larvy lalokonosců, to těžko říct. Doma slepičky nemáme, takže to ani nemůžu vyzkoušet a zůstanu prozatím u hlístic. Další tip se týká ochrany stromů. Vzhledem k tomu, že lalokonosec je lezoucí brouk a nelétá, můžete použít různé lepové kroužky a podobné věci, které broukům prakticky zabrání dostat se do koruny stromků.

Další informace:
http://hobby.idnes.cz/rezavy-travnik-a-uvadajici-kere-vylecite-parazitickymi-hlisticemi-1fr-/hobby-zahrada.aspx?c=A091003_074208_hobby-zahrada_mce
http://www.zahradkarikarvina.cz/?p=1657
To jsem jednou začala vyprávět dědovi, jak si do zahrady vysadím moderní strom, novinku jménem moruše. Čekala jsem, že se děda bude zajímat, co že je to za exotický strom, a on místo toho začal vyprávět, jak je jako malý chodil trhávat k sousedům a který druh měl nejraději. To trochu spadla brada mně, netušila jsem, že dříve byly moruše častým ovocným stromem a už vůbec jsem nevěděla, že se u nás pěstovaly kvůli výrobě hedvábí. Děda u svého bratra listí trhával a přímo jimi bource morušové krmil.
Trochu jsem se pustila do hledání knih a podařilo se mi najít učebnici Pěstování stromů morušových a bourcových, kterou napsal pan Jan Pátek už v roce 1869. Její digitalizovaná podoba je na http://kramerius.nkp.cz/ (nutnost instalace pluginu pro zobrazení, případně generování PDF). Takže moruše jsou snad více českým ovocem než meruňky a broskve.


Do zahrady chci moruši (správně morušovník, Morus) spíše kvůli jejím plodům než výrobě hedvábí. Koupila jsem si je nejdřív sušené od nějakého českého výrobce a jsou skvěle sladké, výborné jen tak do jogurtu. Koncem léta se mi poštěstilo ochutnat i čerstvé černé moruše, ovšem oproti sušeným to byly takové jakoby jemné nevýrazné silně barvící ostružiny. Nejdříve mi přišly poněkud "o ničem", ale pak jsem jim stejně přišla na chuť a snědla na posezení celou misku a už se těším opět na jejich sezonu. Je milé, že jsou i docela dost zdravé kvůli obsahu železa, vitamínu C a antioxidantů.


Morušové plody jsou zajímavé čerstvé a skvělé jako sušené. Dozrávají na stromku postupně. (Zdroj obrázků: http://moruse.webnode.cz, http://www.bipo.sk/, http://www.prodejstromku.cz/)

Moruše jsou docela velké a vysoké stromy, ale díky jejich velmi dobré regeneraci se s nimi dají dělat různé divy a můžete si koupit moruše převislé, moruše typu globulosa, ale také si můžete z malých sazenic zapěstovat živý plot, dříve se z nich (asi střihem) nějak zapěstovávaly keře a zákrsky. Pan Pátek již v roce 1869 ve své knížce zevrubně popisuje (strana 13), jak se z moruší má dělat přímo zaplétaný živý plot, který se potom stříhá a listy (jak jinak) krmí malí hmyzí výrobci hedvábí. Jen nevím, jak moc keře po výrazném střihu vlastně plodí. V Itálii asi mají několik morušových stromů, které řežou jako hlavaté vrby.

Mořuše se dají koupit i v převislém tvaru (Pendula) nebo zakrslém kulatém tvaru (Globulosa). Zdroj obrázků: http://www.prodejstromku.cz/ a http://www.prodejstromku.cz/.

A proč píšu, že je  moruše ospalá? Protože se na jaře zazelená jako jedna z posledních někdy v květnu, ty ospalejší dokonce až v červnu, kdy už si spousta majitelů bude myslet, že strom uschl nebo zmrzl. Jednoduše si dávají na čas, takže živý plot z moruší na jaře zahradu tolik neschová. Jinak jsou moruše na pěstování tak středně náročné, potřebují slunce pro vyzrání plodů a nějakou ochranu před severním větrem. S půdou to mají zajímavé, v příliš dobré půdě hrozí, že porostou moc rychle, dřevo správně nevyzraje a při silnější zimě vymrznou. V okrajových oblastech by tedy měla být trochu horší půda spíše výhodou. Prý jim ale vadí jílovitá a příliš kamenitá půda. Měly by být samosprašné, takže by do zahrady měl stačit jeden stromek, na některých diskusích se však o samosprašnosti polemizuje a je několik lidí, kterým moruše ne a ne plodit.

U moruší se obvykle uvádí, že není vhodné je vysazovat blízko cest a posezení, protože zralé plody padají na zem, rozprsknou se o dlažbu a obarví všechno kolem. A barví opravdu pěkně. Také prý nemají moruše rády cizí kořeny ve své kořenové soustavě, takže by se neměly vysazovat moc blízko jiným stromům. Já tu naši mám dost blízko lísek, uvidím, jestli jejich přítomnost snese nebo ne.

Přirozeně roste morušovník jako velký krásný strom.
(Zdroj obrázku: http://www.sxc.hu/)


Další informace o moruších:
http://www.ekozahrady.com/moruse.htm
http://zelovoc.alteon.sk/cz/ovoce/moruse/89/
http://www.mlsnijazykove.cz/2012/07/moruse-ja.html 
http://www.darius.cz/archeus/B_moruse.html
http://kramerius.nkp.cz/ (nutnost instalovat plugin pro prohlížení knihy)
Co můžete dělat na zahradě v květnu?
  • Hned prvního května nezapomeňte políbit svou milou nebo svého milého pod rozkvetlým stromem.
  • Druhá květnová neděle zase patří maminkám, je Den matek. Natrhejte v zahradě maminkám milou kytičku, ať už to budou konvalinky, sedmikrásky, kosatce, malé macešky, srdcovky nebo třeba velkou kytici šeříků.
(zdroj obrázků: http://www.sxc.hu/)
  • Užijte si, jak zahrada voní. Ráno je to svěží chladný a úžasně čerstvý vzduch, přes den potom prašná směsice slabých vůní. Pokud v podvečer přijde bouřka, stačí pak vyběhnout ven a nadýchat se čerstvého vzduchu plného zdravých záporných iontů, které člověka pěkně nabijí energií. A večer se soumrakem se rozvoní kvetoucí keře šeříků.
  • Naučte se na zahradě žonglovat, návody najdete třeba zde: http://zonglovani.info/micky/.
(zdroj obrázků: http://www.sxc.hu/)
  • Tráva už se zazelenala, je čas na první jarní piknik na dece v trávě. Chléb s čerstvým sýrem ozdobí hlavičky sedmikrásek, do salátu se hodí pár štiplavých lístků pampelišek a sušenky ozdobí květy fialek. Zkusit můžete i jarní polévku z mladých lístků. Ale všeho s mírou.
  • Jakmile jsou odkvetené pampelišky, tak je první moment, kdy už lze kosit trávník, pokud vám připadá moc vysoký (viz http://www.rodovystatek.cz/rocni_plan_praci.htm), ale zase to ještě nepřehánějte. 
  • Kvete černý bez a z jeho květů lze vyrábět sirupy, limonádu i "šampaňské". Ke konci měsíce už se mohou objevit první plody zimolezu kamčatského.
(zdroj obrázků: http://www.britishlarder.co.uk/ a http://molbiol.ru/)
  • Jakmile v květnu přejdou poslední mrazíky, tak můžete set a sázet choulostivou zeleninu přímo do zahrady (rajčata, papriky,  hrách, fazole, čekanka, cukety, kukuřice...).
  • Po "zmrzlých" už lze vytáhnout choulostivé opečovávané rostliny ze zimních zahrad (pokud je máte, např. citroníky, rozmarýny) pěkně na čerstvý jarní vzduch. Pozor ale na jarní slunce, zvykejte je opatrně.
  • S rostoucími teplotami a intenzivnějším slunečním svitem se již dá venku věšet prádlo a vyvětrat peřiny a deky.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?
Novější příspěvky Starší příspěvky Domovská stránka

Archiv blogu

  • ▼  2026 (4)
    • července (1)
    • června (1)
    • května (2)
  • ►  2025 (8)
    • června (1)
    • května (3)
    • dubna (3)
    • března (1)
  • ►  2024 (9)
    • září (1)
    • srpna (2)
    • července (4)
    • května (1)
    • dubna (1)
  • ►  2023 (9)
    • listopadu (2)
    • října (3)
    • září (2)
    • srpna (2)
  • ►  2022 (4)
    • října (1)
    • září (2)
    • května (1)
  • ►  2021 (4)
    • května (1)
    • dubna (3)
  • ►  2020 (4)
    • června (1)
    • května (2)
    • března (1)
  • ►  2019 (32)
    • prosince (2)
    • listopadu (3)
    • října (6)
    • září (3)
    • srpna (3)
    • července (2)
    • června (3)
    • května (3)
    • dubna (4)
    • března (3)
  • ►  2018 (24)
    • listopadu (1)
    • srpna (1)
    • července (3)
    • června (2)
    • května (4)
    • dubna (4)
    • března (3)
    • února (2)
    • ledna (4)
  • ►  2017 (48)
    • prosince (4)
    • listopadu (3)
    • října (4)
    • září (4)
    • srpna (4)
    • července (2)
    • června (5)
    • května (5)
    • dubna (5)
    • března (4)
    • února (4)
    • ledna (4)
  • ►  2016 (56)
    • prosince (5)
    • listopadu (5)
    • října (5)
    • září (3)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (5)
    • května (5)
    • dubna (5)
    • března (5)
    • února (5)
    • ledna (4)
  • ►  2015 (56)
    • prosince (4)
    • listopadu (5)
    • října (5)
    • září (5)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (5)
    • května (4)
    • dubna (5)
    • března (5)
    • února (4)
    • ledna (5)
  • ►  2014 (52)
    • prosince (5)
    • listopadu (4)
    • října (4)
    • září (5)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (4)
    • května (5)
    • dubna (4)
    • března (4)
    • února (3)
    • ledna (5)
  • ►  2013 (75)
    • prosince (6)
    • listopadu (4)
    • října (4)
    • září (6)
    • srpna (6)
    • července (6)
    • června (6)
    • května (8)
    • dubna (9)
    • března (6)
    • února (7)
    • ledna (7)
  • ►  2012 (84)
    • prosince (4)
    • listopadu (7)
    • října (8)
    • září (7)
    • srpna (6)
    • července (11)
    • června (7)
    • května (8)
    • dubna (10)
    • března (16)

O čem píšu

Alys Fowler akébie aronie barvy batáty biologická ochrana blogy borůvky bosky v zahradě brokolice brusinky buky bylinková spirála bylinky cibuloviny cukety dobroty domečky pro hmyz dárky dřevník ekozahrada fialky hadník heřmánek hnojení houpací síť hraboš hrušeň hry hvězdnice jahody jaro jaterník jedlá zahrada jedlý balkon jedlý trávník jedovaté rostliny jezírko keře klíšťata knihy kompost kopřiva kosení květiny lesní zákoutí letní kino levandule lichořeřišnice listí louka maliny mišpule moruše motýli mrtvé dřevo mráz muchovník mulč mučenka pletní mykorhiza myš měsíček návrh ochrana úrody ostružiny ovoce pampelišky pavouci plevel plot podzim polníček popínavky počasí ptáci péče předzahrádka přírodní hnojiva přírodní lékárna rajčata realizace zahrady recepty rybíz růže slepice soběstačnost srdcovka stromy stín střih stromů sucho sušení prádla světélka sázení terasa trampolína trávník táta a zahrada uchování úrody umění velikonoce vinná réva voda vysoké záhony vánoce vícekmeny vítr výlety výsev výzdoba včely vůně zahrada pro děti zahradní příprava jídla zamyšlení zelenina zeleninové polykultury zelená střecha zimní květy zimní zelenina zimolez zábava úrazník úroda čechravy černý bez černý kořen ředkvičky šalvěj šeříky škůdci živočichové živý plot

Oblíbené články

  • Muchovník. Jasně, ale který?
  • Jak na naše vysoké záhony
  • Trable s pěstováním brokolice
  • Tvorba našeho vyvýšeného záhonu
  • Kdopak to chodí po zahradě? Aneb stopy ve sněhu.

Zahradní odkazy

  • zahradamebavi.cz
  • ekozahrady.com
  • priroda-zahrada.cz
  • můj zahradní pinterest
  • rozličné zahradní odkazy

Autorka blogu

SLEDUJTE také INSTAGRAM

Copyright © 2016 Vysněná zahrada. Created by OddThemes