Vysněná zahrada

Při stavbě našich dvou bylinkových spirál jsme se nejvíce inspirovali obrazovým návodem nadšených zahradníků z Plzně: Návrh a realizace přírodní zahrady v podhůří Šumavy.

Samotné stavbě spirály předchází docela složité období shánění materiálů, protože na spirálu je obvykle potřeba:

hodně kamenů, nejlépe lomené, aby se z nich dobře spirála skládala; případně cihly, staré dlaždice, kostky (inspirace v Pinterestu);
kartony, nejlépe nepotištěné a bez plastových nálepek a bez izolepy;
dřevo do základů spirály, nejlépe různé větve, špalíky, i odřezky neošetřených desek. Není úplně vhodné použít jedovaté jehličnany, viz dotaz v poradně institutu Veronica;
kamínky - ty ošklivější ještě do základů jako drenáž, hezké nejlépe na zamulčování povrchu;
hodně hlíny, protože každá alespoň trochu větší spirála spolkne několik plných koleček hlíny;
nádobu nebo fólii na mini jezírko.

My jsme perfektní kameny získali od známých z vesnice, kteří stavěli na hodně kamenitém pozemku a potřebovali se jich zbavit. Trochu náročnější bylo dostat je na náš pozemek, naštěstí táta přivezl vozík a odvezli jsme si pět vleček, které sotva stačí na spirály, hadník a minizídečku. Kartony jsme získali od příbuzných, kteří si vybavovali dům nábytkem z Ikey, izolepu jsem z nich strhla, mám množství, které pokryje i potřebu hadníku. Dřevo mi zajistil táta, menší větve ze stříhání stromů, větší špalíky ze svých zásob dřeva na topení, použili jsme také pár odřezků desek, které zbyly z tvorby kompostéru. Část potřeby hlíny pokryly drny z vyhloubených děr na minijezírka, zbylou jsme již měli na pozemku dovezenou od sousedů, stejně jako šterk a kamínky. Pro minijezírka jsme koupili kus kaučukové jezírkové fólie.

Půdu jsme pokladli kartony a zhruba naměřili, kam až bude spirála zasahovat. Rozhodně po zkušenosti nedoporučuji dávat kartony i pod kameny, spirála je pak méně stabilní.

Naše dvě spirály jsme zhruba naměřili a umístili tak, aby byly ve stejné vzdálenosti od plotu a symetrické. Naspod jsme umístili kartony jen tak plošně a ledabyle, a to nebyl ideální nápad. Kameny položené na kartonech nebyly tak stabilní a část kamenů jsme museli přeskládávat. Doporučuji spíše systém z návodu odkazovaného výše.
Spirálu jsme rozhodně nedělali celou v jeden den, spíše tak postupně, co šlo a na co byl čas. Například takovou díru na jezírko je nejlepší vykopat ještě dokud je půda vlhká. Kameny jsme si sestavili do spirály, aniž bychom ještě přidávali hlínu. Chtěli jsme, aby byla stavba sama o sobě stabilní.

Základ spirál jsme sestavili tak, aby byl sám o sobě stabilní. Do spirály jsme potom naházeli větvičky, drny, dřevo a menší kameny a trochu štěrku (fotodokumentaci uložení dřev jsem nestihla).

Dřevo a větve jsme přidali kvůli udržování vlhkosti. Dřeva ji do sebe nasají a poskytnou do okolí, aniž by při tom měly rostliny kořeny ve vodě. Kamínky a štěrk naopak slouží jako drenáž. Nejvíce práce potom dalo zasypat vnitřek spirály hlínou a upěchovat ji tak, aby se dostala i do mezer mezi kameny a větvemi. Prolili jsme hlínu vodou a nechali, aby si týden ještě "sedla".

Zasypání prostoru mezi kameny hlínou dalo nejvíce zabrat.

Samotné bylinky jsme měli částí ze semen, částí zakoupené sazenice netypických druhů od Krulichů. S výsevem semen jsme počkali, až bude po "zmrzlých", sazenice jsme sázeli neplánovaně za deště, uvidíme, jak se v následujících slunných dnech ujmou bez našeho zalévání. Bylinky jsme zamulčovali kamínky, které zbyly sousedům po stavbě domu. Myslím, že pro bylinky jsou kameny jako mulč vhodnější než například sláma či tráva, kromě zadržení odparu vody jim akumulují teplo a prohřívají potom vzduch. (Doplněno po letech: kamínky jsou fajn, ale jen v případě, že se do spirály nedostane pýr...)

Sazenic bylinek jsme měli jen několik, vše ostatní jsme vyseli ze semínek. Vlevo jsou bylinky ještě bez mulče, vpravo již z druhé spirály s kamínkovým mulčem.

Na tvorbu minijezírka jsme si vyčlenili celé odpoledne a bylo to dobře. I když je malé, stejně dalo zabrat. Díru jsme vykopali zavčas, když byla půda hodně vlhká, takže potom jen stačilo rozprostřít kaučukovou fólii. Vybrali jsme si raději kaučuk než PVC, protože mně osobně z těch dvou přijde jako více přírodní a vhodnější. Zkusili jsme také zavlažovací tip z časopisu Klíčová dírka 4/2004 (ke stažení na stránce http://www.permakulturacs.cz/). Do jezírka jsme dali trochu hlíny a trochu koupeného substrátu pro jezírka, musím říct, že to zatím vypadá spíš jako bahniště. Rozesela jsem do "příbřežních" zón semena potočnice a doufám, že brzy vzdejdou. Druhé jezírko bude s vodní mátou, na to si ale musíme najít nějaké další dlouhé odpoledne.

Ta ošklivá modrá látka vlevo je zbytek po mém starém bavlněném tričku. Měl by sloužit jako závlaha petrželky z jezírka. Vpravo už je jezírko napuštěné, s hlínou okolo, ještě k němu přišly kameny a větve jako výlezy pro živočichy.

Na úvod, kosiště je ta dřevěná část, která drží samotnou kosu. Někteří si ji vyrábějí sami přímo na míru a pak se jim kosí náramně. Já jsem si kosu objednala a teď při kosení zjišťuji, že se hrbím, takže jsem se začetla do toho, jak má vlastně kosiště správně vypadat.

Ideální byl tento článek: Biomechanika ručního sečení, kde je dole půvabný nákres človíčka s kosou, který dá i laikovi základní představu, jak má být kosiště velké. Překreslila jsem si to na fotku níže a poněkud zjednodušila:

Obrázek jednoduše ukazuje, že mám malé kosiště. A tím pádem se hrbím. Potřebovala bych velikost kosy, jako je načrtnutá úplně vlevo. (Je to nakreslené schéma z fotky.)

(zdroj obrázku:
http://www.sports-injury-info.com/)

Vyčnívající kost kyčelního kloubu – Trochanter – podle kterého se určuje madlo kosy, je hezky vidět na obrázku vpravo. Na těle se hledá trochu hůře než horní výčnělek pánve. A také je potřeba si velikost kosy zkoušet v obuvi, ve které budete obvykle kosit.

Profíci si ještě obvykle rozhodnou, zda potřebují kosu polní nebo zastřihávací a podle toho si velikost upraví. Ale to už je pěkně popsáno ve výše odkazovaném článku.

Vzdálenost mezi jednotlivými madly by měla být na šířku od lokte po natažený prostředníček. Podle mne je pro laika či začátečníka dobré, když na kose stále ještě 5–10 cm zbyde, aby si mohl přesunutím madla udělat ze zastřihávací kosy tu polní pro kosení "bez překážek". To, jestli člověku bude vyhovovat "polní kosa" nebo "zastřihávací kosa" asi zjistí až časem a je dobré, když na kosišti zůstane možnost jej upravit do jedné nebo druhé polohy.

Vzdálenost mezi madly by měla být na šířku "lokte", vhodnější ale je mít ještě prostor 5–10 cm pro seřízení na polní kosu.

Už si objednávám správnou velikost kosiště a řeším to s prodejcem, který mi zatím vychází maximálně vstříc. Možná se za pár let budu poohlížet i po výrobě kosiště na míru, tak jak to potom dělají profíci.

Osobně si nemyslím, že by na ekozahradě na slimáky stačil párek ježků, jedna ropucha z jezírka a kanibalismus hlemýžďů.

Takže jsem se podívala trochu blíže na různé tipy z internetu, jak se slimáky zatočit:

Kachna "indický běžec"
(zdroj obrázku: wikipedia.org)

Celkem funkční tipy na zneškodnění slimáků:

Dobře slimáky odstraní kachna s komerčním názvem "indický běžec", jen potřebuje žít v hejnech, vyžaduje péči, krmení a na malé zahradě pro ně není místo.
Parazitické hlístice pro slimákům jsou oblíbené a podle reakcí v diskusích celkem účinné. Nevýhodou je vyšší cena a nutnost včasného zásahu (nejlépe zabírají na mladé jedince). Akorát při velkém suchu a jílovité půdě se hlístice pořádně ke slimákům nedostanou. Pozor, abyste si opravdu koupili hlístice na slimáky a ne hlístice na smutnice či lalokonosce. Pěkným tipem je jet se sousedem napůl.
Pokud se rozhodnete pro nekonečné a pracné sbírání slimáků, tak místo hubení můžete zkusit tip z knihy Heleny Vlašínové Zdravá zahrada, kdy slimáky donesete na kompost a necháte je tam pěkně rozkládat zbytky z kuchyně, trávu atd. a vlastně je tak zaměstnáte ve svůj prospěch. Jen nevím, jak zařídit, aby z kompostu náhodou neutekli zpět do zahrady. Ale podle tohoto příspěvku prý neutíkají.
Ferramol se uvádí jako biologická cesta ničení slimáků, obsahuje přírodní látku fosforečnan železitý. Výrobce tvrdí, že neškodí domácím zvířatům, lidé v diskusích uvádějí případy otrav psů jen opravdu výjimečně. Ale ne vždy funguje a ne vždy jej slimáci sní, viz příspěvek.
Pěstujte zeleninu ve vyvýšených záhonech nebo klaďte slimákům fyzické překážky: plechová ohrádka s ohnutím, měděné obložení záhonu (kovy jsou prý pro slimáky jedovaté), lepicí pásky. Akorát vodní příkop nejspíš nefunguje, přežijí i ve vodě. Tipem z diskuse je použití lávové drtě, která se používá jako mulčovací materiál a slimákům její drsný povrch vadí. Je poněkud dražší, ale vydrží dlouho.

Použití mědi proti slimákům mne překvapilo, v zahraničí na to mají přímo síťky a pásky, které nejsou ani tak drahé, když uvážíte, že by to mělo vydržet hodně dlouho. (zdroj obrázků: http://www.garden.org/ a http://www.gardenexpress.com.au/)

Nedoporučované tipy pro přírodní zahrady:

Nadrcené uhlí, piliny, písek, lógr z kávy, drcené skořápky fungují pouze částečně a pouze za sucha.

Lze využít slimáčí slabost pro
melouny či pivo. Ale přilákáte je i
z okolních zahrad. (zdroj obrázku:
blog.oregonlive.com)

Například drcené skořápky byste museli shromažďovat už od ledna, aby postačily na ohraničení záhonku. Jehličí nefunguje a jen si překyselíte půdu.
Pivní a melounové pasti sice fungují, ale bohužel k vám lákají slimáky ze všech okolních zahrad, takže utrácíte peníze, abyste likvidovali slimáky z celé ulice.
Chemie (především Vanish) nevydrží ve vlhku a ztrácí účinnost, otráví domácí zvířata (především psům chutná, otravy jsou časté), ale i ježky, ještěrky a další tvory, je nebezpečný i pro člověka. Někteří lidé z diskusí ji označují za příčinu přemnožení slimáků, protože mnozí Vanish v zahradách používají a zabíjejí tím i přirozené škůdce slimáků (já tento názor rozhodně sdílím). Pokud se Vanish dostane do půdy a do zeleniny, může to prý poškodit člověku játra a ledviny.
Sůl je na zabíjení slimáků naprosto nevhodná, protože zbytečně zasoluje půdu a potom na ní těžko něco poroste. Pokud slimáky solíte v kýblu a potom tekutinu vylejete na kompost, zasolíte si kompost a ničíte jej.
Pravidelné kosení trávy nakrátko někomu pomáhá, někomu spíše ne (příspěvek). U nás na zahradě slimáci jedí jedlý trávník a k jahodám se zatím ani nedostali. Ale je jich tam zatím opravdu jen pár (jen desítky, ostatní mi radí, ať si je hýčkám, protože takové malé množství je spíše rarita). Nezatracujte prosím sousedy, kteří nekosí tak často. V nakrátko střiženém trávníku se slimáci nezastaví a co nejrychleji míří schovat se do zeleninového záhonu.

Prevence:

nezalévat večer, nezalévat moc pravidelně (rostliny jsou zhýčkané a slimákům je hej ve vlhkém prostředí),
nerýt tolik, slimákům prý totiž vyhovuje přístup k hlíně, velké hroudy a odkrytá půda,
vysazovat vybrané rostliny, které prý slimákům nevoní, například šalvěj, měsíček, lichořeřišnici, řeřichu či česnek. Ale odpuzují pouze částečně, z diskusí vyplývá, že se kolikrát pustí i právě do těchto rostlin.
podle knihy Zahrada jako mikrokosmos by mulč ze zavadlých rostlin (asi třeba kostival, či pokosená tráva) měl být výhodou a prevencí, protože slimáci mají raději zavadlé rostliny a pustí se do mulče spíše než do zeleniny. Otázkou je, jestli se při takovém snadném přísunu potravy příliš nenamnoží, k tomu však již autor nic nepíše.

Ze solidarity k sousedům se nejlépe domlouvejte na formě boje proti slimákům a informujte je, že slimáky řešíte a jak. Ekologické a přírodní zahrady bývají často napadány ostatními kvůli tomu, že se nekosí tráva tak často a nepoužívá se chemie. Sousedé, kteří používají Vanish, však dělají větší škody a akorát přemnožení slimáků zhoršují. Hezky na to šel jeden člověk na vesnici, který se podělil o hlístice s ostatními, viz příspěvek.

Další informace:
Dotaz v poradně Veronica, odpověď od paní Vlašínové: http://www.veronica.cz/?id=12&i=96.
Diskuse na fóru sobestacnost.cz: http://sobestacnost.cz/PHPBB3/viewtopic.php?t=138

Zatím rozhodně mulčuji půdu pod stromy a keři. Zahrada je ve slunném, ale poněkud suším svahu, takže zadržení vláhy je pro mladé rostlinky (navíc sužované větrem) dost důležité. Ale začetla jsem se do článků, které od mulčování odrazují kvůli slimákům (O mulčování, diskuse Biozahrada, diskuse Permaweb).

Čerstvě zamulčované rostliny skoro v té "záplavě zeleně" nejsou vidět. Krásu tyto zamulčované plochy rozhodně nepobraly, já je ale beru jako důležitý prvek v prvních letech zahrady. Pak už by snad mulč neměl být potřeba.

Nepopírám, že se určitě pod mulčem musí slimákům dařit. Ale pokud si dobře pamatuji, tak na zahradě mých rodičů slimáci byli vždycky taky, i když se nemulčovalo. A soudě podle každoročních televizních reportáží jsou slimáci prostě přemnožení mulč nemulč. Takže mulčem to nebude. Osobně si myslím, že mulčování přináší zahradě takové výhody, které by strach ze slimáků měl snadno smést ze stolu, chrání rostliny před vysycháním, plevely a také před velkými ničivými mrazy. Více o něm píše pan Svoboda: http://www.ekozahrady.com/mulcovani.htm. Dobrý návrh ekozahrady navíc počítá s tím, že mulč časem postupně nahradí rostliny jako podsadba stromů, či půdokryvné trvalky. Zůstane možná akorát na každoročně zakládaném zeleninovém záhoně.

Podle knihy Zahrada jako mikrokosmos by mulč ze zavadlých rostlin (asi třeba kostival, či pokosená tráva) měl být spíše výhodou a prevencí, protože slimáci mají raději zavadlé rostliny a pustí se prý spíše do mulče než do živých rostlin. Otázkou je, jestli se při takovém snadném přísunu potravy příliš nenamnoží, k tomu však již autor nic nepíše. Tak jak tak je ale člověk stejně musí řešit a "zneškodnit", takže mi přijde smysluplné, že slimáci před zneškodněním stihnou sníst jen mulč a ne zeleninu.

Na naší zahradě se objevilo zatím jen 10 slimáků, i tak si ale sepisuji do dalšího článku, jak s nimi obvykle lidi bojují a co funguje a co ne.

Co můžete dělat na zahradě v červnu?

Počasí nám zatím moc nepřeje, venku je chladno. A tak se alespoň můžete zasnít, co vše budete moct dělat v červnu na zahradě, až se na nás bude více usmívat sluníčko a teploty se přehoupnou přes 20 °C:

slunit se a opalovat na lehátku, vytáhnout piknikové deky a obědvat venku ta trávníku, přečíst si pěknou knihu na čerstvém vzduchu,
užít si vůni růží, pivoněk, nepravého jasmínu (pustoryl) nebo kosatců,
plést věnečky z kopretin; jakmile budou odkvétat, tak již můžete kosit i luční části zahrady,
pozorovat slunící se ještěrky na suché zídce.

(zdroj obrázků: http://www.sxc.hu/ a http://www.sxc.hu/)

pro schlazení v parných dnech si zahrát bitvu s vodními pistolemi, vyrobit si "vodní bomby z balónků"; isnpirace na další hry s vodou venku je v článku,
máchat si nohy v zahradním jezírku pro osvěžení,
dolévat ptákům a hmyzu vodu do pítek a koukat se, jak se brouzdají ve vodě,
pokud přírodní jezírko ještě nemáte, červen je vhodnou dobou pro jeho vytvoření;

(zdroj obrázků: http://www.sxc.hu/ a http://www.sxc.hu/

opékat si špekáčky, posedět si s přáteli a notovat si písničky za doprovodu kytary, grilovat nebo péct pizzu v zahradní peci,
jíst jahody a hrášek přímo ze zahrádky, dělat si z třešní "naušnice" a péct rebarborové koláče. Dozrávat by měl i muchovník a zimolez, některé saláty už také budou k snědku, stejně jako se zazelenají voňavé bylinky. A můžete také vyzkoušt sladký nektar z květu hluchavky.

(zdroj obrázků: http://www.sxc.hu/ a http://www.sxc.hu/)

Pokud kosíte trávník kosou, můžete trávu skvěle využít na mulčování rostlin (především mladých a jaře zasazených), aby jim půda tolik nevysychala,
v červnu lze sít mrkev, červenou řepu, brokolici a černou ředkev pro podzimní sklizeň, salátovou čekanku,
lze také stříhat živý plot z opadavých rostlin, ale rozhodně se do toho pouštějte až v době, kdy už v plotu nebudou hnízdit žádní ptáci se svými ptáčaty.

Po první stříhací akci už ta další stříhání probíhala, jak se to kdy podařilo a kdy byl čas. Takže asi ne úplně ideálně, jak to mělo být.

Meruňka

Meruňky se prý mají stříhat v květu.Ta naše se ale rozhodla kvést trochu později a blížili se potom "chladní muži", takže jsem se bála, že by čerstvé rány ve spojení s mrazíky nemusely být pro strom zrovna vhodné. Nechali jsme tedy střih na později a nakonec jsme meruňku stříhali až v době, kdy měla hodně velkých listů. Nevím, jestli to byl zrovna dobrý nápad.

Původně jsme z ní chtěli mít vysokokmen a chtěli jsme stříhat podle tohoto návodu: Střih meruňky. Ale nakonec nám přišlo, že má takový menší vzrůst a stejně se nám z ní nepodaří udělat vysokokmen, pod kterým by šlo pohodlně procházet, takže jsme si řekli, že jí ponecháme několik hlavních větví a podsázíme ji. Dali jsme si pozor, aby terminál převyšoval ostatní výhony o patnáct centimetrů.

U meruňky jsme trochu zaspali a stříhali, když už měla hodně listů. Hlídali jsme si především, aby terminál převyšoval ostatní větve. A samotný terminál jsme vůbec nestříhali.

Střih turecké lísky

Stříhat tento strom pro mne byla trochu záhada, na internetu o střihu turecké lísky není téměř ani pípnutí. Ptala jsem se na diskusi, ale můj dotaz zůstal nezodpovězený. Pán, který mi lísku prodával, říkal, že se musí na jaře hodně ostříhat, protože by po redukci kořeny nestačily vyživit všechny pupeny. Jinde se zase píše, že strom naopak potřebuje hodně listů, aby dobře zakořenil. Nakonec jsem někde našla obecný názor ke skořápkovinám, že se mají řezat až v pozdním jaru, někdy koncem května. Stříhat se má, když mladé výhony dosahují délky alespoň 3 cm.
Takže jsme se rozhodli, že lísku budeme stříhat až po vyrašení listů. Délku výhonů jsme neměřili - prostě až měla trochu větší lístky, tak jsme jen odstřihli výhon, který konkuroval terminálu a několik větví, které byly příliš nahusto. Rozhodně jsme nestříhali větve na polovinu, jak nám radil prodejce. Rozhodli jsme se, že stromu ponecháme co nejvíce listů, aby dobře zakořenil.

Turecké lísce jsme jen ustřihli konkurenci terminálu a několik větví, které byly nahoře hodně nahusto. Ta bednička na fotce je kvůli tomu, abychom na lísku vůbec dosáhli, zatím nemáme žádný žebřík.

Višeň, sladkovišeň

Tak jako u ostatních peckovin, i u višní se střih stromů provádí až jakmile strom kvete a lze stříhat až do sklizně, protože se potom prý stromu lépe hojí rány. Není vystaven velkému stresu a neměl by tedy snad dostat klejotok. Obecně ale třešně i višně nesnáší hluboký řez a přísné tvarování.

Stříhali jsme tedy, až pominula hrozba mrazů a na stromě se objevily první drobounké listy. Báli jsme se stromek ostříhat v době, kdy bude mít všechny listy plně rozvité, připadlo nám, že by se moc vysílil. Protože chceme mít ze stromu vysokokmen, tak jsme se tenokrát řídili videem prodejce: Střih višně. Bylo to celkem drastické, sundat stromku všechny boční větve a ještě i rozvité pupeny a ponechat jen pár lístků nahoře.

Obrázek sladkovišně ještě z podzimu a následně ostříhaný "pahýl", u kterého se teprve bude muset zapěstovat korunka.

Maliny, ostružiny
Nechávám je tak, jak jsme je na podzim zasadili. Teprve, až vyhodí nějaké pořádné výhony, budu zjišťovat, co s nimi mám dělat.

Ještě nás bude čekat střih živého plotu z buků – někdy v červnu či červenci.

Konečně se nám poštěstilo se dostat do bylinkové zahrady ve Valticích, která se letos otvírala třetí květnovou sobotu. A nebylo by lepšího načasování než zrovna teď, kdy zakládáme vlastní bylinkovou spirálu, chybí mi některé rostliny a stále ještě hledám inspiraci.

Bylinková zahrada sousedí hned se zámkem.

Hned kousek od vstupu byly dva domečky pro hmyz – ráda je vidím naživo i u nás a ne jen na výletech v Rakousku. Byly jednoduché, ale účinné, včelky tam létaly z květu na květ, slunéčko sedmitečné jsem tam taky zahlédla a kromě toho tam poletoval obrovský čmelák a mezi bylinkami se schovávala mrštná ještěrka. Ta zahrada rozhodně "žila".

V bylinkové zahradě byly i dva pěkné exempláře domečků pro hmyz.

Kromě hmyzu zahrada ožila také prostřednictvím pobíhajících dětí. Nikdy by mne nenapadlo, jak může děti bavit zalévat květiny. Musela jsem chytnout ten pravý okamžik, kdy se dala ta půvabná barevná konvička alespoň vyfotit. Kohoutky s vodou mají v kamenné stěně tak dobře ukryté, že jsme si jich vůbec nevšimli. A nechybí ani pítko pro ptáky, byť zrovna ten den s poněkud zelenou vodou.

K zahradě patří i jednoduché vodní prvky. A v pozadí pítka je vidět vinná réva, přecejen je bylinková zahrada ve Valticích, takže víno nesmí chybět.

Kromě typických bylin pro použití v kuchyni byly v zahradě barvířské rostliny i různé jedovaté byliny, nebo také kosatce a pivoňky. Díky přehledným tabulkám jsem si našla bylinky, které chci na zahradě jednou mít a překvapilo mne, jak jsou někdy velké a nebo naopak malé. Třeba takový mák východní byl celkem velikán, stejně jako rebarbora či kostival, který jsem původně měla za malou květinku. A zjistila jsem, že okrasné česneky vlastně kvetou již v květnu. Co se týká kvetení, tak pro návštěvu zahrady je podle mne ideální spíše červen a letní měsíce, kdy budou kvést středomořské bylinky – to bude paráda. Snad se mi podaří se tam ještě v létě ještě jednou podívat.

Shora ve směru hod. ručiček: Můj oblíbený kontryhel s typickými kapkami vody; dále velikán kostival lékařský – už chápu, proč se tak často používá jako mulč, tvoří totiž velké množsví hmoty; voňavá horská saturejka; půvabné okrasné česneky a nakonec moje první setkání s dospělou rostlinou chřestu – je velký a celkem pěkný.

Být v zahradě na první slavnostní otevření mělo i jednu pěknou výhodu, byly tam ochutnávky bylinkových čajů firmy Sonnentor. S čajem na lavičce se tam báječně odpočívalo. Nakonec jsem samozřejmě nakupovala bylinky v jejich obchůdku. Paní prodávající tam o bylinkách věděla snad všechno a hned ochotně radila. Měli tam například ananasovou šalvěj – její listy po promnutí skvěle voněly a také úžasnou jahodově vonící mátu, kterou jsem si hned koupila ještě spolu s kontryhelem a saturejkou. A dokonce mi jejich hlavní zahradník na druhý den ochotně sehnal šest sazenic převislé saturejky a upozornil mne, že se jedná o poněkud nezvyklý druh saturejky (Satureja douglasii) a vážně je zvláštní, voní totiž po mátě a má velké listy. Do této Valtické zahrady se budu ráda vracet.

Moje úlovky: půvabná bedýnka s kontryhely, jahodovou mátou a saturejkou a voňavý bylinkový čaj.

Stránky Bylinkové zahrady Tiree Chmelar Valtice: http://www.bylinkovazahradavaltice.cz/.

Celkem funkční tipy na zneškodnění slimáků:

Nedoporučované tipy pro přírodní zahrady:

Prevence:

Archiv blogu

O čem píšu

Oblíbené články

Zahradní odkazy

Autorka blogu

SLEDUJTE také INSTAGRAM