Vysněná zahrada

Blog o plánování a realizování vysněné zahrady.

  • Blog
  • E-BOOKY
    • Příběh jedlého balkonu
    • Zeleninové polévky
  • Pinterest
  • Instagram
  • Kontakt
Mám teď na mysli klasické velké jahody, které jsou častou součástí českých zahrad. Jejich pěstování není tak úplně jednoduché, jde o vyšlechtěné druhy a nelze u nich používat strategii "zasadím, nechám být a sklízím" jako u některých trvalek nebo např. u lesních jahod. I ekozahrádkáři či zahradníci zkoušející pricipy permakultury se musí smířit s faktem, že jahody na zahradě "vydrží" maximálně kolem 5 let a pak musíte vyčerpanou půdu opět prohnojit a zasadit nové.

...
Doma jsem zažila klasický způsob pěstování jahod – okopávat, okopávat a okopávat řádky s jahodníky na poli. A rozhodně mě to nebavilo a hledám tedy způsob, při kterém se okopávání vyhnu. A neaspiruji na žádné hektarové lány jahod jako v jahodárnách, prostě jen takových pár sazenic pěkně po domácku. Takže si s nimi můžu trochu pohrát a myslím, že pro mne bude existovat nějaké pěkné řešení i bez okopávání.

Správná půda a vhodné umístění jahodiště
Umístění a půda je základ, jahodníky chtějí lehce kyselou (pH 6-6,5) půdu, spíše s pískem a spíše propustnou. Stačí si vzpomenout, kde obvykle v přírodě rostou lesní jahody. Zahrady s těžkými a jílovitými půdami se ale jahod vzdávat nemusí, stačí je pěstovat ve vyvýšené spirále nebo vysokém záhonu. Lehké vyvýšení je navíc doporučováno i pro odborné pěstování jahod (ukázka z odborné knihy (PDF)). Nutností je slunné stanoviště, bez dostatku sluníčka nemá smysl jahody pěstovat.

Ukázka pěstování jahod ve spirále. Fotka je ze stránky Zahradnických služeb Živá zahrada manželů Smolových - http://www.zivazahrada.com/.
Právě nápad s celou jahodovou spirálou se mi velmi líbí. Kameny jim akumulují teplo pro dozrávající jahody, pro slimáky bude těžší se k jahodám dostat. A když si podsypu rostliny mulčem z malých kamínků, tak mne nečeká žádné okopávání, bude to vypadat pěkně a neproroste tím tolik plevele.

Zdravá sadba znamená zdravý začátek
Sehnat zdravé rostliny bývá těžké, někteří doporučují snažit se vypěstovat si sadbu ze semen, protože semeny se choroby nepřenáší a nezavlečete si tedy choroby na zahradu. Já mám zatím zdravou a silnou sadbu od mojí mamky ze zahrady a část jahodníků jsem si tak porůznu koupila. Od pěstování ze semen mne zatím odrazuje to, že na zahradě ještě nemáme dům a nebydlíme tam a kdykoliv jsem tam zasadila předpěstované rostliny z balkonu, tak se neujaly, protože jsem se na zahradu nedostala tak často, abych je párkrát ještě pečlivě zalila na jejich stanovišti. Každopádně návody na pěstování ze semen, na to, jak poznat samičí a oboupohlavé květy a další zajímavé finty najdete ve fóru: http://www.zahrada.cz.

Nepochopené mulčování
V přístupech v ekozahradách se často vyzdvihuje mulčování, jahodníkům má zajistit vláhu a živiny. Jenže když je potom zahradníci zkusí v praxi, říkají, že akorát jahody pomaleji rostou a mnohem později plodí. A ona je to pravda, pokud mulčují slámou nebo trávou, pěkný ukázkový obrázek naleznete v článku O mulčování. Já to ale zatím zkusila na zahradě experimentálně s kamínky (zbyly sousedům ze stavby domu, asi to nebude levné řešení mulče) a myslím, že nejde o otázku: "Mulčovat či nemulčovat?", ale o to, jaký mulč zvolit. Za mne to právě budou kameny a kamínky. Co jsem měla možnost pročíst si na fórech, tak tráva a sláma brzdí růst a zrání a přitahují více slimáky. Černá netkaná folie vydrží jen tak 2 roky, na plastové folii plody hnijí, přes zimu ztvrdne a nesmí se po ní šlapat. Takže kamínky to asi (pro mne) vyhrávají. (Doplněno po letech: Tak kamínky sice skvěle akumulovaly teplo, ale vážně to vůbec nebyl dobrý nápad. Dostal se nám tam totiž pýr a ten z těch kamínků nešel absolutně dostat, kamínky se udusaly a zapadly do hlíny a postupně se pokrývaly listy prachem a hlínou. Nakonec jsem je všechny vybrala a nahradila dřevitou štěpkou a nějaký výrazný problém s pozdním pěstování nepozoruji.)

Naše dvě dočasná jahodiště, jahody jsme dali hodně nahusto (takže hrozí zahnívání jahod) a kamínková vrstva je malá, takže přecejen nějaký plevel prorůstá.
Živiny a péče
Abyste se dočkali velkých krásných jahod, potřebují jahodníky nejen zálivku, hodně slunce, ale také nějaké ty živiny. Při zakládání jahodiště tedy nezapomeňte na kompost. Ti, co mulčují trávou (i přes její nevýhody), mají zaručené pomalé rozkládání živin právě z ní. Já, se svými kamínky, nejspíš využiju k případnému hnojení výluhy nebo přírodní komerční tekuté hnojivo (určené na jahody, ne kdejaké s vápníkem, který jim prý potom v půdě blokuje příjem železa, hezky je to popsané dole v diskusi na http://www.ireceptar.cz/). Jahody jsou náročné především na dusík.
V létě po sklizni velí mnoho tipů z internetu jahody pokosit. Mně to přijde dost drastické, tak jsem se k tomu ještě neodhodlala a nechávám je "být". Na podzim je nejlepším tipem pustit do jahodiště slepice, aby vyzobaly všechny škůdce... to ale v kamínky pokryté půdě půjde těžko, takže to nebude ideální tip pro "moje" pěstování. Navíc především ani nemám ty slepice.
Na zimu je vhodné jahody zakrýt například chvojím. Já se k němu tolik nedostanu, takže řeším zakrývání jahod až v lednu větvemi z vánočního stromku a zatím to stačilo. Jehličí, které k jahodám opadne, jim svědčí, protože okyseluje půdu.
Na jaře je potom prý dobré odstranit staré hnědé listy, aby se v nich nedržely choroby ("umí" se samozřejmě rozpadnout i samy, ale trvá to déle). 

Dobří sousedé
Na internetu jsem našla tipy, že do meziřádků k jahodám je dobré zasadit česnek nebo jarní cibulku, aby odpuzovala mšice a mírnila výskyt plísní (tip z blogu http://permazahrada.cz/). K dokonalosti to nejspíš dovedla Klára z kopce, neboť vysazuje mezi jahodníky zimní pórek, takže si vzájemně s jahodami nepřekáží, v době sklizně jahod je teprve tenký a malý a "neruší tak vzhled jahodiště" (to by třeba vadilo mně, mám ráda i estetickou stránku věci).

Myslím, že si někdy do příspěvku hezky sepíšu všechny ty zajímavé příběhy z různých diskusí, "jak kdo pěstuje jahody". Ani jsem nevěřila, co a jak s nimi lidi dokážou vymyslet. A každému nakonec to jeho osvědčené, někdy lehce složité řešení funguje. Ještě to ale bude chtít podívat se "na zoubek" i škůdcům a problémům jahodníků, ty moje jsou zatím plně zdravé a v kondici, ale raději chci být připravená.


Co můžete dělat na zahradě v červnu?
  • slunit se a opalovat na lehátku, vytáhnout piknikové deky a obědvat venku ta trávníku, přečíst si pěknou knihu na čerstvém vzduchu,
  • užít si vůni růží, pivoněk, nepravého jasmínu (pustoryl) nebo kosatců,
  • plést věnečky z kopretin; jakmile budou odkvétat, tak již můžete kosit i luční části zahrady,
(Zdroj obrázků: http://paprikapassion.blogspot.cz/ a http://www.freeimages.com/)
  • pozorovat slunící se ještěrky na suché zídce,
  • pro schlazení v parných dnech si zahrát bitvu s vodními pistolemi, vyrobit si "vodní bomby z balónků", máchat si nohy v zahradním jezírku pro osvěžení,
  • dolévat ptákům a hmyzu vodu do pítek a koukat se, jak se brouzdají ve vodě,
  • pokud přírodní jezírko ještě nemáte, červen je vhodnou dobou pro jeho vytvoření;
  • opékat si špekáčky, posedět si s přáteli a notovat si písničky za doprovodu kytary, grilovat nebo péct pizzu v zahradní peci,
(Zdroj obrázků: http://www.freeimages.com/ a http://www.pinterest.com/)
  • jíst jahody a hrášek přímo ze zahrádky, dělat si z třešní "naušnice" a péct rebarborové koláče. Dozrávat by měl i muchovník a zimolez, některé saláty už také budou k snědku, stejně jako se zazelenají voňavé bylinky. A můžete také vyzkoušt sladký nektar z květu hluchavky.
  • pokud kosíte trávník kosou, můžete trávu skvěle využít na mulčování rostlin (především mladých a jaře zasazených), aby jim půda tolik nevysychala,
  • v červnu lze sít mrkev, červenou řepu, brokolici a černou ředkev pro podzimní sklizeň, salátovou čekanku,
  • lze také stříhat živý plot z opadavých rostlin, ale rozhodně se do toho pouštějte až v době, kdy už v plotu nebudou hnízdit žádní ptáci se svými ptáčaty.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?
Když děda viděl v půlce loňského léta moji kosu, zhrozil se. "Vždyť máš pozvohýbaný ostří a zuby, já ti ji spravím a pořádně nakuju..." To měla kosa za sebou už i kosení tuhých vysušených letních plevelnatých stonků a několik nárazů do hlíny a na zapomenuté kameny. A také prošla sérií mých pokusů o pěkné naklepání. Jenže já jsem tvrdohlavě dědovo profesionální naklepání kosy odmítla, vždyť jak bych se to jinak naučila. Spíše jsem si nechala ukázat, jak se kosa klepe na tzv. babce, tedy bez pomocného naklepávače a jednu babku a kladívko jsem od dědy i dostala.


A pak to šlo s kosou ještě víc z kopce, protože jsem ji zkoušela naklepávat "jako děda" na babce a nešlo mi to, párkrát ji manžel taky narazil o zapomenuté kameny (minulé léto jsem nemohla totiž nemohla kosit já a kosil on) a navíc s ní kosil hodně tuhé stonky plevelů na horním okraji pozemku. Dá se říct, že jsme si z naší kosy udělali spíše takový "křovinořez" a kdyby ji viděl děda, tak by se zhrozil, jak je ostří zubaté, vykousané  a zničené (ještě že nemá počítač a nečte tento blog).


A teď na jaře jsem několikrát zapomněla doma imbus, kterým se kosa z kosiště odšroubovává, takže jsem kosila půl zahrady, aniž bych si ji po zimě vůbec naklepala.  Je až k neuvěření, že jsem to vlastně byla schopná pokosit, nebolela mne záda a trávník sice vypadal poněkud zubatě, ale kosení účel splnilo. Musím říct, že mne naše kosa stále překvapuje svojí houževnatostí.
Je jasné, že až se pravidelným kosením zbavíme velkých plevelů a zůstane nám už na zahradě pěkný jedlý trávník, tak si budu muset koupit novou kosu, aby se mi ta tenká stébla dobře a lehce kosila. Ale stále budu mít moji první zničenou kosu na veškerá místa s tuhými stonky, s kameny a prostě "na zničení". A mám pocit, že navzdory všemu ta kosa stále prostě bude kosit...

Posekla jsem se zubatou kosou, co jsem potřebovala.


Stříhaný živý plot se do ekozahrad moc nehodí, zvlášť pokud je například z buků nebo habrů, ze kterých se ani vy nebo zvířata nedočkají plodů k jídlu ani květů plných pylu a nektaru. Ale stejně jeden na zahradě máme, celých 10 metrů živého plotu z buků, které jsme sázeli v říjnu 2012. Pro buky mám totiž slabost, každé jaro se těším, jak jim vyraší lehce pomačkané krásně zelené lístky a každý podzim se kochám, jak změní barvu do odstínů mědi. Navíc jej máme v místě, které jsme chtěli "odstínit" od sousedů, dopřát si více soukromí, ale zároveň nezabrat příliš mnoho místa z naší úzké zahrady. Živý plot z buků dopřává trochu soukromí i v zimě, neboť na něm zůstává část listů až do jara.

Náš živý plot z buků, nahoře je fotografie ze sázení, vpravo potom krásně měděné zbarvení listů. Dole je živý plot po prvním střihu (loňské jaro), mulčovaný čerstvě posekanou trávou.
Protože však 10 metrů živého plotu není zrovna zanedbatelná plocha, už postupně přemýšlím, jak z něj udělat o trochu živější a zajímavější prvek přírodní zahrady a přitom z něj stále mít ten stříhaný živý plot, který jsem chtěla... prostě takový větší menší kompromis. Zkusila jsem vytvořit koláž, jak bych si to představovala:



Co všechno by tedy teoreticky mohlo oživit náš živý plot?

Kameny
Kameny mají úžasnou funkci (jak píše pan Holzer v knize "Zahrada k nakousnutí – Permakultura podle Seppa Holzera", str. 43). Regulují teplotu a vlhkost, pod kameny se kondenzuje voda a díky tomu se tam zdržují žížaly. A jak je známo, žížaly pomáhají rozkládat půdu a dodávat tak rostlinám živiny. Pokud na kameny svítí slunce, akumulují teplo a rádi je vyhledávají pavouci, ale také ještěrky.

Mrtvé dřevo
Různé větve, klacíky, dřívka zapravené do půdy už při sázení dokážou velmi dobře držet vláhu v půdě a navíc poskytují rostlinám pomalu a postupně živiny. Vlastně na tomto principu fungují vyvýšené záhony. V půdě mrtvým dřevem rozhodně nepohrdne mnoho drobných živočichů, na povrchu jsou z něj potom nadšení především překrásní brouci od střevlíků po tesaříky. A líbí se v něm i mnohonožkám a stonožkám. Poházené klacky a klacíky v živém plotu mohou také hezky porůst různými mechy a houbami.

Mykorhiza a jiné "houbičky"
O mykorhize jsem psala v článku Potykání s houbičkami. Našemu živému plotu jsem dala pěknou dávku "houbiček" už při sázení, aby sazenice dobře rostly. Teoreticky však při notné dávce štěstí a kombinaci vhodných podmínek můžete v živém plotu zkusit pěstovat i jedlé houby. Některé návody pro pěstování kolují na internetu, jeden hezký byl i v knize pana Holzera. Sama budu s "pěstování hříbků" v živém plotu někdy experimentovat, byť vím, že výsledek může být hodně nejistý. Ale líbí se mi představa, že v živém plotu poroste nějaký ten hřib, minimálně třeba alespoň pro potěchu oka, když ne žaludku. No ale i muchomůrky jsou velmi pěkné.

Hajní květiny a jedlé trvalky lužních lesů
Existuje skupinka trvalek, které se přizpůsobily na život v listnatých lesích, říká se jim efeméry. Vyrostou brzy z jara, kdy ještě stromy nemají listí, využijí jarního sluníčka, vykvetou, zaplodí a pak jim nadzemní část obvykle odumírá. Patří sem například půvabné sasanky, jaterníky, talovíny či ladoňky, obvykle jsou tyto květiny jedovaté. Přilákají vám však na jaře včelky a jaterníky ještě pro změnu i mravence. 
Zkusit pěstovat v živém plotu ale můžete i jedlé rostliny, které snesou zastínění. Nejznámější je nejspíše medvědí česnek, jíst (v rozumně malém množství) lze ale i plicník nebo prvosenku jarní, či fialky.
(Doplněno po letech: zrovna širší do trojsponu sázený živý plot z buků těmito rostlinami podsadit nejde. Je totiž hodně hustý a listy drží do doby, než má nové, takže jde o permanentní stín.)


Lesní nebo měsíční jahody
Svítí na okraj živého plotu slunce? Potom lze uvažovat o lemování okraje živého plotu lesními jahodami nebo tzv. měsíčními jahodami. Sklízet chutné plody můžete vy, nebo se o to případně postará nějaký ten živočich. Květy jahodníku zase ocení včely.

Domečky pro hmyz a drobné živočichy
Život by do živého plotu mohly přinést i hmyzí domky. Jen je asi potřeba je možná opatřit pletivem, aby si z nich hnízdící ptáci nedělali snadno dostupnou samoobsluhu. Lezoucí hmyz a drobní živočichové určitě nepohrdnou hromádkami větviček, hromádkou listí, ani například stébly slámy a dřívky ukrytými v půlce kokosového ořechu. Nebo i pohozenými šiškami. Případně lze dokonce zakoupit i různé dřevěné či keramické domečky pro žáby nebo pro ježka. Dřív než ale budete investovat svoje peníze, zvažte, zda tam daný živočich má opravdu dobré podmínky pro život a zda je šance, že se "ubytuje".

Prostor pro ptáky
Ptáci si v živém plotu postaví hnízdo sami, pokud uznají plot jako bezpečné a vhodné místo pro život. Je dobré nestříhat plot dříve, než ptáci vyvedou své mladé, tj. nejdříve koncem června. Pokud je plot ještě hodně řídký, můžete ptákům pomoci a vytvořit jim tzv. hnízdní kapsy z ohebných proutků doplněné větvičkami jehličnanů. Nebo můžete některé větvičky živého plotu svázat k sobě a tak je zpevnit. Pozor ale, aby hnízdní kapsa nebyla "přístupná" kočkám. Co se týká ptačích budek, snad asi jediná, kterou má smysl umístit nízko do živého plotu, je budka pro střízlíky (lze ji zakoupit, ale je celkem drahá).

Na to, jak bude výsledek vypadat a co bude nebo nebude fungovat, si ale budu muset ještě pár let počkat. Zatím ještě stále pod živým plotem mulčujeme, teprve na podzim do něj nasázím medvědí česnek a teprve příští jaro zkusím vyset semena jaterníků a sehnat petrklíče (viděla jsem je k zakoupení v zahradnictví). (Doplněno po letech: všechno toto jsem zasadila a pak taky hezky přesadila, vážně je tam hodně stínu, tyto rostliny potřebují spíš jít pod keře, které shazují listy.)

Další články:
Význam mrtvého dřeva pro ekosystém 
Je mrtvé dřevo v lesích skutečně mrtvé?
Mykorhiza, symbióza hub a stromů: Úspěšní houbaři znají její tajemství
Jak pěstovat jedlé houby na zahradě?
Jedlé trvalky lužního lesa a jejich využití (v kuchyni i na zahrádce)
Nevím, jak vy, ale já si jako malá dokázala užít i to, že jsem zmokla. Především na jaře, kdy jsou deštíky někdy i docela příjemné – v pláštěnce, gumácích a adekvátním oblečení. Zahrada byla v dešti a po dešti vždycky úplně jiná, jinak vypadala, jinak voněla. A když přišel silný liják, mohla jsem se schovat v mém zahradním "domečku" (stará kůlna na dřevo v zahradě) a poslouchat to bubnování deště o starou stříšku a snít.
Myslím, že je škoda o toto děti ochudit a nepustit je v dešti ven. Naopak, i v dešti se dá užít nějaká ta zábava, především na zahradě. Jen myslete na vhodné oblečení, obutí a nechoďte s dětmi na zahradu v bouřce.

Kreslení deštěm
Na blogu http://littlepageturners.blogspot.cz/ jsem našla báječný umělecký nápad. Na velké tvrdé papíry autorka nanesla s dětmi po kapkách potravinářské barvy. Pak je stačilo vynést na terasu a nechat déšť, aby z nich vytvořil dokonalé umělecké dílo, vhodné k usušení a zarámování.
Jak se stát umělcem díky dešti. Zdroj obrázku a návod na stránce:  http://littlepageturners.blogspot.cz/.
Sbírka žížal
Pokud se schyluje k dešti (když máte chytré mobily, poví vám to Aladin), můžete s dětmi nachystat domeček pro žížaly z toho, co najdete na zahradě. Pěkný návod je v blogu http://www.happylittlemesses.com/. No a když začne pršet, pošlete děti (adekvátně oblečené) do zahrady hledat žížaly do jejich nového příbytku. Jen je potom, co se jich děti nabaží, nezapomeňte vrátit zpět na zahradu.
Domeček a jeho nedobrovolní obyvatelé. (Zdroj obrázků: http://www.happylittlemesses.com/ a http://www.sunhatsandwellieboots.com/)
Barevné práškové bomby
Další aktivita opět začíná doma – přípravou barevných bomb z mouky, práškových barev, papírového ubrousku a provázku. Návod je na blogu: http://neverlandarling.blogspot.co.uk/. A ta zábavnější část následuje venku na terase, chodníku či jiné zpevněné ploše, na kterou lze bomby házet. Pokud děti zvolí dobrý úhel, vzniknou krásné barevné "komety", které postupně déšť smyje.
Návod na barevné práškové bomby je na blogu http://neverlandarling.blogspot.co.uk/ (a z něj také pochází tyto obrázky).
Skákání přes kaluže
Kaluže děti přitahují jako magnet, doslova. Ve správném oblečení a obutí toho ale můžete využít pro dokonalou zábavu do deště a po dešti. Jen už asi není moc zahrad a dvorů, kde by v dnešní době byly opravdové pořádné kaluže (vše je krásně rovné, zpevněné, odvodněné).
Tyto krásné obrázky dětí v kalužích jsou z článků: http://innerchildfun.com/ a http://www.muminthemadhouse.com/.

Jízda za mokra 
Kdo nezmokl někdy v létě na kole, ten asi nepochopí, v jakou zábavu se může jízda bez blatníků zvrhnout (po tom, co už odevzdaně a smířeně rezignujete na to, že máte bláto v puse, nose a až za ušima a přes vodu v očích skoro nevidíte na cestu ;-) ). Ale děti to baví, takže déšť na zahradě je ideální doba pro vytažení odrážedel, tříkolek a malých kol. Ať se učí malou dětskou "školu smyku" či jízdu v bahnitém terénu (a snad nezničí celou zahradu).

Tento krásný obrázek pochází z článku http://www.happylittlemesses.com/ride-on-toys-and-rain/.
Procházka v dešti
S deštníkem a nebo i bez něj se můžete jít podívat do zahrady. Především pro malé děti může být zajímavé, že zahrada vypadá jinak. Mohou sledovat, kde je sucho a kde mokro, které květiny schovaly své květy a jaká kolečka dělají kapky na zahradním jezírku. A když jde o teplý letní deštík, tak můžete soutěžit, kdo dokáže chytat kapky deště na jazyk a kolik jich za minutu pochytá. Při větším dešti mohou děti soutěžit s kyblíky v tom, kdo pochytá nejvíce kapek a změřit je pak v kuchyňské odměrce.
A pokud se déšť chýlí ke konci a vysvítá slunce, můžete jít se s dětmi podívat, zda uvidí duhu a nebo hledat žabky u jezírka.

A když je po dešti...


Hrátky s blátem
Následující obrázky nejsou pro pořádkumilovné a čistotou a hygienou posedlé rodiče. Všichni ostatní mohou s klidem pustit děti po dešti na zahradu, aby si mohly hrát s blátem. Já jako malá například pekla s bratrancem dorty z bláta. Z blogů mne zaujaly následující nápady: kreslení blátem na plátno či hodně pevný papír (Mud Painting: Its 'Process' Art), obtisky zablácených stop dinosaurů nebo figurek domácích zvířat (tentýž blog), budovat u kaluže plážový servis, pouštět si na kalužích lodičky (Invitation to play in mud), chuze v blátě a blátivá polévka (Dirty soup photos).


Nápad na kreslení blátem kuchyňskými nástroji a obtisky stop prasátka pochází z blogu http://adventuresathomewithmum.blogspot.co.uk/, plážový servis z blogu http://paintontheceiling.blogspot.cz/ a obrázek nohou v blátě z http://kidsactivitiesblog.com/.

Inspirace a další články:
http://www.muminthemadhouse.com/2014/02/27/getting-outside-weathers-something-weekend/
http://www.dirtandboogers.com/2012/07/play-in-rain/
http://adventuresathomewithmum.blogspot.co.uk/2013/01/mud-painting-its-process-art.html
http://rainydaymum.co.uk/101-ideas-for-a-rainy-summers-day
http://www.sunhatsandwellieboots.com/2011/02/organic-watercolour-art.html
http://neverlandarling.blogspot.co.uk/2012/04/365-days-outdoors-moon-paint-bombs.html
http://www.sunhatsandwellieboots.com/2012/03/20-ways-to-play-in-rain.html
http://kindergartenbasics.blogspot.cz/2012/03/whats-weather-got-to-do-with-it.html
http://stastnyblog.cz/2012/07/12/okamzik-euforie-kdyz-nemate-destnik-a-vlastne-to-nevadi/
http://stastnyblog.cz/2013/05/31/10-duvodu-proc-se-radovat-z-destiveho-jara/
http://adventuresathomewithmum.blogspot.co.uk/2013/01/mud-painting-its-process-art.html
Tuhle knížku jsem poprvé objevila na blogu její autorky (http://www.zahradamebavi.cz/) a protože se mi líbil blog, usoudila jsem, že by mohlo jít o zajímavé doplnění mé knihovničky. Ze zběžného popisu knihy jsem si ale myslela, že půjde "jen" o nafocené kompozice rostlin na balkony a terasy a ani mne nenapadlo, že v takové malé knize toho může být vlastně mnohem víc.
A proč si vlastně kupuji knihu, která popisuje pěstování rostlin na balkonech, když mám k dispozici celou zahradu? Protože jsem si už teď, v malém bytě v paneláku, zvykla plně využívat slunný balkon na pěstování bylinek na vaření, rajčat do salátů a jahod na mlsání. A hodlám v tom pokračovat, až jednou budeme mít náš domek a u něj velkou terasu. Třeba takové bazalce péče v samozavlažovacím květináči vysloveně svědčí, přenosný rozmarýn a vavřín na zahradu nemůžou a rajčata v nádobě pod střechou taky prospívají lépe než v záhonu. 
Autorka rozdělila knihu do tří částí: Tipy a rady, Zahrádky a Profily rostlin. Rady se netýkají jen obligátního "jakou nádobu použít" a "kde koupit hlínu a sazenice", jak jsem to viděla v mnohých zahraničních knihách. Spíše v nich zjistíte praktičtější a zajímavější informace, například rozdíl mezi mrazuvzdorností a zimuvzdorností rostlin, nevýhody kupovaných bylin ze supermarketů či zásady zahradničení s dětmi. Nechybí ani pár ekologických tipů, či informace, které rostliny mají repelentní účinky a co se dá pěstovat na severně orientovaném balkoně. 

Jednotlivé zahrádky jsou pěkně nafocené, vpravo dobře popsané, v čem je jejich kouzlo a nechybí zajímavý tip v rámečku.
Největší část knihy zabírají "zahrádky", tedy kompozice několika rostlin, které se k sobě hodí a nejlépe je spojuje i něco více než jen design. Například ze zahrádky Francouzská inspirace vykouzlíte bouquet garni do polévek, ze zahrádky Citrusová zase pro změnu zajímavou osvěžující koupel a ze zahrádky Do vázy několik pěkných kytic na sváteční stůl. Zaujala mne i dětská zahrádka Na hraní, zahrádky Pro alergiky, zahrádka Do stínu či zahrádka Horská stráň. Nikdy by mě nenapadlo si třeba na balkoně vysadit celou Letní louku a v perných červencových dnech si ji užívat na židličce s ledovým čajem v ruce. Nebo si přilákat na balkon motýly či vytvořit malou vodní zahrádku. 

Zahrádka Horská stráň se mi hodně líbila. Navíc autorka myslela i na to, aby čtenář mohl jednotlivé rostliny sehnat a sestavila ji z těch, které jsou bez problémů k dostání v zahradnictví.
Třetí část knihy obsahuje profily jednotlivých rostlin seřazené podle abecedy. U každé z nich je přehledně popsané, zda na balkoně přežije, nebo se počítá s jejím zazimováním či je nutné ji každý rok set či sázet znovu. A ocenila jsem, že autorka našla ke každé rostlince nějakou zajímavost – věděli jste například to, že pokud hodíte svazek brutnáku lékařského do plamene, obsah dusičnanu draselného způsobí roje drobných jisker jako při malém ohňostroji?

Třetí část knihy obsahuje přehledné profily rostlin,
které byly v zahrádkách použity.
Kniha mne rozhodně překvapila a nadchla. Ráda se k ní budu vracet a vždycky tam najdu něco zajímavého, tak jako například v knize pana Svobody, takže si zaslouží své místo v mojí knihovničce. Pro zahradníky, kteří se musí spokojit jen s balkonem, je to ideální inspirace a studnice nápadů. Potěšila mne i naprostou drobností, jakou jsou dvě provázkové záložky.
Co můžete dělat na zahradě v květnu?
  • Hned prvního května nezapomeňte políbit svou milou nebo svého milého pod nějakým rozkvetlým stromem.
  • Druhá květnová neděle zase patří maminkám, je Den matek. Natrhejte v zahradě maminkám milou kytičku, ať už to budou konvalinky, sedmikrásky, kosatce, malé macešky, srdcovky nebo třeba velkou kytici šeříků, ta krásně provoní celý byt nebo dům.
  • Užijte si, jak zahrada voní. Ráno je to svěží chladný a úžasně čerstvý vzduch, přes den potom prašná směsice slabých vůní. Pokud v podvečer přijde bouřka, stačí pak vyběhnout ven a nadýchat se vzduchu plného zdravých záporných iontů, které člověka pěkně nabijí energií. A večer se soumrakem se rozvoní kvetoucí keře šeříků.
  • S rostoucími teplotami a intenzivnějším slunečním svitem se již dá venku věšet prádlo a vyvětrat peřiny a deky.
(Zdroj obrázku: http://cataloguedlife.blogspot.cz/2011/07/grass-can-be-greener.html)
  • Naučte se na zahradě žonglovat, návody najdete třeba zde: http://zonglovani.info/micky/.
  • Jakmile jsou odkvetené pampelišky, tak je první moment, kdy už lze kosit trávník (viz http://www.rodovystatek.cz/rocni_plan_praci.htm). 

  • Kvete černý bez a z jeho květů lze vyrábět sirupy, limonádu i "šampaňské". Ke konci měsíce už se mohou objevit první plody zimolezu kamčatského. Další zajímavé jarní dobroty ze zahrady najdete v nástěnce na Pinterestu.
  • Jakmile v květnu přejdou poslední mrazíky, tak můžete set a sázet choulostivou zeleninu přímo do zahrady (rajčata, papriky, hrách, fazole, čekanka, cukety, kukuřice...).
  • Po "zmrzlých" už lze vytáhnout choulostivé opečovávané rostliny ze zimních zahrad (pokud je máte, např. citroníky, rozmarýny) pěkně na čerstvý jarní vzduch. Pozor ale na jarní slunce, zvykejte je opatrně.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?
Novější příspěvky Starší příspěvky Domovská stránka

Archiv blogu

  • ▼  2026 (4)
    • července (1)
    • června (1)
    • května (2)
  • ►  2025 (8)
    • června (1)
    • května (3)
    • dubna (3)
    • března (1)
  • ►  2024 (9)
    • září (1)
    • srpna (2)
    • července (4)
    • května (1)
    • dubna (1)
  • ►  2023 (9)
    • listopadu (2)
    • října (3)
    • září (2)
    • srpna (2)
  • ►  2022 (4)
    • října (1)
    • září (2)
    • května (1)
  • ►  2021 (4)
    • května (1)
    • dubna (3)
  • ►  2020 (4)
    • června (1)
    • května (2)
    • března (1)
  • ►  2019 (32)
    • prosince (2)
    • listopadu (3)
    • října (6)
    • září (3)
    • srpna (3)
    • července (2)
    • června (3)
    • května (3)
    • dubna (4)
    • března (3)
  • ►  2018 (24)
    • listopadu (1)
    • srpna (1)
    • července (3)
    • června (2)
    • května (4)
    • dubna (4)
    • března (3)
    • února (2)
    • ledna (4)
  • ►  2017 (48)
    • prosince (4)
    • listopadu (3)
    • října (4)
    • září (4)
    • srpna (4)
    • července (2)
    • června (5)
    • května (5)
    • dubna (5)
    • března (4)
    • února (4)
    • ledna (4)
  • ►  2016 (56)
    • prosince (5)
    • listopadu (5)
    • října (5)
    • září (3)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (5)
    • května (5)
    • dubna (5)
    • března (5)
    • února (5)
    • ledna (4)
  • ►  2015 (56)
    • prosince (4)
    • listopadu (5)
    • října (5)
    • září (5)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (5)
    • května (4)
    • dubna (5)
    • března (5)
    • února (4)
    • ledna (5)
  • ►  2014 (52)
    • prosince (5)
    • listopadu (4)
    • října (4)
    • září (5)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (4)
    • května (5)
    • dubna (4)
    • března (4)
    • února (3)
    • ledna (5)
  • ►  2013 (75)
    • prosince (6)
    • listopadu (4)
    • října (4)
    • září (6)
    • srpna (6)
    • července (6)
    • června (6)
    • května (8)
    • dubna (9)
    • března (6)
    • února (7)
    • ledna (7)
  • ►  2012 (84)
    • prosince (4)
    • listopadu (7)
    • října (8)
    • září (7)
    • srpna (6)
    • července (11)
    • června (7)
    • května (8)
    • dubna (10)
    • března (16)

O čem píšu

Alys Fowler akébie aronie barvy batáty biologická ochrana blogy borůvky bosky v zahradě brokolice brusinky buky bylinková spirála bylinky cibuloviny cukety dobroty domečky pro hmyz dárky dřevník ekozahrada fialky hadník heřmánek hnojení houpací síť hraboš hrušeň hry hvězdnice jahody jaro jaterník jedlá zahrada jedlý balkon jedlý trávník jedovaté rostliny jezírko keře klíšťata knihy kompost kopřiva kosení květiny lesní zákoutí letní kino levandule lichořeřišnice listí louka maliny mišpule moruše motýli mrtvé dřevo mráz muchovník mulč mučenka pletní mykorhiza myš měsíček návrh ochrana úrody ostružiny ovoce pampelišky pavouci plevel plot podzim polníček popínavky počasí ptáci péče předzahrádka přírodní hnojiva přírodní lékárna rajčata realizace zahrady recepty rybíz růže slepice soběstačnost srdcovka stromy stín střih stromů sucho sušení prádla světélka sázení terasa trampolína trávník táta a zahrada uchování úrody umění velikonoce vinná réva voda vysoké záhony vánoce vícekmeny vítr výlety výsev výzdoba včely vůně zahrada pro děti zahradní příprava jídla zamyšlení zelenina zeleninové polykultury zelená střecha zimní květy zimní zelenina zimolez zábava úrazník úroda čechravy černý bez černý kořen ředkvičky šalvěj šeříky škůdci živočichové živý plot

Oblíbené články

  • Muchovník. Jasně, ale který?
  • Jak na naše vysoké záhony
  • Trable s pěstováním brokolice
  • Tvorba našeho vyvýšeného záhonu
  • Kdopak to chodí po zahradě? Aneb stopy ve sněhu.

Zahradní odkazy

  • zahradamebavi.cz
  • ekozahrady.com
  • priroda-zahrada.cz
  • můj zahradní pinterest
  • rozličné zahradní odkazy

Autorka blogu

SLEDUJTE také INSTAGRAM

Copyright © 2016 Vysněná zahrada. Created by OddThemes