Vysněná zahrada

Předzahrádkám jsem už věnovala dva příspěvky a do třetice všeho dobrého jsem se pustila ještě do jedné kategorie předzahrádek. Především novostavby a moderní architektonicky zajímavé domy obvykle mají jako předzahrádku jen čistou trávníkovou plochu. Chápu, že je to takhle krásně upravené, čisté a podtrhne to krásu architektury, nic proti takovému účelnému designu, když se to majitelům líbí. Druhou stranou mince je to, že tito nadšení majitelé novostaveb po čase zjistí, že je nebaví trávník sekat a zalívat, že je to moc náročné. A to už je jen krůček od smutného zasypání prostoru mrtvými kameny, štěrkem nebo vydlážděním, jako to kolikrát vidím na procházkách v městě i satelitních městečkách.

Půdokryvná mateřídouška je jednou z rostlin nahrazujících trávník. Tady je použitá na svažitou část, konkrétně wooly thyme, lat. Thymus pseudolanuginosi, Podobný druh se dá koupit i u nás. (Zdroj obrázku: http://www.diynetwork.com/)

A přitom existuje tolik zajímavých alternativ. Blogeři (ale také prodejci osiv a rostlin) v zahraničí už před pár lety propadli kouzlu tzv. trávníků bez sekání (no-mow lawn). Ve zkratce jde o to, že lidé místo klasického pěstěného jednodruhového trávníku pěstují jinou vybranou rostlinku, která má nízkou výšku, takže si nemusí kupovat sekačky, mulčovače, provzdušňovací techniku, hrábě, pesticidy a hnojiva, zavlažovací systém apod. Plocha stále vypadá jednolitě jako trávník, mělo by po ní jít chodit (minimálně občas ano), navíc mnohdy i pěkně kvete a voní. A nebo se používají různé tzv. "kobercové rostliny" (na ně ale ne vždy lze často stoupat).

Rmen římský (Chamaemelum nobile) je v zahraničí na "trávníky" velmi oblíbený. Používá se i pro prvky moderní architektury. (Zdroj obrázků: http://www.stepables.com/, http://www.hgtv.com a http://www.garden-collection.com/)

Pro klasický zahradní trávník se ne každá rostlinka hodí, pro bezúdržbovou předzahrádku je to ale celkem zajímavé řešení, vytvoříte jednolitou živou plochu, která drží vláhu, vypadá pěkně a nestojí tolik námahy na údržbu. A třeba mateřídoušky i krásně kvetou a voní a přilákají včely a motýly.

V zahraničí frčí i "trávníky" tvořené druhy vrbiny penízkové (Lysimachia nummularia). Vzhledem k tomu, že jde o rostlinu s dlouhými šlahouny, používá se na vyvýšené zelené plochy, které by bylo jinak těžké sekat, navíc vrbina přes okraje krásně visí. Dokáže také zazelenit i schodiště a kus chodníku, měla by snést občasné sešlapávání. (Zdroj obrázků: http://www.stepables.com/, http://davesgarden.com/ a http://www.bhg.com/).

Se kterými rostlinami lze experimentovat:

Mateřídoušky (Thymus) – vyžadují slunné stanoviště, krásně kvetou a voní. V zahraničí již mají připravené šlechtěné hezky půdokryvné druhy, jako například wooly thyme (Thymus pseudolanuginosis), varianty red creeping thyme . U nás seženete mateřídoušku časnou Thymus praecox 'Pseudolanuginosus' např. v zahradnictví Flos a mateřídoušku úzkolistou Thymus serpyllum 'Minimus' či bílou variantu tamtéž, případně můžete zkusit experimentovat s dalšími druhy mateřídoušky. Doporučuje se až 16 rostlin na m².
Rozchodník šlahounovitý (Sedum sarmentosum) – je velmi odolný vůči suchu. Zakoupit jej lze například na LevneRostliny.cz, dává se 20–30 rostlin na m², ale stačí trs zakoupené rostliny rozdělit na více jednotlivých rostlinek, takže prakticky jich není potřeba prý koupit tolik.
Mochnička (Waldsteinia ternata) – nenáročná rostlinka, která zvládne i stín, jen v něm tolik nekvete. Na m² stačí 10 rostlin, v nabídce je má zahradnictví Flos i Krulichovi či levně Venkovskazahrada.cz.

Mochnička (Waldsteinia) je nenáročná půdokryvná rostlinka vhodná i do polostínu nebo stínu. Akorát ve stínu tolik nepokvete žlutými kvítky, které ji jinak na jaře zdobí. (Zdroj obrázků: http://dl1.clackamas.edu/ a http://zojalitwin.wordpress.com/)

Rmen římský (Chamaemelum nobile) – je to takový nízký nepravý heřmánek, pěkně voní a je léčivý, kvete bíle. U nás se dají sazenice koupit na Zahrada-zizka.cz a mají ho i Krulichovi, mělo by jich stačit 10–20 na m². (Doplnění po letech: POZOR, jako trávník bez sekání funguje pouze ten šlechtěný římský heřmánek, u nás lze sehnat odrůdu "Treneague". Klasický římský heřmánek prostě poroste do výšky.)
Úrazníky – o těch jsem již psala v článku Úrazník – kouzelný mechový polštářek.
Vrbina penízková (Lysimachia nummularia) – má ráda polostín až stín, ve stínu ovšem méně kvete. Vyžaduje častější zalévání, má ráda vlhko. Měli byste ji u nás sehnat ve většině zahradnictví v různých variantách. Na 1 m²by mělo stačit do 10 kusů.
Dále lze zasadit skalníky (Cotonester), bedrničku (Acaena), barvínky (Vinca Minor).

Pro pokrytí plochy předzahrádky lze použít i půvabně kvetoucí barvínek (Vinca Minor). (Zdroj obrázků: http://davesgarden.com/ a http://expressphotos.blogspot.cz/)

Které ještě najdete v zahraničních článcích zmiňované:

Leptinella – rostlinka vhodná na slunce a vyžadující lehce kyselou půdu, dobře se rozrůstající. Sází se 12–16 rostlin na m². Bohužel ji u nás zatím nejde moc dobře koupit.
Microclover (Trifolium repens) – V zahraničí mají i certifikovaný jetel nízkého vzrůstu, vyšlechtěnou malolistou odrůdu, která se sází například na golfová hřiště. U nás a na Slovensku jsem ji zatím viděla jen jako malou příměs trávníkových směsí, samostatnou k zakoupení ještě ne.
Zoysia Tenuifolia – korejská tráva, celkem pěkná na obrázcích, ale jedná se o invazivní druh, takže jej u nás neseženete (což je dobře). Další tráva, kterou nelze sehnat je Carex pensylvanica.

Leptinella, jedna z rostlin vhodných jako náhrada trávníku. Je otužilá a snese i trochu sešlapávání, takže se často dává mezi nášlapné kameny. Jen se u nás zatím nedá sehnat. (Zdroj obrázku: http://www.houzz.com/)

Další články na podobné téma:
Náhradníci za trávník (P. Chlouba)
Kobercové rostliny nejen jako alternativa trávníku
Pěstujeme půdopokryvné rostliny – ve stínu, na slunci nebo na skalce?
Zelený trávník z půdopokryvných rostlin
No mow plants – anglický přehled vybraných rostlin
Půdokryvné kvetoucí trvalky

V minulém článku jsem polemizovala o moderním trendu kamenných předzahrádek. Pokud nejsou kamenné předzahrádky vaše parketa, jste tady dobře. Hledala jsem půvabné předzahrádky, kde to žije, kvete, voní – tady jsou.

Někdo má jako předzahrádku velký kus neoploceného pozemku, někdo jen pás před plotem a někdo si zvelebuje i třeba jen pás oddělující chodník od silnice. Jako předzahrádku se snažím brát vždy to, co mohou z ulice vidět kolemjdoucí.

Kvetoucí venkovská předzahrádka "za plotem"

Klasika našich babiček a prababiček z vesnic je plaňkový plot a za ním vykukující nádherné růže, topolovky, pivoňky, lilie, kopretiny, stračky, máky, ale třeba taky slunečnice a hvězdnice. Vždy jde o květiny s vysokými (někdy i nepěknými) stonky, které chytře skryje ten plot, a velkými voňavými květy, které se přes nízký plot sklání. Stačí jen 3–4 druhy květin, aby zahrádka nebyla přeplácaná. Bez plotu by to nebylo ono, právě ten plot drží květiny na místě, ohraničuje předzahrádku a udává množství květin určitý řád a uhlazenost.

Vždycky se potom najde nějaký kolemjdoucí, který si ke květině přivoní, či třeba malý kluk, který utrhne kvítek pro milou slečnu. Přesně z takové zahrádky obvykle v mnoha vzpomínkách babičky trhaly kytice do kostela na nedělní mši či v červnu vnoučatům pro paní učitelku. A z takové předzahrádky budou mít radost i včely a motýli.

Nahoře půvabná předzahrádka v Kubově Huti (zdroj obrázku http://www.panoramio.com/), dole kopretiny (zdroj obrázku http://www.pinterest.com/), žluté růže (zdroj obrázku http://www.pinterest.com/), slunečnice (zdroj obrázku http://www.pinterest.com/).

Předzahrádka jako ze zámku

Milovníci historie, hradů a zámků a romantiky si obvykle s předzahrádkou pěkně vyhrají, volí stříhané živé ploty, obvykle z jedovatého (a poněkud nevonícího) buxusu či tisu, kvetoucí voňavé keře jako jsou šeříky a kaliny, do stínu hortenzie a hosty. Půvabná kamenná pítka a fontánky už jen dotvoří atmosféru a drobné květiny jako jsou okrasné česneky či voskovky dodají trochu barvy. V takové předzahrádce se často zabydlí ptáci.

Pokud nemáte na zahradě místo pro malé leknínové jezírko, může být předzahrádka skvělou volbou. Už jsem takové jezírko v jedné vesnici u řadovky viděla, jen jsem je nestihla vyfotit. Pokud jezírko osázíte vodními rostlinami, budou k němu přilétat vážky z okolí. S takovou předzahrádkou bych si připadala, že každý den vcházím ne do obyčejného domu, ale do zámku.

Formální předzahrádky jsou plné zeleně, často je volí majitelé, kteří mají dům otočený směrem na sever a předzahrádku ve stinné části. (Zdroj obrázku: https://www.flickr.com/, http://www.pinterest.com/ a http://www.mein-schoener-garten.de/)

Kousek motýlí louky

Nemáte místo pro krásnou louku na zahradě? A co takhle na předzahrádce? Tento krásný nápad jsem objevila díky soutěži Město v Květech Valašské Klobouky, jeden ze soutěžních příspěvků totiž právě krásnou motýlí louku obsahoval.

Ne všichni lidé jsou v dnešní době zvyklí ještě vídat luční květiny, abyste dali najevo, že nejde o zanedbanou zaplevelenou plochu (což si občas někteří úředníci o loukách myslí :-) ), stačí louce vymezit hranice ozdobným řetízkovým plotem a dodat třeba pěknou cedulku "motýlí louka".

5. místo v soutěži Město v Květech (Valašské Klobouky) získala předzahrádka pana Martina Janíka (zdroj obrázku http://www.valasskeklobouky.cz/). Dole na obrázku je další kousek louky ze stejného města (zdroj obrázku http://www.novinky.cz/)

Skalky a všehochuť

Tyhle zahrádky patří mezi ty nejčastější, které u nás na vesnicích, ale i v městské zástavbě najdete. Naštěstí. Ať jsou občas trochu kýčovité, náročné na úpravu a někdy lahodí oku méně, někdy více, jsou díky květinám plné života a každý měsíc v nich kvete něco jiného. Sice je nenavrhují architekti, neodpovídají prvkům feng shui, ale jsou prostě naše české typické.

Jako malá jsem si říkala, že nikdy takovou "nemoderní" předzahrádku nebudu mít. Ale teď se právě u těchto předzahrádek vždycky těším, co tam vykvete nového a občas si nějakou pěknou květinku, často se čmelákem či motýlem i vyfotím. I ty obyčejné, "nemoderní věci" jsou prostě někdy krásné svým vlastním způsobem.

První obrázek pochází ze stránky http://foto.mapy.cz/, druhá fotografie předzahrádky pochází ze soutěže Nejupravenější předzahrádka 2012 obce Újezd a třetí fotografie dokazuje, že pěknou předzahrádku může mít i ošklivý panelák (fotografie pochází ze soutěže Rozkvetlé Znojmo).

Zeleninové předzahrádky

Praktické zeleninové předzahrádky jsou zatím spíše doménou nových trendů v zahraničí (Anglie, USA) v satelitních městečkách s malými pozemky či ve městech. Vždyť u nás by si každý majitel velké zahrady klepal na čelo, proč pěstovat zeleninu zrovna v předzahrádce, když v zahradě je místa dost. A byť jsem již viděla na vlastní oči jednu předzahrádku přímo s řádky brambor, u nás se zelenina před domem moc "nenosí".

Každopádně se podívejte na zahraniční inspiraci, jak pěkně se dá vytvořit praktická předzahrádka, která může, v rámci možností, i lahodit oku kolemjdoucích. Navíc, když budete do předzahrádky často chodit na sklizeň, získáte spoustu možností pobavit se sousedy a třeba je i trochou zeleniny podarovat. Ideální nápad pro domy, které mají tu nejlepší orientaci pro pěstování zeleniny (jižní) zrovna před domem.

I zeleninové předzahrádky mohou být půvabné. (Zdroj obrázků: http://www.pinterest.com/, http://www.rosalindcreasy.com/ a http://www.makkelijkemoestuin.nl/)

Předzahrádky s trávníkem bez sekání

V zahraničí jsou populární tzv. trávníky bez sekání (no-mow lawn) tvořené trvalkami nízkého vzrůstu, které snáší sešlapávání a často ještě i pěkně voní. Právě jimi lze nahradit trávníky, pokud majitele omrzelo je neustále sekat. Pořád je to lepší alternativa, než zasypat celou plochu kamením. Rostlinkám pro trávníky bez sekání věnuji samostatný příspěvek příště.

Tak co, líbí se vám alespoň jedna z představených předzahrádek? Dala jsem je do pinterestové nástěnky, kterou občas doplním o další hezké předzahrádky, když nějaké objevím: http://www.pinterest.com/zahrada/půvabné-předzahrádky/

K následujícímu článku mne inspirovala blogerka Anita Blahušová svým článkem Předzahrádka.... Taky jsem si totiž všimla nové módní vlny v městských i vesnických předzahrádkách. Lidé ve velkém nahrazují květinové záhony a trávníky kamennými "pouštěmi", někdy s oázou jedné nebo dvou rostlinek (obvykle mini jehličnanů). Aby jim neprorůstal plevel, jsou nezbytnou součástí speciální neprorůstací fólie a občasný postřik herbicidem pro ten plevel, který se uchytí i mezi těmi kameny. Funguje jednoduchá úměra, že čím více chci ohromit kolemjdoucí, tím dražší musí kameny být.
Samozřejmě, vzhled a upravenost okolí domu je věc velmi individuální. Jsem na tenkém ledě, pokud si troufnu o nějaké předzahrádce tvrdit, že je nevkusná či nehezká. Předzahrádky obsahující kameny jsou totiž mnohdy právě ty, pro které lidi hlasují v soutěžích o nejkrásnější předzahrádky měst a vesnic. Například v soutěži Nejkrásnější okno, balkon a nejkrásnější předzahrádka města Slavkov u Brna se do úzkého výběru odborné komise probojovaly především předzahrádky obsahující kameny. Architekti, ať ti klasičtí nebo zahradní, by jistě zajásali nad čistými liniemi apod. I já musím uznat, že chodím na procházky s kočárkem kolem dvou kamenných předzahrádek, které jsou prostě pěkné na pohled. Lahodí oku, mají pěkné geometrické linie, jsou čisté a upravené, dovolila jsem si je vyfotit:

Kamenné předzahrádky v městské zástavbě (Brno)

A popravdě musely své majitele stát i nemalé peníze, alespoň co jsem měla možnost se dívat na cenu takových bílých a nebo tmavých blištivých lomených kamenů v hobymarketech. Je až s podivem, že si kolemjdoucí ty bílé kameny neodnáší. Pro živočichy je to celkem mrtvá plocha, nic na těchto předzahrádkách nekvete, ale musím uznat, že jsou hezké a upravené. A o to většině lidí jde především, znám spoustu lidí, kteří nechtějí bydlet v zanedbané a zaplevelené oblasti, protože mají pocit, že tam bude bujet kriminalita a problémy. Není se čemu divit, jejich pocit je prý vědecky podložen jako tzv. Teorie rozbitého okna.
Ale někde se to tou upraveností podle mne už přehání, známé je tím obecně USA, ale ani nám se nevyhnuly extrémní přístupy, média například propírala výrok dřívějšího radního Prahy 6, který měřil trávu každý den na různých místech pravítkem (viz video Přidej se) a "přerostlou trávu" hned řešil.
Zpět ale k našim předzahrádkám. Na stejné ulici, jako jsou ty dvě pěkné kamenné předzahrádky, šli majitelé moderních domů ještě dál a dovedli "uklizenost" do úplné dokonalosti, tedy vysypali předzahrádku téměř jenom kameny, však se podívejte:

Opět městské předzahrádky v Brně, tentokrát ale jen prosté "šutroviště".

Těžko hodnotit nějaký estetický efekt, majitelům těch domů se určitě jejich předzahrádky líbí, investovali do nich nákupem kamenů nemalé peníze. A rozhodně jsou předzahrádky čisté a uklizené. Jen jsou poněkud smutné, alespoň pro mne. Člověk projde kolem a nemá se nač dívat, jde o mrtvou plochu. Já jim říkám "šutroviště".
Část pruhu před plotem vysypali drobnými kamínky i naši sousedé. Když jsem se ptala, proč nedají trávník, tak mi říkali, že by se špatně sekal sekačkou a navíc by do něj kakali pejsci a pak by to sekačka rozmetala všude kolem. A to mají pravdu, na kamenných předzahrádkách jsem psí výkaly rozhodně neviděla. Proč nedali skalníky či nějaké pěkné trvalky, to nevím, někdy se zeptám... zahradu mají totiž krásných květin, keřů a stromů plnou a boční plot zahrady osázeli krásně kvetoucími keři.

No a jaký je vlastně závěr mého zamyšlení? Hranice mezi moderní předzahrádkou a obyčejným šutrovištěm je jen velmi malá a záleží velmi na vkusu a vnímání toho, kdo se na ty předzahrádky dívá. No, ale tady jste na blogu o vysněné zahradě a kamenná šutroviště tedy přenechme majitelům moderních strohých domů. Pro lidi, kteří mají rádi zeleň, květiny, vůně, barvy a rádi rozzáří tváře kolemjdoucích a sousedů, nechť si počkají na další článek. Chystám inspiraci na předzahrádky, na kterých to trochu žije.

Co můžete dělat na zahradě v listopadu?

Na svátek všech svatých, na dušičky, můžete na zahradě na bezpečných místech zapálit svíce a svítilny a vzpomínat na své blízké, kteří už nejsou mezi námi.
Listopad je známý svým melancholickým počasím. Kolem svátku svatého Martina často přicházejí první sněhové vločky, někdy dříve. Jindy bývají neproniknutelné mlhy, občas jinovatka a vůbec bílé ojínění listů. Můžete si obléct teplé rukavice a jít pořídit náladové fotografie.
Teď už definitivně stromy shazují listí, takže si je můžete naplno užít. Pokud moc neprší a listí je suché, tak dětem k zábavě bude stačit jedna malá hromada listí. Skákat do ní může nadchnout i hravé dospělé.
A jakmile vás hry s listím omrzí, tak je hráběmi dejte pod keře, živé ploty, nebo je nechte pod stromy, pokud to jde. Pokud máte ale pěstěný anglický trávník, tak tomu asi listí moc nesvědčí, to potom dejte na kompost.

Urodily se dýně? Upečte dýňový koláč, jezte pražená dýňová semínka a u toho vydlabejte z okrasných dýní pěkné lucerničky nebo myší domečky, jako blogerka Monika: Myšáci jsou doma. I když jsou dýně spojeny spíše s americkými svátky, vydlabávání zeleniny je původní Keltská záležitost, byť ti dlabali řepy, hezky si o tom počtěte na blogu O svátku světel.
Pokud jste zaseli, můžete ještě sklízet zeleninu odolnou mrazu: zelí, kapusta, kadeřavá petrželka, pórek. A nebo si vychutnávejte Podzimní dobroty ze zahrady uvařené a upečené z uskladněného ovoce, zeleniny a ořechů.
Naolejujte zahradní nářadí a schovejte na zimu.
Začátek listopadu je ještě ideální dobou pro sázení stromků, keřů, zakládání živých plotů, sázet lze do zámrazu půdy (více o sázení stromků). Založit si můžete i květnatou louku.
Choulostivější rostlinky raději zamulčujte vrstvou slámy. Samozřejmě nejideálnějším mulčem je listí stromů. A pokud málo prší, tak můžete hlavně mladé a stálezelené stromy a keře pro jistotu trochu zalít.
Nechte někde v rohu zahrady "nepořádek", tedy větve a větvičky, listí, trávu, pár květináčů, klacíků, slámy. Budou sloužit jako ideální úkryt užitečným živočichům, například ježkům.A ptáci budou nadšení z vyzrálého květu slunečnice se semínky.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?

Chodila jsem kolem nich celé léto, ale nevšimla jsem si jich. Až na podzim se vždy rozzářily a spravily náladu i v pochmurném dni. Takové fialově rozkvetlé nízké "polštářky" v jedné předzahrádce domku v Brně, květy jako kopretiny. Vypadaly přesně takto:

Teprve tak třetím rokem mi došlo, že to jsou trvalky a tedy ideální květina pro rozzáření podzimních dní i do naší budoucí předzahrádky. A navíc ve fialové barvě, kterou mám ráda. Nevím proč jsem vždy měla představu, že podzimní květiny jsou jen složitě pěstované jednoletky nebo takové ty choulostivé druhy, co musí na zimu do chladné místnosti v domě. Začalo tedy hledání, co že je to za pěknou květinu. Někdo mi radil název "listopadka", mamka prohlásila, že to jsou přece astry, jak to, že je neznám, když je pěstovala i moje babička. Jiný mluvil o podzimních kopretinách a někdo tipoval chryzantémy. Kdo máte zahrádky, už vám podle obrázku musí být jasné, že to jsou "astry" a pěstuje je kde kdo. Jenže když se budete po astrách pídit v zahradnictvích, tak získáte úplně jinou rostlinku – takovou jednoletou celkem náročnou "bambulku" s latinským názvem Calistephus chinensis. Konečně jsem pochopila, jak to s těmi astrami je, až s loňským podzimním číslem časopisu Venkov s styl, kde byl milý článek věnovaný hvězdnicím. Hvězdnice jsou totiž pěkné trvalky v mnoha různých odrůdách a mají latinské jméno Aster. A z toho vychází ty zmatky s astrami, "vytrvalými astrami", "drobnokvětými astrami" a podobnými názvy. To je ta půvabná květina, kterou jsem hledala. Navíc hezký český název "hvězdnice" se mi osobně zamlouvá mnohem více, než astry.

Některé odrůdy hvězdnice křovité (Aster dumosus) jsou pěkně nízké, některé trošku vyšší. (Zdroje obrázků: album uživatele czechgangsta na http://czechgangsta.rajce.idnes.cz/, vlastní fotografie, https://shop.afterbuy.de/ a http://plantsgallery.blogspot.cz/)

Stačilo pak jen vyloučit všechny odrůdy, které jsou vysoké (mohou být až dvoumetrové) a které jsou jarní nebo letní. Nakonec mi zbyla ve výběru už jen nízká hustá hvězdnice křovitá (Aster dumosus) a různé její varianty v odstínech fialové, růžové i bílé:

Fialové: vyšší kopretinový Blauer Zwerg s výrazně žlutým středem; hustý nízký Mittelmeer s dlouhými okvětními lístky; a pěkně hustá a výrazná Blaue Lagune. Dále se ještě dají sehnat Prof. A. Kippenberg, Lady in Blue a Woods Light Blue.
Růžové: skoro kopretina s velkým středem Newstars Final Touch, světlá staro-růžová Anneke, na každé fotce jinak růžová Herbstgruss vom Bresserhof, velmi sytě růžovo-červená Jenny, kompaktní sytě růžový polštářek Rosenwichtel, hustá a sytě růžová Starligh či starorůžová, jemná a spíše nevýrazná Wood´s Pink. Dále se ještě dají sehnat Peter Harrison, Kassel, Alice Haslam, Dietgard Rosa a Tina.
Bílé: nenápadné jemné bílé "kopretinky" Schneekissen, husté s velkými květy Niobe a jemné tenké Kristina.

Hvězdnice jsou mrazuvzdorné trvalky, některé více choulostivé, některé trochu méně. Obecně všechny trápí padlí (moučnaté bílé povlaky), všechny hodně chutnají slimákům a některé je lepší na zimu chránit před holomrazy chvojím. Rostou a dobře kvetou jen na slunci a nesmí jim koncem léta chybět vláha (rozhodně se doporučuje je mulčovat), daří se jim lépe v půdě s příměsí vápna. Takže to není úplně rostlinka typu "zasadím a nechám žít". Sama jsem jich pár zkoušela jen tak zasadit a nestarat se o ně, ale udusil je plevel či uschly.
Ještě jsem se při hledání odrůd pídila po těch nejmenších a nejnižších druzích, které udělají opravdu pěkné nízké husté polštářky. A zjistila jsem, že výška v centimetrech uváděná u popisu rostliny se prodejce od prodejce diametrálně liší. Nakonec jsem na nějakém diskusním fóru objevila tu hlavní podstatu, majitelky tam ty keříčky po odkvětu stříhají stejně jako levandule a udržují tak ten polštářkový tvar. A čas od času rozdělí trsy, aby nekvetly jen po okrajích. Předpokládám, že stříhat květy budu tak nějak přirozeně. Sice z nich neudělám klasické kytice do vázy, protože na to nemají dostatečně dlouhé stonky, ale parády se s nimi dá doma udělat opravdu hodně, inspirujte se obrázky na následujících lincích:
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=352447
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=443279
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=373444
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=292612
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=187062
http://www.gapphotos.com/imagedetails.asp?imageno=373334

Ještě jsem si všimla, že fialové hvězdnice lidé velmi často sázejí k zářivě oranžovým hlohyním. Vypadají spolu opravdu pěkně. Už se na naše hvězdnice těším, budou dělat radost nejen mně, ale taky včelám, jsou totiž jednou z důležitých včelařských rostlin pro pozdní pastvu včel (samozřejmě ty neplnokvěté odrůdy). A motýlům, ti je na podzim také prý zbožňují.

Další články o hvězdnicích:
Hvězdnice (Aster) - krásné podzimní ''kopretiny''
Aster – drobnokvěté
Astry - podzimní krásky v zahradě

Když jsem plánovala zahradu, nechtěla jsem podzim podcenit. Přece chci krásnou zahradu nejenom na jaře, ale také v říjnu a listopadu právě na spravení nálady z pochmurného a chladného počasí. Hledala každý možný článek zaměřený na podzimní zahradu a doslova hltala každičké slovo. Byly tam doporučovány javory, okrasné trávy, okrasné jabloně a třešně, vilíny, ambroně, pěnišníky, přísavník, brslen či jedovatá škumpa. Sepisovala jsem si do seznamů a pak je postupně vyškrtávala, protože kromě své krásy na podzim mi nepřinášely nic jiného ve zbytku roku.

Tak nějak jsem se smířila s tím, že si podzim prozářím akorát hvězdnicemi. A pak přišel náš první podzim na zahradě a spadla mi brada úžasem. Aronie zářila takovou cihlově oranžovou barvou už z dálky, meruňka "Citronka" se vybravila do zářivě žluto-oranžové. Zezlátly listy moruše i svraskalé růže, zčervenaly listy muchovníku. Byla to parádní podívaná, škoda, že jsem neměla foťák s sebou.

Vzpomněla jsem si, jak vlastně hezky vypadaly v zahradě listy hrušní a třešní, když jsem byla malá. A tak jsem prohledala obrázky na internetu, abyste se mohli podívat, jak krásný podzim na zahradě vykouzlíte i jen s "obyčejnými" užitečnými stromky a keři:

Nahoře je vidět krásně zlatavá moruše (zdroj obrázku: http://www.pinterest.com/), vedle ní typicky zářivá třešeň u silnice (fotografie pochází z alba Podzim uživatele heleju na rajce.idnes.cz), dole vlevo září duhová hrušeň (fotografie pochází ze soutěže Barevný podzim ze stránky http://www.moje-rodina.cz/, autorem je Wykky, rok 2006 ) a vedle ní zlatavý myrobalán (fotografie pochází z článku pana Svobody http://rodovystatek.cz/ z jeho rodového statku).

Samozřejmě, tyhle užitečné stromy se nejlépe zabarví, právě když k tomu mají optimální podmínky. Tedy, když nastanou krásné slunečné suché a teplé dny, není větrno a zároveň jsou chladné suché noci. Naše (evropské) vlhké podzimní počasí tomu ne vždycky nahrává, a tak je jasné, že vysazení ozdobného javoru je na podzim sázkou na jistotu, on totiž nějaké ty pěkné barvy vždycky předvede. Já si ale dokážu počkat a radovat se z pěkných listů, i když to není pokaždé krása na dva měsíce. Když nic jiného, tak si alespoň pochutnám na dobrých plodech.

Nahoře je vidět duhové minikiwi, které mají v přírodní zahradě Hnutí Duha Střední Čechy, vpravo krásně zlatý kaštanovník setý, který prý u nás taky jde pěstovat (zdroj obrázku: http://pinguicula.typepad.com/). Dole vlevo krásně září červené listy muchovníku (zdroj obrázku: http://www.verdeepaesaggio.it/) a vedle něj se lehce začíná zabarvovat meruňka (fotografie pana Karla M. z roku 2006 ze stránky http://priroda.sdas.cz/).

A které stromy, keře a jiné jedlé a užitečné rostliny vám při troše štěstí a dobrém počasí prozáří podzim barvami?

Třešně, které obvykle září v alejích kolem cest jako červené drahokamy.
Moruše, které svou krásně zlatou barvou inspirovaly i Vincenta van Gogha k namalování obrazu (The Mulberry Tree, 1889).
Hrušně, které hrají červenozelenými tóny a pomalu každá větev trochu jinak.
Nashi hrušně, které se barví do pěkné žluté.
Aktinidie (minikiwi), které někdy zezlátnou celé v jeden okamžik, jindy se barví do červené i žluté postupně, záleží hodně na odrůdě.
Ostružiny, kde hraje prim zelená s červenou, obvykle se barví jen některé listy a třeba jen lemováním.
Meruňky, podle odrůdy jdou do lehce zelenooranžové, nebo zářivé oranžové.
Muchovníky, krásně červené stromy, jejichž ovoce se dá jíst.
Kanadské borůvky, které prozáří kdejaký kout tmavě červenými barvami.
Myrobalány, z jejichž plodů je výborný džem, září krásně žlutě.
Lesní jahody, kterým se občas zabarví nějaký ten list do červena a některé dostanou červené lemování.
Vinná réva, která se dle odrůdy zabarvuje žluté, přes červenou, až po rezavou.
Aronie, která je půvabně sytě červená.
Kdouloň, která krásně zezlátne a z jejíž plodů je výborné želé i marmeláda.
Broskvoň, jejíž listy jsou ve vrcholcích žluté a u stonků ještě zelené.
Kaštanovník setý, který by měl jít pěstovat i u nás a který září pěkně žlutě.

Nahoře vlevo je krásně zabarvená vinná réva (fotografie pochází ze stránky http://thefieldofgold.blogspot.cz/), vedle je červenající se aronie (zdroj obrázku: http://plants.bachmanslandscaping.com/), dole ukázka dočervena zabarvených maliníků z naší zahrady.

Založila jsem si na pinterestu nástěnku, která vzdává hold stromům, které kromě užitečných a jedlých plodů přinášejí na podzim i potěšení z krásných barev: I užitečné rostliny umí být na podzim krásné.

Články na podobné téma:
Barvy podzimu Ovocný jedlý les a okolí (Jaroslav Svoboda)
Barvy podzimu Tvrdý sad a okolí (Jaroslav Svoboda)
Barvy podzimu na užitkové zahradě (Pavel Chlouba)

Archiv blogu

O čem píšu

Oblíbené články

Zahradní odkazy

Autorka blogu

SLEDUJTE také INSTAGRAM