Vysněná zahrada

Blog o plánování a realizování vysněné zahrady.

  • Blog
  • E-BOOKY
    • Příběh jedlého balkonu
    • Zeleninové polévky
  • Pinterest
  • Instagram
  • Kontakt
Ještě ji nemáme. Ale jsme ve fázi, kdy si musíme říct, jak velkou podzemní retenční nádrž na dešťovou vodu na pozemku budeme chtít, jaký typ, kde bude, kdy nám ji budou kopat. No prostě naplánovat základní nástroj pro zalévání naší zahrady a hospodaření s dešťovou vodou. 

Dešťovou vodu ze střech a zpevněných ploch potřebujeme zachytávat kvůli zalévání. (Zdroj obrázků: http://www.freeimages.com/)
V našem okolí si podzemní retenční nádrže pořizuje snad každý nový domek, dešťovou kanalizaci tu nemáme, takže je to taková nutnost a užitečný doplněk ke vsakovací jámě. Někteří používají dešťovou vodu i na praní v domě. A jednomu po druhém tam retenčky buď praskají, nebo jsou promáčknuté nebo jinak nepoužitelné. A to prosím od různých firem. Třeba sousedům kvůli nové retenční nádrži pojezdili bagrem část zahrady, museli rozebrat část plotu a bagrem vykopat sromy a keře, které bylo nutné přesadit jinam. Tu starou, promáčknutou, se rozhodli nechat v půdě, aby nemuseli rozebrat celou terasu, pod kterou retenční nádrž mají. A reklamaci se snaží vyřešit doteď, peníze v nedohlednu. Jiným se při opravě díry v retenčce začala ta díra zvětšovat a následně retenčka bortit. Další si nádrž shora zabetonovali, a později také zjistili, že mají v retenční nádrži díru, a děsí se oprav, které se kvůli betonu budou muset provádět jen složitě zevnitř. Jakmile se v našem okolí stočí řeč na retenční nádrže, jeden příběh je drsnější než druhý.

Není se co divit, že se snažíme neudělat stejné chyby. Nedokážu si představit, jak by mi jednou na zarostlou a upravenou zahradu vjížděl malou uličkou kolem domu bagr, aby mi opravili poškozenou retenční nádrž. Brrr!

Tak jsem zkusila sepsat do článku pár informací o retenčních nádržích na dešťovou vodu z pohledu naprostého laika, který se v tom snaží zorientovat.

Jaké nádrže se dají pořídit?
  • samonosné plastové (monolitické)
  • plastové připravené k obetonování
  • svařované (musí se také obetonovávat kvůli možnému praskání ve svárech)
  • sklolaminátové (také často praskají, lidé je obetonovávají)
  • nádrže, sila, cisterny z družstev a podobné nádoby, které si majitelé obetonují
Nejvíce se nám líbí ty plastové samonosné monolitické nádrže, reklamy na ně zní dobře, jsou prý lehké, pevné. Dokonce na ně firmy dávají dlouhé záruky. Potíž je ale v tom, abyste si vybrali i solidní firmu, která takovou nádrž zvládne správě položit do země. Níže v odkazech mám i fotoseriál, jak se taková nádrž pokládá do země, na pečlivě připravenou rovinu, obsypat pískem, pěchovat, ale ne zas moc nahoře... Pokud není dodržen správný technologický postup, máte spadeno na velké problémy.
Po průzkumu retenčních nádrží u sousedů a dalších lidí ale nejlépe vydržely ty podomácku vyráběné. Majitelé sehnali cisternu, nádrž z družstva a podobné legrácky za pár korun a pečlivě je obetonovali. A s retenčkou nemají už roky a roky žádný problém.

Naši předci měli, co se týká nádrží na vodu, vkus. Takto vypadá dávná nádrž na vodu z historie ve městě Al-Džadída. (Zdroj obrázku: https://en.wikipedia.org/.)
Kam s retenční nádrží?
Když máte kvalitního a dobrého architekta a projektanta, poradí vám, kam správně retenční nádrž umístit. Ale třeba sousedé si nechali poradit přímo od firmy, co jim stavěla dřevostavbu na klíč. Dali si na malém pozemku retenční nádrž do země a nad ni nakupili asi metr hlíny navíc, aby tam udělali terasu (dle projektu). Po dvou letech se jim to celé začalo sesouvat a bortit, až se retenčka promáčkla, voda vytékala a celé to ještě více podemílala. Při opravě se to celé na opraváře málem sesunulo. Když to viděl někdo z oboru, hned jim řekl, že se nad retenční nádrž nesmí kupit tolik těžké hlíny a že šlo vlastně o chybu v technologickém postupu. Takže, pod valy a do přílišné hloubky retenční nádrže raději nedávejte. 
Protože na retenční nádrž obvykle navazuje nějaký systém vsakování, měli byste si dát pozor, aby byla vsakovací jáma v dostatečné vzdálenosti od retenčky (a také od základů domu) a nemohlo dojít k podemílání. No a navíc by měla být retenčka v nezámrzné hloubce. 

Jak velkou retenční nádrž?
To je otázka, kterou zrovna řešíme. Z internetového kalkulátoru jedné firmy (viz odkaz níže) nám vyšlo, že potřebujeme 6,5 kubíkovou nádrž. Sousedé měli na zahradu o poloviční velikosti jen 3,6 kubíkovou nádrž a rozhodně jim nestačila. Ale dalším sousedům nestačí ani 7 kubíková nádrž. Problém v naší lokalitě totiž je, že tam prší jen jednou za čas, ale pořádně. A pak dlouhé týdny ani kapka. Takže retenční nádrž ten déšť ani celý nepojme a pak je po týdnu zalévání na dlouhou dobu opět prázdná. Poučení? Nedejte na kalkulátory, ale zjišťujte, jak velké retenční nádrže mají sousedé a jestli jim stačí.

Nezbytné i postradatelné doplňky
Sousedé už kupují druhé čerpadlo. Nechali si totiž poradit jen v hobymarketu a pořídili levné ponorní kalové čerpadlo, které jim brzy odešlo. Navíc museli neustále sledovat, jestli už nesaje vzduch, nemohli jej použít brzy z jara na přečerpání části vody do sudu, neboť se nemohlo používat za nízkých teplot. A mělo poměrně malý tlak a průtok. Na čerpadle záleží, jestli budete retenčku opravdu často a rádi používat, takže si vyberte to správné a zeptejte se odborníků nebo na odborných diskuzích na internetu.
Při budování retenční nádrže myslete i na přívod elektřiny pro čerpadlo a rovnou si nechte zabudovat rouru pro kabel v zemi. Tak budete moct čerpat vodu z retenčky například i v zimě. Ti, kteří chtějí mít přehled o stavu vody v nádrži například přes mobil mohou takovou rourou táhnout elektřinu i pro ultrazvukové čidlo a další komponenty. Vzhledem k ceně ultrazvukového čidla jsme si ale řekli, že se zrovna bez tohoto obejdeme.
A nezapomeňte na filtry nečistot a listí.

Máte pozitivní či negativní zkušenosti s retenčními nádržemi? Na co jiného bychom si ještě měli dát pozor? Budu ráda, když se podělíte o zkušenosti v diskuzi. Ty příliš reklamní příspěvky odkazující na přímé výrobky a e-shopy, bez informační hodnoty, si ale dovolím mazat.

Další informace:
Dešťová voda: Využijte ji ve svém rodinném domě
Kalkulátor velikosti nádrže
Jímka na dešťovou vodu
Jak probíhá montáž plastové nádrže – fotonávod
Napojení nádrže na inteligentní domácí systémy
Minulý rok byl na úrodu rozhodně bohatý. Alespoň, co se týká zajímavých a čtivých blogů, které jsem objevila. A nebo jsem se je možná jen naučila lépe hledat.




Pravidelně aktualizovaný blog Zahrada mě baví (na adrese http://www.zahradamebavi.cz/) čtu s nadšením už celý rok. Autorka v něm píše krátké postřehy ze své zahrady, ale i poznámky k aktuálním tématům, reportáže, tipy. Příspěvky jsou plné krásných autorských fotografií, radost pohledět. Připomenula jsem si díky blogu, jak jsou krásné srdcovky a našla návod, jak zajímavě pěstovat tulipány.


Nedávno jsem objevila jeden velmi čtivý blog Sláma v botách (na adrese http://www.slamavbotach.cz/). Četla jsem všechny články na jeden zátah do noci, tak mne vtipné a trefné texty dostaly. Autorka tam popisuje svoji strastiplnou cestu za pěstováním vlastní bio zeleniny. Snahu o aplikování přírodních a permakulturních principů z knížek střídá tvrdá realita na zahradě, slimáci a připomínky a poznámky snad všech členů rodiny. Díky jejímu blogu vím, že opravdu, ale opravdu nikdy nebudu zkoušet domácí hnojivo ze slepičinců a že příliš moc úrody dokáže taky člověka zničit. No a objevila jsem tam i zajímavý recept na dýňovou kaši. 

Cestu blogerky Le Fi za svojí Živou zahradou v zahrádkářské kolonii sleduji (blog http://zivazahrada.blogspot.cz/) už od začátku, od května. Od toho, kdy do své zahrady lezla dírou v plotě, pak jak vyháněla bezdomovce a uklízela. Líbilo se mi, že si například umí i užít samotnou cestu na svou zahradu.



Zahradní deník autorky Bršlice na blogu Zahradníkem nedopatřením (na adrese http://www.zahradnikem-nedopatrenim.cz/) mi nejde nastavit na sledování do RSS čtečky, tak na něj zavítám občas, když si vzpomenu. Autorka tam mile, vtipně a s nadhledem popisuje, jak s koupí chaty vlastně získala i zahradu a co si s ní tedy počala. Pobavil mne článek o boulích a modřinách.


Blog Pod ořešákem (na adrese http://www.podoresakem.cz/) jsem objevila v době, kdy si zrovna autoři dávají od zahrady příjemnou pauzu. Pevně doufám, že se k blogování jednou vrátí, jejich krátké milé příspěvky mne bavily. Jde o "zahradní deník panelákového dítěte" se spoustou krásných autorských fotografií. A co se mi líbilo? Třeba fotka nečekané úrody, shrnutí sezóny a jak poznat zralou dýni.


Na stránky Potravinové zahrady (na http://www.potravinovezahrady.cz/) jsem při hledání informací na internetu zavítala natolik často, že jsem je nakonec začala sledovat. Autor zahradničí na Hané a jeho články vychází z několikaletých zkušeností s pěstováním zeleniny a potravin. Líbí se mi články o semenaření rajčat, kadeřavosti broskvoní, pěstování ze semínek, o roketě, třech indiánských sestrách i jedlých trvalkách lužního lesa.

Stručný blog o komunitním městském zahradničení Kokoza (na adrese http://www.kokoza.cz/blog/) jsem našla díky článku, který psala Anita Blahušová do Lidových novin. Do té doby jsem sice název a tenhle zajímavý podnik znala, ale blogu jsem si nevšimla. Spíše než praktické tipy jsou v něm obecné informace o komunitním zahradničení ve městech.

Nejen české blogy sleduji. Dokument o přerodu jedné slovenské zahrady na půvabnou přírodní ekozahradu po očku sleduji na blogu pana Romana Šabíka (na adrese http://romansabik.blogspot.cz/, zapněte si ten boční panel). Na fotografiích můžete sledovat změny zahrady od roku 2009 do současnosti, příspěvků je pár, ale jsou pěkné. Mně se líbil příspěvek s porovnáním původního stavu s rokem 2013.



Přidávám i pár blogů, které ale nakonec nesleduji. Narazila jsem například na blog Dědečkova zahrada (na adrese http://dedeckovazahrada.blogspot.cz/) , který mne zaujal konceptem, kdy autoři navrací zahradu svého dědečka do původního krásného stavu podle starých fotografií z rodinných alb. Slovenský blog Šťastné záhrady (na adrese http://stastnezahrady.blogspot.sk/) je aktualizovaný jen občasně, ale našla jsem v něm tipy na zeleninové polykultury.


No a co ty blogy z minulých let? Stále je aktulizovaný blog http://myazahrada.cz/ od zahradní návrhářky Danuše Vaňkové. Stále sleduji užitečné a praktické články Milana a Ivy na http://priroda-zahrada.cz/clanky a ráda si počtu v milých příspěvcích k zamyšlení od pana Pavla Chlouby (http://pavelchlouba.blogspot.cz/). Občas nakouknu i k pěstitělům papriček (http://filfil.blog.cz/) a po odmlce se opět začaly objevovat příspěvky na blogu Snězles (na adrese http://snezles.blogspot.cz/).

Akorát na blogu Zahrady mojí duše a Ze zahrady na stůl již se toho moc neděje, autorka Helena Brtnická nemá na psaní článků na internet již tolik času. Blog Skoranovsko již zmizel a blog o přírodních zahradách pana Milana Bruchtera se nakonec nerozjel.
Minule jsem psala o zeleninových polykulturách a stěžovala jsem si, že mi chybí dostatečné množství "osvědčených polykultur" v komunitě, ze kterých by mohli čerpat začátečníci a nadšenci. Nakonec to není tak hrozné, po pořádném hledání na internetu se mi nakonec podařilo najít tolik polykultur, že vystačí na celý článek. Jen mi někdy chyběla zhodnocení, čemu se dařilo a čemu ne.



Obecné tipy a zkušenosti se sestavováním zeleninových polykultur:
  • Není dobré do jedné polykultury set zároveň zeleninu jednoho druhu, ale s různou dobou růstu. Když zasejete ředkvičky (28–32 dnů) i bílé ředkve (60 dní pro jarní odrůdy, letní a podzimní déle), nahoře nepoznáte, která je která a vytahujete ty bílé moc brzy.
  • Cibuli, pórek a jiné ze začátku velmi drobné zeleniny často nechtěně vytáhnete při plevelení či sklízení jiné zeleniny, je potřeba jich vysázet více.
  • Česnek se doporučuje k jahodám, ale raději jej nesázejte každý rok po sobě, hrozí škůdci (drátovec). Variantou je spíše zasadit nějaký z trvalkových česneků.
  • S plevelem musíte počítat, nějaký tam bude. Pokud nepoznáte bezpečně svoji zeleninu od plevele, tak to bude kámen úrazu častého sklízení. Není jednoduché v počátku třeba poznat i malý měsíček lékařský a bývá vytrhnut jako plevel. Do často sklízené polykultury tedy volte takové rostliny, které dokážete poznat i v raném stadiu (podle vzhledu, vůně).
  • Při plánování polykultury si vyberte jednu rostlinu jako hlavní (takový maskot záhonu) a ostatní vybírejte "k ní". Lépe se tak vyhnete rozporuplným a protiřečícím si informacím o vhodných sousedech rostlin (pokud k nim přihlížíte).
Pokud už někdo mluví o polykulturách, nezapomene zmínit "slavnou" polykulturu tři sestry.Aneb systém, jak indiáni pěstovali dýni, fazole a kukuřici společně, nejlépe ještě s laskavcem a lebedou a bylinkami. Pěkný podrobný popis je v článku Polykulturní a bezorebné zemědělství severoamerických indiánů. S touhle polykulturou slaví lidé celkem i úspěchy a když pochopí ten princip, dále kombinují, například:
  • cukety + kukuřice + tyčkové fazole ("fazole se pnou po stéblech kukuřice a chrání cukety před chladem od potoka", z diskuze)
  • dýně Hokkaido + kukuřice + tyčkové fazole ("byla z toho spíš monokultura, hokkaida přerostou všechno", z diskuze)
Obrázek polykultury Tři sestry z knihy Zahrada jako mikrokosmos pana Wolfa Dieter-Storla.
Další polykultury, které jsem objevila, jsem rozdělila podle tratí (tj. nároků na živiny) nebo tématu:

Polykultury pro I. trať

  • papriky nebo tyčková rajčata + bazalka + celer + pór (z diskuze)
  • okurky + salát + kopr (z diskuze)
  • dýně Hokaido + hrách + měsíček + lilek + patison + ředkvička + kukuřice pukancová + slunečnice + konopí (z článku)
  • dýně Hokaido + hrách + měsíček + slunečnice + lichořeřišnice + okurka nakládačka +  kopr  (z článku)
  • zelí + štěrbák + mangold + salát (z knihy Zahrada jako mikrokosmos)

Polykultury pro II. a III. trať

  • ředkvičky + salát + hrášek (z diskuze)
  • ředkvičky + salát + mrkev + petržel + červená řepa + cibule + česnek + černý kořen + pohanka ("dobré je kombinovat do jednoho záhonu jemnější druhy", z článku)
  • ředkvičky (3 odrůdy) + saláty (2 odrůdy) + mrkve (3 odrůdy) + petržel, + kopr + rukola + špenát (z článku)
  • mangold + vodnice + tuřín + pastinák + černá ředkev + novozélandský špenát (čtyřboč) + bílá ředkev (japonská) + roketa + čínská hořčice ("do dalšího záhonu ty vzrůstnější", z článku) 
  • ředkvičky + salát + mrkev + cibule + špenát + pažitka + černý kořen + měsíček + aksamitník + lichořeřišnice  ( z článku)
  • Řepa + mák + salát ("Krále Máje tak sklízí v červnu a v srpnu zas a řepu nemusí okopávat.", z diskuze Polykultura)
  • ředkvičky + mrkev + hrách + cibule (cibule je jako kruh kolem dokola, z diskuze Polykultura)
  • ředkvičky + hrách + měsíček + kopr + mák + len + slunečnice (z článku)
  • ředkvičky + hrách + salát lichořeřišnice + kerblík (z knihy Zahrada jako mikrokosmos)
  • salát + mrkev + pór + petržel (z knihy Zahrada jako mikrokosmos)
Pěkná polykultura lichořeřišnice, salátů, hrášku, ředkviček a kerblíku z z knihy Zahrada jako mikrokosmos pana Wolfa Dieter-Storla.


Jahodiště

  • jahody + pórek+ česnek + polníček (z článku)
  • jahody + česnek viniční + cibule šalotka (z článku)

Všehochuť

  • červené ředkvičky + bílé ředkve + hrách + roketa + ledový salát + hlávkový salát + kadeřávek + brokolice + špenát + cibule ze semínka ("špenáty kvetly, ředkvičky a rukolu nestíhali jíst, brokolice nestihla dorůst a cibule byla převálcovaná", z článku) 
  • lebeda +  rukola  + měsíček  + koriandr + ředkev + mrkev + mangold + tuřín + pastiňák setý + špenát + cibule + ředkvička + salát hlávkový + vodnice + petržel (z článku, zestručněno) 
  • petržel + pastiňák + brokolice + červená řepa + celer bulvový + kedluben + vodnice + mrkev + pór letní + cibule jarní + ředkvička + zelí hlávkové letní + kedluben pozdní + hořčice čínská + rukola + koriandr + bazalka + majoránka + mák + měsíček (polykultura 21 rostlin na německé kopě, z článku)
  • fazol + pohanka + lebeda + lnička + kopr + tuřín + ředkvičky + salát + měsíček + afrikán + slunečnice + kukuřice pukancová + mák + hořčice čínská + rukola + petržel + pastiňák + brokolice + červená řepa + celer bulvový + kedluben + vodnice + mrkev + pór letní + cibule jarní + zelí letní + kedluben pozdní (z článku, zestručněno)

Polykultura pod ořešák

  • lichořeřišnice + petržel naťová + pažitka + dýně Hokaido + měsíček + kopr (z článku)
Pokud pěstujete nějakou pěknou polykulturu, napište mi ji do diskuze. Díky.
Co můžete dělat na zahradě v březnu?
  • Dělají vám doma radost kupované hyacinty, prvosenky nebo narcisky? Můžete si je zasadit do zahrady pod listnaté stromy, kde příští rok možná některé znovu vykvetou.
  • Již můžete vyhlížet ptáky vracející se z teplých krajů: vlaštovky, čápy, jiřičky, husy, skřivany či špačky a drozdy. Březen je také vhodná doba pro umístění případné ptačí budky, nebo umístění hnízda pro vlaštovky.
  • S fotoaparátem můžete na zahradě hledat první letošní posly jara – sněženky, bledule, krokusy, "kočičky" na kvetoucích vrbách či nenápadné žluté kvítky dřínů. Pokud při tom náhodou najdete i vysíleného čmeláka, máte mu prý zkusit dát cukr.

  • Často již lze sázet kerblík, šalvěj, tymián, špenát, ředkvičky, cibule, salát, pažitku či červenou řepu. Ale také jetel či vlčí bob na zelené hnojení stromů. A když už jste u toho hnojení, je vhodná doba pro rozhození vyzrálého kompostu.
  • Chybí vám stromek či keř v zahradě? Teď je ještě lze sázet, byť podzimní sázení  je lepší. 
  • Ke konci března již můžete vyhlížet také první motýly – žluťásky.
  • Březen je doba, kdy zanícení milovníci zeleniny už za okny hýčkají malé rostlinky a předpěstovávají ze semen rajčata, celery, papriky a postupně i další zeleinu.
  • Pokud opravdu chcete a potřebujete stříhat či řezat stromky či keře, v březnu se ve dnech, kdy nemrzne a nefouká vítr, stromy stříhají. Ale stříhejte jen, když opravdu víte, co děláte a proč to děláte.

Inspirováno: Práce na zahradě. A nechcete raději zábavu?
Při prohledávání archivu Národní knihovny jsem v systému Kramerius našla starou knihu Ovoce, užití jeho v domácnosti a kuchyni.  Sepsala ho paní Hanna Dumková už v roce 1883 a mě opravdu velmi zajímalo, jestli se v knížce najde alespoň pár receptů, které by stály za vyzkoušení i v dnešní době, kdy má každý doma mrazničku na uchování ovoce a supermarkety překypují jahodami i v zimních měsících skoro jako bychom byli v pohádce O dvanácti měsíčkách.

(Zdroj obrázku: freeimages.com)
V době paní Dumkové se pro konzervaci a uchovávání plodů používal především cukr a tak ho v knize najdete snad v každém receptu a ve velkém množství, tedy nic dobrého pro zdraví a štíhlou linii. Navíc recepty jsou opravdu velmi stručné, autorka hodně spoléhala na to, že dámy její doby jsou zkušené kuchařky, které vědí, co a jak. Mnohdy jsem opravdu jen odhadovala, co se vlastně v tom receptu děje. A samozřejmě v knize není ani jeden obrázek.

Přesto jsem tam našla několik zajímavých receptů, které by někdy stály za nějaké to experimentování v kuchyni, když budete náhodou mít přebytky úrody ze zahrady. Sepsala jsem je níže, název jsem někdy volila po svém moderněji a výstižněji a proto jsem vždy připojila i číslo receptu v knize a odkaz na zobrazovací rozhraní systému Kramerius (musíte si nainstalovt plugin, abyste stránku knihy viděli).

Kniha mne překvapila i šíří záběru ovoce. Jsou tam recepty z dřínek, bezinek, šípků, kdoulí, jeřabin, jalovce, ale také spousta receptů na úpravu citronů (dnes jsou v obchodech, dříve asi byly jen sezonně), pomerančů, kapar i jedlých kaštanů. Kromě ovoce tam má i kapitolu na zavařování okurek. Občas jsou mezi recepty i typy, jak uchovat ovoce déle čerstvé (např. "větvička se švestkami zadělá se pod krov do studně" a jiné) a na konci je ke zpracování ovoce obecně ještě sepsaná celá kapitolka.

Tak, vizte inspiraci na recepty, až budu mít jednou pořádnou úrodu. A třeba něco zaujme i vás. Vyzkoušený zatím nemám vůbec žádný z nich.

(Zdroj obrázku: freeimages.com)
Džemy, marmelády, povidla, zavařeniny
Angreštová "marmeláda" s hřebíčkem a skořicí (2), Dřínková "marmeláda" (152), Zajímavě zpracovaná hroznová marmeláda (202), Hrušková povidla, která vydrží několik let (240), Zavařené namrzlé jeřabiny (458), Višňová povidla (976), Nakládaná dýně v koření s octem (153), Zajímavý způsob nakládání borůvek a brusinek ve vodě s jablky (41).

Sladkosti
Angreštové pusinky (21), Velmi sladké Angreštové sucháry (v podstatě sušená cukrová angreštová dřeň) (20), Kdoulové oplatky (v podstatě cukrová sušená dřeň) (177), Zajímavě sušené hrušky (238), Sušená slazená hrušková dřeň (272), Kandovaná jeřabinová dřeň (460), Šípkovo-jablečné placky (854),


(Zdroj obrázku: freeimages.com)
Krémy, polévky, zmrzliny, omáčky
Angreštová omáčka k rybám (13), Sladká polévka z bezinek (34), Studená kdoulová dřeň se skořicí (186), Jahodová šlehačka (430), Jahodový žloutkový krém (431), Jahodová žloutková zmrzlina (437), Smetanová zmrzlina z vlašských ořechů (737), Šípková polévka (850), Šípková zmrzlina (864),

Sirupy a šťávy, nápoje
Borůvkový sirup (66), Jablečný čaj (389), Kvašená jahodová šťáva (441), Kvašená malinová šťáva (539), Morušová šťáva (644), Mléko z lískových ořechů (728), Kvašená ostružinová šťáva (749), Višňová limonáda (1001),


(Zdroj obrázku: freeimages.com)
Koláče, nákypy, pudinky, palačinky a jiné pečené ovocné dezerty
Rýžový nákyp s broskví (79), Borůvkový ježek (61), Borůvkový (brusinkový) svítek, aneb taková sladká tlustá ovocná palačinka (60), Opravdu vydatný angreštový nákyp ze 12 žloutků (18), Sladké smažené dýňové kostičky (158), Sladká dýňovo-jablečná kaše ke škubánkům (165), Sladký dýňový nákyp (169), Kdoulový nákyp (179), Kdoulový sníh (182), Hroznové želé (232), kde snad vyzovina znamená želatina, Hruškové škubánky (254), Jablečný trhanec (334), Opečené meruňky (599), Dušené mišpule (632),

Milovníky alkoholových nápojů (k nimž bohužel či bohudík, záleží, jak to kdo bere, nepatřím) určitě potěší spousta receptů na vína (srstková, broskvová, hrozinkovo-bezová, hrušková, morušová, jahodová, švestková), likéry (brusinkový, jalovcový, šípkový), či například broskvový a jahodový punč, jahodový vinný nápoj či višňovka.
Jsou to už čtyři roky, co jsem zažila první zimní grilování na sněhu. Bylo to právě 15. února 2011 v zahrádce u rodinného domu v brněnských Černovicích. Kluci z mého studijního kroužku navrhli oslavit naše úspěšné složení státních zkoušek jak se patří – pořádnou grilovačkou. Co na tom, že jsme státnicovali v únoru, zahrada byla pod sněhem a venku krásný -1 °C. Užili jsme si to parádně, a to jsme ani nesplňovali několik bodů, které se v článcích v časopisech pro zimní grilování doporučují. A které to vlastně jsou?



Hlavně nohy v teple
Pořádně teplé ponožky a kvalitní zimní boty jsou základem. Já docela mrzla v tenkých podzimních botkách a měla jsem pocit, že venku musí být alespoň -15 °C. Nevěřila jsem teploměru, který tvrdil, že je pouhý stupeň pod nulou. Obecně se doporučuje při zimním grilování nestát na sněhu nebo ledu, ale na suché, izolující podložce (nejlépe dřevěné desky).

Horký nápoj zkrátí čekání
Venkovní gril nemusí být
v zimě nutně "pod pavučinami".
(Zdroj obrázku: freeimages.com)
Horké svařené víno a pro nás, co alkohol moc nemusí, zázvorový čaj v termosce, to je povinná výbava zimního grilování. V pletených rukavicích se nejlépe drží keramické hrnky, které příjemně hřejí a nápoj se za chvilku zchladí na takovou teplotu, že nepálí na jazyku.

Nejlépe gril s poklopem
Pro zimní grilování se spíše doporučuje používat gril s poklopem. Ne, že by s normálním grilem grilovat nešlo, ale poklop zajistí dostatečné prohřátí masa a vyhnete se všetečným dotazům hostů, zda je to zimní grilování bezpečné, jestli byste neměli použít teploměr či maso raději dopéct doma v troubě. Navíc grilování nerozhodí ani drobné sněžení.

Dostatek materiálu a času na podpal
Spotřeba briket či dřevěného uhlí, či co jiného používáte na grilování, je v zimě větší. Mějte ho dostatek, uskladněné nejlépe v suchu. A počítejte s tím, že roztápění grilu bude trvat déle (už třeba jen pro ty zmrzlé ruce nebo obtížnější manipulaci v rukavicích).

Vhodné potraviny
My s manželem jsme tenkrát naložili krkovičku do rozmarýnu a slavili jsme s ní úspěch. Co grilovali kluci si už vlastně moc nepamatuji. Tedy až na jeden unikát, kamarád zkoušel grilovat okurku, neb v zimě nesehnal cuketu, kterou znal z letního grilování. (Jsou přece příbuzné, ne? :-) ). Chuť grilované zimní okurky je, přinejmenším, netradiční. U zimního grilování rozhodně zvažujte, co budete grilovat, a jak a kde to budou hosté jíst. V různých článcích na internetu se doporučují nahřívané talíře a počítá se s tím, že hosté jedí jídlo doma. To ale podle mne ztrácí veškeré kouzlo zimního grilování jako takového.
Nedoporučila bych grilovat jehněčí nebo krevety, obojí při chladnutí příliš zvýrazní svou chuť a ne každému to vyhovuje. Grilujte takové maso, které vám bude chutnat i vychladlé. A porcujte je na malé kousky, které nejlépe hned na místě přítomní strávníci snědí, aby se zahřáli. Co se týká zeleniny, v zimě moc vhodných kousků ke grilování neseženete, snad dýně by se dala a nebo čekanky...



Nečekám, že budeme v zimě grilovat často. Spíše tak jednou dvakrát za celou zimu, ale rozhodně chci, abychom si se synem užili tuhle netradiční podobu grilování. Nejspíš si jen ogrilujeme pár klobásek a sníme je v housce s kysaným zelím jako takovou domácí obdobu hotdogu. A konečně si připravíme grilovaný ananas sypaný mátovým cukrem, na který v létě vždycky zapomeneme.

V knize pana Svobody (Kompletní návod k vytvoření EKOZAHRADY a rodového statku) pro mne byla zeleninová polykultura něčím úplně novým. Znala do té doby jen klasické řádky zeleniny, složité střídání míst a maximálně tzv. smíšené kultury se složitými pravidly co s čím pěstovat či nepěstovat v sousedství. Polykultura byla jako svěží vánek. Ono se dá pěstovat zeleninu jen tak dohromady? Paráda!
Když jsem si ale o polykultuře začala trochu více číst, přišlo vystřízlivění. Nemůžu si do polykultury vyset cokoliv, co mne napadne. Má určitá pravidla, je potřeba ji buď dobře ozkoušet nebo dobře promyslet. A je prý nutné denní sklízení... a co když budu týden dva na dovolené? A co další roky, mohu na stejné místo oset stejnou polykulturu? Mnoho zeleniny se nesmí na stejné místo vrátit až šest let po sobě, to se v řádcích lépe uhlídá než v polykultuře.

Se zeleninovými polykulturami experimentují lidé v zahraničí i u nás. (Zdroj obrázků: http://newurbanhabitat.com/, http://www.rosalindcreasy.com/, https://www.pinterest.com/ a http://hickeryhollerfarm.blogspot.cz/)
Ten systematik ve mne (jj, stačí kouknout na plány mojí zahrady, vše dopředu promyšlené, zakreslené, mám sklony k tomu si vše dopodrobna plánovat) si začal říkat, že by možná přece jen byl lepší vyzkoušet způsob takové "řízené polykultury ve čtvercích", neboli square foot gardening, který vymyslel pan Mel Bartholomew. Byť toho o něm zatím moc nevím. Váhám, přemýšlím, dohledávám informace. (Kdo zeleninovou polykulturu nezná, koukněte se do článku Divoká zeleninová polykultura. Kdo nezná square foot gardening, čtěte článek Dejte sbohem vysazování do řádků. Pěstujte ve čtvercích.)

Čtvercové zeleninové zahrádky jsou taky zajímavým polykulturním konceptem. (Zdroj obrázků: http://animalfriendlyeating.blogspot.cz/ a http://www.albertahomegardening.com/)
Ať z toho taky něco máte, sepsala jsem sem na blog pár dalších informací o polykultuře, jak ty omílané informace, tak především i ty, které nejsou tolik známé či na první pohled zřejmé. Nejprve ale začnu pozitivy, aneb proč mne polykultura nadchla:
  • Mám pro zeleninu na našem malém pozemku vyčleněný jen prostor okolo 50 m2, část je ale zastíněná, při vyvýšených záhonech to nakonec prakticky bude jen čistý prostor 18 m2. Chci toho pěstovat hodně. Potřebuji naplno využít celý ten prostor, ať je dostatečně živo a plno pod zemí i nad zemí. Polykultura je jedna z možností, jak naplno využívat malé prostory a pěstovat tam velké množství různých plodin a zeleniny.
  • Polykultura by měla eliminovat škůdce díky tzv. zmatení škůdců (to neznamená, že tam žádní nebudou, jen jich bude méně). Kdo byl ale zvyklý na cílené stříkání zeleniny vybranými prostředky, bude z toho na větvi, protože najednou nemůže postříkat brokolici, aniž by to zasáhlo i šest dalších různých plodin. 
  • Plné pokrytí půdy jedlými rostlinami už nedává prostor plevelům. Ale ze začátku, než rostlinky vyrostou, se tam stejně nějaké dostanou. Potom je podstatné, jestli v té změti rostlin umíte poznat plevel od vaší zeleniny už i v ranném stadiu.
  • Polykultura zadržuje vláhu, není potřeba tolik mulčovat, nižší a rozlézavé rostliny zakryjí půdu samy.
  • Kombinací různých rostlin, i repelentních, jako jsou afrikány a měsíček lékařský, můžete přilákat více opylovačů a například tykvovité potom nebude potřeba opylovat ručně pro jistotu.
  • Polykultura se nejlépe hodí pro zahradníky, kteří chtějí pěstovat od každého trochu a chodit do zahrady s košíkem a hledat, co lze sklízet a pak s tím "něco" v kuchyni vyrobit. Nemáte stabilní stále stejnou sklizeň mrkve a brambor na uskladnění, ale spíše hodně zeleného do salátů, ředkvičky, a každý rok trochu jiné množství zeleniny.
Nejsem sama, koho tato pozitiva nadchla, polykulturu už u nás zkusilo pár nadšenců, někteří od ní nakonec upustili, jiným se zalíbila, vizte jejich články a příspěvky:
  • První permakulturní krůčky – polykultura
  • Diskuze na téma Polykultura
  • Diskuze na téma Zeleninová polykultura
  • Pěstování zeleniny: pomůže polykultura k větší úrodě i v truhlíku?
  • Kombinace rostlin – polykultura
  • Záhradka pre lenivých sa volá zeleninová polykultúra
  • Zeleninová polykultura
  • Zeleninová polykultúra
  • Polykultura – kombinace rostlin – jak na to?
  • Milpa po česku
  • První zkušenosti s polykulturou
Pěkné a zajímavé zeleninové polykultury už rostou i v Česku a na Slovensku. (Zdroj obrázků: Zeleninová polykultura Tomáše a Lucie Burianových z Chaloupky na dobrém konci, Milpa po česku z blogu pana AgriCE, jarní zeleninová polykultura paní Jitky Muškové z webu Rodinnezahrady.cz a zeleninová polykultúra pana Romana Šabíka z webu http://romansabik.blogspot.cz/)
Jaké jsou nevýhody polykultury? Některé už velmi pěkně sepsal pan Svoboda v článku Zelenina – střídání plodin.
  • Abyste ze zeleniny opravdu něco měli, potřebujete zkušenosti a hodně informací. Potřebujete se naučit zařazení zelenin do jednotlivých čeledí, abyste měli polykulturu pestrou. Potřebujete už znát rostliny, které pěstujete (velikost, tvar, kořenění, rozpínavost), abyste předvídali, co v polykultuře udělají. Pokud znáte plod cukety jen z trhu a nevíte, jak vypadá celá rostlina, budete se divit. Měli byste se vyznat i v jednotlivých odrůdách (dýně hokaido je oproti ostatní příliš rozpínavá, novozélandský špenát je narozdíl od normálního až metr vysoký, topinambury jsou trvalkou a nezbavíte se jich ze záhonu, apod.). Ano, začít se dá i jen tak experimentálně, ale co jsem četla reakce lidí, kteří to zkusili, dostavilo se častěji rozčarování a zklamání.
  • Články a kapitoly v knihách, ke kterým jsem se já dostala, obvykle moc nevysvětlují, co s polykulturou další rok. Mohu vyset "to stejné"? Mohu vyset jakokouliv kombinaci? Jak do toho zapadá či nezapadá střídání záhonů (I., II., III. trať a nechat ležet ladem či se zeleným hnojením)? Mohu každý rok set do polykultury neustále ředkvičky? Ani Alys Fowler (psala jsem o ní), která si ze zahrady udělala jednu velkou polykulturu, neřešila ve svém pořadu, co udělá jinak dalším rokem. Otázek je tam více než odpovědí. Naštěstí už k tomu něco dopsal pan Svoboda v článku Divoká zeleninová polykultura.
  • Nerozlišíte jednotlivé odrůdy například mrkve, tudíž nebudete vědět, která je "ta" lepší a kterou si nechat na semena či příště opět koupit. Fiaskem může skončit situace, kdy si vysázíte ranné i pozdní odrůdy, z pozdních nic nebude, protože je nevědomky sklidíte už průběžně.
  • Pokud si nepohlídáte a trochu nepromyslíte střídání plodin, budete se čím dál častěji setkávat s chorobami. Například velmi časté zařazování brukvovitých do stejného záhonu s polykulturou může skončit boulovitostí kořenů brukvovitých, pokud nestřídáte místo pro česnek, hrozí drátovec. A podobně. V případě, že si střídání plodin promyslíte, jejich velké množství v jednom záhoně vám bude komplikovat vymýšlení polykultur na další roky, např. hrách by se na stejném záhoně neměl objevit 6 let, ředkvičky a rukolu byste (asi?) neměli dávat na záhon, kde dříve byla brokolice a zelí apod.
  • Chybí dostatečné množství "osvědčených polykultur" v komunitě, ze kterých by mohli čerpat začátečníci a nadšenci a po úspěchu s nimi se pustit do vlastního experimentování. V podstatě je často zmiňovaná a známá jen polykultura "tři sestry" a pak polykultura s ředkvičkami a kupou semínek k tomu. 
Při experimentování s polykulturou autoři blogů sklízeli obvykle velké množství ředkviček. (Zdroj obrázků: zeleninová polykultura pana Romana Šabíka z webu http://romansabik.blogspot.cz/ a článek První zkušenosti s polykulturou paní Christine Žirafové-Tasselhofové)
Myslím, že nakonec do těch zeleninových polykultur půjdu, ta pozitiva mne lákají. A když nic jiného, alespoň o tom napíšu pro ostatní. Nejdřív mne ale čeká spousta samostudia, naplánuji si polykultury se vším všudy. Žádná divočina podle pana Svobody. Spíš to budou velmi poslušné smíšené zeleninové kultury, do kterých se budu snažit vnést všechny ty šikovné permakulturní a ekologické a přírodní principy. Tak mi držte pěsti, ať se mi to podaří. Plány sem dám určitě brzy, realitu si ale vyzkouším nejdříve za dva roky, až postavíme dům.
Novější příspěvky Starší příspěvky Domovská stránka

Archiv blogu

  • ▼  2026 (4)
    • července (1)
    • června (1)
    • května (2)
  • ►  2025 (8)
    • června (1)
    • května (3)
    • dubna (3)
    • března (1)
  • ►  2024 (9)
    • září (1)
    • srpna (2)
    • července (4)
    • května (1)
    • dubna (1)
  • ►  2023 (9)
    • listopadu (2)
    • října (3)
    • září (2)
    • srpna (2)
  • ►  2022 (4)
    • října (1)
    • září (2)
    • května (1)
  • ►  2021 (4)
    • května (1)
    • dubna (3)
  • ►  2020 (4)
    • června (1)
    • května (2)
    • března (1)
  • ►  2019 (32)
    • prosince (2)
    • listopadu (3)
    • října (6)
    • září (3)
    • srpna (3)
    • července (2)
    • června (3)
    • května (3)
    • dubna (4)
    • března (3)
  • ►  2018 (24)
    • listopadu (1)
    • srpna (1)
    • července (3)
    • června (2)
    • května (4)
    • dubna (4)
    • března (3)
    • února (2)
    • ledna (4)
  • ►  2017 (48)
    • prosince (4)
    • listopadu (3)
    • října (4)
    • září (4)
    • srpna (4)
    • července (2)
    • června (5)
    • května (5)
    • dubna (5)
    • března (4)
    • února (4)
    • ledna (4)
  • ►  2016 (56)
    • prosince (5)
    • listopadu (5)
    • října (5)
    • září (3)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (5)
    • května (5)
    • dubna (5)
    • března (5)
    • února (5)
    • ledna (4)
  • ►  2015 (56)
    • prosince (4)
    • listopadu (5)
    • října (5)
    • září (5)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (5)
    • května (4)
    • dubna (5)
    • března (5)
    • února (4)
    • ledna (5)
  • ►  2014 (52)
    • prosince (5)
    • listopadu (4)
    • října (4)
    • září (5)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (4)
    • května (5)
    • dubna (4)
    • března (4)
    • února (3)
    • ledna (5)
  • ►  2013 (75)
    • prosince (6)
    • listopadu (4)
    • října (4)
    • září (6)
    • srpna (6)
    • července (6)
    • června (6)
    • května (8)
    • dubna (9)
    • března (6)
    • února (7)
    • ledna (7)
  • ►  2012 (84)
    • prosince (4)
    • listopadu (7)
    • října (8)
    • září (7)
    • srpna (6)
    • července (11)
    • června (7)
    • května (8)
    • dubna (10)
    • března (16)

O čem píšu

Alys Fowler akébie aronie barvy batáty biologická ochrana blogy borůvky bosky v zahradě brokolice brusinky buky bylinková spirála bylinky cibuloviny cukety dobroty domečky pro hmyz dárky dřevník ekozahrada fialky hadník heřmánek hnojení houpací síť hraboš hrušeň hry hvězdnice jahody jaro jaterník jedlá zahrada jedlý balkon jedlý trávník jedovaté rostliny jezírko keře klíšťata knihy kompost kopřiva kosení květiny lesní zákoutí letní kino levandule lichořeřišnice listí louka maliny mišpule moruše motýli mrtvé dřevo mráz muchovník mulč mučenka pletní mykorhiza myš měsíček návrh ochrana úrody ostružiny ovoce pampelišky pavouci plevel plot podzim polníček popínavky počasí ptáci péče předzahrádka přírodní hnojiva přírodní lékárna rajčata realizace zahrady recepty rybíz růže slepice soběstačnost srdcovka stromy stín střih stromů sucho sušení prádla světélka sázení terasa trampolína trávník táta a zahrada uchování úrody umění velikonoce vinná réva voda vysoké záhony vánoce vícekmeny vítr výlety výsev výzdoba včely vůně zahrada pro děti zahradní příprava jídla zamyšlení zelenina zeleninové polykultury zelená střecha zimní květy zimní zelenina zimolez zábava úrazník úroda čechravy černý bez černý kořen ředkvičky šalvěj šeříky škůdci živočichové živý plot

Oblíbené články

  • Muchovník. Jasně, ale který?
  • Jak na naše vysoké záhony
  • Trable s pěstováním brokolice
  • Tvorba našeho vyvýšeného záhonu
  • Kdopak to chodí po zahradě? Aneb stopy ve sněhu.

Zahradní odkazy

  • zahradamebavi.cz
  • ekozahrady.com
  • priroda-zahrada.cz
  • můj zahradní pinterest
  • rozličné zahradní odkazy

Autorka blogu

SLEDUJTE také INSTAGRAM

Copyright © 2016 Vysněná zahrada. Created by OddThemes