Jak jsem zničila kosu

Když děda viděl v půlce loňského léta moji kosu, zhrozil se. "Vždyť máš pozvohýbaný ostří a zuby, já ti ji spravím a pořádně nakuju..." To měla kosa za sebou už i kosení tuhých vysušených letních plevelnatých stonků a několik nárazů do hlíny a na zapomenuté kameny. A také prošla sérií mých pokusů o pěkné naklepání. Jenže já jsem tvrdohlavě dědovo profesionální naklepání kosy odmítla, vždyť jak bych se to jinak naučila. Spíše jsem si nechala ukázat, jak se kosa klepe na tzv. babce, tedy bez pomocného naklepávače a jednu babku a kladívko jsem od dědy i dostala.


A pak to šlo s kosou ještě víc z kopce, protože jsem ji zkoušela naklepávat "jako děda" na babce a nešlo mi to, párkrát ji manžel taky narazil o zapomenuté kameny (minulé léto jsem nemohla totiž nemohla kosit já a kosil on) a navíc s ní kosil hodně tuhé stonky plevelů na horním okraji pozemku. Dá se říct, že jsme si z naší kosy udělali spíše takový "křovinořez" a kdyby ji viděl děda, tak by se zhrozil, jak je ostří zubaté, vykousané  a zničené (ještě že nemá počítač a nečte tento blog).


A teď na jaře jsem několikrát zapomněla doma imbus, kterým se kosa z kosiště odšroubovává, takže jsem kosila půl zahrady, aniž bych si ji po zimě vůbec naklepala.  Je až k neuvěření, že jsem to vlastně byla schopná pokosit, nebolela mne záda a trávník sice vypadal poněkud zubatě, ale kosení účel splnilo. Musím říct, že mne naše kosa stále překvapuje svojí houževnatostí.
Je jasné, že až se pravidelným kosením zbavíme velkých plevelů a zůstane nám už na zahradě pěkný jedlý trávník, tak si budu muset koupit novou kosu, aby se mi ta tenká stébla dobře a lehce kosila. Ale stále budu mít moji první zničenou kosu na veškerá místa s tuhými stonky, s kameny a prostě "na zničení". A mám pocit, že navzdory všemu ta kosa stále prostě bude kosit...

Posekla jsem se zubatou kosou, co jsem potřebovala.


Štítky:

Sdílení:

6 komentářů

  1. dobře napsaná reportáž :-) Přeju pěkný den, Pavel

    OdpovědětSmazat
  2. To je perfektní článek:-) Za pomoci táty se zkouším (už několik let) naučit aspoň trochu obstojně kosit, ale asi na to nemám buňky, nebo co... Přitom to vypadá tak lehce a jednoduše, když se člověk dívá na někoho, kdo to opravdu umí. A naklepávání, to už je pro mě teda úplně "next level", tam jsem ještě nepostoupila...:-)
    Anita

    OdpovědětSmazat
  3. Na samotné kosení mi pomohla videa a texty na stránkách Kosimesnadno.cz (http://www.kosimesnadno.cz/zen-cart/index.php?main_page=page&id=16 a http://www.kosimesnadno.cz/zen-cart/index.php?main_page=page&id=17&language=cz) a to, že jsem rok cvičila taiči a to kosení mi přišlo podobné některým krokům.

    Ale u naklepávání se můžu na videa koukat stále dokola, vědět princip z textů a stejně mi to nejde :-) I když jsem koukala dědovi doslova pod ruce, tak nic. Asi to chce hodně praxe a čas... :-)

    OdpovědětSmazat
  4. Ahoj,
    ta kosa má zubaté ostří, protože je totálně rozklepaná a neudělalo se konečné sklepnutí, utužení, kovu po naklepání. Je potřeba ostří strovnat a kosu pěkně naklepat, jinak je to trápení pro Vás a smrt pro kosu, dřív nebo později se natrhne. Zeptejte se někoho ze starších lidí, ukáží Vám to a vysvětlí. Naklepávání žádná věda není.
    J.

    OdpovědětSmazat
  5. Jé, děkuji za rady. Já si myslela, že ty zuby má kosa z těch hodně tuhých plevelů, které jsme s ní kosili :-) No asi ji zavezu dědovi a nechám si od něj ukázat, co jsem při tom naklepávání udělala špatně...

    OdpovědětSmazat