Když se o zahradu bojím...

Někdy se prostě o zahradu bojím. Jako teď, když nedávno médii proběhla zpráva o nebezpečné bakterii Xylella fastidiosa a důsledcích, jaké by u nás její rozšíření mohlo mít. Viděli jste ten seznam všech rostlin, které napadá? Stačilo by, aby si nějaký soused dovezl ze obchodního řetězce rostlinku, která by tu bakterii měla a mohla bych být bez půlky zahrady. Doslova. To, když bych byla v zóně, kde se musí zlikvidovat všechny případné hostitelské rostliny v okolí. Třešeň, broskvoň, jahody, moruše, réva, rozmarýn, levandule, růže,  ... Téměř si nechci ani představit, co by mi ze zahrady zbylo.

Přesně v takových chvílích na mne padá splín. Taková jakási marnost. Člověk si něco buduje a ani neví, že může přijít nějaká původně americká bakterie a vše zpustošit. Přírodní a ekologické a pečlivé pěstování a stejně by mi to mohlo být v dané chvíli všechno houby platné, když bych sama musela své rostliny preventivně ničit. A pak sázet nové a znovu se bát. Ochrana totiž zatím žádná není. Snad jen pořádně třeskuté a mrazivé zimy, ve kterých by bakterie na hostitelích nepřežila.

Ale tenhle blog nemá být o depresivních příspěvcích. Vždyť kdyby se jen člověk trápil tím, co může někdy přijít a co se může stát, akorát by ničil sám sebe. A tak jsem se trochu sebrala a o celé věci popřemýšlela. Dá se něco chytrého na zahradě dělat pro případ takové rozsáhlé pohromy? Dá se něco vymyslet? Za sebe si říkám, že ano. Můžete, stejně jako já, vsadit na rozmanitost druhů.

Když jsem si pročítala ten seznam hostitelských rostlin, na jednu stranu tam byla spousta rostlin, které si tady pěstuji a hýčkám a mám je hrozně ráda, na druhé straně tam ale spusta dalších zajímavých rostlin nebyla. Chci tím říct, že pokud bych někdy kvůli Xyllele přišla o všechnu úrodu jahod, moruší, broskví, třešní a révy, stále mi zbývá jiné ovoce a dobroty. Angrešty, kamčatské zimolezy, kanadské borůvky, muchovníky, maliny, ostružiny, hrušky, lískové oříšky, mišpule, ... Pokud bych přišla o rozmarýn, stále mám celou spirálu jiných bylinek... Pokud bych přišla o levandule a růže, pokvetou mi perovsikie, lilie a pivoňky...  Prostě nesázím jen na jednoho koně, ale buduji si rozmanitost, jak jen to jde. Pro někoho je možná moje zahrada nesmírně roztříštěná, pro mne je to krásná pestrost druhů a čeledí. Když se nebude něčemu dařit jednomu druhu, zbyde mi množství jiných. A když přijde pohroma na 100 až 200 druhů rostlin, pořád budu mít šanci, že mám na zahradě spoustu užitečných rostlin, které na tom seznamu naštěstí nebudou.

Pro někoho je nejkrásnější zahradní představou vlastnit třeba třešňový sad nebo vinici. Moje nejkrásnější zahradní představa je spíš takový malý ráj, kde je od každého něco.

S co vy, také vás vystrašila  Xylella fastidiosa?