Když se zahrada převléká
Někdo si neustále mění dekorace v domě či bytě. Tu novou poličku, tady jinou vázu, tam obraz, změnit povlečení. Pár drobných změn a člověk má radost. Místo, které je důvěrně známé, najednou získá trochu jiný nádech a malé odlišení potěší, ale nevyděsí. Mám tyto malé a příjemné zásahy ráda a možná právě proto jsem si zvolila přírodní styl zahrady. Ta se totiž mění sama. Netřeba se nijak namáhat, listnaté užitečné stromy na jaře kvetou, v létě plodí a na podzim se každým rokem trochu jinak zbarví. Některé trvalkové květiny na začátku jara ani nejsou vidět, pak rozkvetou a rozzáří místo, aby později zežloutly a seschly či na ně v zimě sedali ptáci a vyzobávali semínka. Tohle mám vážně ráda. Nemusím skoro hnout prstem a zahrada je měsíc, co měsíc jiná.
 |
| Letošní duben a loňský listopad pod naší sladkovišní. |
Necítila bych se dobře v moderní "koniferové" zahradě. Klasické okrasné jehličnany vypadají stále stejně a téměř beze změny. Jedině krátce z jara se objeví mladé světle zelené výhonky a stromek se alespoň na chvíli "hodí do gala". Pěstěný anglický trávník si někteří lidé pletou s umělým kobercem v bytě. Jednou položíte a má být po mnoho let stále stejný. Zelená na jaře, zelená v létě (díky zalévání), zelená na podzim (díky každodennímu odstraňování barevných lístků z okolních zahrad přivátých), zelená v zimě (díky odhrabávání sněhu z trávníku). Ano, s tím zimním odhrabáváním a sbíráním každého lístku krapet přeháním, ale zas úplně odtržená od reality v tomto nejsem.
Místo toho zbožňuju, když procházím fotky a vidím, jak je zahrada každý měsíc krapet jiná. Někdy je plná zeleně, někdy se nádherně barevně rozzáří, jindy zbělá a někdy ji zdobí jen zemité a šedé barevné tóny. Trávník a louka je jednou plná žlutých hlaviček pampelišek, jindy bílo-růžovo-žlutá, později hnědá, nebo svěže zelená.
Místo toho zbožňuju, když procházím fotky a vidím, jak je zahrada každý měsíc krapet jiná. Někdy je plná zeleně, někdy se nádherně barevně rozzáří, jindy zbělá a někdy ji zdobí jen zemité a šedé barevné tóny. Trávník a louka je jednou plná žlutých hlaviček pampelišek, jindy bílo-růžovo-žlutá, později hnědá, nebo svěže zelená.
 |
| Výhled z naší terasy. Už teď je pokaždé jiný díky stromům. Bude ještě pestřejší, až dosázím tulipány, víc čechrav a další listnatý keřík. |
Pořád je na co koukat. Moc jsem vám to chtěla i vyfotit, ale přiznávám se, že nějak neznám tu fintu, se kterou blogeři umí dělat snímky ze stejného místa. I když mám malou zahradu a ono není zase moc míst, kde si mohu stoupnout a zabrat nějaký zajímavý kout, každá fotka je jiná. A to jsem se u některých opravdu snažila je vyfotit stejně... jenže kdo si má pamatovat, kde přesně jsem stála a co přesně zabírala. Takže přesné a krásné fotky ze stejného úhlu, to asi nebude moje parketa.
 |
| Z ložnice koukáme na naši zahradu. Pohled na jaře a na konci léta. |
Třeba vám ale i tak tyto snímky trochu ukážou, jak se naše zahrada mění. I když je to spíš o drobnostech, než velkém wow efektu rozdílných fotografií. Když ráno vstávám a dívám se z ložnice do zahrady, nekoukám na stejný obraz. Jednou vidím žluté a fialové krokusy, jindy se snažím v mlze rozpoznat obrysy bezového keře nebo v létě koukám na dozrávající rajčata. Na podzim se objeví fialkové podzimní krokusy a v dálce mi splývají se stejně barevnými hvězdnicemi. No a v zimě se večer dívám na zahradu rozzářenou barevnými světélky a ozdobami.
 |
| Stejná terasa. V parném létě ji poléváme vodou pro příjemnější vzduch a se synem tam trávíme čas ve stínu, kterého se nám na zahradě nedostává. Na podzim se na ní k večeru vyhříváme ve společnosti barevných květin a keřů. |
Jednou procházím cestičkou mezi záhonem a loukou, jindy mám prostor pro hry či v zimě na stavění iglů. Jednou je vidět keře obsypané angrešty a rybízem, jindy zase hrušky dozrávající na stromě. Jednou je zahrada plná žlutých pampelišek, jindy jde zase do fialova díky levandulím.
 |
| Louky a zrající rybízy v pozadí v létě, vpravo začínající podzim s hvězdnicemi a suchými bylinkami. |
 |
| Zima i pozdní léto se tak liší a přitom mají oboje svoje kouzlo. |
Mám ráda, že zahrada není pořád stejná. Když mi přijede stejná návštěva po půl roce, stále bude mít smysl "jít se podívat do zahrady", i když už ji viděli. A hlavně já sama při procházení fotek vždycky žasnu a divím se, že před dvěma měsíci ta zahrada vlastně vypadala krapet jinak.
No, kdybyste věděli o nějaké stránce, blogu, článku, kde mohu nakouknout, jak se v průběhu roku mění nějaká cizí zahrada, předem děkuji za odkaz. Ráda se podívám.
5 komentářů
Jitko, myslím, že pokud jde o lásku k zahradě plné listnatých dřevin a trvalek, máme k sobě hodně blízko :-) Já mám trochu blíž k anglickým zahradám, které pracovně označuji jako "udržovaná divočina" - udržovaný je trávník (i když to doma nehrotíme, herbicidy nepoužíváme, sekáme pravidelně, ale s ohledem na počasí, v létě necháváme trávu více vyrůst, aby si stačila zadržet více vláhy, trávník při sekání mulčujeme), divoké jsou záhony :-) Vlastní zahradu jsem se snažila založit jako celoročně zajímavou a snad se mi to i povedlo - měsíc po měsíci a někdy i častěji její vývoj zachycuji fotoaparátem. Většinu výstupů lze nalézt na mém blogu, pod štítkem "zahrada": http://agnieszcinykratochvile.blogspot.cz/search/label/Zahrada. Krásné podzimní dny A.
OdpovědětVymazatTo je nádhera! Moc děkuji za Vaše fotky, máte překrásnou zahradu!
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatMáš krásnou zahradu, šikulka. :-)
OdpovědětVymazatJen tak dál. Ola
Aj mne sa to takto páči:-)
OdpovědětVymazatSama to po malých krôčikoch robím tiež, pozorujem, skúšam, sadím....teraz idem založiť vyvýšenú hriadku ako kompostér, ktorý sa bude prekladať dreveným popolom a na jar pridám zeminu a budem do neho rovno sadiť.