Úroda 2018 a 2019

Loni jsem si nezvládla sepsat, jak se nám dařilo pěstovat jedlé věci na zahradě, tak to napravuji letos a snažila jsem se vzpomenout, jak to bylo oba dva roky. Nepotěším vás, moc se mi totiž nedařilo. Nedostatek času (těhotenství a pak starost o miminko) a pozdní reakce na škůdce znamenal, že té úrody nebylo tolik, kolik by být mohlo. Vlastně by člověk řekl, že to bylo spíš tragické a k smíchu, ale já ve všem vidím to pozitivní. Prostě něco jsme sklidili, měli jsme se dobře. A příští rok bude líp, budu mít snad na zahradu víc času a něco opět vypěstuji a stihnu sklidit a nebudu se pak u takového soupisu cítit tak blbě, že jsem nic skoro nevypěstovala.
Klikva začala krásně plodit, teď jen, co z toho uvaříme...

Listopad 2017

Sklízím už hrsti klikvy a brusinek, ale absolutně nevím, co s nimi dělat. Do mrazáku dávám poslední kdoulovcová jablíčka a zkouším je nějak kulinářsky využívat, což pro jejich šílenou kyselost až tak moc dobře nejde. No alespoň že maliny Polka stále plodí, jsou výborné. A syn ještě sbírá malé jahůdky Rujana.

Prosinec 2017

Mám spoustu zimní zeleniny. Uchránila jsem před škůdci jak růžičkovou kapustu, tak kadeřávek i Cavolo nero. Sklízíme je postupně, do polévek a zimních salátů. Do zahrady si stále ještě chodíme stříhat mrazuvzdorný rozmarýn, mátové lístky a tymián. Když nemrzne, vytahuji ze záhonu pórky a taky, dost pozdě, poslední červené řepy.

Leden 2018

Tak a mám po části úrody. Ještě nemáme přední plot, a tak se nám na zahradu chodí pást srnka na mém kadeřávku a růžičkové kapustě. Prochází kolem okna u jídelního stolu s klidem i ráno, když snídáme. Rychle jsem běžela otrhat ještě zbylé růžičkové kapustičky do mrazáku. Otrhala jsem taky zbytky petrželky a zkoušela červenou čekanku. Brrr, ta byla extrémně hořká... asi jsem měla vybělovat na zjemnění...

Únor 2018 a březen 2018

Kvůli srnce jsme vše sklidili, takže nechodíme pro jídlo do zahrady, ale do mrazáku.

Užívala jsem si zimní zeleninu s koření, než ji objevila místní srnka.

Duben 2018

Máme konečně i přední plot a sklízíme, co zahrada dává. Spousty fialkových květů na bonbony a dezerty, rolády, medvědí česnek na zelené fermentované máslo a do polévky, kopřivy do vaječných omelet a polévek. Pampelišky do salátů i polévek a šeříkové květy do fermentované limonády.

Květen 2018

V květnu se vždycky těšíme na pažitku, na ředkvičky a ke konci pak na fialové pažitkové květy. Sklízíme první římské saláty a kedlubny, jsou čerstvé a lahodné. Jen špenát jsme nějak propásli a vykvetl nám.

Kamčatského zimolezu bylo hodně, každý den miska.

Červen 2018

Přichází první ovoce - kamčatský zimolez. Máme hodně keřů a tedy i hodně úrody, každý druhý den nasbíráme malou misku, část úrody mrazíme. Pochutnáváme si na druhé vlně fialových kedlubnů a sklízíme spoustu lusků cukrového hrášku, dokonce se poprvé taky dostávám k jeho mražení na později. Vykvétá mi růže Louise Odier a okvětní plátky putují spolu s dalšími bylinkami na parádní čaje na nachlazení. Manžel zkouší dělat sirupy z černého bezu. No a sklízíme mísy jahod, těch velkých, i misky jahůdek Rujana a těch lesních, část mrazíme, část rozdáváme přátelům.

Červenec 2018

Moruše se letos rozhodly plodit brzy, už v červnu, a pokračovaly během července. Vlastně všechno je tak nějak dříve, protože u nás letos nebyly žádné velké jarní mrazíky. Rostliny úrodu uspěchaly a tak sklízíme ostošest. Sladkovišně už nepočítáme na prstech jedné ruky, ale sklízíme do misek a dáváme do koláčů, maliny jsou i na mražení. Z černého rybízu dělám marmelády slazené datlemi a po večerech ho odstopkovávám a mrazím na zimu, bude do fermentovaných limonád. Část úrody ani kvůli únavě (první trimestr) nestíhám a zpracovává si ji kamarádka. Pro kanadské borůvky chodíme pod síť, jinak by vše sezobali ptáci, angrešt nějak nezvládám těhotná tolik jíst, takže taky zaplňujeme úrodou každé volné místo v mrazáku a angreštové marmelády vaří opět kamarádka.
Sladká kombinace malých moruší a jahůdek Rujana.

Srpen 2018

Nakonec jsme rádi, že se všechna úroda tak uspěchala, přišlo totiž hodně velké sucho. Sotva zvládám uzalévat zeleninu - řapíkatý celer, rajčata, cukety. I kukuřici, slunečnice, zimní zeleninu, červenou řepu, fenykl, saláty... letos jsme se opravdu se zeleninou rozjeli. Do jídel trháme fenyklovou nať i bylinky ze zahrady. Ostružiny nám také zrají dříve, než obvykle. Už začátkem srpna se zabarvil černý bez a maliny Polka už teď rozjíždí svoji druhou úrodu. Na podzim nejspíš nebude z úrody už nic. Ke konci srpna jsme už trochu u konce s vodou, zalíváme, jak můžeme, jen úrodu. V louce jsou praskliny, odplozené jahody schnou, nejspíš budou i nějaké ztráty, nestíháme zalívat vše. Fenykl mi všechen hned vykvetl, bylo na něj moc vedro, špatně jsem načasovala setí.

Září 2018

Důsledky sucha jsou vidět na úrodě aronie. Sice jsme ji letos zavčas zakryli sítěmi, nicméně kvůli suchu jsme ji sklidili už rovnou sušenou. Na čaj to ale pořád půjde použít. Alespoň, že réva si umí vodu najít, hroznů moštové odrůdy jsme sklízeli opravdu hodně, manžel zkoušel vyrábět burčák. Lískové ořechy už dokázaly naplnit misky a byly dobré, bez nějakých problémů. Hrušeň nás také zaskočila, mysleli jsme, že budeme úrodu sklízet až v říjnu a ještě nechávat dojít v chladu, a přitom hrušky byly zralé už teď a daly se trhat a jíst přímo ze stromu, aneb úplně jiné načasování, než jsme zažili loni.
Lískové ořechy byly krásné a dobré i jen tak, vylouskané.

Říjen 2018

Stále postupně ze stromu sklízíme ještě poslední hrušky. Na záhonech zůstal poslední mangold, červená řepa, sklízím a mrazím řapíkatý celer, než přijdou mrazíky a taky fenyklovou nať. Pořád ještě překvapivě dozrávají malá rajčátka. Suším šípky svraskalé růže a vařím pak malinovo-šípkový čaj.

Zásoby řapíkatého celeru putují do mrazáku a budou z něj skvělé polévky.

Listopad 2018

Mám pórky, nicméně jsou dost tenké. Ale na pórkovo-lososovou polévku to stačí. První mrazíky přišly a s nimi se už dají jíst i první mišpule. Dotrhávám taky poslední brusinky.

Prosinec 2018

Jak je sníh a kluzko, tak s velkým břichem sotva do zahrady zvládám jít. Rozhodla jsem se raději všechnu zimní zeleninu už sklidit do mrazáku, a dosbírat všechny mišpule. Před Štědrým večerem jsem šla do zahrady pro čerstvý polníček - konečně se mi jej po letech podařilo pro tento účel vypěstovat.

Leden 2019 a únor 2019

S miminkem mám jiné starosti, na zahradu jen koukám oknem a vaří spíš zásadně manžel.

Březen 2019

Na záhoně zůstalo pořád hodně polníčku, používáme jej do salátů.

Duben 2019 a květen 2019

Zahrada sice opět plodí (pampelišky, medvědí česnek, různé květy, kopřivy, ředkvičky...), ale já nestíhám sklízet, natož z plodů vařit. Vidíme, že některé jahody neobrůstají, nezvládly zimu a vymrzly (nebyly zakryté chvojím, těhotná jsem to nezvládala). Kdybych si tak jen správně poznačila odrůdy, abych věděla, která z nich ty podmínky nedávala... Zjišťuji, že jsem bez mrkve a petržele, vše sežrali slimáci. S miminkem jsem nestíhala chodit pravidelně slimáky sbírat. Doobjednávám měděné pásky, bez nich to asi moc nepůjde. I první várka semínek bazalky vzala za své hned po vyklíčení. A taky část kadeřávků, které nebyly v měděných ohrádkách. No alespoň křez si dávám do salátů.

Červen 2019

I když nám část jahod vymrzla, stále je jich dost i na zamražení pro malého synka na pozdější ochutnávky. Mrazím mu i měsíční jahody Rujana, starší syn už je tolik netrhá, takže jich je spousta. Doma v dezertech si je ale pak vždycky rád dá. Kamčatský zimolez trochu mizí, máme podezření, že na něj přišli ptáci, a tak jej asi příští rok budeme muset chránit sítěmi. Cukrový hrášek nedělá dobře miminku, tak taky putuje do mrazáku. Bezové květy opět putují kamarádce, my z nich nic dělat nestíháme. Sotva jsem se vypořádala nějak se slimáky, dokoupila sazenice, dosela semínka, přišla další pohroma. Do dvou záhonů se mi špatně připevněným pletivem dostaly myši (a nebo hraboši?). Sežrali kadeřávky, růžičkovou kapustu, červenou řepu, ohlodali všechny listy kedlubnám i salátu. Za své vzal i mangold a fenykly. Vše podvrtané, rostliny chřadly.

Červenec 2019

Už jsem se smířila s tím, že letos moc pestrá úroda zeleniny letos opravdu nebude. Ani nedosévám semínka. Holt první rok s miminkem nestíhám vše uhlídat, je to náročné, navíc jsem se brzy vrátila do práce. Jenže, aby toho letos nebylo málo, tak po útoku slimáků a myší přichází ještě ptáci. Letos jdou úplně po všem, i tom, co minulý rok nechávali být. Mizí mi můj skvělý růžový rybíz, nestíhám ochránit muchovníky a nemám z nich ani bobulku. Sladkovišně jsme z celé úrody měli tak tři. Co nesežerou ptáci, to dodělají vosy (napíchávají ovoce, pak hnije). Letos jsou ptáci i po černém rybízu, sotva stíhám trochu zpracovat, pro kamarádku už nezbývá. Angrešt nám drancují vosy, že ani do mrazáku vůbec nezbývá a sotva ochutnáme pár kousků. Na poslední chvíli jsem objednala sáčky a schovala do nich zbylou část aronie a taky černý bez. 
Do zahrady přicházejí přátelé a jako každý rok si chtějí utrhnout moruše, jenže žádné nemáme. I ty objevili letos ptáci, sotva nám stačí síť na jeden stromek na chuť. Ptáci jdou i po jahodách Rujana, trhám je do mrazáku, abyhom nějaké měli. Jediné, co nakonec odolává, jsou maliny. Těch máme hodně. Přitom kamarádům po nich ptáci letos (na rozdíl od jiných let) jdou.
Ze zeleniny nám zůstaly cukety, které dobře plodí, a rajčata. Ty jsem ale nezvládla vůbec zaštipnout, takže se rozrostly do gigantických rozměrů a plození se dost odsunulo.

Něco jsme přecejen zachránili :-)

Srpen 2019

Sklízíme borůvky, ty jsou naštěstí po zkušenosti z minulých let už chráněné sítí. Pouze dva maličké keříčky necháváme ptactvu, protože není čím je zakrýt. Krásně nám plodí ostružiny, ty s velikými plody nechávají ptáci být. Nevím, jestli kvůli tomu, že se nám zhroutila konstrukce, která ostružiny držela, a nejsou tak vidět. A nebo se jim nevejdou do zobáku. A tak se o úrodu ostružin tentokrát dělíme jen s vosami. Stále plodí hodně cuket a syn ochutnává první příkrmy právě s nimi.


Září 2019

Dozrály nám broskve a tak poprvé ochutnáváme, jaký je vlastně ten Semenáč z Předhůří. Je výborný. Škoda jen, že nám vosy napíchaly většinu plodů a stačilo opravdu jen na ochutnání. A tak jsem se těšila alespoň na lískové oříšky, vždyť keře jimi byly úplně obsypané. Jenže pořád jsme něco řešili, chystali jezírko v zahradě, nebylo času nazbyt. Když jsem potom šla s mísou oříšky otrhávat, bylo jich tam jen deset. Hned jsme si vzpomněli, jak jsme před pár dny obdivovali rezavou veverku na naší terase a svitlo nám, kdo nás o ně připravil. Při každém přesazování a přesunu materiálů na ně pořád narážím, jsou poschovávané po celé zahradě. To bude příští rok vyklíčených lísek. No alespoň, že na malinách si pochutnáváme a taky nám konečně pořádně plodí ta nezaštípnutá rajčata a k nim máme spoustu voňavé bazalky. Z černého bezu poprvé zkouším dělat marmeládu (s datlemi a citronovou kůrou)  je výborná. To "sáčkování" za to stálo.

Říjen 2019

S chladnějšími dny už se dá opět sklízet křez, není tolik štiplavý. Ve velkém taky chodíme do záhonu bylinek pro pažitku, marulku, olivovou nať, tymián i bazalku. Sklízíme pár hrušek, které nám vosy nenapíchaly. Krásně se ale urodila klikva, hned jsem ji zamrazila, než na ni přijdou ptáci.



Tak to byl jeden velmi úrodný a plodný rok, kdy jsme se měli dobře a druhý pěkně úrodný a plodný rok, kdy se pro změnu měla dobře všemožná zvířátka. Doufám, že příští rok budu mít více času tu úrodu uhlídat a mít více zásob pro svou rodinu.

Štítky:

Sdílení:

0 komentářů