Jak vylouskat lískové ořechy z turecké lísky?

Je to už dvanáct let, co jsme si na zahradě vysadili tureckou lísku (viz Historka o naší turecké lísce). Tahle kráska, pro kterou je domovina někde v jihovýchodní Evropě, je totiž nenáročným stromem, který by měl lépe zvládat zhoršující se klimatické podmínky. Aneb prostě roste v písku i jílu a snese velmi dobře i déletrvající sucho. To je vlastně zásadní rozdíl oproti naší klasické keřové lísce, která si libuje v místech s dostatkem vláhy a na krajích potoků a klidně i v zaplavovaných místech (bravurní článek o lískách od pana Kvapila je tady: https://www.potravinovezahrady.cz/liska-jeji-pestovani-a-funkce-v-permakulturnim-designu/). Jo a taky lépe snáší zimní studené větry než naše lísky. 

Ořechy z turecké lísky jsou menší a užší a s tvrdší skořápkou, louskají se mnohem složitěji než lískové oříšky z keřových lísek.

Pár let jí trvalo, než vůbec začala plodit, a tento rok jsme se konečně nad dvěma mísami plnými oříšků z turecké lísky dostali k jednomu zásadnímu problému, který nás doposud nenapadl. Jak máme, panečku, to množství vylouskat a čím? Ne, nesmějte se, on to vážně je zásadní problém. Jasně že jsme popadli klasický louskáček na lískové ořechy a louskali a louskali a louskali. Jenže slupka je tvrdá, opravdu mnohem tvrdší než u klasických lískových ořechů a oříšky jsou menší (jo... výtěžnost je menší... prostě se víc nadřete a oříšků máte méně, než kdybyste pěstovali naši keřovou lísku), takže ty potvůrky vystřelují bůhví kam a akorát si člověk skřípne kůži na prstech. A skořápky byly po celé kuchyni. S klasickým louskáčkem to prostě člověka celkem rychle přestane bavit.
Koupili jsme si drahý speciální uzavřený louskáček, ale ani ten není spásný.

Takže jsme zainvestovali do takového toho uzavřeného speciálního drahého louskáčku na ořechy, který nás přišel na celou tisícovku. Musím uznat, že je to šikovná věcička. Třeba ty klasické lískové ořechy z keřových lísek s ním jdou louskat jedna báseň a člověk si neskřípne ruce a skořápky nelítají po celé kuchyni. Jenže s oříšky z turecké lísky byl zase jiný problém. Tady tyto sofistikované louskáčky totiž neberou oříšky pod myslím 10-14 mm průměru. Prakticky to znamená, že to nevezme tak polovinu oříšků z té naší mísy, prostě ty oříšky jsou zúžené a někdy zploštělé, jak rostou v těch chlupatých složitých "hnízdech".
Takže holt náš postup zpracování úrody je následující. Co jde, to nacpeme do toho drahého louskáčku na ořechy a zkusíme vylouskat. Oříšky, které jsou moc úzké a nevezme je to, si dáváme bokem a louskáme je klasicky takovým tím úplně obyčejným louskáčkem. Jen je potřeba je do něj pečlivě umístit "naštorc". Prostě jak vidíte na fotce. Teprve tehdy se ty malé úzké dobře rozlousknou (s trochou opatrnosti, abyste si neskřípli kůži).
Když dáte oříšek mezi klasický louskáček správným způsobem, tak nakonec jde rozlousknout.

Na zahradě máme jak stromy tureckých lísek, tak i ty naše keřové šlechtěné lísky. Ono je roztomilé nazývat ty "keřové" keřovými, neboť aktuálně už jsou skoro stejně vysoké jako ta turecká líska a velmi rychle jsou z nich krásné vícekmenné stromy do zahrad. Jen je ale jasně vidět, že opravdu nutně k úrodě potřebují tu vodu. Jak je nějaký rok přes léto hodně sucho a nemám vody nazbyt, abychom lísky často prolévali vodou, tak je úroda v podstatě minimální. Zato turecká líska zatím plodí vždycky, i v suchu. A víte, jak to je: malé oříšky, které se pracně louskají, jsou pořád lepší než žádné oříšky.

Pokud jste si taky zasadili do zahrady tureckou lísku, snad se Vám tip na louskání jejích oříšků bude hodit.




Sdílení:

4 komentářů

  1. Dobrý den, a nešly by louskat tak, že je dáte na prkýnko, přes ně hadr a kladivem? Louskám takto někdy vlašáky. Sice hrozí poničení vnitřku, ale je to mnohem rychlejší a pokud třeba ořechy mrazíte, nevadí to.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za Váš tip. On ten vnitřek se často poničí i v tom uzavřeném louskáčku, to by nevadilo. Utěrku a nářadí jsme zkoušeli, ale ty oříšky jsou moc tvrdé (u lískových z keřů to jde krásně, ale u těchto to jde špatně), takže stejně odskakují jinam a moc dobře nám to nefungovalo. Máme i kamenný hmoždíř, takže jsme to zkoušeli i v něm (přes utěrku).

      Vymazat
  2. Lísku s červenými listy pěstovala naše prababička a nebo sousedi. Nikdo dnes už neví kdo ji mezi ploty zasadil. Možná tam bude více jak 100 let, ale není to nijak moc velký strom, spíš keř který pořád ořezáváme a on pořád zmlazuje z kořenů. Podle atlasu rostlin ji považuju za Tureckou, ale nevím to přesně. Oříšky má mnohem větší než naše domácí líska. Louskám kladívkem a nebo ve svěráku na ponku tam se jádra vůbec neponičí. Bohužel v posledních letech je napadána červivostí a jádra jsou vyžraná od škůdců. Kolem roste spoustu divokých lísek odkud asi škůdce přiletěl. Obávám se, že bez chemické ochrany už v dalších letech si těžko ještě pochutnáme. Přeju hezký den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. chce to slepice. My si dali jejich výběh k lískám a je po červivosti. Červenolistých druhuů lísky je několik, ale myslím že se vždy jedná o lísku největší. Třeba druh Purpurea, Lombardská, Varšavská. Zellská... Ta poslední se u nás pěstuje už dlouho. Turecká líska je opravdu něco jiného, poznáte podle květenství a pak samozřejmě oříšků. Také jich pár máme doma.

      Vymazat