Vysněná zahrada

Nenápadná fialová květina s poetickým názvem Večernice vonná (Hesperis Matronalis) se pěkně rychle vyšplhala po žebříčku mých oblíbených květin na přední příčky. Protože, ze a) má výrazné fialové květy a za b) intenzivně a krásně voní. Jelikož je to ale krátkověká trvalka (nebo spíš někdy dvouletka), popíšu vám, jak ji vlastně pěstuji a kolik práce s ní kvůli té vůni mám.

Hledám pro večernici ta nejlepší místa, kde si její vůni můžu užít. Třeba u houpačky..

Začátky s večernici byly jednoduché - koupila jsem si kdysi (asi v roce 2016) sazenici. Pak jsem si tu sladkou intenzivní vůni zamilovala a ejhle, dalším rokem se po sazenicích slehla zem a nikde se večernice na dokoupení nedala sehnat a tak jsme si nastudovala pěstování ze semínek, abych se z ní mohla těšit každý rok a nebyla závislá na tom, jestli ji zahradnictví budou mít nebo ne. Nebojte, není to těžké.

Standardní postupy velí set semínka na finální stanoviště v dubnu. vyroste taková přízemní rostlinka a když ji na tom místě udržíte naživu, tak druhým rokem vykvete. Jenže u nás, ouha, mi ty malé klíčící rostlinky zjara vždycky sežrali slimáci. Večernice vonná je ze skupinky brukvovitých a tak slimákům celkem dost chutná. Předpěstování na jaře, kdy mám obvykle parapety, stůl a všechno doslova pokryté sazeničkami rajčat a okurek a cuket, taky nepřicházelo v úvahu. Nakonec jsem se inspirovala postupem od Loukykvět (https://www.loukykvet.cz/obchod/4366-vecernice-fialova). Semínka vyseju někdy začátkem srpna na terase do substrátu a zalévám. Brzy vyklíčí malé rostlinky, které přesadím do květináčků a na finální místa je sázím koncem září. Krásně přezimují a další rok rovnou kvetou.

Předpěstované sazenice večernice na místě, kam na ně nemůžou slimáci.

Kam večernici dát? Nejlépe do míst, kde si naplno užijete její skvělou vůni. Je to jedna z květin, která má schopnost v určitých večerech provonět třeba čtvrt zahrady. Ideální je pro ni polostín a do půdy přidat dost kompostu, aby jí držel vláhu. Já ji pěstuji pod stromy, ale taky ze severní strany domu i v hlubším stínu a vše zvládá, když ji zaléváte. Je dobré myslet na to, že jde o metr vysokou květinu, která může v dešti trochu polehávat a je nutné ji pak vyvazovat, aby například nepadala do cesty apod.

Večernici vonnou s úspěchem pěstuji pod stromy. Jen je potřeba nezapomenout ji častěji zalévat.

Po odkvětu si můžete pár rostlin ponechat na semínka a ta nechat někdy v srpnu pak samovolně dopadat na místa, kde ji chcete další rok pěstovat. Nebo jim můžete pomoct a trochu si je tam můžete rozházet sami. Když bude místo zalévané, mohly by vyklíčit a třeba i uniknout slimákům, kteří mají v zahradě v srpnu dost jiné potravy. Já ale většinu odkvetených večernic pěkně ustřihnu. Díky tomu obvykle rostlina ještě naraší zespod lístky a pokvete i další rok. Alespoň to je moje zkušenost, že ty, které nechám na semena, už znovu neobrůstají...

Tyhle rostlinky se mi vysemenily samy, pokvetou příští rok.

Rostlina krásně kvete a voní v podstatě celý měsíc (část května a pak v červnu). Když si pár utrhnete do vázy (kde navíc celkem dobře vydrží), měli byste tím podpořit další výhony a kvetení. Navíc se prý květy dají i sušit a přidávat do čajových směsí na provonění (rostlina je jedlá) - to jsem ještě nezkoušela.

Snad jsem vás inspirovala, abyste to s touto voňavou kráskou v zahradě taky zkusili.

Tohle další povedené dílo Anity Blahušové už mám doma rok a půl. Nejdřív jsem vám o něm chtěla napsat hned v první chvíli, protože knížka je to tedy náramná. Nádherná, krásné obrázky, už jen radost listovat všemi těmi kytkami. Pak jsem si ale řekla, že nejlepší bude vzít odvahu a taky podle té knihy opravdu nějaké květiny do vázy zkusit vypěstovat. Hlavně letničkám a dvouletkám jsem se obloukem vyhýbala a tohle byl ten správný impuls. Ty fotky a postupy a popisky v knížce mne nahlodaly a koupila jsem semínka. Á propós, taky moc děkuji za tip na firmu Loukykvět (https://www.loukykvet.cz/obchod), právě od nich mám spoustu semínek, a taky cibulky, a dozvěděla jsem se o nich právě z Anitiny knížky.

Tak tahle knížka je určená všem ženám, které se nebojí vzít nůžky a ustřihnout si na zahradě květiny, které ozdobí jídelní stůl, koupelnu, obývák. Víte, znám i ženy, které se hrozí utrhnout byť kvítek ze zahrady, protože to přece "kvete tam" a je to "tam hezké". Taková je třeba trochu moje tchýně. Když jí moje děti utrhnou květinu z mé zahrady pro radost, skoro jim vynadá, že to nesmí a měli to tam nechat kvést :-) Ona to myslí dobře. Ty květiny daly práci, jsou tam pro včely atd. ...
No, abych neodbočovala od příběhu, prostě pro tyto ženy to není. Je to knížka pro nás ostatní, které chtějí u nedělního oběda cítit vůni růží, dají do předsíně jeden květ lilie, aby návštěvy omdlévaly z její silné vůně a strčí kytici levandule a meduňky do ložnice pro lepší usínání. A rádi připravují kytice pro všechny narozeniny, oslavy, den matek, žen atd., i třeba jen tak pro radost do kanceláře pro kolegyni.

Jestli se nebojíte vzít nůžky a ustřihnout si květiny do vázy domů, je Anitina kniha právě pro vás.

Anita v knize představuje ty nejlepší květiny, které zajistí po celou sezonu krásné květiny do vázy. Trvalky i dvouletky, keře, cibuloviny i letničky. Některé květiny jsem ještě moc neznala a tak mi zevrubné představení a dechberoucí fotografie přišly vhod. Nadchla jsem se pro hledíky, krásenky a jiřiny a i když jsem se náročnějším květinám na zahradě vyhýbala, díky popisům v knize jsem jim dala šanci.

Krásenky jsem zkusila pěstovat, až mi v rukou přistála tahle knížka.

S hledíky to byla piplačka. Když mi přišly domů semínka, skoro bych je hledala pod mikroskopem, jsou tak maličká a titěrná. Předpěstování bylo lekcí trpělivosti a preciznosti, semínka klíčila dlouho. Nutno podotknout, že kniha mne před náročným předpěstováním hledíků poctivě varovala dopředu. No, nedala jsem si říct a tak jsem krapet trpěla. Ale výsledné hledíky potom stály za to. Opravdu vydržely ve váze deset dní a vypadají fakt pěkně. Škoda jen, že vůbec nevoněly. No, ale nemůžu mít všechno, že...

Krásenky mají být jednou z nejsnadnějších letniček, prostě jen po zmrzlých rozhodíte semínka a pak se těšíte na nádherné květy na vcelku vysoké a velké rostlině. Jo, tohle byly moje původní znalosti o krásenkách někde z internetu. Naštěstí jsem se v knížce trochu dovzdělala, autorka doporučuje je předpěstovat, potom zaštipovat, odstraňovat květenství a hlavně nezapomenout zalévat, potřebují hodně vody. Myslela jsem si, že tyhle rady nebudu potřebovat, krásenky měly být snadné jako facka, ale bez okolků přiznávám, že jsem nakonec potřebovala ty rady všechny. Z jen tak rozhozených semínek mi nic neklíčilo, narychlo jsem předpěstovávala doma sazeničky, abych alespoň nějaké měla. Po zevrubnějším čtení mi došlo, že jsem semínka a malé rostlinky jistojistě taky málo zalévala. A navíc jsem si je narychlo dala do příliš vyhnojeného záhonu, kde byl přebytek dusíku a tak mi spíš rostly ty krásně střapaté listy, ale květů bylo pomálu. Jo, o tom tam Anita taky píše. Sečteno, podtrženo, kdybych si ten text pořádně dopředu přečetla a nebyla tak hrrr na to setí, určitě bych krásenek měla víc, než jen těch pár níže na fotografii. Ale i jen za těch pár jsem byla neskonale šťastná.

Můj záhon s květinami k řezu

No a do třetice všeho dobrého jsem podle knihy vyzkoušela pěstovat jiřiny. Ano, přesně tyhle rostlinky, které je potřeba do dalšího roku uskladnit někde ve sklepě, který nemám. Ale to mne neodradilo! Řekla jsem si, že je na podzim prostě náhodně někomu daruji, kdo sklep má a další rok si je vysadí. Podle pokynů v knížce jsem si sehnala v dubnu ty narašené hezké hlízy, dala je doma do nádoby a vysadila až po zmrzlých. A pak jsem se snažila všechny ty hlízy nějak udržet naživu v horkém létě... no, jedna mi přežila. Na podzim jsem se z ní dočkala čtyř krásných květů jiřinek s úchvatnými květy. Jde o nádhernou rostlinu, to musím uznat, myslím, že mne okouzlily natolik, že to s nimi zkusím i do dalších let.

Kniha je přehledně strukturovaná a předkládá jen ty podstatné informace.

Rozepsala jsem se vám o těchto mých pokusech především proto, abyste viděli, že mi kniha byla nejen inspirací, ale i oporou při pěstování. Jsou v ní základní rady o pěstování, tipy, jak docílit většího množství květů a upozornění, pokud si vybíráte k pěstování zrovna nějakou choulostivou náročnější kytičku. Když se něco nepovede hned první rok, ten druhý si ji znovu prolistujete, postup podle rad upravíte a květin do vázy se dočkáte.

Asi nejvíc mne na celé knize fascinoval nápad vytvořit si na zahradě speciální záhon jen pro ty květiny k řezu. Anita má skvěle propracované plány, jak má být takový záhon velký, jak ho připravit, jak si to rozvrhnout a co kam umístit. Mít na zahradě víc místa, právě takový záhon jen na kytky k řezu bych si tam dala. Na naší malé zahradě jsem ale květiny sela a sázela náhodně do mezer a malých volných míst, které jsem kde ještě našla.
Určitě se podívejte na její instagram https://www.instagram.com/anita_blahusova_zahradamebavi/, tady je vidět ten krásný záhon: https://www.instagram.com/p/CRFBAcbLGdF/.

Jsem ráda, že mám tuhle knihu doma v knihovničce, je to pro mne takový užitečný lexikon všech květin vhodných k řezu do vázy. Je mi jasné, že jak jí v zimě budu listovat, zase najdu nějaké nové kytky, které si zkusím zasadit a vypěstovat. Pokud ji ještě nemáte doma (jo, já vím, píšu o ní jako blogerka teda pěkně pozdě, vyšla už před řádnou dobou) a jste milovnice (milovníci) květin ve váze, tak doporučuji si ji pořídit.

Milí čtenáři, kupa práce kvůli koronaviru a do toho dvě děti na hlídání - to mi už nějakou dobu znemožňuje sem pořádně něco psát. A přitom rozhodně mám o čem. První rok pokusů s jezírkem přináší spoustu postřehů. Abych mohla ale cokoliv více začít rozepisovat, tak vám nejdřív dlužím moje výpisky o tom, co jsem se v zimě dozvěděla o filtrování jezírka, živinách v něm a snaze o čistou vodu.

Složitější téma, než je filtrace jezírka, jsem si snad ani vybrat nemohla... :-)

Chtělo to hodně hledání informací. Na jedné straně totiž stojí zahradní architekti a tvůrci jezírek, kteří se chytají za hlavu, jen když někdo vysloví nápad, že chce udělat (nebeské) jezírko bez přítoku a nemá tam zavedenou elektřinu (na filtr, UV lampu, skimmer...). Varují, že to nebude fungovat a ono to fakt většinou nebude fungovat. No a na druhé straně jsou permakulturní nadšenci, kteří prostě udělali tůň, jezírko či něco podobného na místě, kde žádná elektřina není, a prostě jim to funguje. A tak kdo má pravdu? Jak to tedy je?

Musíte si představit, že u většiny jezírek v zahradách v naší republice prostě jen "jednoduše" dáváte do rovnice živiny a "nepořádek" v jezírku a na druhou stranu se tohle snažíte vyvážit něčím, co ten nepořádek požírá, živiny využívá, či živiny nějak sbírá/odebírá/navazuje a vysráží. Vždycky, když převažují živiny a je jich v jezírku moc, tak je prostě voda ošklivá, nevoní, nevypadá hezky, jsou tam řasy apod. Všechna snaha o čistou vodu se pak prostě točí kolem toho, abyste všechny ty přebytky živin dostali z jezírka pryč.

Co všechno dodává do jezírka živiny:

ryby (krmíte je, vylučují, ...)
listí na podzim
odumřelé zbytky rostlin na podzim
prach, pyl, poletující semínka, květy, mrtvý utopený hmyz
dusičnany ve vodě (přítok do jezírka, dopouštění z řádu či studny)

Co všechno ty živiny spotřebovává:

řasy (a sinice)
rostliny v období růstu a květu
bakterie a mikroorganismy

Takže každý, kdo chce mít jezírko s průzračnou vodou, se snaží různými způsoby ty živiny z jezírka dostat. Nejčastěji různé firmy doporučí tyhle pomůcky a pravidelné čištění a péči o jezírko:

filtrace jezírka (filtr a silné čerpadlo) - za pomoci elektrické energie se snažíte prohnat celý objem jezírka za jednu hodinu nějakou "bednou" s filtrací. Ve dne v noci. Složení takového filtru je firmu od firmy různé, v principu jde ale o to, jak nejlépe "ubytovat" bakterie, které prakticky tu vodu vlastně čistí. Neustálé přečerpávání vody ve dne v noci zajistí bakteriím dostatek kyslíku a živin, aby neumřely.
UV lampa - řeší tzv. zelenou vodu - ničí sinice a zárodky řas atd., ale taky bakterie, i ty užitečné. Je to doplněk k filtraci.
Skimmer - pomůcka, která sbírá nepořádek z hladiny jezírka.

Když se pořádně a dobře nastaví všechny ty parametry, filtry se pravidelně čistí a prostě tyhle pomůcky v sezoně jedou nonstop ve dne v noci, tak bude voda v jezírku čistá, ať jsou tam ryby a klidně nejsou rostliny a je na úpalu apod. Je to takové neprůstřelné řešení a není se co divit, že jej firmy nabízí, aby nemusely řešit reklamace a nepochopení zákazníků. Prostě tohle fakt fungovat bude.

Dá se na to jít i jinak?

Když jsem si začala počítat, kolik by nás ta pořádná filtrace stála - všechna ta zařízení, ten provoz elektrických hraček pro naše 14-15 m3 veliké jezírko - dostala jsem se na částku minimálně 4 000 Kč za rok, spíš víc (soudě podle reálných nákladů, které zmiňují lidé, co jezírka mají). A kolem 1 100 KWh za rok. Vždyť to by byla čtvrtina toho, co spotřebuje celá naše domácnost na elektřině za rok. To bychom navíc museli platit. A přivést k jezírku elektřinu, starat se o ty elektronické hračky atd.
Tak jsem si řekla, že ty ušetřené 4 000 Kč ročně (a počáteční náklady ještě, že...) zkusím spíš využít na experimenty s přírodní cestou, jak naše jezírko filtrovat. Přecejen v něm především chci mít kytky, nejsou tam ryby a koupání pro děti je spíš takový bonus. Mám ideální možnost být takový tester.

Co tedy zkouším a na co se chci zaměřit?

Čistit jezírko
Je potřeba dostat z jezírka přemíru těch živin. V praxi to znamená půjčit si jezírkový vysavač od přátel a na jaře vysát různé listy a zbytky a nepořádek, který se do jezírka dostal. Dočistit se potom jezírko dá za pomoci sloučenin na bázi aktivního kyslíku. Mělo by jít o obyčejný klasický perkarbonát sodný, nicméně třeba na Attack pond přípravku je vznosný název natrium karbonát perhydrát, což ani nejde vygooglit, takže se nejdřív budu muset zeptat nějakého chemika, jestli je to prostě to stejné, co perkarbonát sodný, což nejspíš bude. Tahle věcička od určité teploty vody prostě za pomoci uvolněného kyslíku vyzvedne usazeniny ze dna a nechá tam prací sodu, která ovlivní pH celého jezírka. Váš úkol je rychle síťkou posbírat všechny ty vyplavené usazeniny, než zase klesnou ke dnu (u velkých jezírek musíte řešit, abyste na ně síťkou "dosáhli").
No a na podzim je potřeba ostříhat rostliny a odstranit všechny ty suché listy. Uvádí se, že je potřeba i ostříhat podvodní rostliny, tak to jsem zvědavá, jak to budu u lakušníku dělat...
Taky je potřeba minimálně po pár letech dostat nečistoty z kačírku. Postupně se tam dostává prach, pyl apod. a vytváří velmi výživné blátíčko. Jestliže ho bude v jezírku za několik let už příliš, tak se může tzv. "zlomit voda" a bude se muset jezírko celé vyčistit a předělat (ano, filtrace se silným čerpadlem se tomu snaží zabránit a tento moment co nejvíce oddálit).

Opravdu se jezírka vysávají...
Zabránit spadu nečistot do jezírka
Na podzim je fajn instalovat nad jezírko sítě proti listí, zvlášť pokud tam máte stromy jako já. Člověk si říká, že to "přece na podzim vysbírám síťkou", ale realita je jiná. Chtěla jsem v listopadu sbírat listy plující na hladině, ale ono mi to jezírko v tom listopadu zamrzlo. Než jsem se vzpamatovala, tak byly listy na dně.
Do jezírka samozřejmě padají například i jehnědy z lísek, květy z třešní, listy z buku (pustí je až koncem dubna), listy po silném větru či bouřce apod. Síťka má u nás stabilní místo u jezírka a lovení nečistot se stalo takovým mým koníčkem (a koníčkem dětí). Jsem vlastně živoucí skimmer ;-)
Ubytovat bakterie
Nejvíce jezírko čistí bakterie ve vodě. Ostatně na tomto principu je vlastně založená velká část filtrů (nacpávají se speciálními pórovitými materiály, kde je velká plocha pro spoustu bakterií) a také třeba speciální vaky pro biobazény (to je ta "věcička" za 90 tisíc u našich přátel - velké vaky s bakteriemi a mikroorganismy, které parádně vyčistí vodu, i když tam nejsou rostliny).
I když to bude možná znít zvláštně, tak ty bakterie v té vodě prostě mohou být i bez těchto filtrů a zařízení. "Ubytují" se v kačírku, u kořenů vodních rostlin apod. Prakticky umějí dělat takový ten "lehce slizký) film u okrajů folie a bydlet jen tak ve vodě.
Ve skupinkách na Facebooku, na fórech i jinde se živelně diskutuje o tom, jestli ty bakterie opravdu zvládnou bydlet i jinde, než v tom filtru, a jak je to efektivní. Odpověď vám zatím dát neumím, koupila jsem si je a zkouším, co to udělá.

Po první aplikaci bakterií do jezírka se najednou začala různá špína shlukovat a vyplavávat na hladinu, kde jsem je síťkou sebrala.
Udržet bakterie na živu
Máte-li v jezírku bakterie v nějaké filtru či jinde, je ještě potřeba je udržet naživu a starat se o to, aby se množily. Zatím jsem zjistila, že bakterie především potřebují ke svému životu kyslík. Právě proto musíte filtrem honit vodu pořádnými čerpadly a nejlépe přes malý vodopádek. Bakterie musí mít kyslík. A proto je z principu věci problematické zkusit řešit filtraci jezírka za pomoci solárních panelů - v noci a ve dnech, kdy je zataženo, se k bakteriím nedostane obvyklá porce kyslíku, na kterou jsou zvyklé, a asi prý umřou. V tom jasno nemám, malý solární filtr jsme si vyrobili a uvidíme, jestli k něčemu bude.
Hlavně ale chceme, aby kyslík bakteriím vyráběly rostliny. Celkem velkou část jezírka jsme osázeli lakušníkem vodním (Ranunculus aquatilis), krásnou rostlinkou, která by měla vodu hodně okysličovat.
No a v neposlední řadě je potřeba příliš neměnit pH vody (např. za pomoci perkarbonátu či různých přípravků proti zelené vodě atd.). pH samo o sobě mění použité kameny a prvky v jezírku. No a nechodit do jezírka třeba s opalovacími krémy či jinou kosmetikou na kůži, která by bakteriím vadila.
Pomoct bakteriím díky rostlinám
Ano, to je základní věc, která je komunikována skrze časopisy a internet. Rostliny čistí vodu. I já jsem to tady psala. Ale je to trochu složitější. Rostliny odebírají živiny z vody pro svůj růst právě především jen v části sezóny. Na podzim zase pro změnu živiny do jezírka dodávají. Jejich stěžejní role je spíše v ubytování těch baterií. No a hlavně rostlinám chvíli trvá, než se rozrostou, takže minimálně začátky jsou náročné.
Pomoct s rozkladem živin díky živočichům
Existují různé živočichové, kteří s čištěním jezírka pomáhají. Třeba taková Daphnia Magna má pomoct s tzv. "zelenou vodou", smysl má pouze u jezírek, kde nejsou ryby. Také zooplankton pomáhá čistit vodu (ještě nemám zjištěno, kde se kupuje) a o vodních beruškách už jsem psala (Jak jsem si zatím nekoupila vodní berušky).
Omezit růst řas za pomoci různých přípravků
Na trhu existuje leccos, co hodíte do vody a neporostou řasy. Jaký to má nebo nemá vliv na bakterie v jezírku, rostliny a živočichy, to nemám moc ponětí a teprve to budu zkoumat a zkoušet.
Nemít ryby
Zatím to vypadá, že bez ryb jsou jezírka čistější. Pokud se bojíte larev komárů (které ryby žerou), tak si hýčkejte (doneste o známých z jezírka) znakoplavky, ty je žerou taky. A nebo počkejte, až přiletí vážky a budou tam mít larvy (dáte-li jim k tomu vhodné prostředí), ty také komáří larvy požírají.

Sečteno podtrženo, udržet v jezírku čistou vodu i na místě, kde není přivedená elektřina, by mělo jít. Rozhodně to některých lidí a na některých zahradách prostě funguje. Otázkou samozřejmě je, jak dlouho a zda třeba po deseti letech nebude muset dojít k nějakému hloubkovému čištění dna od sedimentu apod.

Tak sledujte moji cestu a to, jak a jestli vůbec udržím to naše jezírko nějak schopně čisté.

Na tuto otázku jsem se ptala především minulý rok. Plody kamčatských zimolezů byly modré už týden, ale trpké, až se mi křivila pusa. Kdy tedy dozrají? Chutné a velmi příjemné začaly být až v době, kdy se mi už červenaly na skalce jahody a v louce kvetly kopretiny. Prvenství, co se týká sklizně ovoce na zahradě, tedy loni nakonec prakticky vůbec nezískaly.

Vrtalo mi to hlavou a tak jsem šla na internet pátrat, jak tedy poznám, že je plod zimolezu zralý. Čekala jsem nějaké složitosti s počítáním dnů, kdy na ně svítí slunce nebo zabarvení do tmava či podle zálivky a tak. Až se stydím napsat, jak jednoduché to je. A nejspíš to už všichni ostatní víte, jen mne to vlastně vůbec nenapadlo. Plod kamčatského zimolezu je zralý v ten moment, kdy sám skoro spadne do ruky. Prostě jako jiné ovoce... kdy jej netrháte z keře násilím, ale téměř při dotyku zůstane hezky v ruce. To je celé. Odteď trhám plody tak, že pod ně nastavuji misku a ty, co jsou krásně zralé, do ní spadnou při lehkém doteku.

Samozřejmě děti na tuto taktiku docela kašlou a trhají zimolezy zralé i nezralé, rovnou do pusy. Nikdo jiný zatím tyhle dobré modré plody nesklízí, až mne to překvapilo, očekávala jsem hlavně nálety ptáků. Místní ptáci si plodů schovaných pod listy zatím prostě nevšimli. Ani jsem tedy ještě nemusela zkoušet, jak se používají sítě.

A jak si zatím chuťově stojí odrůdy, které máme?

Amur - je chuťově výborný, rozhodně doporučuji
Nimfa - je chuťově výborná, doporučuji
Altaj - přišel mi více kyselý, určitě jej nechte opravdu dobře dozrát
Duet - také je takový více nakyselý, je osvěžující
Rebeca nebo Amfora (na sazenici byly dva názvy) - má veliké plody, plodí o dva týdny později, než jiné odrůdy, co mám. Chutná dobře, není v něm žádná výrazná chuť, spíše jen taková sladkost.
Průhonický letní - odrůda pro nás byla zklamáním, plody byly hrozně maličké, pořád jsme čekali až dozrají, bylo jich málo a nakonec jsme ten keřík dali pryč a pořídili jinou odrůdu. Chuťově nás neoslovil.

Přišla jsem tomuto ovoci hodně na chuť, takže ještě přemýšlím, kam bych zasadila další keřík :-) Zatím jsem se ještě nedostala k tomu, že bychom plody zimolezu mrazili, jak jsem původně zamýšlela... všechno zvládneme sníst jen tak. (A syn v kaši, neboť on mi většinu ovoce ze zahrady "jen tak" nejí, narozdíl od všech jeho kamarádů.)

Když jsem psala o knize Anity Blahušové (Zahrada žije – zahradničíme s dětmi), nadchl mne tam nápad s vodní zahrádkou pro děti. A v mém okolí jsem nebyla sama, komu se to zalíbilo. O určité podobě malých vodních zahrádek zauvažovali i v naší lesní školce ve vesnici. Zatímco tam proberou, zda by to vůbec bylo bezpečné, udržitelné a vhodné, já jsem dohledala, jaké vodní rostliny lze vlastně do malých nádob pro děti využít. Třeba se někomu ještě tyto tipy budou hodit.

Jako nejvhodnější umístění nádob se obvykle píše polostín. Především kvůli tomu, abyste je nemuseli každý den tolik dolévat a aby se příliš nepřehřívaly. Samozřemě můžete zkusit vytvořit i jezírko v nádobě na slunce a osadit je rostlinami, které mají rády teplou vodu, a zakoupit nějaký jednoduchý vodotrysk, aby i v té teplé vodě bylo zaručeno nějaké okysličování.
Pokud máte vhodné místo pro jezírko pouze ve stínu, lze najít i vodní rostliny, které v něm budou taky hezky prospívat. A teď už tipy na jednotlivé rostliny:

Marsilka čtyřlistá (Marsilea quadrifolia) – jde vlastně o kapradinu, rostliu tvoří půvabné čtyřlístky. Výhodné je, že zvládá i stín. Je dorbé zasadit oddenek do trochy jílu, více informací k pěstování: https://rybicky.net/atlasrostlin/marsilea_quadrifolia.

Měli byste ji sehnat na akvaristické burze, někdy i nějakých akvaristických potřebách a nebo přes inzeráty pro akvaristy (např. zde: https://www.ifauna.cz/akvaristika/inzerce/akvarijni-rostliny/ případně si můžete zadat poptávku). Takto by měla vyjít celkem levně. Někdy ji mívá i www.puskvorec.cz.

Babelka řezanovitá (Pistia stratitoes) – půvabná plovoucí rostlina, kterou si děti mohou přemístit, vylovit a zase vrátit. V úplném stínu se jí možná líbit nebde. Má ráda hodně živin ve vodě. Zimu u nás ale venku nezvládne. Lze ji sehnat v akvaristických potřebách a přes inzeráty pro akvaristy (např. zde: https://www.ifauna.cz/akvaristika/inzerce/akvarijni-rostliny/)

Šípatka širolistá (Sagittaria latifolia) – rostlina má listy ve tvaru šípů a hezky kvete. Má ráda slunné stanoviště, ale i v nádobě v polostínu by se jí mělo dařit. Do silnějšího stínu ji ale nedávejte. Naleznete ji u prodejců rostlin do jezírek. Dá se sehnat v ceně kolem 30 Kč za rostlinu.

Máta vodní (Mentha aquatica) – hodně silně aromaticky voní a hezky kvete od června do srpna, na květy láká hmyz. Obsahuje hodně mentolu (podle jednoho zdroje, podle jiného ho zase neobsahuje), nenašla jsem, že by se dala používat v čaji, spíše asi raději ne. Ale děti si mohou trhat lístky a vonět k nim, pokud je trápí rýma. Rozdrcené lístky jde na kůži použít na zmírnění svědění, nicméně taky samy o sobě můžou vyvolat alergickou reakci, takže opatrně. Pokud vodní mátu chcete dát do nádoby, vyčleňte jí jednu celou malou nádobu, je totiž hodně rozpínavá. Snese i málo vody, takže i nižší nádobu a měla by bez problémů přezimovat. Je pro ni vhodný polostín. Ve velkém stínu by sice rostla, ale nejspíš nekvetla. Lze ji sehnat u prodejců rostlin do jezírek. Nekupujte ji v hobbymarketech, tam je příliš drahá.

Shora zleva: marsilka čtyřlistá, babelka řezanovitá, šípatka širolistá a květy máty vodní. Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a archiv autorky.

Sítina niťovitá "Spiralis" (Juncus filiformis "Spiralis") – zelená rostlinka se zamotanými spirálovitými listy, je "prostě" hezká. Při pěstování v nádobě potřebuje být jen trochu ponořená. Měla by dobře přezimovat,

Kotvice plovoucí (Trapa natans) – je jednoletá vodní rostlina s jedlými plody, tzv. vodní kaštany (více o nich zde: https://www.vitalia.cz/clanky/zapomenute-potraviny-vodni-orechy-na-vymreni/, nezaměňujte s těmi asijskými vodními kaštany). Dětem lze vysvětlit, jakou roli měly vodní kaštany v naší minulosti, kdy je naši předci jedli a jak. Má raději slunce, do nádoby musíte zkusit, zda zvládne polostín a nebo vyzkoušet, jestli by to s ní nešlo i v nádobě (častěji dolévané vodou) na slunci. Aby vykvetla a plodila, potřebuje teplou vodu minimálně 20 °C. Na podzim je potom potřeba plody ponechat na dně ve vodě, aby příští rok opět vyklíčily. Více informací o přezimování semen nemám.
Sehnat ji můžete někdy u prodejců jezírkových rostlin, ale není tak obvyklá, takže může chvíli trvat, než se k ní dostanete. Lze ji také shánět přes inzeráty.

Nepukalka vzplývající (Salvinia natans) – další z půvabných plovoucích kapradin, tentokrát má ráda hodně světla. Jde o ohrožený druh, takže je vhodné si při koupi schovat paragon pro doložení původu. Více o pěstování zde: https://rybicky.net/atlasrostlin/salvinia_natans. Koupit ji můžete zde: http://www.aqua-daho.cz/cs/akvarijni-rostliny/akvarijni-rostliny/salvinia-natans-box. Nemám jasno v tom, zda jde o jednoletku (množící se výtrusy) a nebo trvalku a jak to tedy funguje s nějakým přezimováním.

Žebratka bahenní (Hotonia palustris) – tato nenápadná rostlinka má ponořené střapaté listy, kterými okysličuje vodu a které slouží jako případná schovka pro vodní živočichy. V květnu začíná hezky kvést bílými kvítky nad vodní hladinu. Uvádí se, že nesnáší přílišné horko, raději nádobu s ní dejte do polostínu. Není jednoduché ji sehnat, měli by ji mít prodejci jezírkových rostlin, ale už pár roků po ní pátrám marně, pořád je vyprodaná.

Shora zleva: Sítina niťovitá Spiralis, kotvice polovoucí, nepukalka vzplývající a květ a ponořené listy žebratky bahenní. Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/.

Kyprej vrbice (Lythrum salicaria) – Půvabně kvetoucí bahenní rostlina kvete v létě a dlouho až do září, její květy lákají hmyz. Pozor, aby ji děti neponořily moc hluboko, vyhovuje jí hloubka maximálně 15 cm. Seženete ji u prodejců jezírkových rostlin poměrně snadno, obvykle kolem 20 Kč za rostlinku.

Orobinec nejmenší (Typha minima) – tento orobinec by měl jít pěstovat i v nádobě. Jde o klasické "čibuky", které děti v přírodě často přitahují na bažinatá, ne zrovna bezpečná místa. Hnědé čibuky se sametovým povrchem nemusí sloužit jen k dětským hrám, ale lze je poučit, že v historii se používaly místo peří do peřin či k zatápění. Rostlina je plně mrazuvrzdorná a měla by zvládat polostín. Sehnat byste ji měli u prodejců jezírkových rostlin za 25 Kč.

Přeslička japonská (Equisetum japonicum) – je typickou rostlinou pro malé nádoby, měla by být poměrně odolná, doporučuje se do polostínu. Z jednotlivých druhů přesliček bývá už dražší, kolem 40 Kč.

Pomněnka bahenní (Myosotis palustris)– potěší děti přes celé léto drobnými modrými kvítky, polostín by měla zvládat dobře. Měl by ji mít každý prodejce jezírkových rostlin a poměrně za levno, kolem 15 Kč za rostlinku a měla by se postupně hezky rozrůst.

Kosatec různobarevný (Iris versicolor) – působivé květy kosatců by se dětem mohly líbit. Tento má u sebe obvykle uveden, že zvládá i polostín. Je ale dobré raději vědět, že kosatce mají mírně jedovaté oddenky. Měl by být běžně k sehnání a stát kolem 30 Kč.

Shora zleva: kosatec různobarevný, kyprej vrbice, orobinec nejmenší a pomněnka bahenní. Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a archiv autorky.

Napadá vás ještě nějaká hezká rostlinka do polostínu do dětských "jezírek"? Minilekníny či také trpasličí lekníny jsem zavrhla kvůli ceně, jsou drahé. Lakušník je myslím asi jedovatý, žabník je také jedovatý.

Co se týká péče o nádoby, bude jistě potřeba, aby děti dolévaly vodu (a někdo pak přes léto, když budou přívesnické tábory). Zazimovat by se nádoby měly nejlépe ve sklepě a nebo rostliny vytáhnout a "uskladnit" u někoho v jezírku. Ale o pěstování vodních rostlin v nádobě pro děti ještě napíšu později článek s vlastní zkušeností, co a jak.

PS: Anito, díky za takový suprový nápad v Tvé knížce!

Další články:
http://www.magazinzahrada.cz/zahradni-inspirace/vodni-zahradka-v-nadobe.html
http://www.pritelkyne.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=954

Obrázky:
Marsilea quadrifolia - European water clover.jpg. (2014, December 7). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:22, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Marsilea_quadrifolia_-_European_water_clover.jpg&oldid=141752133.
Akasamalari.jpg. (2016, November 17). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:23, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Akasamalari.jpg&oldid=214730017.
Juncus effusus 'Spiralis' - North Carolina Arboretum.JPG. (2015, February 13). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:39, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Juncus_effusus_%27Spiralis%27_-_North_Carolina_Arboretum.JPG&oldid=149945533.
Salvinia natans (habitus) 1.jpg. (2016, September 1). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:39, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Salvinia_natans_(habitus)_1.jpg&oldid=205328219.
Trapa natans Kotewka orzech wodny 2015-05-04 04.jpg. (2017, November 26). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:39, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Trapa_natans_Kotewka_orzech_wodny_2015-05-04_04.jpg&oldid=269399476.
Hottonia palustris saint-michel-en-brenne 36 10052008 2.JPG. (2016, January 22). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 20:40, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Hottonia_palustris_saint-michel-en-brenne_36_10052008_2.JPG&oldid=185329007.
Typha minima1.jpg. (2016, February 23). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 21:16, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:Typha_minima1.jpg&oldid=188306828.
20151006Myosotis scorpioides2.jpg. (2015, October 7). Wikimedia Commons, the free media repository. Retrieved 21:17, May 8, 2018 from https://commons.wikimedia.org/w/index.php?title=File:20151006Myosotis_scorpioides2.jpg&oldid=174788209.

Koupila jsem si je naprostým omylem v obyčejném hobbymarketu. Nezkušený prodejce se tvářil, že jde o velké jahody na balkon. Což o to, pro pěstování na balkoně se hodily výborně, ale velké nebyly ani omylem. Jak začaly plodit, hledala jsem si, co že to vlastně pěstuji a mezitím si tyhle drobné stáleplodící jahody doslova zamilovala.

Už máme tolik rostlin, že čeká synka na každý den od června alespoň jedna plná hrst malých sladkých jahod.

Měsíční jahody, stáleplodící malé jahody, Fragaria vesca var. semperflorens, Fragaria vesca "Rujana", alpinské jahody, vždykvetoucí, alpské jahody, ... tolik názvů pro jednu prověřenou odrůdu jahod, která je tady už někdy od roku 1954. Nejkrásnější na nich je to, že neúnavně kvetou a potom plodí od konce května až někdy do listopadu. Žádné "remontování" dvakrát za sezonu, prostě plodí bez přestávky pořád. Právě díky nim je celé léto a část podzimu na zahradě co uzobávat a čím zdobit zmrzlinu a dezerty. Každé dítě, které se na naší zahradě objevilo, z nich bylo nadšené. A jejich úroda je prostě každý rok jistá, nezávisle na mrazech, kroupách a dalších neovlivnitelných rozmarech počasí, vždycky se vzpamatují a zase plodí.

Co se týká velikosti jahůdek, jsou maličké, protáhlé, uvnitř bílé. Tak akorát pár do pusy na chuť. Někdo je přirovnává k lesním jahodám, ale pokud máte v červnu k dispozici ty lesní pro srovnání, hned poznáte, která je která. Lesní jsou mnohem výraznější, mnohem voňavější a aromatičtější v chuti. A také menší a kulatější. Myslím, že každá má něco do sebe a vyplatí se mít na zahradě oboje. Lesní jahody však plodí jen v červnu a málo a na příhodném místě se rozšřují odnožemi bujně do stran. Jahody Rujana namísto toho rostou poslušně na místě bez odnožování.

Zleva: lesní jahody, měsíční jahody Rujana, klasická jahoda (odrůda Kama)

Právě kvůli tomu, že absolutně neodnožují (pokud nejde o nějakou mutaci) a jsou takové "poslušné" a snadné na pěstování, se používají například na obruby zeleninových záhonů, lemy teras a chodníků. Nebo jako hezká zelená podsadba keřů a stromků z jihu, případně do mírných svahů nebo skalek (ale je nutné je pak více zalévat, jinak uschnou). Či do truhlíků a různých nádob na terasy a balkony.

U nás v zahradě jsem je vysadila jako obrubu opalovací plošiny. Ležíte na sluníčku a pojídáte jahody, to je pohodička. A ty okraje plošiny by se stejně musely dosekávat ručně, tak takto obsekávám jahodový pás. V řádcích je máme v malém svahu u zapuštěné trampolíny, děti si hrají a když odpočívají na vyhřáté černé ploše, chodí si po cestičkách pro jahůdky. V předzahrádce u nohou lavičky taky poskytnou k posezení něco dobrého k snědku. Navíc jimi lemuji osluněné okraje lesního zátiší u cestičky a podsadila jsem jimi angrešty (to se obecně nedoporučuje kvůli kořenové konkurenci... ale holt přidávám kompost a časteji zalévám a rostou dobře oboje).

Měsíční jahody Rujana máme u hlavních odpočívacích míst na zahradě.

Tolik chvály na takovou malou rostlinku... a teď, kde je nějaký ten háček? Nic není jen skvělé a perfektní a taky jahody Rujana přece musí mít nějakou obtíž v pěstování... Mají. Plodí ideálně po tři roky, pak plodnost slábne a po pěti až šesti letech se doporučuje buď rozdělit trsy nebo si vypěstovat či koupit nové. A hlavně je zasadit na jiné místo kvůli vyčerpání živin a riziku přenosu chorob.
Takže ty moje skvělé nápady s umístěním měsíčních jahod kolem odpočívacích prvků budou skvělé jen šest let a pak se tam nějakou dobu jahody vrátit nesmí. Jak dlouho? To se mi nedaří najít, co článek, to jiný názor. Obvykle se mluví o dlouhé době pěti až šesti let, ale pro klasické velkoplodé jahody. Jenže jahody Rujana jsou řazené pod Fragaria vesca, tak by to mohly mít krapet mírnější... nevím. Zatím mám v plánu jahody pravidelně na podzim přihnojovat kompostem a trochou rohoviny a dodávat nějak hořčík, fosfor a draslík, aby mi vydržely plodit co nejdéle. Potom půjdou pryč a na jejich místo po dva roky vyseju směs pro zelené hnojení a ozdravu půdy (hořčice, měsíček lékařský, afrikány). A pak je tam opět zkusím zasadit, takový je můj plán.

Tak co, taky se pustíte do jejich pěstování? Měsíční jahody lze pořídit i s minimálními náklady. Stačí si u někoho, kdo je pěstuje, v červnu vyprosit pár dobře zralých plodů. Usušit a odrolit semínka. Ta potom vysadit do truhlíku v polostínu a zalévat a na podzim by měla být k dispozici pěkná sadba měsíčních jahod. Když se pěstuje ze semínka, nepřenáší se žádné choroby a problémy. Semínka lze samozřejmě i poměrně dobře koupit a pěstovat doma klasicky od března (klíčí při 18 °C až 20 °C). Ze semen se oproti lesním pěstují poměrně dobře. Tyto jahody potom už někdy od července plodí. A když jste líní, jako já, tak si sazenice můžete koupit. Já jich nakoupila od místního zahradníka z vesnice už desítky a desítky, má je za dobrou cenu. Ale byly doby, kdy jsem je do truhlíku na balkoně kupovala za 20 Kč za sazenici. To je fakt hodně.

Měsíční jahody jsem pěstovala už na balkoně, byl to nejkrásnější truhlík.

V truhlíku na balkoně je doporučuji k vyzkoušení všem, kdo mají trochu místa na slunci a nezapomenou jej zalévat. Rostou výborně, do truhlíku je vhodné přidat kompost a trochu rohoviny a povrch je ideální zamulčovat kamínky nebo jehličím z vánočního stromku. Truhlík obalený bublinkovou folií a jutou, izolovaný i zespod polystyrenem, by měl bez problémů přežít na balkoně zimu, pokud jej nezapomenete občas zalít. Další roky se doporučuje přidat kompost a živiny, aby pořád dobře plodily.

Co se týká zahrady, tak tam jsem ze začátku mulčovala kamínky, ale to už bych vám tolik nedoporučila. Co se týká plevele, tak ten lehce prorostl, ale to by až tak nevadilo, šel dobře vytáhnout. Zhorší se tím ale jakákoliv manipulace po letech, protože kamínky zapadnou do hlíny a už se těžko dolují zpět. Nedá se přisypávat kompost na podzim. Takže jsem přešla na mulčování dřevitou štěpkou a nebo ještě lépe mulčování jehličím, to je nejlepší. Jen se mi jehličí tolik nedostává, takže ho mám jen na pár místech. S takovým mulčem už se záhon lépe udržuje a jde doplňovat kompost. Někdo nedá dopustit na mulčování posečenou trávou. No a co se týká slimáků, tak ti lezou jako do nezamulčovaného, tak do zamulčovaného porostu, takže je to celkem jedno. Já je sbírám a kdyby jich bylo moc, asi oplotím měsíční jahody měděnými plůtky a uvidím, jestli to pomůže.

Co se týká škůdců a nemocí, tak listy měsíčních jahod jsou náchylnější na skvrnitost (takové malé tečky). Obvykle stačí tyto poškozené listy otrhat a zničit (např. dobře zakopat), na rostlinách by měly vyrašit nové. Někdy porosty měsíčních jahod mohou decimovat mravenci, pokud je zasadíte například na kraj suché zídky. Tam pomáhá silné prolití vodou, to se mravencům nelíbí. No a když v záhonech měsíčních jahod ryje krtek či hraboši, tak jako mojí mamce, zkuste jim do děr a do hlíny nacpat a zakopat listy černého bezu. Mělo by to pomoci (aby se přestěhovali jinam).

Malé jahůdky jsou výborné v koktejlech a nápojích či jako ozdoba letních dezertů.

No a co s měsíčními jahodami děláme? Ty, které neskončí rovnou "z ruky do pusy", přidáváme do nápojů, dochucují koktejly, smoothie, zdobíme jimi dezerty a zmrzliny. Máme kolem 130 sazenic, takže jahůdek máme dostatek. Z listů potom vaříme bylinkový protizánětlivý čaj. Listy by měly mít stejné vlastnosti jako léčivé listy lesních jahod. Jen "jahodovou" příchuť v čaji rozhodně nečekejte. Ta by prý měla vzniknout až fermentací jahodníkových listů, ale vyzkoušené to nemám.

Odkazy:

http://www.zahradamebavi.cz/2015/06/letosni-truhlik-roku-v-moji-soukrome.html
http://www.naseinfo.cz/dum-byt-zahrada/jak-pestovat-mesicni-jahody
http://www.ovoce-licka.cz/pestovani-jahodniku-bio/

Ze všech katalogů a nabídek zahradnictví na mne vždycky doslova vypadne množství a množství různých odrůd jahodníků. Jména pokrývají snad už celou abecedu a vybrat si mezi nimi – to je snad nemožné. Přesně v těchto okamžicích plně chápu marketingově-psychologické přednášky o tom, že z příliš široké volby je zákazník nešťastný. Zatímco z pěti druhů lísek jsem si vybrala téměř okamžitě, výběr té nejlepší sadby jahod odkládám a odkládám roky.

Doposud jsme výběr pár jahodníků řešili tak nějak "živelně". Základní sadbu mám od mamky, odrůda naprosto neznámá, každý rok chutnají jinak, jednou je zbožňujeme, jindy je chceme vyměnit za jiné. Moc mi neodnožují, takže se s nimi časem budu muset rozloučit.

Naše bezejmené jahody.

Podruhé jsme na to šli jinak, se sousedkou jsme koupily sadbu jahod z naší oblíbené jahodárny, kde nám ty jahody chutnají. Šlo o Honeoye a pěstování nám moc nešlo, jahody nechutnaly tak, jak jsme zvyklí, už je ani nemáme. Až později jsem si na internetu přečetla, že tahle odrůda pro velkopěstitele se pro malé zahradníky (a hlavně pro začátečníky) vlastně vůbec nehodí.

Z nákupu v zahradnictví jsme si jednou náhodně dovezli jahodníky Rujana. Jde o fajn stáleplodící "lesní" minijahůdky (tzv. měsíční jahody), ale o opravdové klasické jahody nešlo. Nějak mne na to neupozornili. Při vyptávání na odrůdy jahod z trhu či prodejců ovoce a zeleniny jsme taky neuspěli a nezjistili, co jsou zač ty chutné jahody, které kupujeme.

A tak jsem se konečně pustila do pořádné "rešerše" odrůd jahod. A abych se z té obrovské nabídky nezbláznila, začala jsem si sepisovat naše kritéria pro pár odrůd, které hodláme koupit:

Rozhodně nechceme jahodníky u kterých se píše, že jsou vhodné pro velkovýrobny, mají dlouhou dobu uskladnění a hodí se pro komerční pěstování. Takové jahody obvykle požadují perfektně připravenou půdu, počítá se s chemickým ošetřením a navíc – nechceme si pěstovat jahody, které se dají koupit v každém supermarketu. Spíš stojíme o jahůdky tzv. ze záhonu do pusy, které je potřeba rychle spotřebovat a které tím mají určitý nádech exkluzivity a jen tak někde na trhu a v obchodě je člověk nesežene. Takže jsem si škrtla: Honeoye, Darselekt, Elkat, Florence, Induka, Andrea, Polka.
V přírodní zahradě nestojím o odrůdy náročné na pěstování s náchylností k chorobám. Taky si v nadmořské výšce kolem 500 m n. m. nemůžu dovolit pěstovat jahůdky určené do úrodných půd v nížinách. A tak škrtám: Elista, Civmad (Madeleine), Elsanta, Elvíra, Everest, Prima, Tenira, Zefýr, Lesana, Evie 2.
Nehledáme příliš aromatické a výrazné jahody, které chutnají jako lesní. Především kvůli tomu, že pro tu specifickou chuť si rovnou pěstujeme přímo lesní jahody. Naše jahoda má být jemně sladká. Takže jsem škrtla všechny odrůdy, které se právě aromatičností a výraznou chutí pyšnily: Frikonsa, Bounty, Karmen, Senga Sengana, Symphony, Tenira, Pegasus, Mici schindler, Dita.
Nepotřebujeme stáleplodící jahody. To "stáleplodící" je poněkud zavádějící, prakticky jde jen o dvě úrody, mezi kterými je pár týdnů pauza. Na konci léta budou na zahradě jiné plody, mimo jiné maličké měsíční jahůdky Rujana. Klasickým jahodám ponecháme jejich sezóní červnové období. Takže si škrtám: Everest, Evie 2, Lidka, Mara de bois, Selva, Diamante, Temtation.
(Doplněno po letech: Čtenáři měli v diskuzi pravdu, stáleplodící jahody opravdu plodí stále a jsou výborným zpestřením zahrady. Postupně jsme si je taky zasadili.)
Nehledám příliš pozdní odrůdy, v zahradě budou plodit maliny, angrešty a spousta jiného ovoce, které budu potřebovat zpracovat, navíc v červenci nebo srpnu jezdíme na dovolenou. A tak škrtám: Frikonsa, Symphony, Malwina, Pandora, Salsa, Pandora, Salsa, Red Gaunlet.

Sazenice, které prodávají ve vaší oblíbené jahodárně, vůbec nemusí být pro malou zahradu a pro začátečníky ty pravé. (Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/)

No, tím už se nabídka docela pěkně zúžila a hned se vybírá lépe. Ještě jsem proškrtala ty, o kterých mám jen málo informací a taky odrůdy Dagmar (hodí se jen pro vlhčí oblasti s vyšší nadmořskou výškou a trpí fytoftorou), Daroyal (příliš náročná na množství vody), Ilona (rozklesává se a keříčky nejsou tolik hezké), Olívie (malá úrodnost), Aromas (hodně negativních reakcí na diskuzích) a Valika (příliš krátká doba sklizně).

Seznamte se s odrůdami, které postoupily do "užšího kola výběrového řízení" pro naše malé zahradní pěstování:

(Zdroj obrázku:
http://www.sempra-turnov.cz/)

Dukát – nejlepší odrůda pro méně příznivé podmínky. Měla by zvládnout jak holomrazy, tak velká vedra v létě a k tomu všemu je prý mimořádně odolná chorobám. Jde o středně ranou odrůdu. Snadno se otlačí, plody jsou měkčí, nejdou dlouho uchovávat, což je pro nás ideální, protože si můžeme být jistí, že takovou jahodu nikdo z velkých jahodáren nejspíš mít nebude. Takže půjde o exkluzivitu.
Nějaké nevýhody? Za deštivého počasí se může vyskytnout plíseň a třetím rokem plody zdrobňují. Doporučuje se odstraňovat odnože, aby se předcházelo plísni v hustém porostu.

(Zdroj: http://www.top.cz/jahody/texty/dukat.htm)

Kama – zaujala nás tím, že je velmi raná a přitom celkem odolná chorobám. Neměli bychom sklizeň v jednu dobu, jahody by byly hodně brzy. Články se nemohou shodnout na tom, jestli je nebo není aromatická, takže těžko říct.

(Zdroj obrázku:
http://www.sempra-turnov.cz/)

Korona – tuto středně ranou odrůdu si pamatuji z hezkého článku v časopise, líbilo se mi, jak ji popisovali. Mělo by se jednat o jedny z vůbec nejchutnějších jahod, naprostá lahůdka, která ale chutná nejlépe jen do tří hodin po utržení (ideální pro nás). Milé je, že je velmi odolná mrazu, hodí se i do horských podmínek a je odolná kořenovým chorobám.
Nějaké nevýhody? Hodně odnožuje a často trpí skvrnitostí. Ideální je ji po sklizni posekat, takže nebude jahodiště vypadat asi zrovna nejlépe.

Lambada – sladkost nad sladkost, tím by měla vynikat tahle středně raná odrůda. Pravidelné ozdobné plody se prý často využívají při přípravě dezertů. Hodí se do všech oblastí. Nevýhodou je náchylnost k padlí a plísni.

(Zdroj obrázku:
http://www.sempra-turnov.cz/)

Sonáta – zdravá, středně raná odrůda, která by měla dobře odolávat mrazíkům a celkem se jí daří v chladnějších podmínkách. Zaujala nás krásně cihlově červenou barvou a prý by měla být skvěle šťavatá. Světle zelené listy by měly být pěkné.
Nevýhody? Potřebuje opravdu dostatek vláhy a asi občas trpí na fytoftoru.

Pokud hledáte odrůdy jahod podle zvláštních vlastností, třeba se vám bude hodit následující seznam, který jsem si sestavila, když jsem jahody vybírala:

Nejtmavější jahody: Frikonsa, Kama, Karmen, Olívie, Senga Sengana
Snadno rozmačkatelné do džemů a dření: Kama, Karmen, Bounty
Stáleplodící: Everest, Evie 2, Lidka, Mara de bois, Selva, Diamante, Temtation
Do hor: Dagmar, Dita, Dukát, Korona, Lidka, Red Gaunlet
Extrémně pozdní: Malwina, Pandora, Salsa
Velmi rané: Prima, Korona, Kama
Měsíční mini lesní jahůdky: Rujana, Alexandria, Tubby red
Exotické jahody: Framberry (chutná po malinách), Marablanca a Snow white (bílé jahody, prý chutají po ananasu)

Při hledání informací o odrůdách jahod mi nejvíce pomohly stránky firmy Sempra Turnov: http://www.sempra-turnov.cz/sazenice-jahodniku/, která se pěstováním jahod u nás hodně zabývá. Další užitečné stránky a články jsou například tyto:
http://janik.jantar.sweb.cz/jahodasadba.html
http://jahody.unas.cz/
http://www.top.cz/jahody/texty/vyberodr.htm
http://mojezahradka.cz/jahody.htm
http://www.sempra-turnov.cz/4-jak-si-vybrat-ten-spravny-jahodnik.html

Nakonec jsme objednali téměř všechny z našeho předvýběru: Dukátu a Sonáty nejvíc, Kamu a Koronu na zkoušku v menším množství.

Obrázky:
Jahodárna: By I.Sáček, senior (Own work) [CC0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Strawberry_fields232.JPG
Jahoda Dukát: Sempra Turnov, s.r.o., Jahody - sazenice - odrůda DUKÁT, http://www.sempra-turnov.cz/44-jahody-sazenice-odruda-dukat.html
Jahoda Korona: Sempra Turnov, s.r.o., Jahody - sazenice - odrůda KORONA, http://www.sempra-turnov.cz/16-jahody-sazenice-odruda-korona.html

V minulém článku jsem nakousla téma jedovatých rostlin v zahradách a zde jsou moje tipy, co kde sázím a čemu se spíše vyhýbám. A obecný (neúplný) přehled zahradních rostlin podle dohledané jedovatosti a typu rizika. Zdroje se v popisech jedovatosti někdy opravdu hodně různí, tak na nesrovnalosti upozorněte kdyžtak v diskuzi, upravím to, když bude potřeba.

Jarní nebezpečná krása

Bez narcisů a krokusů v trávníku si skoro nedokážu představit jaro a navíc jsou důležité pro včely a čmeláky. Budu je mít na zahradě i navzdory jedovatosti (velká především u narcisů). V březnu je zima na to nechat batolit se maličké dítě po trávníku, které by mohlo květy jíst a starším dětem se jedovatost těchto květin snad snáz vysvětlí. Nemají si je v té době s čím jedlým splést. Problém nastává spíše v případě řezání např. narcisů do vázy. Moderní trendy velí používat na květiny skleněné misky a skleničky velmi podobné těm jídelním. Nevím, jak vám, ale mně už se opravdu stalo, že jsem omylem pila vodu ze sklenice od šeříků. Na jídelním stole bych řezané narcisy asi sama neriskovala, voda z nich je jedovatá. Časté jsou prý také otravy cibulí tulipánu a narcisu při záměně při použití v kuchyni. Takže tulipány (a obecně jedovaté cibuloviny) v těsné blízkosti zeleninových záhonků podle mne nemají co dělat, a pozor na vyjmutí cibulí a uskladnění ve sklepě blízko klasické cibule.

Silně jedovaté či problematické jarní květy: ocún (velmi jedovatá semena, stačí málo, otravy přes mléko domácích zvířat, která jej měla v seně; na přítomný kolchicin není znám protijed), narcis (záměny cibulí v kuchyni, dospělého otráví už 4, a jedovatá voda ve váze, často se jimi otráví i psi, kteří vyhrabávají cibule a jedí), konvalinka (otrava plody, stačí jen málo, záměna listů za medvědí česnek, jedovatá voda ve váze), čemeřice (stačí malé množství semen či kus rostliny), venkovní brambořík (velice jedovatá hlíza v syrovém stavu, stačí pár gramů)
Problematické: sasanka (zánět spojivek, pokud dítě květinu trhá a promne si oči, puchýře), tulipán (dermatitidy), srdcovka (dermatitidy, květy vypadají jako bonbony), koniklec (dermatitidy, ale k požití kvůli hořkosti spíše nedochází), tulipány (záměny při skladování cibulí, prach z uskladněných sušených cibulí působí respirační problémy), některé spíše cizí a šlechtěné primule (dermatitidy)
Otravy jen vzácně či vůbec: sněženka, bledule, kosatec, hlaváček jarní, krokus, talovín

Nepříjemné letní procházky zahradou

Ještě před rokem bych na lemování úzkých cestiček, podloubí a treláže dala leckterou květinu a popínavku. Názor změnil až můj nepříjemný zážitek z loňského jara. Skončila jsem kvůli ošklivé zanícené kožní reakci na antibiotikách a kortikoidech (či jak se to jmenuje). Manželovi a tchánovi se obdobné puchýře naštěstí zahojily samy, doteď nevíme, která květinka nám to, nejspíš z naší zahrady, způsobila. To jsem ale teprve konečně začala brát vážně rostliny s kolonkou "mohou způsobit dermatidy, puchýře" a ty "fotosenzibilující". Do té doby jsem si říkala, že pár pupínků při dotyku květiny nikoho nerozhodí, ale opak byl pravdou. Přiznávám, že celé horké léto syn nemohl do naší zahrady ani tak kvůli probíhající stavbě domu spíše jako riziku popálenin od nějaké neznámé rostliny. Tak moc jsem se toho bála.
Některé rostliny začnou působit až při rozlomení větvičky či promnutí listů, ne jen čistě při letmém doteku. U jiných stačí jen dotek. A některým lidem rostlinka neudělá vůbec nic. Ale věřte, že pokud s květinou problém nemáte vy a vaše děti, může to bohužel schytat dítě, co u vás bude na návštěvě. Rostliny se silnou jedovatou reakcí na kůži by neměly být v místech častého pobytu či v úzkých průchodech (terasa, altán, posezení, u dětských prolízaček či pískoviště, úzké chodníčky). Na naší zahradě budou například srdcovky v koutě, kde se nebude chodit (a navíc se brzy zatáhnou zpět do půdy), a hortenzie před domem. Pivoňky už mají své místo v okrasném koutku, kudy se příliš nechodí, hned vedle šeříku. Ale na úzkou průchozí treláž půjde místo plaménku spíše netypická a zajímavá hlízola nachová.

Silně problematické: škumpa (velká pravděpodobnost silné alergické reakce, škumpě odolá jen 15 % populace, stačí pouhé otření), břečťan (doporučení zacházet s ním jen v rukavicích), ruj vlasatá (děti láká zajímavým tvarem k trhání, silně dráždí kůži), pámelník (dráždí oči, kůži, děti často praskají kuličky), lýkovec, ostrožka stračka (doporučují se rukavice při trhání), třemdava (stačí letmý dotek), třezalka, andělika, routa, jedovatec,
Méně problematické: jalovec či thuje (obojí spíše až při trhání, řezu, tvorbě dekorací), pivoňka, srdcovka, plamének (hodně jedovatý, ale přímé otravy požitím rostliny nejsou časté, hrozí vyrážky po promnutí listů a trhání květů), muškát, chmel, vratič,
Pouze u velmi citlivých lidí: šeřík (pouze okvětní lísky jsou jedlé, ostatní části rostliny obsahují jed, který může dráždit pokožku), hortenzie,

Chci zahradu, po které budou děti vesele běhat a hrát si na honěnou. Ne jen zahradu na koukání. A proto například raději nesázím tyto krásky jedovaté na dotyk: škumpa, třemdava, ruj ani břečťan. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/, https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Barevné a lákavé kuličky či lusky

Téma jedovatých plodů a záměny s jedlými plody je celkem známé. Počty otrav dětí plody tisu, brslenu, lýkovce či ptačího zobu také dávají jasně najevo, že se takové věci opravdu stávají. V ekozahradách je přítomnost nebezpečných keřů o to nebezpečnější, protože děti vidí rodiče jíst plody aronie, dřínky, klikvy, plody hlohu, muchovníku a rakytníku. A ty jedovaté jsou jim často podobné a záměna hrozí o to víc. Já jsem si dala pravidlo, že žádný keř s případnými jedovatými plody nesmím mít v zóně, kde jsou jedlé keře, aby nedošlo k záměně. A silně jedovaté keře už vůbec. Takže pichlavý stálezelený živý plot z dřišťálu juliina (jen lehce jedovaté plody) mám u jezírka, kde nic jedlého záměrně nepěstuji, a bez černý je u kompostu. U něj navíc počítám s tím, že budu otrhávat květy, kam dosáhnu (na sirup), takže lehce jedovaté syrové plody zbudou ptákům vysoko na keři.

Silně jedovaté: tis (bobule jsou sladké, smrt do hodiny už po jedné s rozkousnutými spolknutými semeny), skočec (děti otráví už 4 semena, příznaky až po dvou dnech), štědřenec (3 plody prý stačí ke smrtelné otravě), břečťan (stačí jen pár bobulí, naštěstí jsou dost nepoživatelné), lýkovec (smrtelných je 10 plodů, už ale pár jich prý nenávratně poškodí ledviny), vistárie(dítě zabijí prý už dvě semena), ptačí zob (prý zaznamenány už i smrtelné otravy, nad 10 kuliček je nutný výplach žaludku), ďáblík bahenní, brslen, akát, bobkovišeň, plody brambor (časté, ale nenašla jsem, jak moc problematická otrava je či není), pámelník, semena náprstníku, zimolez ovíjivý, kalina, janovec, cesmína (problémy začnou působit prý už dvě bobule, smrtelné případy ale téměř nejsou), lupina (velmi jedovaté lusky, 10 semen stačí)
Méně problematické: hrachor (otrava až po dlouhodobém užívání), dřišťál, loubinec, vlčí mák (pojídání nezralého maku z makovic, dermatidy), plody chřestu/asparágů obecně (nenašla jsem moc informací), cesmína, čilimník (tvrdé nedobré plody), střemcha (otravy spíše vzácné, po požití semen), mochyně židovská třešeň (požití nezralých plodů způsobí obtíže), podražec (hodně jedovatý, ale otravy dětí náhodným požitím spíše nezaznamenány), jahoda indická (muselo by být velké množství), hlohyně (až velké množství),
Otravy jen vzácně či vůbec: katalpa

Tis, vistárii i lýkovec jsem ukazovala v minulém článku. Jedovaté bobule však mohou číhat například i v jezírku v plodech ďáblíku bahenního. Nebezpečný je také skočec, kdy se otrva projeví až po několika dnech. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Opravdu jedovaté květy

Říkáte si, proč by dítě jedlo květy či dokonce listy? A otrávilo se už nějaké dítě pouhým pojídáním jedovatých květin? Bohužel prý ano. Nejčastějším problémem je totiž vysávání nektaru z květů. To, co je neškodnou a známou dětskou kratochvílí při hraní s hluchavkami, může mít u jiných květin špatné následky. Nemluvě o tom, že je teď moderní jíst jedlé květiny v salátech a dezertech, a dítě se jen může "opičit" po rodičích, ale po svém.

Velmi jedovaté květy: štědřenec (k otravě stačí 5 sladkých květů či jen sání nektaru z květů), čemeřice (otrava po snězení malého množství rostliny), oměj (otrava po vysátí nektaru z květů), orlíček (otrava po vysátí nektaru z květů), ostrožka stračka (otrava po vysátí nektaru z květů i požití pár květů, jedovatá semena), vratič, náprstník (k silné otravě stačí 1–2 rozžvýkané listy či pár květů),
Středně problematické: pryskyřník (způsobí zánět v dutině ústní), srdcovka (prý připomíná bonbony)
Nejsou zaznamenány otravy: lobelka, leknín,

My dospělí už zapomínáme, že jsme také kolikrát sáli nektar z květů. Ale u oměje a štědřence se tato kratochvíle může dětem opravdu vymstít. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Okusování větviček a "míchátka" či pruty na opékání

S bratrancem jsme jako malí "vařili" pro babičku dort k narozeninám. Z bláta a toho, co rostlo na dvoře. Nejedli jsme jej, nicméně bych nepodceňovala keře s jedovatou kůrou. Stačí málo k tomu, aby dítě okusovalo a ocucávalo větvičky a nebo si jen utrženou větvičkou nevinně míchalo pití a bude mu pěkně špatně. A samotnou kapitolou je použití jedovatých větví na opékání špekáčků, věřte, že i to se děje a lidé se zbytečně přiotráví, jen aby vypadali i na zahradě jako správní zálesáci, co si klacík umí "v přírodě" najít sami.

Silně jedovatá kůra: jalovec chvojka (vrcholky větviček nejvíc, smrtelná je už nepatrná dávka), štědřenec, tis, zimostráz (buxus), thuje, cypřišek, lýkovec, kalina obecná, akát, vistárie, škumpa, břečťan, pěnišník, dřišťál, podražec

Nebezpečné kytičky z lásky

Je to idylka natrhat si luční květy z procházky a samozřejmě každé srdce maminky zaplesá nad kyticí, kterou jí přinese malé dítě. Nicméně děti by měly vědět, že ne každá květina se může trhat. Mnohé po utržení trousí jedovatou šťávu, která kromě ošklivých a bolavých dermatid může dětem způsobit dost velké nepříjemnosti, pokud si omylem promnou potřísněnou rukou oči. Takový vlaštovičník je pro oči velmi nebezpečný (co přesně udělá, jsem nenašla), šťáva sasanek, pryšce a hlaváčku způsobí minimálně zánět spojivek. Poněkud kuriózní jsou pak případy, které řeší dospělí, kdy například oči zasáhne šťáva vlaštovičníku či jiné rostliny či květiny při sečení.

Silně jedovatá šťáva či stonky: pryskyřník (puchýře), sasanka (zánět spojivek při trhání), čemeřice (puchýře), vlaštovičník (nesmí do očí), pryšec (pokud se dostane šťáva do oka, může způsobit až slepotu), brambořík, ďáblík bahenní, koniklec, upolín, lobelka, kapraď samec (šťáva v očích může způsobit trvalou slepotu, rozkousání a snězení listů taktéž), tulipán (pěstitelé trhají zásadně v rukavicích), narcis, hlaváček (zánět spojivek), vratič, koniklec, třezalka, třemdava, ostrožka stračka, routa, plamének, primule (dermatitida při trhání, ale i manipulací s uschlou rostlinou, záleží prý ale na druhu), brambořík, dymnivka,
reakce jen u citlivějších lidí: srdcovka, konvalinka, mák, pivoňka, blatouch, hortenzie

Děti by měly vědět, že ne všechny květiny mohou bezpečně trhat. Zde sasanka a pryskyřník. (Zdroj obrázků: https://commons.wikimedia.org/ a https://commons.wikimedia.org/)

Dětem někdy škodí i příliš informací

Pokud už z nějakého důvodu vážně chcete určité jedovaté rostliny na zahradě, pozor na přemíru informací a "dobře" míněné rady. Pokud dítěti povíte, že dědeček si pěstuje vlaštovičník, aby si jím potíral bradavice, riskujete i docela kuriózní situace. Diskuzní fóra maminek na internetu jsou jich plná. Jedno dítě si například myslí/hraje, že má na jazyku bradavice a druhé, to "poučené", okamžitě přispěchá s vlaštovičníkem a vytře mu pohotově pusu. A drobný malér je na světě. Já si na každou ranku jako malá první hledala v trávě jitrocel (na radu dědy), nicméně ne vždy jsem se trefila na tu správnou rostlinku. A nechtěla bych se potkat s dítětem, které si špatně/nedostatečně vyloží informaci z dokumentu z televize, kde se mluví o tom, že červená část plodu tisu je jedlá.

Osobně si myslím, že je především dobré vědět, co všechno jedovaté vám na zahradě vlastně roste. Internet je až příliš plný diskuzí na téma "on je ten černý bez fakt jedovatý?" či "já ani nevěděla, že ostražky a orlíčky jsou nějak nebezpečné" nebo "tu vyrážku přece nemůžu mít z hortenzie, je to jen kytka". V zahradnictvích vybíráme květiny jen podle vzhledu a jedovatost není podstatnou položkou. Nicméně pro naše předky byla opravdová, ne jen povrchní znalost rostlin důležitou součástí života. Někdy stačí jen prostě vědět a budete opatrnější a budete zacházet s danou rostlinou víc s úctou a pak vás ani nenapadne si její květy sypat do salátu, protože je to zrovna v módě.
Vyvarovat se těch nejjedovatějších rostlin na zahradě, kde tráví čas malé děti, ale považuji za důležité. Malé dítě ne vždy dokážete uhlídat a pokud u tisu stačí ke smrti jedna kulička, tak je pak někdy pozdě něco řešit. Jak u nějaké květiny čtu na internetu, že jsou reálně známy případy otrav nebo že stačí jen maličké množství (0,3 gramu, dva listy, tři plody, pár semen) či ani neexistuje protijed, nestojí to podle mne za to riziko. Zvlášť pokud jde o "dostupnou" část rostliny, jako je plod, květ či list. Vyhrabávání a pojídání hlíz, cibulí a oddenků není tak typické, byť i to se může stát.
Pokud by naopak k vyvolání otravy muselo dítě spásat celý hořký a nedobře chutnající keř, pak bych asi rostlinu zasadila, pokud ji na zahradě chci či potřebuji mít. A dítě o jedovatosti učila.

Pokud tedy nechcete brát jedovaté rostliny jen tak na lehkou váhu:

Zjistěte si, co všechno máte v zahradě. V záhonech, skalce, louce i jezírku. Je to jedovaté? Jak moc? Jsou vůbec známy otravy? Způsobuje rostlina alergickou reakci nebo je fotosenzibilující?
Trochu si rostlinu na internetu "prolustrujte" (jde to i díky latinskému jménu) a zvažte rizika možné otravy. Jde o lákavé plody? Je jedovatá část rostliny snadno přístupná? Jestli je jedovatá cibule či hlíza, máte na zahradě psa, který by ji mohl vyhrabat (a mimo jiné se sám i otrávit)? Má mít sladkou lákavou chuť nebo je odporně hořká? Máte ji na snadno dostupném místě? Jsou vůbec zaznamenané nějaké otravy dětí? Je rostlina podobná nějaké jiné jedlé a hrozí záměna? Kolik toho musí dítě sníst, aby se otrávilo?
Když vás nějaká z rostlin vyděsí, lze ji přesadit například do předzahrádky, nebo darovat někomu bez dětí.

A nebezpečné jsou i některé letničky nebo rostliny pěstované na terasách, přenosné a podobné. Namátkou zmíním: okrasný tabák, durman (andělské trumpety, extrémně jedovatý), rododendron (z listů si vaří sebevrazi čaj), oleandr (pro dítě je prý smrtelný i jeden rozžvýkaný list).

Pěkný fejeton na téma dětí a jedovatých rostlin na odlehčení: http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/fejeton-vaclava-vetvicky-nenechava-zrava-mladatka/

Obrázky:
Ruj vlasatá: Stan Shebs [GFDL, CC BY-SA 3.0 or CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cotinus_coggygria_Velvet_Cloak_1.jpg
Břečťan popínavý: By MurielBendel (Own work) [CC BY-SA 4.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hedera_helix_juvenile_leaves.jpg
Třemdava bílá: By OhWeh (Own work) [CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Diptam_Dictamnus_albus_Unterb%C3%BCrg_Dietfurt-012.jpg
Škumpa orobincová: By Ryszard Wojdowski (Own work) [CC BY-SA 4.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sumak_octowiec,_13_pa%C5%BAdziernik._Jesieni%C4%85_sumak_octowiec_prezentuje_si%C4%99_r%C3%B3wnie_pi%C4%99knie_jak_latem..jpg
Ďáblík bahenní: By Kurt Stüber [1] [GFDL or CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Calla_palustris2.jpg
Skočec obecný: By Xosema (Own work) [GFDL or CC BY-SA 4.0-3.0-2.5-2.0-1.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ricino_-_01.jpg
Oměj: By Hedwig Storch (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Eisenhut_IMG_6746.JPG
Štědřenec odvislý: By Jebulon (Own work) [CC0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Laburnum_anagyroides_Medik._Cytise_-_Aubour_JdP.jpg
Pryšec: By Petr Filippov (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Euphorbia_palustris2a.JPG
Sasanka: By KENPEI (Own work) [GFDL or CC BY 3.0], via Wikimedia Commons, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Anemone_nemorosa_%27Blue%272.jpg

Dá se na to jít i jinak?

Archiv blogu

O čem píšu

Oblíbené články

Zahradní odkazy

Autorka blogu

SLEDUJTE také INSTAGRAM