Zimní dobroty ze zahrady

V zimě jsme do zahrady zavítali jen občas. Já hledala ty nejlepší rampouchy, zatímco děda doplňoval lůj sýkorkám na krmítko. Rozhodně tam ale nebylo nic k snědku, užitková část zahrady byla celá zoraná a ovoce ze stromů sklizené. Za zimní dobroty ze zahrady jsem vždycky považovala ty, co se daly najít u babičky či mamky ve spíži. Všechny ty marmelády, sušené křížaly, sušená semínka, bylinky, hrách, fazole, ale i kompoty či povidla, která jsem vůbec nejedla. A pak samozřejmě mrkve v bednách písku ve sklepě a další uskladněná kořenová zelenina či jablka v kůlně.
Dnes už to nemá své kouzlo, každý má doma mrazničku, ze které bez problémů v zimě vytáhne červnové jahody, srpnové maliny i rybíz, a v supermarketu si koupí cukety a rajčata z italských skleníků. Zavařování zásob na zimu se už moc nenosí. Tak jsem trochu zapátrala a hledala, co by jednou mohl za opravdové zimní dobroty ze zahrady považovat můj syn.

Za zimní dobroty ze zahrady považuji tradiční domácí kysané zelí (podle blogu Ze života naší kuchyně), stejně jako netradiční experiment vaření s jehličím podle pana Cuketky. (Zdroj obrázků: http://zezivotanasikuchyne.cz/domaci-spajz/kysane-zeli a http://www.cuketka.cz/?p=7877)
Jednou ze zimních dobrot je podle mého názoru kysané zelí. Vyšlechtěné odrůdy zimního zelí lze sklízet až někdy do prosince a vydrží dlouho uskladněné (pokud máte vhodné chladné místo). U nás ale zelné hlávky končily především v obrovské kameninové nádobě. Na krouhání zelí na obrovském struhadle se sjelo půl rodiny, já vždycky ujídala čerstvé kousky zelí, které odpadávaly do velké kovové vaničky a s obdivem pozorovala, jak se děda s babičkou potom snaží nacpat tu horu nastrouhaných tenkých plátků do jedné nádoby vysoké jako já. A pak ta podivná nádoba stála v koutě chladné chodby alespoň měsíc, než se z ní vytáhlo opravdové domácí kysané zelí. Tak jako spoustu jiných dobrot, i tuhle jsem jako dítě rozhodně nejedla a přišla jí na chuť až s věkem.
Když jsme se o mnoho let později s manželem učili vařit podle videí Jamieho Olivera (Jamie at home), vždycky mne fascinovalo, jak šel ten angličan do své půvabné zahrady a pod popraškem sněhu vytahoval černé kapusty (cavolo nero) či pórek. Mávla jsem nad tím rukou a myslela si, že zimní zelenina je záležitostí anglického podnebí. Až nedávno jsem v několika článcích objevila, že pro pórek a růžičkovou kapustu bych teoreticky mohla posílat synka do naší zahrady právě klidně i v prosinci či lednu. A uvařit z nich teplou variantu polévky vichyssoise či kapustu na zádíčka podle pana Cuketky.

Topinamburový krém podle Romana Pauluse, zimní polévka podle pana Cuketky a dušená růžičková kapusta podle Maryny, to jsou další recepty, na které se na zimu těším já. (Zdroj obrázků: ilustrační obrázek z http://www.flickr.com/, obrázek z receptu z http://www.cuketka.cz/ a z http://www.laskominyodmaryny.cz/)
Jít si do mrazivé zahrady utrhnout nějaké ovoce ze stromu také není žádné scifi. Plody mišpule jsou jedlé nejlépe právě až po přejití mrazem (tak jako pár dalších plodů, viz  o přemrzlých plodech). Jen nevím, jestli bych je opravdu syrové jedla, při slovech "hniličkovatá konzistence" mi totiž naskakuje husí kůže. Spíše bych to viděla na nějaký z tradičních receptů na mišpulové želé.
A jednou se možná pustím i do experimentování s vařením s jehličí, jako to dělal například pan Cuketka ve svém článku Vaříme s jehličím. Inspirován severskou kuchyní krásně využil smrkové větvičky. Jen ten květák není typickou zimní zeleninou. Každopádně jehličí je a bylo tradiční i v české kuchyni, už jsem viděla recepty na zajíce v jedlovém chvojí a podobně upravovanou zvěřinu.
Mým novým objevem jsou topinambury, beru je v zeleninové bedýnce. Prý je lze vyzvedávat z půdy, pokud nemrzne a zem není ztuhlá (tudíž se do ní dostanete), hlízy jsou mrazuvzdorné. Zkoušela jsem je poprvé před pár lety syrové, ale příliš mne neuchvátily. Chytly mne znovu až teď, když jsem objevila recept pana Pauluse na topinamburovou krémovou polévku. Oškrábat je dá zabrat, ale chuť za to stojí.

Další recepty na dobroty, které osobně považuji nějakým způsobem za zimní, si budu postupně přidávat do nástěnky na Pitnerest: http://www.pinterest.com/zahrada/dobroty-ze-zahrady-zima/. A co vy? Máte nějakou vaši "zimní dobrůtku ze zahrady"?

Štítky:

Sdílení:

2 komentářů

  1. MAm rada vas blog. Topinambury jsem letos opravdu celou zimu (kdyz prilis nemrzlo) ze zeme vytahovala a delame z ni skvelou polivku. Ani se nemusi skrabat, staci poradne okartacovat a pak mit dobry mixer. A na jare staci nesklidit vse a mate novy. Velka rostlina dela oporu fazolim...docela vsetranne vyuzitelne :-) Loni jsem zasadila pul kila (koupila jsem je v Tescu), sklidila jsem nekolik kil, a jeste jich je spousta v zemi. Zahradce zdar!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že se Vám můj blog líbí. Vůbec mne nenapadlo, že se vlastně topinambury na polévku nemusí loupat, ale jen okartáčovat. To výrazně usnadní práci! A topinambury jako opora pro fazole - to je parádní nápad! Moc děkuji.

      Vymazat