Velikonoce se zahradou

Jen co jsme se nastěhovali, prostě nám předsvátkové období celkem vychází. Alespoň, co se týká atmosféry. Před Vánoci sníh a před Velikonoci krásně jarně nazdobená zahrada. Narcisy, fialky, rozkvetlá sladkovišeň a všude zeleň. Ani jsem pro jarně velikonoční náladu nepotřebovala zahradu tolik zdobit a použila jsem jen "co dům dal".
Naše letošní velikonoční výzdoba zahrady.

Na nově zasazenou broskvoň jsme navázali barevné stužky a pověsili se synkem vajíčka. Ve jménu ekologie jsme pracně připravili opravdová vyfouknutá bílá vajíčka, hlavně manžel na tom měl velký podíl, neboť je všechny vyfoukl. A pak stačil jeden den s opravdu silným větrem a skoro půlka vajíček byla rozbitá. Museli jsme tedy poněkud neekologicky dokoupit pár plastových a do budoucna to zkusím vymyslet nějak lépe.

Nejrásnější jarní náladu nám ale přinášela už před velikonoci samotná zahrada. Kytičky do vázy, vůně fialek rozléhající se zahradou, silně vonící hyacinty v trávníku u terasy... Na zelený čtvrtek jsem se mohla rozhodovat, jestli udělám polévku z medvědího česneku nebo kopřiv. Zvítězil medvědí česnek, protože už brzy začne kvést:
Polévka z medvědího česneku na Zelený čtvrtek.
A poprvé jsme mohli ve velkém pojídat i fialky, v palačinkách nebo roládě. Pro mne jedny z nejluxusnějších dezertů, které jsem kdy vytvořila. A vrchol blaha:

Fialkové dezerty vypadaly fakt luxusně. Co dokáže taková malá kytička...
Po mnoho let jsem Velikonoce na vesnici ze srdce nenáviděla. Po další roky jsem se pro změnu tvářila, že ve městě žádné Velikonoce neexistují. Ale letos poprvé budu zítra vařit s radostí křepelčí vajíčka a s úsměvem otevřu malým koledníkům a nechám se dobrovolně vyšlehat. Vážně. A může za to zahrada a návrat na vesnici.

Jen když píšu tyhle řádky a vidím na dnešních fotkách, jak nádherně nakvétá naše sladkovišeň a jak krásně vše raší, opravdu pevně doufám, že nás ty noční mrazíky nějakou šťastnou náhodou minou. Snad.
Pod rozkvetlou sladkovišní je krásně.

Štítky:

Sdílení:

0 komentářů