Velikonoce se zahradou

Jen co jsme se nastěhovali, prostě nám předsvátkové období celkem vychází. Alespoň, co se týká atmosféry. Před Vánoci sníh a před Velikonoci krásně jarně nazdobená zahrada. Narcisy, fialky, rozkvetlá sladkovišeň a všude zeleň. Ani jsem pro jarně velikonoční náladu nepotřebovala zahradu tolik zdobit a použila jsem jen "co dům dal".

Na nově zasazenou broskvoň jsme navázali barevné stužky a pověsili se synkem vajíčka. Ve jménu ekologie jsme pracně připravili opravdová vyfouknutá bílá vajíčka, hlavně manžel na tom měl velký podíl, neboť je všechny vyfoukl. A pak stačil jeden den s opravdu silným větrem a skoro půlka vajíček byla rozbitá. Museli jsme tedy poněkud neekologicky dokoupit pár plastových a do budoucna to zkusím vymyslet nějak lépe.

Nejrásnější jarní náladu nám ale přinášela už před velikonoci samotná zahrada. Kytičky do vázy, vůně fialek rozléhající se zahradou, silně vonící hyacinty v trávníku u terasy... Na zelený čtvrtek jsem se mohla rozhodovat, jestli udělám polévku z medvědího česneku nebo kopřiv. Zvítězil medvědí česnek, protože už brzy začne kvést:

A poprvé jsme mohli ve velkém pojídat i fialky, v palačinkách nebo roládě. Pro mne jedny z nejluxusnějších dezertů, které jsem kdy vytvořila. A vrchol blaha:

Po mnoho let jsem Velikonoce na vesnici ze srdce nenáviděla. Po další roky jsem se pro změnu tvářila, že ve městě žádné Velikonoce neexistují. Ale letos poprvé budu zítra vařit s radostí křepelčí vajíčka a péct mazanec. A může za to zahrada a návrat na vesnici.

Jen když píšu tyhle řádky a vidím na dnešních fotkách, jak nádherně nakvétá naše sladkovišeň a jak krásně vše raší, opravdu pevně doufám, že nás ty noční mrazíky nějakou šťastnou náhodou minou. Snad.