Trávník z římského heřmánku – do třetice všeho dobrého

Třeba už to teď opravdu vyjde. Jsem věčný optimista. Trávníky, které se nemusí sekat, mne před lety úplně dostaly (psala jsem o nich: Bezúdržbová trávníková předzahrádka). Najdříve jsem experimentovala s úrazníkem, nicméně jeho pěstování tady na suchém horkém svahu jsem musela vzdát (Úrazníku, vzdávám to.). Chvíli trvalo, než jsem tedy začala experimentovat s rostlinkou Rmen římský (Chamaemelum nobile)... 
Kdeže je ten trávník? No, zatím si musím pěkně dlouho počkat, rostlinek bylo jen pár... na víc jsem neměla finance (a jako těhotná ani sílu je sázet). Jednou snad ty krokusy budou vykukovat právě ze zelené ploch, která se nemusí kosit.
První pokusy vypadaly slibně, šla jsem na to od semínek. Vysévala v květnu a pak každý den pečlivě zalévala (bylo tady sucho). Trochu neochotně začal nakonec heřmánek rašit a za chvíli udělal ten pěkný zelený koberec. Chůze naboso po něm byla úžasná, ráj pro chodidla a krásná vůně (Rok péče o naše (přírodní) trávníky). Radovala jsem se z úspěchu, heřmánek římský dokonce i půvabně kvetl. No ale pak se začal vytahovat a vytahovat. Místo trávníku mi tam rašila heřmánková louka a tak jsem se pustila do zkracování, nejlépe to šlo nůžkami. Aby se zahustil, aby byl víc "trávníkový". Úspěchy jsem měla, ale pak přišlo sucho a zalívání toho sestříhaného trávníku z římského heřmánku mi dávalo zabrat. Nakonec jsem jej nechala vyrůst na podzim opět v krásně kvetoucí záhon a upustila od nízké zelené plochy. Po zimě potom vypadal dost zbídačeně a tak všelijak. 

Nepřipomíná vám ta péče něco? Já tedy získala víc než silný pocit, že s tou představou trávníku, který se nemusí kosit a o který se téměř nemusím starat, jsem se silně odchýlila od plánu. Vlastně jsem se o ten trávník z římského heřmánku starala skoro stejně, ne-li složitěji, jako o trávník klasický. Trochu se to minulo účinkem. A tak jsem se opět ponořila do různých článků a textů a hledala, kde jsem tedy udělala chybu...

Vypadá to, že jsem prostě jen vsadila na "špatnou" odrůdu. Zhlédla jsem se totiž v obrázcích již zapěstovaných krásných zelených plochách, na které se využívá vyšlechtěný Chamaemelum nobile Treneague. To "trenegue" je tam podstatné. Vyšlechtěná nízká odrůda nejspíš nepokvete, ale bude dělat, co chci, tj. vydrží sešplapávání a vytvoří nízký zelený porost. Sazenice této odrůdy u nás prodává asi zatím jen prodejce http://www.zivebylinky.cz/.

A pak v momentě, kdy jsme dělali terasu, přišla ta správná chvíle pro experimentování. S manželem jsme se rozhodli zvětšit plochu terasy na úkor "trávníku". Terasa je vyvýšená a plně na jih, trávník, co tam byl, byl po většinu roku hnědý, spálený a ošklivý. I když jsme jej zalévali, tak to moc nedával. Po zvětšení terasy zbyly pro zeleň takové nekositelné malé různé plochy a přesně na to jsem vycítila přiležitost. "Vyzkoušíme ten opravdový nízký heřmánek!" Na podzim jsem tedy nakoupila deset pokusných sazenic a s vypětím (narůstající těhotenské břicho už bylo znát a limitovalo mne ve všem na zahradě) je zasadila do celkem vysoké vrstvy kompostu. Ten kompost je tam nutný, protože římský heřmánek má rád půdy bohaté na humus. A také dostatek vláhy, ke kterému mu vrstva humusu pomůže. Je jasné, že v létě jej budeme muset čas od času zalít, ale to bychom trávník museli taky.

První pokusná plocha osázena pár sazenicemi. Bude z toho minitrávník s šlapáky? Přežije zimu? Budu moct na jaře dosázet další? Takové dotazy jsem si kladla, když jsem heřmánky sázela.

Prostor mezi sazenicemi jsem zasypala štěpkou, aby nevysychal a do mezer jsem vsadila cibulky krokusů, které jsme vykopali při stavbě terasy. Snad budou vždy na jaře dobře heřmánkem prorůstat.

No, zatím můžu konstatovat, že zimu heřmánek přežil. Držte mi palce, ať zvládne i léto a postupně se začne rozšiřovat a zarůstat do sebe. Třeba mi to konečně s tou zelenou nekosenou plochou opravdu vyjde. Už se těším, jak bude voňavá.





Sdílení:

0 komentářů