Mravenci na stromech

Když jsem poprvé v zahradě viděla mravence, jak lezou v řadě za sebou na ovocné stromy, přišlo mi to vtipné. Byla to taková roztomilá dálnice po kmenu, dělali jsme si z toho legraci. Až nám ale odešla první hrušeň Dicolor (Co se nepovedlo...), tak už nám ti mravenci tolik legrační nepřišli. Zjistili jsme totiž, že jsou to schopní pěstitelé mšic. Pečlivě si je odchovají a pak je jednu po druhé roznášejí na ovocné stromy a keře a přemisťují právě podle toho, kde mají mšice potravu. Dělají to v době, kdy mšice ještě nelétají.
Jakmile se pak někdo k jejich mšicím třeba jen přiblíží (slunéčko sedmitečné například), braní je, jak jen mohou. Pustili se i do mě, když jsem zkusila na jejich mšice třeba jen chytnout. Nenechají žádné přirozené predátory, aby ty populace mšic alespoň trochu zredukovali...  od té doby, co jsme to zjistili, už bereme mravence na stromech vážně a snažíme se jim přístup na strom zamezit.

Co se obvykle radí na internetu na ekologické odehnání mravenců? Následující tipy:

Vše směřuje k tomu, aby mravenci ztratili stopu na stromy a nešli na ně. Třeba u nás jim ale tyhle vůně v podstatě vůbec nevadily. Touha po pěstování mšic a jejich sladké šťávě prostě byla asi silnější. Navíc jsme na zahradě měli dříve spousty a spousty mravenišť, možná o ty stromy bojovali i mezi sebou.

Museli jsme přejít na silnější zbraně, abychom ochránili naše ovocné stromy. Našli jsme si lepové pásy na stromy od Biocontu a koupili je, že s nimi stromy obalíme. Na pár let se z toho stala každoroční, hrozně nepříjemná činnost. Doteď jsem nepochopila, jak si výrobce představoval, že asi lidi ty pásy na stromy dávají... pásy nebylo za co chytnout, ruce jsem měla upatlané lepem, ať jsem se snažila, jak jsem se snažila. Umývala jsem to z nich hodiny. V rukavicích ty pásy na stromy namotat moc nešly, nehledě na to, že se tím rukavice vlastně zničily. Bylo to každoroční peklo ty stromky omotat.
Kamarádka mi poradila, ať si jen koupím lepidlo na mravence v kelímku a nanesu přímo na kůru stromů, je to jednoduché. Jenže dědeček mne od toho odrazoval: "Ne tu kůru prostě žádná chemie přijít nesmí, ten strom to všechno vstřebá a máš to pak v tom ovoci...". Nikdy těmhle chemickým věcem nevěřil a byl dost opatrný. A já raději taky. I když jsem měla kelímek s lepidlem koupený, nějak jsem se nerozhoupala jej nakonec použít a opět pracně omotávala kmeny těmi lepovými pásy, jen aby nešlo to lepidlo přímo na kůru. Až do letošního roku.

Na eshopu Biocontu jsem místo těch obvyklých lepových pásů našla Vermiflix – lepidlo ve spreji. Nic světoborného, prostě lepidlo jako to v kelímku, akorát jsem k němu dostala od kamarádky i dobrý tip. Namotat si na kmen stromu kus pečicího papíru, ovázat v klidu provázky, aby to drželo, a pak nastříkat sprejem to lepidlo. A tak mi skončilo trápení s omotáváním stromů. Teď je to celkem rychlé. Pásy musím dělat trochu větší, protože to lepidlo ve spreji je takové tekutější a stéká dolů. Jistě by to stejně šlo dělat i s tím lepidlem v kelímku, prostě natřít tu vrstvu pečicího papíru tím.

Ochrana stromů proti mravencům.

Ještě raději dodám, že mravenci umí být pro zahradu i užiteční. Jsou takovou úklidovou četou na zahradě, uklízí mrtvé živočichy, semena, spadaná jablka či jiné ovoce, provzdušňují půdu systémem chodeb, žerou škůdce (např. housenky, které požírají zeleninu). Proto jim přístup na stromy omezuji, ale nesnažím se je v zahradě ničit. Zas tak moc jich tam nemáme, že by byla narušená ekologická rovnováha a škodili by plošně našim rostlinám.