Bíle natřené stromy v sadech jsem vídala. Přišly mi takové ošklivé a divné. Stejně tak stromy o která byla opřená velká prkna. Absolutně jsem nevěděla, co tím zahradníci sledují a absolutně mě to tenkrát ani nezajímalo. Některé věci totiž začne člověk řešit, až na něj vykouknou nejmíň pětkrát šestkrát z knih, článků a časopisů. Takže preventivní opatření proti mrazovým trhlinám řeším až po čtyřech letech a navíc teprve začátkem ledna, kdy mi při tom hrozně mrznou ruce.

Co to vlastně ty mrazové trhliny jsou? Takové ošklivé pukliny a trhliny na kmenech a větvích stromů. Sice se z nich strom většinou dokáže dostat, rány se zahojí, ale jsou vstupní branou pro nemoci a infekce, takže je na místě spíš prevence než řešení následků. K jejich vzniku jsem našla několik různých možností, často to souviselo s rozdílem teplot:

Nejvíce prý trpí stromy s tenkou kůrou, tj. jabloně a buky. Potom třešně, které mají tmavou kůru, jež se snadněji zahřeje. Obecně taky všechny mladé stromky, především mladé meruňky a slivoně. Především vysokokmeny a taky obecně i starší stromy, kterým bylo náhle odstraněno přirozené stínění kmene (keře, jiný strom apod.). Takže jsem naznala, že naše stromky taky potřebují nějakou preventivní ochranu.

Jak se dá mrazovým trhlinám bránit? Každý zkouší něco jiného a stoprocentní obrana vlastně neexistuje. Nejčastěji se dělají tato opatření:

Pro mne ze všech těch možností vycházelo nejlépe omotat stromy rákosovou rohoží. Svůj názor na estetiku či spíš neestetiku bíle natřených stromů a na velké desky opřené o stromy jsem nezměnila. Opravdu se mi to nelíbí. No a z fotografií můžete posoudit, jestli jsem si vlastně s tím omotáním rohožemi po té estetické stránce vlastně nějak pomohla ;-)

Adventní čas mám ráda. Vždycky jsem bloumali a stále bloumáme vesnicemi a přitom obdivujeme vyzdobené předzahrádky a nebo nakukujeme do zahrad a těšíme se na každý vánočně zdobený keř či stromek. Světélka, baňky, věnce z přírodnin na dveře, ale také ozdobené buxusy, svíčky, proutění sněhuláci i nazdobené sáně. Něco je vkusné, něco kýčovité, ale nejspíš to znáte – hranice mezi vkusný a kýčovitým je velmi tenká. Co člověk, to jiný názor a pohled na věc. A tak zatímco já a manžel někdy ohrnujeme nos nad zběsile blikajícími světýlky na stromku, synek je naopak z takové dekorace naprosto nadšený.

Ještě v září jsem si myslela, že o letošní zahradní vánoční výzdobě těžko budu něco psát. Jednoduše nebylo co pořádně zdobit. Rozpočet po stavbě domu byl napjatý a investice do jedličky tak akorát ze světa snů. Nehledě na to, že normální a severské a kavkazské jedličky prostě v zahradnictví v okolí téměř nejsou, všude na nás koukaly jen ty španělské a stříbrné. Mohla jsem si jedličku tak akorát přát od Ježíška.
A věřte nebo ne, on mi to opravdu nějak zařídil. V říjnu nám manželovi rodiče totiž věnovali nádherný dar – překrásnou dvoumetrovou (a velmi drahou) kavkazskou jedli. Nádherně rostlou, s pořádným kořenovým balem. Byla taky pořádně těžká, takže tchán musel manželovi s jejím zasazením pomoci. Splnil se nám s manželem malý sen o krásné jedličce, která je zasazená hned naproti oknům z jídelny. A navíc na synka už nefouká, když si chce hrát na takovém tom kupovaném pískovišti.
Se zasazenou jedličkou jsem ale honem začala procházet inspiraci na výzdobu a shánět materiál. Když máme takovou krásnou jedli, musí přece na Vánoce taky krásně vypadat. Nejvíc mne nakonec zaujal tento ozdobený stromeček na Pinterestu: https://cz.pinterest.com/pin/298996862732405846/. Juta, baňky a hvězdičky vytvořené z klacíků nabarvených bílou barvou. Přírodní a milé. Ale ve shonu v práci a starostem okolo domu a tak jsem se nakonec místo vlastní tvorby zmohla jen na prosté objednání ozdob: malované proutěné hvězdy z aranžérských potřeb a bílá svatební organza. Ekologické to není, ale naší jedličce to náramně sluší:

Fialová barva zdobí zahradu nejen v létě, ale i zimě.

Jedlička nakonec není jediným ozdobeným stromem na naší zahradě. Ale začnu pěkně popořadě. Od té doby, co s manželem už slavíme Vánoce spolu (tj. deset let), zdobíme si taky stromeček po svém. Manžel vybírá ozdoby a vše ladí do nejlepšího vzhledu a designu a náš stromeček patří k takovým těm moderním stylovým sladěným. Je to rozdíl oproti tomu, co jsem zažila jako malá. U nás se na stromeček daly vždycky všechny ozdoby, které byly doma, nezávisle na velikosti stromečku. Barevná výrazná všehochuť, která taky měla své kouzlo.
Každý rok nějaké ozdoby dokupujeme, každý rok se výzdoba nějakým směrem posouvá. Často se stává, že nějaké baňky zůstavají v krabicích nevyužité, protože už se nehodí. Některé neviděly stromeček mnoho let a tak jsem jim před dvěma lety udělala vlastní krabici. Asi správně tušíte, že s nadpisem "zahrada". Letos jsem ji se synkem slavnostně přinesla a protože na zahradě zatím moc jiných jehličnanů nemáme, ozdobili jsme si sladkovišeň:

Sladkovišeň je ještě maličká, na většinu větví jsme dosáhli. Byli jsme hodně opatrní především na pupeny.

Pár ozdob dostal i můj převislý modřín. Zdobit takové modřínky začala moje tchýně a ten nápad se mi tehdy moc líbil. Využila jsem opravdu každičkou ozdobu, co jsem si kdy schovávala. Zdobení z kupovaných adventních věnců, zvonečky i háčkovaného andělíčka, kterého jsem si kdysi jako malá koupila na trzích a zdobila si s ním větvičky v mém pokojíčku.
A protože jsme zahradu nazdobili už první adventní neděli, tuším, že vás bude zajímat, jak to tyhle ozdoby zvládají. Ani jedna ozdoba z fotografií není dělaná na venkovní použití. Musím říct, že dostávají opravdu zabrat. Už moje tchýně mne upozorňovala, že baňky a ozdoby venku velmi trpí a vydrží maximálně dvě sezony a nejspíš jí budu muset dát za pravdu. Některé staré plastové ozdoby už jsem vyhodila, první mráz je naprosto potrhal a popraskaly. Proutěné hvězdičky, které jsou na silném větru a často obalené v ledu, námraze či jinovatce už velmi blednou oproti těm, co jsou v závětří. Po silném větru chodím spadané ozdoby znovu věšet a háčky na baňkách už jsou celé zrezivělé.  Jedna baňka už se rozbila, no venkovní podmínky jsou holt venkovní podmínky.

Modřínek taky dostal pár ozdob, a to ještě v době, kdy měl na sobě neopadané jehličí. Borovička na terase v noci celá barevně září díky vánočním světélkům a synek ji obdivuje z domu za okny. No a proutěné hvězdičky na jedličce dostávají v námraze a ledu a větru pořádně zabrat.

Možná se vám bude zdát, že tohle všechno zdobení, rozšířené o prostor zahrady, je jen další z moderních nápadů, které vzdalují advent od jeho původu a smyslu. Advent jako dobu zklidnění a rozjímání jsem už roky a roky neměla. Spíš kolem mne jen tyhle čtyři týdny prosvištěly ve stresu a shonu v práci a tak. Tento rok je v mnohém podobný, ale v jedné věci jiný. Skoro každý den chodím se synkem na zahradu, procházím kolem nazdobených stromů a zastavuji se u nich a koukám. Přesně v tuto chvíli mám pocit, že se umím zklidnit a vůbec uvědomit si, že je advent. Asi jsem právě ozdoby na klidné spící zahradě na tohle potřebovala.

Je něco hezkého, co před Vánoci zaujalo Vás?