Vysněná zahrada

Blog o plánování a realizování vysněné zahrady.

  • Blog
  • E-BOOKY
    • Příběh jedlého balkonu
    • Zeleninové polévky
  • Pinterest
  • Instagram
  • Kontakt

Časné pěstování zeleniny v přenosném pařeništi přímo na záhonu jsem si zamilovala. Konečně můžu mít domácí ředkvičky, římský salát a špenát už v dubnu a stihnu po jejich sklizni místo osadit jinou zeleninou. Prostě parádní efektivita a úspora místa! A to teď vážně potřebuju, protože se mi devět záhonů zredukovalo na šest. Neptejte se proč... a nebo ptejte, stejně to na sebe brzy prozradím a snad i pořádně popíšu. Část záhonu ustoupila místu pro bio bazén, což je můj splněný sen a dlouho jsme na něj šetřili... ale zpět k pařeništím. Zjistila jsem, že už bez nich nemůžu na jaře dobře fungovat a že mi umožní pěstovat zeleninu mnohem snadněji. Zároveň je to s nimi ale k vzteku a přináší spoustu problémů, protože jsem si vybrala ta levná.

Pařeniště je výborná věc. Jen prosím ne ty z plastu...

V první řadě jsem si na svoje pokusy koupila to nejlevnější pařeniště, co na trhu je - skládací polykarbonátové. Má ho Lidl, ale i jiní prodejci (třeba DEMA), snadno ho koupíte přes internet a přijde balíkem až domů. Jedno za cca 550 Kč (a výše) Sestavení této "hračky" bylo dost obtížné, návod stojí ve všech případech za starou belu, potrápila jsem se s tím hodně. Původně jsem si myslela, že budu mít pařeniště uskladněné rozložené a na jaře ho vždycky složím, ale zas tak dobrý nápad to není. Polykarbonátové části se dole zasazují do černého plastového trojúhelníku a jde to hodně ztuha. Rozhodně to není jednoduše znovu složitelná hračka.

Hlavním problémem těchto pařenišť je ale jejich lehká váha. Lítají ve větru a to hodně. Sice k nim je systém "ukotvení" za pomoci malých kovových háčků, ale ten je prosím k smíchu. Stačí i normální vítr a pařeniště jsou u sousedů. A to prosím zavřená, nemůžu ani uvažovat o tom, že bych použila ten větrací systém a nechala je pootevřená. Musíme ty vršky ve všech rozích zatížit. Nejdříve jsem je zatížila jen tvrdými dřevy a uřezanými zbytky dlažby. Pak ale přišel hodně silný vítr a odklopil víko a celá ta dřeva a kusy dlažby přeletěly plot až k sousedům. Bylo to docela nebezpečné. Museli jsme nakonec pařeniště zatížit žulovými kostkami, které dělají promáčkliny do horních dílů. Takže, pokud si tyhle polykarbonátové "hračky" hodláte koupit, počítejte s robustním systémem zatížení, jinak budou věčně u sousedů.

Celé to zatížení kostkami a dřevěnými poleny má ještě jeden problematický aspekt. Semena v pařeništích je potřeba chodit pravidelně zalévat. A každé zalévání znamenalo nejdřív odskládat všechny kostky a dřeva a pak rychle chytit vršek (když zrovna foukalo), držet ho a druhou rukou nějak zalívat. Šest záhonů znamenalo zábavu na půl hodiny minimálně. Ta zelenina za to stála, ne že ne, jen bych si fakt přála pařeniště, které prostě neodletí.

Když přišly horké březnové dny, oddělávala jsem celé horní kryty. Na tohle "rozebírání" nejsou ta pařeniště vůbec dělaná, mají tam takové černé zarážky, které jsem vždy z jedné strany při skládání nedávala přesně pro tento účel.

V teplých březnových dnech oddělávám vrchní krytí, aby se rostliny "neuvařily". Když přijdou chladné dny, opět jen nasadím horní kryt a zatížím žulovými kostkami.

Třetím a nejdůležitějším aspektem polykarbonátových pařenišť je riziko toxicity. Z polykarbonátu se uvolňuje bisfenol A (BPA) a pak ho můžete mít v zelenině. Nevěděla jsem to v době, kdy jsem je kupovala a nepídila se po nějakém BPA-free polykarbonátu, obávám se, že v tom Lidl i DEMA pařeništi, které mám, ten bisfenol je. Skoro se bojím jim napsat o nějaké technické a bezpečnostní listy. Takže žádná sláva pro pěstování zeleniny.

No a druhé riziko je uvolňování mikroplastů a nanoplastů z oděru a působením času. Prostě plasty v zahradách nejsou v pořádku. Sice z takové netkané textilie bude to riziko uvolňování větší, protože jde o "látku" a ta vlákna nejsou prostě stabilní a dochází k většímu oděru, ale polykarbonát taky nebude úplně bez viny. Pokud se v problematice nanoplastů a mikroplastů a jejich rizik pro buňky ještě neorientujete, plně doporučuji se podívat na rozhovor "Mikroplasty a jejich rizika, s RNDr. Tomášem Cajthamlem" na YouTube kanále Svět Non Toxic: https://www.youtube.com/watch?v=BrnuxHctkO4

Takže, abych to shrnula, tak pařeniště se mi hrozně moc líbí a jsou praktická. Podívejte se níže do fotku, kde jsou ředkvičky seté ve stejnou dobu (únor). Ty v pařeništi jsou už nádherně veliké, ty mimo pařeniště jen malé. Získaný náskok se opravdu hodí, takto stihnu ředkvičky sklidit v době, než tam pak dám rajčata a špenát sklidím dříve, než dám na záhon cukety. To bych u nás v předchozích letech takto dělat nemohla. 

Ředkvičky v pařeništi a mimo něj, seté ve stejnou dobu.

Jakmile to trochu půjde peněžně, tak se poohlédnu po skleněném pařeništi. Zatím jsem koukala, že jsou poměrně drahá a stejně se bojím, aby i tak ve větru "nelétala". Ale sklo je těžké, tak snad by na záhonu mohlo vydržet... i když u nás lítal v silném větru i sousedčin stůl se skleněnou deskou. Bude to však investice na dlouhou dobu. Ta polykarbonátová pařeniště prý mají životnost tak tři nebo čtyři roky. Pokud není UV stabilizace rovnoměrně rozmístěná (což nemáte jak zjistit, zvlášť u těch levných polykarbonátů je to prý problém), tak určitá místa křehnou a není výjimkou, že takový polykarbonát nevydrží ani dva roky. Takže ta naše nejspíš celkem brzy doslouží (jo, to jsem při jejich nákupu taky nevěděla) a já budu teprve potom pořádně řešit, jaká další koupit.

Našla jsem na internetu zajímavou myšlenku. Prý by teoreticky (?) mělo jít naskládat luxfery kolem dokola a na to jednoduše položit skleněnou tabuli (nebo staré bazarové okno). Je to řešení, které je snadno rozložitelné a neuletí. Luxfery se dají sehnat použité levně za odvoz na bazarech, když to člověk sleduje. Rozhodně mě to zaujalo a možná půjdu touto cestou a postupně nahradím škodlivá plastová pařeniště časem těmi skleněnými. No a jestli chcete s pařeništi experimentovat, doporučuji vám kouknout se po těch skleněných rovnou, kupovat levný plast za ty problémy fakt nestojí.

O mravencích, kteří nám na stromy ve velkém nosí stovky mšic, jsem už psala (v roce 2019). Mravenišť máme po celé zahradě obrovské množství. Dá se říct, že kde hrábnu nebo kopnu, tam je mraveniště. Nijak by mi tito "uklízeči" zahrad nevadili, nebýt jejich záliby v chovu mšic. Už mají na svědomí kromě hrušně a angreštů taky jednu broskvoň a některé maliníky. Opravdu jim každý rok potřebujeme zamezit v přístupu na stromy, jinak by nám z některých stromů nic moc nezbylo.

Letos zkouším novinku od Biocontu - Steinernema feltiae

Možná si pamatujete, že s omotáváním lepivých pásů na stromy jsem měla potíže. Ulepené ruce, ulepené rukavice, ulepené stromy a celé to bylo hrozně pracné. Se sprejem Vermiflix to bylo lepší, ale ne o tolik. Obalila jsem stromy papírem (na stromy to fakt přímo dávat nechci) a zkoušela postříkat tím sprejem. Bylo to tak nějak všude kolem, jen ne na tom papíru, ulepené ruce jsem měla taky. A to jsem ještě vůbec nevěděla, jak moc rizikové takové lepové pásy mohou být pro malé ptáky a třeba i netopýry, bohužel: https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/zahrada-ptak-netopyr-zraneni-lepovy-pas-priroda-ochranci-vysocina-pavlov.A220916_683728_jihlava-zpravy_mv , další informace tady: https://zivauni.cz/pri-nespravnem-pouziti-mohou-lepici-pasti-na-hmyz-zapricinit-tyrani-drobnych-obratlovcu-hlavne-ptaku/

Bylo by to tíživé rozhodování, jestli zkoušet nanést nějak tenoučkou vrstvičku lepu na pruh papírové pásky, aby se na ni nemohl zachytit pták (kdo víte, jak na to, aby to bylo pro ptáky a netopýry bezpečné, dejte mi vědět postup...), a nebo nechat stromy mravencům napospas. Naštěstí mi to ulehčil Biocont. Věděli jste, že nabízí hlístice proti mravencům? Jejich přípravek Nemaplus Antfree obsahuje Steinernema feltiae, parazitické hlístice, které by měly způsobit, že v místě jejich aplikace si ti mravenci nebudou nějakou dobu dělat hnízda: https://www.biocont.cz/nemaplus-antfree-steinernema/

Takže jsem objednala milé Steinernema feltiae, hned na to přišla chladná vlna a mrazy, takže jsem je uskladnila v lednici (krátkou dobu to jde) a pak rozmíchala ve vodě a zalila tím místo pod stromy a keři, kde ty mravence nechci. Po dobu dvou týdnů je potom potřeba udržovat tato místa vlhká, takže jo, je s tím krapet víc práce, ale stejně je fajn ty stromy v tomto suchu trochu zalít.

Nemaplus Antfree se může aplikovat v dubnu, když je teploty půdy minimálně 8 °C. Jak se měří teplota půdy, to teda moc nevím, ale v době mrazíků jsem ty hlístice raději schovala do lednice. Uskladněné v lednici mohou být maximálně 6 týdnů.

Zatím to pomohlo a mravenci na těch stromech nejsou. Tak mi držte pěsti pro štěstí, ať to co nejdéle vydrží a fakt funguje.

DOPLNĚNO PO PÁR DNECH: Bohužel po pár dnech mám mravence na stromech opět a zase. Věřím tomu, že hnízda si odstěhovali z dosahu hlístic, ale to jim nezabrání putovat z větší dálky a jít na strom bránit svoje chovné mšice. Jak jim mám, sakra, zamezit v tom, aby lezli na stromy a přitom neohrozit místní ptáky a netopýry?
Nakonec jsem popadla papírovou lepicí pásku, kterou mám doma na ekologické balení balíků pro prodej věcí na Vinted. Je z Econea, lepidlo má na bázi přírodního kaučuku a já na ni doma nedám dopustit (https://www.econea.cz/products/papirova-lepici-paska). Už jsem zkoušela i jiné papírové pásky, ale tahle je prostě top. Tuhle svoji oblíbenou lepicí pásku jsem nalepila na kmen stromu. Pak jsem vzala vždy proužek, zabalila jej přes podélnou stranu do lepivé ruličky a nalepila na tu spodní vrstvu (lépe to drží přitisknuté). Prostě chvilková piplačka, při které ale nemám ulepené ruce plné toxických látek z chemstopu a podobných šíleností. A ono to opravdu funguje. Nejspíš to po prvním dešti budu muset obnovit, ale na chvíli to mravence zastavilo. Hurá. Lepidlo je slabé, takže ptáky neohrozí. A pořád budu kupovat ty hlístice a zkusím odradit mravence, aby si dělali hnízda přímo pod nejvíc ohroženými stromy a keři.

Situaci zachránila moje ekologická papírová lepicí páska na balíky z Econea. Prostě jsem ji zamotala do ruliček a nalepila. Mravence to chytne, ptáky ne. Lepidlo je na bázi přírodního kaučuku a nejspíš to budu muset běhat obnovovat po každém dešti.

Jestli znáte lepší bezpečné řešení, jak zamezit mravencům lézt na stromy, tak sem s ním, jsem jedno ucho...

Rychlá záchrana papírovými páskami (ta lepší z Econea je vzadu) a doplňuji to hlísticemi z Biocontu. To je můj tip na mravence na stromech.

PS: Nechci mravence zabíjet. Jsou v zahradě velmi užiteční. Věděli jste například, že jsou přirozeným nepřítelem klíšťat? Možná pro ta neskutečná množství mravenišť po celé zahradě nemáme já ani děti z naší zahrady klíšťata (a to se nám tam prohánějí sousedovic kočky, které je roznášejí u sousedů a jinde). Z jiných zahrad je máme, z naší ne. Nepoužívám tedy například kukuřičnou mouku, která by mravence zahubila.

Je to už dvanáct let, co jsme si na zahradě vysadili tureckou lísku (viz Historka o naší turecké lísce). Tahle kráska, pro kterou je domovina někde v jihovýchodní Evropě, je totiž nenáročným stromem, který by měl lépe zvládat zhoršující se klimatické podmínky. Aneb prostě roste v písku i jílu a snese velmi dobře i déletrvající sucho. To je vlastně zásadní rozdíl oproti naší klasické keřové lísce, která si libuje v místech s dostatkem vláhy a na krajích potoků a klidně i v zaplavovaných místech (bravurní článek o lískách od pana Kvapila je tady: https://www.potravinovezahrady.cz/liska-jeji-pestovani-a-funkce-v-permakulturnim-designu/). Jo a taky lépe snáší zimní studené větry než naše lísky. 
Ořechy z turecké lísky jsou menší a užší a s tvrdší skořápkou, louskají se mnohem složitěji než lískové oříšky z keřových lísek.

Pár let jí trvalo, než vůbec začala plodit, a tento rok jsme se konečně nad dvěma mísami plnými oříšků z turecké lísky dostali k jednomu zásadnímu problému, který nás doposud nenapadl. Jak máme, panečku, to množství vylouskat a čím? Ne, nesmějte se, on to vážně je zásadní problém. Jasně že jsme popadli klasický louskáček na lískové ořechy a louskali a louskali a louskali. Jenže slupka je tvrdá, opravdu mnohem tvrdší než u klasických lískových ořechů a oříšky jsou menší (jo... výtěžnost je menší... prostě se víc nadřete a oříšků máte méně, než kdybyste pěstovali naši keřovou lísku), takže ty potvůrky vystřelují bůhví kam a akorát si člověk skřípne kůži na prstech. A skořápky byly po celé kuchyni. S klasickým louskáčkem to prostě člověka celkem rychle přestane bavit.
Koupili jsme si drahý speciální uzavřený louskáček, ale ani ten není spásný.

Takže jsme zainvestovali do takového toho uzavřeného speciálního drahého louskáčku na ořechy, který nás přišel na celou tisícovku. Musím uznat, že je to šikovná věcička. Třeba ty klasické lískové ořechy z keřových lísek s ním jdou louskat jedna báseň a člověk si neskřípne ruce a skořápky nelítají po celé kuchyni. Jenže s oříšky z turecké lísky byl zase jiný problém. Tady tyto sofistikované louskáčky totiž neberou oříšky pod myslím 10-14 mm průměru. Prakticky to znamená, že to nevezme tak polovinu oříšků z té naší mísy, prostě ty oříšky jsou zúžené a někdy zploštělé, jak rostou v těch chlupatých složitých "hnízdech".
Takže holt náš postup zpracování úrody je následující. Co jde, to nacpeme do toho drahého louskáčku na ořechy a zkusíme vylouskat. Oříšky, které jsou moc úzké a nevezme je to, si dáváme bokem a louskáme je klasicky takovým tím úplně obyčejným louskáčkem. Jen je potřeba je do něj pečlivě umístit "naštorc". Prostě jak vidíte na fotce. Teprve tehdy se ty malé úzké dobře rozlousknou (s trochou opatrnosti, abyste si neskřípli kůži).
Když dáte oříšek mezi klasický louskáček správným způsobem, tak nakonec jde rozlousknout.

Na zahradě máme jak stromy tureckých lísek, tak i ty naše keřové šlechtěné lísky. Ono je roztomilé nazývat ty "keřové" keřovými, neboť aktuálně už jsou skoro stejně vysoké jako ta turecká líska a velmi rychle jsou z nich krásné vícekmenné stromy do zahrad. Jen je ale jasně vidět, že opravdu nutně k úrodě potřebují tu vodu. Jak je nějaký rok přes léto hodně sucho a nemám vody nazbyt, abychom lísky často prolévali vodou, tak je úroda v podstatě minimální. Zato turecká líska zatím plodí vždycky, i v suchu. A víte, jak to je: malé oříšky, které se pracně louskají, jsou pořád lepší než žádné oříšky.

Pokud jste si taky zasadili do zahrady tureckou lísku, snad se Vám tip na louskání jejích oříšků bude hodit.




Jestli něco umí dokonale prozářit sychravý a mlhavý měsíc listopad, tak jsou to půvabné květiny se jménem "listopadky". Z domu jsem byla zvyklá na to, že babička a později i mamka pěstovaly spousty listopadek v nádobách a na Dušičky je vozily na ozdobení hrobů. V té době mne taky vůbec nenapadlo, že by se daly listopadky pěstovat pěkně přímo v zahradě. Jenže pak jsem objevila listopadku indickou (Dendranthema indicum) a doslova si ji zamilovala.

Tahle listopadka mi v listopadu dokáže parádně prozářit zahradu a vykouzlit úsměv na tváři.

Koupila jsem si před nějakou dobou náhodně tři odrůdy, růžovou oranžovou Herbstbrokat, růžovou "kopretinovou" Clara Curtis, a krásně růžovou Rosa-Lila s výrazným žlutým středem. A časem jsem zjistila, že Clara Curtis vlastně ani není pořádně "listopadka", protože kvete zásadně v říjnu v době květu hvězdnic a vypadá hodně "kopretinově" a celkem brzy odkvétá a je rychle "ošklivá". Navíc se mi ze záhonu postupně vytrácí, polehává, vymrzá a celkem špatně roste. Herbstbrokat je hezky bronzová, oranžová, prostě veselá a roste bujně a zdravě. Jenže... jenže na podzim, když padá listí, je v zahradě leccos bronzové, oranžové a žluté, takže její krása docela dost zapadne. 

Na celé čáře to tedy vyhrála Rosa-Lila, která je růžová s výrazným žlutým středem. Tahle květina mi dokáže prozářit podzimní den a je hezky vidět. Nezapadne ve změti hnědožlutooranžových barev keřů a spadaného listí.

Náš koutek s listopadkami: vlevo dole poléhavá a vesměs odkvetlá Clara Curtis, vedle ní oranžová Herbstbrokat, která se ztratí v hnědém a bronzově zabarveném listí. No a vpravo konečně růžová Rosa-lila.

Listopadka Rosa-lila mě okouzlila natolik, že si jich chci do zahrady rozhodně pořídit víc. Jenže už asi třetím rokem je nestíhám nikde koupit, všude jsou vyprodané. Ještěže jsem si na konci srpna na tenhle fakt postěžovala na Instagramu. Paní, která tam vystupuje pod přezdívkou mar.tecka (https://www.instagram.com/mar.tecka/) mi poradila, že se listopadky parádně snadno řízkují. Vůbec mi to nedošlo a nenapadlo mě to. Když už jednu pěknou mám, snadno si můžu vypěstovat kupu dalších a ještě podarovat i kamarádky! Běžně se listopadky (chryzantémy) řízkují někdy v dubnu. Prostě ustřihnete pár vrcholových výhonků z mladých větviček a zapíchnete je do pořádně navhlčeného výsevního substrátu do nějakého květináčku. Celý květináček překryjete sáčkem, aby tam řízky měly vlhko a pravidelně je zaléváte. Po cca dvou týdnech lze sáček sundat a stále je důležité řízky listopadek pravidelně zalévat a nejlépe je mít na světle.

Já tuhle parádní věc samozřejmě nezjistila v dubnu, ale až 26. srpna a věřte nebo ne, stejně jsem rychle vyběhla k mé listopadce a ustřihla řízky a vyrobila malé skleníčky a pravidelně je zalévala. Mám doma malou zářivku pro předpěstovávání sazeniček, takže tyhle řízky pěkně putovaly na celý den pod žárovku, aby měly i dost světla. Koncem října byly natolik silné, že jsem je přesadila do zahrady, kořeny měly nádherné. Nikdy by mě nenapadlo, jak snadno se listopadky řízkují. Teď jen, jestli přežijí i zimu, když jsem je řízkovala takhle pozdě - no uvidíme. Zahrnula jsem jim kořeny listím, aby se k nim mráz tolik nedostal. Kdyby se mi s nimi nezadařilo, tak si v dubnu udělám nové řízky.

Moje první řízkované listopadky.

Takže se hezky rozhlédněte po zahradách svých kamarádek a známých a u listopadek, které se vám líbí, je na jaře poproste o pár řízků.

Obecně pěstování mrazuvzdorných indických listopadek platí potom jen pár základních pravidel. Nesmí jim hnít kořeny, tedy pozor na jílovité půdy. Vodu ale potřebují, hlavně v létě a suchém babím létě potřebují listopadky zalévat, aby potom v listopadu hezky kvetly. Vyhovuje jim místo chráněné před větrem, vlhká propustná půda, kterou vylepšíte kompostem a slunce nebo polostín.

Tyhle 80 cm vysoké květiny by měly zvládnout až  -24 °C a každé jaro hezky znovu vyrůst ze země. Nic nezkazíte, když k nim po odkvětu nasypete i nějaké listí jako zimní peřinu. 

 Sepsala jsem tady pro Vás rozdělení odrůd indických listopadek podle barev:

  • Růžové: Rosa-lila, Rosensilber, Gompie Rose, Clara Curtis (jako kopretina, plodí v říjnu a ne v listopadu), Anastasia (drobnokvětá), Mrs. Jessie Cooper, L'Innocence, Julia (kopretinová), Orchid Helen, 
  • Bílé: Schneewitchen (vypadá jako kopretina), Gompie White, Stella, 
  • Červené: Smoked  , Red Velvet, Gompie Red, Brennpunkt, Fellbacher Wein, Littleton Red, 
  • Bronzové: Gompie Bronze, Herbstbrokat (drobnokvětá), Mary Stroker, 
  • Oranžové: Gompie Yellow, BellaGold (žluté okraje a oranžové ke středu, výrazná), Kleiner Bernstein, Littleton Bronze, Mandarine, 
  • Žluté: Goldmarianne, Beinchen (drobnokvětá), Citronella, Littleton Yellow, 
  • Fuchsiové: Gompie Purple, Payton Dale Purple, Oury
  • Vínové: Smokey Purple, Ceddie Mason, 







Majitelé malých jezírek sloužících pro oživení zahrady se obvykle dozvědí na internetu dvě rozporuplné věci:

  1. Malá jezírka potřebují mít v okolí nějaký ten strom, který je přistíní, aby se nepřehřívala.
  2. Je potřeba zajistit, aby do jezírka nepadalo žádné listí, aby se nekazila voda hnilobnými plyny, takže ho firmy často navrhují tak, aby u něj žádný strom nejlépe nebyl.

Takže u jezírka by nejlépe stromy být měly, ale musíte pro čistotu jezírka zajistit, aby do něj nespadlo žádné listí. No, samozřejmě, že u našeho malého jezírka jsou stromy, dokonce se nad ním naklání a jsou to krásné listnáče. Už se rozrostly natolik, že v létě část jezírka přistíní a má to pozitivní vliv na kvalitu vody. Jen mne to každý rok nutí zajistit, aby do jezírka nespadl nejlépe ani lísteček.

Listí v jezírku přináší problémy.

Samozřejmě, že jsem si jeden rok zkusila nechat zapadat jezírko listím. Byl to rok, kdy mi nebylo nejlíp a prostě jsem neměla sílu nic na zahradě řešit. Všechno spadané listí jsem na jaře potom vybrala, vysála a nechala zvednout k hladině perkarbonátem sodným (to je to stejné, co je v přípravku Attack pond, akorát to kupuji levněji). Bohužel, škody už ale napáchané byly. Rozkládající se masa listí v jezírku vytváří hnilobné plyny. Tyhle plyny, především amoniak, dokáží zabít ryby - to by mi nevadilo, v jezírku žádné ryby nemám. Jenže to vypadá, že tyhle hnilobné plyny vadí i rostlinám a malým živočichům v jezírku. Obvykle hnilobné plyny unikají normálně hladinou, jenže když zamrzne kompletně celá hladina jezírka, nemají kudy odcházet a kumulují se. Je to možná jeden z důvodů, proč mi odešly lakušníky a žebratky a marsilka čtyřlistá.

Od té doby zakrývám někdy v půlce října celé jezírko. Dělám to v době, kdy už mám ostříhané všechny vodní rostliny na úroveň hladiny jezírka (stříhám je z vody v rybářských prsačkách). Nejdřív jsem si koupila takové ty plastové sítě určené k ochraně jezírka pře listím. S nimi to byla katastrofa. Hrozně špatně se s nimi manipulovalo, neustále se o něco zachytávaly a při skladování zabíraly hrozně moc místa. Oka těchto sítí byla moc velká, takže úzké listí vrby, kterou blízko našeho jezírka zasadil soused (a mimochodem vypadá tam parádně a je moc hezká) těmi oky neustále propadávalo. Další rok jsem zkusila nad jezírko dát sítě proti ptactvu, které mají menší oka. Listí vrby se zachytilo, jenže v podobné plastové zelené síti se mi jinde zamotala jednou ještěrka a umřela, takže jsem nechtěla riskovat životy jiných živočichů a těchto plastových neforemných sítí jsem se zbavila.

Zkusila jsem použít sítě proti ptactvu a byla to katastrofa, tohle nedoporučuji.

Nakonec jsem na jezírko použila záclony. Už jsem se nad nimi tady na blogu rozplývala radostí v příspěvku Protiptačí záclony v zahradě. Potěšilo mne, že je můžu použít i na jezírko. Jsou totiž skladné, můžu je vyprat v pračce a jsou levné. Jednotlivé kusy k sobě spojuji za pomoci kolíčků na prádlo. Na krajích jezírka je zatížím kamenem nebo dřevem.

Na zakrytí jezírka používám záclony z Ikey.

Články, které popisují zakrývání jezírek proti listí, vždycky zdůrazňují, že síť nemá být prověšená, aby se listí nedotýkalo hladiny a ve vodě nerozkládalo. Hm, tak tohle u záclon obvykle nejde, navíc mám listí z turecké lísky a je ho hodně a je těžké. Prostě u nás to listí nějakou dobu ve vodě leží. Obvykle jednou za čas jdu se síťkou a část listí z jezírka vylovím. Díky těm záclonám se to dělá dobře, bez nich by už dávno bylo na dně jezírka. Mokré listí ze stromů používám jako mulč k malinám či jahodníkům nebo na trvalkové záhony.

Takhle obvykle vypadá naše jezírko v listopadu, je v něm listí, které čeká, než ho vyzvednu.

Jakmile opadá téměř všechno listí z vrby i naší turecké lísky, které jsou u jezírka, opatrně záclony stáhnu na kraj i se zbývajícím zachyceným listím. Obvykle se k této činnosti dostanu až v prosinci, jeden rok jsem měla už v listopadu hladinu jezírka zamrzlou i se záclonami a listím.

Po odstranění záclon s listím dávám do jezírka v prosinci ještě několik rákosových tyček, aby v případě zamrznutí jezírka zůstalo místo, kudy mohou hnilobné plyny z jezírka unikat. Obvykle se radí dávat do jezírka balík slámy, který zajistí to stejné. Jenže bio slámu aby dneska člověk pohledal, nemám ponětí, kde se taková věc dá sehnat. A tu obyčejnou postříkanou Roundupem a pesticidy do jezírka rozhodně dávat nechci. Někdo dává do jezírka zatížené polystyrenové desky (speciální polystyrenové plováky proti zamrzání jezírka jdou i koupit) a nebo petlahve z půlky napuštěné vodou.

To, že budeme pěstovat spousty malin bylo rozhodnuto prakticky hned s koupí pozemku. S manželem totiž maliny zbožňujeme a snědli bychom jich kila a kila. Takže v roce 2012 jsem se začala koukat po tom, jakže se vlastně takové maliny pěstují (článek Maliny a ostružiny v plné kráse) a popravdě jsem z toho byla paf. Jednoleté výhony, dvouleté výhony, remontantní odrůdy, kdy se co stříhá a jak - no prostě šla mi z toho hlava kolem. Nakonec jsem nějaké maliníky zasadila a sklízeli jsme i bez pořádného nastudování. Vždycky za čas jsem vystříhala pruty, které už byly suché a holé, a udělali jsme maliníkům gabiony z kamenů, aby měly závětří a akumulovalo se jim teplo. To, že maliníky nemají rády silný vítr, byla jedna z věcí, která mi hodně utkvěla v paměti.

Maliny považuji za jednu z nejluxusnějších věcí, kterou si člověk na zahradě může vypěstovat.

Deset let se takto dalo s malinami žít, úrodu jsme vždycky nějakou měli. Ale, popravdě, mohlo by těch malin být víc. Některé mi uschly, někdy jsme měli maliny jen maličké. Když jsme zasadili maliníky na místo, kde je sucho, okamžitě je zdecimovali mravenci se svými chovnými mšicemi. A tak jsem se konečně po těch letech ponořila do studia toho, jak se mají ty maliny správně pěstovat. A rovnou vám budu popisovat pěstování dvakrát plodicích (remontantních, stáleplodicích) maliníků. Proč zrovna tyhle? S manželem a dětmi obvykle začátkem července vyrážíme na dvoutýdenní dovolenou a bohužel zrovna v době, kdy dozrává spousta krásných malin. Zajistí nám to sice spoustu velmi ochotných sousedů, kteří milerádi přijdou zahradu zalévat a při tom si dají maliny na chuť, ale my propásneme nejlepší sezonu nejlepšího ovoce na zahradě. Takže jsme zjistili, že je pro nás nutností pěstovat maliny, které budou plodit ještě i v jinou dobu v roce.

Rádi si dopřáváme maliny i na podzim.

Všechny články a texty o pěstování malin se shodnou na jednom - tyhle rostliny prostě potřebují humózní vlhkou půdu bohatou na živiny, ve které ale nestojí voda. Když jsem maliny kdysi sázela, tohle jsem hodně podcenila. Prostě jsem je nasadila do naší půdy plné kamenů, i na místa, kde byla jílovitá zhutněná půda, a pak jsem se divila, že se maliníky musely fakt hodně snažit, aby tam přežily. I naše snaha vyrobit maliníkům závětří za pomoci gabionů sice ze začátku plnila svůj účel, ale teď je na zahradě závětří až až, takže gabiony jen zabíraly půdu, kam by jinak maliníky mohly kořenit. Takže letos jsem vzala prostor pro maliníky a z gruntu ho předělala. Čekala mě spousta práce - pořádné zrytí do hloubky, odvoz jílovité půdy a kamenů, zrušení gabionů proti větru - to všechno dalo dost zabrat. Přivezla jsem spoustu kompostu a namíchala pečlivě původní půdu napůl s kompostem. Teprve do takto připravené půdy budu sázet maliníky a ještě jim při zasazení přidám mykorhizní prostředek, aby lépe rostly a čerpaly živiny i vláhu (Symbivit).

Kdo má jílovitou zamokřenou půdu, ve které by maliníky akorát uhnívaly a chytaly houbové choroby, ten jim obvykle musí postavit vyvýšené nebo vysoké záhony, ve kterých už potom dobře rostou.

V roce 2012 jsme malinám složitě dělali závětří z gabionů, ale bohužel jsme jim nepřipravili správně a pořádně půdu...

Druhá podmínka úspěšného pěstování malin je dostatek vody, hlavně v době květu a tvorby plodů (což je dvakrátplodících odrůd tak nějak po celou sezonu). Takže maliny by měly být na místě, kam dosáhne hadice a které můžete pohodlně v sezoně prostě zalévat. Maliníky koření mělce a v půdě, která snadno vyschne, prostě potřebují vodu častěji. A aby se ta voda hned neodpařila a maliny z ní mohly čerpat, doporučuju plochu kolem maliníků zamulčovat. Já k nim dávám jehličí z vánočních stromků a kůru (na malé kousky) a piliny po řezání dřeva, která zbyde tátovi. Nicméně maliník prý nemá moc rád kyselejší prostředí, takže lepší by byla tráva a nebo štěpka z listnatých dřevin. Mezi maliníky obvykle ještě sázím pár fialek vonných, které pak taky hezky zastíní půdu a přidávám na jaro pár krokusů a ladoňek.

Maliny je potřeba přes léto pravidelně zalévat.

Třetí důležitá podmínka úspěšného pěstování malin je místo na slunci, ale v závětří. To naštěstí většinově máme, maliníky pro nás byly tak důležité, že jsme jim připravili takový "mlsací koutek" v zahradě na místě, které není zastíněné a užívají si většinu dne slunce až do pozdního podzimu. Vítr už se u nás na zahradě taky utišil s tím, jak vzrostly stromy, takže závětří mají taky. S malinami se dá experimentovat i v polostínu, ale musíte počítat s tím, že čím méně mají slunce, tím jsou kyselejší. Ve stínu mají taky menší plody. Obvykle se udává, že musíte najít místo, kde slunce svítí aspoň šest hodin denně.

Velká akce roku 2023 - konečně dopřáváme malinám pořádně prokypřenou a vyhnojenou půdu bez kamenů...


Jak malinám dopřávat živiny v dalších letech?

Snad všude se doporučuje použít slepičince pro hnojení v dalších letech. Přiznám se, že nejsem takový odvážlivec, abych zkoušela posbírat slepičince od slepic od táty a nějak je převážet naším krásným autem... a tak oceňuji, že někdo vymyslel granulované fermentované slepičince balené v plastu, které se dají koupit v hobbymarketech a bezpečně převézt na zahradu, aniž by z nich smrdělo celé auto nebo přišlo k újmě vnitřní vybavení auta. Tyhle slepičince se k malinám dávají na jaře a dodají jim dusík a fosfor. Dusík je důležitý, když maliníky mulčujete trávou (při rozkladu toho mulče se dusík spotřebovává). Dusík se často maliníkům dodává také za pomoci drcené rohoviny (uvolňuje se postupně). A nic samozřejmě nezkazíte, pokud budete maliníkům přisypávat i uleželý kompost.

Výhodné je na jaře dodat i trochu tzv. hořké soli (síran hořečnatý, epsomská sůl). Dodá rostlině hořčík a je prevencí žloutnutí listů (a rostliny, které mají dostatek hořčíku, pak mají v plodech prý i více vitaminu C).

V době kvetení je pro maliníky důležitý draslík, aby nasadily hodně květů. Kdo topí doma v krbu či kamnech dřevem, měl by mít zdroj draslíku snadno k dispozici – dřevěný popel. Pokud draslík kupujete v umělé podobě, tak opravdu veliký pozor na sloučeniny s chlórem, maliníky chlór nesnáší.

Žádné lepší tipy pro hnojení přírodní (permakulturní a bio) cestou jsem neobjevila. Klidně mi dejte vědět, pokud řešíte hnojení ještě nějak jinak.

DOPLNĚNO PO LETECH: Objevila jsem super obchod s prostředky pro ekologické zemědělství a mají tam šetrné postřiky, např. od Biocontu a taky bezpečná bio hnojiva: https://eshop.ekoclovek.cz. Na maliny zatím zkouším Rokohumín hnojivo pro drobné ovoce, draslík na květ a Algavit na růst nových výhonů. A PREV-GARD od Biocontu na mšice.


Jak stříhat dvakrát plodicí (stáleplodicí, remontantní) maliníky?

Jo, tak o střihu malin se kolikrát vedou až vědecké debaty. Jako laikovi mi to všechno přišlo vždycky hrozně moc složité. Někdo stáleplodící maliny seřezává najednou a pořádně, aby mu víc plodily, někdo postupně, aby si víc prodloužil sezonu. Já vám prostě jen napíšu, co s nimi dělám já. V červenci se obvykle dočkám na starších výhonech (takové hodně hnědé a dřevnaté, rozvětvují se) dobré úrody. Jakmile z nich otrháme my (nebo sousedé v době naší dovolené) poslední maliny a už nekvetou, tak jdu a v létě právě tyhle suché dřevnaté výhony prostě vystříhám a dám do hnědé popelnice na bioodpad, protože už z nich nic nebude. Dělám to opatrně, abych nepoškodila nové, hezky zelené, svěží nerozvetvěné výhony. Na těch se totiž už brzy objeví květy a konce srpna právě i další chutné maliny. Ty obvykle kvetou a plodí až někdy do listopadu. Tyhle výhony pěkně na záhoně nechávám. Obvykle by jich mělo být na jednu rostlinu 6-8. Pokud by někde bylo výhonů hrozně moc, je potřeba je ostříhat a nechat z té rostliny trčet prostě jen tak těch 6 nejlepších výhonů. Tyto výhony přežijí zimu a ty vršky, na kterých byly na podzim maliny, možná trochu seschnout a zčernají. To je v pohodě, někdy ty seschlejší vršky prostě třeba 10-20 cm zastřihnu, ale není to ani potřeba. Právě tyhle výhony se na jaře pěkně zazelenají, rozvětví, pokvetou a v červenci na nich opět sbíráme maliny. A takhle pěkně dokolečka. Tenhle postup mi funguje velmi pěkně a úrodu mám pěkně rozvrstvenou přes sezonu. 

Pozor, jakmile se vám hlavní maliník začne moc rozšiřovat do boku, tak ztrácí na kvalitě. Tyhle boční "rozšiřující" výhony mají obvykle velké množství tenkých výhonů a úrodu mizernou. Já je odstraňuji a hlídám si ty moje "hlavní" původní rostliny. 

Dvakrát plodící (remontantní) maliníky se s plozením zastaví v podstatě až v momentě, jakmile napadne sníh...


Odrůdy stáleplodících (remontantních) malin


Červené:

  • Heritage – velmi úrodná odrůda, má silné vzpřímené výhony, ale trnité. Odrůda je hodně odolná proti bejlomorce maliníkové a proti houbovým chorobám.
  • Polka – velmi oblíbená odrůda, nejčastěji kupovaná. Má vysokou plodnost, velké plody, hodí se do všech oblastí pěstování, a má být super i po rozmražení, plody mají maličké pecičky. Je téměř bez trnů, proto je velmi oblíbená. Odolná proti plísním.
  • Enrosadira – velmi sladké a poměrně veliké maliny, které se dají dobře skladovat a vydrží až 10 dní. Odrůda je poměrně odolná a má velmi dlouhé obloukovité výhony.
  • Delniwa – veliké plody, větší než má odrůda Polka. Měly by dobře vydržet přepravu, být hodně trvanlivé a měly by chutnat velmi dobře i na podzim, když je méně slunce a chladno. Má být velmi odolná plísni.
  • Autumn Bliss – první odrůda je už od konce června, druhá začíná v srpnu. Plody mají být hezky sladké, ale prý rychle přezrávají a plesniví. Výhony je potřeba vyvazovat, jsou delší. Hodně se rozrůstá do prostoru.
  • Himbo Top – velmi velké plody, chuťově lahodné, odrůda je taky poměrně oblíbená, mají se prý nejvíce podobat chutí lesním malinám. Potřebuje prý silnou oporu a dobře vyvazovat.
  • Polana – velké a hodně chutné plody a měla by být celkem schopně odolná mrazu, hodí se do mrazových kotlin a na okrajová místa, kde jsou jiné maliníky náchylné na vymrzání.
  • Laszka – plody chutnají velmi dobře a jsou fakt obrovské, až 5 cm. Odrůda dobře plodí, první odrůda zraje už v červnu a tenhle maliník je navíc dobře mrazuvzdorný.
  • Sugana – velké voňavé plody, které mají připomínat chutí lesní maliny, mají mít dlouhou výdrž a dobrou skladovatelnost. Odrůda má mít nižší vzrůst a hezky vzpřímené výhony.
  • Zewa III – voňavé plody s výrazným malinovým aroma, odrůda je kvůli té chuti oblíbená a často doporučovaná (spíš Zewa II), měla by být celkem pěkně odolná suchu a nevymrzat.
  • Sweet Sunshine – velmi sladké maliny, nízký vzrůst (jen 60 cm), vhodná do nádob na balkony.
  • Two Timer Sugana – nižší, vhodný do nádob. Plody jsou hodně světlé. Téměř neodnožuje.
  • Poemat, Clarita, Ada – mám o nich málo informací, jsou trnité.
  • Solu Rot – téměř beztrnná odrůda, maliník je vhodný do nádob na terasy. Akorát plody mají být celkem dost nakyslé.
  • Katewonder - maličká do nádob, má být beztrnná, ale má spíš nevýraznou chuť. Na diskuzích od ní odrazují, horší maliny prý někteří diskutující nejedli.
  • Polesie – nižší odrůda, skoro neodnožuje, velmi odolná na houbové choroby kořenů, ale bohužel často plody postihuje hniloba nebo odumírání.
  • Medea – nevyžaduje oporu, je odolná chorobám, ale celkem silně odnožuje.


Žluté:

  • Valentina – velmi odolná žlutá odrůda maliníku. Maliny jsou menší, krásně zlaté, měly by být opravdu hodně sladké, někomu ale brzy plesniví. Odrůda má vzpřímené až dvoumetrové výhony, roste opravdu hodně bujně. 
  • Malling Happy  – beztrnná, velmi aromatická (což nevím, co znamená). Odolná škůdcům a chorobám.
  • Sugana Gelb  – sytě žluté plody, ale celkem aromatické plody, jsou pevnější, víc se musí kousat. Má být celkem odolná suchu. Roste hezky vzpřímeně, ale je poměrně agresivní a dost rozpínavá. Je velmi ranná, první úroda už začátkem června, druhá úroda už někdy v půlce července.
  • Golden Everest  – pozdní dozrávání první úrody, až prý v srpnu. Plody jsou velké a aromatické, odrůda roste dost bujně. 
  • Golden Bliss – netradiční sladká žlutá malina, slabší vzrůst, vhodná pro menší zahrady. Bohužel je náchylnější na houbové choroby.
  • Fallgold – žlutá odrůda maliníku, která by měla patřit k těm nejsladším. Má mít méně trnů a je odolná vůči kořenovým chorobám.


Černé:

  • Black Jewel (Bristol)  – výrazně černá, netradiční malina, která je odolná chorobám a taky odolná suchu. Nám bohužel nechutná, je příliš zvláštně aromatická a nakyslá. Vyhání velmi dlouhé výhony, někomu až 4 metry dlouhé a jsou docela dost trnité. Někdy má problém zvládat mráz.
  • Heban (Black Polka) – krásně tmavě fialová malina, píše se obvykle o netradiční chuti, což ne každému sedne (má být asi lehce nakyslá). Výhony mohou být až dvoumetrové. První sklizeň je už koncem června.
  • Glen Coe  – opravdu hladká, krásně beztrnná odrůda s opravdu bujným růstem (velice dlouhé výhony, nutné vyvazování). První odrůda dozrává už koncem června. tak jako ostatní černé odrůdy, i tato má mít zvláštní aromatickou chuť, prostě chutná jinak, než ty červené. Barva je unikátní, nádherně červenofialová kresba, koukněte někde na fotky. Má být plně mrazuvzdorná, odolná chorobám.
  • Malling Passion – tmavě fialové maliny s nějakou "kořeněnou" chutí, tedy nezvyklé. Někdo chuť přirovnává k tropickému ovoci. Těžko říct, jak bude veliká, někde píšou, že je odrůda malého vzrůstu, vhodná do nádob, a jinde, že mají výhony dva metry a roste bujně. 
  • Autumn Passion – červenofialové tmavé plody, aromatické, prý jde o kouřovo pryskyřitou chuť, tak nevím. Odrůda by měla by být beztrnná. 


Pokud máte nějaké svoje dobré tipy k pěstování dvakrát plodících malin, budu ráda, když mi napíšete do komentáře. Hlavně o tom, čím maliníky přihnojujete.

Remontantní, tedy stáleplodící nebo dvakrátplodící odrůdy dělají z malin spíše typické podzimní ovoce a je to jedna z dobrot, která na zahradě dozrává i v říjnu.


Konečně jsem měla trochu víc času a doplnila i pár fotografií ze zahrady na Instagram. A objevila jsem tam dvě milé dámy, které píší právě o té jejich zahradě. Vám už nejspíš budou známé, ale já tady měla víc než rok a půl kompletní výpadek a nesledovala o zahradách vůbec nic. O to s větším nadšením jsem se začetla a zakoukala do obou příběhů.

Z města na vesnici – Instagram a blog

https://www.instagram.com/zmesta_navesnici/

První instagramový účet, který mne okouzlil, se jmenuje  zmesta_navesnici a píše ho paní Renata Prokešová. Když si odrolujete na samý začátek, zjistíte, že si s manželem koupili nádherný 160 let starý dům na vesničce na jižní Moravě. K domku byla velká zarostlá zahrada a tak ji víkend za víkendem začali uvádět do lepšího stavu. 

Paní Renata prostě krásně píše. Z jejích řádků jsem věděla o všech těch emocích, které s novou zahradou přicházejí. Jak nadšení nad každým objevem, nové poznávání pěstování zeleniny a květiny, tak i pokora nad starými stromy, které ještě mohou plodit. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout a celý její Instagram i blog prošla za pár večerů. Je neskutečné, s jakou vervou se pustila do tvorby vyvýšených záhonů z toho, co na zahradě a v domě měla, a kolik má energie, že ještě při všem tom víkendovém obstarávání zahrady na chalupě zvládala vařit a zavařovat a úrodu zpracovávat. Moc ráda si čtu její příspěvky. Tím, že máme doma nový dům a nově založenou zahradu "na zelené louce" a ještě k tomu spíš moderně směrovanou, tak je čtení o renovaci staré chalupy a zachraňování sklípku a starých cihel takovým milým pohlazením na duši. Je to prostě jiný příběh, než máme my. Rozhodně jej doporučuji všem, kteří bydlí ve městě a teprve zvažují nákup staršího domu se zahradou někde na vesnici.


Adusha Dub – Instagram

https://www.instagram.com/adusha.dub/

Druhý instagramový účet, do kterého jsem se zakoukala, vede paní Adusha Dub z Bratislavy. Její zahrada je diametrálně jiná, než ta výše. Zahradu má totiž přímo v Bratislavě. Kousek od paneláků má na malém prostoru moderní městskou zahrádku se spoustou květin, s moderními kamennými prvky. V jejích krásných fotografiích čerpám inspiraci na trvalky a cibuloviny a líbil se mi pokus s pěstováním artyčoku, taky mne okouzlily občasné příspěvky o kdoulích, moruších a podobných netradičních plodinách a hlavně krásné fotografie různě barevných odrůd zeleniny.


Obě milé autorky, díky, že tak hezky fotíte a píšete, těším se na každý nový příspěvek!

Novější příspěvky Starší příspěvky Domovská stránka

Archiv blogu

  • ▼  2026 (4)
    • července (1)
    • června (1)
    • května (2)
  • ►  2025 (8)
    • června (1)
    • května (3)
    • dubna (3)
    • března (1)
  • ►  2024 (9)
    • září (1)
    • srpna (2)
    • července (4)
    • května (1)
    • dubna (1)
  • ►  2023 (9)
    • listopadu (2)
    • října (3)
    • září (2)
    • srpna (2)
  • ►  2022 (4)
    • října (1)
    • září (2)
    • května (1)
  • ►  2021 (4)
    • května (1)
    • dubna (3)
  • ►  2020 (4)
    • června (1)
    • května (2)
    • března (1)
  • ►  2019 (32)
    • prosince (2)
    • listopadu (3)
    • října (6)
    • září (3)
    • srpna (3)
    • července (2)
    • června (3)
    • května (3)
    • dubna (4)
    • března (3)
  • ►  2018 (24)
    • listopadu (1)
    • srpna (1)
    • července (3)
    • června (2)
    • května (4)
    • dubna (4)
    • března (3)
    • února (2)
    • ledna (4)
  • ►  2017 (48)
    • prosince (4)
    • listopadu (3)
    • října (4)
    • září (4)
    • srpna (4)
    • července (2)
    • června (5)
    • května (5)
    • dubna (5)
    • března (4)
    • února (4)
    • ledna (4)
  • ►  2016 (56)
    • prosince (5)
    • listopadu (5)
    • října (5)
    • září (3)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (5)
    • května (5)
    • dubna (5)
    • března (5)
    • února (5)
    • ledna (4)
  • ►  2015 (56)
    • prosince (4)
    • listopadu (5)
    • října (5)
    • září (5)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (5)
    • května (4)
    • dubna (5)
    • března (5)
    • února (4)
    • ledna (5)
  • ►  2014 (52)
    • prosince (5)
    • listopadu (4)
    • října (4)
    • září (5)
    • srpna (4)
    • července (5)
    • června (4)
    • května (5)
    • dubna (4)
    • března (4)
    • února (3)
    • ledna (5)
  • ►  2013 (75)
    • prosince (6)
    • listopadu (4)
    • října (4)
    • září (6)
    • srpna (6)
    • července (6)
    • června (6)
    • května (8)
    • dubna (9)
    • března (6)
    • února (7)
    • ledna (7)
  • ►  2012 (84)
    • prosince (4)
    • listopadu (7)
    • října (8)
    • září (7)
    • srpna (6)
    • července (11)
    • června (7)
    • května (8)
    • dubna (10)
    • března (16)

O čem píšu

Alys Fowler akébie aronie barvy batáty biologická ochrana blogy borůvky bosky v zahradě brokolice brusinky buky bylinková spirála bylinky cibuloviny cukety dobroty domečky pro hmyz dárky dřevník ekozahrada fialky hadník heřmánek hnojení houpací síť hraboš hrušeň hry hvězdnice jahody jaro jaterník jedlá zahrada jedlý balkon jedlý trávník jedovaté rostliny jezírko keře klíšťata knihy kompost kopřiva kosení květiny lesní zákoutí letní kino levandule lichořeřišnice listí louka maliny mišpule moruše motýli mrtvé dřevo mráz muchovník mulč mučenka pletní mykorhiza myš měsíček návrh ochrana úrody ostružiny ovoce pampelišky pavouci plevel plot podzim polníček popínavky počasí ptáci péče předzahrádka přírodní hnojiva přírodní lékárna rajčata realizace zahrady recepty rybíz růže slepice soběstačnost srdcovka stromy stín střih stromů sucho sušení prádla světélka sázení terasa trampolína trávník táta a zahrada uchování úrody umění velikonoce vinná réva voda vysoké záhony vánoce vícekmeny vítr výlety výsev výzdoba včely vůně zahrada pro děti zahradní příprava jídla zamyšlení zelenina zeleninové polykultury zelená střecha zimní květy zimní zelenina zimolez zábava úrazník úroda čechravy černý bez černý kořen ředkvičky šalvěj šeříky škůdci živočichové živý plot

Oblíbené články

  • Muchovník. Jasně, ale který?
  • Jak na naše vysoké záhony
  • Trable s pěstováním brokolice
  • Tvorba našeho vyvýšeného záhonu
  • Kdopak to chodí po zahradě? Aneb stopy ve sněhu.

Zahradní odkazy

  • zahradamebavi.cz
  • ekozahrady.com
  • priroda-zahrada.cz
  • můj zahradní pinterest
  • rozličné zahradní odkazy

Autorka blogu

SLEDUJTE také INSTAGRAM

Copyright © 2016 Vysněná zahrada. Created by OddThemes