O některých hezkých věcech člověk sice ví, ale musí se k nim dopracovat a dát jim trochu času. Já například potřebovala právě čtyři roky, abych si uvědomila, že potřebuji kus jedlého, respektive pestrého živého plotu. Koncept znám už dlouho - místo neužitečných rostlin jednoho druhu k sobě obvykle sázíte spoustu různých kvetoucích a plodících rostlin a dáte jim poněkud více místa do šířky a čas, než povyrostou.
 |
| Vidíte vzadu tu mezeru v jednodruhovém živém plotě? Tam začínáme zase od nuly... |
Chytré, milé, ale v malé zahradě to poněkud rozbíjí design. Alespoň tak jsem na situaci před čtyřmi roky nahlížela. "Ne, nemůžu tam dát mišmaš keřů, potřebuji nějakou klidnou, jednolitou plochu v rohu zahrady, navíc nejlépe stálezelenou a sestříhávanou, okrasnou, nejedovatou..." Tak jsme s manželem nakonec pečlivě zasadili dřišťál juliin a čtyři roky jej udržovali naživu a pečovali o něj. Postupně mne opustily všechny představy, které jsem o tomhle živém plotě měla. "Stálezelenost i v zimě" - vážně je mi nakonec v zimě jedno, kdo mi kouká na zahradu, jsme tam chvíli a nepotřebujeme odstínit pohledy sousedů. "Barevné zabarvení na podzim" - pár barevných lístečků na tomto stálezeném keři neudělá to stejné jako aronie či muchovník. "Nevadí mi ta pichlavost" - ale kdepak, nakonec mi zrovna tady hrozně vadí. Celý živý plot se nedá odplevelovat, každý list je pichlavý, nehledě na ostříhané větvičky. Nic pro malou zahradu. "Nejedovatost" - nakonec nevím, jak to s tou jedovatostí tohoto dřišťálu je nebo není. Myslela jsem, že plody poslouží třeba ptákům a rychle zmizí, nicméně ptáci o tenhle šlechtěný dřišťál ani nezavadili. A k tomu roste dost pomalu, často nám vymrzá (sice obroste, ale do června je někdy ošklivý), občas listy zničí i jarní mrazíky.
Takže jsem toto jaro postupně trávila čas stříháním a ničením zakořeněných rostlin dřišťálu, abych si založila pestrý a snad i jedlý vyšší živý plot. Těch nadávek a rozčilování, rozpíchané a unavené ruce, odplevelování... mám jen malou část a pevně doufám, že za to ten můj nový pestrý živý plot fakt bude stát. Sem si značím, které rostliny do živého plotu zvažuji a proč. Celkově se budu snažit zapěstovat živý plot, který může ve většině míst jít až do šířky dvou metrů a do proměnlivé výšky podle toho, aby nestínil jednomu sousedovi. Naopak druhého souseda máme z jižní strany, tam stínit nebudeme a spíš potřebujeme vyšší živý plot kvůli soukromí.
Slunná část většího pestrého živého plotu
- Muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia) – pro mne jasná volba do živého plotu, pěkně plodí, na podzim pěkně vypadá, na jaře kvete, má krásně zelené oválné listy, snese i střih. Samá plus. Samozřejmě na plody jdou pak hodně i ptáci a v živém plotě jej hůř budete zakrývat záclonami či sítí. Do živých plotů se nejčastěji doporučuje Smoky (velmi sladká chuť, výraznější semena, ale nejednotné zrání) a Martin (osvěžující chuť, trsy zrají ve stejnou dobu).
 |
| Dva roky stará fotka muchovníku, říkala jsem si, že kdyby můj děda či táta doplnili tenhle muchovník dalšími různými keři podél plotu, bylo by na zahradě větší soukromí a závětří. Aktuálně doplňuje další keře, tak uvidíme. |
- Mišpule (Mespilus germanica) – velký keř až strom, který plodí zajímavé plody. Jedlé jsou až po přemrznutí a když jsem je letos v prosinci ochutnala, celkem mi učarovaly. Rostlina má ráda slunce, ale snese i polostín a plodí v něm. Hezky kvete. Obvykle se netříhá, ale já asi budu muset, abych ji udržela v rozumných mezích a nestínila tolik sousedům. Dám časem vědět, jak se daří pěstovat takový větší keř v živém plotě.
- Moruše trnavská (Morus tyrnaviensis) – naši předkové pěstovali moruše v živém plotě už někdy kolem roku 1869, tak si říkám, že by to snad mohlo jít nějak udělat i dnes. Ano, oni potřebovali především listy, já bych raději plody. Moruše poměrně dobře obrůstá a snáší i střih. Nevýhodou je velmi pozdní rašení listů, plot bude neprůhledný až teprve koncem května. Já budu zkoušet do živého plotu moruši trnavskou, která roste zakrsle a pomaleji, má i menší plody. Uvidím, jak budu s pěstováním úspěšná, u moruší se totiž uvádí, že nemají rády jiné kořeny ve své kořenové soustavě. Samozřejmě v pestrém živém plotě se s jinými kořeny setká celkem rychle. Taky mohou později přijít do plodnosti, u sousedů má jejich morušový keř pět let a stále ještě neplodí.
- Myrobalán – sázet si do živého plotu obrovský keř? Možná naprostá hloupost, nevím. Někde jsem četla, že se s úspěchem dá použít do živého plotu a udržet jej v solidní velikosti, tak nevím. Nejspíš to prostě budu muset zkusit a ani moc nevím, kde začít, "mirabelky" se prodávají spíš jen jako stromky. Navíc v názvosloví je docela zmatek, viz http://www.ekozahrady.com/myrobalan.htm. Mně stačí jen něco odolného, keřovitého, co chutná podobně jako švestky či blumy. Nejspíš jako první objednám nancyskou mirabelku, jestli neobjevím něco jiného.
- Aronie (Temnoplodec černoplodý, Aronia melanocarpa) – pomalu rostoucí keř vysoký jen dva metry. Na podzim se nádherně vybarvuje, plody se dají zpracovat na dobrý sirup a další recepty, za syrova se moc jíst nedají. Úrodu je ale potřeba chránit před ptáky, což v živém plotě tak snadno nepůjde. Potřebuje být opravdu na přímém slunci, aby dobře plodila a rostla.
- Dřín obecný (Cornus mas) – tento užitečný keř může dorůst úctyhodných rozměrů, ale poměrně dobře zvládá i řez, pokud jej potřebujete udržet v živém plotu v určité velikosti. Na jaře je důležitým zdrojem potravy pro včely, na podzim jeho plody ocení ptáci. Pokud zvolíte některou z vyšlechtěných odrůd, můžete velké červené kyselé plody sklízet vy a vymyslet, co s nimi uvaříte za dobroty.
- Kanadské borůvky – mít část živého plotu z kanadských borůvek není úplně jednoduché a následná péče také ne. Kyselá půda, dobře vymyšlený systém závlahy, ochrana plodů před ptactvem - to vše je potřeba. Půjde do toho nejspíš ten, kdo má malou zahradu, málo místa, a chce hodně ovoce. Já je v jedné části zahrady pěstuji, do zadního pestrého živého plotu nejspíš asi kvůli náročnosti nepůjdou.
- Maliny, ostružiny – tyto rostliny nejsou obvyklým prvkem živých plotů jako takových. Je potřeba je vyvazovat, odstraňovat suché odplozené výhony, ale z praktického hlediska dokáží vytvořit hezký nižší a relativně úzký živý plot. Je potřeba se domluvit se sousedem, aby mu nevadily odnože, které se k němu mohou šířit. I když jsou moderní odrůdy už šlechtěné a trochu umírněnější, stejně se snaží rozšiřovat, kam to jde. Já například sázím maliny a ostružiny "dočasně" do míst mezi nové sazenice keřů. Zaplní prostor rychleji, brzy je co sklízet a jak postupně jiné keře zesílí, půjdou maliny a ostružiny pak pryč.
 |
| Čtyřleté maliny a ostružiny už tvoří celkem pěknou zelenou stěnu. Tady hrají hlavní roli, ale v nově sázeném živém plotu porostou mezi keři dočasně, než se rozrostou. |
Co ještě jde pěstovat v pestrém živém plotě na slunci? Rakytník (užitečný, krásný, ale pichlavý), původní druhy růží (na květy i šípky, ale jsou pichlavé), kdoulovec (krásné květy, voňavé plody, které možná lze nějak i využít v kuchyni, ale je pichlavý), trnka (užitečná, ale pichlavá), šeřík (vonné květy, do jídel i na sirup), ibišek (hezké květy, lze sbírat na čaj, jsou jedlé).
Na malý nízký plot je ještě hodí: zimolezy, keřové angrešty, rybíz, josta.
Stinná část pestrého živého plotu
- Bez černý – krásně zvládá i stín, byť v něm méně plodí. Ale pár květů na čaj či sirup obvykle je i ve stínu a když je neotrháte, potěšíte na podzim místní ptactvo a nebo uvaříte marmeládu. Keř má deštníkový tvar, dole užší, nahoře širší. Po čase jej musíte trochu hlídat s nůžkami, pokud jste omezeni místem, může totiž dosáhnout i poměrně velkých rozměrů. Má rád hodně živin a musíte dávat pozor na odnože a rozšiřování na místa, kde jej nechcete. Jedná se o léčivou rostlinu. Na podzim se nijak nevybarvuje, listy prostě jen tak opadají a to celkem brzy.
 |
| Čtyři a půl roku a z černého bezu je velikán - nádherný vysoký keř. Všichni se mne ptají, jak jej tam mám dlouho a nevěří tomu, že roste takto rychle. Nejspíš mu místo hned u kompostu náramně svědčí. |
- Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) – úzký štíhlý vzdušný keř, ideálné na stinná či polostinná místa, kde se potřebujete vejít do určité šířky. Nestříhá se, špatně to snáší. Může dorůst 3-5m do výšky. Plody jsou sice jedlé, ale tvrdé a spíše nepoživatelné, jen můžete ocenit, že se jimi v zahradě neotráví děti. Kvete hezky, květy jsou medonosné.
- Líska - keře lísky také poměrně dobře zvládají stín, ideálně ale, pokud mají i více vláhy. Teprve potom lépe plodí. Já s plody až tak moc nepočítám, chodí na ně zbloudilé veverky z lesa a zbytek často může prokousat nosatec lískový. Jediná obrana proti tomuto brouku je prý pustit slepice na podzim pod lísky.
- Pustoryl - taky jej trochu zvažuji, protože přináší vůni a hezké květy. Některé druhy, především ten obecný, snáší prý i stín, méně ale kvetou. Některé druhy pustorylu jsou vyšlechtěné tak, že vůbec nevoní, těm bych se spíš chtěla vyhnout. Co se týká jedovatosti, původní druhy pustorylu jedovaté nejsou, ale některé hybridy prý už potom lehce jedovaté jsou. Hodně trpí na mšice.
 |
| Čtyř a půl leté šlechtěné lísky už dokážou trochu zaclonit pohledy. Hnědá barva nebyl záměr, ale nepohopení toho, jak vypadá Zellská červená. Říkám si, že jsem je mohla dát blíže k sobě... další roky zase pro změnu budu řešit, co s jejich výškou. |
Moc ráda bych Vám zde dala nějaké obrázky, jak potom celkově vlastně nějaký ten pestrý živý plot vlastně prakticky vypadá. Jak spolu vypadají pospolu různé zelené keře s různými listy a plody. Jenže se mi nedaří moc takových fotografií a obrázků na Internetu vlastně najít. Tak snad jednou přidám moje fotky.
Vy už třeba takový pestrý plot na zahradě máte? Napíšete mi do diskuze Vaše zkušenosti a na co si mám dát pozor? Předem velmi děkuji.
Další informace:
